POTŘEBA KOMPLEXNÍHO HODNOCENÍ AKCÍ REVITALIZACE ŘÍČNÍCH SYSTÉMŮ. SKÁCEL A. Ostravská univerzita, PřF, 30. dubna 22, 70103 Ostrava Voda v krajině má svou nezastupitelnou funkci, která byla v tomto století podceněna a většina našich toků byla nežádoucím způsobem upravena. Program revitalizace říčních systémů ministerstva životního prostředí navrací vodním ekosystémům jejich původní význam a funkce. Přes ekologický přínos mnoha projektů je však potřebné vzít na zřetel i další hlediska využívání vodních ekosystémů. Z tohoto důvodu je potřebné začlenit do některých projektů komplexní hodnocení jejich dopadu na životní prostředí i funkčnost vodního ekosystému.
Úvod Přístup k funkci vody v krajině odpovídal vždy charakteru společnosti a jejím technickým možnostem. Jsou známé historické přístupy, které podporovaly zavádění vody do krajiny (závlahy) a využívaly vodní tělesa jako přirozenou překážku či předěl (hranice, obranné účely), popř. byly vodní plochy uměle budovány z důvodů získání produkce, přičemž se zvyšovala i retence vody v krajině. Voda však představovala i periodickou hrozbu pro sídla i obdělávané plochy polí. Vodní přívaly ničily objekty a úrodu, průběh vodního koryta se měnil podle přirozených zákonitostí, na tocích vznikaly meandry, stará a slepá ramena. Mokřady a zamokřená území ztěžovaly zemědělské využití území a komunikaci mezi jednotlivými usedlostmi. S rostoucími technickými možnostmi se stávaly úpravy toků a meliorace krajiny méně blízké přírodě. S rostoucí hustotou osídlení se objevila nutnost výraznějších zásahů do režimu toků. Především z důvodu ochrany proti velkým vodám byly opevňovány břehy i dno s cílem odvést povodňovou vlnu určeným způsobem mimo chráněnou lokalitu. Podíl upravených toků dosáhl v naší zemi 27%, přičemž se pokládalo za cíl upravit 60% toků s povodím nad 5 km2 (SVP, 1980). Změny v zemědělské výrobě provázel i způsob hospodaření v krajině. Zamokřená území byla postupně vysoušena a meliorována. Docházelo ke zvětšování výměry orné půdy a ke změně její struktury. Postupně mizela rozptýlená zeleň s následným snížením retenční kapacity krajiny. Svou roli zde sehrály i lesotechnické meliorace a způsob hospodaření na lesních pozemcích, které tvoří převážnou většinu oblastí přirozené akumulace vod. Zásah do přirozeného utváření krajiny má za následek snížení retenční schopnosti krajiny a způsobuje sumaci vysokých průtoků, takže uvedené problémy se směrem po proudu toků zvyšují. Důsledky snížené retenční schopnosti krajiny se projevují čím dále intenzívněji, což je možno dokumentovat zvyšující se četností neobvyklých přívalů vod i na malých vodních tocích v posledních letech. Povodňová situace v roce 1997 ukázala nutnost hospodařit v krajině způsobem, který odpovídá potřebě zachování jejích přirozených charakteristik. Využívání krajiny při respektování přirozených procesů pomůže minimalizovat škody způsobené i za tak neobvyklého vodního stavu, jaký se objevil počátkem července 1997 na podstatné části Moravy. Důsledky dlouhodobých antropocentricky motivovaných vlivů na krajiny i vodní toky se projevují značným narušením ustálené rovnováhy podmínek v ekosystémech. Jedná se především o kumulaci vlhkosti v půdě, střídané nedostatkem vláhy v důsledku odvodnění pozemků. S tím souvisí i rozkolísanost průtoků, kdy vysoké vodní stavy jsou střídány i vyschnutím dříve permanentních toků, což dokumentuje například situace povodí řeky Bílovky nad městem Bílovec. Dále pak se zvyšují průměrné teploty vody v místech bez břehových porostů, snižuje se diverzita hydrologie toku, se kterou souvisí i nízká biodiverzita (důsledek nedostatku vhodných stanovišť, potravní nabídky a pod.). Napřímení - a tedy zkrácení koryta toku vede ke spolu s nízkou diverzitou ke snížení samočistící schopností toku a zvýšeným rizikem vodní eroze v důsledku většího spádu a zrychleného proudu. Popsanými důsledky regulací toků se podrobně zabývá např. Lusk, 1989. Mezi nejzávažnější devastující vlivy, které působí na vodní toky, patří Lusk (1991): - úpravy vodních toků (koryto včetně podélného a příčného profilu) - znečištění včetně fyzikálních splachů - technickohospodářské úpravy pozemků v povodí - úpravy vodního režimu pozemků v povodí Souhrn uvedených devastujících faktorů včetně z nich plynoucích důsledků pro vodní ekosystémy se významně uplatňují v drtivé většině našich vodních toků včetně toků vodohospodářsky významných.
