18. Revitalizace a veřejnost Obr. 18.1: Vodohospodářské revitalizace mohou rozšiřovat svůj kulturní rozměr vhodnými přesahy k ochraně a využití hodnotných historických objektů, souvisejících s vodou.
Revitalizační stavba běžně přístupná veřejnosti by měla být opatřena informační tabulí, zmiňující význam díla pro přírodu, krajinu a vodní hospodářství a jeho základní charakteristiky. Výstižné obrazové znázornění je vhodnější než rozsáhlé texty, které bude sotva kdo celé číst. Pokud byla výstavba podpořena dotací v rámci státního revitalizačního programu, mělo by to být rovněž uvedeno. Revitalizační dílo může být spojeno s naučnou stezkou. Dosavadní zkušenosti však ukazují, že příliš rozsáhlé instalace naučných stezek svými nároky na údržbu často přesahují možnosti zřizovatelů. Obr. 18.2 Informační tabule seznamují veřejnost s podstatou a cíly revitalizací. Příkladné zpracování tabule z chráněné krajinné oblasti Orlické hory.
1
Koncepce revitalizační stavby by měla být přiměřeně vstřícná vůči veřejnosti. Turistická pěší nebo cyklistická cesta by měla být kolem revitalizovaného díla vedena obstojným způsobem, s případnými vyhlídkami a odpočívkami. Pokud stavba vytváří bezprostřední přírodní zázemí obce, může na ni navazovat okruhová vycházková pěšina. Ale i tady platí, že každý by měl zřizovat jenom to, co pak dokáže spolehlivě udržovat. Zvláštní zařízení jako ornitologické vyhlídkové věže jsou mimořádně zajímavá, ovšem jsou spojena s nároky na soustavnou údržbu. Budovat je má smysl tam, kde je opravdu co ukazovat, kde nebudou rušit a kde působí spolehlivý subjekt, který bude pečovat o jejich optimální využití a o technickou údržbu. Současné dotační podmínky ovšem neumožňují, aby zařízení tohoto druhu byla financována dotacemi na revitalizační stavby. Podle místních podmínek se mohou přímo plochy, na nichž se nalézají revitalizační stavby, velmi rozdílnou měrou otvírat různým rekreačním aktivitám lidí. Zejména ve volné krajině, v případech, kdy jednoznačně převažuje snaha obnovit přírodní prvky a jejich funkce, nemusí být rekreační využití revitalizace vůbec vhodné. Naopak intravilánové revitalizace se často významnou měrou podílejí na vytváření příležitostí pro rekreaci. Toto spojení je rozumné a pokud je náležitě zabezpečeno provedením revitalizace a její trvalou údržbou, je oboustranně přínosné. Vodní prostředí v obcích a městech je potřeba přiblížit v první řadě dětem, které s velkým zájmem a vděčně přijímají nejrůznější typy vodních hrátek. Přitom kontakt dětí s hodnotným vodním prostředím, ať už přírodním, přírodě blízkým nebo uměle vytvořeným, je pro děti nesmírně důležitý, neboť utváří jejich obecný vztah k vodnímu živlu a k přírodě a krajině obecně. Netřeba vůbec pochybovat o tom, že dítě, které nemá příležitost hrát si, zmáčet se a třeba se i zamazat blátem v korytě potoka nebo na nějakém vodním hřišti, je připraveno o něco dost důležitého, co má pozitivně formovat jeho osobnost. Z tohoto pohledu lze k negativům řady technických úprav koryt potoků a řek připočítat to, že okrádaly děti o prostředí pro důležité prožitky. Při zpřístupňování vodního prostředí dětem je samozřejmě nutné respektovat opodstatněné hygienické a bezpečnostní požadavky. Přehnané požadavky by se ale neměly stávat výmluvou, proč to či ono nejde. Obr. 18.3: Břeh revitalizované Isary v Mnichově je upraven tak, aby přibližoval řeku lidem a umožňoval její rekreační využití. Do chladné alpské řeky se jde jenom občas někdo namočit, ale o poležení na břehu je velký zájem.
2
Voda ale poskytuje příjemné prožitky i dospělým. Rádi se na ni dívají, naslouchají ji, pokud je čistá, rádi se v ní aspoň trochu smočí. Na hlubokém atavistickém vztahu k vodě jsou ostatně založeny i náboženské rituály různých kultur, očistné koupele a křty. Na tyto potřeby lidí je dobré pamatovat při utváření intravilánových úseků vodních toků a různých městských území, v nichž se může vyskytovat vodní prvek. Jak jen to jde, měla by být voda komponována do sídelního prostředí tak, aby byla lidem dostupná a dosažitelná. Starší úpravy vodních toků obsahovaly různé typy účelových přístupů k vodě, jako jsou brody, přístupy pro plavení koní a schodiště. Dodnes lze pozorovat, jak lidé těchto přístupů rádi využívají, a pokud voda není znečištěná, rádi vstupují do mělkých partií, které tyto objekty vytvářejí. Proto by tyto objekty měly být zachovávány, i když jejich původní účely pominuly, a při nových intravilánových úpravách potoků a řek by měly být inspirací pro to, aby zpřístupnění hrálo ještě mnohem významnější roli. Přístupnosti vodního toku lidem slouží vpodstatě pět typů prvků, které se mohou různě kombinovat: • •
•
•
•
Příčné prvky, umožňující komunikaci mezi pobřežním územím a čárou hladiny – příčné, podélné či vinuté svážnice a schodiště. Podélné prvky, umožňující pohyb podél břehu, v blízkosti hladinové čáry. Může to být například pěší stezka nízko nad vodou, založená na lavičce, rozčleňující zemní svah. V náročnějších úpravách se mohou uplatnit vyložené pochozí rampy a závěsné konstrukce. Pokud mají tyto pochozí prvky pouze místní význam a není na ně vázán nějaký průběžný provoz, který by neměl možnost náhradní trasy, mohou být častěji zatápěny. Útočiště, umožňující rekreační sezení nebo ležení v blízkosti vody. Například pláže, plošiny a sníženiny vytvořené vybráním břehů, svahy břehů řešené jako kamenné nebo gabionové schodiště, umožňující posezení. Konstrukce, vystupující nad hladinu vody, umožňující posezení, ležení nebo sestoupení do vody. Sem patří i různé přechody ze stupáků, lákající odvážlivce k přecházení vodního toku mimo obvyklé cesty. Bezpečné a příjemné mělčiny, bezprostředně navazující na předcházející typy objektů.
Obr. 18.4: V blízkosti města nemusejí být vždy podmínky pro radikálnější revitalizaci technicky upraveného koryta řeky. Ale i tady se nabízí řada způsobů, jak řeku přiblížit lidem a zpříjemnit jim pobyt na jejích březích. V širším či poněkud přeneseném smyslu se dá také hovořit o revitalizačních opatřeních.
