Postavení a úloha Banky pro mezinárodní platby v mezinárodním měnovém systému

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Postavení a úloha Banky pro mezinárodní platby v mezinárodním měnovém systému Bakalářská práce

Autor:

Anna Maľová Bankovní management, Bankovní manaţer

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Jana Marková, CSc.

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 9. dubna 2011

Anna Maľová

Poděkování Děkuji touto cestou paní doc. Ing. Janě Markové, CSc., vedoucí mojí bakalářské práce, za čas, který mi v průběhu vytváření práce věnovala, za její věcné připomínky a rady, které jsou pro mne přínosem.

Anotace Tato práce si klade za cíl na základě rozboru aktivit Banky pro mezinárodní platby zhodnotit její úlohu a význam v mezinárodním měnovém systému. Popisuje historické okolnosti zaloţení této banky v meziválečném období, její přerod z oficiálního poslání jako banky pro technické vypořádání německých reparací po první světové válce v centrální banku centrálních bank. Seznamuje se zakládacími dokumenty, kde jsou cíle, úkoly a oprávnění této banky s mezinárodním dosahem obsaţeny. Dále představuje organizační strukturu banky s důrazem na tu část, která plní funkce koordinačních center mezinárodních standardizačních orgánů v měnové a finanční oblasti. Na příkladu výsledků hospodaření v letech 2003 a 2010 analyzuje dynamiku a strukturu aktiv a pasiv a poslední výsledky alokace aktiv podle vybraných kritérií. Reformní činnost banky při zabezpečování stability globálního finančního a měnového systému je představena v souborech opatření pod názvem Basel I – III. Rovněţ je zmíněna organizace výzkumu mezinárodního měnového a finančního vývoje a jeho výsledky týkající se především poučení z nedávné krize. Závěr rozebírá šance přijatých opatření na realizaci a na zabezpečení potřebné účinnosti v případě vzniku krizí v budoucnosti.

Annotation Analyzing the activities of the Bank for International Settlements this paper aims to evaluate its role and importance in the international monetary system. It describes the historical circumstances of the establishment of a bank in the interwar period, its transformation from an official mission as settlement bank for technical German reparations after the First World War, to the central bank of central banks. It acquaints with the documents of incorporation, where are the goals, tasks and authority of this bank with international reach included. Further it shows the organizational structure of the bank with an emphasis on that part which performs the functions of coordination centers of international standards bodies in the monetary and financial areas. On an example of the results of operations for the years 2003 and 2010 it analyzes the dynamics and structure of assets and liabilities and results of the latest asset allocation according to selected criteria. Reform activities of the Bank in fixing stability of the global financial and monetary system are introduced in a set of measures known as Basel I III. It also mentions systems of the international monetary and financial developments research and their results, which relate mainly to the lessons from the recent crisis. The conclusion assaies chances of the measures taken to implement the necessary security and efficiency in case of crises in the future.

Obsah Úvod ___________________________________________________________________ 6 1 Zaloţení Banky pro mezinárodní platby _____________________________________ 8 1.1

Historické podmínky a okolnosti ________________________________________ 8

1.2

Zaloţení Banky pro mezinárodní platby – základní dokumenty ________________ 9

1.2.1 Haagská smlouva a Ustavující charta ___________________________________ 11 1.2.2 Stanovy banky ____________________________________________________ 12 1.2.3 Headquarters Agreement ____________________________________________ 14 2 Organizační struktura banky _____________________________________________ 16 2.1

Řídící orgány banky _________________________________________________ 16

2.2

Orgány spolupráce __________________________________________________ 18

2.3

Orgány Basilejského procesu __________________________________________ 19

3 Rozbor aktivit banky ___________________________________________________ 24 3.1

Analýza historického vývoje ___________________________________________ 24

3.2

Hospodaření banky __________________________________________________ 29

3.3

Analýza výsledků v letech 2003 a 2010 __________________________________ 30

4 Banka jako centrum mezinárodní spolupráce ________________________________ 36 4.1

Reformní činnost ____________________________________________________ 36

4.2

Basilejský proces____________________________________________________ 38

4.2.1 Basel I ___________________________________________________________ 38 4.2.2 Basel II __________________________________________________________ 40 4.2.3 Basel III _________________________________________________________ 42 5 Výzkumná a informační činnost __________________________________________ 46 5.1

Organizace a orientace výzkumu _______________________________________ 46

5.2

Hodnocení pokrizového vývoje podle výzkumu BIS ________________________ 48

5.3

Charakter reforem ___________________________________________________ 50

Závěry _________________________________________________________________ 53 Seznam pouţité literatury __________________________________________________ 56 Seznam příloh ___________________________________________________________ 58

5

Úvod Téma práce „Postavení a úloha Banky pro mezinárodní platby v mezinárodním měnovém systému“ jsem si zvolila, protoţe v sobě spojuje historii i současnost. Banka pro mezinárodní platby je nejstarší existující mezinárodní bankovní institucí, na jejíţ půdě se nyní řeší důleţité otázky reformy globálního měnového a finančního systému, které vyhrotila právě skončivší krize. Cílem mé práce bylo, na základě aktivit Banky pro mezinárodní platby zhodnotit její úlohu a význam v mezinárodním měnovém systému. Vzhledem k provázanosti měnového a finančního systému je často zmiňuji společně. Banka vznikla v roce 1930 na základě Youngova plánu jako první bankovní instituce se smíšeným veřejným a soukromým kapitálem k vypořádání německých reparací. Současně jí byly dány do vínku funkce a úkoly, které ji profilovaly jako „centrální banku centrálních bank“. K tomuto poslání se BIS hlásila od počátku a počínala si vţdy aktivně, jak pokud šlo o poskytování pomoci při stabilizaci národních měn, tak i při zkoumání systémových problémů světových financí. Velkou pozornost věnovala organizování diskuzí a výměny zkušeností mezi centrálními bankéři a koordinaci jejich činnosti v mezinárodním měřítku. 20. století bylo obdobím zásadních systémových změn ve všech sférách včetně proměn mezinárodního ekonomického, měnového i finančního systému. V těchto proměnách začal být brzy pociťován nedostatek koordinovaného úsilí po nastolení potřebného řádu. Hledání započalo v bankovní oblasti, kde koncentrace velkých mezinárodních bank a světových finančních center nabízí vhodné objekty a nástroje k systémovému řízení. Vedlo k tomu i poznání, ţe všechny váţnější krize vyšly z finanční sféry. V práci vysvětluji, proč k poznání těchto problémů byla vţdy blíţe BIS a proč se stala místem koordinujícím úsilí národních i mezinárodních měnových a finančních institucí o vlastní regulaci a kontrolu. Úspěch spočíval v tom, ţe banka dokázala přitáhnout k řešení těchto sloţitých problémů odpovídající intelektuální potenciál a jeho výsledky nabízela v dohodě s rozhodujícími členskými bankami „na trhu“ svobodně a nenásilně bez právního či smluvního zmocnění.

6

Přesvědčení nejdůleţitějších hráčů světové ekonomiky, ţe její návrhy jsou ve stávající konkurenci nejlepší, jí vyneslo postavení řídícího centra mezinárodní spolupráce a regulátora globálního měnového a finančního systému. V této souvislosti bylo důleţité ukázat organizační strukturu a principy systému tvorby nových bankovních standardů, synergii soustavy standardizačních orgánů sjednocených na půdě BIS, jakoţ i propojenost hlavních a pomocných proudů aktivit napomáhajících udrţování stability mezinárodního systému. Stejně důleţité bylo ukázat i systém zavádění standardů do praxe, které probíhá na národní úrovni jejich legislativní implementací do národního bankovního systému. Pro důslednou aplikaci pravidel byl vytvořen systém trvalé spolupráce mezinárodních standardizačních a národních aplikačních orgánů, který operativně konzultuje a řeší vzniklé problémy. Zmínila jsem také organizaci a výsledky výzkumu, které naznačují současné podmínky reforem, jejich rizika a zdůrazňují potřebu jejich včasného zahájení. Úkolem práce nebylo vnikat do ekonomické podstaty reforem, přesto je jejich ekonomický dosah někdy naznačen. Podkladů pro tuto práci je dostatek, ale jsou především na webových stránkách jak samotné BIS, jejích reformních výborů a orgánů, tak i samostatných vědeckých i soukromých institucí a osob. Jsou uvedeny v odkazech a v seznamu literatury. Problematika BIS je komplexní, zasahuje všechny sféry měnové a finanční politiky, bankovních nástrojů i bankovní statistiky. Pro pochopení některých pojmů a systémů bylo třeba pouţít některé širší publikace z bankovní oblasti. Rozsah práce umoţnil seznámit jen s některými vybranými aspekty činnosti BIS.

7

1

Založení Banky pro mezinárodní platby

1.1 Historické podmínky a okolnosti1 Bezprostřední podnět ke vzniku Banky pro mezinárodní platby se zrodil z chaosu, který následoval po ukončení první světové války. Versailleská smlouva, formulovaná na Paříţské mírové konferenci v lednu 1919, vyjadřovala jednoznačně vůli vítězů. Stanovení podmínek bylo provedeno zejména pod tlakem Francie a Belgie, které nesly hlavní tíhu války na Západní frontě. Pod hrozbou vojenského obsazení Německa a po souhlasu všech politických stran s postupem vlády byla smlouva 28. června 1919 podepsána. Versailleská smlouva nestanovila výši reparací. Vítězné státy se aţ v lednu 1921 dohodly na reparacích ve výši 226 miliard marek ve zlatě se splatností v průběhu 42 let. Odmítnutí této sumy Německem mělo za následek vojenské obsazení velké části Porúří spojenci a zřízení celní hranice (8. března 1921). Pokračující protestní akce v Německu daly spojencům jasně najevo, ţe tato částka je neúnosná a nepřijatelná. Proto se reparační komise opět sešla a sníţila reparace na 132 mld. marek, splatných v průběhu 30 let. Tuto částku německá vláda pod tlakem okolností akceptovala, i kdyţ nebyla přesvědčena o její reálnosti. Jiţ na začátku války Německo odešlo od zlatého standardu s předpokladem, ţe válku vyhraje. Jestliţe během války byly dopady emisního financování tlumeny regulačními opatřeními, po válce se tyto snahy míjely účinkem. Navíc nutná konverze průmyslu a opatření v sociální oblasti vyvolaly nové velké výdaje, takţe inflace nabyla v roce 1922 a zejména 1923 astronomických rozměrů. Tento vývoj vešel do historie jako odstrašující příklad inflace. Tehdy stál jeden dolar 4,2 bilióny německých marek a začátkem listopadu 1923 dosáhla cena bochníku chleba 420 miliard marek. Hyperinflace byla definitivně zastavena měnovou reformou vlády v listopadu 1923. Jejím jádrem bylo ustavení Rentové banky, která vyměňovala jednu rentovou marku za jeden bilión starých marek. Krytí nové marky bylo zajištěno zatíţením průmyslového a pozemkového vlastnictví hypotékou ve výši 3,2 mld. rentových marek a emisí na to konto 2,4 mld. 1

MÜLLER, H. Dějiny Německa. 1. vydání. Praha: NLN, s. r. o., nakladatelství Lidové noviny, 1995. 591 s. Dějiny států. ISBN 80-7106-125-5. Z tohoto zdroje čerpám v části 1.1.

8

rentových marek, jimiţ byly z poloviny financovány výdaje vlády a z poloviny poskytovány úvěry bank na obnovu ekonomiky a průmyslu. I v této situaci však bylo zřejmé, ţe Německo nebude schopné své závazky z reparací plnit. První pokus o jejich korekci se proto odehrál jiţ v roce 1924, po další vlně vnitropolitických bouří v Německu a po ukončení okupace Porúří a levobřeţního Porýní, na naléhání Anglie a USA. Dawesův plán na jaře 1924 byl výstupem výboru zřízeného pod vedením amerického finančního experta Charlese G. Dawese. Oţehavost problému reparací nebyla ani zde vyřešena. Celková částka nebyla stanovena, byla však řešena určitá provázanost mezi stanovenými platbami na nejbliţších pět let a financováním německého průmyslu a tím i jeho schopnosti vůbec nějaké reparace splácet. Proto byl Německu poskytnut úvěr ve výši 800 mil. marek ve zlatě. Ale ani tyto platby se nedařilo z německé ekonomiky dostat. Proto se v roce 1929 začal rodit Youngův plán2, který stanovil reparace na 112 miliard zlatých marek a dobu splatnosti 59 let, tj. splátky 2 mld. marek ročně. Plán byl přijat 12. března 1930. To uţ ale byla v běhu Velká hospodářská krize (1929–1932), která oslabila vůli vítězných mocností jakkoli tlačit na Německo, aby splácelo i tyto sníţené částky. Proto byly v roce 1932 německé reparace zrušeny.

1.2 Založení Banky pro mezinárodní platby – základní dokumenty Za otce Banky pro mezinárodní platby (dále jen banka, případně BIS) jsou některými autory3 označovány tři osobnosti, které se shodou okolností zúčastnily také jednání o německých reparacích. Jsou jimi Hjalmar Schacht4, Charles G. Dawes5 a Owen D. Young6. Není známo,

2

3 4

HANZAL, J. Youngův plán na úpravu německých reparací (1929). Moderní dějiny, Vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky [online]. 2009 [cit. 2011-03-19]. Dostupný z WWW: http://www.modernidejiny.cz/clanek-younguv-plan-na-upravu-nemeckych-reparaci-1929-482/. WOOD, P. Global Banking: The Bank for International Settlements. NewsWithViews.com [online]. 2005 [cit. 2011-03-19]. Dostupný z WWW: http://www.newswithviews.com/Wood/patrick4.htm. Hjalmar Horace Greeley Schacht (1877–1970) byl od roku 1923 prezidentem Říšské banky. 8. března 1930 z této pozice odstoupil na protest proti Youngovu plánu. V roce 1933 se vrátil na post prezidenta Říšské banky. Přestoţe nebyl členem NSDAP, byl v roce 1934 jmenován Adolfem Hitlerem ministrem hospodářství. Pro nesouhlas s Hitlerem a Göringem ze svých funkcí v roce 1937 odstoupil. Byl souzen v Norimberském

9

zda k tomu měli pověření od svých vlád, ale idea samostatné mezinárodní banky, která by se zabývala platbami reparací, byla přijata Youngovým výborem 7. června 1929 a stala se oficiálním základem jejího zaloţení. Současně s tím byla realizována idea „centrální banky centrálních bank“, jakéhosi koordinátora širších aktivit národních centrálních bank, která zaznívala jiţ od konce 19. století.7 Potřeba zaloţení takové banky se stala naléhavou aţ v tomto meziválečném období, kdy důsledky války vedly ke zrušení zlatého standardu a destabilizovaly celý mezinárodní měnový systém. Vznik BIS jako centrální banky centrálních bank je logickým završením přirozeného vývoje soustavy centrálních bank ve všech ohledech, nejen jako platebního, zúčtovacího, depozitního a úvěrového centra, ale v pokračující globalizaci světové měnové a finanční soustavy i jako řídícího centra mezinárodní spolupráce, usilujícího o dosaţení cílů měnové politiky na mezinárodní úrovni.8 Genetická informace tohoto charakteru byla vloţena především do zakládacích dokumentů banky – dohody o zaloţení, statutu a do dohody o výsadách poskytnutých bance vládou Švýcarska. BIS je komerční bankou s právní strukturou obchodní společnosti s odpovědností omezenou výší akcií registrovaných na jméno příslušného akcionáře. Má postavení mezinárodní organizace se všemi zárukami a výsadami. Tyto podmínky jsou rámcově stanoveny v Haagské smlouvě a dále rozvedeny ve Stanovách a v Bruselském protokolu z 30. 7. 1936 a znovu potvrzeny v Headquarters Agreement z roku 1987 (viz část 1.2.3).

