Poslouchejte. Svatynû vykupitelû na Stfielecké stráni je zatracenû lïiv

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 7

1 Poslouchejte. Svatynû vykupitelÛ na Stfielecké stráni je zatracenû lÏiv˘ název, protoÏe tam nikdo vykoupení nedojde a o svatyni uÏ vÛbec nelze mluvit. Zemû kolem dokola je plná zakrslého kfioví a bujícího plevele a sotva poznáte rozdíl mezi létem a zimou – coÏ znamená, Ïe bez ohledu na roãní období je tam neustále hnusná, mrazivá zima. Svatynû samotná je viditelná na míle daleko, pokud právû nastane ta vzácná chvíle, kdy ji nehalí závoj ‰pinavého smogu, a je zbudovaná z kfiemene, cementu a r˘Ïové mouky. Cement je díky r˘Ïové mouce tvrd‰í neÏ kámen a to je jeden z dÛvodÛ, proã tahle vûznice, protoÏe nic jiného neÏ vûznice to není, odolala ãetn˘m snahám o obléhání a dobytí, snahám, které se nyní povaÏují za tak nesmyslné, Ïe se o to uÏ celá staletí nikdo nepokusil. Je to ohavné páchnoucí místo, kam se kromû lordÛ vykupitelÛ nikdo dobrovolnû neuch˘lí. Kdo jsou tedy jeho vûzÀové? Je to nesprávn˘ v˘raz pro ne‰Èastníky, ktefií jsou na Stfieleckou stráÀ zavleãeni, protoÏe slovo vûzeÀ naznaãuje nûjak˘ zloãin, zatímco tito lidé, ani jeden z nich, se nezpronevûfiili Ïádnému lidskému ani boÏímu zákonu. Nepodobají se také Ïádnému vûzni, kterého jste v Ïivotû vidûli: ti, kdo jsou sem pfiivádûni, jsou vesmûs chlapci do deseti let. V závislosti na vûku, v nûmÏ se sem dostanou, mÛÏe uplynout víc neÏ dal‰ích patnáct let, neÏ zase odejdou, a navíc se jich ven dostane sotva polovina. Ta druhá polovina svatyni opou‰tí v rubá‰i z modré pytloviny a je pohfibena na Ginkyho poli, na hfibitovû, kter˘ zaãíná pod hradbami. Je to obrovsk˘ hfibitov, táhne se do dáli, kam aÏ oko dohlédne, z ãehoÏ si mÛÏete udûlat urãitou pfiedstavu o tom, jak je Stfielecká stráÀ velká a jak nesmírnû tûÏké je udrÏet se tam vÛbec naÏivu. Neexistuje nikdo, kdo by se vyznal ve v‰ech prostorách svatynû, a ztratit se v jejích nekoneãn˘ch chodbách, které se zatáãejí a kroutí, stoupají a klesají, je stejnû snadné jako zabloudit nûkde v divoãinû. Nikde se nic nemûní ani na jejím vzhledu – kaÏdá její ãást vypadá úplnû stejnû jako v‰echny ostatní: tmavû hnûdá, ponurá a páchnoucí nûãím star˘m a zkaÏen˘m. V jedné z tûchto chodeb stojí chlapec, v rukou drÏí velk˘ tmavomodr˘ pytel a dívá se z okna. MÛÏe mu b˘t tak ãtrnáct nebo patnáct let, pfiesn˘m vûkem si není jist˘ on ani nikdo jin˘. Své pravé jméno dávno zapomnûl,

7

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 8

PA U L H O F F M A N

protoÏe kaÏd˘, kdo sem pfiijde, je znovu pokfitûn a dostane jméno jednoho z muãedníkÛ, jeÏ lordi vykupitelé uctívají – a tûch je spousta vzhledem k tomu, Ïe v‰ichni lidé, které se jim nepodafiilo obrátit na víru, lordy vykupitele upfiímnû nenávidí. Chlapec se jmenuje Thomas Cale, aãkoli kfiestním jménem mu nikdo nikdy nefiíká, a tím, Ïe se dívá z okna, se dopou‰tí neobyãejnû tûÏkého hfiíchu. K oknu ho pfiilákalo zaskfiípûní severozápadní brány, která pfii v‰ech vzácn˘ch pfiíleÏitostech, kdy ji nûkdo otevfiel, sténala jako nûjak˘ obr s muãiv˘mi bolestmi v kolenou. Sledoval, jak dva lordi v ãern˘ch sutanách pfiekraãují její práh a doprovázejí dovnitfi asi osmiletého malého chlapce, za nímÏ jde dal‰í, o nûco mlad‰í, a pak je‰tû dal‰í. Celkem jich Cale napoãítal dvacet, neÏ prÛvod uzavfiel druh˘ pár vykupitelÛ a brána se pomalu, revmaticky zaãala zavírat. CalÛv v˘raz se zmûnil; vyklonil se z okna, aby vidûl zavírající se bránou na Strupatinu, která leÏela za ní. Od onoho dne, kdy sem pfied více neÏ deseti lety pfii‰el – fiíkalo se, Ïe byl nejmlad‰ím dítûtem, jaké kdy bylo do svatynû pfiivedeno – byl venku za branami jen ‰estkrát. Pfii kaÏdé z tûchto ‰esti pfiíleÏitostí ho hlídali, jako by za nûj stráÏní ruãili Ïivotem (coÏ také ruãili). Kdyby byl v nûkteré ze zmínûn˘ch ‰esti zkou‰ek – byly to totiÏ opravdové zkou‰ky – selhal, byli by ho na místû zabili. Ze svého pfiedchozího Ïivota si nepamatoval vÛbec nic. KdyÏ se brána zavfiela, vûnoval znovu pozornost chlapcÛm. Îádn˘ z nich nebyl buclat˘, mûli ale kulaté obliãeje mal˘ch dûtí. Pfii pohledu na pevnost, na její nesmírnou rozlohu a mohutné hradby, v‰ichni valili oãi, aãkoli v‰ak byli zmatení a zakfiiknutí neznám˘m prostfiedím, jinak strach nemûli. Calova hruì se zaplnila podivn˘mi hlubok˘mi emocemi, které nedokázal pojmenovat. ByÈ se v nich ale témûfi utápûl, jeho nadání jedním uchem neustále naslouchat v‰emu, co se dûje kolem, ho jako uÏ tolikrát v minulosti zachránilo. Odskoãil od okna a kráãel dál chodbou. „Ty tam! Poãkej!“ Cale se zastavil a otoãil se. V jednûch ze dvefií, jeÏ do chodby ústily, stál neobyãejnû tlust˘ vykupitel se záhyby kÛÏe visícími pfies okraj límce, a z místnosti za jeho zády se linula pára a rÛzné zvlá‰tní zvuky. Cale na nûj s nezmûnûn˘m v˘razem pohlédl. „Pojì sem a ukaÏ se mi.“ Chlapec do‰el k nûmu. „Á, to jsi ty,“ poznal ho tlust˘ vykupitel. „Co tady dûlá‰?“ „Lord dohlíÏitel mû poslal s tímhle k bubnu.“ Zvedl modr˘ pytel, kter˘ nesl. „Cos to fiíkal? Mluv víc nahlas!“

8

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 9

L E VÁ R U K A B O Î Í

Cale samozfiejmû vûdûl, Ïe je tlust˘ vykupitel na jedno ucho hluch˘, a schválnû mluvil ti‰e. Teì svoji odpovûì zopakoval hlasit˘m hulákáním. „Dûlá‰ si ze mû legraci, chlapãe?“ „Ne, vykupiteli.“ „Cos dûlal u toho okna?“ „U okna?“ „Nedûlej ze mû hlupáka. Cos tam dûlal?“ „Sly‰el jsem, jak se otevírá severozápadní brána.“ „MÛj ty boÏe, váÏnû?“ Zjevnû ho to pfiivedlo na jiné my‰lenky. „Pfii‰li nûjak brzo.“ PodráÏdûnû zabruãel, pak se otoãil a podíval se do kuchynû za sebou. Tam totiÏ tlou‰tík patfiil, byl to lord Ïivitel a dohlíÏel na kuchyni, v níÏ se pfiipravovala hojnost jídla pro vykupitele a témûfi Ïádné pro chlapce. „Dvacet dal‰ích strávníkÛ na veãefii!“ kfiikl do ohavnû páchnoucí páry za sv˘mi zády. Potom se znovu obrátil ke Calovi. „Pfiem˘‰lel jsi o nûãem, kdyÏ jsi stál u toho okna?“ „Ne, vykupiteli.“ „Zasnil ses?“ „Ne, vykupiteli.“ „Jestli tû je‰tû jednou pfiistihnu, jak lelkuje‰, Cale, stáhnu z tebe kÛÏi. Sly‰í‰?“ „Ano, vykupiteli.“ Lord Ïivitel ve‰el zpût do místnosti a zaãal za sebou zavírat dvefie. Sotva se odvrátil, Cale promluvil – ti‰e, ale zfietelnû, takÏe kaÏd˘, kdo mûl sluch v pofiádku, by ho byl musel sly‰et. „Doufám, Ïe se tím jídlem udáví‰, ‰pekoune smradlavá.“ Dvefie se s prásknutím zavfiely, Cale zamífiil chodbou dál a velk˘ pytel táhl za sebou. Aãkoli vût‰inu cesty bûÏel, trvalo mu témûfi patnáct minut, neÏ do‰el k bubnu, umístûnému na konci krátké chodbiãky. ¤íkalo se mu buben, protoÏe tak skuteãnû vypadal, odhlédlo-li se od skuteãnosti, Ïe byl skoro dva metry vysok˘ a zabudovan˘ do cihlové zdi. Prostory na opaãné stranû bubnu byly neprody‰nû oddûlené od zbytku svatynû a prosl˘chalo se, Ïe tam Ïije dvanáct jepti‰ek, které vafií v˘hradnû pro vykupitele a perou jim obleãení. Cale nevûdûl, co je to jepti‰ka, a nikdy Ïádnou nevidûl, pfiestoÏe ãas od ãasu s nûkterou z nich skrz buben mluvil. Nevûdûl, ãím se jepti‰ky li‰í od jin˘ch Ïen, o nichÏ se ve svatyni mluvilo jen zfiídkakdy a vÏdy s odporem. Existovaly jen dvû v˘jimky: svatá sestra Obû‰eného vykupitele a blahoslavená Imelda Lambertiniová, která ve vûku jedenácti let zemfiela z extáze svého prvního pfiijímání. Vykupitelé nevysvûtlovali, co je to extáze, a nikdo nebyl tak po‰etil˘, aby se zeptal.