Program revitalizací říčních systémů (RŘS) v ČR Rozsah prováděných investičních akcí v oblasti vodního hospodářství byl v našem státě veliký. Zahrnoval stavby přehradních nádrží a dalších stupňů, které přerušily říční kontinuum, i úpravy toků, které byly prováděny především z titulu ochrany okolních území před velkými vodami. Tímto způsobem byla chráněna jednak IUAPPA Praha 2000
274
Section: B
Skácel A.: Potřeba komplexního hodnocení akcí revitalizace říčních systémů zemědělská půda v říčních nivách, jednak zastavěné plochy v obcích. V některých případech došlo dokonce k zatrubnění toku. Tyto úpravy byly prováděny s přesvědčením, že takto bude kulturní krajina stabilizovaná a ochráněna před důsledky vodního živlu. Úpravy toků byly prováděny především z hlediska snadné technické proveditelnosti a splnění techniky požadovaných parametrů koryta, bez ohledu na důsledky pro krajinu. Úpravy spojené s napřímením koryta a jeho nepřirozeným opevněním postihly také malé vodní toky a meliorační příkopy. Problémy, které se z tohoto důvodu začaly objevovat v režimu průtoků, vyvolaly nutnost dalších investic podobného charakteru i v níže položených úsecích toků. Degradaci vodních ekosystémů pomáhala také enormní zátěž vody znečišťujícími látkami, které byly vypouštěny do povrchových vod. V důsledku tohoto vlivu byla jakost vody zhoršena v mnoha úsecích až na V. třídu čistoty. Jako příklad může sloužit situace v povodí Odry, dokumentovaná v ročních zprávách (Juchelka a kol., 1993, 1994, 1995). Také tento vliv se nepříznivě projevuje na charakteru vodních ekosystémů a na možnostech využití povrchové vody. Tato oblast problémů představuje riziko, že ani v přirozeně vedeném korytě toku není možno očekávat oživení s patřičnou biodiverzitou. Proto je potřebné v oblasti jakosti vody zjednat nápravu přednostně. Vzhledem k již popsané nepříznivé situaci mnoha vodních toků, jejichž koryta byla v minulosti z nejrůznějších důvodů upravena, je nutno přistoupit ke zpětnému začleňování toků do krajiny, neboť upravené toky obvykle nemají vlastnosti blízké přírodě. Řešení jejich úpravy totiž v drtivé většině upřednostňovalo stránku technickou před nutností zachovat tok jakožto integrální složku okolní krajiny, jejíž vydělení přinese dříve či později problémy při obhospodařování krajiny. V okamžiku, kdy jsou vyčerpány limity krajiny pro extenzívní rozvoj, stává se potřeba zachování dostatečné kvality životního prostředí nutností nejen ekonomickou, ale i existenční. Dostatečné množství vody v přiměřené jakosti vždy bylo a zůstává významnou kvalitou životního prostředí (Tlapák, Jůva, Šálek, 1992) Součástí aktivit směřujících k obnově zničeného životního prostředí je i navracení znečištěných a zkanalizovaných toků s vážně narušenou skladbou společenstev včetně rybí obsádky zpět do stavu blízkého původním přírodním podmínkám. Význam tohoto přístupu začal být již počátkem 90. let dostatečně uznáván a chápán. Jeho výrazem je i Usnesení Vlády ČR ze dne 20. května 1992 č. 373 k Programu revitalizace říčních systémů (RŘS), který je zabezpečován Ministerstvem životního prostředí ČR.