3
Všechny tyto prvky je třeba navrhovat se zřetelem k povodňové průtočnosti a stabilitě koryta a svědomím, že budou vyžadovat jistou údržbu. Nelze však připustit, aby tato hlediska byla používána jako důvod k paušálnímu odmítnutí jakýchkoliv prvků, překračujících rámec tradičních hydrotechnických řešení. Za takovou argumentací se vedle běžné neochoty zpravidla skrývá nedostatek představivosti a neschopnost řešit víc, než jen pouhé technické minimum. V dnešní době již je na místě otevřeně říci, že taková vodohospodářská řešení, která sledují jenom jednostranné technické a hospodářské efekty a opomíjejí právo veřejnosti na požitek z vodního prostředí, jsou asociální. Obr. 18.5: Prostor zemské zahradní výstavy v Ambergu. Ošidné plovoucí stupáky ve vodním hřišti. Pro městskou mládež dnes nemusí být kontakt s vodou jinde než ve vaně nebo v koupacím bazénu úplně všedním zážitkem. Vodní hřiště jsou velmi cennými prvky revitalizace městského prostoru v širším smyslu.
Obr. 18.6 Vídeňský Vodní park je založen v jedné pasáži Starého Dunaje. Na ostrově uprostřed laguny byl ponechán přirozený nivní porost. Tak vznikla malá ptačí rezervace, kterou mohou návštěvníci parku pozorovat z okružní vyhlídkové cesty.
4
Obr. 18.7 V parku v bavorském Ambergu mohou návštěvníci vidět historickou říční loď – šinágl. Po nezbytné opravě a vybavení poučným textem bude tématicky vhodným doplňkem parku, který vznikl v souvislosti s revitalizací městského úseku řeky Vils. V 19. století byla řeka regulována především kvůli plavbě. Ale nakonec aspoň v tomto jednom místě všechno dobře dopadlo – z šináglu je nostalgický pomníček a řeka znovu meandruje.
Obr. 18.8 Umělecké dílo zasazené do vodní plochy je v širším smyslu také revitalizačním prvkem. Umělec, překračující rámec užitkové konstrukce, se snaží svými výrazovými prostředky dosáhnout podobných příznivých účinků, jaké má na naši mysl vodní prostředí ve svých přirozených podobách. Již pomyšlení na tuto jeho pozitivní snahu revitalizuje naši mysl. Ženský akt s vegetační kšticí v hradebním příkopu města Třeboně.
5
6
19. Provoz a údržba revitalizačních opatření Dlouhodobě by revitalizované vodní toky a jejich nivy měly žít přirozenými procesy a k jejich udržování v příznivém stavu by mělo být potřeba co nejméně technické údržby. Zejména je třeba říci, že podélné revitalizace koryt a niv ve volné krajině by v žádném případě neměly směřovat k náročným sadovnickým nebo dokonce architektonickým kompozicím, jejichž dlouhodobé udržování bude představovat namáhavý a nákladný boj s přírodou. Větší množství lidské práce je samozřejmě nutné k udržování těch úprav, které jsou vzdálenější přírodě, jako například částečné revitalizace koryt v zastavěných územích. Zvláštní postavení z hlediska provozu a údržby mají retenční objekty se vzdouvacími hrázemi, jako různé poldry, nádrže a systémy ochranných protipovodňových hrází, u nichž je nezbytné trvalým dohledem a údržbou zajišťovat plnění předepsaných bezpečnostních požadavků. Větší nároky na údržbu bývají v prvních letech po dokončení stavby, kdy zajišťuje nezbytné korekce, usazení a zapojení díla, napomáhá příznivým směrům samovolného dotváření stavby a zapěstování vegetace. Později by se měla údržba omezovat na základní úkony, odpovídající místu dané revitalizace v krajině.
19.1 Práce v období po dokončení výstavby Péče o výsadby dřevin Alespoň tři roky po vysazení vyžadují stromy a keře dohled a péči, lesnické výsadby až pět let. V prvním roce je v sušších místech potřebná zálivka. Pokud jsou sazenice tak malé, že by je přerůstala buřeň, vyžadují obžínání, a to v červnu a pak asi po dvou měsících. Posečeným materiálem se sazenice s výhodou mulčují (sazenice se obloží posečeným materiálem, který jim pak udržuje vlhkost a omezuje růst plevelů). Pokud však sazenicím nehrozí, že je buřeň pohltí, může být vhodnější je neobžínat. Buřeň, která již sazenice zcela nepřerůstá a nepohlcuje, je do jisté míry chrání před přísušky a před zvěří. Dále k údržbě patří kontrola a opravy kůlů, úvazů a ochran proti zvěři. Ochrany proti zvěři, které by se mohly časem zařezávat do kmenů, je třeba odstraňovat. Přiměřeně se odstraňují defektní větve a provádí výchovný řez, zejména odstraňování nevhodně rostlých konkurenčních výhonů, které by jednou, v dospělosti stromu, hrozily rozlomením. Sečení ploch Revitalizace není okrasná zahrada, a tak sečení ploch má být prováděno jenom ve skutečně potřebném rozsahu a po nezbytnou dobu. V úvahu připadají zejména tyto případy: • Zapěstovávání nezbytného rozsahu zatravnění, které by jinak bylo překonáno buření. • Obžínání výsadeb menších sazenic dřevin. • Údržba cenných botanických lokalit, které by bez sečení zanikly. Takováto údržba musí být odborně podložena a řízena. V těchto případech nebývá žádoucí posečenou hmotu mulčovat, a je nutné ji z lokalit odstraňovat. • Sečení v rozsahu nezbytně nutném pro údržbu hydrotechnických objektů. Většinou ale není nezbytné například ani vyžínání podhrází malých nádrží, protože stanovenou kontrolu průsaků lze provádět i bez toho. Obecně však nelze přijmout názor, že sečení patří k běžné trvalé údržbě břehů koryt a hrází. Hlavním důvodem pro tento názor bývá touha po úpravném vzhledu. To však je značně subjektivní záležitost, která sotva opodstatňuje náklady na práci, na spálené pohonné hmoty a
7
v řadě případů ještě na odvoz vpodstatě odpadní zelené hmoty, o kterou nebývá velký zájem. Něco jiného ale je, když někdo potřebuje píci a seno pro zvířata. Pak nebývá důvodu bránit mu, aby si sám posekal, nasušil a odvezl. Ovšem nesmí při tom poškodit výsadby a žádoucí nálety dřevin. Korekce dotváření revitalizovaných koryt Korekce především potlačují nežádoucí vývoj koryta, hlavně hloubkovou erozi. V případech, kdy je třeba chránit nedotknutelné cizí pozemky, inženýrská díla apod., je nutné kontrolovat také břehovou erozi. Základní korekční metodou je doplňování zpevňujícího kameniva, které zejména v podobě nepravidelných pohozů a záhozových figur představuje tvárný a v revitalizacích relativně přijatelný typ opevnění. Údržba vzrostlé vegetace po výstavbě Ošetření stromů, poškozených za výstavby, ještě patří k samotným realizačním pracem. Mechanická poškození se začišťují hladkými řezy. Po odstraněných nebo ulomených větvích se na stromě nenechávají pahýly, které by zahnívaly a zakládaly v kmenech stromů dutiny. Odřezávají se podle podmínek hladce u kmene nebo tzv. na větevní kroužek (těsně za ztluštělým náběhem ke kmeni). Cílem je vytvořit takovou ránu, kterou úspěšně překryje hojivé pletivo. Součástí následné údržby může být odstraňování následně uhynulých stromů. Například olše, jinak nenáročné, špatně snášejí větší a dlouhodobější změny polohy hladiny vody a mohou následně nepříznivě reagovat na různé stavební zásahy. Podle konkrétních podmínek je ale třeba zvažovat, zda je odstranění uhynulého stromu nezbytné. Na vhodných místech zanechané souše mohou být dobrou příležitostí pro hmyz či ptactvo. Rekonstrukce porostů nevhodného složení Součástí revitalizace nebo její následné údržby může být například těžba kultivarních topolů a jejich nahrazování porostem olší, vrb a dalších vhodných dřevin.
