Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a podnikání Katedra mezinárodního a evropského práva
Bakalářská práce
Postavení použitého softwaru v právním systému některých členských států Evropské unie a dle judikatury Soudního dvora Evropské unie Daniel Hanslik
2013/2014
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Postavení použitého softwaru v právním systému některých členských států Evropské unie a dle judikatury Soudního dvora Evropské unie“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
V Opavě dne ………………….. ..……………………………. Daniel Hanslik
1
Rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce JUDr. Radimu Charvátovi, Ph.D., LL.M., za odborné vedení a cenné připomínky při jejím zpracování. 2
Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá možnostmi prodeje použitého softwaru, kterým se rozumí
„další“ prodej rozmnoženiny softwaru prvním
oprávněným nabyvatelem. Práce se v této souvislosti zabývá otázkou vyčerpání práv autora na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu, přičemž rozlišuje mezi prodejem rozmnoženiny softwaru na hmotném nosiči a tzv. online distribucí. Práce vychází zejména z právní úpravy evropských směrnic a rovněž zmiňuje úpravu v českém a německém právním řádu. Práce dále čerpá z několika rozsudků německých soudů a podrobně se zabývá nedávným rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 03.07. 2012, sp. zn C-128/11, který rozhodoval o předběžné otázce v dané problematice, položené německým soudem.
Klíčová slova Použitý software, počítačový program, princip vyčerpání práv, hmotný datový nosič, online distribuce, softwarová licence, volume licence
Abstract This thesis deals with the possibility of selling the used software, which means the "resale" of a copy of the software by the lawful acquirer. The thesis in this context is concerned with the issue of exhaustion of the author´s rights to distribute the copy of a computer program, distinguishing between the sale of a copy of the software on a physical medium and so called online distribution. This thesis is based mainly on European directives and also mentions Czech and German legislation. The thesis also draws on several judgments of German courts and in detail deals with the recent judgment of the EU Court from 3rd of July 2012, case Number C128/11, which provided the preliminary ruling of the issued questions, referred by the German court.
3
Keywords Software, used software, computer program, the principle of exhaustion of rights, physical data carrier, online distribution, software license, volume license.
4
Obsah
Úvod .......................................................................................................... 7 1 Pojmy k danému tématu ....................................................................... 10 1.1 Hardware ........................................................................................ 10 1.1.1 Hmotný datový nosič ............................................................... 10 1.2 Software ......................................................................................... 10 1.2.1 Druhy software ........................................................................ 11 1.3 Softwarová licence ......................................................................... 12 1.4 Použitý software ............................................................................. 13 2. Nakládání s použitým softwarem ......................................................... 14 2.1 Právní rámec .................................................................................. 15 2.1.1 Český právní řád ..................................................................... 16 2.2. Vyčerpání práv .............................................................................. 16 3. Soudní rozhodnutí ............................................................................... 19 3.1. Německé soudy ............................................................................ 19 3.1.1. Rozhodnutí ohledně tzv. OEM verzí softwaru ........................ 19 3.1.2. usedSoft vs. Microsoft ............................................................ 20 3.1.3 usedSoft vs. Oracle ................................................................. 21 3.2. Rozhodnutí českých soudů ........................................................... 21 3.3 Rozhodnutí SDEU C-128/11 .......................................................... 21 3.3.1 Skutkový stav .......................................................................... 22 3.3.2 Průběh řízení před vnitrostátními soudy .................................. 22 3.3.3 Právní rámec ........................................................................... 23 3.3.4 Předběžné otázky .................................................................... 24 5
3.3.5 Závěry soudu ........................................................................... 25 3.4 Německé soudy po SDEU ............................................................. 29 3.4.1 usedSoft vs. Adobe OLG Frankfurt ......................................... 29 3.4.2. Susensoftware vs. SAP-Software Hamburk ........................... 30 4. E-books ................................................................................................ 30 Závěr ........................................................................................................ 33 Seznam použitých zdrojů......................................................................... 36 Knižní publikace ................................................................................... 36 Elektronické zdroje ............................................................................... 36 Judikatura ............................................................................................. 37 Právní předpisy .................................................................................... 38 Odborné články .................................................................................... 39 Akademické práce ................................................................................ 39
6
Úvod Pokrok je neodmyslitelnou součástí lidské společnosti a žene ji kupředu mílovými kroky. V poslední době se výrazný pokrok objevoval v různých oblastech. Jedním z oborů, které zažily a zažívají velký rozvoj, je výroba a prodej počítačů, mobilních telefonů a jiných technologických zařízení. V souvislosti s tímto pokrokem se postupně oddělil i vývoj a prodej softwaru, bez kterého si dnes těžko dokážeme počítače a obdobná zařízení představit. Můžete mít skvělý nový počítač, můžete mít nejmodernější mobil, ale bez softwaru, který daný výkon, technologie a nové možnosti dokáže využít, se tato zařízení stávají prakticky nepoužitelná. Já jsem byl těmito technologiemi již od mala fascinován. Již samotný rozdíl mezi psacím strojem, kde se při zmáčknutí klávesy ihned objevilo písmeno, a mezi počítačem, kdy bylo možné text napsat, upravit a až poté tento text v libovolném počtu vytisknout, mě skutečně uchvátilo. S postupem času nebyl součásti běžného pc pouze software na úpravu textu, s přibývající dobou se začalo objevovat více a více softwaru. Od základních her, které dokázaly náramně dlouho člověka pohltit, přes různé malování, pouštění hudby, později i pouštění videí až např. ke specializovaným programům pro lékaře, stavebnictví, účetnictví a v neposlední řadě i pro právníky. Těžko si nejeden právník může dnes představit svou práci bez programů, jako jsou ASPI, Codexis či Lex Galaxy. V počítačové podobě lze nalézt všechno snáze a rychleji. Ještě na začátku tohoto tisíciletí bylo obvyklé, že se software prodával zejména na hmotných datových nosičích. Pokud pominu základní hardware, jako jsou pevné disky, tak se postupně velmi rozšířily diskety, CD a DVD. Toto nebyly jediné hmotné nosiče a ani ne poslední, nicméně se jednalo ve své době o nejrozšířenější datové nosiče a např. CD a DVD se ještě často používají dodnes. Zde se dostáváme také k jádru této bakalářské práce. Na těchto hmotných nosičích se obvykle software prodával a někteří jej takhle ještě prodávají dodnes. S postupem 7
času se samozřejmě software stal zastaralý a zákazníci si koupili opět nový. Zde pak vyvstala otázka. Co s neupotřebeným softwarem? Mám jej jen tak vyhodit? Možná by se dal ještě prodat. Zde se pak samozřejmě střetly zejména dva zájmy. Na jedné straně chtěl výrobce softwaru prodat co nejvíce rozmnoženin (kopií) svého softwaru a maximalizovat tak svůj zisk, na straně druhé zde máme zákazníka, který regulérně zakoupil daný software, respektive jeho rozmnoženinu, a chce takový software za určitých okolností pokud možno ještě zpeněžit. Pro účely této práce jej budeme nazývat jako “použitý software”.1 Zde se nám pak otevírá nový trh, nová pravidla, samozřejmě nové spory, nové předpisy a s tím jsou spojená i zásadní rozhodnutí soudů. Koupit či prodat použitý software bylo možné pouze na hmotném nosiči, leda by vám dal autor svolení k jeho dalšímu prodeji i jinak. Tato práce se však bude zabývat zejména jiným způsobem prodeje použitého softwaru. Software nebyl samozřejmě jediným rychle se vyvíjejícím odvětvím. Jednou z velmi důležitých a také velmi rychle se rozvíjejících technologii je internet. A ačkoliv není tato práce o internetu, přeci jen s ním souvisí. Jak jsem již zmínil výše, tak se ustálila praxe, že použitý software na hmotném nosiči prodat lze. S rozšířením internetu však vyvstal nový problém. Co když si nový software zakoupím a stáhnu přes internet? Můžu jej i v takovém případě prodal další osobě, když už pro něj nebudu mít využití a učiním ho na svém zařízení nepoužitelným? Touto otázkou se v poslední době zabývaly zejména německé soudy a my se jí budeme v této práci zabývat také. Cílem této práce je tedy postihnout podmínky legálního prodeje použitého software ve světle aktuální judikatury se zaměřením se na jeho distribuci přes internet. V první kapitole si vysvětlíme některé základní pojmy, které nás budou provázet v průběhu této práce. V kapitole druhé probereme některá ustanovení právních předpisů, týkajících se dané problematiky. V 1
K samotnému vysvětlení tohoto pojmu se dostaneme později i v této práci.