Revitalizační aktivity v České Republice Od počátku revitalizací se provádějí různé typy investičních akcí, které mají za cíl přiblížit charakter toků přirozeným podmínkám. Některé z dříve provedených akcí, které byly součástí programu, však stále upřednostňovaly hledisko technické revitalizace. Postupně se však i v těchto akcích ve stále větší míře uplatňuje ekologické hledisko. Zkušenosti z tohoto přístupu jsou získávány zatím při revitalizacích malých povodí. U “velkých” toků je v centru zájmu především kvalita vody - u projektu Labe hodnocení současného stavu a návrh na tlumení následků všech druhů znečištění, včetně kontaminací (Kolektiv, 1992). Obdobně je zaměřen i Národní akční plán povodí Moravy (Kolektiv, 1995), který má v hlavních cílech stanoveno snížit negativní dopady činností v povodí Dunaje na říční ekosystémy a Černé moře udržet a zlepšit dostupnost a kvalitu vody v povodí Dunaje zavést kontrolní systém havarijního znečištění rozvinout regionální spolupráci ve vodním hospodářství Jediná zmínka o revitalizačních záměrech se objevuje ve střednědobých cílech akčního plánu jako potřeba stanovení priorit úseků říčních toků určených k revitalizaci. Z hlediska vlastních revitalizací se jedná - a podle uvedených pramenů i nadále bude jednat -spíše o izolované akce než o koncepční řešení těchto velkých povodí. Ani jediná realizovaná revitalizační akce nedosáhla doposud limitu, který je vymezen přílohami zákona č. 244/92 Sb. O posuzování vlivů na životní prostředí. V případě revitalizace rozlehlejšího povodí se takto ukazuje hledisko ekologické jakožto jedna z priorit. Jedním ze současných problémů je i potřeba ujednocení pojmového aparátu a přístupu k revitalizaci toku, neboť hledisek pro zaměření revitalizačních aktivit vodních ekosystémů může být tolik, kolik je jejich potenciálních uživatelů. Po přijetí usnesení Vlády ČR o programu revitalizací byly zřízeny Revitalizační poradní sbory. které pracovaly až do roku 1994 při podnicích Povodí. Zároveň byla publikována první směrnice upravující podrobně podmínky pro získání podpory. Tyto směrnice jsou publikovány každoročně (Směrnice MŽP ČR) a upravují prioritní pravidla pro udělení státní podpory revitalizačních akcí v jednotlivých letech. Vzhledem k požadovanému charakteru a zaměření programu revitalizací byly revitalizační poradní sbory od roku 1994 převedeny do sítě Agentury ochrany přírody ČR jako součásti systému státní správy v oblasti životního prostředí. Na této úrovni jsou jednotlivé akce posuzovány a doporučovány k realizaci. Počet akcí realizovaných v letech 1992 až 1997 je dle údajů MŽP ČR (MŽP, 1996, MŽP, 1998) uveden v následující tabulce:
Tab. Počet akcí podpořených programem RŘS IUAPPA 2000
275
Section: B
Skácel A.: Potřeba komplexního hodnocení akcí revitalizace říčních systémů
rok 1992 1993 1994 1995 1997
počet akcí 24 88 107 186 124
v povodí Odry 0 0 2 6 3
celk. podpora 17631000Kč 117260000Kč 148457500Kč 213622000Kč 170456000Kč
v povodí Odry 0Kč 0Kč 1281000Kč 8711000Kč 2728000Kč
Tab. Počet akcí podpořených programem RŘS
Finanční rozsah investičních akcí se v letech 1994 - 1997 pohyboval v následujících oblastech: rozpočet akce 94 akce 95 akce 97
do 100tis do 500 tis do 1 mil 4 30 23 4 57 42 36 27
do 1,5 mil 20 18
do 2 mil do 3 mil do 5 mil nad 5 mil 8 11 8 3 14 14 29 4 49 9 3
Podle typů investic se jednalo o následující počty podpořených akcí (novější vyhodnocení toto členění neuvádějí): vodní nádrže - obnova - nové nádrže toky - celk. revital. povodí drobných toků jednotlivé stavby a dílčí revital. úprava pramen. oblastí, mokřadů úprava biocenter, zeleně, ostatní
1994 30 10 38 7 2 20
1995 41 18 70 5 15 14