19.2 Práce nastupující po delším časovém odstupu Pěstební probírky mladých porostů Po krajinářských výsadbách, prováděných v hustých skupinách, následují pěstební probírky, jejichž četnost a razanci určuje projekt ozelenění stavby. Udržovací probírky břehových porostů Pokud tomu zájmy ochrany přírody výslovně nebrání, lze břehové a nivní porosty v rozumné míře udržovat zimními probírkami, zaměřenými na těžbu alespoň palivového dříví. Jednorázově by se nemělo vybírat víc než 10 % kmenů, výběr by neměl stírat různověkost a tvarovou členitost porostů. Neměly by být důsledně odstraňovány všechny staré a rozpadající se stromy, protože ty jsou cenné pro ptactvo, hmyz apod. Přirozená skladba porostů se podporuje přednostním vybíráním nežádoucích druhů, zejména kultivarních topolů, akátů, javoru jasanolistého.
19.3 Práce prováděné trvale
8
Kontrola a údržba hrází a jejich objektů Pokud jsou součástí revitalizačního díla hráze malých vodních nádrží nebo ochranné hráze, provádí se kontrola podle manipulačního řádu díla. Patří sem zejména kontrola paty hráze kvůli průsakům a udržování plné funkčnosti výpustních zařízení a bezpečnostních přelivů. Sečení trvalých luk Součástí revitalizovaného území může být též louka. Sečeme ji pro píci a seno nebo v případě, že to vyžaduje například výskyt cenných druhů a společenstev, která by bez sečení zanikla. Pouhé estetické důvody většinou nestačí pro to, aby na sečení a sklízení materiálu byla vynakládána práce. Potlačování invazních rostlin Zvláště na narušených površích se mohou uchycovat křídlatky, bolševníky, netýkavky a další nežádoucí nežádoucí rostliny. Pokud souvisle obsadí břehy vodního toku, znemožní obnovu žádoucích břehových porostů. Jejich likvidaci se vyplatí provádět od počátku a razantně, protože s odklady a nedůslednostmi potřebný objem prací rychle narůstá. Proti křídlatkám se například osvědčil opakovaný postřik mladých zelených vrcholů roztokem Roundupu. Bolševníky je podle většiny zdrojů vhodné vykopávat. Management biotopů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů Pokud je revitalizační dílo biotopem vzácného a ohroženého druhu nebo společenstva, může být v jeho prospěch nad rámec revitalizačního programu prováděn určitý speciální management. Čištění koryt a objektů Úkolem správců vodních toků a pozemků v nivách je odstraňovat skládky a uklízet splavené a naházené odpady. Tyto práce by měly být v potřebné míře zajišťovány po celé délce vodních toků, tedy ve volné krajině i v zastavěných územích. Zástavba obcí a měst vyžaduje v tomto ohledu zvláštního zřetele, protože tam se nalézá nejvíce pobřežních nepořádků, které jsou zdrojem rozptýleného znečištění toků. Odklízení odpadů bývá také jednou z nejpotřebnějších činností správců vodních toků po povodních. Odstraňování přirozených splavenin z koryt vodních toků by se mělo obecně provádět uvážlivě a jenom v odůvodněných případech. Každý takový zásah narušuje prostředí vodního toku. Přitom problém nezpevněných usazenin jako povodňových překážek bývá přeceňován – již za menších povodňových průtoků se dostávají do pohybu a na průběh povodňového proudění nemají velký přímý vliv. V revitalizovaných úsecích vodních toků zpravidla nepřipadá odstraňování přírodních usazenin v úvahu, neboť by bylo v rozporu se samotným revitalizačním záměrem.
9
20. Hodnocení efektů a nákladů revitalizačních opatření 20.1 Revitalizační efekty S rozvojem revitalizačních disciplin, s přibývajícími realizacemi a v sílící soutěži o dotační prostředky je třeba věnovat více pozornosti odbornému a pokud možno objektivnímu hodnocení efektů, které revitalizace přinášejí. Tato oblast zahrnuje dvě úlohy. První úlohou je hodnocení efektů dosažených již uskutečněnými stavbami, potřebné pro hodnocení účelnosti vynakládaných prostředků, pro rozhodování o korekcích, potřebných v jednotlivých hodnocených případech, a pro odborné poučení, které je nezbytnou podmínkou kvalitativního růstu oboru. (Zde se ovšem nebudeme zabývat kontrolou uskutečněných opatření z hlediska stavebních, vodoprávních a finančních orgánů, které pouze porovnávají dosažený stav s podmínkami, za nichž byla poskytnuta dotace nebo vydáno stavební povolení.) Druhou úlohou pak je hodnocení návrhů a projektů, potřebné pro správné rozhodování o jejich podpoře, případně použitelné v procesu kultivace a dotváření těchto záměrů. V oboru revitalizací se ovšem setkává řada rozličných oborů, ve velmi rozmanitých podmínkách jsou hledány rozličné způsoby dosahování určitých revitalizačních efektů a také samotné efekty, kterých má nebo může být dosahováno, se případ od případu výrazně liší. Proto se autoři této publikace nedomnívají, že by bylo možné vytvořit nějaký jednotný mašinizovaný systém hodnocení revitalizačních efektů, který by například po zadání určitého souboru parametrů ohodnotil záměr či projekt nějakým počtem bodů, určujícím pořadí v nároku na dotační podporu. Žádná taková konstrukce nemůže vzhledem ke složitosti problematiky nahradit tradiční rozhodování kolektivů expertů různých oborů. Stávající praxe dotačního Programu revitalizace říčních systémů Ministerstva životního prostředí využívá právě systému expertního hodnocení – záměry a projekty posuzují v jednotlivých regionech poradní sbory, jmenované MŽP a složené především z vodohospodářů a přírodovědců různých oborů. Tento systém je funkční a osvědčuje se. Pokud má být vytvářena metodika objektivizovaného hodnocení záměrů a realizací, měla by být koncipována jako pomůcka pro rozhodující experty. V žádném případě nelze takovou pomůckou systém expertního hodnocení kahradit. Takovou pomůckou může být například soubor kontrolních otázek, který zajistí, že při expertním posuzování nebude opomenuto žádné z možných hledisek. V posuzovaných různorodých situacích se mohou velmi lišit již základní cíle jednotlivých revitalizačních opatření. (Srovnejme například revitalizaci ve volné krajině, kde je vpodstatě možné důsledně replikovat přírodní vodní tok, a v sevřených podmínkách intravilánu, kde lze za uspokojivý přínos pokládat jenom dílčí rozčleňující úpravy.) Pak je vhodné postavit hodnocení návrhů a záměrů na základní otázce: „6akolik posuzované řešení využívá revitalizačního potenciálu, který v daných podmínkách reálně přichází v úvahu?“ Pak budeme postupovat po jednotlivých kriteriích a u každého budeme posuzovat, zda bylo dosaženo maximálního možného efektu, částečného nebo žádného. Větší počet nevyužití nebo jen částečných využití možných efektů svědčí o nedostatcích záměru. Tak například položíme otázku: Nakolik posuzovaný projekt zvětšuje hodnotu vodního toku a zlepšuje režim nivní podzemní vody změlčením koryta? V jednom případě můžeme shledat, že projekt zachovává v luční nivě původní hloubku technicky upraveného koryta, která činí cca 1,5 metru, přestože přírodní koryto v těchto podmínkách mělo hloubku třetinovou a nic nebrání tomu, aby zde bylo při revitalizaci vytvořeno koryto úplně nové. To je vážný nedostatek posuzovaného 10