5

6

7 8

procesu, který jej shledal nevinným. Po válce působil jako hospodářský poradce v rozvojových zemích. (Vypracováno s pouţitím Metapedie, Alternativní encyklopedie.) Charles G. Dawes byl v roce 1921 ředitelem amerického Výboru pro rozpočet. V roce 1923 slouţil ve Spojenecké komisi pro reparace ustavené vítěznými mocnostmi. Později napsal knihu na téma stabilizace německé ekonomiky, která mu vynesla Nobelovu cenu za mír v roce 1925. Byl také viceprezidentem USA (1925–1929) za prezidenta Calvina Coolidge, pak velvyslancem v Anglii (1931). Bankovní kariéru završil v City National Bank and Trust v Chicagu jako předseda bankovní rady v letech 1932–1951, kdy zemřel. Owen D. Young byl americký podnikatel v oboru rozhlasového vysílání (rádio RCA 1919–1933) i průmyslu (předseda správní rady General Electric 1922–1939). V roce 1932 kandidoval na prezidenta Spojených států, ale prohrál v souboji s F. D. Rooseweltem. MARKOVÁ, J. Mezinárodní měnové instituce. 1 vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2002. 251 s. ISBN 80-245-0431-6. BORDO, M. D. A Brief History of Central Banks. Federal Bank of Cleveland [online]. 2007 [cit. 2011-0327]. Dostupný z WWW: http://www.clevelandfed.org/research/commentary/2007/12.cfm.

10

1.2.1 Haagská smlouva a Ustavující charta BIS vznikla na základě Haagské smlouvy z 20. 1. 1930, plným názvem Convention Respecting the BIS9, mezi zakládajícími státy a Švýcarskem. Je to jen dvoustránkový dokument, jehoţ signatáři jsou vlády Německa, Belgie, Francie, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Itálie a Japonska, na straně jedné a vláda Švýcarské konfederace, na straně druhé, jako poskytovatel sídla a garant zvláštního zacházení. V článku 1 se Švýcarsko zavazuje poskytnout Bance pro mezinárodní platby výsadu spočívající v konstitučním závazku (nikdy) neanulovat Ustavující chartu (Constituent Charter of the BIS), neměnit ani nedoplňovat ji ani nesankcionovat změny Statutu banky uvedené v článku 4 charty jinak, neţ se souhlasem signatářů, tj. vlád, které podepsaly tuto dohodu. Článek 2 upravuje způsob řešení rozdílů ve výkladu smluvních dokumentů při jejich aplikaci předloţením arbitráţnímu soudu. Článek 3 stanoví, ţe smlouva je uzavřena na dobu 15 let a podléhá ratifikaci ze strany Švýcarské konfederace. Ratifikační dokument bude uloţen na Ministerstvu zahraničních věcí v Paříţi. Protoţe švýcarské právo vyţadovalo zvláštní souhlas s pobytem banky na území Švýcarska v závislosti na celé době jejího pobytu a tento souhlas byl obdrţen, 10. června 1930 byla smlouva prodlouţena na celou dobu umístění banky na jeho území, tj. bez časového omezení. Po ratifikaci vstoupila smlouva v účinnost 24. února 1930 a banka mohla zahájit svoji činnost. BIS je tak nejstarší mezinárodní institucí v systému mezinárodních finančních a měnových vztahů 20. století. Součástí Haagské smlouvy je Ustavující charta (Constituent Charter of the BIS)10, upravující podmínky důleţité pro existenci a fungování banky.

9 10

Convention respecting the Bank for International Settlements. Bank for International Settlements [online]. 1930 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/convention-en.pdf. Constituent Charter of the Bank for International Settlements. Bank for International Settlements [online]. 1930. [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/charter-en.pdf.

11

Zatímco Haagská smlouva je smlouvou mezi vládami, Charta je smlouvou zakladatelů, kterými jsou vládami zmocněné centrální banky Belgie, Francie, Německa, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Itálie a Japonska a také bankovní skupina, sestávající ze soukromých bank USA, jmenovitě J. P. Morgan and Co. of New York, First National Bank of New York, New York, First National Bank of Chicago, Chicago. Podpisem Charty byla banka reálně zaloţena, její struktura, operace a činnost byly vymezeny stanovami, které byly současně s ní schváleny. Charta stanoví zásadu, podle níţ lze nejdůleţitější články statutu měnit a doplňovat jen po odsouhlasení návrhů dvoutřetinovou většinou členů představenstva, následném schválení většinou valné hromady a po přijetí nového znění článku doplňujícího či pozměňujícího chartu banky. Změny těchto článků, pokud budou provedeny v souladu s chartou, budou platné a účinné bez ohledu na budoucí změny švýcarského práva.

1.2.2 Stanovy banky Stanovy11 banky (Statutes of the Bank for International Settlements) byly přijaty současně jako třetí ustavující dokument 20. ledna 1930. Jejich účel spočívá v podrobném výčtu cílů, způsobu řízení, provádění operací a chování banky při jejím působení na mezinárodních trzích. Jak bylo uvedeno v předchozí části, Charta stanoví důleţitou procesní zásadu pro změny vybraných článků stanov. Týká se to sídla banky, jejích cílů, změny základního kapitálu, práva volby a účasti na valné hromadě, oprávnění k provádění vyjmenovaných operací, či naopak zákazu provádění některých, zásad hospodaření banky a dělení ročního zisku. Ostatní články lze měnit na základě jednodušší procedury, tj. po schválení dvoutřetinovou většinou představenstva a nadpoloviční většinou valné hromady vstupují nové návrhy v platnost. Dále uvádím převáţně ve volné parafrázi některé z nejdůleţitějších článků.12 Podle článku I/3 stanov banky je jejím cílem podporovat spolupráci centrálních bank a zabezpečovat dodatečné prostředky pro mezinárodní finanční operace; působit jako zplnomocněnec a zprostředkovatel

11 12

Statutes of the Bank for International Settlements. Bank for International Settlements [online]. 2005 [cit. 2011-03-19]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/statutes-en.pdf. viz11

12

ve věcech mezinárodních finančních vypořádání na základě dohod se zainteresovanými stranami. Kapitál můţe být zvýšen či sníţen na návrh představenstva, schválen jeho dvoutřetinovou většinou a přijat dvoutřetinovou většinou účastníků valné hromady (čl. II/8). Odpovědnost akcionářů je limitována nominální hodnotou jimi drţených akcií (čl. II/11). Drţení akcií dává právo jen na podíl na zisku (čl. II/13) a nezakládá automatické právo volby a účasti na valné hromadě. Takové právo vykonává centrální banka kaţdé členské země nebo jmenovaný zástupce. Článek připouští široký okruh institucí, které mohou drţitele zastupovat, to však podléhá souhlasu představenstva BIS (čl. II/14). Operace banky musí být prováděny v souladu s měnovou politikou centrálních bank zainteresovaných zemí. Pokud centrální banka dané země na dotaz BIS v přiměřené době vyjádří svůj nesouhlas, taková operace se nesmí uskutečnit (čl. III/19). Výčet operací, které můţe banka provádět, je v podstatě shodný s operacemi komerčních bank. Podstatné jsou ty operace, které banka provádět nesmí, a sice: vydávat směnky splatné po předloţení drţitelem, provádět akcept cizích směnek, poskytovat úvěry vládám, otevírat běţné účty na jména vlád, získat dominantní vliv v jakémkoli obchodě s výjimkou případů, kdy je třeba ponechat volnost konání dluţníkovi po dobu umoţňující uhradit dluţné pohledávky banky (čl. III/24). Banka musí být řízena se zvláštním ohledem na zachování své likvidity. Za tím účelem musí udrţovat aktiva přiměřená splatnosti a charakteru svých pasiv. Tyto proporce má za úkol stanovovat představenstvo banky. Při zaloţení Banky pro mezinárodní platby byl upsán základní kapitál ve výši 500 mil. švýcarských franků, rovnající se 145.161.290,32 gramům čistého zlata, rozděleným na 200 tisíc akcií. Kaţdá z devíti bank upsala 16 tisíc akcií. Tak měla bankovní skupina USA v souhrnu třikrát větší zastoupení neţ ostatní jednotlivé země.13 Tento zjevný nesoulad ve struktuře banky přetrval velmi dlouho, ale nevyvolával ţádné viditelné kontroverze. 13

WOOD, P. Global Banking: The Bank for International Settlements. NewsWithViews.com [online]. 2005 [cit. 2011-03-19]. Dostupný z WWW: http://www.newswithviews.com/Wood/patrick5.htm.

13

Aţ v roce 2001 na mimořádné valné hromadě došlo k nápravě. BIS to zdůvodnila jako odstranění konfliktu zájmů mezi soukromými vlastníky a cíli banky. V té době bylo v jejich drţení 13,7 % akcií. Odkup byl uskutečněn za hotovost 725 mil. USD. Situace byla vyřešena ve stanovách přechodnými ustanoveními článku 18(A), podle nichţ banka nuceně vykoupila jejich akcie za cenu 16 tisíc švýcarských franků za jednu. Nejprve byla zrušena registrace těchto akcií na soukromé osoby, čímţ prakticky přešly do drţení banky a pak byly nabídnuty k odkupu ostatním akcionářům za stejnou cenu.14 Výše a kvalita základního kapitálu doznala dále zásadní změny v roce 2003. V souladu s pravidly Mezinárodního měnového fondu (MMF) bylo rozhodnuto o přechodu na měnové jednotky „zvláštní práva čerpání“ (SDR – Special Drawing Rights) a výše základního kapitálu byla nově stanovena na 3 miliardy SDR., rozdělené na 600.000 akcií, po 5.000 SDR, vydaných ve třech emisích. První dvě jiţ byly vydány. Třetí můţe být emitována na základě rozhodnutí představenstva najednou či v několika částech podle potřeby.15

1.2.3 Headquarters Agreement Od 10. února 1987 platí nová dohoda mezi BIS a Švýcarskou konfederací ohledně práv a výsad banky na švýcarském území, zvaná Headquarters Agreement16, která nahradila Bruselský protokol z roku 1936.

Tato dohoda: - potvrzuje mezinárodní právní subjektivitu a právní způsobilost banky na švýcarském území a poskytuje svobodu a autonomii bance ve všech ohledech ale jen u akcí, které jsou obsahem její činnosti jakoţto mezinárodní organizace. Týká se také ochrany a nedotknutelnosti majetku a budov nebo částí budov a okolních pozemků bez ohledu na majitele, pokud slouţí účelům banky. Nedotknutelnost archivů, dokumentů či jakýchkoli archivních médií je garantována navţdy;

14

15 16

BIS 71st Annual Report - June 2001 - Activities and Balance Sheet. Bank for International Settlements [online]. 2001 [cit. 2011-03-20], s. 172–173. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2001e9.pdf. 73rd Annual Report. Bank for International Settlements [online]. 2003 [cit. 2011-03-20], s. 201. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2003e9.pdf. Agreement between the Swiss Federal Council and the Bank for International Settlements to determine the Bank’s legal status in Switzerland. Bank for International Settlements [online]. 2003 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/headquart-en.pdf.

14

- poskytuje imunitu vůči výkonu švýcarského práva a rozhodnutí švýcarských soudů v rozsahu, v jakém ji připouští v jednotlivých případech předseda či generální ředitel banky nebo jimi zmocněný představitel; - zaručuje osvobození od přímého zdanění majetku federálními, kantonálními či komunálními daněmi s výjimkou budov, pokud nejsou ve vlastnictví banky nebo jí nejsou vyuţívány; - poskytuje výsadní zacházení při celním řízení, které je regulováno dohodou o preferencích poskytovaných mezinárodním organizacím. Zaručuje svobodné provádění všech operací podle stanov jak ve Švýcarsku, tak se zahraničím. Penzijní a jiné speciální fondy banky mají podle této smlouvy stejné zacházení jako fondy týkající se movitého vlastnictví banky. Pohlíţí se na ně jako na účelová aktiva ke krytí pohledávek banky. Banka je vyňata ze švýcarského systému pracovního práva a penzijního pojištění, jakoţ i zdanění zaměstnaneckých platů a odměn, pokud jde o pracovníky, kteří nejsou švýcarskými občany. Členům představenstva a vedení banky a představitelům členských centrálních bank jednotlivých zemí, pokud se pohybují na území Švýcarska, jsou poskytovány různé daňové a celní výsady jako diplomatickému sboru. Švýcarsko nenese odpovědnost za činnost banky či jejích funkcionářů na mezinárodním poli.

15

2

Organizační struktura banky

2.1 Řídící orgány banky Organizační struktura banky je podřízena jejímu poslání napomáhat centrálním bankám v jejich úsilí o dosahování finanční stability, podporovat mezinárodní spolupráci a slouţit jako banka pro centrální banky. Právě taková struktura umoţňuje efektivní a disciplinované řízení sloţitých struktur spolupráce. Nejvyššími rozhodovacími orgány BIS jsou: Výroční valná hromada (Annual General Meeting), sestávající z členských centrálních bank a jim na roveň postavených centrálních orgánů (Příloha č. 1), je nejvyšším orgánem BIS. Jmenovaní zástupci členských institucí mají právo účasti a rozhodování na Výroční valné hromadě, která zasedá nejpozději do čtyř měsíců po skončení finančního roku (31. března). Zde rozhodují o rozdělení zisku, schvalují výroční zprávu a závěrečný účet, odměny členům představenstva a volí externí auditory. Kromě toho jsou podle potřeby svolávány mimořádné valné hromady, které projednávají a schvalují statutární a procesní změny zásadního rázu podle příslušných článků stanov banky17. Správní rada (Board)18, (Příloha č. 2), má 19 členů a zodpovídá za určování strategie a politiky Banky a kontrolu jejího vedení. Jejím předsedou je prezident banky Christian Noyer z Francie, zvolený v březnu 2010. Rada se schází nejméně 6 x ročně. Vedení banky (Management)19, (příloha č. 3), řídí generální ředitel, jímţ je nyní Jaime Caruana, který je odpovědný správní radě. Jeho poradním orgánem je Výkonný výbor (Executive Committee) v čele s generálním ředitelem jako předsedou a členy – náměstkem generálního ředitele a vedoucími tří hlavních částí banky: generálního sekretariátu, bankovního úseku a měnového a ekonomického úseku. Členy výboru jsou také zástupci vedoucích hlavních úseků a vedoucí Institutu pro finanční stabilitu.

17 18

19

Statutes of the Bank for International Settlements, Chapter V, General Meeting. Bank for International Settlements [online]. 2005 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/statutes-en.pdf. Statutes of the Bank for International Settlements, Chapter IV, Board and Management. Bank for International Settlements [online]. 2005 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/statutes-en.pdf. viz 18

16

Organizační strukturu BIS20 (příloha č. 4) lze rozdělit na útvary ryze bankovní a na útvary širší profilace, plnící navíc úkoly mezinárodní spolupráce. Ke štábním útvarům podřízeným přímo správní radě či jejímu předsedovi patří výbory strategického zaměření a kontroly: - Výbor pro řízení bankovních záleţitostí a rizik, - Výbor pro otázky auditu, - Výbor pro administrativní záleţitosti, - Nominační výbor, - Sekretariát správní rady. Generální ředitel řídí provozní a pomocné bankovní útvary, jmenovitě: - bankovní úsek, kam patří treasury, řízení aktiv, bankovní operace a finanční analýzy, - generální sekretariát, který zahrnuje ostrahu budov a logistiku, komunikace, účetnictví, lidské zdroje, informační sluţby a organizaci účelových schůzek, - pomocné útvary jako právní úsek, kontrola rizik a likvidity a oddělení kontroly operačních a normativních rizik. Na půdě banky nalezneme sekretariáty mezinárodních orgánů spolupráce, které zajišťují jednotlivé odborné úseky banky: - Měnový a ekonomický úsek hostí sekretariáty Basilejského výboru pro bankovní dohled a Výboru pro finanční stabilitu. - Úsek řízení a koordinace měnové politiky hostí sekretariáty Výboru pro globální finanční systém, Výboru pro platební a zúčtovací systém, Výboru pro finanční trhy a Skupiny pro kontrolu centrálních bank. - Útvar výzkumu a statistiky hostí sekretariát Výboru Irvinga Fishera pro otázky bankovní statistiky. Kromě toho banka hostí sekretariáty Výboru pro finanční stabilitu, Mezinárodního sdruţení pro pojišťování vkladů a Mezinárodního sdruţení pojišťovacích inspektorů.