Program revitalizace říčních systémů podporuje také zpracovávání studií revitalizací. Jejich počet se rok od roku zvyšuje, jak ukazuje následující tabulka rok zpracování počet studií 1994 21 1995 45 1996 65 Problémem, který v mnoha případech komplikuje realizaci revitalizačních záměrů, jsou však vlastnické vztahy (Novotná, 1996). Revitalizační opatření není možno provádět pouze po technické stránce. Při vytváření návrhu opatření je nutno mít na zřeteli charakter celé krajiny, ve které se má část toku revitalizovat. Zároveň je potřebné provádět revitalizaci s ohledem na problémy, které mají svůj původ ve výše položených částech povodí toku, který má být do krajiny začleněn a které se v podélném profilu každého toku sumují. Z tohoto pohledu je nezbytné revitalizační program úseků některých toků promítnout do celé výše položené části jejich povodí. Před vlastním technickým řešením revitalizace úseku toku je většinou nutno připravit adekvátní podmínky, které zajistí úspěšnost projektu především po jeho biologické stránce. Z toho vyplývá i časová náročnost projektů revitalizace, která musí zahrnovat fáze: - přípravy výše položených částí povodí toku pro revitalizaci - realizace vlastní investice - postupné stabilizace vodního ekosystému v nových podmínkách Uvedené fáze vyžadují respektování především přírodních zákonitostí a možností regenerace přírody, neboť krajina potřebuje ke změně ekosystémů a jejich ustálení dostatečně dlouhou dobu, aby se účinky ozdravných opatření mohly v plné míře uplatnit. Je samozřejmé, že tam, kde narušení ekosystémů bylo méně vážné (menší svým rozsahem či nebezpečností poškození) a kde zůstal vyšší potenciál pro znovunastolení přirozených podmínek, je regenerace kratší. Tento potenciál je možno vymezit kvalitativně jakožto přítomnost těch druhů, které jsou v souvislosti s charakterem toku po jeho revitalizací vhodné pro nové podmínky a které je potřebné v budoucnu rozšířit. Je zřejmé, že pokud jsou takové enklávy zachovány v revitalizovaném povodí, podporuje se tím možnost rekolonizace revitalizované části povodí a urychluje stabilizace nového vodního ekosystému. Vlastnosti organismů (např. jejich schopnost penetrace) hraje také významnou roli. Jako nejdůležitější potřeby hlediska obnovy rybí obsádky v povodí řeky Moravy shrnují Peňáz a Jurajda (1995) následující: - znovuotevření opuštěných vod do hlavního toku - rekultivace některých důležitých starých říčních ramen IUAPPA 2000
276
Section: B
Skácel A.: Potřeba komplexního hodnocení akcí revitalizace říčních systémů -
hydrotechnické zlepšení břehů a dna řeky pro zvýšení hloubky toku a diverzity proudu konstrukce rybích přechodů umožňujících migraci ryb rybářskou praxi zaměřenou na zvýšení populací druhů ryb, které mají nedostatečnou přirozenou reprodukci v toku
S přijetím usnesení Vlády ČR a zahájením revitalizačních aktivit vznikla potřeba přijetí doporučených metodických principů a postupů revitalizace, které probíhaly na podkladě různých revitalizačních cílů a s využitím různých indikátorů potřeby revitalizačního zásahu (Syrovátka a kol., 1984). Již v roce 1992 byly vydány předběžné metodické pokyny pro postup revitalizací (Ehrlich a kol., 1992), které byly poté nahrazeny definitivními metodickými pokyny pro revitalizaci toků (MŽP ČR, 1995), doprovázenými propagační vysvětlující brožurou pro veřejnost (MŽP ČR, 1995a). Mimo revitalizací toků do jejich historické podoby byly vkládány značné naděje do vytváření umělých mokřadů, které by plnily víceúčelovou funkci. Tento program byl také podpořen Ministerstvem zemědělství ČR (Kočková a kol., 1994) a oproti dřívějšímu způsobu hospodaření vodou v krajině byl postaven na ekologičtějších principech při využití znalostí o chování vody v krajině (Tlapák, Šálek, Legát, 1992). Zároveň je stanoven požadavek formulování konečných cílů revitalizační akce (Gergel, Ehrlich, 1996). V metodických pokynech jsou zahrnuty i praktické návody objektů, které mohou v toku pomoci při vytváření ekologicky žádoucích podmínek pro vodní biotu (Ehrlich, Zuna, Novák, Šlechta, Křovák, 1994), Jejich účinek však v době jejich vydání nebylo možno kvantifikovat. Tato kvantifikace účinku jednotlivých opatření (úpravy koryta, stupně, skluzy a pod.) se bude pravděpodobně lišit podle místních podmínek toku a konfigurace terénu (např. svažitost), jakož i jejich umístění vzhledem k podélnému profilu toku (horní či dolní tok).