projektu. A jelikož jde o významné kriterium a od nadměrné hloubky se odvozuje nedosažení řady dalších důležitých revitalizačních efektů, podle všeho nebude tento projekt doporučen k realizaci. V jiném případě, při obdobných hloubkových poměrech, budeme konstatovat, že se koryto nalézá v intravilánu obce a daná hloubka je nezbytná pro zajištění bezpečné průtočné kapacity. Revitalizační efekt změlčení koryta není v tomto případě dosažitelný a projektu nelze vytýkat, že jej nazajišťuje. Hodnotící kriteria korespondují s možnými efekty revitalizací, jak byly dříve uvedeny v příslušné kapitole. Následující výběr, sestavený především pro úlohu výstavby revitalizačního koryta, nemusí být úplný. Náročněji pojednatelná specifická kriteria biologická, vyžadující speciální sledování, zde nejsou formulována. Jsou zastoupena pouze souborným kriteriem členitosti. Mezi členitostí a bohatostí oživení koryta existuje zřetelná souvislost. Míru využití dosažitelných revitalizačních efektů pak zkoumáme například podle následujících kriterií: • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
vytvoření dostatečně širokého potočního nebo poříčního pásu; zvětšení omočeného povrchu koryta (drsnosti), a tím zejm. zlepšení podmínek pro samočištění; prodloužení trasy a dob proběhů vody úsekem; obnovení členitosti příčných průřezů; obnovení členitosti podélného profilu; rozčlenění dna v tůně a brody; posílení běžné zásoby vody v korytě; změlčení koryta a obnovení zásob mělké podzemní vody; podpora tlumivého rozlivu povodní v nivě; obnovení přirozené stability koryta; obnovení členitosti koryta v různých rozměrech; obnovení migrační prostupnosti; založení kvalitních doprovodných porostů; zlepšení vzhledu koryta a nivy; zpřístupnění intravilánového koryta veřejnosti; posílení rybářských hodnot toku; přínosy pro turistiku a rekreaci; uskutečnění navazujících protierozních opatření; provedení díla přírodně autentickými způsoby (vedení trasy, tvary profilů, vhodné materiály a konstrukce); vytvoření dalších vodních biotopů (tůně, mokřady,…).
Obdobně lze konstruovat další hodnotící hlediska. Současně je třeba posuzovat ukazatele ekonomické, zejména přiměřenost měrných nákladů díla.
20.2 Pořizovací náklady revitalizačních staveb S finančními prostředky je třeba zacházet hospodárně a jejich vynakládáním dosahovat co největších efektů. Cílem revitalizačního úsilí není několik izolovaných, velmi nákladných ukázek, nýbrž řešení problémů v rozsáhlé síti vodních toků, které bude svým dosahem v ploše krajiny funkčně významné. Tomuto požadavku se musí podřizovat i stále probíhající hledání
11
vhodných technologií v dosud rozvojovém oboru revitalizací. Proto je poměr mezi náklady a dosahovanými efekty velmi významným kriteriem hodnocení revitalizačních záměrů. Praxe navíc ukazuje, že právě v revitalizacích nebývají drahá řešení ta nejlepší. Velké náklady v řadě případů prozrazují málo vhodná řešení, vzdálená přírodě. V tomto ohledu je kontrola nákladů také dobrým prostředkem ochrany před návrhy přetechnizovanými, nemotornými nebo z nějakých důvodů nepřiměřenými. 6epřiměřeně velké měrné náklady často odhalují záměr pochybný po stránce koncepční, technické i krajinářské. Posouzení nákladů je důležitým nástrojem, pomáhajícím vyhýbat se nevhodným záměrům. Každý revitalizační případ má svoje zvláštnosti a šablonovité srovnávání různých řešení, uplatněných v různých situacích, může být obtížné. Přesto je základem posuzování nákladů obecné měřítko. Tím jsou měrné náklady - investiční náklady na měřitelnou jednotku díla. Lze říci, že dosavadní vývoj oboru u nás zatím poskytl informace, umožňující podle měrných nákladů hodnotit a srovnávat podélné revitalizace koryt a niv drobných, zemědělsky upravených vodních toků ve volné krajině. Řešení větších toků a toků v intravilánech teprve čekají na ověření, je ovšem zřejmé, že tato řešení mají jak po stránce technické, tak nákladové mnohem individuálnější charakter. Srovnávací měrnou hodnotou jsou náklady (z položky celkové investiční náklady) na běžný metr (bm) koryta, resp. nivy. Vzhledem k tomu, že zvlněním se může samotné koryto významně prodloužit, je vhodné jako základní údaj odvozovat náklady na bm nivy nebo koryta před revitalizací, a jako doplňkový údaj náklady na bm nového koryta. Jednotlivé konkrétní případy se liší velikostí a výchozím charakterem revitalizovaného toku, rozsahem navazujících opatření v nivě, a tak je vhodné ke specifickým nákladům uvádět základní informace o rozsahu díla. Pro představu o nákladech uvádíme údaje několika uskutečněných revitalizačních akcí, které byly příznivě hodnoceny jak z hlediska nákladů, tak revitalizačního efektu: 1. Hloubení malokapacitního koryta, nahrazujícího drenážní hlavníky Region Vysočina, provádění 2000 - 2001. Po otevření hlavníků, jehož náklady jsou mimo toto hodnocení, bylo v travnatém terénu pastviny ručně rýčem hloubeno mírně zvlněné koryto, příčný profil na dva rýče vedle sebe. Materiál se ručně rozhazuje do okolní plochy. Rozsah díla v místě v řádu stovek metrů koryta. -áklady cca 50 Kč na bm nového koryta. 2. Revitalizace nivy podhorského potoka Jižní Čechy, provádění 1998 - 2000. Potok o běžných průtocích v jednotkách (v horní části revitalizovaného úseku) až desítkách l/s probíhal pastvinami v upraveném korytě, opevněném polovegetačními tvárnicemi. Tvárnice byly odstraněny, většina trati starého koryta zasypána, část proměněna v kaskádovité tůně. Převážně v rostlém terénu vyhloubeno nové, přirozeně mírně zvlněné koryto kapacity do Q1, pevněné kamenem a drnem. Rozsáhlé výsadby dřevin, v dolní části vyhloubeny dvě větší tůně s přelivy z kamene. Celková délka revitalizace cca 3 km. -áklady cca 1.900 Kč na bm nivy. 3. Revitalizace nivy potoka ve vrchovině Střední Čechy, provádění 2000 - 2001. Akce navazující na rekonstrukci rybníka. Potok o běžných průtocích kolem 10 l/s probíhal před revitalizací v upraveném, tvárnicemi
