KRAJSKÝ ÚŘAD MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ
POSTUP V PŘÍPADĚ UPLATNĚNÍ NĚKTERÝCH SPECIFICKÝCH TYPŮ VZNÁŠENÝCH NÁMITEK PODJATOSTI (pracovní pomůcka)
zpracováno pro poradu tajemníků obecních úřadů konanou dne 31. 1. 2014
OSTRAVA leden 2014
Postup v případě uplatnění některých specifických typů vznášených námitek podjatosti 1. Námitka podjatosti všech „pracovníků“ správního orgánu (jiné, než systémové) V poslední době dochází ve správních řízeních poměrně často k situaci, že účastník řízení vznese obvykle v zájmu prodloužení řízení (typicky přestupková agenda) námitku podjatosti všech úředních osob, event. všech pracovníků určitého úřadu, a v některých případech i všech pracovníků úřadu nadřízeného. V následujícím textu nastíníme, jakým způsobem o takto formulované námitce rozhodnout, a jak postupovat procesně v souladu s judikaturou a současným metodickým výkladem příslušných ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Správní řád v ustanovení § 14 odst. 1 a 2 stanoví:
(1)Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. (2)Účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení (dále jen „představený“. Obecně je nutno si uvědomit, že námitka podjatosti dle ust. § 14 správního řádu je podáním ve smyslu ust. § 37 správního řádu, z čehož vyplývají v obecné rovině požadavky na jeho formu i obsahové náležitosti. Vzhledem k tomu, že zákon předpokládá a definuje podjatost a analogicky i možnou nestrannost pouze v případě konkrétní úřední osoby, je z povahy věci vyloučeno, aby námitka podjatosti směřovala vůči správnímu orgánu nebo neurčitě definovanému okruhu osob. Na prvním místě je tedy za situace, kdy úřad námitku tohoto znění obdrží, potřeba vyhotovit výzvu (viz příloha), kterou úřad podatele vyzve k upřesnění námitky dle ust. § 14 správního řádu, a také samozřejmě s odkazem na požadavek určitosti podání dle ust. § 37 správního řádu. Na tomto místě pouze upozorňujeme, že vzhledem k tomu, že zákon přesně definuje skutečnosti, jež musí být prokázány, aby byla úřední osoba vyloučena z projednávání dané věci, tzv. definiční znaky, je nutno v případě absence jejich tvrzení v uplatněné námitce podatele vyzvat i k doplnění tvrzení těchto. Vzhledem k tomu, že se jedná o definiční znaky podjatosti úřední osoby a nikoli zákonem stanovené náležitosti samotné námitky podjatosti, a také skutečnosti, že naplnění těchto znaků je správním orgánem zkoumáno z moci úřední, nebude mít nedoplnění těchto tvrzení samo o sobě za následek zamítnutí námitky. O nepodjatosti/podjatosti úřední osoby bude i tehdy usnesením rozhodnuto, včetně náležitého odůvodnění. Otázkou, která následně vyvstane, je, jakým způsobem má správní orgán vyřídit námitku podjatosti směřující vůči správnímu orgánu, a nikoliv úředním osobám, za předpokladu, že podatel námitku na základě obdržené výzvy neupřesní. Zákon zná institut podjatosti pouze u úředních osob, proto námitka podjatosti správního orgánu bez jakéhokoli upřesnění, které by mohlo vyplývat např. i z tvrzených důvodů podjatosti apod., nemůže být považována za námitku podjatosti ve smyslu ust. § 14 správního řádu, ale pouze za námitku v řízení, o které bude rozhodnuto v rozhodnutí ve věci s odůvodněním, že podjatost správního orgánu zákon nezná a proto ani nemůže mít ve správním řízení takováto námitka žádné relevantní účinky.
Shrnutí Námitka směřující vůči správnímu orgánu (ne proti úředním osobám) Správní orgán vyhotoví výzvu k upřesnění s poučením, jaký bude postup v případě, že námitka upřesněna nebude 2
Nebude-li upřesněna – nejde o námitku podle § 14 SŘ, neboť ten podjatost správního orgánu neupravuje, námitka bude vypořádána jako běžná námitka v odůvodnění rozhodnutí Bude-li námitka upřesněna (konkretizovány osoby a také skutečnosti, na nichž je stavěna), bude o námitce rozhodováno Bude-li námitka konkretizována jen co do osob, avšak nebudou uvedena další tvrzení (důvody), bude rovněž rozhodováno. Samotná absence tvrzení důvodů nemůže mít za následek zamítnutí námitky. Naplnění definičních znaků námitky podjatosti musí být vždy zkoumán z úřední moci.