8
další kapitole si shrneme několik podstatných rozhodnutí soudů, které se již tímto tématem zabývaly, včetně podrobné analýzy rozhodnutí SDEU,2 které tvoří základ této práce. Na závěr této práce si také pro zajímavost uvedeme relativně čerstvý spor ohledně tzv. elektronických knížek, v souvislosti se zamyšlením, zda se dají přijaté závěry ohledně prodeje použitého softwaru použít i pro prodej jiných elektronických děl online.
2
Soudní dvůr Evropské unie (dříve Evropský soudní dvůr)
9
1 Pojmy k danému tématu Pro větší přehlednost tímto seznámím čtenáře s pojmy podstatnými pro tuto práci, se kterými se již někdy nejspíše setkali, ale neměli např. možnost zjistit přesnou definici. Stěžejním pojmem, který zde vysvětlím, je pojem software, ze kterého pak vychází i použitý software.
1.1 Hardware Abychom lépe pochopili pojem Software, tak pouze ve stručnosti definuji hardware. Pod tímto pojmem rozumíme všechna technická zařízení používaná zpravidla v oblasti informačních technologií – jinými slovy tedy vše, „na co si můžeme sáhnout“. Převod práv a jejich ochrana má podobnou povahu jako u jiných hmotných věcí. Hardware může být například počítač, notebook, kabeláž, mobil, síťová karta nebo třeba i fotoaparát.
1.1.1 Hmotný datový nosič Zde se jedná o hardware, který je určen k uchování a uložení různých digitálních dat, mezi které řadíme i software. V této práci budeme spíše používat označení hmotný nosič. V Dnešní době se v obchodech nejčastěji setkáme s CD, DVD, dále i s flash disky a pevnými disky (tzv. Hard disk drive) a s jinými.
1.2 Software Existuje více názorů k definici pojmu software. Jedním z nich je často zažitý názor, že software je ta část technických zařízení, která není hardware. Tuto definici pojmu software považuji za příliš širokou, jelikož z ní vyplývá, že mezi software patří i data (jako audiovizuální díla, dokumenty a jiné), s čímž se osobně neztotožňuji. Pod pojmem software mám spíše představu tu, že se jedná o program (např. Word), programy (např. office – obsahuje Word, Excel, 10
apod.) či „hlavní“ program, kterým tyto programy dokážeme spustit (např. operační systém). Na základě tohoto postoje také budu psát tuto bakalářskou práci a užívat pojmy software a počítačový program jako zaměnitelné. Poměrně komplexní definici uvádí např. prof. Vladimír Smejkal, dle které se softwarem rozumí: „sekvence instrukcí, která je prováděna prostřednictvím počítače. Tento termín se vztahuje na originální zdrojový kód nebo na proveditelnou verzi strojového jazyka. Termín program vyměřuje stupeň komplexnosti, tj. program ve zdrojovém kódu obsahuje všechny příkazy a soubory nezbytné pro kompletní interpretaci nebo kompilaci a tento proveditelný program lze vložit do daného prostředí a provést jej nezávisle na ostatních programech.“3 Software se postupem času stával komplexnější, kdy k jeho rozvoji dochází jak ve faktickém slova smyslu, tak i postupně z hlediska právního. Jak vyplývá z výše uvedeného, software je založen především na myšlenkách a jako takový je z právního hlediska nehmotným statkem, a tedy upravován právem duševního vlastnictví, konkrétně autorským právem.
1.2.1 Druhy software Postupem času se vytvořilo několik podmnožin softwaru, které se v některých znacích překrývají. Vznikly tak např. pojmy Freeware, Shareware a Open Source. Pro úvod do problematiky pouze ve stručnosti popíšu i tyto pojmy.
3
SMEJKAL, Vladimír. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. aktualiz. vyd. Praha: C.H.BECK, 2004. Počítačový program, software , s.45-55
11
1.2.1.1 Proprietární software Proprietárním softwarem se zpravidla rozumí software získaný za úplatu a nejsou k němu k dispozici volné zdrojové kódy.4 Tato práce se bude vztahovat zejména k tomuto druhu softwaru.
1.2.1.2 Freeware Jedná se zpravidla o software, který je distribuován bezplatně. Často může také zákazník zaslat tvůrci dobrovolný příspěvek. Mezi freeware někteří často řadí i software, který je pro soukromé zákazníky zdarma, ale pro firemní zákazníky je placený (např. antivirové systémy).
1.2.1.3 Shareware Zde se jedná zpravidla o software, který je již plně funkční, ale po dobu, než si zákazník daný software zakoupí, tak bude omezena některá z funkcí – např. časové omezení, funkční omezení (nefungují všechny části programu), např. nutnost při každém zapnutí zareagovat na otázku (vyřešit rovnici, zmáčknout číslo apod.) a jiné. Tímto si může zákazník daný software vyzkoušet, aniž by hned musel zaplatit kupní cenu.
1.2.1.4 Open source "Open source je počítačový software s otevřeným zdrojovým kódem. Otevřenost zde znamená jak technickou dostupnost kódu, tak legální dostupnost -licenci software, která umožňuje, při dodržení jistých podmínek, uživatelům zdrojový kód využívat, například prohlížet a upravovat (na rozdíl od proprietárního software)".5
1.3 Softwarová licence V souvislosti s pojmem software je pro účely této práce důležité definovat pojem softwarová licence. Licence v právním významu znamená svolení
4
Proprietární software. Wikipedia: the free encyclopedia. [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Propriet%C3%A1rn%C3%AD_software 5 Otevřený software. Wikipedia: the free encyclopedia. [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Otev%C5%99en%C3%BD_software
12
s užíváním nehmotného statku, v případě softwarové licence tedy k užití softwaru. Softwarová licence tak zpravidla stanovuje konkrétní podmínky a způsoby užití daného softwaru. Dle ustanovení § 12 Autorského zákona lze říci, že licence je oprávnění k výkonu práva dílo, kterým je rovněž software, užít.6 Licence bývá udělená na základě tzv. licenční smlouvy.