12
opevněném korytě vlhkou, neobhospodařovanou nivou. Regulované koryto bylo na délce cca 300 m zasypáno po vložení trubního svodu, zachycujícího drenáže, ve dvou místech v něm vyhloubeny tůně. Po straně vyhloubeno nové, malokapacitní koryto mělce mísovitého průřezu, opevněné kamenem, výrazně zvlněné. V nivě vyhloubeno několik tůní, provedeny rozsáhlé výsadby zeleně. -áklady cca 1.800 Kč na bm nivy. 4. Revitalizace nivy potoka ve vrchovině Střední Čechy, provádění 2003 - 2004. Akce zahrnující též výstavbu nového rybníka, který však je nákladově hodnocen samostatně. Podobná situace jako v předcházejícím případě potok o běžných průtocích v jednotkách až desítkách l/s probíhal před revitalizací v upraveném, tvárnicemi opevněném korytě vlhkou, neobhospodařovanou nivou. Regulované koryto bylo na délce cca 700 m zasypáno a nahrazeno novým korytem přírodě blízkých tvarů, které je velmi mělké, členité, opevněné pohozem z lomového kamene. Koryto doprovázejí soustava biotopních tůni a rozsáhlé vžýsadby dřevin. -áklady 1.810 Kč na bm nivy. 5. Revitalizace nivy potoka ve vrchovině Střední Čechy, provádění 2004 - 2005. Akce zahrnující rekonstrukci rybníka, která však je nákladově hodnocena zvlášť. Potok o běžných průtocích v řádu desítek l/s probíhal před revitalizací zahliněnou nivou v technicky upraveném korytě s částečně se rozpadajícím opevněním tvárničkami. Staré koryto bylo na délce cca 400 m zasypáno a nahrazeno novým korytem přírodě blízkých tvarů, které je mělké, široké a výrazně zvlněné. Opevnění záhozovými prahy převážně v inflexích mezi oblouky. V nivě vyhloubeno několik tůní, provedeny rozsáhlé výsadby zeleně, soustředěné do souvislých zaplocených pásů po obou stranách údolí, které mají revitalizační dílo chránit před erozními smyvy. -áklady cca 2.700 Kč na bm nivy.
Častou příčinou nepřiměřeně velkých nákladů bývají předimenzovaná opevnění koryt. Aniž by jejich nezbytnost prokázaly patřičné hydrotechnické výpočty, vycházející z analýzy unášecích rychlostí, jsou někdy navrhována různá nákladná opevnění, jako kamenné rovnaniny, souvislé kamenné pohozy a záhozy, rovnaninové nebo dokonce zděné příčné stabilizační pásy a jiné prvky. Objekty typu tůní nebo stabilizovaných výmolů jsou někdy problematickým způsobem opevňovány rovnanými obklady z lomového kamene nebo konstrukcemi ze dřeva. V řadě případů nejde vysloveně o technické předimenzování opevňovacích prvků v korytě, ale o to, že nebylo správně využito mechanismů přirozené stability – bylo vytvořeno příliš hluboké koryto, a aby pak v důsledku soustředěného proudění nepodléhalo nadměrné erozi, musí být silně opevněno. (Nesmyslná práce – vykopat hluboký zářez, a ten pak muset stabilizovat.) Jestliže nemají skutečné revitalizace koryt a niv vodních toků zůstávat ojedinělými ukázkami a mají v krajině probíhat v širším měřítku, je nutno provádět je „zprůmyslněným“ způsobem a za odpovídající ceny. Pak třeba nebude každý meandr osobitým dílkem zahradní architektury, výsledek však bude účelným a úsporným způsobem přinášet potřebné revitalizační efekty. Perspektivní směry vývoje: • Revitalizace ve vykoupeném potočním pásu, což omezí komplikovaná a nákladná řešení v nepřiměřeně stísněném prostoru, vymezeném regulovanými koryty. • Přednostní výběr situací, kde lze potřebných efektů dosáhnout s přiměřenými náklady a bez větších majetkových a technických komplikací. • Přednost tvorbě nových koryt před méně efektivním reformováním koryt zkažených technickými úpravami.
13
Literatura: Baruš, V., Oliva, O., a kol., 1995: Mihulovci a ryby (1). Edice Fauna ČR a SR. Academia. Praha. Beach, M., H., 1984: Fish pass design- criteria for the design and approval of fish passes and other structures to facilitate the passage of migratory fish in rivers. Fish. Res. Tech. Rep. Dir. Fish. Res. G.B. 78. 46 s. Bedient, PB. and Huber, WC., 2002: Hydrology and Floodplain Analysis, 3. vyd., Prentice Hall, Upper Saddle River, New Jersey, 2002. Bém, J., Jičínský, K., 1980: Hydraulika v příkladech. ČVUT, Praha 1980 Berg, H., Lieser, U., Meurer, T. 2004: Problemlösungen bei der Renaturierung von Gewässern am Beispiel der Umgestaltung der Inde. http://www.bueroberg.de/ Biotopgestaltung an Strassen und Gewässern. Bayerisches Staatsministerium des Innern, Oberste Baubehörde, München 1991 Blažková, Š., Nesměrák, I., Noviský, O., 1998: Projekt Labe II. VÚV TGM. Praha. 52 s. Brigham Young University. Watershed Modeling System (WMS) - Tutorial Manual Version 7.0. Environmental Modeling Research Laboratory, Provo, Utah, 2004. Cílek, V., 2002: Krajiny vnitřní a vnější. Praha, 2002 ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže Dobrovský, P., 2003: Hodnocení měrných nákladů revitalizačních nádrží, budovaných v roce 2002. Pracovní sdělení, AOPK ČR, Praha 2003 Dušek, M., 1999: Akční plán stavby rybích přechodů pro významné tažné druhy ryb na vybraných vodních tocích v ČR. Závěrečná zpráva z úkolu Státního programu ochrany přírody a krajiny ČR č. 5.1.3.3. AOPK ČR. Praha. Dušek, M., 2000: Migrační prostupnost vodních toků v horských a podhorských oblastech pro ryby a další vodní organismy. Sborník z konference Krajinotvorné programy v horských a podhorských oblastech. Správa KRNAP, Vrchlabí. Dušek, M., 2001: Dlouhodobá koncepce zprůchodnění našich toků pro ryby a vodní živočichy. Sborník referátů z odborného semináře Aktuální změny vodního prostředí a vlivy člověka na rybí společenstva v našich vodách. Český rybářský svaz, Praha: 70-78. Dušek, M., 2001: Význam migrační prostupnosti vodních toků. Ochrana přírody 56 (9): 259260. Dušek, M., 2002: Biologické faktory revitalizačních opatření. Sborník z konference Krajina a voda. 43. ZO ČSOP Praha: 38-41.