Potřeba komplexního hodnocení revitalizačních záměrů. Programem revitalizace říčních systémů byly získávány i praktické zkušenosti při realizaci revitalizačních akcí. S rostoucím počtem revitalizačních akcí bylo možno je i vyhodnotit a třídit. Hlavní náplní a rozhodujícím hlediskem realizace revitalizačních akcí je hledisko ekologické - zlepšení poměrů ve vodních ekosystémech, popřípadě nastartování přirozených reparačních procesů. Jedním z prvních cílů je obnova říčního kontinua, aby úseky toků, oddělené vlivem antropogenních zásahů mohly začít spolu opět komunikovat. V programu revitalizace nejsou jiná hlediska explicitně zmiňována. Při tomto přístupu však existuje i určité riziko opačného efektu, který by do budoucna by mohl působit jako překážka rozvoji společnosti. Je krásné mít přirozené vodní plochy a toky, ale krajina a vodní síť musí zároveň plnit i řadu mimoekologických funkcí. V našich podmínkách tento efekt doposud není příliš rizikový díky stavu, ve kterém se většina vodních toků v současnosti nachází. Z toho důvodu je potřebné přistoupit i ke komplexnímu hodnocení revitalizačních akcí. Komplexnost hodnocení budoucího efektu je to, co doposud mnohým revitalizačním akcím chybí. U většiny navrhovaných akcí se uvažuje především o jejich ekologických přínosech. Avšak zásah do toku a jeho následná stabilizace jsou činěny s perspektivou několika desetiletí a nepředpokládá se, že by se v tomto místě prováděl další zásah, který by zabezpečil i další funkce toku. Je potřebné rozhodnout, zda, kdy a v jakém rozsahu je toto hodnocení nutné. Tam, kde se jedná o rekonstrukci břehových porostů či odbahnění vodní plochy, která doznala změn svým vývojem - např. stárnutím vodních nádrží - je komplexní hodnocení záměru zbytečné. Ale při zásazích do větších vodních toků či do vodních ploch, kde se kříží velké množství zájmů, je potřebné stanovit, jaké přínosy a omezení revitalizační zásah přinese z hlediska využití i údržby vodního tělesa. Zároveň by bylo možno včas zhodnotit i prostředky použité při technické části revitalizace. Existují i případy, kdy některé realizované akce spíše konzervují současný stav - například použitím betonových prefabrikátů pro zpevnění dna a podobně. Tato situace je způsobena tím, že v České republice existuje státem zřízený revitalizační fond jako takový, s účelem zlepšení poměrů v říčních systémech. Ve většině vyspělých zemí takový fond neexistuje. Tím je v České republice dána reálná šance urychlené reparace narušených poměrů v povrchových vodách. Stojí však za úvahu a poučení i přístup, který se uplatňuje v některých státech EU. Revitalizace vodního ekosystému není hlavním cílem investice, ale citlivě se řeší konkrétní společenský či vodohospodářský problém toku či povodí. Jako příklad je možno uvést opatření proti záplavám, nutnost rekonstrukce vodního toku, podpora samočistících schopností toku eventuálně opatření proti eutrofizaci vody toku, potřeba vyřešit rekreační zónu sídla, eventuálně i jiný zájem - například zvýšení atraktivnosti oblasti pro podporu cestovního ruchu. Investiční akce vedoucí k tomuto společensky vynucenému cíli jsou však činěny s ohledem na ekologickou únosnost vodního toku a využívají se i přirozené vlastnosti vodních těles. Například ochranu proti záplavám je možno řešit s ponecháním vybraných ploch pro mokřady s využitím jejich retenční funkce a s možností rozlivu povodňové vlny právě v této oblasti. Vhodným technickým řešením vyspádováním území, rozptýlenou zelení a hrázkami, chránícími mokřadní plochy před vyschnutím v období nízkých průtoků - lze takto získat plochu vhodnou i pro rekreační účely.