1.4 Použitý software Nyní se tedy konečně dostáváme k pojmu použitý software. Použitý software je software již zakoupený od výrobce nebo distributora “koncovým” uživatelem. Tento koncový uživatel je v okamžiku koupě motivován zájmem software užívat, nikoliv dále prodávat, ačkoliv možnost jeho dalšího prodeje přináší bezpochyby ekonomické výhody.7 Slovo použitý je však ze dvou důvodů mírně zavádějící. Může se totiž jednat jednak jak o software v minulosti používaný a aktivovaný, tak o software nadbytečný a neaktivovaný. A dále je daný pojem nepřesný v tom směru, že software se instalací a používáním nijak neopotřebovává jako např. automobil. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že software rychle zastarává, a tím sám o sobě ztrácí na hodnotě. Pro pojem použitý software též bývá používán výraz “software z druhé ruky”.8
6
§ 12 autorský zákon KUBEŠA, Tomáš. Právní aspekty prodeje software z druhé ruky. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12-10-2014]. 8 OTEVŘEL, Petr. Prodej software z druhé ruky. Je to legální? [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/prodej-software-z-druhe-ruky-je-to-legalni 7
13
2. Nakládání s použitým softwarem Hlavní otázkou v této práci je nakládání s použitým softwarem. Nebudeme se však zabývat jeho užíváním, ale zejména jeho dalším prodejem či darováním třetímu subjektu. Na jedné straně zde existuje zájem výrobců a distributorů, kteří jsou často velkými hráči na trhu, aby použitý software, respektive konkrétní rozmnoženina softwaru, nesměla být prodána další straně, a na straně druhé je zde opodstatněný zájem zákazníků, kteří za rozmnoženinu softwaru často draze zaplatili a jsou výrobci, případně distributory, omezováni v dalším nakládání s jejich vlastnictvím. Výrobci či případně distributoři se v zájmu dosažení co největšího zisku snaží zabránit dalšímu prodeji, a to pomocí jak právních prostředků,
zejména
zakazováním
dalšího
prodeje
v
licenčních
podmínkách, tak faktických prostředků, např. omezením počtu aktivací dané rozmnoženiny softwaru. Otázkou však zůstává, zda se vždy jedná o prostředky legitimní. Prodej či darování použitého softwaru můžeme rozlišit na 2 poddruhy, kdy se může jednat o software umístěný na fyzickém nosiči (např. CD), na který si můžeme hmatatelně sáhnout a tradičně tento software
někomu
předat.
Použitý
software
nemusíme
prodávat
samozřejmě pouze samostatně, ale i současně s prodejem použitého hardwaru jako např. použitý funkční notebook se softwarem. Dalším druhem je poskytnutí licenčního kódu a přístupu na server či jiné místo, kde můžeme danou rozmnoženinu softwaru stáhnout a nainstalovat na svůj počítač či jiné zařízení (dále jako “online” verze). V poslední době se stalo diskutovanou problematikou především prodej způsobem online distribuce a jeho legalita.
14
2.1 Právní rámec Jak bylo uvedeno výše, software spadá pod regulaci práva duševního vlastnictví, proto je nutné i kořeny jeho právní úpravy hledat v dokumentech upravující právo duševního vlastnictví. Nejstarší mezinárodní úmluvou, která upravuje duševní vlastnictví je Pařížská úmluva z roku 1883,9 jedná se o obecnou úmluvu v oblasti průmyslového vlastnictví. Další významnou úmluvou je tzv. Bernská úmluva z roku 1886,10 která se zabývá ochranou literárních a uměleckých děl. Tyto dvě úmluvy vzhledem ke svému stáří ochranu výslovně softwaru či počítačového programu samy o sobě nezmiňují, nicméně některé principy bylo možné později aplikovat i pro účely ochranu softwaru (respektive počítačového programu). Dále v roce 1994 vznikla Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví tzv. TRIPS. V této dohodě jsou již zařazeny počítačové programy: “Počítačové programy, ať již ve zdrojovém nebo strojovém kódu, budou chráněny jako literární díla podle Bernské úmluvy ”.11 Následně v roce 1996 byla přijata mezinárodní smlouva WIPO o právu autorském,
která opět zpětně
využívá Bernskou úmluvu:
“Počítačové programy jsou chráněny jako literární díla ve smyslu čl. 2 Bernské úmluvy. Tato ochrana se vztahuje na počítačové programy, bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření.”12 Dále v roce 2001 byla přijata na půdě Rady Evropy Úmluva o počítačové kriminalitě, která se zabývá i porušováním autorských práv. V rámci Evropské legislativy byla dne 14.5. 1991 vydána směrnice týkající se počítačových programů č. 91/250/EHS, o právní ochraně počítačových programů, která opět stanovila, že programy jsou chráněny jako literární díla. 9
celým názvem Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z r. 1883 celým názvem Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z r. 1886 11 čl. 10 odst. 1 Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) 12 čl. 4 Smlouva světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském 10
15
Dále do ochrany počítačových programů zasahuje směrnice č. 2001/29/ES, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti.13 Směrnice
91/250/EHS
byla
později
nahrazena
směrnicí
č.
2009/24/ES ze dne 23.4. 2009 o právní ochraně počítačových programů.14
2.1.1 Český právní řád V našem právním systému se s definicí pojmu software nesetkáme. Český právní řád zmiňuje pouze pojem počítačový program, a to zejména v zákoně č. 121/2000 Sb. autorský zákon, který však ani tento pojem nedefinuje, nicméně stanovuje, že dílem dle uvedeného zákona se rozumí rovněž počítačový program, “je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem”.15 Nadto pak autorský zákon uvádí, že “Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární.”16 Z uvedeného tak vyplývá, že ne každý počítačový program je nutně chráněn jako dílo dle autorského zákona, avšak i některé počítačové programy, které nesplňují znaky autorských děl, ale jsou ve výše uvedeném smyslu původní, jsou autorským dílem a požívají ochranu jako literární díla.
2.2. Vyčerpání práv Pro posouzení legální možnosti nakládání s použitým softwarem je významný především princip vyčerpání práv k duševnímu vlastnictví. Tento princip byl vyvinut v 70. letech 20. století rozhodovací praxí
13
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. 14 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES o právní ochraně počítačových programů. 15 § 2 autorský zákon 16 § 65 tamtéž
16
Soudního dvora Evropské Unie (dříve Evropský soudní dvůr),17 kdy jako prvotní rozhodnutí, ve kterém byla konstatována předmětná zásada, je uváděn rozsudek DeutscheGrammophon18. V daném rozhodnutí se SDEU zabýval tím, zda může být volný pohyb zboží v rámci Společenství narušen ochranou duševního vlastnictví, poskytovanou národním právem jednotlivých členských států. V této souvislosti soud dospěl k závěrům, že práva autora díla jsou omezena zásadou vyčerpání práv, jelikož pokud dojde se souhlasem nositele práv k prvnímu prodeji rozmnoženiny díla na území Společenství,19 není již nositel práv oprávněn regulovat další rozšiřování takové rozmnoženiny na tomto území.20 Později byl tento princip zakotven jak v předpisech evropského práva, tak v právních řádech jednotlivých členských států. Zásada tedy neplatí pouze pro autorská díla, ale obdobně i pro průmyslové vlastnictví. V současné době princip vyčerpání práv k rozmnoženině počítačového programu je zakotven ve směrnici 2009/24/ES v jejím čl. 4 odst. 221 V českém právním řádu je princip vyčerpání práv promítnut v Autorském zákoně v § 14 odst. 2, který stanoví: “Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území Evropských společenství a ostatních smluvních
17
dále bude používána jednotně jen zkratka SDEU Rozsudek Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku ze dne 08.06. 1971 sp. zn. C-78/70 19 ŠMATERA, Jan. Vyčerpání práv z duševního vlastnictví v judikatuře Evropského soudního dvora. 2010. 66 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Ivo Telec. s 20-24 20 nabyvatel může dále zcizovat rozmnoženinu bez omezení majetkovými právy autora 21 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES o právní ochraně počítačových programů. 18
17
stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno.”22 V německých předpisech je vyčerpání práv k počítačovému programu ukotveno v § 69c odst. 3 UrhG:”...Pokud se na území Evropské unie nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru uvede do oběhu rozmnoženina počítačového programu se souhlasem vlastníka práv, pak se tím vyčerpávají práva k této rozmnoženině...”23 Zpočátku byl přijat názor, že k vyčerpání práv na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu může dojít pouze u rozmnoženin distribuovaných na hmotných nosičích (avšak i zde nastávaly komplikace, např. u tzv. OEM verzí), následně vyvstala otázka, zda k vyčerpání práv dochází rovněž u online distribuce.