14
Dušek, M., 2002: Význam rybníků v krajině. Sborník z konference Tvář naší země- Krajina domova, 6. svazek Rehabilitace krajiny. Česká komora architektů, Průhonice, Praha: 130-133. Fließgewässerschutz in Thüringen. Vorsorgender, naturnaher Hochwasserschutz. Ministerium für Landwirtschaft, Naturschutz und Umwelt (Freistaat Thüringen). Erfurt, 2000 Flüsse und Bäche – erhalten, entwickwln, gestalten. Bayerisches Staatsministerium des Innern, Oberste Baubehörde, München 1989 Flüsse und Bäche. Lebensadern Bayerns. Bayerisches Landesamt für Wasserwirtschaft. München 2003 Gorgon, D., N., et kol., 1998: Stream Hydrology. An Introdusction for Ecologists. (2. edition) Wiley, Southern Gate 2004 Grundzüge der Gewässerpflege – Fliessgewässer. Heft 21. Bayerisches Landesamt für Wasserwirtschaft. München 1987 Gunkel, G., 1996: Renaturierung kleiner Fließgewässer. Gustav Fischer Verlag. Jena – Stuttgart, 1996 Hartvich, P., 1996: Snižování negativních vlivů malých vodních elektráren na rybí populace a chráněné živočichy vázané na vodní toky. Program péče o životní prostředí v roce 1996 GA/325/96. Jihočeská Universita. České Budějovice. 111 s. Hartvich, P., 1997: Hlavní typy rybích přechodů a jejich biotechnické funkce. Metodika VÚRH č. 52. Vodňany. Hartvich, P., Dvořák, P., 2002: Zařízení k usměrnění poproudových migrací ryb. Metodika VÚRH č. 66. Vodňany. 16 s. Hartvich, P., Lusk, S., Halačka, K., Havlová, J., Švarc, J., 1998: Diverzita ichtyofauny a migrační průchodnost řeky Lužnice. Sborník Biodiverzita ichtyofauny ČR (II), Ústav biologie obratlovců AV ČR Brno: 137-148. Hartvich, P., Lusk, S., Šindlar, M., Vostradovský, J., 1999: K migrační prostupnosti našich toků. Rybářství 1999 (5): 224-225. Haslam, S.M.: Ecology and cultural heritage. The river scene. Cambridge university press. Havlík, A. Revitalizace potoka Borová, Vodní hospodářství, 3/2001, s. 72-74 Hochwasserschutz in Bayern. Aktionsprogramm 2020. Bayerisches Staatsministerium für Landesentwicklung und Umweltfragen. München 2002 Hůda, J., Šedivý, V., 1999: Současné problémy českého rybníkářství. Sborník Krajinotvorné programy, Příbram, 1999: 81-83. Chow, VT, 1959: Open channel hydraulics. Mc. Graw-Hill, London, 1959 Chytrý M., Kučera T., Kočí M. (eds.), 2001: Katalog biotopů České republiky. AOPK
15
ČR, Praha. 307 p. James, CS. and Wark, JB., 1992 Conveyance Estimation for Meandering Channel. Report SR 329. HR Wallingford, UK, 1992. Janda, J., Pechar, L., a kol., 1996: Trvale udržitelné využívání rybníků v Chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervaci Třeboňsko. České koordinační středisko IUCN, Praha, 1996. 189 s. Julien, PY., 2002: River Mechanics. Cambridge University Press, UK, 2002. Jungwirth, M., Schmutz, S., Weiss, S., 1998: Fish Migration and Fish Bypasses. Department of Hydrobiology, Fisheries and Aquaculture, University of Agricultural Science, Viena, Austria. 436 s. Jurajda, P., Pavlov, I., 1993: The first record of the Volga Pikeperch (Stizostedion volgense) in the Dyje river. Folia zool. 42: 383-384. Jurajda, P., Gelnar, M., Koubková, B., 1994: Occurrence of Zingel (Zingel zingel) in the river Morava with notes on its parasites. Folia zool. 43: 93-96. Jürging, P., Patt, H., 2004: Fließgewässer- und Auenentwickelung. Grundlagen und Erfahrungen. Springer – Verlag, Berlin 2005 Just, T., Mattiello, E. : 1995:Ověřování a zvyšování účinnosti čistírenských technologií a zařízení. Odtokové systémy obcí do 500 obyvatel. Závěrečná zpráva výzkumného úkolu. VÚV TGM, Praha 1995 Just, T., a kol., 1995: Ochrana jakosti vody vodárenského zdroje Želivka. Návrh účinných způsobů nakládání s odpadními vodami. Závěrečná zpráva. VÚV TGM, Praha 1995 Just, T., a kol., 1999: Odpadní vody v malých obcích. Výzkum pro praxi. VÚV TGM, Praha 1999 Just, T., 2001: Revitalizace říčních systémů – poznámky k dotačnímu programu MŽP. Veřejná správa, 1-2/2001: 52 - 53 Just, T.: Možnosti a přínosy revitalizací vodního prostředí. Vodní hospodářství 3/2001: 45 48 Just, T.; 2002: Revitalizace údolí pod Pravonínem. Veřejná správa, 16/2002: 24 - 25 Just, T.: 2002 Podpora tlumivého povodňového rozlivu v nivách mimo zastavěná území. Veřejná správa, 46/2002: 26 – 27 Just, T., a kol., 2003: Revitalizace vodního prostředí. AOPK ČR. Praha, 2003 Kemel, M.: Hydrologie. ČVUT, Praha 1991 Kender, J., Novotná, D., 1999: Revitalizace říčních systémů. MŽP, Praha 1999
16
Kern, K., 1994: Grundlagen naturnaher Gewässergestaltung. Entwickwlung von Fließgewässern. Springer – Verlag, Berlin 1995
Geomorphologische
Kolář, V., Patočka, C. a Bém, J., 1983: Hydraulika, SNTL/ALFA, Praha, 1983. Kolektiv: Odtokové systémy obcí do 500 obyvatel. Zpráva výzkumného úkolu VÚV TGM, Praha 1995 Krajinotvorné programy. Sborník konference. Příbram 2002 Krajinotvorné programy. Sborník konference. Průhonice 2003 Králová, H. (ed.) 2001. Řeky pro život. revitalizace řek a péče o nivní biotopy. ZO ČSOP Veronica, Brno 2001(Česká mutace anglické příručky The new rivers and wildlife handbook. The royal society for the protection of birds, 1994). Kulhavý, Z., Kovář, P. 2000. Využití modelů hydrologické bilance pro malá povodí. VÚMOP, Praha 2000 Kutílek, M.,1978: Vodohospodářská pedologie. SNTL, Praha 1978 Langhammer, J., 2005: Vliv extrémních povodní na dlouhodobé změny prostředí údolní nivy. In Krajinotvorné programy. Sborník konference. Průhonice 2005 Lebensadern der Landschaft. ÖNB, Salzburg 1990 Libý, J., Slavík, O., Vostradovský, J., 1995: Rybí přechody na regulovaných a kanalizovaných vodních tocích. Závěrečná výzkumná zpráva 1. etapy úkolu č. 308 část A- text, VÚV TGM. Praha. Lohniský, K., Lusk, S., 1998: Historický vývoj a současný stav ichtyofauny hydrologického systému řeky Orlice (povodí Labe). Sborník Biodiverzita ichtyofauny ČR (II), Ústav biologie obratlovců AV ČR Brno: 117-129. Ložek, V., 1973: Příroda ve čtvrtohorách. Academia Praha. Lusk, S., 1989: Rybářství a úpravy vodních toků. ČSAV- Ústav systematické a ekologické biologie Brno, resortní úkol R4 „Zlepšování životního prostředí“. Brno. Lusk, S., Halačka, K., 1994: MVE a ekologie vodních toků. Seminář Malé vodní elektrárny a rybářství, ČRS, Jilemnice a Orlík nad Vltavou: 10-17. Lusk, S., Holčík, J., 1998: Význam bezbarierového spojení říčního systému Moravy a Dyje na území České republiky s Dunajem. Sborník Biodiversita ichtyofauny ČR (II), Ústav biologie obratlovců AV ČR Brno: 69-83. Lusk, S., Lusková, V., Halačka, K., 1997: Druhová diversita ichtyofauny dolního toku Dyje. In: Lusk, S., Holčík, J., 1998: Význam bezbarierového spojení říčního systému Moravy a
