Česká kinantropologie 2014, vol. 18, no. 1, p. 53–62
POSTOJE K POHYBOVÝM AKTIVITÁM U CHLAPCŮ V MLADŠÍM ŠKOLNÍM VĚKU* ATTITUDES TOWARD PHYSICAL ACTIVITIES BY BOYS IN YOUNG SCHOOL AGE JAKUB HOLICKÝ1, ALEŠ KAPLAN2, ŠÁRKA HONSOVÁ3 Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sportu Katedra atletiky 3 Katedra základů kinantropologie a humanitních věd Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze 1 2
SOUHRN Hlavním cílem této studie bylo zjištění postojů k pohybovým aktivitám u chlapců mladšího školního věku z pražského a mimopražského regionu a následná komparace výsledků obou skupin. Výzkumný soubor tvořilo 78 chlapců (věk = 10,46 ± 0,53) ze čtvrtých tříd základních škol. Z toho 39 chlapců bylo ze základních škol v Praze (CHP) a 39 chlapců z mimopražských základních škol (CHM). Výsledky studie popsaly postoje k pohybovým aktivitám u chlapců CHP a CHM u jednotlivých dimenzí dotazníku CATPA/Grade Year 3. Komparace výsledků pomocí neparametrických testů Mann-Whitney a Behrens-Fisher prokázala, že u dimenzí sociálního cítění a radosti z pohybu chlapci (CHM) M = 4,44 (SD = 0,88) mají pozitivnější postoj k pohybovým aktivitám než chlapci (CHP) M = 3,49 (SD = 0,94) při stanovení hladiny významnosti p < 0,05. Tento výsledek může být způsoben odlišným životním stylem a prostředím, ve kterém děti vyrůstají, na což upozorňuje řada autorů. Samotné výsledky potvrzují, že chlapci z mimopražského regionu zaujímají k pohybovým aktivitám pozitivnější vztah než jejich vrstevníci z pražského regionu. Klíčová slova: postoje, postojový dotazník, CATPA/Grade Year 3, pohybová aktivita, mladší školní věk. ABSTRACT The main objective of this study was to evaluate the attitudes towards physical activities by boys from Prague (CHP) and other region (CHM) primary schools. The results were compared by both groups.
ˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉ * Studie byla realizována s podporou projektu Specifického vědeckého výzkumu SVV 2014-260 116, v rámci programu PRVOUK č. 39 Společenskovědní aspekty zkoumání lidského těla a GAUK projektu č. 474214.
53
The research sample consisted of 78 boys (age = 10.46 ± 0.53) from the fourth grade of elementary school. The 39 boys were of primary school in Prague (CHP) and rest 39 boys were from outside Prague´s primary school (CHM). The results of the study described the attitude toward physical activities by boys from Prague and outside Prague primary schools in each dimension questionnaire CATPA/Grade Year 3. The results were compared with using the nonparametric Mann-Whitney methods and Behrens-Fisher. The results demonstrated that in dimensions of social engagement and joy of movement boys (CHM) M = 4.44 (SD = 0.88) have a more positive attitude towards physical activities than boys (CHP) M = 3.49 (SD = 0.94), in the significance level p < 0.05. We believe that this fact is due to the different lifestyles of children. The other authors share the same opinion in framework. The actual results confirm that children from primary schools outside the capital have a positive relationship toward physical activities than children from primary schools of the capital city. Key words: attitude, attitude questionnaire, CATPA/Grade Year 3, physical activity, young school age. ÚVOD V současné době je problematika postojů k pohybovým aktivitám u dětí velmi často diskutována, ať v souvislosti s upadajícím zájmem o tělesnou výchovu na školách, popřípadě s charakterem životního stylu jedinců. Pokud se budeme zabývat vlivem prostředí, které působí na jedince ve vytváření postojů v rámci této problematiky, objevíme řadu zajímavých souvislostí. Naše studie se zaměřuje právě na ověření vlivu prostředí na postoj k pohybovým aktivitám u