22 23
§ 14 odst. 2 autorský zákon § 69 c odst. 3 UrhG (Urheberrechtsgesetz - autorský zákon v Německu)
18
3. Soudní rozhodnutí Odvětví informačních technologií je odvětvím, kde právní úprava často pokulhává za skutečným vývojem a pokrokem. Zákonodárci nejsou mnohdy schopni v této oblasti dostatečně rychle reagovat, z tohoto důvodu se musíme v některých zásadních otázkách spolehnout na rozhodovací praxi soudů.
3.1. Německé soudy Německé soudy jsou poměrně často nuceny se danými otázkami zabývat, proto u nich najdeme řadu pokrokových rozhodnutí. Byl to koneckonců německý soud, který inicioval předběžnou otázku u SDEU, čímž vzniklo rozhodnutí nejzásadnější, jak bude dále rozepsáno.
3.1.1. Rozhodnutí ohledně tzv. OEM verzí softwaru Již v roce 2000 vydal německý BGH24 rozsudek, kterým rozhodl, že nelze omezit následný prodej software licenčními podmínkami výrobce. Tedy tzv. vyčerpání práv aplikoval také u tzv. OEM verzí softwaru.25 Tehdy podal žalobu Microsoft, kterou se snažil zabránit následnému prodeji OEM-softwaru, který byl při koupi vázán na hardware, přesto však byl uváděn dále na trh samostatně. Tato žaloba byla německým BGH zamítnuta s tím, že soud mimo jiné sdělil, že již prvním prodejem jsou práva k dané rozmnoženině vyčerpána. Soud výslovně stanovil, že při prvním prodeji se tak vlastník práv “...vzdává práva na tuto konkrétní rozmnoženinu...”.26 Tato rozmnoženina je tak “...pro další prodej volná...”.27 Soud dospěl k závěrům, že obecný zájem zde převažuje nad zájmem vlastníka práv. V odůvodnění dále stojí: ”Pokud by mohl vlastník
24
BGH - Bundesgerichtshof překládáno jako Spolkový soudní dvůr (obdoba Nejvyššího soudu v České republice) 25 OEM verzí softwaru se rozumí software nabízený zpravidla za výrazně nižší ceny k zakoupenému hardware s upozorněním, že tento software lze dále prodávat pouze jako součást uvedeného hardware. 26 Rozsudek Spolkového soudního dvora v Karlsruhe ze dne 06.07. 2000 sp. zn. I ZR 244/97 27 tamtéž
19
práv poté, co danou rozmnoženinu prodá nebo k jejímu uvedení dá svolení, do dalšího prodeje zasahovat, zakázat jej nebo určitým způsobem podmínit, pak by se tím neúnosně omezil volný pohyb zboží”.28 Německý soud tak rovněž stanovil, že smluvní ujednání společnosti Microsoft nemohou mít povahu absolutních práv závazných vůči všem. 29 S těmito závěry soudu musím plně souhlasit. Tímto se na první pohled vyřešila alespoň otázka prodeje použitého softwaru, pokud byl na hardwarovém nosiči.
3.1.2. usedSoft vs. Microsoft Dalším rozsudkem německého soudu, zabývajícím se tematikou prodeje použitého softwaru, je rozsudek Zemského soudu v Hamburku z 29. června 200630 ve věci usedSoft vs. Microsoft, kterým se soud zabýval, zda je možný následný prodej i u jednotlivých licencí, které byly zakoupeny v rámci tzv. volume licence. Hamburský soud dal v daném rozhodnutí za pravdu společnosti usedSoft a stanovil, že: “Existuje-li byť jen jedna rozmnoženina softwaru, kterou nabyvatel spolu s právem užít software nabyl, vztahuje se princip vyčerpání ke každé jedné licenci.”31 Z uvedeného závěru soudu vyplývá, že Microsoft nemůže následný prodej zakázat či omezit, a pokud tak učiní, tak je tato část licenční smlouvy neplatná. Ani argument žalobce (Microsoftu), že prodává balíky licencí za levnější ceny a jeho odštěpení není možné, soud nepřijal a dále uvedl, že: “...zájem Microsoftu na prodeji není brán v potaz. Pro otázku vyčerpání práv je toto irelevantní...”.32
28
Rozsudek Spolkového soudního dvora v Karlsruhe ze dne 06.07. 2000 sp. zn. I ZR 244/97 JANSA, Lukáš; OTEVŘEL, Pavel. Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. 2. vyd. Brno: Computer Press. 2014. s. 348. 30 Rozsudek Zemského soudu v Hamburku ze dne 29.6. 2006, sp. zn. 315 O 343/06 31 JANSA, Lukáš; OTEVŘEL, Pavel. Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. 2. vyd. Brno: Computer Press. 2014. s. 352. 32 Rozsudek Zemského soudu v Hamburku ze dne 29.6. 2006, sp. zn. 315 O 343/06 29
20
3.1.3 usedSoft vs. Oracle Tímto se konečně dostáváme k další otázce uplatnění principu vyčerpání práv, a to zda se uplatní i v případě dalšího prodeje softwaru již výše v textu zmiňovanou online distribucí. Dne 3. srpna 2006 Vrchní zemský soud v Mnichově vydal rozsudek,33 kterým stanovil, že následný prodej licencí, aniž by výrobce převedl na kupujícího rozmnoženinu ve formě hmotného nosiče, není bez souhlasu výrobce přípustný. Soud se přiklonil k názoru, že vyčerpání práv na
základě
německého
autorského
zákona
(UrhG)
a
směrnice
2001/29/ES v daném případě nenastane, jelikož při distribuci online není uvedena na trh žádná rozmnoženina softwaru. Soud zároveň nepopřel obecně právo prodávat použitý software. K dané problematice se ještě vrátíme v souvislosti s rozhodnutím SDEU.
3.2. Rozhodnutí českých soudů Ačkoliv jsem měl za to, že problematika použitého softwaru již byla před českými soudy rozhodována, nepodařilo se mi najít žádné takové rozhodnutí. Mám však za to, že pokud by byl takový spor řešen českými soudy paralelně s německými, tak by rozhodly spíše ve prospěch výrobců, zejména díky lobby mezinárodních společností. Je jen otázkou času, kdy otázka v českém prostředí vyvstane, a sám jsem zvědav, jak se k ní soudy postaví. Zejména v souvislosti s judikaturou SDEU, kterou blíže rozebírám v následujících kapitolách.
3.3 Rozhodnutí SDEU C-128/11 V roce 2011 se formou předběžné otázky, podané německým Spolkovým soudním dvorem, dostala otázka online zpřístupnění softwaru a vyčerpání práv před Soudní dvůr Evropské unie. Spolkový soudní dvůr vznesl
33
Rozsudek Vrchního zemského soudu v Mnichově ze dne 03.08. 2006, sp. zn. 6 U 1818/06
21
předběžnou otázku v rámci případu usedSoft GmbH vs. Oracle International Corp. 6 U 2759/07.
3.3.1 Skutkový stav Společnost Oracle je nositelem výlučných užívacích práv k počítačovým programům, které vyvíjí a rozšiřuje. Ve většině případů je rozšiřuje stahováním přes internet, kdy zákazník danou rozmnoženinu programu stáhne přímo do svého počítače, skrze online zpřístupnění softwaru na stránkách Oracle. Nabyvatel programu získal užívací právo licenční smlouvou, která zahrnuje právo mít rozmnoženinu tohoto programu trvale uloženou na serveru a oprávnění umožnit k ní přístup určitému počtu uživatelů tím, že bude nahrána do operační paměti jejich osobních počítačů. Licenční smlouva stanovila ve svých podmínkách: “Platbou za služby získáváte, výhradně pro vnitřní obchodní účely, nevýlučné, nepřevoditelné a bezplatné užívací právo na dobu neurčitou ke všem produktům a službám, které Oracle vyvíjí a zpřístupňuje vám na základě této smlouvy.”34 Mimoto uživatel v rámci smlouvy o údržbě mohl stahovat aktualizace a opravy daného počítačového programu. Společnost usedSoft, která se zabývá prodejem použitého softwaru, nabývala od uživatelů použité licence mimo jiné od společnosti Oracle a nabízela je dále k prodeji, kdy nabyvatelé si měli stáhnout software sami přímo ze stránek Oraclu.