17
Dyje na území České republiky s Dunajem. Sborník Biodiversita ichtyofauny ČR (II), Ústav biologie obratlovců AV ČR Brno: 69-83. Máčka, Z., 2004: Fluviální geomorfologie. Texty k cyklu přednášek. Internetová prezentace. Univerzita Palackého, Olomouc 2004. Madsen, B., L., Tent, L., 2000: Lebendige Bäche und Flüsse. Edmund Siemers-Stiftung, Hamburg 2000 Manual of River Restoration Techniques. The River Restoration Centre (UK). Silsoe Beds 2002 Mareš, K., 1997: Úpravy toků. Navrhování koryt. ČVUT, Praha 1997 Matoušek, V., 2002: Stoletá povodeň na revitalizovaném potoce Borová. Vodní hospodářství, 52, 2002, 10, příloha VTEI, 5-11. Matoušek, V., 2003 Extrémní hydrologické jevy v povodí říčky Polečnice. Workshop 2003, ČVUT a ČVVS, Praha, listopad 2003. MKOL, 1995: Akční program Labe. Magdeburg: 22 s., 9 příloh. Moravec J. (ed.); 1995: Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. Severočes. Přír., Litoměřice, suppl. 1995/1: 1-206. Musil, P., 1996: Ekologie vodních ptáků v podmínkách intensivně obhospodařovaných rybníků, doktorská disertační práce, Institut aplikované ekologie, Česká zemědělská universita, Kostelec nad Černými lesy 1996. 25 s. Musil, P., 2000: Rybníky a jejich obhospodařování. Ornitologický časopis Sylvia 36/1, Praha, 2000: 74-80. Mužík, V., 1994: Vplyvy MVE na ekológii vodných tokov a hlavné zásady SRZ uplatňované na vodoprávných jednaniach. Seminář Malé vodní elektrárny a rybářství, ČRS, Jilemnice a Orlík nad Vltavou: 26-33. Myslil, V., a kol., 2005: Efektivita provedených revitalizačních zásahů při zpětném procesu meandrování toků z hlediska ochrany krajiny. In Krajinotvorné programy. Sborník konference. Průhonice 2005 Nachhaltiger Hochwasserschutz in Bayern. Aktionsprogramm 2020 für Donau- und Maingebiet. Bayerisches Staatsministerium für Landesentwicklung und Umweltfragen. München 2002 Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech Otto, A., 1988: Naturnaher Wasserbau – Modell Holzbach. Bundesanstalt für Gewässerkunde, Koblenz 1988
18
Patočka, C., 1979: Hydraulika I. ČVUT, Praha 1979 Patočka, C., 1979: Hydraulika II. ČVUT, Praha 1979 Patt, H., Jürging, P., Kraus, W. 1998. Naturnaher Wasserbau. Springer, Berlin - Heidelberg, 1998. Patt, H., 2001: Hochwasser – Handbuch. Auswirkungen und Schutz. Springer – Verlag, Berlin 2001 Petříček, V., a kol.: 1999: Péče o chráněná území. I. Nelesní společenstva. AOPK ČR, Praha 1999 Pokorný, J., a kol., 2004: Velký encyklopedický rybářský slovník. Fraus, Plzeň 2004 Pondělíček, M.: Umělý mokřad na Stříbrném potoce. Vodní hospodářství 3/2001: 77 - 78 Prach, K., a kol. 2003 Ekologické funkce a hospodaření v říčních nivách. Botanický ústav AV ČR, Třeboň 2003. Pravidla programu revitalizace říčních systémů. MŽP, Praha 2002 Procházka F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166 Projekt RIPARIA. Retentionsoptimierung in priorisierten Abschnitten der Rur – Inde – Auen. (www.wver.de/gewaesser/riparia) Punčochář, P., 1999: Lososům se otevírají brány našich toků. Vodní hospodářství č. 2/99, roč. 49, Praha: 24-25. Pykal, J., 1998: Význam rybníků pro diverzitu krajiny a organismů. Sborník Krajina a voda, Veselí nad Moravou: 129-131. Řádek, L., 2005: Říční ramena – ohrožený krajinný fenomén. Možnosti jejich obnovy z hlediska podpory biodiverzity v povodí. In Krajinotvorné programy. Sborník konference. Průhonice 2005 Quirós, R., 1989: Structures assisting the migrations of non- salmonid fish: Latin America. Copescal technical paper, FAO. Rome. Raplík, M., Výbora, P. a Mareš K., 1989: Úprava tokov, Alfa, Bratislava, 1989. Revitalizace vodních ekosystémů. Srní 1999. Sborník příspěvků semináře. Správa CHKO a NP Šumava, Vimperk 1999 Röttcher, K., Tönsmann, F. 2003. Possibilities of a nature-oriented flood protection – exemplary shown at the river Lahn. Rep. conference: Towarsa natural flood reduction strategies. Warsaw 2003
19
Schaa, W. (ed.), 1996: Fischaufstiegsanlagen – Bemessung, Gestaltung, Funktionskontrolle. Kommissionsvertrieb Wirtschafts– und Verlagsgesellschaft Gas und Wasser mbH. Bonn. Směrnice 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady z 23. října 2000, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Rámcová směrnice o vodách). Spitz, P., Prudký, J. 2001. Metodika výpočtu retence vody v povodí při povodních. VÚMOP, Praha 2001 Šálek, J. a kol., 1989: Rybníky a účelové nádrže. SNTL, Praha 1989 Šámal, V., 2001: Některé úspěšné revitalizace v Jižních Čechách. Vodní hospodářství 3/2001: 75 - 76 Šindlar, M., 1998: Verifikace metodiky hodnocení předpokládaného revitalizačního efektu. Býšť, 1998 Šindlar, M. 1997. Dynamika meandrujících a divočících toků, jejich ochrana a revitalizace. Podúkol 01 – B Systémové řešení v rámci ČR. Průběžná zpráva VaV 1996, projekt Péče o krajinu. Býšť 1997 Šlezingr, M., Úradníček, L.: Vegetační doprovod vodních toků a nádrží. CERM. Brno, 2002 Topinka, J., 2002: Regulace řek na Berounsku. In: Minulostí Berounska. Sborník Státního okresního archivu v Berouně. Beroun, 2002 Trittin, J. 2003. Vystoupení na výročním setkání ke katastrofické povodni v Drážďanech 7.7.2003. Innovations Report (www.innovations-report.de/html/berichte/umwelt_naturschutz) Umweltinfo /03; informační stránka vlády země Horní Franky (www.regierung.oberfranken.bayern.de) Úradníček, L., Chmelař, J., 1998: Dendrologie lesnická. 