9

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 10


Cale ‰kubl bubnem, ten se pootoãil kolem své osy a objevil se velk˘ otvor. Hodil modr˘ pytel dovnitfi, znovu bubnem zatoãil a udefiil do nûj ze strany pûstí, aÏ se ozvalo hlasité zadunûní. Po pÛlminutovém ãekání se z druhé strany zdi za bubnem ozval pfiidu‰en˘ hlas: „Co je?“ Aby ho bylo sly‰et, pfiiloÏil Cale hlavu k bubnu tak blízko, Ïe se ho rty témûfi dot˘kal. „Vykupitel Bosco chce mít tohle zítra ráno zpátky,“ kfiikl. „Proã to nepfii‰lo se v‰ím ostatním?“ „Jak to mám sakra vûdût?“ Z druhé strany bubnu zaznûlo pi‰tivé zajeãení. „Jak se jmenuje‰, ty bezboÏné ‰tûnû?“ „Dominic Savio,“ zalhal Cale. „Tak si pamatuj, Dominiku Savio, Ïe tû nahlásím lordu dohlíÏiteli a ten ti sedfie kÛÏi z tûla.“ „Na to ka‰lu.“ O dvacet minut pozdûji dorazil Cale do v˘cvikové komnaty lorda vojevÛdce. Nebyl v ní nikdo aÏ na samotného lorda, kter˘ nezvedl hlavu a nedal ani nijak jinak najevo, Ïe si Cala v‰iml. Je‰tû pût minut nûco zapisoval do foliantu, neÏ promluvil, aniÏ se na nûj podíval. „Kde jsi byl tak dlouho?“ „Na chodbû u vnûj‰ích hradeb mû zastavil lord Ïivitel.“ „Proã?“ „Myslím, Ïe zvenãí nûco sly‰el.“ „Co sly‰el?“ Lord vojevÛdce se na Cala koneãnû podíval. Oãi mûl bledû, témûfi vodnatû modré, ale bystré. Nic moc jim neuniklo. Pokud vÛbec nûco. „Otevírali severozápadní bránu, aby pustili dovnitfi novice. Je‰tû s nimi dnes nepoãítal. ¤ekl bych, Ïe mu to udûlalo ãáru pfies rozpoãet.“ „Nech si ty poznámky,“ napomenul ho lord vojevÛdce, na svoje neúprosné zásady jen mírnû. Cale vûdûl, Ïe lordem Ïivitelem pohrdá, a nepovaÏoval proto za pfiíli‰ nebezpeãné mluvit takhle o jednom z vykupitelÛ. „Ovûfioval jsem si tu zprávu, Ïe dorazili, u tvého pfiítele,“ pokraãoval vykupitel. „Nemám Ïádné pfiátele, vykupiteli,“ odpovûdûl Cale. „Pfiátelé jsou zakázaní.“ Lord vojevÛdce se ti‰e zasmál, nebyl to ale pfiíjemn˘ smích. „V tomhle ohledu o tebe starosti nemám, Cale. Jestli ale musíme hrát tohle divadlo, myslel jsem toho hubeného blonìáka. Jak Ïe mu to fiíkáte?“ „Henri.“

10

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 11


„Jméno, které dostal, znám. Máte pro nûj ale nûjakou pfiezdívku.“ „¤íkáme mu Váhav˘ Henri.“ Lord vojevÛdce se zasmál, tentokrát ale v jeho smíchu zaznûlo obyãejné pobavení. „Velice v˘stiÏné,“ pfiitakal uznale. „KdyÏ jsem se ho zeptal, v kolik hodin novicové dorazili, fiíkal, Ïe to neví jistû, nûkdy mezi osm˘m a devát˘m zvonûním. Pak jsem se zeptal, kolik jich bylo, a on tvrdil, Ïe asi patnáct, ale mohlo jich b˘t i víc.“ Pohlédl Calovi pfiímo do oãí. „Dal jsem mu v˘prask, abych ho nauãil b˘t pfií‰tû konkrétnûj‰í. Co tomu fiíká‰?“ „Je mi to úplnû jedno, vykupiteli,“ odpovûdûl lhostejnû Cale. „AÈ jste ho potrestal jakkoli, urãitû si to zaslouÏil.“ „VáÏnû? Je od tebe moc hezké, Ïe si to myslí‰. V kolik hodin dorazili?“ „Tûsnû pfied pátou.“ „Kolik jich bylo?“ „Dvacet.“ „Jak stafií?“ „Îádn˘ mlad‰í neÏ sedm. Îádn˘ star‰í neÏ devût.“ „Co jsou zaã?“ „âtyfii Mezové, ãtyfii Uitlanderové, tfii Folderové, pût mí‰encÛ, tfii Miamové a jednoho jsem nepoznal.“ Lord vojevÛdce zabruãel, jako by ho tak pfiesné odpovûdi na v‰echny dotazy sotva uspokojovaly. „BûÏ k desce. Pfiipravil jsem ti úlohu. Deset minut.“ Cale pfie‰el k velkému stolu o rozmûrech ‰estkrát ‰est metrÛ, na nûmÏ mûl lord vojevÛdce rozvinutou mapu, která nepatrnû pfieãnívala pfies okraje. Nûkteré ze zakreslen˘ch vûcí – kopce, fieky a lesy – snadno rozeznával, zbytek mapy v‰ak byl pokryt˘ ãetn˘mi dfievûn˘mi kostkami, popsan˘mi ãísly a hieroglyfy; ãást byla úhlednû vyrovnaná, zatímco ostatní pÛsobily chaoticky. Cale si mapu celou povolenou dobu prohlíÏel a pak vzhlédl. „Tak co?“ zeptal se lord vojevÛdce. Cale zaãal kostky pfierovnávat podle svého fie‰ení. O dvacet minut pozdûji, s rukama stále nataÏen˘ma pfied sebou, byl hotov. „Velice dÛmyslné. Dokonce impozantní,“ prohlásil lord vojevÛdce. Nûco v Calov˘ch oãích se zmûnilo. Pak lord vojevÛdce neobyãejnou rychlostí ‰vihl chlapce pfies levou ruku koÏen˘m opaskem pokryt˘m drobn˘mi, ale hustû naset˘mi kovov˘mi cvoãky. Cale sebou ‰kubl a bolestí zaskfiípûl zuby. Do obliãeje se mu ale rychle vrátil pozorn˘ chlad, kter˘ byl poslední dobou jedin˘m v˘razem, jak˘ u nûj vykupitelé vidûli. Lord vojevÛdce se posadil a zadumanû si chlapce prohlíÏel, jako by pfied sebou mûl nûco zajímavého, pfiitom v‰ak neuspokojivého.