3.3.2 Průběh řízení před vnitrostátními soudy Před tím, než se uvedený spor dostal před SDEU, rozhodoval o žalobě společnosti Oracle Zemský soud v Mnichově, kterou se společnost Oracle dožadovala uložení společnosti usedSoft, aby se zdržela nabízení licencí k programům shora uvedeným způsobem. Zemský soud žalobě
34
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku ze dne 03.07. 2012 sp. zn. C-128/11 bod 23
22
vyhověl. Následně rovněž odvolání k Vrchnímu zemskému soudu v Mnichově společností usedSoft bylo zamítnuto. Soudy obou instancí založily svá rozhodnutí na tom, že první nabyvatelé nebyli oprávněni stažené rozmnoženiny dále rozšiřovat a odmítly argumentaci společnosti usedSoft, dle které došlo k vyčerpání práva společnosti Oracle na rozšiřování.35
3.3.3 Právní rámec SDEU se v posuzované otázce zabývá výkladem německého autorského zákona (UrhG)36 konkrétně §§ 69c a 69d, v kontextu směrnice 2001/29/ES o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti a dále směrnice 2009/24/ES o právní ochraně počítačových programů. V souladu ustanovení čl. 1 odst. 2 písmene a) směrnice 2001/29/ES nejsou touto směrnicí dotčeny a ovlivněny stávající předpisy Společenství, týkající se právní ochrany počítačových programů, tedy směrnice 2009/24/ES (která nahradila původní směrnici 91/250/EHS), a která je tímto lex specialis vůči směrnici 2001/29/ES. Směrnice 2009/24/ES mimo jiné uvádí, že pro její účely se “...počítačovým programem rozumí programy v jakékoliv formě, včetně těch, které jsou součástí technického vybavení (hardware).”37 Tato směrnice dále v čl. 4 odst. 2 stanoví princip vyčerpání práv: ”První prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením je vyčerpáním práva na šíření této rozmnoženiny v rámci Společenství s výjimkou práva na kontrolu dalšího pronájmu počítačového programu nebo jeho rozmnoženin.”38 Článek 5
35
JANSA, Lukáš; OTEVŘEL, Pavel. Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. 2. vyd. Brno: Computer Press. 2014. s. 353 36 Urheberrechtsgesetz - autorský zákon v Německu 37 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů. bod 7 odůvodnění 38 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů. čl. 4 odst. 2.
23
uvedené směrnice se zabývá výjimkami z úkonů podléhajících omezení, dle kterého rozmnožování počítačového programu nepotřebuje svolení nositele práv, pokud se jedná o úkon nezbytný k tomu, aby oprávněný nabyvatel mohl užívat počítačový program způsobem, ke kterému je určen.39 Pro celkový výklad směrnice 2009/24/ES je dále podstatné, že jejím předmětem a účelem je v souladu s jejím bodem odůvodnění 4 a 5 odstranit rozdíly mezi právními předpisy členských států, které narušují fungování vnitřního trhu, pokud jde o počítačové programy.40
3.3.4 Předběžné otázky Německý spolkový soudní dvůr položil SDEU k výkladu celkem tři předběžné otázky: “1) Je osoba, která se může dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu ‚oprávněným nabyvatelem„ ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24?”41 “2) Pro případ, že první otázka bude zodpovězena kladně, vyčerpává se právo na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu ve smyslu čl. 4 odst. 2 první části věty směrnice 2009/24, pokud nabyvatel pořídil rozmnoženinu se svolením nositele práv stažením programu z internetu na nosič dat?”42 Tato otázka směřovala ke stanovení podmínek, za jakých může být v důsledku stažení rozmnoženiny počítačového programu z internetu se svolením nositele autorského práva vyčerpáno právo na rozšiřování této rozmnoženiny v Evropské unii.43 “3) Pro případ, že i druhá otázka bude zodpovězena kladně, může se i taková osoba, která nabyla licenci k ‚použitému„ počítačovému programu, 39
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů. čl. 5 odst.1 40 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů. body 4 a 5 odůvodnění 41 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku ze dne 03.07. 2012 sp. zn. C-128/11 bod 34 42 tamtéž bod 34 43 tamtéž bod 35
24
za účelem pořízení rozmnoženiny programu jako ‚oprávněný nabyvatel„ podle čl. 5 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 první části věty směrnice 2009/24 dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu pořízené prvním nabyvatelem se svolením nositele práv stažením programu z internetu na nosič dat, pokud tento první nabyvatel svoji
rozmnoženinu
smazal
nebo
již
nepoužívá?“44
Dle
názoru
předkládajícího soudu se princip vyčerpání práv na rozšiřování uplatní pouze u rozmnoženiny programu zhmotněné na určeném datovém nosiči a prodané nositelem práva nebo s jeho souhlasem, a neměl by být rozšiřován na předávání počítačových dat on-line.45 V podstatě výše položené otázky směřovaly k výkladu článku 4 odst. 2 směrnice 2009/24/ES, který je prováděn ustanovením § 69c bodu 3 UrhG a čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24/ES.46
3.3.5 Závěry soudu SDEU se nejprve věnoval otázce druhé, pro kterou je podstatné, zda došlo v daném případě k “prodeji” rozmnoženiny, jelikož princip vyčerpání práv se v souladu s čl. 4 odst. 2 uplatní při prvním prodeji rozmnoženiny počítačového programu. V daném případě by tedy muselo dojít k převedení vlastnického práva k dané rozmnoženině. Společnost
Oracle
se
v
řízení
bránila,
že
zpřístupněním
rozmnoženiny online ani uzavřením licenční smlouvy nedochází k převodu vlastnického práva k dané rozmnoženině. Avšak SDEU došel k závěru, že zákazník zaplacením ceny, jako hospodářské hodnoty rozmnoženiny, získal užívací právo k této rozmnoženině na neomezenou
44
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku ze dne 03.07. 2012 sp. zn. C-128/11 bod 34 45 tamtéž bod 33 46 MYŠKA, Matěj. Vyčerpání práv u počítačových programů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12-10-2014].