Jiná situace však nastane za předpokladu neupřesnění námitky podjatosti uplatněné vůči „pracovníkům“ určitého správního orgánu. V takovém případě sice nejsou v námitce úřední osoby vymezeny, ale námitka jako taková směřuje vůči osobám, nikoli proti správnímu orgánu, a je tedy v režimu ust. § 14 správního řádu ve vztahu k úředním osobám podílejícím se na pravomoci správního orgánu projednatelná. Nutnost takovouto námitku projednat hierarchicky jako námitku podjatosti uplatněnou vůči všem úředním osobám daného orgánu, které se mohou, byť jen prostřednictvím rozhodování o námitce podjatosti, podílet na pravomoci správního orgánu v daném řízení vyplývá i z té skutečnosti, že podjatost, jakožto jev existující, který má být usnesením pouze konstatován, je zkoumána z moci úřední (ust. § 14 odst. 4 správního řádu). Poté, co správní orgán obdrží námitku podjatosti uplatněnou vůči všem „pracovníkům“ správního orgánu, ať už dojde k jejímu upřesnění na základě výzvy či nikoli, nejprve musí oprávněná úřední osoba v daném řízení vyhodnotit kdo, o kterých úředních osobách, a v jaké časové následnosti, bude rozhodovat. Na otázku „o kom“ lze odpovědět tak, že se jedná ve smyslu ust. § 14 odst. 1 správního řádu o úřední osoby, tzn. ty, které se v daném řízení podílejí na výkonu pravomoci správního orgánu (jsou v řízení oprávněnou úřední osobou k jeho vedení nebo k jiným úkonům, osoby, které se podílejí v tomto řízení na pravomoci správního orgánu skrze rozhodování o námitkách podjatosti osob jim podřízených). Z povahy věci je tedy vyloučeno, aby bylo usnesením rozhodováno o zaměstnancích příslušné obce, kteří nemohou být úředními osobami (uklízečka, vrátný, pracovníci IT aj.) nebo o těch, kteří se sice podílejí na výkonu pravomoci správního orgánu, ale zcela mimo předmětné řízení a na odlišných úsecích (tzn. nejsou oprávněnou úřední osobou ve věci, ani jejím nadřízeným). Námitky vůči těmto osobám budou vypořádány jako běžné námitky v meritorním rozhodnutí s uvedeným odůvodněním. Vzhledem k tomu, že zatím v této oblasti není vytvořená ustálená rozhodovací praxe správních orgánů, je skutečně nutné podatele vyzvat k upřesnění takové námitky ve vztahu k jednotlivým úředním osobám a formou upozornění v závěru této výzvy jej informovat, v jaké části nelze námitku považovat za námitku podjatosti ve smyslu ust. § 14 správního řádu, tzn. uvědomit ho o okruhu osob, v jejichž případě nebude rozhodováno usnesením, ale námitka bude v příslušné části vypořádána procesně jako jakákoli jiná námitka v řízení. Poté, co oprávněná úřední osoba vyhodnotí, o kterých úředních osobách bude rozhodováno usnesením dle ust. § 14 správního řádu, určí nadřízenou osobu nejvýše postavené úřední osoby (v případě starosty obce nadřízený správní orgán), jejíž podjatost je namítána, a této osobě námitku předá k rozhodnutí. Jakmile bude rozhodnuto o nepodjatosti osoby nejvýše postavené, rozhodne tato o svém podřízeném, a takto to půjde sestupně až do rozhodnutí o nepodjatosti oprávněné úřední osoby v daném řízení, ve kterém může být pokračováno ihned po doručení posledního usnesení, neboť odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. V případě, že bude v jakémkoli stupni úřední osoba shledána podjatou, může být věc předána k vyřízení buď osobě v organizační hierarchii správního orgánu jí na roveň postavené nebo nadřízené, a pokud tak učinit nelze, nadřízený správní orgán věc deleguje dle ust. § 131 odst. 4 správního řádu na jiný správní orgán.