11

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 12


„Kdy koneãnû pochopí‰, Ïe kdyÏ dûlá‰ nûco chytrého a originálního, je to jen tvoje p˘cha, která tû ovládá? Takovéhle fie‰ení by mohlo fungovat, je ale neodÛvodnûnû riskantní. Ovûfiené fie‰ení toho problému velice dobfie zná‰. Nudn˘ a nezajímav˘ úspûch je ve válce vÏdy lep‰í neÏ úspûch geniální. Udûlal bys dobfie, kdyby ses nauãil pochopit, proã tomu tak je.“ Zufiivû udefiil do stolu. „Zapomnûl jsi, Ïe vykupitel má právo chlapce, kter˘ udûlá nûco neãekaného, okamÏitû zabít?“ Zadunûla dal‰í rána, kdyÏ znovu udefiil do stolu, pak vstal a nevlídnû na Cala zahlíÏel. Ze ãtyfi ran na Calovû stále nataÏené levé ruce vytékaly drobné pramínky krve. „Nikdo jin˘ by ti netrpûl to, co ti trpím já. Lord dohlíÏitel tû bedlivû sleduje. VÏdy jednou za pár let rád dává odstra‰ující pfiíklad. Chce‰ snad skonãit jako akt víry?“ Cale hledûl pfied sebe a nic nefiíkal. „Odpovûz mi!“ „Ne, lorde.“ „Myslí‰, Ïe jsi nepostradateln˘, ty uboh˘ niãemo?“ „Ne, lorde.“ „Je to moje chyba, jen moje, moje nejpolitováníhodnûj‰í chyba,“ postûÏoval si lord vojevÛdce a tfiikrát se udefiil pûstí do hrudi. „Má‰ ãtyfiiadvacet hodin na to, aby ses zamyslel nad sv˘mi hfiíchy, a pak uãiní‰ pokání pfied lordem dohlíÏitelem.“ „Ano, vykupiteli.“ „Teì zmiz.“ Cale spustil paÏe k bokÛm, otoãil se a zamífiil ke dvefiím. „Nezakrvácej mi rohoÏ!“ zavolal za ním lord vojevÛdce. Cale si otevfiel dvefie nezranûnou rukou a ode‰el. Sám ve své cele lord vojevÛdce sledoval, jak se dvefie zavírají. KdyÏ s cvaknutím zaklaply, v˘raz v jeho tváfii se zmûnil z grimasy sotva zadrÏovaného vzteku v pfiem˘‰livou zvûdavost. Venku na chodbû zÛstal Cale chvíli stát v pfií‰erném hnûdém svûtle, které se jako mor ‰ífiilo celou svatyní, a prohlíÏel si levou ruku. Rány nebyly hluboké, protoÏe cvoãky v opasku byly urãeny k tomu, aby sice zpÛsobily palãivou bolest, ale zranûní aby se nemuselo dlouho hojit. Sevfiel ruku v pûst, stiskl prsty k sobû a hlava se mu otfiásla, jako by mu hluboko v lebce vypuklo malé zemûtfiesení, kdyÏ mu z ruky na podlahu skanulo nûkolik tûÏk˘ch kapek krve. Pak pûst povolil a do obliãeje se mu v ponurém svûtle vkradl v˘raz dûsivé beznadûje. Za okamÏik zmizel, Cale ode‰el chodbou pryã a ztratil se z dohledu. ***

12

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 13


Îádn˘ z chlapcÛ ve svatyni nevûdûl, kolik jich tam je celkem. Nûktefií tvrdili, Ïe je to moÏná aÏ deset tisíc a Ïe jejich poãet stále vzrÛstá. A právû kolem tûchto pfiírÛstkÛ se toãila vût‰ina rozhovorÛ. I mezi chlapci blíÏícími se dvacátému roku vûku panovala shoda, Ïe aÏ do doby pfied pûti lety zÛstával jejich poãet, aÈ byl jak˘koli, vcelku stabilní. Pak ale zaãal stoupat. Vykupitelé pfiistoupili k urãit˘m zmûnám, coÏ bylo samo o sobû hrozivé a zvlá‰tní; zvyk a dodrÏování tradic pro nû byly totéÏ jako vzduch pro kaÏdého, kdo d˘chá. KaÏd˘ den by mûl b˘t stejn˘ jako ten následující, kaÏd˘ mûsíc totoÏn˘ s pfií‰tím mûsícem. Îádn˘ rok by se nemûl li‰it od ostatních let. Teì si ale prudké zvy‰ování poãtÛ vynutilo zmûny. V loÏnicích byly instalovány dvoupatrové ãi dokonce tfiípatrové palandy, aby se do nich novû pfiíchozí ve‰li. BohosluÏby se konaly na postupnû naãasované smûny, aby se v‰ichni mohli dennû pomodlit a odnést si pfiidûlené odpustky. A teì uÏ na smûny chodili i jíst. O dÛvodech tûchto zmûn v‰ak chlapci nic nevûdûli. Cale s levou rukou ovázanou kusem ‰pinavého hadru, kter˘ zahodili nevolníci z um˘várny nádobí, procházel v druhé smûnû obrovsk˘m refektáfiem a nesl si dfievûn˘ podnos. Pfii‰el pozdû, i kdyÏ ne pfiíli‰ pozdû – za pozdní pfiíchod by ho ãekal v˘prask a veãefii by nedostal – a nyní mífiil k velkému stolu na konci místnosti, kde vÏdy sedûl. Zastavil se za jin˘m chlapcem – ten byl pfiibliÏnû stejnû star˘ a velk˘ jako on, byl ale tak zabran˘ do jídla, Ïe si Cala za sv˘mi zády vÛbec nev‰iml. Jeho pfiítomnost si uvûdomil, teprve kdyÏ ostatní kolem stolu zvedli hlavu. Vzhlédl. „PromiÀ, Cale,“ zamumlal, okamÏitû si nacpal zbytek jídla do úst, vstal, pfiekroãil lavici a rychle i s podnosem ode‰el. Cale se posadil a prohlíÏel si veãefii. Dostal nûco, co vypadalo jako párek, ale nebyl to párek; zalité to bylo vodnatou omáãkou s jakousi neidentifikovatelnou kofienovou zeleninou, vybûlenou nekoneãn˘m vafiením v bledû Ïlutou bfieãku. V misce vedle talífie byla ovesná ka‰e, rosolovitá, studená a ‰edivá jako t˘den star˘ ‰pinav˘ sníh. Aãkoli mûl hlad jako vlk, chvíli se nedokázal k jídlu donutit. Pak si nûkdo proklestil cestu na lavici vedle nûj. Cale se na nûj nepodíval, ale dal se do jídla. Jen nepatrné ‰kubání koutku jeho úst ukazovalo, jak ohavnû veãefie chutná. Chlapec, kter˘ si udûlal místo vedle nûj, promluvil, ‰eptal ale tak ti‰e, Ïe ho sly‰el jen Cale. Nebylo moudré nechat se pfiistihnout, jak pfii jídle s nûk˘m mluvíte. „Nûco jsem na‰el,“ oznámil a dokonce i v sotva sly‰itelném hlase mu zfietelnû zaznívalo vzru‰ení. „To má‰ ‰tûstí,“ odtu‰il lhostejnû Cale. „ÚÏasnou vûc.“ Tentokrát Cale nezareagoval vÛbec a soustfiedil se jen na to, jak spolknout ka‰i, aniÏ by se mu zvedl Ïaludek. Chlapec se na chvíli odmlãel.

13

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 14


„Je tam jídlo. Jídlo, co se dá jíst.“ Cale sotva zvedl hlavu, chlapec vedle nûj ale vûdûl, Ïe vyhrál. „Proã bych ti mûl vûfiit?“ „Váhav˘ Henri byl se mnou. Pfiijì za námi v sedm k Obû‰enému vykupiteli.“ S tûmito slovy chlapec vstal a ode‰el. Cale zvedl hlavu a v obliãeji se mu objevil podivnû roztouÏen˘ v˘raz, natolik odli‰n˘ od chladné masky, kterou obvykle ukazoval svûtu, Ïe se na nûj chlapec na druhé stranû stolu udivenû zadíval. „Ty uÏ to nebude‰?“ zeptal se s oãima záfiícíma nadûjí, jako by zatuchlá klobása s voskovû ‰edou ka‰í slibovala vût‰í rozko‰, neÏ si lze vÛbec pfiedstavit. Cale neodpovûdûl a nepodíval se na nûj, místo toho se znovu dal do jídla, nutil se polykat a snaÏil se nepozvracet. KdyÏ dojedl, odnesl dfievûn˘ podnos do um˘vatoria, vydrhl ho v míse s pískem a uloÏil ho zpût do regálu. Cestou z refektáfie, sledován pohledem vykupitele, kter˘ sedûl v obrovském vysokém kfiesle, z nûhoÏ mûl v˘hled na celou místnost, poklekl pfied sochou Obû‰eného vykupitele, tfiikrát se udefiil do prsou a zamumlal: „Jsem hfií‰ník, jsem hfií‰ník, jsem hfií‰ník.“ Nemûl sebemen‰í ponûtí, co ta slova znamenají. Venku byla tma a k zemi uÏ se snesla veãerní mlha. To bylo dobfie, protoÏe to Calovi usnadnilo, aby nepozorovanû sklouzl z chodníãku do kfioví rostoucího za velkou sochou. NeÏ k ní do‰el, nevidûl uÏ dál neÏ na pût metrÛ pfied sebe. Sestoupil z chodníãku a do‰lápl na ‰tûrkem vysypanou plochu pfied sochou. Byla to nejvût‰í ze v‰ech posvátn˘ch ‰ibenic v celé svatyni. Celkem jich tam musely b˘t stovky, nûkteré z nich ne vût‰í neÏ pár centimetrÛ, byly povû‰ené na zdech, postavené ve v˘klencích, zdobily nádoby se svat˘m popelem na konci kaÏdé chodby a prostor nad kaÏd˘mi dvefimi. Byly tak v‰udypfiítomné a tak ãasto zmiÀované, Ïe samotná jejich podoba uÏ dávno ztratila v‰echen v˘znam. Nikdo kromû novicÛ uÏ si vlastnû nev‰ímal, co zobrazují: podobu obû‰ence s oprátkou kolem krku, s tûlem poset˘m jizvami, které na nûm zanechalo muãení pfied popravou, a se zláman˘ma nohama visícíma v nepfiirozeném úhlu pod ním. Posvátné ‰ibenice s Obû‰en˘m vykupitelem, vyrobené v dobû zaloÏení svatynû pfied tisíci lety, byly vût‰inou primitivní a zpracované s pfiímoãar˘m realismem: v oãích a v obliãeji se navzdory nevalnému talentu fiezbáfiÛ zraãila hrÛza, tûlo bylo zkroucené a zohavené, z úst trãel vyplazen˘ jazyk. ¤ezbáfii jako by chtûli vyjádfiit pfií‰ernost takové smrti. Postupem let zaãaly b˘t sochy profesionálnûj‰í a dovednûj‰í, zároveÀ v‰ak také uhlazenûj‰í. Tahle velká socha s obrovskou ‰ibenicí, tlustou oprátkou a ‰est metrÛ vysok˘m