IUAPPA 2000
277
Section: B
Skácel A.: Potřeba komplexního hodnocení akcí revitalizace říčních systémů Obdobně je možno řešit i okolí plavební dráhy. Vodní cesta nemusí být nutně jenom nepřirozeně působící liniovou stavbou, která tvoří nepřekonatelnou překážku pro mnohé organismy, přičemž ani vodní ekosystém tohoto objektu neposkytuje vhodné podmínky pro rozvoj společenstev s potřebnou biodiverzitou. Obnova meandrů v zemědělské krajině obnoví dotaci vody pro okolní zemědělsky využívané plochy a zajistí i nižší odnos materiálu a živin z povodí i nižší eutrofizaci vody toku. Pokud je přitom bráno v úvahu i hledisko ekologické, stane se takový tok významným krajinotvorným a ekologicky stabilizujícím prvkem. Zvýšení atraktivity území pro návštěvnost a cestovní ruch je podporováno například tvorbou podmínek pro sportovní rybářské využití toků, stavbou rybích přechodů a introdukcí vhodných druhů ryb. Jak je vidět z uvedeného náčrtu, jsou ekologické funkce říčních systémů velmi důležitou, avšak především jednou z mnoha jejich funkcí. Existence revitalizačního fondu v ČR poskytuje ojedinělou příležitost pro spojení přírodních a užitných funkcí těchto systémů. Pro zabezpečení co nejvhodnějšího využití toků je proto potřebné komplexně vyhodnotit účel a cíl využití vodní plochy či toku v budoucnu a do tohoto vodohospodářského záměru začlenit i principy revitalizace.
Literatura. [1] Ehrlich P. a kol., 1992: Prozatímní metodické pokyny pro obnovu ekologické funkce upravených vodních toků s malým povodím. Metodika 9/92 VÚMOP Praha, 50 str. [2] Ehrlich P., Zuna J., Novák L., Šlechta V., Křovák F., 1994: Revitalizační úpravy potoků. Objekty. Metodika 14/94 VÚMOP Praha, 76 str. [3] Gergel J., Ehrlich P., 1996: Revitalizace malých vodních nádrží a vodních toků s malým povodím. In: Mokřady České republiky (Ed. P. Fošumová, P. Hakr, Š. Husák). Český Ramsarský výbor, MŽP ČR, BÚ AVČR, str. 72 - 73 [4] Juchelka J. a kol., 1993: Jakost vody v tocích v povodí Odry v roce 1993. Zpráva Povodí Odry Ostrava, 16 str. [5] Juchelka J. a kol., 1994: Jakost vody v tocích v povodí Odry v roce 1994. Zpráva Povodí Odry Ostrava, 16 str. [6] Juchelka J. a kol.,1995: Jakost vody v tocích v povodí Odry v roce 1995. Zpráva Povodí Odry Ostrava, 16 str. [7] Kočková E. a kol., 1994: Vegetační kořenové čistírny odpadních vod. Mze ČR, 67 str [8] Kolektiv, 1992: Magdeburský seminář o ochraně vod. Situace na Labi. Sborník semináře, Špindlerův Mlýn, ČSFR. VÚV TGM Praha, 421 str. [9] Kolektiv, 1995: Národní akční plán povodí Moravy. Rukopis pracovní verze. VÚV TGM Praha, 43 str. [10] Lusk S., 1989: Rybářství a úpravy vodních toků. Hydroprojekt Brno, 190 str. [11] Lusk S., 1991: Revitalizace vodních toků a ryby. Zprávy ÚSEB Brno, str. 55-56 [12] MŽP ČR, 1995: Revitalizace říčních systémů. Metodické pokyny, 25 str. [13] MŽP ČR, 1995a: Program revitalizace říčních systémů. Informační brožura, nestr. [14] MŽP, 1996: Revitalizace říčních ekosystémů. Rukopis pracovního materiálu (přehledy), nepubl. 14 str. [15] MŽP, 1998: Program revitalizace říčních ekosystémů - realizace v roce 1997 (závěrečné zhodncení). Agentura ochrany přírody Praha, nepubl. 5 str. [16] Novotná D, 1996: Technické a administrativní zajištění programu revitalizace říčních systémů. In: Mokřady České republiky (Ed. P. Fošumová, P. Hakr, Š. Husák). Český Ramsarský výbor, MŽP ČR, BÚ AVČR, str. 52 - 56 [17] Peňáz a Jurajda, 1995: Anthropogenous impact of the river habitat degradation upon the ichthyocenosis of the River Morava. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologica 91, str. 19 - 24 [18] SVP, 1980: Směrný vodohospodářský plán, MLVH ČR [19] Syrovátka a kol., 1984: Koncepce revitalizace pramenných oblastí. Případová studie Senotín. Výzkumná zpráva, EntÚ AVČR, 54 str. [20] Tlapák, Šálek, Legát, 1992: Voda v zemědělské krajině. Nakl. Brázda, 315 str.
IUAPPA 2000
278
Section: B