2. část - listnáče I. MZLU, Brno 1998 US Army Corps of Engineers. User’s Manual HEC-RAS River Analysis System, Version 3.0. Hydrologic Engineering Center, Davis, CA, 2001. Vorbeugender Hochwasserschutz in Thüringen. Ministerium für Landwirtschaft, Naturschutz und Umwelt (Freistaat Thüringen). Erfurt, 2001 Vrána, K., 1993: Rybníky a účelové nádrže, příklady. ČVUT, Praha 1993 Vrána, K., Beran, J., 1998: Rybníky a účelové nádrže. ČVUT, Praha 1998 Vrána, K., a kol., 1998: Krajinné inženýrství. Praha 1998 Vrána, K., a kol., 2002: Hodnocení použitých metod a objektů při revitalizaci potočních koryt a malých nádrží. Praha 2002
20
Vrána, K., a kol., 2003: Hodnocení realizovaných revitalizačních akcí (vybrané toky a malé vodní nádrže). In: Krajinotvorné programy, Průhonice 2003 Vrána, K., a kol., 2004: Revitalizace malách vodních toků – součást péče o krajinu. Praha 2004 Vrána, K., Uhlířová K., 2005: Vliv retenční kapacity na povodňové průtoky. In Krajinotvorné programy. Sborník konference. Průhonice 2005
Vyhláška 82/1996 Sb. Ministerstva zemědělství, o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin Wasserland Bayern. Nachhaltige Wasserwirtschaft in Bayern. Bayerisches Staatsministerium für Landesentwickelung und Umweltfragen. München, 1999 Wasserwirtschaft in Bayern: Flüsse, Auen, Täler; erhalten und entwickeln. Bayerisches Staatsministerium für Landesentwickelung und Umweltfragen. München, 2003 Welcome, R. L., 1983: River basins. FAO Fisheries technical paper 202. Rome. 60 s. Welcome, R. L., 1985: River fisheries. FAO Fisheries technical paper 262. Rome. 330s. Zákon 289/1995 Sb., o lesích
21
Obsah Úvod: Revitalizace v ochraně před povodněmi 1. Přírodní potoky a řeky a jejich nivy 1.1 Přírodní předlohy pro revitalizační opatření 1.2 Údolí a nivy a jejich vznik 1.3 Pásma vodních toků 1.4 Geomorfologické typy vodních toků 1.5 Faktory utvářející koryta a nivy 1.6 Tvary příčných průřezů koryt vodních toků 1.7 Splaveninový režim 1.8 Ekologické vlastnosti koryt 2. Vývoj lidských zásahů do vodních toků a niv 3. Revitalizace v zahraničí a u nás 3.1 Revitalizace v zahraničí 3.2 Revitalizace v České republice 4. Nepříznivé dopady vodohospodářských technických úprav 5. Cesty k renaturaci vodních toků a niv 5.1 Dlouhodobé samovolné renaturace 5.2 Postupné renaturace korekční údržbou 5.3 Renaturace povodněmi 5.4 Technické revitalizace 6. Přínosy revitalizací vodních toků a niv 7. Vliv koryta vodního toku a údolní nivy na velikost a průběh povodní 7.1 Povodně, srážky a srážkoodtokový proces 7.2 Vliv koryta na velikost a průběh povodně 7.3 Vliv údolní nivy na průběh a velikost povodně 8. Revitalizace jako součást protipovodňových opatření 8.1 Revitalizační přístupy v protipovodňové ochraně obecně 8.2 Podpora přirozeného tlumivého rozlivu povodní v nivě a zpomalování jejich postupu 8.3 Revitalizační řešení koryt v zastavěných územích a v jejich blízkosti a revitalizační zkapacitňování upravených koryt 8.4 Ochranná povodňová koryta 8.5 Příčná diferenciace niv na povodňově průtočné přírodní pásy a na území chráněná před zaplavováním. Odsazování ochranných hrází. 8.6 Hloubené retenční prostory v nivách 8.7 Vícefunkční, polosuché poldry 8.8 Podpora plošného povodňového rozlivu nízkými příčnými objekty 8.9 Odstraňování příčných objektů, podporujících nežádoucí povodňový rozliv 8.10 Kompenzační revitalizační opatření 8.11 Kombinované uplatnění revitalizačních protipovodňových opatření 9. Obecné zásady technických revitalizací 10. Navrhování a výstavba přírodě blízkých koryt potoků a řek 10.1 Základní charakteristiky koryt 10.2 Řešení revitalizačních koryt v různých podmínkách a situacích 10.3 Stabilizace revitalizovaných koryt opevněním 10.4 Příčné objekty v revitalizovaných korytech 10.5 Příklady revitalizací koryt 11. Ochrana a obnova migrační prostupnosti vodních toků 11.1 Význam migrací pro ryby a další vodní organismy
22
11.2 Schopnost ryb překonávat překážky 11.3 Stav vodních toků v ČR z hlediska migrační prostupnosti 11.4 Rybí přechody 11.5 Kontrola funkčnosti rybích přechodů 11.6 Priority při zprůchodňování vodních toků 11.7 Poproudové migrace ryb 12. Obnovování a vytváření vodních biotopů v nivách 12.1 Tůně 12.2 Říční ramena 12.3 Mokřady 13. Omezování nepříznivých účinků odvodňovacích staveb 14. Revitalizace v intravilánech 15. Podpora samočištění a dočišťování vody revitalizačními opatřeními 16. Vegetace a vegetační úpravy při revitalizacích 16.1 Ochrana stávající vegetace a podpora přirozené obnovy porostů 16.2 Obecné požadavky na výsadby dřevin 16.3 Druhy dřevin a sadební materiál 16.4 Struktura výsadeb 16.5 Vysazování stromu či keře 16.6 Úsporné způsoby šíření některých dřevin 16.7 Zeleň v projektu revitalizační stavby 16.8 Zakládání travinobylinných porostů 17. Zájmy ochrany přírody při revitalizacích 17.1 Právní minimum požadavků ochrany rostlin a živočichů 17.2 Požadavky ochrany rostlin a živočichů při revitalizačních stavbách, přírodovědecké posouzení 17.3 Minimalizace negativních dopadů revitalizačních akcí na faunu a floru 18. Revitalizace a veřejnost 19. Provoz a údržba revitalizačních opatření 19.1 Práce v období po dokončení výstavby 19.2 Práce nastupující po delším časovém odstupu 19.3 Práce prováděné trvale 20. Hodnocení efektů a nákladů revitalizačních opatření 20.1 Revitalizační efekty 20.2 Pořizovací náklady revitalizačních staveb Literatura
23