chlapců. Pangrazi, Corbin a Welk (1996) definují pohybovou aktivitu jako komplex lidského chování, jež zahrnuje všechny pohybové činnosti člověka a je uskutečňována zapojením kosterního svalstva. Pohybová aktivita patří k významným atributům životního stylu člověka. Životní styl člověka zahrnuje celistvost norem a hodnot, tělesného, sociálního i mentálního chování jedince, měnící se s jeho věkem, pohlavím a kulturním prostředím. Individuální variabilitu v životním stylu podmiňují sociodemografické a psychologické charakteristiky jako: věk, pohlaví, prostředí, socioekonomický status, osobnostní vlastnosti, motivace a postoje subjektu (Bouchard & Katzmarzyk, 2000). Na nebezpečí vyplývající z nedostatku pohybové aktivity upozorňují autoři Kučera, Kolář a Dylevský (2011), kteří tvrdí, že tato skutečnost vede u dětí v pozdějším věku ke vzniku civilizačních chorob. Na význam PA upozorňují i další autoři. Podle Říčana (2006) je pohybová aktivita prostředkem pro rozvoj osobnosti a její absence může ovlivnit vývoj jedince. Čáp (1990) zmiňuje, že přiměřená PA patří také k ovlivňujícím faktorům zdraví a délky života, přičemž nevhodný způsob využívání volného času bývá zdrojem nepříznivého maladaptivního vývoje a značně přispívá ke vzniku kriminality mladistvých, drogových závislostí a jiných negativních sociálních jevů. Nejnovější doporučení WHO (2002) hovoří o skutečnosti, že děti ve školním věku by měly nashromáždit alespoň 60 minut středně až vysoce intenzivní pohybové aktivity denně pro zajištění zdravého rozvoje. Děti a mládež potřebují alespoň 20 minut vysoce intenzivní pohybové aktivity 3krát týdně (Bailey et al., 1995; 54
Colley, Harvey, Grattan & Adamo, 2014; 2002; Owen, Salmon, Koohsari, Turrell & Giles-Corti, 2014). K tomu ovšem v dnešní době příliš nedochází. Podle studií Oktábcové (2007), Frömel et al. (2002) a Go et al. (2014) je jedním z důvodů negativních postojů k pohybové aktivitě u dětí prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Důsledky těchto postojů vedou k tzv. „Sedavému způsobu života“, který představuje nedostatek tělesného pohybu jak v zaměstnání, tak i ve volném čase (Bunc, 2008; Gozal, 2014). Podle Slepičky et al. (2010) je postoj stanovisko, které člověk zaujal. Projevuje se připraveností a vztahem k plnění určitého úkolu a cíle. Postoje mohou být kladné nebo záporné. V mladším školním věku dochází k vytvářením základů postojů tzv. postojové integraci, která působí na jedince celý život (Helus, 2009). Podle Hayesové (2000) je prostředí jedním z hlavních determinantů vytvářející postoj jedince. Na tuto problematiku se zaměřily částečně některé studie (French, Story & Jeffery, 2001; Kaplan, 2001; Schaal, 2014). Jedna z nejaktuálnějších studií v zahraničí zabývající se vlivem prostředí na utváření postojů k pohybové aktivitě u dětí je studie Bartík (2012). Tato studie zjišťovala rozdíly v postojích k pohybové aktivitě mezi dětmi z velkých měst a dětmi z vesnic. Podle výsledků šetření děti ze základních škol umístěných mimo velké město mají k pohybovým aktivitám pozitivnější vztah než jejich vrstevníci ze základních škol umístěných ve velkých městech. CÍL PRÁCE Hlavním cílem této studie bylo zjištění postojů k pohybovým aktivitám u chlapců mladšího školního věku z pražských a mimopražských základních škol a následná komparace výsledků těchto skupin. METODIKA Výzkumný soubor Výzkum byl realizován ve čtvrtých třídách reprezentativně záměrně vybraných ZŠ z pražského a mimopražského regionu. Výzkumný soubor tvořili chlapci ze čtvrtých tříd základních škol (n = 78, věk = 10,46 ± 0,53). Z toho 39 chlapců bylo ze základní školy v Praze (věk1 = 10,47 ± 0,27) a zbývajících 39 chlapců bylo z mimopražské základní školy (věk2 = 10,46 ± 0,19). Konstrukt