25
dobu a společně s tímto na něj bylo i převedeno vlastnické právo ke stažené rozmnoženině.47 SDEU dále stanovil, že je nerozhodné, jestli má dotčená rozmnoženina, ke které bylo vlastnické právo takto převedeno, hmotnou nebo nehmotnou formu, jelikož v odůvodnění směrnice 2009/24/ES bod 7 je uvedeno, že se počítačovým programem rozumí programy v jakékoliv formě. Je také nutné konstatovat, že v čl. 4 odst. 2 této směrnice není žádná podmínka o tom, že musí být rozmnoženina součástí hmotného nosiče. SDEU zdůraznil, že směrnice 2009/24/ES je lex specialis vůči směrnici 2001/29/ES, která o hmotné formě nosiče hovoří. V souladu se vším shora uvedeným SDEU konstatoval, že čl. 4 odst. 2 směrnice 2009/24/ES musí být vykládán v tom smyslu, že princip vyčerpání práv, pokud nositel autorského práva udělil svolení se stažením rozmnoženiny z internetu, se týká jak hmotných tak nehmotných rozmnoženin.48 V závěru odpovědi na druhou předběžnou otázku soud uvádí, že vyčerpání práv nebrání ani smlouva o údržbě počítačového programu, jelikož jednotlivé opravy a aktualizace se stávají integrální součástí původně stažené rozmnoženiny. SDEU se při posuzování první a třetí předběžné otázky zabýval zejména výkladem čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24/ES. Dle daného ustanovení má oprávněný nabyvatel právo rozmnožovat dotčený počítačový program, pokud je to zapotřebí k tomu, aby mohl užívat uvedený program způsobem, ke kterému je určen. SDEU stanovil, že vzhledem k vyčerpání práv nositele autorského práva k rozmnoženině počítačovému programu při jejím shora uvedeném prodeji, je nutné druhého nabyvatele této rozmnoženiny, jakož i každého následného, považovat za jejího oprávněného nabyvatele.49
47
SDEU považuje stažení rozmnoženiny počítačového programu a uzavření licenční smlouvy za nedílný celek (obdobně viz rozsudek ze dne 6. května 2010, Club Hotel Loutraki a další, C145/08 a C-149/08) 48 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku ze dne 03.07. 2012 sp. zn. C-128/11 body 59 a 72 49 tamtéž bod 80
26
Dle SDEU jsou uživatelé, kteří si zakoupí licenci, oprávněni si pořídit rozmnoženinu i stažením ze stránek společnosti Oracle a tuto si následně aktivovat. Takové jednání totiž spadá pod výjimky z úkonů podléhajících omezení dle čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/24/ES, jelikož takové
rozmnožení
je
nezbytné
pro
užívání
programu
takovým
způsobem, ke kterému je určen. Zároveň SDEU konstatoval, že původní nabyvatel, který přistoupí k dalšímu prodeji rozmnoženiny počítačového programu, ve vztahu k němuž je právo na rozšiřování vyčerpáno, musí učinit v okamžiku jejího dalšího prodeje vlastní rozmnoženinu nepoužitelnou. Jinak by se dopustil porušení výlučného práva, které náleží nositeli autorského práva, na rozmnožování. SDEU se také zabýval licencemi pro více než jednoho uživatele, kdy zároveň zakázal dělení takové licence a následný prodej původním nabyvatelem částí této licence. SDEU zejména zdůraznil, že původní nabyvatel musí vždy učinit vlastní rozmnoženinu nepoužitelnou, aby nezasahoval do výlučného práva autora na rozmnožování počítačového programu. Pokud by totiž došlo k rozdělení licence původním nabyvatelem na části a k prodeji pouze části dalšímu nabyvateli, pak by danou licenci používal současně nový nabyvatel i ten původní, a nejednalo by se již o rozšiřování, nýbrž o neoprávněné rozmnožování počítačového programu.50 SDEU se vypořádal i s dalším argumentem Oracle, kterým společnost namítala, že je obtížně proveditelné ověřit, zda původní nabyvatel opravdu učinil v okamžiku prodeje vlastní rozmnoženinu nepoužitelnou. Dle mého názoru však i zde SDEU výborně zareagoval s tím, že je však stejně obtížné toto ověřit i v případě následného prodeje rozmnoženiny na hmotném nosiči, jako je CD-ROM nebo DVD, jelikož i
50
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku ze dne 03.07. 2012 sp. zn. C-128/11 body 70, 71 a 86
27
zde si mohl původní nabyvatel vytvořit rozmnoženiny počítačového programu.51 SDEU tedy na všechny tři položené předběžné otázky odpověděl kladně, nicméně zároveň v podstatě stanovil současnou nutnost splnění několika podmínek, popř. tyto podmínky lze vyčíst z kontextu samotného rozhodnutí. Jako jednu z podmínek můžeme stanovit tu, že se musí jednat o software, který byl původně, resp. poprvé, zakoupen na území státu, který je členem Evropského hospodářského prostoru. Do této oblasti patří všechny země Evropské unie vyjma Chorvatska, ale dále také Island, Lichtenštejnsko a Norsko.52 Dále musí původní nabyvatel učinit rozmnoženinu na svém zařízení nepoužitelnou, a dále se nesmí jednat o štěpení licence pro více uživatelů, kdy by si původní nabyvatel část licence nechal a část prodal dalšímu nabyvateli. Tím by i v podstatě porušil podmínku učinit na svém zařízení rozmnoženinu nepoužitelnou. SDEU dále uvádí, že prodat lze takový software, který byl prvnímu nabyvateli poskytnut za přiměřenou úplatu na neomezenou dobu. Tím se i možná nechtěně dostal soud do situace, kdy dal návod výrobcům softwaru, jak obejít stanovené podmínky, a tím znemožnit následný prodej softwaru. Jako varianta se nabízí různé typy softwaru a poskytování služeb. Uvedené rozhodnutí SDEU lze považovat v dané problematice jistě za přelomové, zároveň mám však za to, že jistá míra právní nejistoty bude v dané oblasti ještě nějakou dobu přetrvávat, dokud nebude uvedené rozhodnutí následováno dalšími rozhodnutími věnujícími se konkrétním podmínkám mírně odlišných případů.
51
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku ze dne 03.07. 2012 sp. zn. C-128/11 bod 79 52 VYLEŤAL, Martin. Software z druhé ruky lze legálně koupit nebo prodat, stačí splnit podmínky [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/software-z-druheruky-lze-legalne-koupit-nebo-prodat-staci-splnit-podminky/
28
3.4 Německé soudy po SDEU Shora popsané rozhodnutí SDEU bylo reflektováno i v několika následně vydanými rozhodnutími německých soudů, kdy níže některé z nich uvádím.
3.4.1 usedSoft vs. Adobe OLG Frankfurt Již pár měsíců po rozhodnutí SDEU jsme se dočkali dalšího rozhodnutí u německých soudů týkajícího se prodeje použitého softwaru. Tentokrát se jednalo o Vrchní zemský soud ve Frankfurtu, který se při svém rozhodování opřel i právě o výše zmíněný judikát SDEU. V tomto řízení proti sobě stály společnost usedSoft, opět jako strana žalovaná, a společnost Adobe. UsedSoft nabývala licence k softwaru společnosti Adobe, které dále poskytovala k prodeji, čemuž se pochopitelně Adobe snažila zabránit. Soud první instance, který rozhodoval ještě před rozhodnutím SDEU, rozhodl ve prospěch společnosti Adobe, zatímco Vrchní zemský soud již žalobu s využitím některých odkazů právě na rozhodnutí SDEU zamítl. Zajímavé na tomto rozhodnutí je hlavně to, že se týkalo i prodeje licencí, vydělených z tzv. volume licencí, se kterým naopak SDEU ve svém rozhodnutí nesouhlasil. Vrchní zemský soud odůvodnil své rozhodnutí tak, že při prodeji jednotlivých licencí z tzv. volume licence, se za určitých okolností nemusí jednat o porušení autorského práva, jelikož v daném případě nedošlo k jejich celkovému navýšení. SDEU se zabýval zejména licencemi klientserver, kdežto německý soud uvedl, že se v tomto případě jednalo o 40 jednotlivých licencí za výhodnějších podmínek, a proto takový prodej umožnil a žalobu Adobe zamítl.53 Německý soud tedy došel k závěru, že
53
JANSA, Lukáš; OTEVŘEL, Pavel. Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. 2. vyd. Brno: Computer Press. 2014. s. 357
29
principy z rozhodnutí SDEU najdou uplatnění i zde při prodeji použitého software u volume licencí.54
3.4.2. Susensoftware vs. SAP-Software Hamburk Jako zajímavost bych chtěl v krátkosti uvést i toto rozhodnutí. Zde se situace
obrátila
a
prodejce
použitého
softwaru
(společnost