14

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 15


spasitelem, kter˘ v ní visel, byla jen tfiicet let stará: podlitiny na zádech byly v˘razné, ale úhledné a nezbrocené krví. Nohy nebyly zpfielámané a zkroucené v agonii, z jejich polohy se spí‰ zdálo, Ïe v nich spasitele chytila kfieã. Nejpodivnûj‰í ze v‰eho byl ale v˘raz jeho obliãeje – místo rdousivé bolesti se v nûm zraãila jakási rozpaãitá svatost, asi jako by mu zaskoãila v krku drobná kÛstka, které se snaÏí zbavit decentním odka‰láním. Této temné a mlÏné noci v‰ak byly tím jedin˘m, co Cale z Vykupitele vidûl, jeho obrovské visící nohy, vyãnívající z bílého oparu. Bylo to aÏ znepokojivû zvlá‰tní. Cale opatrnû a zcela nehluãnû vklouzl do kfioví, které ho skrylo oãím v‰ech, kdo by ‰li kolem. „Cale?“ „Ano.“ Z kfiovin pfied Calem se vynofiili chlapec z refektáfie, Kleist, a Váhav˘ Henri. „Doufám, Ïe to za to riziko stojí, Henri,“ ‰eptl Cale. „Stojí, Cale. Slibuju.“ Kleist Calovi gestem naznaãil, aby za nimi vlezl do kfioví u zdi. Byla tam je‰tû vût‰í tma a Cale musel poãkat, dokud se jí jeho oãi nepfiizpÛsobily. Druzí dva ãekali. Byly tam dvefie. To bylo velice pfiekvapivé – ve svatyni byla sice spousta dvefiních otvorÛ, jen v málokter˘ch ale byly zasazené dvefie. V dobû Velké reformace pfied dvûma sty lety byla víc neÏ polovina vykupitelÛ upálena na hranici pro kacífiství. Z obav, Ïe tito odpadlíci mohli nakazit i svoje svûfience, vítûzná vykupitelská sekta v‰em chlapcÛm pro jistotu podfiízla hrdlo. KdyÏ pak pfiivedli dal‰í novice, pfiistoupili k ãetn˘m zmûnám; jedna z nich spoãívala v tom, Ïe ze v‰ech míst, kde se chlapci pohybovali, byly odstranûny dvefie. K ãemu jsou koneckoncÛ dobré dvefie v místech, kde Ïijí hfií‰níci? Jen k tomu, aby nûco skr˘valy. Dospûli k názoru, Ïe dvefie umoÏÀují mnoho ìáblem podporovan˘ch hfiíchÛ, umoÏÀují tajnÛstkáfiství, samotu ãi naopak spolãení s druh˘mi a vym˘‰lení rÛzn˘ch nepravostí. UÏ jen koncepce dvefií, kdyÏ na ni teì pomysleli, vyvolávala u vykupitelÛ tfies zloby a strachu. Samého ìábla uÏ nyní nezobrazovali jen jako rohatou bestii, ale témûfi stejnû ãasto jako obdélník se zámkem. V pfiípadû samotn˘ch vykupitelÛ ov‰em tato antipatie vÛãi dvefiím samozfiejmû neplatila; známkou jejich vlastní spásy bylo naopak vlastnictví dvefií uzavírajících jejich pracovny i cely, v nichÏ spali. Svatost vykupitele se mûfiila poãtem klíãÛ, které smûl nosit na fietûze omotaném kolem pasu. Kdo pfii chÛzi cinkal, dával tím najevo, Ïe uÏ je na poloviãní cestû do nebe. Proto byl objev neznám˘ch dvefií nûãím naprosto neuvûfiiteln˘m. KdyÏ teì Calovy oãi zaãaly pfiivykat temnotû, spatfiil vedle dvefií nakupenou hromadu oloupané omítky a drolících se cihel.

15

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 16


„Schovával jsem se pfied Chetnickem,“ vysvûtloval Váhav˘ Henri. „Tak jsem tohle místo na‰el. Omítka v rohu odpadávala, tak jsem odlupoval dal‰í kusy, zatímco jsem ãekal. Byla celá rozdrolená, dostala se za ni voda. Trvalo to jen chviliãku.“ Cale natáhl ruku k okraji dvefií a opatrnû na nû zatlaãil. Pak znovu a je‰tû jednou. „Jsou zamãené.“ Kleist a Váhav˘ Henri se usmáli. Kleist sáhl do kapsy a vytáhl nûco, co Cale je‰tû nikdy u Ïádného z chlapcÛ nevidûl – klíã. Byl dlouh˘, tlust˘ a poìoban˘ rzí. V‰em tfiem teì oãi záfiily vzru‰ením. Kleist strãil klíã do zámku, zabral a zabruãel námahou. Pak se klíã s hlasit˘m cvaknutím otoãil. „Tfii dny jsme ten zámek ãistili a promazávali, neÏ jsme ho otevfieli,“ sdûloval Váhav˘ Henri a hlas se mu tetelil p˘chou. „Kde jste vzali klíã?“ chtûl vûdût Cale. Kleista i Váhavého Henriho tû‰ilo, Ïe s nimi Cale mluví, jako by vzkfiísili mrtvého nebo chodili po vodû. „Povím ti to, aÏ budeme vevnitfi. Pojì.“ Kleist pfiiloÏil ke dvefiím rameno a druzí dva se k nûmu pfiidali. „Netlaãte moc násilím, panty by mohly b˘t v mizerném stavu. Nechceme nadûlat kravál. AÏ napoãítám do tfií.“ Odmlãel se. „Pfiipraveni? Raz, dva, tfii.“ Zatlaãili. Nic se nestalo, dvefie se odmítaly otevfiít. Povolili a zhluboka se nadechli. „Raz, dva, tfii.“ Zabrali a dvefie se s hlasit˘m zaskfiípûním pohnuly. Popla‰enû od nich odstoupili. B˘t sly‰en znamenalo b˘t chycen, a b˘t chycen mohlo znamenat bÛhvíco. „Za tohle by nás mohli povûsit,“ zahuãel Cale. Druzí dva na nûj pohlédli. „Povûsit ne. To by neudûlali.“ „VojevÛdce mi fiíkal, Ïe lord dohlíÏitel hledá nûjakou záminku pro odstra‰ující pfiíklad. UÏ je to pût let, co nûkoho naposledy povûsili.“ „To by neudûlali,“ opakoval otfiesenû Váhav˘ Henri. „Ale ano, udûlali. Tohle jsou dvefie, pro boha Ïivého. A ty má‰ klíã.“ Cale se otoãil ke Kleistovi. „Lhals mi. VÛbec nemá‰ tu‰ení, co tam je. Nejspí‰ tam bude slepá chodba, nic, co by stálo za ukradení nebo za zji‰tûní.“ Ohlédl se na tfietího chlapce. „Nestojí to za to riziko, Henri, ale je to tvÛj krk. Já konãím.“ Právû se zaãínal otáãet, kdyÏ se z chodníãku ozval hlas, rozãilen˘ a netrpûliv˘. „Kdo je tam? Co to bylo za zvuk?“ A pak usly‰eli kroky, které jim prozradily, Ïe nûkdo se‰el na ‰tûrk pfied Obû‰en˘m vykupitelem.

16

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 17

2 âirá hrÛza by byla jen slab˘m odvarem v porovnání s tím, co cítili Kleist a Henri, kdyÏ zaslechli ten zvuk a uvûdomili si, jak krut˘ trest je za jejich po‰etilost stihne – mnohohlav˘ mlãící dav ãekající v ‰edivém svûtle, jejich kfiik, aÏ je potáhnou pod ‰ibenici, stra‰livé hodinové ãekání, dokud se neodezpívá m‰e, a pak provaz, kter˘ je kopající a dusící se vytáhne do vzduchu. Cale uÏ ale mezitím pfiiskoãil ke dvefiím, jedin˘m mohutn˘m vypûtím sil je nadzdvihl ze zborcen˘ch pantÛ a zatlaãil; témûfi nesly‰nû se otevfiely. Popadl oba nehybné chlapce za ramena a strãil je do zejícího otvoru. Jakmile byli uvnitfi, vmáãkl se k nim a s dal‰í obrovskou námahou za sebou dvefie zavfiel, opût témûfi nesly‰nû. „Vylezte! OkamÏitû!“ MuÏsk˘ hlas k nim doléhal pfiidu‰enû, ale stále zfietelnû. „Dej mi ten klíã!“ zavelel Cale. Kleist mu ho podal. Cale se otoãil ke dvefiím a nahmatal zámek. Pak se zarazil; nevûdûl, jak se s klíãem zachází. „Kleiste!“ ‰eptl. „Udûlej to ty!“ Kleist na‰el zámek a tûÏk˘ klíã do nûj strãil. „Ti‰e,“ varoval Cale. Tfiesoucí se rukou, která vûdûla, Ïe na tom, co dûlá, závisí rozdíl mezi Ïivotem a smrtí, Kleist zabral za klíã. Klíã se otoãil s cvaknutím, které jim pfiipadalo jako úder kladivem do Ïelezného hrnce. „OkamÏitû pojìte ke mnû!“ doÏadoval se pfiidu‰en˘ hlas. Cale v nûm ale rozeznával podtón nejistoty. Ten, kdo stál tam venku v mlze, nevûdûl urãitû, co vlastnû sly‰el. âekali. V tichu se oz˘valo pouze slabé sípání vystra‰eného dechu. Potom se k nim doneslo sotva sly‰itelné zaskfiípûní ‰tûrku, kdyÏ se muÏ otoãil k odchodu, a jeho kroky se za okamÏik ztratily. „·el pro pacholky.“ „Tfieba ne,“ ozval se Cale. „Myslím, Ïe to byl lord Ïivitel. Je to tlust˘ a lín˘ parchant a nebyl si jist˘ tím, co vlastnû sly‰el. Mohl to kfioví prohledat, ale nestálo mu to za námahu. Asi se mu nebude chtít chodit pro pacholky a pro psy, kdyÏ se sám nepfiimûl ani k tomu, aby pohnul tím sv˘m ‰pekovit˘m bfiichem a nakoukl za pár kefiÛ.“