zkoumaných souborů byl proveden reprezentativně záměrným výběrem podle Pelikána (2011), který byl vymezen demograficky a plnou vybaveností pro tělesnou výchovu ve škole, tak aby mohla být provedena komparace dat. Nejednalo se o školy s rozšířenou výukou tělesné výchovy ani jinak sportovně zaměřené. Školy byly situované na sídlištích. V dosahu škol se nenacházela multifunkční plocha určená k provádění pohybové aktivity dětí. Většina dětí ze škol pocházela právě ze sídlišť, u kterých se školy nacházely. Adekvátnost výběru byla velmi podrobně zvažována tak, aby odpovídala reprezentativnosti souboru a zabránilo se tak ovlivnění výsledků přes vstupující latentně proměnné jako umístění a uplatnění pohybové aktivity v dosahu škol nebo dopravní obslužnost. Potřebná data byla získána v dopoledních hodinách za stejných podmínek u všech probandů. Chlapci a jejich zákonní zástupci byli seznámeni s testovacím protokolem a průběhem testování. Všichni zákonní zástupci chlapců podepsali informovaný souhlas k měření, který byl schválen etickou komisí UK FTVS. 55
Metodický postup Před zahájením testování chlapců, během testování a při samotném vyhodnocování se vše řídilo podle přesně daných a popsaných pravidel tak, aby vypovídající hodnota testu byla co nejvyšší. Testování a vyhodnocování provádí pouze osoba k tomu proškolená. Dotazník CATPA/Grade Year 3 (Schutz, Smoll, Carre & Mosher, 1985) je vytvořen za účelem zjišťování, jak se dítě cítí při provádění pohybových aktivit. Standardizaci pro české podmínky provedl Kaplan (2001). Reliabilita testu v metodě splif-half se pohybuje v rozmezí 0,80 až 0,90. Časová náročnost vyplňování dotazníku je 15 až 20 minut. Tento dotazník byl využíván k zjišťování postojů jak u nás, tak v zahraničí (Folsom-Meek, 1992; Holický, 2011; Kaplan, 2001; Patterson & Faucette, 1990; S. W. Smith, 1990; Vachová, 2011). Dotazník byl rozdělen do dvou částí, v první části se zapisoval kód respondenta, v druhé části byly vlastní otázky. Otázky byly uzavřené bez logického uspořádání. Dotazník je doplněn o manuál, který obsahuje instrukce pro učitele, kteří společně s examinátorem dohlíží na vyplňování dotazníku žáky. Uvedený dotazník postihuje šest dimenzí postojů: Sociální cítění (X1), Zdraví (X2), Nebezpečí (X3), Sociální prožívání (X4), Estetično (X5), Radost z pohybu (X6). Chlapci odpovídali na 6bodové škále, která měla následující rozložení s bodovým ohodnocením (0 – nerozumím, 1 – vůbec nebaví, 2 – nebaví, 3 – nejsem rozhodnut, 4 – baví, 5 – hodně baví). Dotazník včetně manuálu je k dispozici na UK FTVS v Praze. STATISTIKA Pro statistické zpracování výzkumných údajů byla využita metoda deskriptivní a induktivní statistiky. Statistika byla zpracována pomocí softwaru NCSS (Trial and Past Trial 2005) a RStudio Version 0.97.551. Jelikož normalita dat byla prostřednictvím použitých testů z NCSS (viz tabulka 1) a grafického zobrazení histogramu (viz histogram 1) zamítnuta, byly pro zjištění vztahu a rozdílnosti použity neparametrické testy. Stanovili jsme kritérium jak věcné (15% rozdíl), tak statistické významnosti α (0,05) podle odborné literatury Sun et al. (2013).
Histogram 1 Test normality rozložení dat 56
Pro stanovení významnosti rozdílu byl využit Mann-Whitney test pro neparamatrické hodnoty u dvou nezávislých výběrů. Tento test ověřuje shodnost rozdělení sledovaných proměnných mezi danými soubory při stanovené hladině statistické významnosti p < 0,05. Jako alternativu parametrického multikomparativního Duncan testu použijeme Behrens-Fisher neparametrický t-test, který vyjádříme jak číselně, tak graficky. Interval spolehlivosti bude stanoven na hladině 0,95 podle Hendla (2006) a Chrásky (2007). Výsledky jsou prezentovány ve formě tabulek a grafů.