Susensoftware) žaloval výrobce softwaru (SAP-Software), aby odstranil ze svých licenčních podmínek ustanovení, které podmiňuje prodej zakoupené licence na dalšího nabyvatele písemným souhlasem výrobce softwaru. Zemský soud v Hamburku žalobci vyhověl a rozhodl ve prospěch prodejce použitého softwaru. Společnost SAP-Software sice podalo odvolání, ale posléze jej vzalo zpět, čímž se toto rozhodnutí stalo pravomocným. Tím by mělo odpadnout klamání zákazníků výrobci softwaru a jejich pokusy znemožnit další prodej použitého softwaru. 55
4. E-books V této kapitole bych rád poskytnul krátké zamyšlení nad tím, zda je možné závěry výše uvedeného rozhodnutí SDEU použít přiměřeně i např. na elektronické knížky (tzv. e-books) zpřístupněné on-line. Elektronickou knížku si můžeme představit jako digitální soubor obsahující autorské dílo, tedy v tomto případě se jedná o knihu.56 Z mého pohledu se jedná o tzv. počítačová data, nikoliv však o počítačový program. Použití výše popsaného principu vyčerpání práv i v případě opětovného prodeje tzv. e-books by jistě uvítal nejeden uživatel. Tohoto názoru bylo nejspíše i Sdružení na ochranu spotřebitele v Německu, které podalo žalobu na provozovatele internetového obchodu, který mimo jiné prodával i elektronické knížky on-line. Podstatou sporu byla 54
Rozsudek Vrchního zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 18.12. 2012 sp. zn. 11 U 68/11 55 Rozsudek Zemského soudu v Hamburku ze dne 25.10. 2013 sp. zn. 315 O 449/12 56 OTEVŘEL, Petr. Je možné prodávat "použité" e-knihy? [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/je-mozne-prodavat-pouzite-e-knihy
30
skutečnost, že
prodejce elektronických knížek
uváděl
ve svých
obchodních podmínkách ustanovení, dle kterého zákazník nabývá nevýhradní a nepřenositelné právo užívat nabízený titul výlučně pro svou potřebu a dále výslovný zákaz zakoupenou e-knihu dále prodávat. Sdružení předně namítalo neplatnost těchto podmínek, jelikož uvádějí zákazníka v omyl. Prodejce totiž používá pojmy kupní smlouva, kupní cena a dodání, zároveň však přiznává zákazníkovi pouze nepřevoditelné právo daný titul užívat.57 Dále sdružení argumentovalo principem vyčerpání práv na rozšiřování rozmnoženiny autorského díla. S odvoláním na rozhodnutí SDEU mělo být pak nevýznamné, že elektronickou knížku zákazník nenabývá společně s hmotným nosičem. Soud žalobu Sdružení zamítnul a mimo jiné argumentoval, že průměrný spotřebitel je obeznámen s tím, že účelem smlouvy je oprávnění užívat elektronickou knihu, nikoliv nabytí vlastnického práva k její rozmnoženině. Dále soud stanovil, že princip vyčerpání práv se zde neuplatní, jelikož se v tomto případě nejedná o počítačový program a nelze zde využít ani výše popsaný judikát SDEU. 58 Rozsudek SDEU opírá svůj výklad o směrnici 2009/24/ES, která se vztahuje výlučně na počítačové programy. Německý soud tak aplikoval směrnici 2001/29/ES, která spojuje účinky vyčerpání práv pouze v souvislosti s rozmnoženinou autorského díla zachycenou na hmotném nosiči.59 Ačkoliv se mi dané rozhodnutí nelíbí a nesouhlasím s ním, tak musím uznat, že za současného znění směrnic soud nejspíše aplikoval danou legislativu správně. Nicméně doufám v to, že budou dané směrnice upraveny, nebo že SDEU rozhodne ohledně jejich výkladu ve
57
PACHALI, David. E-Book-Shop darf Weiterverkauf untersagen und Privatkope einschränken [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://irights.info/artikel/urteil-ebook-shop-darfweiterverkauf-untersagen-und-privatkopie-einschranken/14062 58 Rozsudek Zemského soudu v Bielefeldu ze dne 05.03. 2013 sp. zn. 4 O 191/11 59 JANSA, Lukáš; OTEVŘEL, Petr. Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. 2. vyd. Brno: Computer Press. 2014. s. 362
31
prospěch umožnění opakovaného prodeje takových děl zpřístupněných online.
32
Závěr Tato práce se zabývala prodejem tzv. použitého softwaru a jeho postupným rozvojem. Cílem této práce bylo zejména zjistit, zda je možné použitý software prodávat, a zda je možné jej prodávat v případě přístupu přes internet. V první části této práce jsme si vyložili některé pojmy, abychom se dostali k tomu hlavnímu pojmu, kterým je použitý software. Posléze bylo nutné si představit některé normy, které nám tuto tématiku upravují. Jelikož nejsme izolovaným státem, ale jsme součástí většího celku, čímž je Evropská unie, tak jsme se samozřejmě zaměřili i na předpisy evropského práva a také zmínili některá ustanovení práva německého. Zprvu jsem byl přesvědčen o tom, že rozhodnutí týkající se dané tématiky byla vydána rovněž českými soudy, bohužel se mi však nepodařilo žádná nalézt, tato skutečnost ale nebyla ke škodě této práce. Německé
soudy
chrlí
jedno
zajímavé
rozhodnutí
za
druhým,
vyjmenováním všech bych však značně přesáhl účel této práce. Čímž se samozřejmě dostáváme k rozhodnutím německých soudů, která bych nazval jako velmi odvážná a pokroková. Možná je to dáno i tím, že většina sporů, na které jsem narazil, byla vedena mezi různými výrobci softwaru a společností usedSoft, která se nenechala zastrašit a nebála se dotáhnout soudní spory až dokonce. V Německu tak vzniklo vícero podstatných rozhodnutí, která postupně vykládala německé a evropské předpisy. Jak to tak bývá, tak výrobci jsou velmi vynalézaví, a jelikož nebyl zakázán prodej použitého softwaru na hmotných nosičích, tak přišli s alternativou. Přeci jen v dnešní době má přístup k internetu valná většina obyvatelstva i obchodních společností (ať už u nás, v Německu nebo v jiných státech Evropské unie). Výrobci se tedy snažili prosadit svůj zájem, kterým byla samozřejmě nemožnost prodat použitý software bez jejich souhlasu, a tím si navýšit příjmy. Částečně se jim to i dařilo v případě prodejů svých rozmnoženin, ke kterým pak zákazník přistupoval (případně je rovnou stahoval) přes internet. Společnost 33
usedSoft se dostala nakonec i k této části trhu a začala prodávat i takto nabytý použitý software. Tímto se dostáváme k hlavnímu bodu této práce. Společnost usedSoft začala takový použitý software nabízet. Stěžejní spor, který vedl k rozhodnutí SDEU se spisovou značkou C-128/11 ze dne 3.7. 2012, byl spor mezi společností usedSoft a Oracle. SDEU v tomto řízení stanovil, že jsou vyčerpána práva při prvním prodeji rozmnoženiny softwaru v podobě hmotného nosiče, i v podobě stažením rozmnoženiny z internetu, pokud původní nabyvatel učiní svou rozmnoženinu nepoužitelnou. U tohoto případu je také zajímavé to, že soud zamítnul argument výrobce softwaru ohledně ztížené kontroly výrobce, zda původní nabyvatel opravdu učinil svou rozmnoženinu nepoužitelnou. SDEU je toho názoru, že stejně těžkou pozici s kontrolou původního nabyvatele, zda svou rozmnoženinu učinil nepoužitelnou, má i v případě hmotného nosiče. SDEU dále konstatoval, že v případě, kdy je koupena 1 licence s oprávněním nainstalovat ji např. na 25 zařízení, pak není možné tuto licenci rozdělit a tudíž se nesmí prodat pouze její část. Čímž se dostáváme i k dalším rozhodnutím, a opět se jednalo o německé soudy. Německý soud ve Frankfurtu se vyjádřil kladně k rozdělení balíčku licencí, pokud se, jako v daném případě, jedná o jednotlivé licence. Na závěr jsem uvedl ještě jeden velmi zajímavý postoj dalšího německého soudu, kdy se situace obrátila a prodejce použitého softwaru tentokrát podal žalobu na výrobce softwaru, aby odstranil z licenčních podmínek ustanovení, které zakazovalo další prodej. Soud v Hamburku žalobě vyhověl, čímž by měly vymizet praktiky výrobců softwaru, kteří stále tvrdili, že prodej použitého softwaru není legální. V tomto kontextu je zajímavé, že v České republice jsou ze strany některých velkých softwarových společností intenzivně podávána trestní oznámení proti osobám, které použitý software nabízejí. Snad i rozhodnutí SDEU pomůže k tomu, aby se tak již nedělo.