17

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 18


„Jestli se sem vrátí zítra za svûtla, tak ty dvefie najde,“ strachoval se Váhav˘ Henri. „I kdyÏ teì uteãeme, tak po nás pÛjdou.“ „PÛjdou po nûkom a dají si taky záleÏet na tom, aby ho na‰li, aÈ to bude ten prav˘ nebo ne. Není tady nic, co by na nás ukazovalo. Nûkoho to bude stát krk, ale nevidím jedin˘ dÛvod, proã bychom to mûli b˘t my.“ „Co kdyÏ ‰el pro pomoc?“ napadlo Kleista. „Odemkni ty dvefie a zmizíme.“ Kleist nahmatal dvefie a pfiejel rukou aÏ ke klíãi, kter˘ vyãníval ze zámku. Pokusil se jím otoãit, klíã ale vzdoroval. Zkusil to je‰tû jednou. Nic. Pak zabral v‰í silou a ozvalo se hlasité rupnutí. „Co to bylo?“ vyhrkl Váhav˘ Henri. „Klíã,“ povzdechl si Kleist. „Zlomil se v zámku.“ „CoÏe?“ ‰tûkl Cale. „Zlomil se. NemÛÏeme ven. AlespoÀ tudy ne.“ „BoÏe!“ zaklel Cale. „Ty pitomãe! Kdybych na tebe vidûl, zakroutil bych ti krkem.“ „Tfieba odtud vede jiná cesta ven.“ „A jak ji asi najdeme, kdyÏ je tu tma jako v pytli?“ zeptal se hofice Cale. „Mám svûtlo,“ oznámil Kleist. „Napadlo mû, Ïe ho moÏná budeme potfiebovat.“ Následovala chvíle mlãení, v níÏ se oz˘valo jen ‰ustûní, jak Kleist prohledával sutanu, pak nûco upustil na zem, znovu to na‰el a zase nûãím ‰ustil. Potom vy‰lehly jiskry, kdyÏ kfiísl pazourkem nad trochou suchého mechu. Mech se rychle rozhofiel plamínkem, v jehoÏ záfii Cale vidûl, jak k nûmu Kleist pfiikládá knot svíce. Za okamÏik ji zastrãil do sklenûného cylindru a poprvé se kolem sebe mohli rozhlédnout. Je pravda, Ïe ve svûtle svíce toho moc nevidûli, protoÏe Ïlutav˘ tuk získan˘ ze zvífiecího masa hofií jen uboh˘m blikav˘m plamínkem, jen co se ale chlapci rozhlédli, bylo jim jasné, Ïe nejsou v místnosti, ale v zablokované chodbû. Cale vzal svûtlo Kleistovi z ruky a prohlíÏel si dvefie. „Ta omítka není nijak stará – maximálnû pár let.“ V koutû nûco zahara‰ilo a v‰echny tfii rázem napadlo totéÏ: krysy. Pojídání krys mûli chlapci zakázáno z náboÏensk˘ch dÛvodÛ, bylo to ale pfiinejmen‰ím jedno tabu, které bylo vyhlá‰ené z velice dobrého dÛvodu – krysy byly ãtyfinoh˘mi semeni‰ti v‰emoÏn˘ch chorob. Mezi chlapci se pfiesto krysí maso povaÏovalo za obrovskou pochoutku. Samozfiejmû, ne kaÏd˘ se mohl stát krysím fiezníkem. ¤eznická dovednost byla vysoce cenûná a pfiedávala se z mistra na uãnû jen v˘mûnou za nûjak˘ drahocenn˘ poklad a dal‰í úsluhy. Krysí fiezníci byli tajnÛstkáfisk˘m spoleãenstvím a za svoje sluÏby si úãtovali polovinu úlovku, tedy cenu tak vysokou, Ïe se

18

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 19


ãas od ãasu nûjak˘ lovec rozhodl obejít se bez nich a pokusil se krysu si pfiipravit a naporcovat sám – ãasto s takov˘m v˘sledkem, Ïe ostatní pak je‰tû rádi zaplatili. Kleist byl vy‰kolen˘ fiezník. „Nemáme ãas,“ zarazil ho Cale, kdyÏ si uvûdomil, na co myslí. „A nemáme dost svûtla na to, abychom si nûjakou fiádnû pfiipravili.“ „DokáÏu krysu stáhnout i v naprosté tmû,“ namítl Kleist. „Kdo ví, jak dlouho tady zÛstaneme trãet?“ Vykasal si sutanu a z kapsy skryté v jejím lemu vytáhl velk˘ oblázek. Peãlivû zamífiil a prudce jím mr‰til do polotmy. Z kouta se ozvalo zapi‰tûní a ohavné ‰kubavé zmítání. Kleist si vzal od Cala svíci a ‰el za zvukem. Sáhl do kapsy, nesmírnû opatrnû rozloÏil kousíãek látky a krysu do nûj uchopil. Trhnutím zápûstí jí zlomil vaz a uloÏil ji do téÏe kapsy. „Zpracuju ji pak.“ „Tohle je chodba,“ uvaÏoval Cale. „Kdysi musela nûkam vést a moÏná tam vede pofiád.“ ProtoÏe mûl Kleist svíci, vyrazil kupfiedu jako první. Po necelé minutû zaãal Cale svÛj pfiedchozí názor mûnit. Nenarazili na Ïádné dvefie, volnû pfiístupné ani zazdûné, jak doufal. „Není to chodba,“ prohlásil koneãnû a stále tlumil hlas. „Spí‰ je to nûjak˘ tunel.“ Nûco pfies pÛl hodiny kráãeli dál a navzdory tmû postupovali rychle, protoÏe podlaha byla témûfi úplnû rovná a nic se na ní neválelo. Nakonec to byl znovu Cale, kter˘ promluvil. „Proã jsi mi fiíkal, Ïe je tu jídlo, kdyÏ jsi vÛbec nebyl vevnitfi?“ „To je jasné,“ odpovûdûl Váhav˘ Henri. „Jinak bys s námi ne‰el, ne?“ „To bych byl tedy udûlal pûknou hovadinu. Slíbil jsi mi jídlo, Kleiste, a já jsem byl takov˘ hlupák, Ïe jsem ti vûfiil.“ „Hele,“ bránil se Kleist, „já myslel, Ïe jsi proslavenej tím, Ïe nikomu nevûfií‰. A kromû toho máme krysu. TakÏe jsem nelhal, jídlo tady je.“ „Jak to ví‰?“ zeptal se Henri a v hlase mu zazníval hlad. „Je tady spousta dal‰ích krys. Krysy potfiebujou jíst. Odnûkud to jídlo berou.“ Kleist se náhle zastavil. „Co se dûje?“ vyptával se Henri. Kleist zvedl svíci nad hlavu. Pfied nimi byla zeì. Îádné dvefie v ní nebyly. „Tfieba jsou za omítkou,“ zabruãel Kleist. Cale zeì ohmatal dlaní a pak na ni zaklepal kloubem. „Tohle není omítka, ale cement s r˘Ïovou moukou. Stejn˘, z jakého jsou vnûj‰í hradby.“ Touhle zdí se probourat nemohli. „Budeme se muset vrátit. MoÏná jsme si nev‰imli nûjak˘ch dvefií v boãní stûnû tunelu. Nedívali jsme se po nich.“