20

Organigram. Bank for International Settlements [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/organigram.pdf.

17

Do sféry mezinárodní spolupráce patří také Institut pro finanční stabilitu a zastoupení banky pro Asii a Pacifik a pro obě Ameriky.

2.2 Orgány spolupráce BIS je rovněţ organizačním centrem podpory globálních orgánů mezinárodní spolupráce členských centrálních bank, jako je Shromáţdění k otázkám globální ekonomiky (Global Economy Meeting, GEM) a Shromáţdění guvernérů všech členských bank (All Governor´s Meeting). Shromáždění pro otázky globální ekonomiky (Global Economy Meeting – GEM)21 je stálý vrcholný pracovní a řídící orgán, určený ke sledování a posuzování otázek vývoje světové ekonomiky a k přímému řízení vybraných výborů. Sestává z guvernérů třiceti členských centrálních bank včetně Evropské centrální banky a Federální rezervní banky, New York, které představují 82 % globálního HDP. Zástupci dalších patnácti centrálních bank se účastní schůzek jako pozorovatelé. Mezi nimi je i Česká národní banka. V lednu 2010 se uskutečnila rozsáhlá reforma struktury řízení odborných orgánů, kdyţ do kompetence GEM přešlo přímé podřízení některých výborů, jmenovitě Výboru pro globální finanční systém (Committee on the Global Financial System), Výboru pro platební a zúčtovací systémy (Committee on Payment and Settlement Systems) a Výboru pro finanční trhy (Markets Committee), které byly celá desetiletí řízeny přímo skupinou G10. Vzhledem k velkému rozsahu činností GEM vytvořilo představenstvo banky informační skupinu ECC (Economic Consultative Commitee), která má za úkol připravovat návrhy na pracovní priority, jmenování členů výborů a schvalování změn v jejich formě a organizaci a předkládat je GEM ke schválení. Předsedou GEM je v současné době Jean-Claude Trichet, prezident Evropské centrální banky, který byl pověřen také vedením ECC. Dalším podobným orgánem je Shromáždění guvernérů všech členských bank22 (All Governor´s Meeting), kde se projednávají klíčové problémy aktuálního vývoje, jako jsou

21 22

80th Annual Report, Bimonthly meetings and other regular consultations. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e8.pdf. 80th Annual Report, Bimonthly meetings and other regular consultations. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-27], s. 109. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e8.pdf.

18

zejména systémová rizika na finančních trzích, hledání nástrojů, jak jim čelit, řešení globální bankovní krize, zajištění likvidity bank a podobně. All Governor´s Meeting řídí činnost dalších orgánů, jmenovitě Skupiny pro řízení centrálních bank (Central Bank Governance Group) a Výbor Irvinga Fishera pro statistiku centrálních bank (Irving Fisher Commitee for Central Banks Statistics), protoţe charakter jejich činnosti vychází za rámec bankovní problematiky projednávané na půdě GEM.

2.3 Orgány Basilejského procesu23 BIS charakterizuje tento proces jako svoji podporu činnostem sekretariátů uvedených výborů a asociací nacházejících se na její půdě, které mají za úkol koordinovat národní finanční orgány a mezinárodní standardizační instituce za účelem vypracování a zavedení souboru účinných opatření vedoucích ke stabilizaci a zvýšení úrovně kontroly mezinárodního měnového a finančního systému. Tento proces je zaloţen na vyuţití pruţnosti a otevřenosti výměny informací, podpory ze strany výzkumu, expertíz a zkušeností BIS, zavádění standardů na národní úrovni a synergie společného umístění standardizačních orgánů na půdě banky. Jde o tyto výbory a asociace: 1. Výbor pro finanční stabilitu (Financial Stability Board, FSB), který je řídícím a koordinačním centrem národních měnových a finančních orgánů a mezinárodních normotvorných institucí. 2. Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS), který je klíčovým mezinárodním standardizačním orgánem v oblasti bankovní, měnové a finanční. 3. Výbor pro globální finanční systém (Committee on the Global Financial System, CGFS), který sleduje a analyzuje prvky a faktory makrofinanční stability. 4. Výbor pro platební a zúčtovací systém (Committee on Payment and Settlement System, CPSS), jenţ analyzuje a tvoří normy pro platební, clearingovou a zúčtovací infrastrukturu. 5. Výbor pro finanční trhy (Markets Committee, MC), který studuje mechanizmy finančních trhů.

23

80th Annual Report, Basel process, Activities of BIS–hosted groups. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-27], s. 109–110. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e8.pdf.

19

6. Skupina pro otázky řízení centrálních bank (Central Banks Governance Group, CBGG), která studuje otázky organizačních struktur a operací centrálních bank. 7. Výbor Irvinga Fishera pro statistiku centrálních bank (Irving Fisher Committee on Central Bank Statistics, IFC), jenţ se zaměřuje na statistické údaje centrálních bank, včetně údajů o ekonomické, měnové a finanční stabilitě. 8. Mezinárodní sdruţení pojišťovatelů vkladů (International Association of Deposit Insurers, IADI), které sleduje vlivy pojištění vkladů na finanční stabilitu. 9. Sdruţení pojišťovacích inspektorů (Association of Insurance Supervisors, IAIS), které usiluje o zkvalitnění kontroly pojišťovací činnosti. Uvedené orgány nejsou organizačními sloţkami BIS a nejsou jí nijak podřízeny. Banka působí jen jako základna pro jejich sekretariáty a zabezpečuje jejich provoz. S několika málo výjimkami pracovníci banky nejsou členy těchto výborů, které tvoří hlavně finanční a bankovní experti. Banka je však rozhodujícím článkem při přípravě výzkumu a analýz měnových a finančních problémů a poskytuje jim tyto sluţby. Její měnový a ekonomický úsek spravuje databáze, které jsou všeobecně k dispozici členským organizacím. Výše uvedené výbory se štěpí na mnoho dalších podvýborů a pracovních skupin, které spolu mnohdy tvoří účelová sdruţení k rozpracování dílčích otázek a jsou řízena a podřízena uvedeným vrcholným orgánům. Jejich souhrnný počet s určitostí přesahuje stovku. Tato situace je dosti nepřehledná i pro odborníky. BIS poskytuje sluţby sekretariátů všem těmto devíti orgánům, včetně FSB (Financial Stability Board). Z nich orgány uvedené výše v bodech 2 – 7 jsou sice napojeny na BIS, ale jsou samostatné při rozhodování o své náplni a činnosti. Naproti tomu FSB, International Association of Deposit Insurers (IADI) a International Association of Insurance Supervisors (IAIS) jsou zcela samostatné, protoţe se bankovní problematikou přímo nezabývají. Výbor pro finanční stabilitu (Financial Stability Board, FSB)24 je vrcholný mezinárodní orgán, který na mezinárodní úrovni koordinuje spolupráci národních finančních institucí a mezinárodních standardizačních orgánů za účelem vytvoření ucelené a účinné regulační a

24

80th Annual Report, Activities of BIS–hosted groups, Financial Stability Board. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-27], s. 111–112. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e8.pdf.

20

kontrolní politiky v bankovní soustavě. Snaţí se vytvořit příznivé podmínky pro její zavedení napříč sektory a právními systémy do národních ekonomik. Byl zaloţen 2. dubna 2009 rozhodnutím států G20 jako náhrada za Fórum finanční stability (Financial Stability Forum). Tím se mu dostalo silného mandátu největších ekonomik světa. Výbor je sloţen z 24 zástupců včetně všech zemí G20, Evropské centrální banky a Evropské komise. Účastníky jednání jsou také představitelé mezinárodních finančních institucí, jako je BIS, MMF, OECD a Světová banka (World Bank) a mezinárodních standardizačních orgánů BCBS, CGFS, CPSS, International Accounting Standards Board (IASB), IAIS a International Organization

of

Securities

Commissions

(IOSCO).

Vzhledem

k velkému

rozsahu

problematiky působí v jeho rámci několik organizačních a pracovních výborů podle odborného zaměření. Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Committee on Banking Supervision, BCBS) je vůdčím orgánem Basilejského procesu.25 Výbor zaujímá pozici vrchního světového bankovního regulátora. Jeho řídícím orgánem je skupina guvernérů centrálních bank (Group of Central Bank Governors) a vedoucích bankovního dohledu (Heads of Supervision), která se pravidelně schází na půdě BIS a vykonává dohled nad prací BCBS. Výbor byl zaloţen jiţ v roce 1974 skupinou centrálních bank zemí G10 jako reakce na systémové platební riziko, které se projevilo tím, ţe zahraniční platba byla německé Herstatt Bank26 sice doručena ale v důsledku jejího krachu nemohla být doručena klientům. Hlavní náplní výboru je vypracování programu reformních kroků na ozdravení systému mezinárodních financí vymezením a identifikací systémových rizik a vytvořením potřebného prostoru pro udrţitelný ekonomický růst. Cestu vidí v posílení národních kontrolních systémů zvýšením efektivnosti bankovního dohledu a kontrolních mechanizmů s minimem předpisů, které jsou srozumitelné a proveditelné.

25 26

About the Basel Committee. Bank for International Settlements [online]. 2009 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/bcbs/index.htm. Herstatt bank Economyppoint.org. [online]. 2006 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.economypoint.org/h/herstatt-bank.html.

21

V roce 2009 byl rozšířen na 27 členů oprávněných reprezentovat většinu členských centrálních bank a institucí bankovního dohledu. Šlo hlavně o státy G20, které dosud nebyly jeho členy. Basilejský výbor (BCBS) spolupracuje s ostatními orgány a institucemi prostřednictvím Společného fóra (Joint Forum) a Koordinační skupiny (Coordination Group). Fórum bylo vytvořeno v roce 1996 za účelem zkoumání otázek společných pro bankovnictví, bezpečnost a pojišťovnictví, včetně otázek řízení finančních sekcí. Koordinační skupina je vyšší řídící orgán sdruţující vedoucí pracovníky stojící v čele BCBS, Mezinárodní organizace komisí pro bezpečnost (IOSCO), Mezinárodního sdruţení pojišťovacích inspektorů (IAIS) a také předsedu Společného fóra. Schází se dvakrát ročně. Vzhledem k velkému rozsahu činností je výbor členěn do zhruba třiceti pracovních skupin a podskupin. O jeho činnosti bude podrobněji pojednáno v další části práce. Výbor pro globální finanční systém (Committee on the Global Financial System, CGFS) sleduje vývoj finančního trhu a analyzuje jeho vliv na finanční stabilitu. Členy Výboru jsou viceguvernéři a vyšší funkcionáři 23 centrálních bank a ekonomický poradce BIS. V uplynulém období zkoumal odezvu veřejného i soukromého sektoru na finanční krizi prostřednictvím různých pracovních skupin. Výbor pro platební a zúčtovací systémy (Committee on Payment and Settlement Systems, CPSS) působí na upevnění infrastruktury finančního trhu zaváděním bezpečného a efektivního platebního, clearingového a zúčtovacího systému. Členy Výboru jsou zástupci 25 centrálních bank. Výbor pro trhy (Markets Committee, MC) sdruţuje 21 centrálních bank, jejichţ zástupci jsou vyšší vedoucí pracovníci. Jeho úkolem je sledovat vývoj na finančních trzích a vyhodnocovat jeho vliv na fungování trhů a operace centrálních bank. K těmto problémům publikuje specializované instrukce a organizuje diskuze na vlastní půdě. Skupina pro otázky řízení centrálních bank (Central Bank Governance Group, CBGG) se s podporou BIS zabývá výzkumem organizační výstavby centrálních bank jako institucí provádějících veřejnou politiku, dotýkající se zájmů celé společnosti. K těmto otázkám pořádá 22

společně Central Bank Governance Network pravidelné fórum Central Bank Governance Forum. Výbor Irvinga Fishera pro otázky statistiky centrálních bank (Irving Fisher Committee on Central Bank Statistics) sdruţuje 66 centrálních bank, mezinárodních a regionálních organizací a slouţí jako fórum k projednání otázek sběru a vykazování statistiky ukazatelů měnové a finanční stability. Mezinárodní sdružení pojišťovatelů vkladů (International Association of Deposit Insurers, IADI) významně přispívá ke stabilitě finančních systémů šířením spolupráce na mezinárodním poli mezi pojišťovateli vkladů a zainteresovanými hráči na finančním trhu. V současné době se této spolupráce aktivně účastní 78 organizací, z nichţ je 60 pojišťovatelů. Mezinárodní sdružení pojišťovacích inspektorů (International Association of Insurance Supervisors, IAIS) hostí BIS od roku 1998. Jeho cílem je stanovit mezinárodně platná pravidla zlepšující dohled nad pojišťovnictvím, rozvíjet mezinárodní spolupráci zaloţenou na výměně informací a spolupráci a tím přispívat ke globální finanční stabilitě. IAIS je členem Financial Stability Board a pracovní skupiny Joint Forum, společně s BCBS a IOSCO. BIS má svůj zastupitelský úřad pro Asii a Pacifickou oblast (Asian Office) v Hongkongu a Zastupitelský úřad pro Ameriky (Americas Office) v Mexico City. Tyto úřady napomáhají rozvoji spolupráce s regiony formou konferencí a seminářů, prováděním výzkumné činnosti a výměnou informací. Asijské zastoupení poskytuje také bankovní sluţby regionálním bankovním institucím.

23

3

Rozbor aktivit banky

3.1 Analýza historického vývoje Dnes je BIS nejstarší mezinárodní bankovní institucí a hlavní figurou v úsilí o rozvoj stabilní mezinárodní spolupráce centrálních bank. BIS byla zaloţena bez jakýchkoli právních či politických pravomocí, avšak vţdy se povaţovala za významnou součást mezinárodního bankovního systému. Netrpěla komplexem malosti či nemohoucnosti a aktivně směřovala k pevnému uchopení svého poslání. Do zrušení německých reparací v roce 1932 se zabývala i těmito platbami a úvěrovala je jak z vlastních zdrojů, tak z vkladů členských bank. Start banky byl úspěšný, protoţe hned v prvním roce činnosti dosáhl objem aktiv k 31. březnu 1931 výše 1.901 mil. švýcarských franků, z nichţ 800 milionů nemělo ţádnou spojitost s německými reparacemi27. I v dalších letech se zabývala vyrovnáním plateb z těch úvěrů Německu, kde vystupovala jako zmocněnec (trustee). Z těchto aktivit jí dodnes zbylo jméno Bank for International Settlements. Český překlad výrazu “settlements” slovem“platby” je hodně zjednodušený. Mnohem lépe by ji slušelo v názvu “banka pro mezinárodní vyrovnání (plateb)”, jak se jiţ někdy nekonvečně objevuje v českém tisku.28 Uţ v listopadu 1930 organizuje BIS na své půdě schůzku expertů pro měnové otázky. Kdyţ bylo třeba, organizovala finanční podporu mezinárodnímu měnovému systému. V dubnu 1931 poskytuje Španělsku půjčku na stabilizaci kurzu pesety, v témţe roce další úvěry na stabilizaci měn Rakousku, Maďarsku a Jugoslávii, syndikovaný úvěr Německu ve výši 100 mil.USD atd. po celou dobu své předválečné existence29. V době hospodářské krize a po zrušení zlatého standardu Anglií (1931) a posléze i Spojenými státy (1933) přicházejí na řadu otázky měnového standardu a úlohy centrálních bank. Banka se účastní konference Ligy národů o světových měnových a ekonomických problémech 27

28

29

Bank for International Settlements, First Annual Report for the Business Year Ended March 31. Bank for International Settlements [online]. 1931 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/archive/ar1931_en.pdf. Banku pro mezinárodní vyrovnání plateb povede Christian Noyer. E15.czWeb site [online]. 2010 [cit. 201103-27]. Dostupný z WWW: http://zpravy.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/banku-pro-mezinarodnivyrovnani-plateb-povede-christian-noyer-2. BIS Chronology 1929-1939. Bank for International Settlements [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/1929-1939.htm.