Shrnutí: Námitka směřující vůči všem úředním osobám Správní orgán vyhotoví výzvu k upřesnění s poučením, jaký bude postup v případě, že námitka upřesněna nebude Vyhodnotí, které osoby jsou osobami podílejícími se na výkonu pravomoci správního orgánu (jsou v řízení oprávněnou úřední osobou k jeho vedení nebo k jiným úkonům, osoby, které se podílejí v tomto řízení na pravomoci správního orgánu skrze rozhodování o námitkách podjatosti osob jim podřízených) Určí z těch osob, které se na výkonu pravomoci orgánu podílejí osobu nejvýše postavenou a určí osobu této osobě nadřízenou (nadřízený orgán v případě starosty, starosta v případě tajemníka ………) Osobě nadřízené (tzv. osobě představené) předá k vyřízení námitku podjatosti 3
Nebude-li osoba (nejvýše postavená), vůči níž je námitka rovněž uplatněna, uznána podjatou, bude tato rozhodovat o osobě jí přímo podřízené a takto to půjde sestupně až do rozhodnutí o nepodjatosti oprávněné úřední osoby v daném řízení V případě, kdy některá z namítaných úředních osob bude uznána podjatou, určí současně osoba představená jinou osobu, která bude ve věci rozhodovat, případně, nebude-li taková osoba, zvolí postup podle § 131 odst. 4 správního řádu (změna příslušnosti)
Návrh upozornění, jež by mělo být součástí výzvy k upřesnění námitky podjatosti uplatněné vůči správnímu orgánu nebo obecně vůči jeho pracovníkům (viz příloha): V souladu s ust. § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), správní orgán účastníky řízení upozorňuje na zákonné vymezení podjatosti úřední osoby a procesního postupu s tím spojeného. Existence podjatosti může být posuzována u úřední osoby, která se podílí na výkonu pravomoci správního orgánu v řízení (ne u správního orgánu nebo osob, které jsou zaměstnanci územního samosprávného celku, ale nepodílí se v daném řízení na jeho pravomoci). Toto vyplývá nejen obecně z dikce ust. § 14 správního řádu, ale také z definičních znaků samotné podjatosti, kterými jsou poměr k věci – k předmětu řízení, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, a zájem na výsledku řízení. Námitka podjatosti směřující vůči úředním osobám, které se nepodílejí na pravomoci správního orgánu v řízení, ve kterém je tato námitka uplatněna, není námitkou podjatosti ve smyslu ust. § 14 odst. 2 správního řádu, a bude vyhodnocena jako obecná námitka v řízení dle příslušných právních předpisů tento typ správního řízení upravujících. Schéma postupu v případě neshledání podjatosti úřední osoby:
Námitka podjatosti správního orgánu
Námitka podjatosti všech pracovníků správního orgánu
Výzva, součástí upozornění
Námitka podjatosti upřesněna na konkrétní osoby nebo zůstala vymezena vůči všem pracovníkům
Námitka podjatosti správního orgánu neupřesněna
Zamítnutí námitky v rozhodnutí ve věci (zákon podjatost správního orgánu nezná, nelze proto postupovat dle § 14 SŘ)
Usnesení o nepodjatosti úřední osoby nejvýše postavené, postupně o všech ostatních podílejících se na pravomoci v daném řízení
Vypořádání námitek ostatních osob (které se na pravomoci v daném řízení nepodílejí)
v rozhodnutí ve věci
4
Nadřízený správní orgán o starostovi Starosta o tajemníkovi Tajemník o vedoucím odboru Vedoucí odboru o OÚO
2. Námitka systémové podjatosti pracovníků správního orgánu Úvodem je nutno uvést, že se jedná o pojem správního procesu, který provází rozhodování úředníků územních samosprávných celků v rámci výkonu přenesené působnosti již po několik let, a který např. byl také jedním z impulsů plánované reformy státní správy, jíž by došlo k minimalizaci výkonu smíšeného modelu veřejné správy, tzn. k oddělení státní správy od samosprávy. Významnost a diskutovanost tohoto „problému“ pak v rámci činnosti správních orgánů (a zejména pak i správních orgánů rozhodujících o případné podjatosti ve druhé instanci) pouze zdůrazňuje požadavek na jednotnost rozhodování správních orgánů na jednotlivých úsecích, které je o to problematičtější, oč je poměrně vágní a stručná právní úprava. Pokud máme obecně vyjádřit, co pojem „systémová podjatost“ znamená, jedná se o situaci, kdy úředník územního samosprávného celku rozhoduje v přenesené působnosti o záležitostech týkajících se tohoto celku, což může zakládat důvod nebo jeden z důvodů pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodování v této věci pro jeho podjatost. Otázkou, která je v poslední době předmětem soudního rozhodování i odborných debat však je, jestli má taková situace za následek existenci podjatosti této osoby bez dalšího, tzn. že se jedná de facto o generální systémovou podjatost, nebo musí navíc ještě nastat i jiná, individuálně zkoumaná skutečnost, na základě jejíhož prokázání bude teprve existenci podjatosti úřední osoby možno konstatovat. Zákonná úprava podjatosti úředních osob je obsažena v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a to v ust. § 14, kde je uvedeno, že každá osoba bezprostředně se podílející