19

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 20


„¤ekl bych, Ïe ne,“ zapochyboval Cale. „A kromû toho... jak dlouho bude ta svíce je‰tû hofiet?“ Kleist pohlédl na lojov˘ váleãek, kter˘ drÏel v ruce. „Dvacet minut.“ „Co budeme dûlat?“ zabûdoval Váhav˘ Henri. „Zhasneme tu svíci a promyslíme si to,“ rozhodl Cale. „Dobr˘ nápad,“ pfiik˘vl Kleist. „To jsem rád, Ïe se ti líbí,“ zahuãel mrzutû Cale a posadil se na podlahu. Kleist se také posadil, sejmul sklenûn˘ cylindr a zamáãkl plamínek mezi palcem a ukazováãkem. Sedûli potmû a v‰echny tfii ru‰il ze soustfiedûní pach Ïivoãi‰ného tuku ze svíce. Aroma pálícího se Ïluklého loje jim pfiipomínalo jedinou vûc: jídlo. Po pûti minutách promluvil Váhav˘ Henri. „Jen mû...“ Nedokonãená vûta vyznûla do prázdna. Druzí dva ãekali. „Tohle je jeden konec tunelu...“ Znovu se odmlãel. „Do tunelu se ale pfiece musí‰ dostat víc neÏ jen jednou stranou...“ Rozpaãitû ztichl. „Jen takov˘ nápad.“ „Nápad?“ uchechtl se Kleist. „To si tedy fandí‰.“ Henri neodpovûdûl, Cale se ale zvedl na nohy. „Zapal tu svíãku.“ Trvalo to minutu, neÏ si Kleist poradil s mechem a pazourkem, za chviliãku uÏ ale zase vidûli. Cale si dfiepl. „Dej to Henrimu a vylez mi na ramena.“ Kleist pfiedal svíci Henrimu, vy‰krábal se Calovi na záda a pfiehodil mu nohy kolem krku. Cale ho s hlasit˘m heknutím zvedl vzhÛru. „Vezmi si svûtlo.“ Kleist poslechl. „Teì si prohlédni strop.“ Kleist zvedl svíci nad hlavu a nûco hledal, aniÏ mûl tu‰ení, co by to mûlo b˘t. „Jo!“ zahulákal. „Buì zticha, zatracenû!“ „Je tady pfiiklopen˘ prÛlez,“ za‰eptal rozradostnûnû. „Dosáhne‰ na nûj?“ „Ano. Ani se nemusím moc natahovat.“ „Opatrnû – jen do nûj jemnû ‰Èouchni. Nahofie by mohl nûkdo b˘t.“ Kleist pfiiloÏil dlaÀ k nejbliÏ‰ímu okraji pfiíklopu a zatlaãil. „Pohnul se.“ „Zkus ho odsunout. A koukni tam, jestli nûco neuvidí‰.“ Ozvalo se za‰krábání. „Nic. Je tam tma. Vystrãím tam nahoru svíãku.“ Chvíli bylo ticho. „Pofiád skoro nic nevidím.“

20

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 21


„DokáÏe‰ tam vylézt?“ „KdyÏ mû zezdola postrãí‰. AÏ se chytím okraje. Teì!“ Cale ho popadl za nohy a tlaãil vzhÛru. Kleist se pomalu zvedal a pak jeho nohy z Calov˘ch ramenou zmizely, doprovázeny rachotem pfiíklopu nad jejich hlavami. „Ti‰e!“ sykl Cale. To uÏ byl ale Kleist pryã. Cale a Henri ãekali ve tmû, osvûtlení matnou záfií linoucí se z prÛlezu nad nimi. I ta v‰ak potemnûla, kdyÏ se Kleist vydal prozkoumat okolí. Pak zmizela úplnû. „Myslí‰, Ïe mu mÛÏeme vûfiit, Ïe neuteãe?“ „No...“ zamyslel se Váhav˘ Henri, „snad jo.“ Odmlãel se. „Nejspí‰...“ Nestaãil to ale dofiíct. V prÛlezu se opût objevilo svûtlo a po nûm Kleistova hlava. „Je to nûjaká místnost,“ za‰eptal. „Dal‰ím prÛlezem ale vidím svûtlo.“ „Vylez mi na ramena,“ vyzval Cale Váhavého Henriho. „A co ty?“ „Neboj, já to zvládnu. Jen tam nahofie oba poãkejte, abyste mû vytáhli.“ Váhav˘ Henri byl mnohem lehãí neÏ Kleist a bylo docela snadné zvednout ho aÏ k prÛlezu, kde ho mohl Kleist protáhnout nahoru. „Strã tu svíãku tak daleko dolÛ, jak dosáhne‰.“ Kleist se spustil hlavou dolÛ a Váhav˘ Henri ho pfiidrÏoval za nohy. Cale se postavil ke stûnû tunelu, natáhl se k prasklinû, kterou v ní na‰el a vytáhl se nahoru. Pak na‰el dal‰í prasklinu a je‰tû dal‰í, aÏ dosáhl ke Kleistovû napfiaÏené ruce. Chytili se vzájemnû za zápûstí. „Zvládne‰ to?“ „Starej se o sebe, Cale. Dám Henrimu tu svíãku.“ Polovinou tûla vyklonûn˘ dolÛ z prÛlezu natáhl ruku zpátky k Váhavému Henrimu a svûtlo zmizelo nahofie ve tmû. „AÏ napoãítám do tfií.“ Odmlãel se. „Raz, dva, tfii.“ Cale se pustil stûny a zhoupl se do prázdna – jeho pohyb doprovázelo hlasité heknutí, kdyÏ na Kleistovi spoãinula celá jeho váha. Chvíli jen visel a ãekal, aÏ se pfiestane k˘vat ze strany na stranu, pak sáhl volnou rukou vzhÛru a zachytil se Kleistova ramene, zatímco Henri zatáhl za Kleistovy nohy. Posunuli se jen asi o patnáct centimetrÛ, staãilo to ale, aby se Cale chytil okraje prÛlezu a osvobodil Kleista a Henriho od své váhy. Chvíli se drÏel a pak ho oba protáhli prÛlezem na dfievûnou podlahu. V‰ichni tfii zÛstali na okamÏik leÏet a namáhavû oddechovali. Pak Cale vstal. „UkaÏ mi ten druh˘ prÛlez.“

21

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 22


Kleist se také postavil, zvedl teì uÏ témûfi dohofielou svíci a pfie‰el na opaãnou stranu místnosti, která mohla podle Calova odhadu mûfiit asi ‰estkrát pût metrÛ. Následován druh˘mi dvûma se Kleist sehnul u dal‰ího prÛlezu. Jak fiíkal, na jedné stranû pfiíklopu byla ‰tûrbina. Cale se k ní naklonil co nejblíÏ, ale kromû toho, Ïe je za ní svûtlo, nic konkrétního nerozeznával. PfiiloÏil k ní tedy ucho. „Co to...?“ „Buì zticha!“ zasyãel Cale. Nechal ucho pfiiloÏené k podlaze dobré dvû minuty. Pak se posadil a zaãal se vûnovat pfiíklopu. Nena‰el Ïádn˘ zjevn˘ zpÛsob, jak ho zvednout, pfiejíÏdûl tedy prsty po jeho okraji, dokud nena‰el dostateãnû ‰irokou mezeru, aby ho mohl pfiitáhnout a vyklopit na pevném pantu. Pfiíklop s hlasit˘m zaskfiípûním nepatrnû povolil. Cale se podráÏdûnû zamraãil. Nemûl dost místa ani na cel˘ prst, pokud tedy chtûl pofiádnû zabrat, musel do dfieva zar˘t nehty. Bolelo to, kdyÏ zatáhl za okraj, pak se ale pfiíklop zvedl natolik, Ïe pod nûj strãil celou ruku. Zvedl ho a odklopil a pak v‰ichni tfii pohlédli dolÛ. Asi pût metrÛ pod sebou spatfiili nûco, co je‰tû v Ïivotû nevidûli a o ãem se jim dokonce ani zdaleka nikdy nesnilo.

22

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 23

3 V

absolutním mlãení a hrobovém tichu v‰ichni tfii zírali dolÛ do kuchynû, protoÏe právû ta se v místnosti pod nimi nacházela. V‰ude, kde byl kousek místa, leÏely talífie s jídlem: byla tam peãená kufiata s kfiupavou kÛÏiãkou potfienou solí a mlet˘m pepfiem, tlusté pláty hovûzího, vepfiové s kÛrãiãkou tak vypeãenou, Ïe by chfiupala jako praskající suché vûtve, kdybyste se do ní zakousli. Byl tam chléb nakrájen˘ na silné krajíce s kÛrkou tak tmavou, Ïe byla místy úplnû ãerná, byly tam talífie s vysok˘mi hromadami ãervenofialové cibule, r˘Ïe s ovocem, tlust˘mi hrozinkami a jablky. A byly tam i dezerty: hory snûhov˘ch pusinek, sytû Ïluté pudinky a mísy ‰lehané smetany. Chlapci vût‰inu z toho, co vidûli, vÛbec neumûli pojmenovat: proã také znát v˘raz pro pudink, kdyÏ jste si existenci takové pochoutky nikdy ani nedokázali pfiedstavit, a jak se domyslet, Ïe ty kusy hovûzího a naporcovaná kufiecí prsa mají nûjakou souvislost s tûmi uboh˘mi tro‰kami drÛbkÛ, noÏiãek a mozeãku, vafien˘mi dohromady, semlet˘mi a nacpan˘mi do stfiívek, které byly jedinou masitou stravou, jakou kdy okusili? Pfiedstavte si, jak nezvyklé by musely b˘t barvy a krásy svûta pro slepce, kter˘ náhle prohlédl, nebo tóny stovky fléten pro nûkoho, kdo byl od narození hluch˘. Pfies ve‰ker˘ úÏas a zmatek je v‰ak hlad pfiimûl k tomu, Ïe se z prÛlezu ve stropû spustili jako opice, zhoupli se stranou od stolu a dopadli na podlahu uprostfied kuchynû. V‰ichni tfii nevûfiícnû zírali na hojnost kolem sebe. Dokonce i Cale málem zapomnûl, Ïe je pfiíklop tfieba zavfiít. Opojen vÛnûmi a lákav˘mi barvami sundal ze stolu nûkolik talífiÛ a vylezl na nûj. KdyÏ natáhl ruce, kam aÏ nejv˘‰ dosáhl, podafiilo se mu pfiíklop zachytit a zatáhnout za nûj, takÏe padl zpût na místo. NeÏ staãil seskoãit zpátky na podlahu, druzí dva uÏ talífie s jídlem plenili s obratností dlouholet˘ch zku‰en˘ch pobertÛ. Odev‰ad vzali jen jeden kousek a zb˘vající pfierovnali tak, Ïe se zdálo, jako by nic nechybûlo. Nedokázali si odepfiít nûkolik soust kufiecího masa nebo chleba, vût‰ina toho, co sebrali, v‰ak mizela v zakázan˘ch kapsách, které mûli na‰ité pod sutanami a do nichÏ schovávali v‰echen kontraband, na kter˘ narazili a kter˘ bylo moÏno snadno ukrást a skr˘t.