24

(1933) a jednání o třístranné měnové dohodě mezi Francií, Velkou Británií a USA (1936). Otázky měnové stability pak zaujímají v činnosti BIS trvalé místo. Také jiţ v roce 1933 se banka začíná zabývat otázkami úlohy a postavení centrálních bank v národním i mezinárodním měnovém systému. Jiţ v té době zaznívá poţadavek na samostatnost a nezávislost centrálních bank v právním i politickém smyslu a na kontrolu měnového vývoje a jeho řízení. Druhá světová válka dočasně přerušila tyto aktivity BIS a přisoudila jí povinnost vypořádat se s novými problémy. Po připojení Rakouska k Říši dochází k likvidaci Rakouské národní banky a k přeregistraci 4.000 akcií BIS na jméno Říšské banky Německa.30 Podobně, po likvidaci Československa plní BIS příkaz k převodu zlata Československé národní banky na účet Říšské banky.31 Otázka legality tohoto převodu byla v bance diskutována v červnu 1939, avšak podrobnosti nejsou známy a stav zůstal nezměněn aţ do roku 1982, kdy bylo zlato vráceno.32 Po celou dobu války BIS poskytovala své sluţby centrálním bankám a fungovala i jako informační centrum. Koncem války v červnu 1944 se konala v Bretton Woods v USA spojenecká konference o poválečném uspořádaní mezinárodního měnového systému, která vytvořila Mezinárodní měnový fond se sídlem ve Washingtonu, jako jeho ústřední orgán. Přijala také rozhodnutí o likvidaci BIS „v nejkratší moţné době“33. Toto rozhodnutí reagovalo na obvinění československé centrální banky ohledně nezákonného předání jejího zlata německé Říšské bance a také na podezření, ţe BIS prala peníze uloupené Němci během války. Tuto rezoluci, která ještě byla podepřena nápadem, ţe funkce BIS by měl plnit MMF, nechali centrální bankéři odeznít do ztracena. Problém byl nejen v komunikaci BIS s odpůrci, ale i v tom, ţe aţ po roce 1990 byly některé archivy starší 30 let uvolněny pro badatele, některé jsou dostupné jen ke konzultaci a některé fondy zůstávají i nadále nedostupné.34 MMF nemohl nahradit BIS, protoţe se svým posláním výrazně liší. Zatímco BIS je banka plus něco navíc, MMF je mezinárodní agentura plus nástroj politiky. BIS je nadnárodní 30 31 32 33 34

viz 29 viz29 MARKOVÁ, J. Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2006. 270 s. Nakladatelství Oeconomia. ISBN 80-245-1053-7. strana 135 BIS Chronology 1929-1939. Bank for International Settlements [online]. 1938 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/1939-1949.htm. The Archive Collections of the BIS. Bank for International Settlements [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/archive.htm.

25

organizace schopná vytvářet globální měnovou strategii a navíc banka, která získala autoritu svým asociativním přístupem k problémům centrálních bank. Proto svojí aktivitou, zkušenostmi i intelektuálním potenciálem po válce opět zaujala centrální místo v mezinárodní bankovní soustavě. Banka po válce usilovala o vyuţití brettonwoodského měnového systému k upevnění evropských měn a rekonstrukci evropské ekonomiky likvidací obchodních a měnových přehrad. Situace to umoţnila po roce 1950, kdy vznikla Evropská platební unie (EPU) a banka fungovala jako její agent. EPU měla za cíl nastolit plnou směnitelnost národních měn států západní Evropy a zabezpečit volný pohyb kapitálu. V tomto období se jako agent podílela na řadě úvěrů EPU svým členským státům – v roce 1950 Německu, 1952 Francii, 1953 Itálii.35 Podpisem Římských dohod (1957) vzniká Evropské hospodářské společenství (EHS), které přetváří EPU na Evropskou měnovou unii. Tím se značně mění předpoklady pro spolupráci v oblasti západní Evropy. Šedesátá a sedmdesátá léta však byla i obdobím značného neklidu na finančních trzích, který rozkolísal některé měny. Proto se BIS angaţovala ve stabilizačních půjčkách Itálii (1964), Francii (1968) a Británii (1966, 1968).36 Situace byla prohloubena zaloţením OPEC, Organizace zemí vyváţejících ropu, (1961) a z toho plynoucími dvěma cenovými šoky z řádového růstu cen ropy v sedmdesátých letech (1973 o 70 % a 1979 o 24 %)37. BIS se stala jednou z bank, kde se setkávaly velké peněţní přebytky zemí produkujících ropu s poţadavky na financování. Vznikl obrovský peněţní trh, jehoţ nápor dolehl i na MMF a velké světové banky. Všechny státy potřebovaly investiční prostředky, aby mohly financovat přestavbu ekonomik na nové poměry. BIS byla tím, kdo úspěšně napomáhal vzniklé problémy řešit nejen úvěry, ale i podporou komunikace mezi centrálními bankami. Jiţ v roce 1961 vzniká zárodek zemí G10 v podobě Generální úmluvy o půjčkách (General Arrangement to Borrow) a BIS je pravidelně zvána ke spolupráci. To je začátek změny jejího

35 36 37

BIS Chronology 1950-1959. Bank for International Settlements [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/1950-1959.htm. BIS Chronology 1960-1969. Bank for International Settlements [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/1960-1969.htm. BIS Chronology 1929-1939. Bank for International Settlements [online]. 1938 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/1970-1979.htm.

26

postavení instituce bez formálního zmocnění.38 V roce 1964 je formálně ustaven Výbor guvernérů centrálních bank EHS, který svůj sekretariát umísťuje v BIS. Klíčovým momentem sedmdesátých let byl krach brettonwoodského měnového systému (15. 8. 1971) a hledání náhrady za něj. Východisko bylo nalezeno ve floatingu, který se dále vyvíjel aţ k jednotné evropské měně. BIS byla i v letech 1979–1994 agentem evropského měnového systému, který byl předchůdcem euro. I v této době se řada měn ocitla v problémech a BIS tak pokračovala ve své tradici poskytování vlastních či syndikovaných stabilizačních úvěrů. V dalším období byly významné úvěry poskytnuty Mexiku v roce 1982, Brazílii 1998 a v době azijské krize 1997 Japonsku a jiným zemím. V roce 1974 v reakci na pád německé banky Herstatt Bank byl skupinou guvernérů centrálních bank zemí G10 zaloţen Basilejský výbor pro bankovní regulaci a dohled. Rok na to byl představen “Basilejský konkordát”, počáteční dokument v úsilí o nalezení efektivních způsobů regulace a kontroly bank.39 Vztah USA k BIS se vyvíjel rezervovaně od zaloţení aţ do roku 1994. Po celou tuto dobu nebyla obsazena dvě místa v bakovní radě, rezervovaná pro Federal Reserve Bank, i kdyţ tato s BIS v rámci zemí G10 spolupracovala. Ale aţ 13. září 1994 mohlo být s uspokojením konstatováno zaujmutí těchto dvou míst.40 I to lze povaţovat za tiché přiznání kvalit BIS. Vztah banky k regulaci globální měnové a finanční soustavy se skokově vyprofiloval do současné podoby koncem devadesátých let poté, co vznikla a stabilizovala se klasická podoba Evropské unie (1992) a byl zaloţen European Monetary Institute (1994), předchůdce dnešní Evropské centrální banky. Do začátku devadesátých let šla banka svou cestou a v řešení dobových problémů se prosazovala „jen“ svou intelektuální převahou. Jako centrální banka centrálních bank však dostala příslušnou genetickou výbavu v podobě úkolu pečovat o stabilitu měnového a finančního systému v globálním rozměru, tj. plnit úkoly světové centrální banky. Na rozdíl od 38 39 40

BIS Chronology 1960-1969. Bank for International Settlements [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/1960-1969.htm. viz 37 BIS Chronology 1990-1999. Bank for International Settlements [online]. [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/1990-1999.htm.

27

národních centrálních bank, které mají za úkol vyuţívat národní měnu k prospěchu vlastních ekonomik často bez ohledu na to, zda tím nepoškozují souseda či celek, BIS vţdy vycházela z poznání, ţe řetěz je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek. To se pak odráţelo v jejím přístupu k pomoci ohroţeným národním měnám. Tím také naplňovala cíl své existence “podporovat spolupráci centrálních bank a zabezpečovat dodatečné prostředky pro mezinárodní finanční operace“41. V důsledku takového pojetí vplula počátkem devadesátých let do pozice bankovního regulátora s přirozenou, neformální autoritou. Mechanizmus této autority byl také demokraticky neformální: členské centrální banky se na půdě BIS domluvily na určitém řešení, přijaly příslušné opatření, které zavedly do svého národního systému a silou své ekonomické váhy přinutily i ostatní země přizpůsobit svůj přístup těmto poţadavkům. Koncem tohoto období jiţ převládlo poznání, ţe BIS je tím nejkvalifikovanějším místem, kterému lze svěřit teoretické i praktické řešení problémů globálního měnového a finančního systému. Ne snad proto, ţe by bylo moţno očekávat definitivní vyřešení některých věčných problémů světové ekonomiky, ale proto, ţe i dílčí vyváţené řešení můţe být maximem toho, čeho lze na dané úrovni poznání dosáhnout. Přitaţlivost banky rostla v průběhu celého období její existence, coţ se odráţelo i v růstu počtu členských bank zejména po válce. V padesátých letech přistoupily centrální banky (v časovém sledu) Islandu, Irska, Portugalska, Turecka, v šedesátých Španělska, v sedmdesátých Kanady, Japonska, Austrálie, Jihoafrické republiky, v devadesátých 15 dalších, mezi nimi i centrální banky České republiky a Slovenska (1993), dále z větších zemí Číny, Mexika, Ruska, Brazílie a Evropská centrální banka. Počet členských bank tak v roce 2000 dosáhl 49. Další nápor přišel po tomto roce, kdy po rozpadu Jugoslávie se počet najednou zvětšil o pět členů a celkem v posledním desetiletí o sedmnáct. V roce 2010 měla BIS 56 členů. Kdyţ to srovnáme s členskými státy OSN (přes 150 zemí), zdá se toto číslo nízké. To však nikterak nesniţuje její význam, protoţe její členské země představují přes 90 % světového HDP. Naopak, relativně nízký počet členů umoţňuje větší mobilitu, akceschopnost a efektivnost

41

Statutes of the Bank for International Settlements, Chapter III, Powers of the Bank. Bank for International Settlements [online]. 2005 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/statutes-en.pdf.

28

akcí a nijak neomezuje její vliv na nečlenské země. V důsledku růstu členské základny vzrostl i základní kapitál na 683,9 milionů SDR42. Počtem zaměstnanců se BIS řadí spíše mezi menší banky. Má sídlo ve švýcarské Basileji a v roce 2010 měla 589 zaměstnanců z 54 zemí.43 Kdyţ víme, ţe v roce 1931 to bylo celkem 94 pracovníků, z toho 7 členů vedení a 23 bankovních úředníků a 64 „zaměstnanců“44, musíme uznat, ţe nárůst byl přiměřený. I z povzdálí budí dojem kompaktního, technicky zdatného a odborně kvalifikovaného celku.

3.2 Hospodaření banky Výroční zpráva za finanční rok 2009/201045 je jiţ osmdesátou v nepřetrţitém pořadí od zaloţení Banky v roce 1930. Tím se můţe pochlubit jen málo bank. Finanční rok BIS začíná 1. 4. a končí 31. 3. následujícího roku. V roce 2010 bylo členy BIS sice jen 56 centrálních bank a institucí, avšak své finanční sluţby poskytuje asi 130 centrálním i komerčním národním bankám a finančním institucím a velkému počtu mezinárodních organizací. Banka v praxi jako první ověřuje to, co se pak můţe stát standardem pro ostatní. Její operace jsou pod neustálým dohledem kontrolního oddělení, které sleduje úvěrová a trţní rizika a likviditu klienta. Obdobně jsou kontrolována operační rizika a přípustnost operace z hlediska právních norem a předpisů. Rozsah operací je mimořádný vzhledem k potřebám centrálních bank operujících v různém prostředí po celém světě. Nabízí širokou paletu investičních moţností. Spolu s tradiční alokací prostředků nabízí obchodovatelné cenné papíry na fixní úrok přímo v BIS (FIXBIS) a střednědobé papíry (MTIs) se splatností od jednoho roku do pěti let a strukturované produkty s garantovaným výnosem. Banka zajišťuje prostředky s krátkodobou

42 43 44 45

BIS Annual Report 2009/10. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e.htm. viz 42 First Annual Report. Bank for International Settlements [online]. 1931 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/archive/ar1931_en.pdf. viz 42

29

splatností a poskytuje úvěry centrálním bankám na bázi vládních záruk či kolaterálu. Vystupuje také jako prostředník, zmocněnec a jednatel. Operace se zahraniční měnou a zlatem provádí v zastoupení klientů s přístupem k široké likvidní základně podle jejich zadání. Tyto operace zahrnují spotové transakce v hlavních měnách a SDR, swapy, přímé forwardy, opce a duální měnová depozita. Operace se zlatem nabízejí účty s výplatou na poţádání, úloţky na fixní dobu, deponování zlata, jeho zušlechtění a rafinaci a směny. Banka nabízí sluţby správy a řízení aktiv sloţených ze státních cenných papírů a úvěrových cenných papírů s vysokým fixovaným výnosem a řadu dalších produktů na bázi standardizovaných produktů Banky ve vybrané jedné měně nebo na bázi několika měn. Převáţně pouţívané jsou světové rezervní měny USD, euro, anglická libra a japonský jen. Finanční sluţby se uskutečňují ze dvou obchodních center: jedno je v centrále banky v Basileji a druhé v jejím asijském centru v Hongkongu.

3.3 Analýza výsledků v letech 200346 a 201047 V tabulce č. 1 jsou uvedena aktiva a pasiva podle výročních zpráv č. 74 a 80. V roce 2003 bylo přijato usnesení o přechodu na účetní jednotku SDR. Proto nejsou údaje za předchozí roky přímo srovnatelné. Uváděné údaje jsou však cenné tím, ţe odráţejí jedno z nejdynamičtějších období ve vývoji banky, způsobené řadou měnových a finančních krizí v celém světě a skokovým nárůstem počtu členských bank.

46 47

BIS holds Annual General Meeting and releases its 74th Annual Report. Bank for International Settlements [online]. 2004 [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/press/p040628.htm. BIS Annual Report 2009/10. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e.htm.