Testy
Tabulka 1 Testy s výsledky pro ověření normality dat 10% kritická 5% kritická Hodnota Level hodnota hodnota testu v testu v testu
Rozhodnutí
Shapiro-Wilk W
0,7191218
6,351519E-11
0
0
Zamítnutí normality
Anderson-Darling
7,847097
4,011123E-19
0
0
Zamítnutí normality
Martinez-Iglewicz
0,2811554
0
1,063674
1,098589
Zamítnutí normality
Kolmogorov-Smirnov
0,1736771
0
0,092
0,1
Zamítnutí normality
D‘Agostino Skewness
–4,89378
9,891722E-07
1,645
1,960
Zamítnutí normality
D‘Agostino Kurtosis
3,1660
0,001546
1,645
1,960
Zamítnutí normality
D‘Agostino Omnibus
33,9725
0
4,605
5,991
Zamítnutí normality
VÝSLEDKY V tabulce 2 jsou uvedeny základní statistické charakteristiky (průměry, mediány a směrodatné odchylky) u jednotlivých dimenzí dotazníku CATPA/Grade Year 3 u obou skupin CHM (chlapci mimo Prahu) a CHP (chlapci z Prahy). Chlapci odpovídali na 6bodové škále, která měla následující rozložení s bodovým ohodnocením (0 – nerozumím, 1 – vůbec nebaví, 2 – nebaví, 3 – nejsem rozhodnut, 4 – baví, 5 – hodně baví). U žádné otázky nebyla zaznamenána odpověď s hodnotou nula. Tedy, že by proband dané otázce nerozuměl. Lze tedy konstatovat, že otázky jsou jasné a srozumitelné, což potvrdila i standardizace podle Kaplana (2001). Faktorová analýza dotazníku zároveň potvrdila dimenzionální rozdělení jednotlivých oblastí. Tedy každá otázka popisuje přesně svoji oblast. Hodnoty v tabulce 2 informují, jaký postoj zaujímají chlapci k jednotlivým oblastem pohybové aktivity. Čím vyšší hodnota je zaznamenána u jednotlivých dimenzí, tím pozitivnější vztah má proband k dané oblasti.
57
Tabulka 2 Statistická charakteristika pro jednotlivé dimenze u chlapců z Prahy a mimopražských chlapců Dimenze
Chlapci mimopražští (CHM)
Chlapci Praha (CHP)
M
Průměr
SD
M
Průměr
SD
Sociální cítění (X1)
5
4,44
0,88
3
3,49
0,91
Zdraví (X2)
5
4,44
0,82
4
4,13
1,10
Nebezpečí (X3)
5
4,26
1,14
5
4,10
1,25
Sociální prožívání (X4)
5
4,77
0,81
5
4,76
0,58
Estetično (X5)
3
2,92
1,38
3
2,90
1,65
Radost z pohybu (X6)
5
4,51
1,04
4
3,67
1,13
Vysvětlivky: M = medián, SD = směrodatná odchylka
Skupina CHM ve všech dimenzích zaujímá pozitivnější vztah k pohybovým aktivitám oproti jejich vrstevníkům ze skupiny CHP. Největší rozdíl průměrných hodnot je zaznamenám u dimenzí X1 – Sociální cítění a X6 – Radost z pohybu. Největší rozdíl u mediánů mezi skupinami je u dimenze X1 – Sociální cítění. Zásadní vliv na výsledky může mít v tomto případě podle Oktábcové (2007) a Frömela et al. (2002) prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Zatímco pro CHM představuje pohybová aktivita hlavní volnočasový zájem, u CHP v rámci této oblasti vystupují jiné zájmy. Pro ověření, zda rozdíly změřené mezi CHM a CHP jsou statisticky významné, byl využit neparametrický test Mann-Whitney pro dva nezávislé výběry. Při teoretickém výpočtu se hodnota testového kritéria porovnává s tabulkou normálního rozdělení nebo s kvantity v přesných tabulkách. Ověřujeme tak, zda rozdíl mezi vybranými soubory je statisticky významný, tedy že obě skupiny odpovídali odlišně. V tabulce 3 jsou uvedeny výsledky Mann-Whitney testu pro jednotlivé dimenze. Zatímco u dimenzí Sociální cítění (X1) a Radost z pohybu (X6) z výsledků vyplývá p < 0,05, tedy že rozdíl je statisticky významný, konkrétně Sociální cítění (X1) (7.712e-06) a Radost z pohybu (X6) (1.559e-04). V tomto případě můžeme konstatovat, že skupiny CHM a CHP odpovídaly odlišně. U dimenzí Zdraví (X2), Nebezpečí (X3), Sociální prožívání (X4) a Estetično (X5) byl výsledek vyjádřen hodnotou p > 0,05. Přijímáme tvrzení, že rozdíl v odpovědích mezi skupinami nebyl zaznamenán. Zjištěný rozdíl nebyl statisticky významný. Ve všech uvedených příkladech byla hodnota stupňů volnosti (df) 1. Tabulka 3 Mann-Whitney test u chlapců z Prahy a mimo Prahu Mann-Whitney test Dimenze