na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen "úřední osoba"), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Podjatost úřední osoby je tedy zákonem charakterizována poměrně obecně, a co se týče
důvodu podjatosti spočívajícího v rozhodování o záležitostech územního samosprávného celku, ten jako takový není v zákoně výslovně uveden. Nejvyšší správní soud se v minulosti již několikrát zabýval systémovou podjatostí úředních osob (stejně tak i Nejvyšší soud podjatostí soudců) a pokoušel se vymezit rámec a kritéria pro její určení. Jedním ze starších a původně velmi často citovaných rozhodnutí je rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2004, č.j. 2 As 21/2004-67, který se s touto otázkou vypořádal tak, že ke vzniku pochybností o nepodjatosti by musela k poměru mezi úředníkem a správním orgánem přistoupit ještě další skutečnost, např. důvodná obava z ovlivňování úředníka ze strany jeho zaměstnavatele v konkrétním případě. V podstatě se jedná o přístup, který je dle aktuální tematicky zaměřené judikatury Nejvyššího správního soudu zastáván i v současné době (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správní soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010 – 119). Soud pro konstatování uvedeného závěru vycházel zejména z té skutečnosti, že je nutno respektovat vůli zákonodárce, který generální podjatost neznal, a do zákona nepromítnul. Jedná se o názor, který zdůrazňuje princip dělby mocí a obecný zákaz zásahu soudní moci do moci zákonodárné, který obecně zastává i většina odborné veřejnosti. Na uvedený přístup poukazujeme zejména s ohledem na legislativní proces předcházející přijetí „nového“ správního řádu z roku 2004, kde byla v liteře předpisu původně zakomponována delegace v případě, že úředník rozhoduje ve věci týkající se jeho vlastní obce, avšak iniciativou senátu byla tato úprava ze správního řádu vypuštěna, z čehož lze dovodit výslovnou vůli zákonodárce generální systémovou podjatost v zákoně neuznat. V minulosti se však objevily i názory opačné, a to takové, dle kterých je rozhodování ve věci vlastní obce bez dalšího důvodem pro vyloučení všech jejich úředních osob, a to zejména s poukazem na ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se rozhodování o podjatosti soudců rozhodujících ve věci, ve které má tentýž soud postavení žalovaného správního orgánu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 – 47). Generální systémovou podjatost v tomto pojetí nevyloučil ani Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 555/07, který tento přístup do budoucna a priori nevyloučil. I přestože jsou názory na pojetí systémové podjatosti různé, v současné době je při rozhodování o námitkách podjatosti úředníků nutno vycházet z nejtemporálnějšíhoSystémová podjatost_taj judikátu Nejvyššího správního soudu, a to z již zmiňovaného usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010 – 119, a stejně tak i z jeho usnesení ze dne 27. 11. 2012, č. j. 1 As 19/2010 – 106. Podle těchto rozhodnutí, která jsou takřka totožná, může být zaměstnanecký poměr důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby rozhodující ve věci týkající se územního samosprávného celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky. Jinými slovy řečeno, aby mohly být u úřední osoby v takovém případě shledány důvody pro její vyloučení 5
z úkonů a vedení konkrétního řízení, musí vedle zaměstnaneckého poměru existovat i jiná skutečnost, na základě které lze dovodit pochybnost o nepodjatosti této osoby. Z uvedeného vyplývá, že v případě uplatnění námitky systémové podjatosti úřední osoby v určitém řízení mohou být tři možné výsledky jejího projednání:
námitka bude zamítnuta, pokud bude konstatováno běžné a nevýznamné dotčení majetkových či jiných zájmů obce, tzn. že míra „systémového rizika podjatosti“ i případného zájmu obce na výsledku řízení je velmi malá; námitka bude zamítnuta, pokud bude shledáno výraznější dotčení zájmů územního samosprávného celku, avšak pro provedení šetření v dané věci nebude zjištěna žádná skutečnost, která by naznačovala, že existuje někdo, kdo má zájem na určitém výsledku řízení, a přitom může působit na úřední osobu prostřednictvím jejího pracovního poměru, případně skutečnost obdobná; námitce bude naopak vyhověno v případě, že vedle výraznějšího dotčení zájmů obce bude prokázána existence i jiné skutečnosti, pro kterou je nutno o nepodjatosti této osoby pochybovat.