30

Tabulka č. 1

Bilance BIS, stav k 31. 3.

v mil. SDR

AKTIVA Hotovost a běţné účty v bankách Zlato a půjčky ve zlatě Pokladniční poukázky Cenné papíry zakoupené podle dohod o přeprodeji Půjčky a zálohy Vládní a jiné cenné papíry Derivátové finanční nástroje Neuhrazené pohledávky Pozemky, budovy, zařízení Aktiva celkem PASIVA Cizí zdroje Měnové úloţky Úloţky ve zlatě Derivátové finanční nástroje Splatné pohledávky Ostatní závazky Cizí zdroje celkem Vlastní kapitál Akciový kapitál Statutární rezervy Účet zisku a ztrát Odečet: Akcie v pokladně Ostatní akciové účty Vlastní kapitál celkem Pasiva celkem

2003

2010

4 300,70 7 541,90 20 724,50 12 255,00 58 728,20 38 732,60 3 966,10 3 173,90 196,40 149 619,30

1 516,20 43 039,80 84 714,80 42 305,90 19 288,60 53 687,70 10 114,70 4 035,70 189,90 258 893,30

122 519,00 6 022,60 3 234,10 8 242,30 672,10 140 690,10

195 755,10 32 064,10 4 187,40 10 792,40 319,00 243 118,00

661,40 7 522,70 575,40 -739,10 908,80 8 929,20 149 619,30

683,90 10 668,70 1 859,80 -1,70 2 564,60 15 775,30 258 893,30

Objem aktiv i pasiv dosáhl k 31. 3. 2010, tj. k finálnímu datu finančního roku banky 258,9 mld. SDR a vzrostl 1,73 krát proti stejnému datu 2003, nominálně o 109,3 mld. SDR. Celkový růst byl taţen především růstem půjček a operací se zlatem, které vzrostly za dané období 5,7 krát (absolutně o 35,5 mld. SDR), pokladničními poukázkami, 4,1 krát (o 64 mld. SDR), a cennými papíry centrálních bank, zajištěnými kolaterály, 3,5 krát (o 30 mld. SDR), coţ jsou nástroje převáţně ke stabilizaci měnových a finančních soustav států a jako takové jsou jištěny státem, či centrálními bankami. I kdyţ to banka výslovně nekomentuje, lze soudit, ţe prudký růst těchto nástrojů je důsledkem růstu zadluţenosti států v tomto desetiletí. 31

Naproti tomu, sníţení poloţky přímých půjček na třetinu (absolutně o téměř 40 mld. SDR) je zřejmě odrazem doznívající angaţovanosti v přímé pomoci Argentině, Brazílii a Turecku a dalším v letech 2000–2002.48 Tomu nasvědčuje i výrazná změna struktury uţití zdrojů. Zatímco v roce 2003 zabíraly operace se zlatem jen 5 % aktiv, o sedm let později se zvýšily na 16,6 %, při absolutním růstu 5,7 krát. Takový růst má přímou souvislost se změnou struktury zdrojů. V roce 2003 úloţky ve zlatě dosahovaly jen 4 % zdrojů, do roku 2010 se jejich podíl zvýšil na 12,5 %, při absolutním růstu 5,3 krát. To zřejmě souvisí s cenou zlata, jeho výnosy a moţností alokace. Zlatá depozita v bance tvoří výlučně vklady centrálních bank. Největší poloţkou ve struktuře aktiv jsou v roce 2010 pokladniční poukázky s podílem 32,7 %. Jejich růst byl v daném období také značný, absolutně vzrostly 4,1 krát, podíl 2,3 krát, z pouhých 14 % v roce 2003. Třetí největší poloţkou aktiv a také třetí nejrychleji rostoucí byly cenné papíry se závazkem zpětného odkupu. Jejich podíl vzrostl dvakrát, z 8 na 16 %, při absolutním růstu 3,5 krát. Vládní a jiné cenné papíry sice hodnotově vzrostly, ale pomaleji neţ celková aktiva a tak se jejich podíl mírně sníţil z 26 na 21 %, i kdyţ objemově jsou stále druhou největší poloţkou aktiv. Podíl derivátových operací vzrostl z 2,7 na 3,9 %. Podíl dluţných pohledávek je nepatrný a značně se sníţil, coţ svědčí o obezřetné politice banky. Zbývající poloţky jsou jen technického charakteru. Pasiva jiţ byla částečně zmíněna. Rozhodující zdroje banky pocházejí z úloţek klientů. Objemově vzrostly měnové úloţky 1,6 krát. Jejich podíl na struktuře pasiv se sníţil z 82 na 76 % v důsledku uvedeného růstu úloţek ve zlatě. Podíl jednotlivých měn činil: USD – 67 %, euro – 22 % a libra – 5 %, zbytek ostatní. Ostatní pasiva jsou buď bezvýznamná, nebo se nezměnila. Platí to zejména o podílu kmenových akcií a rezerv, který zůstal na úrovni 6 %. Přesto jeho absolutní růst byl značný a vyšší neţ celkový růst pasiv (1,8 krát). Podíl na tom mělo zejména zhodnocení aktiv cenných papírů a zlata v důsledku růstu trţních cen (2,8 krát) v poloţce „ostatní akciové účty“. Základní kapitál vzrostl v důsledku růstu členské základny. Banka zaznamenala v 80. finančním roce mimořádně vysoký zisk 1.859,8 mil. SDR.49 V uplynulých letech byl generován zhruba na třetinové úrovni, 575,4 mil. SDR v roce 2003 a

48

BIS Chronology 2000-2009. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/chronology/2000-2009.htm.

32

446,1 mil. SDR v roce 2009. Zdrojem zisku byly především úrokové výnosy ve výši 1.431,2 mil. SDR. Zisk na jednu akcii dosáhl 3.405 SDR (2009 – 817 SDR). V roce 2009 byla vyplacena dividenda jen ve výši 265 SDR na akcii. Proto v roce 2010 byla vyplacena řádná dividenda ve výši 285 SDR na akcii a dodatečná 400 SDR na akcii ze zvláštního dividendového fondu, celkem 685 SDR na akcii. Zbývající částkou 1.485 mil. SDR byly doplněny rezervní fondy, které banka na základě článku 51 stanov50 tvoří (stavy k 31. 3. 2010): a) povinný rezervní fond, je jiţ plně dotovaný do předepsané výše 10 % splaceného kapitálu banky 68,3 mil. SDR; b) všeobecný rezervní fond, kam musí být vloţeno po výplatě jakékoli dividendy 10 % zbývajícího ročního čistého zisku. Kdyţ se bude zůstatek tohoto fondu rovnat pětinásobku splaceného kapitálu banky, procento ročního vkladu se sníţí na 5 % zbytku čistého ročního zisku. Tento fond dosáhl 3.228,5 mil. SDR; c) zvláštní dividendový rezervní fond dosahuje 166 mil. SDR. Dotaci tvoří část zbývajícího čistého zisku navrţená představenstvem pro případ potřeby vyplatit v budoucnu část či celou dividendu, pokud tvorba zisku bude nedostatečná. Kromě toho tvoří banka volný rezervní fond, jehoţ dotací je celá zbývající nepouţitá část ročního čistého zisku. Ten je nyní největší ve výši 8.691,6 mil. SDR. Celkem rezervní fondy dosahují 12.154,4 mil. SDR.51 Graf č. 1 ukazuje alokaci aktiv podle územních celků a mezinárodních organizací, kde výrazně převaţuje podíl Evropy a Afriky (65 %). Protoţe teritoriální struktura nerozlišuje Evropu a Afriku, jen podle obsahu vysokých hodnot takových poloţek, jako jsou pokladniční poukázky (44 mld. SDR), cenné papíry (37,3 mld. SDR), půjčky a zálohy (14,3 mld. SDR), vládní a jiné cenné papíry (33,3 mld. SDR), a s ohledem na rizika splácení úvěrů v Africe, jakoţ i tradice banky, lze soudit, ţe těţiště její angaţovanosti je v Evropě. Podíl asijských teritorií se zdá být přiměřený 25 %, zatímco podíl Amerik je poměrně nízký 6,7 %. V poměru k nim je podíl mezinárodních organizací naopak dosti značný 3,3 %. V Asii překvapuje 49 50 51

BIS Annual Report 2009/10. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-28], s. 151. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e.htm. Statutes of the Bank for International Settlements. Bank for International Settlements [online]. 2005 [cit. 2011-03-28], Article 51. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/statutes-en.pdf. 80th Annual Report. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-28], s. 154–155. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e.pdf.

33

vysoký objem pokladničních poukázek (40,6 mld. SDR), dosahující téměř poloviny jejich celkové hodnoty v bilanci banky (84,7 mld. SDR). Graf č. 1

Úvěrová angažovanost v teritoriálním členění v roce 2010 v mil. SDR

V grafu č. 2 uvedená úvěrová angaţovanost podle klientů52 jasně svědčí o orientaci BIS na centrální banky, v jejichţ rámci převaţují vládní cenné papíry a pokladniční poukázky. Spolu s komerčními bankami je podíl bankovní sféry 90 %. Ten je dlouhodobě stabilní a proti předchozímu roku se sníţil jen o 3 procentní body (z 59 % na 56 %) zřejmě v důsledku poklesu zadluţenosti v celém bankovním sektoru. U ostatních subjektů zůstal v podstatě nezměněn.

52

80th Annual Report. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-28], s. 189. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e.pdf.

34

Graf č. 2

Úvěrová angažovanost podle klientů v roce 2010

Graf č. 3 ukazuje strukturu aktiv podle bonity jejich umístění. Ve skupinách s bonitou řádu A se nachází celých 99,4 % aktiv, hodnotově rovnoměrně rozloţených do všech tří skupin. Nezajištěných je jen za 2 mld. SDR a to ve skupině AAA. Tento rozklad potvrzuje, ţe portfolio banky je velmi kvalitní. V roce 2010 se objevila nová ohroţení, proto bude zajímavé zjistit z nové zprávy BIS, zda se jí platební neschopnost Řecka, Irska a Portugalska dotkla. Graf č. 3

Rizika splatnosti podle bonity aktiv v roce 2010 v mil. SDR

35

4

Banka jako centrum mezinárodní spolupráce

4.1 Reformní činnost53 V průběhu dlouhého vývoje se charakter činnosti BIS měnil a v posledních třiceti letech vykrystalizoval do dnešní podoby. Psychologickým zdrojem takové přeměny byla pohostinnost BIS, která poskytovala centrálním bankéřům celých 80 let neutrální, klidné a kvalifikované místo ke schůzkám, k projednání a sdílení operativních i strategických problémů mezinárodních financí. Na nich se postupně dospělo k poznání nutnosti koordinovat akce v oblasti regulace a kontroly sloţité problematiky mezinárodních měnových a finančních vztahů. Jak jiţ bylo uvedeno, BIS byla nejblíţe k osvojení si takových funkcí. V koordinaci se zeměmi G10 byly postupně vytvořeny potřebné pracovní orgány, výbory a skupiny, které mají za úkol organizovat spolupráci mezinárodních a národních finančních orgánů, institucí a bank a na tomto základě vytvářet, doporučovat ke schválení a poté zavádět a sledovat účinnost opatření k zajištění větší stability a bezpečnosti v národní i mezinárodní bankovní soustavě. Důleţitým nástrojem spolupráce se staly programy pravidelných či specializovaných schůzek vedoucích pracovníků centrálních bank či expertů, organizovaných jednotlivými výbory a pracovními skupinami. Na pravidelných setkáních guvernéři a vysocí funkcionáři centrálních bank projednávají aktuální vývoj světové ekonomiky a finančních trhů a vyměňují si informace a názory na problémy z něj vyplývající. V uplynulých letech se tato shromáţdění zabývala řadou klíčových problémů, kupříkladu analýzou systémových rizik na trzích derivátů a formulováním účinné politiky jejich regulace, systémovými finančními riziky, jejich ovladači, moţnostmi měření a politickými nástroji k jejich útlumu, reakcí na zavádění opatření Basilejského výboru pro bankovní dohled (BCBS) ke globální bankovní krizi, reakcí politických nástrojů na přítok kapitálu a riziky úrokových sazeb ve finančním systému. Specializovaná schůzka viceguvernérů centrálních bank se uskutečnila také k problémům trhů rozvíjejících se ekonomik. Několik regionálních shromáţdění pro viceguvernéry a vedoucí bankovního dohledu uspořádal rovněţ Institut pro finanční stabilitu (FSI). 53

80th Annual Report. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e.pdf.

36

BIS pravidelně organizuje také neformální diskuze s představiteli veřejných institucí a podnikatelského sektoru. Diskuze mají za cíl zjistit jejich názory na provádění domácí měnové politiky a další témata. Takové schůzky se pořádají ve všech částech světa. Zvýšená aktivita všech řídících a standardizačních orgánů je výsledkem nedávné krize. Na základě poznatků z analýz příčin jejího vzniku, průběhu a důsledků formuloval hlavní řídící orgán spolupráce Financial Stability Board (FSB) v letech 2009 a 2010 hlavní směry reformního programu mezinárodního finančního systému:54 1.

posílení celkového kapitálového rámce a likvidity bank,

2.

zvýšení odolnosti globální likvidity vůči krizovým jevům,

3.

omezení subjektivního rizika v činnosti systémově důleţitých finančních institucí,

4.

zpřísnění účetních standardů,

5.

zlepšení kompenzačních postupů,

6.

rozšiřování dohledu nad finančním systémem,

7.

posílení odolnosti trhu OTC (Over-The-Counter) derivátů,

8.

postavení sekuritizace aktiv na přijatelný základ,

9.

dodrţování mezinárodních standardů.

Současně byly zveřejněny dokumenty k některým z těchto problémů. V listopadu 2009 byla publikována poznámka k hodnocení jednotlivých řídících politik, které by měly být předem ohlášené, pruţné, transparentní a důvěryhodné. Součástí byla společná zpráva IADI, Mezinárodní asociace pojišťovatelů vkladů a MMF ohledně strategie rozvoje pojišťování úvěrů. Společně byla uveřejněna zpráva MMF, BIS a FSB k otázkám hodnocení systémové důleţitosti finančních institucí, trhů a nástrojů, určená pro pouţití národních politických orgánů. Pojednává o obecných pravidlech, která by měla být dost pruţná pro vyuţití v zemích s odlišnými podmínkami. MMF a FSB zveřejnil zprávu, která doporučuje cesty ke zlepšení sběru dat určených k identifikaci a vymezení rizik finančního sektoru, zpřesnění údajů o spojeních a vazbách v mezinárodní finanční síti, sledování zranitelnosti národních ekonomik a zlepšení dialogu 54

80th Annual Report. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-30], s. 111–114. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e.pdf.

37

orgánů oficiální statistiky. FSB vytvořil pracovní skupinu, která řídí zavádění těchto návrhů do praxe.

4.2 Basilejský proces Tento název je obecně pouţíván odbornou veřejností jako souhrnné označení reformního procesu globálního měnového a finančního systému. Bazilejský proces je doménou Basilejského výboru pro bankovní dohled (BCBS). BCBS byl zaloţen jiţ v roce 1974, jak bylo uvedeno, skupinou centrálních bank států G10 a kromě této nominace nemá ţádné nadnárodní právní ani formální pravomocí.55 Není ani mezinárodní organizací ani úmluvou. Aplikace jeho standardů funguje na bázi přirozených zákonů racionality a očekávané výhody z jejich univerzálního vyuţití všemi zainteresovanými státy v mezinárodní praxi.

Basilejský proces zaloţil program reforem, které mají sníţit systémová rizika v bankovní a finanční sféře a podpořit soustavný ekonomický růst. Postupně se vyvíjí a nyní vnímá jako hlavní úkol promítnout poučení z krize do nových pravidel, majících zvýšit odolnost finančního systému a posílit kapitálovou vybavenost a likviditu bank tak, aby negativní efekty krize byly utlumeny jiţ v počátcích a nikoli zesilovány a pak promítány do celého systému, jak se to stalo v nedávné krizi. Basilejský proces nyní vkročil jiţ do své třetí etapy. Po etapě Basel I, započaté v roce 1988 a etapě Basel II, která se protáhla aţ do dnešních dní, byly nedávno publikovány standardy pro rámec opatření zvaný Basel III.