Mann-Whitney chi-squared
df
p-value
Sociální cítění (X1) Zdraví (X2)
20,008 1,3286
1 1
7.712e-06 0,2491
Nebezpečí (X3)
0,2741
1
0,6006
Sociální prožívání (X4) Estetično (X5) Radost z pohybu (X6)
0,7682 0,036 14,2999
1 1 1
0,3808 0,8495 0,0001559
Vysvětlivky: df = stupně volnosti 58
Tabulka 4 prezentuje výsledky následujícího multikomparativního testu BehrensFisher. Mnohonásobné porovnávání umožňuje stanovení statistické významnosti u jednotlivých rozdílů středních hodnot u všech možných párů porovnávaných skupin. Výsledky v tabulce 4 potvrzují, že rozdíly mezi skupinami CHM a CHP v dimenzích Sociální cítění (X1) a Radost z pohybu (X6) jsou statisticky významné na hladině p < 0,05. Hodnota p 0 označuje statisticky významný rozdíl. Dolní a horní mez v tabulce 4 informuje o rozpětí v případě využití intervalu spolehlivosti 95 % pro zjištěnou hodnotu. Skupina CHM v tomto případě má pozitivnější vztah k pohybovým aktivitám v uvedených dimenzích oproti vrstevníkům ze skupiny CHP. Tabulka 4 Neparametrický test Behrens-Fisher s intervalem spolehlivosti 95 % u chlapců z Prahy a mimo Prahu Neparametrický test Behrens-Fisher Dimenze
Estimator
Dolní mez
Horní mez
T
p-value
Sociální cítění (X1)
0,22
0,134
0,332
–4,487
0
Radost z pohybu (X6)
0,273
0,178
0,388
–3,707
0
Vysvětlivky: Estimator = odpovídající efekt, T = test statistic
Grafické vyjádření tohoto vztahu s intervalem spolehlivosti 95 % a znázorněnou hladinou významnosti 0,05 pro jednotlivé dimenze jsou uvedeny na obrázku 1, pro dimenzi Sociální cítění (X1) a dimenzi Radost z pohybu (X6).
Vysvětlivky: 1p (CHM, CHP) = dimenze X1 (sociální cítění), 6p (CHM, CHP) = dimenze X6 (radost z pohybu) Obrázek 1 Grafické zobrazení neparametrického Behrens-Fisher testu při hladině spolehlivosti 95 % mezi CHM a CHP u dimenze X1 (sociální cítění) a dimenze X6 (radost z pohybu)
59
DISKUSE Naše studie se zaměřuje na ověření vlivu prostředí na utváření postojů k pohybové aktivitě u dětí. Může prostředí velkých popřípadě malých měst, predikovat určitou polaritu vztahu k pohybové aktivitě? Autoři se vyjadřují k dané problematice z obecného hlediska a v širších souvislostech. Poukazují na vliv prostředí při utváření postojů a na to, že právě mladší školní věk představuje z pohledu postojové integrace jedno z nejdůležitějších období (Helus, 2009; Slepička et al., 2009; Smith & Biddle, 2008). Předpokládáme tedy, že jedním z hlavních determinantů, který ovlivňuje postoj dětí k pohybovým aktivitám, je prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Proto jsme se rozhodli porovnat dvě skupiny probandů z různých regionů České republiky v dané věkové kategorii. V českých podmínkách se obdobnou studií zabýval Kaplan (2001). Zahraniční výzkum v dané oblasti uvádí Bartík (2012). Podle výsledků studie děti žijící v malých města mají k pohybové aktivitě pozitivnější vztah než děti žijící ve velkých městech. Naše studie dodržovala pravidla pro výběr reprezentativně záměrného výběru podle Pelikána (2011). Výběr škol byl vymezen jak vybaveností, tak demografickým umístěním, aby ústavy mohly být mezi sebou porovnávány a výsledky následně zobecněny. Z důvodů vypovídající hodnoty byly při výběru škol zvažovány vstupující latentně proměnné jako umístění a uplatnění pohybové aktivity v dosahu škol nebo dopravní obslužnost. Vliv a působení tzv. třetích proměnných však nelze nikdy zcela vyloučit (Hendl, 2006). Problematika výběru vhodného diagnostického nástroje v našem výzkumu byla velmi často