34
V poslední kapitole jsem se zmínil o elektronických knížkách, a jak jsem na začátku již uvedl, tak za software jsem při psaní této práce považoval počítačové programy. Tento názor zastávaly i německé soudy a SDEU. V případě elektronických knížek se tedy jedná o data a konkrétněji i o autorské dílo, přičemž německý soud v řízení Sdružení na ochranu spotřebitele vs. prodejce elektronických knížek konstatoval, že se v tomto případě neuplatní směrnice 2009/24/ES a neuplatní se zde ani rozhodnutí SDEU, jelikož se jeho rozhodnutí vztahovalo k počítačovému programu. Tato rozhodnutí byla velmi zajímavá, můžu jedině doporučit si některá z nich přečíst. Zejména bych doporučil právě rozhodnutí SDEU, které je také v českém jazyce. Názor SDEU naprosto sdílím a rozlišovat mezi online prodejem a prodejem na hmotném nosiči je dle mého názoru naprosto scestné. Pokud za daný produkt dotyčný zaplatí, tak se dle mého názoru jedná o koupi a zároveň tím výrobce softwaru vyčerpá práva k dané rozmnoženině. Nelíbí se mi však to, že při koupi elektronické knížky se tato práva nevyčerpají. Zde je jistě prostor pro úpravu legislativy, která by danou situaci napravila. Rozlišovat mezi knihou fyzickou, která je svými náklady i dražší (ať už na výrobu, tak i distribuci), a mezi elektronickou knížkou, která při rozšiřování a rozmnožování nemá téměř žádné náklady, je dle mého názoru neopodstatněné.
35
Seznam použitých zdrojů Knižní publikace 1) JANSA, Lukáš; OTEVŘEL, Petr. Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. 2. vyd. Brno: Computer Press. 2014. 414 s. ISBN 978-80-251-4201-1. 2) SMEJKAL, Vladimír. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. Praha: C.H.BECK., 2004. 2. aktualizované a rozšířené vydání. 770 s. ISBN 80-7179-765-0.
Elektronické zdroje 1) OTEVŘEL, Petr. Je možné prodávat "použité" e-knihy? [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/je-mozne-prodavatpouzite-e-knihy 2) OTEVŘEL, Petr. Prodej software z druhé ruky. Je to legální? [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/prodejsoftware-z-druhe-ruky-je-to-legalni 3) Otevřený software. Wikipedia: the free encyclopedia. 2014 [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Otev%C5%99en%C3%BD_software 4) PACHALI, David. E-Book-Shop darf Weiterverkauf untersagen und Privatkopie einschränken [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://irights.info/artikel/urteil-ebook-shop-darf-weiterverkauf-untersagenund-privatkopie-einschranken/14062 5) Proprietární software. Wikipedia: the free encyclopedia. 2014 [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Propriet%C3%A1rn%C3%AD_software
36
6) VYLEŤAL, Martin. Software z druhé ruky lze legálně koupit nebo prodat, stačí splnit podmínky [online]. [cit. 28-10-2014]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/software-z-druhe-ruky-lze-legalne-koupit-neboprodat-staci-splnit-podminky/
Judikatura 1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 08.06. 1971 sp. zn. C-78/70 [online]. [cit. 9-10-2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/DE/TXT/PDF/?uri=CELEX:61970CJ0078&qid=1414535762599&f rom=CS 2) Rozsudek Spolkového soudního dvora v Karlsruhe ze dne 06.07. 2000 sp. zn. I ZR 244/97 [online]. [cit. 9-10-2014]. Dostupné z: http://www.telemedicus.info/urteile/IT-Vertragsrecht/290-BGH-Az-I-ZR24497-OEM-Version.html 3)Rozsudek Zemského soudu v Hamburku ze dne 29.6. 2006, sp. zn. 315 O 343/06 [online]. [cit. 11-10-2014]. Dostupné z: http://www.telemedicus.info/urteile/IT-Vertragsrecht/933-LG-Hamburg-Az315-O-34306-UsedSoft.html 4) Rozsudek Vrchního zemského soudu v Mnichově ze dne 03.08. 2006, sp. zn. 6 U 1818/06 [online]. [cit. 11-10-2014]. Dostupné z: http://www.telemedicus.info/urteile/IT-Vertragsrecht/294-OLG-MuenchenAz-6-U-181806-Zum-Weiterverkauf-von-Computerprogrammen.html 5) Rozsudek Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku ze dne 03.07. 2012 sp. zn. C-128/11 [online]. [cit. 12-09-2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:62011CJ0128&qid=1414538637870&f rom=CS 6) Rozsudek Vrchního zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 18.12. 2012 sp. zn. 11 U 68/11 [online]. [cit. 12-10-2014]. Dostupné 37
z: http://www.telemedicus.info/urteile/Urheberrecht/1391-OLG-FrankfurtAz-11-U-6811-Weiterverkauf-von-Volumenlizenzen.html 7) Rozsudek Zemského soudu v Bielefeldu ze dne 05.03. 2013 sp. zn. 4 O 191/11 [online]. [cit. 20-10-2014]. Dostupné z: http://irights.info/wpcontent/uploads/2013/04/LG_Bielefeld_vom_05.03.13_Klage_Verbrauche rzentralen.pdf 8) Rozsudek Zemského soudu v Hamburku ze dne 25.10. 2013 sp. zn. 315 O 449/12 [online]. [cit. 12-10-2014]. Dostupné z: http://www.telemedicus.info/urteile/Urheberrecht/1450-LG-Hamburg-Az315-O-44912-Zustimmungsklausel-bei-Software-Weiterverkaufunwirksam.html
Právní předpisy 1) Bernská úmluva ze dne 9. září 1886. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 06-10-2014]. Dostupné z:
https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzhayf6mjtgmxgi2brfuyq 2) Dohoda TRIPS. In: Úřad průmyslového vlastnictví [online]. [cit. 13-102014].
Dostupné
z:
http://www.upv.cz/cs/pravni-
predpisy/mezinarodni/dohoda-trips.html 3)
Gesetz
über
Urheberrecht
und
verwandte
Schutzrechte
(Urheberrechtsgesetz) ze dne 09.09. 1965 [online]. [cit. 12-10-2014]. Dostupné
z:
http://www.gesetze-im-
internet.de/bundesrecht/urhg/gesamt.pdf 4) Pařížská unijní úmluva ze dne 20. března 1883. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C.H. Beck [cit. 06-10-2014]. Dostupné
z:
https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=onrf6mjzgmzv6mrsfzsgqmjnga
38
5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. [online]. [cit. 14-10-2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001L0029&from=CS 6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES o právní ochraně počítačových programů. [online]. [cit. 14-10-2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:111:0016:0022: CS:PDF 7) Smlouva světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) o právu autorském [online]. [cit.13-10-2014]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/autorske-pravo/sb015-02m.pdf 8) Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 14-10-2014].
Odborné články 1) KUBEŠA, Tomáš. Právní aspekty prodeje software z druhé ruky. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12-10-2014]. 2) MYŠKA, Matěj. Vyčerpání práv u počítačových programů In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12-10-2014].
Akademické práce ŠMATERA, Jan. Vyčerpání práv z duševního vlastnictví v judikatuře Evropského soudního dvora. 2010. 66 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Ivo Telec.
39