4.2.1 Basel I V červnu 1988 byla z iniciativy nejrozvinutějších průmyslových zemí, známých pod názvem G10, publikována zpráva pod názvem International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards56 (Mezinárodní sbliţování způsobů hodnocení kapitálu a kapitálových standardů), která byla dále doplňována ve snaze lépe postihnout vývoj finančních trhů a s ním souvisejících rizik. Daný soubor opatření byl pak novelizován v letech 1991, 1994, 1995 a 1998. Stanovil dohodnutý rámec pro míru kapitálové přiměřenosti a její minimální úroveň, 55 56

About the Basel Committee. Bank for International Settlements [online]. 2009 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/bcbs/aboutbcbs.htm. Basle Committee on Banking Supervision, International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards. Bank for International Settlements [online]. 1988 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/bcbs04A.pdf.

38

kterou je třeba zabezpečit v zemích G10, ale také mimo ně, zejména u bank s významným rozsahem mezinárodních obchodů. Cílem opatření bylo zvýšit sílu a stabilitu mezinárodního bankovního systému a zabezpečit, aby byl trţní a vysoce konzistentní při aplikaci v bankách rozdílných zemí a omezil vliv rozdílných podmínek na konkurenční schopnosti bank působících na mezinárodním poli. Materiál upozornil na to, ţe kapitálová přiměřenost je jen jedním z prvků ovlivňujících stabilitu banky. Tento normativ se týká zejména výše kapitálu ve vztahu k úvěrovým rizikům z důvodů nesplácení půjček dluţníky. Další rizika musí být ošetřena celkovou kapitálovou přiměřeností. Na to by měl pamatovat bankovní dohled v kaţdé zemi. BCBS vystříhal před jednostranným hodnocením odolnosti banky, vnímal těsnou souvislost mezi kapitálem a finančními rezervami a slíbil studovat způsoby vytváření rezerv v bankách členských zemí a hledat cesty jejich regulace. Materiál evidoval i další předpoklady stability finančního systému. Jedním z nich je rozdílnost fiskálního reţimu a účetní prezentace některých rezerv pro daňové účely a kapitálových rezerv odštěpených ze zadrţených příjmů, které sniţují srovnatelnost reálné či domnělé kapitálové pozice mezinárodních bank. Sblíţení daňových soustav je mimo rámec činnosti BCBS, avšak jejich vliv na srovnání kapitálové přiměřenosti v rozdílných bankovních systémech nelze pominout. Na základě všech úvah bylo stanoveno, ţe cílový koeficient kapitálové přiměřenosti v poměru k váţeným rizikovým aktivům bude 8 %, z nichţ polovinu bude tvořit vlastní kapitál. Tento normativ byl chápán jako minimální a předpokládal moţnost, aby ho národní orgány stanovily na vyšší úrovni. Míra rizik byla rozdělena do pěti kategorií a vyjádřena v % z celkového objemu jednotlivých sourodých aktiv: 0, 10, 20, 50, 100 %. Např. do první kategorie spadala hotovost, pohledávky vůči vládám a centrálním bankám v národní měně, ostatní pohledávky vůči vládám a centrálním bankám států OECD atp. V ostatních případech byl rozptyl mnohem větší a umoţňoval „národní přístup“.

39

Tento pokus o rigorózní regulaci bankovního systému byl v období ekonomického růstu v rozporu s ekonomickým tlakem na procyklické chování bank. Některé banky povaţovaly za nemístné takové umrtvení kapitálu a vypracovaly postupy, jak normativ obejít. Zavádění těchto pravidel do bankovní praxe se uskutečnilo i v členských zemích G10 v různé kvalitě. Ostatní země se zapojily do tohoto procesu z vlastní vůle a kvalita jejich aplikace nebyla rovněţ zkoumána.

4.2.2 Basel II Zkušenosti s rámcem Basel I byly postupně vyuţity při vypracování nového rámce pravidel pod názvem Basel II57. Současně se pokročilo v ambicích regulovat bankovní sektor a zesilovat regulační pravidla. V červnu 2006 byla publikována úplná verze materiálu pod stejným titulkem jako předchozí: International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards, avšak jiţ přímo v názvu označená jako Basel II. Materiál byl kompilací několika podkladů. Kromě původního rámce z roku 1988 tam bylo zahrnuto rozpracování nových pravidel z roku 2004, doplněk ke Capital Accord zahrnující trţní rizika z roku 1996 a revidovaný původní materiál z roku 2005. Ten uţ přinášel detailně rozpracovaný rámec pravidel pro měření kapitálové přiměřenosti. Hlavní myšlenka se zakládala na snaze najít odpovědi na otázku, jaké rezervy banka potřebuje k pokrytí svých rizik, aby zůstala likvidní. Vycházela z obecného poznání významu stability jednotlivé banky pro stabilitu celého finančního systému a také z vlastní zkušenosti BIS s řízením rizik a vytvářením přiměřených rezerv. Nový rámec zlepšil přístup ke kvalitě a kvantifikaci rizik na základě jejich rozdělení a identifikace. Nový je i pohled bank na umístění jejich aktiv jako na hlavní riziko ztrát. Dalším krokem je oddělení operativních a úvěrových rizik a jejich kvantifikace. Byl učiněn pokus těsněji provázat ekonomický a regulační kapitál, aby se zúţil prostor pro provádění regulačních měnových arbitráţí, i kdyţ se to s ohledem na odlišné podmínky vţdy nedaří. Základní cíl prací na souboru Basel II byl definován obdobně jako v předchozí etapě s tím, ţe je třeba rámec regulace rozšířit a zaměřit na celý bankovní systém, jeho spolehlivost a 57

Basel II: International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards: A Revised Framework Comprehensive Version. Bank for International Settlements [online]. 2006 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/bcbs128.htm.

40

stabilitu. Nový rámec měl stimulovat přijetí důslednějšího risk managementu a prezentoval ho jako hlavní příspěvek k vylepšení předchozího rámce. Zavedl nové pojmy, jako jsou tři hlavní pilíře, na nichţ jsou nová opatření postavena: 1. minimální kapitálové poţadavky 2. bankovní dohled 3. trţní disciplína. Při hledání nového rámce kapitálové přiměřenosti Výbor dospěl k závěru, ţe cíle jiţ bylo dosaţeno, ţe kapitálový ekvivalent ve výši 8 % rizikových aktiv můţe zůstat nezměněn. Tento normativ byl opět míněn jako minimální sazba pro mezinárodně činné banky. Za významnou inovaci povaţoval širší pouţití odhadu rizik, který by banky měly v budoucnu provádět za účelem získání vstupních údajů do kalkulace potřebného rezervního kapitálu. Za tím účelem uváděl minimální soubor poţadavků, kterým by tento odhad měl odpovídat. Nový rámec dával moţnost vybrat si z kritérií pro stanovení rizikových poţadavků na rezervní kapitál ve vztahu k úvěrovým a operativním rizikům podle svých operačních a trţních struktur. Současně dovoloval do určité míry podle národních podmínek přizpůsobení pravidel různým poměrům národních trhů. Přitom se sice zdůrazňovalo předsevzetí kontrolovat tyto benevolence, avšak krizový vývoj to znemoţnil. Za tím účelem byla vytvořena Harmonizační skupina pro zavádění pravidel (Accord Implementation Group). Nová pravidla měla být citlivější neţ předchozí. Proto měly být realizovány zejména poslední dva pilíře, tj. bankovní dohled a trţní disciplína. Je zřejmé, ţe tento důraz vyplýval z reálného hodnocení skutečnosti a obav, ţe vysoká míra liberalizace bankovního sektoru je neúměrná hrozícím rizikům. Jako ideál dnes připadá volání po zodpovědném stanovení minimálního rezervního kapitálu, jeho zodpovědném posouzení ze strany bankovního dohledu a zodpovědném chování banky na trhu. Budování takového schématu bude zřejmě obsahem příštích desetiletí. Některé problémy s definováním základních prvků reformního systému přetrvávaly a stále jsou aktuální. Zejména šlo o zpřesnění některých pojmů vůči jejich pouţití v ekonomické konstrukci stability. K nim patří například pojem pouţitelného kapitálu jako kapitálu 41

schopného krýt potenciální očekávané či neočekávané ztráty. Taktéţ by měla pokračovat diskuze k vyjasnění převaţujících postupů a technologií bankovního managementu při řízení rizik včetně způsobů jejich kvantifikace a ekonomického kapitálu. Je nesporné, ţe zkušenosti získané v tomto procesu umoţní při dobré vůli a tlaku okolností posunout měnový a finanční systémový rámec na vyšší úroveň. Nevýhodou je, ţe pravidla lze formulovat jen na předvídatelné podmínky. Navíc pravidla nestačí jen formulovat, ale hlavně zavést a včas a kvalitně aplikovat.

4.2.3 Basel III58 Začátek aplikace nového rámce souzněl se začátkem finanční krize a ukončil jeho zavádění. Následně krize 2007–09 zdůraznila potřebu odlišného pojetí regulace a postavila i před bankovní svět nové problémy. Ukázala nedokonalost dosavadní regulace a kontroly a odkryla neschopnost čelit tlakům na vstup bank na půdu neprozkoumaných a neadekvátních rizik. Krize obnaţila vztahy mezi trhy a zvýšila rizika vzájemné nákazy. Práce na vypracování a zdůvodnění účinnějších opatření se nezastavily. Jiţ v červnu 2009 schválil BCBS balíček opatření za účelem zesílení tří sloupů rámce Basel II (Enhancement to the Basel II Framework)59 a v prosinci téhoţ roku byl předloţen k připomínkám. Jeho snahou bylo dokončit úpravu standardů do konce roku 2010 a připravit je pro zavedení v průběhu příštích dvou let. Tento úkol byl splněn a v říjnu 2010 byl zveřejněn komplexní materiál v podobě zprávy pro země G20 (The Basel Committee´s response to the financial crisis: report to G20), který upravoval podrobnosti jiţ uvedených programových okruhů: 1. Pro zlepšení kvality bankovního kapitálu je kladen důraz na akcie a rezervy, coţ umoţní, ţe mezinárodní banky budou moci lépe odolat hrozícím ztrátám. 2. Nová pravidla mají zvýšit kapitál k pokrytí úvěrových rizik z obchodů, které tvořily hlavní ztráty bank. Návrhy se týkají posílení 1. pilíře (minimální kapitálové přiměřenosti) rámce Basel II zvýšením váhy rizik pro úvěrovou angaţovanost. Zvyšují se také poţadavky na kapitál kryjící rizika, vyplývající z angaţovanosti partnerů v derivátových operacích a dohodách o zpětném odkupu akcií. 58

59

Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking systems. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/bcbs189.pdf. Enhancements to the Basel II framework. Bank for International Settlements [online]. 2009 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/bcbs157.htm.

42

3. Zavedení normy pro spekulační operace jako dodatečného opatření k předchozímu rámci pravidel Basel II má zamezit přemrštěným tlakům na rizikové operace a pomoci kvantifikovat odpovídající rizika. 4. Další opatření mají omezit procyklické chování bank v době růstu a tlumit či absorbovat jeho negativní vlivy. Toho se má dosáhnout vytvářením rezerv v době konjunktury podle kalkulace očekávaných ztrát v budoucnu i za cenu omezení výplaty přehnaných dividend, odkupu akcií a kompenzací. Procykličnosti napomáhají i účetní standardy pro některé exponované statě bilancí. Proto se neustále pracuje na jejich zdokonalení. 5. Pro banky s velkým vlivem na stabilitu systému se zkoumá účelnost zavedení kapitálové přiráţky a odpovídajícího reţimu bankovního dohledu, který by sníţil či odstranil projevy systémových rizik a oslabil propojení bank s celým systémem. 6. Pro zvýšení pruţnosti a odolnosti nadnárodních bank vůči krizovým jevům a pro mezinárodní harmonizaci pravidel kontroly rizik byla stanovena minimální norma likvidity, zajištění zdrojů, které pokryjí odhadovanou potřebu hotovosti na 30 dní. 7. Zdokonalení řízení rizik vyţadovalo vylepšení 2. pilíře rámce opatření Basel II (kontrola bankovního dohledu). Zahrnuje široce koncipovanou kontrolu a řízení rizik, rizika mimobilanční angaţovanosti a sekuritizační opatření, koncentraci rizik a pobídky bank pro lepší řízení rizik a dlouhodobou návratnost. V průběhu roku 2010 výbor uvolnil řadu dalších dokumentů podporujících záměr nového strukturování opatření proti krizovým vlivům a na zvýšení bezpečnosti bankovního systému. V březnu 2010 byly dány k připomínkám Principy zdokonalení řízení a kontroly bank60. Dokument uvádí základní nedostatky, které se zviditelnily v průběhu finanční krize. Kontrola v bankách má obnovit tvorbu pravidel pro zavedení nejlepších postupů a pravidelně vyhodnocovat účinnost bankovní politiky. V dubnu 2009 výbor vydal příručku pro banky, jak hodnotit v bankovní praxi stanovování trţní hodnoty finančních nástrojů.61 V srpnu 2009 Výbor vydal Hlavní principy pro výměnu IAS 39 (International Accountig Standards)62, aby pomohl Mezinárodnímu výboru pro účetní standardy (IASB) seznámit banky s otázkami zjišťování a měření trţní hodnoty a s příslušnými pokyny. Tento krok umoţní vypracovat 60 61

62

Principles for enhancing corporate governance - consultative document. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/bcbs168.htm. Supervisory guidance for assessing banks' financial instrument fair value practices - final paper. Bank for International Settlements [online]. 2009 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/bcbs153.htm. Guiding principles for the replacement of IAS 39. Bank for International Settlements [online]. 2009 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/bcbs161.htm.

43

nové standardy, které zvýší relevanci a průhlednost informací partnerů o stavu bank. Podobných materiálů je v průběhu roku asi desítka a jsou určeny k diskuzi či pro zavedení do praxe v bankách. Návrhy na nový rámec standardů Basel III prošly připomínkami a byly dokončeny podle plánu do konce roku 2010. V prosinci byly publikovány dva komplexní materiály, které obsahují nová i inovovaná pravidla bankovní kontroly a regulace pod názvem Basel III: 1. Basel III: A global regulatory framework for more resilient banks and banking system (komplexní soubor regulačních pravidel pro posílení odolnosti bank a bankovního systému) 2. Basel III: International framework for liquidity risk measurement, standards and monitoring (mezinárodní rámec pravidel pro měření rizik likvidity, standardy a monitoring). V diskuzi byly upraveny některé formulace a bylo dosaţeno několika kompromisů v dosti podstatných otázkách: - Předchozí definice kapitálové přiměřenosti byla rozšířena. - Normativ pro spekulativní operace bude méně omezující a bude rozprostřen na delší období; operace začnou být monitorovány 1. ledna 2011, zatímco přechodné období začne aţ 1. 1. 2013 a skončí 1. 1. 2019. - Poţadavky na kvalitu a kvantitu likvidity budou dány jako příloha a budou rozfázovány na delší období. Kapitálová přiměřenost se má ze stávajících 8 % zvýšit nad 10,5 %. České banky to nezasáhne, protoţe tento poţadavek splňují jiţ dnes63. Podle nových pravidel pro regulaci budou banky muset zvýšit kapitál vázaný v rezervách podle odhadu BIS celkem o 600 mld. eur. Budou muset změnit kvantifikaci struktury a vztahy protipoloţek aktiv a pasiv a posílit likvidní aktiva. Nový systém můţe být zaveden jen s podporou jednotlivých vlád. Proto je schválení těchto opatření ze strany států G20 tak důleţité. V dopise předsedy Výboru pro finanční stabilitu

63

ZAVADILOVÁ, T. Banky nová regulace přijde na stovky miliard eur. MLADÁ FRONTA E15, 17 Dec 2010, č. 776, s. 10.