23

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 24


Calovi se dûlalo nevolno z hutn˘ch vÛní; mûl pocit, Ïe mu stoupají aÏ do mozku a Ïe kaÏdou chvíli omdlí, jako by v nich byly obsaÏeny nûjaké omamné v˘pary. „Nic nejezte. Jen poberte to, co mÛÏete schovat,“ pfiikázal právû tak sobû jako sv˘m dvûma spoleãníkÛm. Nabral si, co mohl, a v‰echny nakradené pochoutky poschovával, mûl v‰ak jen málo kapes, do nichÏ by je mohl uloÏit. Nikdy nepotfiebovali nijak mnoho skr˘‰í, protoÏe za normálních okolností ukofiistili jen malé a bídné drobty. „Musíme vypadnout. OkamÏitû.“ Cale zamífiil ke dvefiím. Jako by se probudili z hlubokého spánku, zaãali si Kleist a Váhav˘ Henri teprve teì uvûdomovat, v jak obrovském jsou nebezpeãí. Cale chvilku poslouchal u dvefií a pak je opatrnû pootevfiel. Byla za nimi chodba. „BÛh ví, kde jsme,“ prohlásil. „Musíme ale najít nûjakou skr˘‰.“ S tûmito slovy otevfiel dvefie dokofián, vy‰el ven a druzí dva ho váhavû následovali. ·li rychle a drÏeli se tûsnû u zdí. Po nûkolika metrech do‰li ke schodi‰ti stoupajícímu vzhÛru. Henri k nûmu zamífiil, Cale ale zavrtûl hlavou. „Potfiebujeme najít nûjaké okno nebo se dostat ven a zkusit zjistit, kde vlastnû jsme. Musíme se vrátit do noclehárny pfied zhasnutím svící, jinak poznají, Ïe tam nejsme.“ ·li dál, vtom se v‰ak dvefie vlevo, k nimÏ se právû blíÏili, zaãaly otevírat. V okamÏení se otoãili, dobûhli zpátky ke schodi‰ti a vybûhli po nûm nahoru. V‰ichni tfii se pfiimáãkli k podlaze odpoãívadla a poslouchali, jak chodbou pod nimi procházejí nûjací hlasitû hovofiící lidé. Pak sly‰eli, jak se otevírají dal‰í dvefie, a Cale zvedl hlavu právû vãas, aby vidûl, jak nûkdo vchází do kuchynû, z níÏ pfied okamÏikem ode‰li. Váhav˘ Henri se vedle nûj zavrtûl. Tváfiil se zmatenû a vydû‰enû. „Ty hlasy,“ za‰eptal. „Co to s nimi bylo?“ Cale zavrtûl hlavou, také on si ale v‰iml, jak zvlá‰tnû hlasy znûly, a cítil podivn˘ tlak v Ïaludku. Vstal a rozhlédl se po místû, kde se schovávali. Nemohli jít nikam jinam neÏ do dvefií za sv˘mi zády. Rychle zmáãkl kliku a vklouzl do místnosti za nimi. AÏ na to, Ïe to nebyla místnost. Ocitl se na jakémsi balkonu s nízk˘m zdûn˘m zábradlím asi tfii metry ode dvefií. Dolezl aÏ k nûmu a druzí dva ho napodobili, takÏe se v‰ichni tfii krãili tûsnû za zábradlím. Z prostoru pod balkonem se ozval v˘buch smíchu a nad‰eného potlesku. Nebyl to jen smích, co chlapce vyvedlo z míry – byÈ byl smích nûãím, co ve svatyni sl˘chali jen vzácnû, a nikdy v takovém hlasitém a bezstarostném veselí – mnohem víc je zneklidnil jeho tón a kadence. Stejnû jako hlasy, které pfied chviliãkou zaslechli na chodbû, v nich vyvolával hluboké a zcela neznámé rozru‰ení.

24

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 25


„Podívej se tam,“ ‰eptl Váhav˘ Henri. „Ne,“ naznaãil jen pohybem úst Cale. „Musí‰, jinak to udûlám já.“ Cale ho pevn˘m stiskem popadl za zápûstí. „Jestli nás chytí, zabijou nás.“ Váhav˘ Henri se neochotnû znovu pfiimáãkl k zábradlí balkonu. Zaznûl dal‰í v˘buch smíchu, tentokrát ale Cale Váhavého Henriho pozornû hlídal. Pak si v‰iml, Ïe se Kleist zvedl na kolena a dívá se dolÛ, fascinovan˘ zdrojem tak bezprostfiední lehkováÏné zábavy; smích byl pro akolyty ãímsi ‰a‰kovsk˘m a hofik˘m. Pokusil se ho stáhnout zpût na zem, Kleist byl ale silnûj‰í neÏ Váhav˘ Henri a Cale s ním nemohl pohnout, aniÏ by pouÏil tolik síly a nadûlal tolik hluku, Ïe by je to okamÏitû prozradilo. Cale pomalu zvedl hlavu nad zábradlí balkonu a spatfiil pod sebou scénu, která jím otfiásla a znepokojila ho mnohem víc neÏ pohled na jídlo v kuchyni. Mûl pocit, jako by do nûj v‰ude zevnitfi bu‰ila stovka hfieby kovan˘ch vykupitelsk˘ch obu‰kÛ. Ve velké síni dole pod balkonem stál asi tucet stolÛ naloÏen˘ch stejn˘m jídlem, které vidûli v kuchyni. Stoly byly uspofiádané v kruhu, takÏe se muÏi, ktefií u nich sedûli, v‰ichni navzájem vidûli, a zdálo se zfiejmé, Ïe stfiedem celé oslavy jsou dvû dívky ve snûhobílém obleãení. Zejména jedna z nich, s dlouh˘mi tmav˘mi vlasy a hlubok˘ma zelen˘ma oãima, byla neobyãejnû krásná – skuteãná krasavice, zároveÀ v‰ak buclatá jako nacpan˘ pol‰táfi. Uprostfied kruhu stolÛ byl velk˘ bazén naplnûn˘ horkou vodou, po jejíÏ hladinû se válely kotouãe páry. A právû pfiibliÏnû pÛltucet dívek v bazénu byl dÛvodem, proã Cale i Kleist ztuhli s vyvalen˘ma oãima a s v˘razem tak ‰okovan˘m a nechápav˘m, jako by se jim naskytl pohled na samotn˘ ráj. Dívky v bazénu byly nahé. Podle pÛvodu mûly rÛÏovou nebo hnûdou kÛÏi, v‰echny ale byly plné dráÏdivû smysln˘ch oblin. Nebyla to ov‰em jejich nahota, která chlapce tak ohromila, jako spí‰e skuteãnost, Ïe je‰tû v Ïivotû nevidûli Ïádnou Ïenu. Kdo dokáÏe popsat, co v onom okamÏiku cítili? Neexistuje básník, kter˘ by to umûl zachytit slovy – tu dûsivou rozko‰, ‰ok a posvátn˘ úÏas. Ozvalo se vyjeknutí, tentokrát Váhavého Henriho, kter˘ se k obûma pfiipojil. Hlasit˘ zvuk vrátil Cala zpátky do reality. Sklouzl na podlahu a opfiel se o zábradlí. Druzí dva, pobledlí a zmatení, ho po nûkolika vtefiinách napodobili. „To je krása,“ ‰eptal si pro sebe Váhav˘ Henri. „Krása, krása, úÏasná krása.“ „Musíme zmizet, nebo jsme mrtví.“