diskutována. Z naše pohledu se dotazník CATPA/Grade Year 3 (Schutz et al., 1985) v českých podmínkách příliš nevyužívá. Jedním z důvodů může být velké množství diagnostických nástrojů v dané oblasti. Výsledky studie prokázaly, že u chlapců z mimopražského regionu zaujímá pohybová aktivita důležitější postavení v rámci volnočasového programu v komparaci s jejich vrstevníky z pražského regionu. Věcná významnost rozdílů mezi skupinami CHP a CHM byla prokázána u většiny dimenzí. Statistická významnost rozdílů byla potvrzena u dimenzí Sociální cítění (X1) a Radost z pohybu (X6). Domníváme se, že jedním z hlavních činitelů, který způsobuje rozdíl u těchto homogenních skupin, je prostředí měst. Malé město vytváří pozitivnější postoj k pohybové aktivitě v komparaci s velkým městem. Podle Charváta (2002) velká města s velkým množstvím volnočasových aktivit mohou působit negativně na postavení pohybových aktivit v zájmu dětí. K odvození tohoto obecného principu je ovšem nutné otestovat větší počet probandů. Z našeho pohledu jsou studie v této oblasti příliš obecné. Z těchto závěrů pak nemůže být vyvozen odpovídající klíč k řešení zlepšení postojů dětí k pohybovým aktivitám. ZÁVĚR Výsledky studie potvrdily tvrzení zahraniční studie Bartíka (2012), že děti žijící mimo velká města mají k pohybovým aktivitám pozitivnější postoj než jejich vrstevníci z velkých měst. Ve všech dimenzích podle základních statistických charakteristik u dotazníku CATPA/Grade Year 3 skupina chlapců CHM zaznamenala vyšší hodnoty než skupina CHP. Statisticky významný rozdíl se podařilo prokázat pouze v dimenzích Sociálního 60
cítění (X1) a Radosti z pohybu (X6), kdy hodnota rozdílu p < 0,05 byla ověřena pomocí neparametrických testů. U těchto dimenzí bylo potvrzeno, že skupina chlapců CHM má pozitivnější postoj k pohybovým aktivitám než skupina chlapců CHP. U dimenzí Zdraví (X2), Nebezpečí (X3), Sociální prožívání (X4) a Estetično (X5) byl výsledek vyjádřen hodnotou p > 0,05, tedy rozdíl nebyl signifikantně významný. V tomto případě nebyl zjištěn rozdíl mezi skupinami CHP a CHM. Vzhledem k malému množství ekvivalentních prací v českých podmínkách je nutná další činnost v dané problematice, která by postihla další determinanty vstupující do procesu postojové integrace k pohybovým aktivitám. LITERATURA BAILEY, R. C., OLSON, J., PEPPER, S. L., PORSZASZ, J., BARSTOW, T. J. & COOPER, D. (1995) The Level and Tempo of Children‘s Physical Activities: an Observational Study. Medicine and science in sports and exercise, 27(7), p. 1033–1041. BARTÍK, P. (2012) Primary School Students’ Attitudes Towards Physical Education and Sports in Central Slovak Region. European researcher, 32(10-2), p. 1788–1791. BOUCHARD, C. & Katzmarzyk, P. (2000) Physical Activity and Obesity: Champaign, IL: Human Kinetics. BUNC, V. (2008) Nadváha a obezita dětí–životní styl jako příčina a důsledek. Česká kinantropologie, 12(3), s. 61–69. CHARVÁT, M. (2002) Sociální aspekty sportovních aktivit. Brno: Paido. CHRÁSKA, M. (2007) Metody pedagogického výzkumu: Praha: Grada Publishing. COLLEY, R. C., HARVEY, A., GRATTAN, K. P. & ADAMO, K. B. (2014) Impact of Accelerometer Epoch Length on Physical Activity and Sedentary Behaviour Outcomes for Preschool-Aged Children. Health reports, 25(1), p. 3–9. ČÁP, J. (1990) Psychologie mnohostranného vývoje člověka: Praha: SPN. FOLSOM-MEEK, S. L. (1992) A Comparison of Upper Elementary School Children’s Attitudes toward Physical Activity. Paper presented at the Annual Meeting of the American Alliance for Health, Physical Education, Recreation and Dance. Indianapolis, April. (ERIC Document Reproduction Service No. ED 350-297). FRENCH, S. A., STORY, M. & JEFFERY, R. W. (2001) Environmental Influences on Eating and Physical Activity. Annual review of public health, 22(1), p. 309–335. FRÖMEL, K., FORMÁNKOVÁ, S. & SALLIS, J. F. (2002) Physical Activity and Sport Preferences of 10 to 14 Year Old Children: A 5 year prospective study. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica, 32(1), p. 11–16. GO, A. S., MOZAFFARIAN, D. & ROGER, V. L. (2014) Heart Disease and Stroke Statistics-2014 Update A Report From the American Heart Association. Circulation, 129(3), e28-e292. GOZAL, D. (2014) Obesity, Sleep, and Pulmonary Disease in Children. Nutrition in Pediatric Pulmonary Disease (pp. 131–145). Springer Verlag. HAYESOVÁ, N. & ŠTĚPANÍKOVÁ, I. (2000) Základy sociální psychologie: Praha: Portál. HELUS, Z. (2009) Osobnost a její vývoj. Praha: PedF UK. HENDL, J. (2006) Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál. HOLICKÝ, J. (2011) Postoje k pohybovým aktivitám u žáků mladšího školního věku. Diplomová práce. Praha: UK FTVS. KAPLAN, A. (2001) Identifikace pohybově indisponovaného žáka a studium jeho role v podmínkách školní tělesné výchovy. Disertační práce. Praha: UK FTVS. KUČERA, M., KOLÁŘ, P. & DYLEVSKÝ, I. (2011) Dítě, sport a zdraví: Praha: Galén. OKTÁBCOVÁ, J. (2007) Pohybové aktivity dětí v předškolním a mladším školním věku. Diplomová práce. Praha: UK FTVS. WHO (2002) World Health Organization Process for a Global Strategy on Diet, Physical Activity, and Health. World Health Organization.
61
OWEN, N., SALMON, J., KOOHSARI, M. J., TURRELL, G. & GILES-CORTI, B. (2014) Sedentary Behaviour and Health: Mapping Environmental and Social Contexts to Underpin Chronic Disease Prevention. British Journal of Sports Medicine, 48(3), p. 174–177. PANGRAZI, R. P., CORBIN, C. B. & WELK, G. J. (1996) Physical Activity for Children and Youth. Journal of Physical Education, Recreation & Dance, 67(4), p. 38–43. PATTERSON, P. & FAUCETTE, N. (1990) Children’s Attitudes Toward Physical Activity in Classes Taught by Specialist versus Nonspecialist PE Teachers. Journal of teaching in physical education, 9(4), p. 324–331. PELIKÁN, J. (2011) Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum. ŘÍČAN, P. (2006) Cesta životem: vývojová psychologie. 2. přepr. vyd. Praha: Portál. SCHAAL, S. (2014) Becoming a Health-Promoting School: Effects of a 3-Year Intervention on School Development and Pupils. Topics and Trends in Current Science Education (p. 435–452). Springer. SCHUTZ, R. W., SMOLL, F. L., CARRE, F. A. & MOSHER, R. E. (1985) Inventories and Norms for Children’s Attitudes Toward Physical Activity. Research Quarterly for exercise and sport, 56(3), p. 256–265. SLEPIČKA, P. (2010) Divácká reflexe sportu. Praha: Karolinum. SLEPIČKA, P., HOŠEK, V. & HÁTLOVÁ, B. (2009) Psychologie sportu. Praha: Karolinum. SMITH, A. L. & BIDDLE, S. (2008) Youth Physical Activity and Sedentary Behavior: Challenges and Solutions: Champaign, IL: Human Kinetics. SMITH, S. W. (1990) Comparison of Individualized Education Programs (IEPs) of Students with Behavioral Disorders and Learning Disabilities. The Journal of Special Education, 24(1), p. 85–100. SUN, Y., PAULUS, D., EYSSEN, M., MAERVOET, J. & SAKA, O. (2013) A Systematic Review and Meta-analysis of Acute Stroke Unit Care: What’s beyond the statistical significance? BMC medical research methodology, 13(1), p. 132. VACHOVÁ, K. (2011) Názory a postoje pohybově neúspěšných žáků mladšího školního věku k pohybovým aktivitám. Diplomová práce. Praha: UK FTVS.
Mgr. Jakub Holický UK FTVS, J. Martího 31, 162 52 Praha 6-Veleslavín e-mail:
[email protected]
62