44

(FSB) státům G20 z 12. listopadu 2010 se zdůrazňuje jejich odpovědnost za uvedení reforem do praxe.64 Podle něj nová pravidla sníţí pravděpodobnost a ostrost finančních krizí a vytvoří méně procyklický bankovní systém podporující dlouhodobý ekonomický růst. Jsou projektována tak, aby podstatně zvýšila kvalitu, kvantitu i mezinárodní konzistenci bankovního kapitálu a likvidity, omezila pákový efekt a časový nesoulad. Účinnost těchto norem předpokládá efektivní kontrolu a administrativní tlak ze strany kaţdého státu. Kontrola musí aktivně odhalovat problémy s cílem zamezit jejich dopadu na jednotlivé firmy i na celý finanční systém a stimulovat pravdivou identifikaci rizik. Za tím účelem musí mít nezbytný profesní potenciál, potřebné prostředky, mandát a zdroje. Zavádí se nový pojem „systémově důleţité finanční instituce“ (Systemically Important Financial Institutions, SIFIs), jejichţ výběr bude proveden jen podle výše daňových plateb. Protoţe neexistují právní moţnosti ani ekonomnické nástroje, které by mohly omezit pohyb rizik přes hranice, přeshraniční vliv těchto bank musí být ošetřen domácí jurisdikcí. Vyuţití nových pravidel Basel III bude zahájeno 1. ledna 2013. Do té doby musí být promítnuta do národní legislativy. Od tohoto data začne přechodné období, kdy bude jejich účinnost postupně narůstat aţ do 1. ledna 2019, kdy začnou plně působit. Závěrem lze poznamenat, ţe dosavadní regulace mohly učinit málo, aby ochránily banky před dopady krize nejen proto, ţe nestihly být zavedeny, ale také proto, ţe banky zapomněly, ţe nejsou v těchto procesech pasivním objektem, ale aktivním subjektem a udělaly málo pro svoji bezpečnost. Přebytek peněz soustředěných na jednom místě a relativní nedostatek investičních příleţitostí je nutí vyuţívat relativně výnosné, ale více rizikové příleţitosti. I krize 1929–32 vznikla ve Spojených státech. To přináší poznatek, ţe pozornost by se měla soustředit především tam, kde je krizový potenciál největší. Nelze předpokládat, ţe by krize tohoto rázu vnikla na Slovensku či v Čechách.

64

Progress of Financial Regulatory Reforms. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-0330]. Dostupný z WWW: http://www.financialstabilityboard.org/publications/r_101109.pdf.

45

5

Výzkumná a informační činnost65

5.1 Organizace a orientace výzkumu BIS provádí výzkum a analýzu otázek pro centrální banky a jejich kontrolní orgány. Výsledky jsou publikovány ve výročních zprávách, čtvrtletních revue a v dalších edičních řadách, jako jsou BIS Papers a Working Papers a v neposlední řadě v externích profesionálních publikacích a na webových stránkách BIS: http://www.bis.org/. Výzkumná činnost umoţňuje pouţít výsledky jako pracovní materiál na různá jednání a poskytovat administrativní a analytické sluţby různým výborům, asociacím a pracovním skupinám, jejichţ sekretariáty pracují na půdě BIS. V současné době se výzkum soustřeďuje na otázky měnové a finanční stability, které mají klíčový význam pro bezkrizový ekonomický rozvoj. Jsou to dvě stránky jedné mince, jejichţ vývoj je těsně spjat a vzájemně podmíněn. Globální finanční krize postavila tyto otázky do nového světla a zvýraznila předtím málo vnímané faktory dynamiky a důsledky politiky, prováděné v měnové a finanční sféře. BIS detailně zkoumá příčiny poruch finančního trhu s vyuţitím údajů bankovní statistiky, studuje účinnost krátkodobých opatření na průběh krize, zejména masivních vládních finančních injekcí bankám, účinky dlouhodobé politiky, především kontrolních a regulačních opatření na vývoj stability a také vlivy finanční infrastruktury států a vývoj jejich zadluţenosti. BIS nemá organizační sloţky specializované na výzkum. Ten je prováděn v rámci příslušných útvarů banky či organizován na širokém mezinárodním základě v rámci standardizačních výborů a jejich pracovních skupin. Příkladem takové spolupráce je tříletý opakovaný výzkum vybraných aktuálních otázek. Spolupracující banky shromáţdily podklady z cca 4.000 finančních institucí v jednotlivých zemích, které pak zkompletovala BIS. Tento výzkum vyústil v řadu publikací v roce 2010. Z nich nejkomplexnější je detailní výsledná zpráva o vývoji na forexovém trhu66. V tomto případě jde o výzkum rozsahu a struktury forexového trhu cizích měn a OTC (Over-The-Counter) derivátů. Materiál má 96 stran a pojednává o problémech transparentnosti trhu a moţnostech jeho monitorování tak, aby činnost a 65 66

80th Annual Report, Research and statistics. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-0330], s. 126–129. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e8.pdf. Triennial Central Bank Survey of Foreign Exchange and Derivatives Market Activity in 2010 - Final results. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/rpfxf10t.htm.

46

angaţovanost hráčů neohroţovaly stabilitu globálního finančního systému. Dalším souhrnným materiálem je Zpráva o činnosti na globálním měnovém trhu v roce 201067, která pojednává o vývoji aktivit v této oblasti a o účinnosti měnových nástrojů. Tyto práce bývají někdy rozsáhlé a jsou publikovány v měsíčních, ročních či jinak stanovených cyklech.

BIS také soustřeďuje, agreguje, analyzuje a rozšiřuje statistické informace o mezinárodním finančním systému a poskytuje je centrálním bankám. Tato činnost je o to důleţitější, ţe v průběhu finanční krize se objevily mezery ve statistických údajích v klíčových oblastech. Statistické údaje shromaţďuje BIS ve spolupráci s centrálními bankami, zabezpečuje jejich úschovu, a poskytuje sluţby pro zainteresované organizace, které takto mohou sdílet klíčové makroekonomické údaje. Dalším předmětem zájmu je zkoumání výsledků krátkodobé politiky států, které reagovaly na účinky a hrozby krize masivní přímou finanční podporou ohroţeným bankám a nekonvenčními opatřeními měnové politiky. Klíčovým směrem výzkumu je zkoumání předpokladů budoucí účinnosti dlouhodobé politiky jmenovitě vliv rámce regulativních a kontrolních standardů na podnikání bank a stabilitu systému. Výsledkem byly návrhy na zavedení přísnější makroprudenční politiky a jejích nástrojů, jako je metodologie měření systémových rizik, kalibrace finančních nástrojů podle jejich systémového významu pro finanční instituce a vypracování soustavy anticyklických kapitálových poţadavků. Výzkumné práce jsou průběţně posuzovány na konferencích a seminářích, které banka organizuje pro široký okruh odborníků z centrálních bank, akademické funkcionáře i řídící pracovníky z podnikové sféry. Takovou příleţitostí jsou i výroční konference BIS. Na deváté výroční konferenci68 vedoucí pracovníci centrálních bank diskutovali problémy budoucnosti centrálních bank v pokrizovém období. Centrální banky vnímají rozpornost mezi faktickým omezováním jejich činnosti mezinárodními a národními orgány a hledají styčný bod zájmu,

67

68

Triennial Central Bank Survey Report on global foreign exchange market activity in 2010. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/press/p101201.htm. 9th BIS Annual Conference, The Future of Central Banking under Post-Crisis Mandates. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/events/conf100624/index.htm.

47

který se nalézá někde na pomezí systémové stability a příznivého vývoje ziskovosti se zvladatelnými riziky. Chápou, ţe se mandát a role centrálních bank mění, ale ještě není jisté, v jaké míře a zda je vytyčený směr správný. Nemusí být kaţdému jasné ani poučení z krize a jeho vliv na činnost a uspořádání centrálních bank. Všechny tyto a s nimi související otázky nemají a nemohou mít exaktní odpověď, protoţe vývoj pokračuje dál, jak to ukazuje krátký přehled výzkumu BIS, uvedený v poslední části této kapitoly. Významné postavení v této oblasti má Institut pro finanční stabilitu (FSI)69, který zaloţila v roce 1999 banka společně s Basilejským výborem pro bankovní dohled (BCBS), kdyţ se objevila potřeba vytvářet účinné globální standardy a postupy kontrolní činnosti a zavádět je do praxe. Jeho úkolem je poskytovat aktuální informace o trzích, produktech, nástrojích a inovacích ve finanční oblasti a pomáhat bankám řešit konkrétní problémy, které se vyskytnou při zavádění kontrolních standardů do praxe. Jeho činnost je na rozhraní denní praxe a tvůrčího řešení jejích problémů, coţ předpokládá vlastní výzkumnou činnost či její organizování v soustavě banky, či reformních orgánů. Za tím účelem vyuţívá kaţdoročně předem ohlašovaný široký program instruktáţních akcí, jako jsou konference, schůzky vysokých funkcionářů, diskusní fóra a semináře po celém světě, informační a výukové programy dostupné na webových stránkách, účelové publikace a čtvrtletní informační bulletiny. Institut vede v současné době Josef Tošovský, který je z titulu této funkce i členem vedení BIS.

5.2 Hodnocení pokrizového vývoje podle výzkumu BIS70 Pro současnou a další etapu reforem má poznání dosavadního vývoje a jeho směrování klíčový význam, protoţe umoţňuje správně nastavit nová pravidla regulace a dále je korigovat podle aktuálního vývoje. Proto je na závěr této práce účelné seznámit čtenáře s tím, jak vidí některá východiska své reformní činnosti samotná banka na základě své výzkumné činnosti, konfrontované s viděním centrálních bank a významných mezinárodních ekonomických a bankovních institucí.

69 70

The Financial Stability Institute (FSI).. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-30]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/fsi/aboutfsi.htm?ql=1. 80th Annual Report, Overview of the economic chapters. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-30], s. 3–7. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e.pdf.

48

Osmdesátá výroční zpráva konstatuje, ţe rok 2010 byl jiţ poznamenán pozitivními proudy oţivení vývoje světové ekonomiky a stabilizací měnových a finančních trhů. Došlo k tomu za mimořádných politických rozhodnutí vlád v celém světě a mohutných finančních injekcí systémovým bankám ze státních zdrojů. Svět se jiţ nachází mimo akutního nebezpečí, ale jeho ohroţení trvá zejména z vedlejších efektů finančních a makroekonomických podpůrných opatření a ze zatím otevřené krizové rány finančního sektoru, odkud hrozí nová nákaza a přerušení oţivení. Na základě toho volá BIS po ucelené reformní strategii a soustavné intenzivní péči o dokončení reforem schopných obnovovat odolnost finančního systému. Kdyţ v roce 2007 transatlantická krize začala, politici na ni reagovali nasazením velkých dávek přímé podpory finančnímu systému, nízkými úrokovými sazbami a zbytnělými bilancemi centrálních bank, přes které tato pomoc směřovala. Přes dosaţený efekt, který byl v jádru účinný, tato opatření mají silné postranní efekty, z nichţ vyplývají další zjevná nebezpečí: - přímá podpora zpoţďuje ţivotně důleţitou adaptaci systému na nové poměry a prodluţuje existenci ţivota neschopných firem; - nízké úrokové sazby jako ústřední bod politiky globální ekonomiky brání potřebnému sníţení pákového efektu a zvětšují deformaci finančního systému; - v dlouhodobě zbytnělých bilancích centrálních bank stále dominují určité části, které deformují ocenění některých cenných papírů a půjček a odrazují rozhodující hráče od potřebné účasti na formování trhu; - opoţďuje se vývoj subjektivního vědomí, ţe konečnou instancí hodnoty všech přijatých opatření je koncový klient, kupující, zájemce; - fiskální stimuly rozmnoţují státní dluh, který má jiţ dnes v řadě zemí neudrţitelný vývoj. V podstatě se dost otálí s tím, co dělat v ekonomice a ve finanční oblasti. Kombinace zranitelnosti finančního systému a vedlejších efektů intenzivního léčení hrozí uspokojením, recidivou a zpomalením potřebných reforem. BIS soudí, ţe makroekonomická podpora má své meze. Nedávné reakce trhu ukazují, ţe hranice fiskálních stimulů byly dosaţeny v řadě zemí. Okamţitá rozpočtová konsolidace je 49

potřebná i v řadě průmyslových zemí. Taková politika znamená nejen rozpočtové škrty neopodstatněných výdajů, ale především musí být doprovázena strukturálními reformami podněcujícími ekonomický růst a dlouhodobou rozpočtovou udrţitelnost. Strukturální reformy předpokládají nové směry investic a jejich financování. To je podstata konsolidace finančního trhu v nových podmínkách.

5.3 Charakter reforem71 Podle názoru BIS musí být zásadní reformy finančního systému kompletní a fundované tak, aby zabezpečovaly dlouhodobý udrţitelný růst. Reformy musí vytvářet regulační a kontrolní mechanizmy integrované do rámce globální i lokální ekonomické politiky. Nová globální finanční stabilita musí být zaloţena na regulační, kontrolní a makroekonomické politice států. Proto je třeba přesvědčit vlády o tom, ţe jen silná vládní politika a mezinárodní spolupráce umoţní dosáhnout cílů finanční a makroekonomické rovnováhy. V roce 2010 byly koncipovány podrobné a širokopásmové návrhy, jeţ jsou orientovány na různé typy krizí a hrozeb, které mohou ze současného hospodářského vývoje vyplynout. Takové reformy mají učinit budoucí krizi málo pravděpodobnou, a pokud přijde, i méně ostrou. Pro jejich úspěšnou aplikaci je třeba zabezpečit koordinovaný přístup všech rozhodujících orgánů. Regulátoři musí podle názoru BIS změnit svůj přístup ke všem elementům tvořícím bezpečnost

finančního

systému:

k nástrojům,

trhům

a

institucím.

Musí

vytvořit

makroprudenční politiku, která bude stimulovat schopnost finančního systému k permanentní obnově stability jako celku na bázi vysoké akceschopnosti všech jeho součástí. Fiskální orgány musí zachovávat dlouhodobou udrţitelnost krytí státních výdajů s tím, ţe zajistí přijetí politiky vytváření takových rezerv v dobách růstu, které budou schopny absorbovat nepříznivé vlivy v krizovém období. Centrální banky musí provádět komplexní měnovou politiku a kontrolovat dodrţování mezinárodních standardů.

71

80th Annual Report, Overview of the economic chapters. Bank for International Settlements [online]. 2010 [cit. 2011-03-30], s. 3–7. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/publ/arpdf/ar2010e.pdf.

50

Je potřebný rychlý přechod k intenzivní péči o chod světové ekonomiky. Přestoţe existují jisté znaky oţivení, negativní faktory, jako je vysoký veřejný dluh a pokračující nerovnováha vládních rozpočtů, stále ohroţují vývoj světové ekonomiky. Program reforem na všech frontách, tj. regulace, rozpočtu a měny, musí být posuzován a prováděn komplexně. Situace se vyvíjí nerovnoměrně. Zatímco některé rozvojové trţní ekonomiky ohroţuje přehřátí, růst HDP většiny vyspělých ekonomik je stále pod předkrizovou úrovní, nehledě na silné měnové a fiskální stimuly. Centrální banky během krize radikálně sníţily úrokové sazby, aby stabilizovaly finanční systém a reálnou ekonomiku. Tyto, zesílené politickými opatřeními, zaměřenými na funkčnost finančních trhů, pomohly zastavit rozklad ekonomiky. Taková měnová politika má však své meze. Nízké úroky mohou deformovat investiční rozhodování. Rizika pro finanční stabilitu, která mohou vzniknout v případě jejich udrţování v průběhu dlouhého období, je třeba pečlivě váţit. Dlouhé období můţe ponoukat dluţníky zkracovat splatnost úvěrů, prodluţovat působení rizikové pozice a zanedbávat potřebné opravy bilance. Měnovou politiku ohroţují nyní podle BIS současně dva vlivy. Jednak ţe tendence zvyšování úrokových sazeb a zeštíhlování nafouklých bilancí centrálních bank zpomalí oţivení a pak, ţe opoţděné zpřísnění reţimu kontroly zpozdí proces adaptace a vyústí v méně stabilní finanční systém ve střednědobém horizontu. Rozvojové trţní ekonomiky ozdravují rychleji a inflační tlaky se zvyšují. Protoţe mnohdy provádějí politiku nízkých úrokových sazeb, jsou zainteresovány na tom, aby perspektivy jejich vyššího ekonomického růstu přitáhly kapitál. Ten však zvyšuje kurs měny a ve svých důsledcích destabilizuje ekonomický vývoj. Některé pokračují v této politice a tlumí růst kurzů měny intervencemi na měnových trzích. Taková politika má tendenci být spojena s rozsáhlou expanzí v bankovní bilanci, rychlým růstem úvěrů a přehnaným růstem hodnoty aktiv. Riziko přehřátí se tak zvyšuje. Aby zabezpečily vyrovnanější vnitřní a vnější růst, někdy spoléhají více na pruţnost směnného kurzu a zpřísnění měnové politiky.