Otázkou, která se pak po shlédnutí modelových variant řešení nabízí, je, co může být skutečností, která vedle zájmu obce na výsledku řízení může podjatost úřední osoby naznačovat. Podle názoru Nejvyššího správního soudu mohou být takovouto skutečností např. jevy v politické či mediální sféře (mediální vyjádření, předvolební sliby, konkrétní investiční nebo jiné obchodní počiny), jež předcházejí příslušnému správnímu řízení či je doprovázejí a naznačují zvýšený zájem o výsledek řízení ze strany osob schopných ovlivnit jednání úřední osoby, kdy vliv na posouzení těchto skutečností bude mít také např. institucionální uspořádání orgánů obce, velikost obce, míra odstupu konkrétního úředníka od věci, o které rozhoduje apod. Z tohoto vyplývá, že každý případ je nutno posoudit individuálně a zohlednit jeho konkrétní specifika, o což je pak patrnější důraz na kvalitu a rozsah odůvodnění usnesení o námitkách systémové podjatosti, včetně uvedení postupu, jakým bylo v daném případě provedeno šetření. Závěrem považujeme za nutné zdůraznit, že se jedná o oblast, která se stále ještě vyvíjí, a která souvisí s obecnou společenskou a politickou akceptací smíšeného modelu veřejné správy. Proto nelze vyloučit, že v budoucnu bude přijato řešení tzv. generální systémové podjatosti, a tento model bude promítnut do zákona. V tuto chvíli však s ohledem na výše uvedené, charakter státní správy jako takové, dvouinstančnost správního řízení a další právní aspekty, je nutno systémovou podjatost chápat jako vyskytující se jev, který však, aby mu byly přiznány patřičné právní účinky, je nutno v každém konkrétním případě podložit relevantními skutečnostmi a zjištěními.
V Ostravě dne 15. 1. 2014 Mgr. Martina Poláchová, odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury
6
Příloha Výzva k odstranění nedostatků námitky Podáním ze dne..… uplatnil ……. v řízení … námitku označenou jako námitka podjatosti (dále jen „námitka podjatosti“). Vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci z důvodu pochybnosti o její nepodjatosti je ve správním řízení upraveno v ust. § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle ust. § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Podle ust. § 15 odst. 2 správního řádu provádějí úkony správního orgánu úřední osoby k tomuto oprávněné podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím správního orgánu. Z tohoto vyplývá, že podjatost může být posuzována ve smyslu ust. § 14 správního řádu pouze u úředních osob, které se v daném řízení podílejí na pravomoci správního orgánu, tzn. že správní orgán postupuje dle tohoto ustanovení jen v případě, že námitka podjatosti směřuje vůči konkrétně označeným úředním osobám, které se podílejí v tomto řízení na pravomoci správního orgánu. Dle ust. § 14 odst. 1 správního řádu nastanou důvody pro vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci v případě pochybnosti o její nepodjatosti, která je zkoumána z taxativně vymezených hledisek. Těmito hledisky jsou poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům a její zájem na výsledku řízení. V případě uplatnění námitky podjatosti úřední osoby dle ust. § 14 odst. 2 správního řádu budou skutečnosti uvedené v této námitce důvodem pro vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci pouze, pokud z nich vyplyne poměr této osoby k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům a její zájem na výsledku řízení. Vzhledem k tomu, že není zřejmé, vůči kterým úředním osobám je námitka podjatosti uplatněna, a v čem je spatřován poměr úřední osoby k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům a její zájem na výsledku řízení, ….. úřad příslušný podle ……. v souladu s ust. § 37 odst. 3 správního řádu ve spojení s ust. § 14 odst. 1 a 2 správního řádu vyzývá …………., aby ve lhůtě ….. dnů ode dne obdržení této výzvy doplnil námitku podjatosti o: -
označení úřední osoby, jejíž podjatost je namítána; skutečnosti nasvědčující existenci poměru úřední osoby k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům a existenci jejího zájmu na výsledku řízení.
Upozornění: V souladu s ust. § 14 zákona správního řádu námitka podjatosti směřující vůči úředním osobám, které se nepodílejí na pravomoci správního orgánu v řízení, ve kterém je tato námitka uplatněna, není námitkou podjatosti ve smyslu ust. § 14 odst. 2 správního řádu, a bude vyhodnocena jako obecná námitka v řízení dle příslušných právních předpisů tento typ správního řízení upravujících. K vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci dochází v případě, kdy má úřední osoba poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům a zájem na výsledku řízení. Pokud tyto skutečnosti nebudou v námitce podjatosti tvrzeny a nadřízené úřední osobě ve smyslu ust. § 14 odst. 2 nebudou ani známy, nemůže být námitce podjatosti vyhověno. Poznámka:
povinností).
Ponecháváme na zvážení, zda lhůta pro doplnění výzvy bude stanovena usnesením (není