25

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 26


Cale se zvedl, pfielezl po ãtyfiech ke dvefiím a druzí dva ho následovali. Vyklouzli ven, ti‰e dolezli ke kraji odpoãívadla a zaposlouchali se. Nic. Se‰li po schodech dolÛ a vydali se dál chodbou. ·tûstí stálo pfii nich, protoÏe z té obratné a obezfietné trojice, která se dostala aÏ na balkon, odkud zhlédla ‰okující scénu dole, nezb˘valo vÛbec nic. I v tomto otfieseném a zmámeném stavu v‰ak do‰li ke dvefiím vedoucím do dal‰í chodby. Zaboãili doleva, protoÏe nemûli Ïádn˘ lep‰í dÛvod, kter˘ by je poslal doprava. Zb˘vala jim sotva pÛlhodina, aby se dostali zpût do noclehárny, v‰ichni tfii se proto rozbûhli, po necelé minutû ale dorazili k ostré zatáãce. Chodba za ní byla jen asi ‰est metrÛ dlouhá a na jejím konci byly tûÏké dvefie. Tváfie se jim zkfiivily zoufalstvím. „BoÏe mÛj!“ ‰eptl Váhav˘ Henri. „Za ãtyfiicet minut po‰lou pacholky, aby nás hledali.“ „A nebudou nás muset hledat dlouho, kdyÏ jsme tady takhle uvázli.“ „A co potom?“ uvaÏoval Kleist. „NemÛÏou nás nechat mluvit o tom, co jsme tady vidûli.“ „V tom pfiípadû musíme zmizet,“ prohlásil Cale. „Zmizet?“ „Myslím tím utéct a nikdy se nevrátit.“ „Nedostaneme se ani odtud,“ postûÏoval si Kleist. „A ty mluví‰ o tom, Ïe uteãeme ze svatynû.“ „Máme snad na vyb...“ Calovu odpovûì v‰ak pfieru‰il zvuk klíãe, otáãejícího se v zámku dvefií pfied nimi. Byly to obrovské a pfiinejmen‰ím patnáct centimetrÛ tlusté dvefie, takÏe mûli je‰tû nûkolik vtefiin, aby si na‰li skr˘‰. AÏ na to, Ïe tam Ïádná nebyla. Cale druh˘m dvûma gestem naznaãil, aby se pfiimáãkli ke zdi, kde je otevírané dvefie zakryjí, byÈ jen na tak dlouho, neÏ se znovu zavfiou. Nemûli ale na vybranou: bûÏet zpátky by znamenalo zÛstat trãet tam, kde jsou, dokud jejich nepfiítomnost nevyjde najevo, a pak ãelit rychlému polapení a pomalé smrti. Dvefie se otevfiely dokofián, i kdyÏ to soudû podle kleteb a popuzeného mruãení, které sly‰eli, vyÏadovalo vynaloÏení znaãného úsilí. Za doprovodu nepfietrÏitého rozãileného huhlání se dvefiní panel pfiiblíÏil aÏ k nim a pak se zastavil. Pak nûãí ruka pode dvefie vrazila mal˘ dfievûn˘ klínek, aby zÛstaly otevfiené. Následovalo dal‰í hlasité klení a hekání a po nûm zvuk malého vozíku, kter˘ nûkdo tlaãil chodbou. Cale, kter˘ stál u venkovní hrany dvefií, vykoukl a spatfiil povûdomou postavu v ãerné sutanû, která pfied sebou kulhav˘m krokem strkala vozík a vzápûtí se ztratila za rohem. Pokynul sv˘m spoleãníkÛm, aby vylezli, a v‰ichni rychle vybûhli ze dvefií.

26

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 27


Ocitli se v chladné venkovní mlze. U dvefií ãekal je‰tû jeden vozík pln˘ uhlí. Proto podvykupitel Smith, znám˘ lenoch a budiÏkniãemu, otevfiené dvefie zaklínil, místo aby je za sebou zavfiel a zamkl, jak mu nepochybnû nafiizovaly jeho pokyny. Za normálních okolností by byli ukradli tolik uhlí, kolik by unesli, dnes ale mûli kapsy plné jídla a navíc byli pfiíli‰ vystra‰ení. „Kde to jsme?“ zeptal se Váhav˘ Henri. „Nemám ponûtí,“ odpovûdûl Cale. Pfie‰el kus po chodníãku, snaÏil se zvyknout si na mlhu a tmu a najít nûjak˘ orientaãní bod. Úleva ze spásného úniku uÏ se v‰ak vytrácela. Urazili tím tunelem dlouhou cestu a mohli teì b˘t v kterékoli ãásti svatynû a jejího labyrintu budov, chodníkÛ a chodeb. A pak se z mlhy vynofiil pár obrovit˘ch nohou. Byli u velké sochy Obû‰eného vykupitele, kterou pfied víc neÏ hodinou opustili. Za necel˘ch pût minut se oddûlenû, jeden po druhém, zafiadili do fronty pfied noclehárnou, formálnûji známou jako dormitáfi Na‰í Paní v‰eutû‰itelky. Co ta slova znamenají, to nevûdûli a bylo jim to úplnû jedno. Zaãali hlasitû odfiíkávat s ostatními: „Co kdybych dnes v noci zemfiel? Co kdybych dnes v noci zemfiel? Co kdybych dnes v noci zemfiel?“ Na tuto deprimující otázku se cel˘ Ïivot akolytÛm dostávalo od vykupitelÛ zcela jasné odpovûdi: vût‰ina z nich skonãí v dÛsledku znechucujícího stavu sv˘ch ãern˘ch du‰í v pekle a bude se tam navûky smaÏit v plamenech. UÏ celá léta bylo pravidlem, Ïe kdykoli pfii‰lo téma úmrtí uprostfied noci na pfietfies – a to se stávalo velice ãasto – vytáhli Cala pfied v‰echny ostatní a vykupitel, kter˘ na nû právû dohlíÏel, mu zvedl sutanu, odhalil jeho nahá záda a ukázal na podlitiny, jeÏ je pokr˘valy od zátylku aÏ po kfiíÏ. Byly to podlitiny mnoha rÛzn˘ch velikostí, a protoÏe se nacházely v rozdílném stadiu hojení, byl obãas na jeho záda úÏasn˘ pohled – hrála v‰emi moÏn˘mi odstíny modré, ‰edé a zelené, rumûlkovû ãervené i témûfi zlatû Ïluté. „Podívejte se na ty barvy!“ vybízel chlapce vykupitel. „Va‰e du‰e, které by mûly b˘t bílé jako holubiãí kfiídlo, vypadají hÛfi neÏ ãerná a rudá záda tohohle chlapce. Takhle se v‰ichni jevíte Bohu: rudí a ãerní. A jestli nûkdo z vás dnes v noci zemfie, nemusím vám ani fiíkat, do jaké fronty se postavíte. A chcete-li vûdût, co na vás ãeká na konci té fronty – jsou tam ‰elmy, které vás seÏerou, vykálejí a znovu seÏerou. âekají tam doruda rozpálené pece, v nichÏ se budete hodinu ‰kvafiit na uhel, pak ìábel vá‰ popel smísí s vy‰kvafien˘m tukem, uhnûte z nûj ohavné tûsto, z nûhoÏ se znovu zrodíte a znovu budete spáleni, budete se stále rodit a ‰kvafiit po celou vûãnost.“ Jeden z hostujících hodnostáfiÛ nepfiátelsky naladûn˘ vÛãi Boskovi, jist˘ vykupitel Compton, byl kdysi svûdkem této ukázky a pfiihlíÏel také

27

KompletHoffmanKor2

9/7/16 3:31 PM

Stránka 28


jednomu z v˘praskÛ, jimÏ Cale za zmínûné podlitiny vdûãil. „Tihle ho‰i,“ prohlásil vykupitel Compton, „jsou vychováváni k tomu, aby ãelili rouhaãství antagonistÛ. Tak extrémní násilí vÛãi dítûti, bez ohledu na to, nakolik se stalo rejdi‰tûm ìáblov˘m, mnohem spí‰ zlomí jeho ducha, neÏ aby ho zocelilo natolik, aby nám pomohlo vym˘tit tu svatokrádeÏnou herezi zpfied zraku BoÏího.“ „Není neukáznûn˘ a uÏ vÛbec není rejdi‰tûm ìáblov˘m.“ Bosco, kter˘ byl vÏdy nesmírnû rezervovan˘, kdyÏ pfii‰la fieã na Cala, si okamÏitû vyãítal, Ïe se nechal vyprovokovat i k tak záhadné odpovûdi. „Tak proã to dovolíte?“ „Na dÛvody se neptejte. Spokojte se s m˘m uji‰tûním.“ „Povûzte mi to, vykupiteli.“ „Opakuji, Ïe nepovím.“ Po tûchto slovech uÏ se vykupitel Compton, kter˘ se alespoÀ v tomto pfiípadû ukázal jako moudfiej‰í neÏ Bosco, na nic neptal, pozdûji v‰ak uloÏil sv˘m dvûma placen˘m informátorÛm ve svatyni, aby o tom chlapci s rudoãern˘mi zády získali maximum informací. „Co kdybych dnes v noci zemfiel? Co kdybych dnes v noci zemfiel? Co kdybych dnes v noci zemfiel?“ Zatímco se Cale a ostatní s mumláním rozcházeli k lÛÏkÛm, otázka, kterou léta opakování zbavila témûfi ve‰kerého smyslu, znovu nabyla dûsivou sílu, jiÏ mívala v dobách, kdy jako malé dûti nûkdy celou noc leÏeli a nemohli spát, protoÏe byli pfiesvûdãení, Ïe staãí zavfiít oãi a pocítí hork˘ dech ‰elmy nebo usly‰í prásknutí dvífiek rozpálené kovové pece. Bûhem deseti minut se obrovsk˘ pfiístfie‰ek zaplnil, zámek na dvefiích zacvakl a pût set chlapcÛ se v absolutním tichu rozlehlé, mrazivé a spofie osvûtlené stodoly chystalo ke spánku. Pak byly uha‰eny svíce a chlapci rychle zaãali usínat, protoÏe byli vzhÛru od páté hodiny ranní. Dormitáfi zaplnila barvitá smûsice hlasitého chrápání, pláãe, v˘kfiikÛ a bruãení, kdyÏ spoãinuli v náruãi útûchy ãi hrÛzy, ãekající na nû v jejich snech. Tfii z nich samozfiejmû nedokázali rychle usnout a zÛstali vzhÛru je‰tû dlouhé hodiny.

28

Poslouchejte. Svatynû vykupitelû na Stfielecké stráni je zatracenû lïiv

Recommend Documents