51

Vysoká úroveň veřejného dluhu mnoha průmyslových zemí je neudrţitelná. Rozpočtové deficity jsou ve vztahu k HDP vysoké. Také výdaje vyvolané stárnutím populace v příštích desetiletích značně porostou. Události v Řecku, Irsku a v dalších evropských zemích ukázaly, jak rychle investoři zapochybují o udrţitelnosti stability veřejných financí. Navíc vysoká úroveň veřejného dluhu můţe sníţit dlouhodobý ekonomický růst a v konečném důsledku ohrozit měnovou stabilitu. Tato rizika podtrhují potřebu rychlého přijetí důvěryhodných opatření ke sníţení rozpočtových deficitů v řadě zemí. Řešení dlouhodobé rozpočtové nerovnováhy vyţaduje strukturální reformy podporující potenci růstu výroby a umoţňující růst výdajů na sanaci rozpočtových schodků vyvolaných sociálními výdaji. Program rozpočtové konsolidace sniţováním deficitu na potřebnou úroveň v průběhu několika let nabízí značné výhody nízkých a dlouhodobě stabilních úrokových sazeb, méně zranitelný finanční systém a lepší předpoklady pro investice a dlouhodobý růst. Prioritou politiků je nyní integrovat do vládní politiky přísnější pravidla regulace, která budou aplikována na finančních trzích. Kapitál vyšší kvality, menší vliv rizik a stabilní financování by měly podepřít budoucí odolnost sektoru. Navíc, zdravější model obchodování by měl omezit náklady na financování a tím přispět k silnému, stabilnímu a udrţitelnému vývoji podnikání v sektoru. Stabilita finančního systému je podle zkušeností a analýzy BIS narušována deformovanými pobídkami a zpětnými procyklickými vlivy. Makroprudenční politika, která rozšiřuje perspektivy tradiční politiky, můţe zřídka posílit odolnost finančního systému vůči průběhu ekonomického cyklu nasazením konvenčních finančních nástrojů. Anticyklické kapitálové tlumiče mohou být budovány, kdyţ růst úvěrů převyšuje trend dosahovaný během konjunktury a zvolňuje během poklesu. Takový přístup by měl omezit nepřiměřenost cen úvěrů a aktiv a tak zmírnit tendenci k růstu ohroţení finančního systému. Orientace na ekonomický cyklus je těsně spojena s tradiční makroekonomickou stabilizační politikou. Pruţnější finanční systém odpovídá anticyklické měnové a fiskální politice a pomáhá odvracet útoky na finanční stabilitu. Jinak řečeno, měnová politika potřebuje vědět více o tom, jak čelit růstu systémové finanční zranitelnosti v době konjunkturního růstu. Toho lze dosáhnout prodlouţením horizontu politiky, tj. efektivnějším zvyšováním dlouhodobé stability cen.

52

Závěry Na základě studia podkladových materiálů a jejich zpracování jsem dospěla k následujícím závěrům. Činnost Banky pro mezinárodní platby je mimořádně rozsáhlá. Banka se svým významem řadí mezi nejdůleţitější světové ekonomické a finanční instituce, s nimiţ také úzce spolupracuje. Její činnost obsahuje jak silné elementy bankovní, jako jsou konkrétní operace a sluţby pro centrální a komerční banky a jiné národní i regionální finanční instituce, tak i organizační funkce na poli standardizace globálních měnových a finančních nástrojů. K tomu má dnes jiţ důleţitý mandát od skupiny G20 – skupiny největších ekonomik světa, s nimiţ je také v úzkém kontaktu. Její mezinárodní činnost na poli výzkumu, standardizace a zavádění regulačních a kontrolních nástrojů do bankovní sféry a hospodářské politiky států je zcela ojedinělá. Postihuje totiţ komplexní péči o vývoj měnových, finančních a hospodářských vztahů propojením mikro a makrosféry v jejích hlavních směrech, které mohou vytvářet rizika pro stabilitu globálního měnového a finančního systému. Vychází přitom z historických zkušeností z globálních i lokálních finančních krizí, které se snaţí postihnout svým výzkumem i organizací široké spolupráce dalších přidruţených orgánů, které sjednocuje na své půdě. Všechny tyto orgány jsou orientovány podle své profese a zabývají se vývojem ve své oblasti rovněţ komplexně. Je důleţité, ţe hlavní tendencí opatření BIS je zavádění regulativních standardů a pravidel a vytváření kontrolních mechanizmů provázaně jak ve sféře státní hospodářské politiky, tak i v politice a strategii jednotlivých bank. Tato tendence jiţ nenaráţí na výrazný odpor států ani bank, protoţe slibuje stabilní a udrţitelný vývoj, méně rizik a stabilní zisky. Problémy mohou opět nastat, pokud nové reformy tyto záměry nesplní. Vţdy však bude připravenost je korigovat.

53

Je zřejmé, ţe zavádění nových opatření bude mít různou kvalitu v různých státech a bankách podle míry souladu s jejich zájmy, protoţe všechny státy mají tendenci vyuţívat svoji měnovou a finanční politiku ve prospěch svých národních ekonomik. Ozývají se také rozporné názory na řešení neustálých problémů se světovými rezervními měnami a jejich stabilitou. Do hry začne vstupovat Čína se svými ambicemi, které zatím výrazněji neprofilovaly. Vše je otázkou dalšího vývoje. Problém stability je sám o sobě teoretickým a logickým problémem, protoţe stabilita je v rozporu s vývojem, po kterém touţí investoři, zejména s vývojem skokovým, přinášejícím mimořádný zisk, ale i mimořádná rizika. Proto BIS prosazuje trvale udrţitelný vývoj a stabilní přiměřené zisky při rozumné míře rizik. Moţností jak toho dosáhnout není mnoho. BIS chce proto zavést přiměřenou regulaci a kontrolu. Tento ideál má své jádro ve zvýšení kapitálové přiměřenosti bank a omezení vlivu subjektivního rizika na politiku zejména systémově významných bank s významným podílem operací na mezinárodních trzích a v kontrole dodrţování stanovených standardů a normativů jak ze strany centrálních bank, tak i ze strany bankovního dohledu. Velkou pozornost klade také na zkvalitňování rizikového managementu uvnitř bank, zejména včasného a zevrubného zkoumání rizik splatnosti úvěrů. Přesto se nelze ubránit dojmu, po zkušenostech ze všech dosavadních krizí, ţe krize vznikají v podstatě na stejném místě a ze stejných důvodů, které nelze předem odhalit a odvrátit, ať vznikají z objektivních či subjektivních důvodů či v jejich kombinaci. Vznikají čas od času po kumulaci snahy bank zabezpečit zisk alokací zdrojů na místech se špatným odhadem rizik. Lidé čas od času opakují stejné chyby a bankéři nejsou výjimka. Vývoj trhů jde stále do nových sfér, na novou půdu a nutí pouţívat nové nástroje, které podle jejich tvůrců mohou situaci zvládnout. A právě pouţití nových nástrojů ve změněné situaci vytváří nová dosud nepoznaná rizika. BIS chce vytvořit takovou soustavu, která by je byla schopna poznat a na hrozbu nebezpečí upozornit či ji dle moţnosti odvrátit. Pokud by se to včas nebo zcela nepodařilo, banky by měly mít takové rezervy, aby náraz krize vydrţely. To je podstata všeho snaţení – zabezpečit náleţitou likviditu bank.

54

Tento přístup k reformám se zdá být vyváţený a racionální, a nic lepšího a logičtějšího se ve stále měnícím světě nyní nerýsuje. Převládl názor, ţe určitá míra regulace ve vztahu k rizikům je nezbytná. Vše bude záviset na zavedení nových opatření a zodpovědném provádění měnové a finanční politiky centrálními bankami a státy a provádění zodpovědné politiky vedeními bank. Ţe řešení tohoto problému existuje, dokládá zodpovědná konzervativní politika řady bank, včetně Banky pro mezinárodní platby. Proto je vypracování a zavádění k tomu směřujících opatření na správném místě.

55

Seznam použité literatury Tištěné monografie 1. BABOUČEK, I., a kol. Regulace činnosti bank : Otázka konvertibility, stability a likvidity. 3. vyd. Praha : Bankovní institut vysoká škola, a. s., 2009. 318 s. ISBN 978-80-7265-144-3.

2. MARKOVÁ, J. Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomia, 2006. 270 s. ISBN 80-245-1053-7. 3. MARKOVÁ, J. Mezinárodní měnové instituce. 1 vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2002. 251 s. ISBN 80-245-0431-6. 4. MÜLLER, H., KRIEGER, K. F., VOLLRATH, H., REDAKCE MEYERS LEXIKONU Dějiny Německa. 1. vyd. Praha : NLN, s. r. o., nakladatelství Lidové noviny, 1995. 591 s. Dějiny států. ISBN 80-7106-125-5. 5. NĚMEČEK, E. Mezinárodní měnový systém: Otázka konvertibility, stability a likvidity. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2000. 247 s. ISBN 80246-0081-1. 6. PROCHÁZKA, P. Mezinárodní bankovnictví. 1. vyd. Praha : Bankovní institut, a.s., 1996. 347 s. Bankovnictví. ISBN 80-902243-0-X.

Tištěný deník Mladá fronta E15: deník. Vydává Mladá fronta, a. s. 2007- , E 17948. ISSN 1803-4543.

Internetové stránky 1. Bank for International Settlements [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: < http://www.bis.org/> . 2. ČNB Česká národní banka [online]. [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: < http://www.cnb.cz/cs/index.html > . 3. E15.cz [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: . 4. Herstatt Bank [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: < http://www.economypoint.org/h/herstatt-bank.html> . 5. Metapedie, Alternativní encyklopedie [online]. [cit. 2011-03-31]. Dostupný z WWW: < http://cs.metapedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana> . 6. Organigram. Bank for International Settlements [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: < http://www.bis.org/about/organigram.pdf> .

56

Příspěvky v elektronických monografiích a seriálech 1. BORDO, M. D. A Brief History of Central Banks: Federal Bank of Cleveland [online]. 2007 [cit. 2011-03-27]. Dostupný z WWW: < http://www.clevelandfed.org/research/commentary/2007/12.cfm> . 2. HANZAL, J. Youngův plán na úpravu německých reparací (1929): Moderní dějiny, Vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky [online]. 2009 [cit. 2011-03-19]. Dostupný z WWW: . 3. WOOD, P. Global Banking: The Bank for International Settlements: NewsWithViews.com [online]. 2005 [cit. 2011-03-19]. Dostupný z WWW: < http://www.newswithviews.com/Wood/patrick4.htm> . 4. WOOD, P. Global Banking: The Bank for International Settlements: NewsWithViews.com [online]. 2005 [cit. 2011-03-19]. Dostupný z WWW: < http://www.newswithviews.com/Wood/patrick5.htm> .

57

Seznam příloh Příloha č. 1:

Členské centrální banky a instituce BIS

Příloha č. 2:

Představenstvo BIS

Příloha č. 3:

Vedení BIS

Příloha č. 4:

Organizační struktura BIS

58

Příloha č. 1

Členské centrální banky a instituce BIS Bank of Algeria Central Bank of Argentina Reserve Bank of Australia Central Bank of the Republic of Austria National Bank of Belgium Central Bank of Bosnia and Herzegovina Central Bank of Brazil Bulgarian National Bank Bank of Canada Central Bank of Chile People’s Bank of China Croatian National Bank Czech National Bank National Bank of Denmark Bank of Estonia European Central Bank Bank of Finland Bank of France Deutsche Bundesbank (Germany) Bank of Greece Hong Kong Monetary Authority Magyar Nemzeti Bank (Hungary) Central Bank of Iceland Reserve Bank of India Bank Indonesia Central Bank & Financial Services Authority of Ireland Bank of Israel Bank of Italy Bank of Japan

Bank of Korea Bank of Latvia Bank of Lithuania National Bank of the Republic of Macedonia Central Bank of Malaysia Bank of Mexico Netherlands Bank Reserve Bank of New Zealand Central Bank of Norway Bangko Sentral ng Pilipinas (Philippines) National Bank of Poland Bank of Portugal National Bank of Romania Central Bank of the Russian Federation Saudi Arabian Monetary Agency National Bank of Serbia Monetary Authority of Singapore National Bank of Slovakia Bank of Slovenia South African Reserve Bank Bank of Spain Sveriges Riksbank (Sweden) Swiss National Bank Bank of Thailand Central Bank of the Republic of Turkey Bank of England Board of Governors of the Federal Reserve System (United States)

59

Příloha č. 2

Správní rada BIS Christian Noyer, Paris předseda správní rady Masaaki Shirakawa, Tokyo místopředseda Ben S Bernanke, Washington, DC Mark Carney, Ottawa Agustín Carstens, Mexico City Luc Coene, Brussels Mario Draghi, Rome William C Dudley, New York Philipp Hildebrand, Zürich Stefan Ingves, Stockholm Mervyn King, London Jean-Pierre Landau, Paris Fabrizio Saccomanni, Rome Jean-Claude Trichet, Frankfurt am Main Paul Tucker, London Axel Weber, Frankfurt am Main Nout H E M Wellink, Amsterdam Zhou Xiaochuan, Beijing Zástupci: Andreas Dombret or Karlheinz Bischofberger, Frankfurt am Main Paul Fisher or Michael Cross, London Pierre Jaillet or or Christian Durand, Paris Peter Praet or Jan Smets, Brussels Ignazio Visco, Rome Janet L Yellen or D Nathan Sheets, Washington, DC Výbory správní rady: Administrative Committee řízený Philippem Hildebrandem Banking and Risk Management Committee řízený Stefanem Ingvesem Audit Committee řízený Markem Carneyem Nomination Committee řízený předsedou správní rady

60

Příloha č. 3

Vedení BIS Jaime Caruana generální ředitel Hervé Hannoun zástupce generálního ředitele Peter Dittus generální tajemník a vedoucí generálního sekretariátu Stephen G Cecchetti ekonomický poradce a vedoucí měnového a ekonomického úseku Günter Pleines vedoucí bankovního úseku Diego Devos generální rada Jim Etherington zástupce generálního tajemníka Louis de Montpellier zástupce vedoucího bankovního úseku Claudio Borio zástupce vedoucího měnového a ekonomického úseku (výzkum a statistika) Philip Turner zástupce vedoucího měnového a ekonomického úseku (politika, koordinace a administrace) Josef Tošovský předseda Institutu pro finanční stabilitu

61

Příloha č. 472

Organizační struktura BIS

72

Organigram. Bank for International Settlements [online]. 2011 [cit. 2011-03-20]. Dostupný z WWW: http://www.bis.org/about/organigram.pdf.

62