Porovnání vlastností a výkonnosti NAS pro menší a střední firmy

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra informačních technologií a kvantitativních metod

Porovnání vlastností a výkonnosti NAS pro menší a střední firmy Diplomová práce

Autor:

Bc. Javier Acosta Informační technologie a management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Martin Uher

Červen, 2014

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, 24. června 2014

Javier Acosta

Poděkování Za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracování diplomové práce děkuji vedoucímu práce Ing. Martinu Uherovi.

Anotace Tato diplomová práce má za cíl vysvětlit a otestovat vlastnosti a výkonnost systémů NAS pro menší a střední firmy ve virtuálním prostředí. V práci budou tyto vlastnosti a výkonnost detailně otestovány u pěti různých systemů NAS dle testovacích kritérií, jež jsou v práci popsány. Rovněž je cílem této práce ohodnocení testovaných NASů dle definovaných parametrů, čehož je úspěšně dosaženo. Během testování a po jeho dokončení byla ověřena různá fakta, která jsou uvedena v závěru práce.

Klíčová slova: NAS, síťové úložiště, sdílení dat, souborové systémy, protokoly na sdílení dat, NFS, ZFS

Annotation This thesis aims to explain and test the main features and performance of NAS systems for small and medium-size businesses in virtual environment. During this thesis, features and performance of five different NAS systems are tested in detail according to testing criteria, which is described later in this thesis. Further, this thesis aims to evaluate the results of the tested NAS according to the defined parameters, which is successfully achieved. During the testing and after its completion, various facts are verified and they are presented in the final part of the thesis.

Key words: NAS, Network Attached Storage, sharing data, file systems, sharing protocols, NFS, ZFS

OBSAH

ÚVOD.........................................................................................................................................7 1.PŘEHLED AKTUÁLNÍHO STAVU SYSTÉMŮ NAS.........................................................8 2.HISTORIE NAS A DISKOVÝCH POLÍ................................................................................9 3.ÚVOD DO SYSTÉMŮ NAS................................................................................................11 3.1.Systémy založené na standardních počítačích..............................................................12 3.2.Vestavěné systémy.........................................................................................................12 3.3.Předchozí systémy.........................................................................................................13 3.4.Hlavní výhody systému NAS........................................................................................14 4.SOUBOROVÉ FORMÁTY..................................................................................................16 5.MOŽNOSTI PŘÍSTUPU......................................................................................................20 6.PŘÍSTUPOVÉ PROTOKOLY..............................................................................................21 7.MOŽNOSTI A TYPY VIRTUALIZACE.............................................................................29 7.1.VirtualBox.....................................................................................................................30 8.KRITÉRIA TESTU, TEST NAS..........................................................................................32 8.1.Přehled vybraných NASů:.............................................................................................32 8.2.Kritéria testu..................................................................................................................35 8.3.Test NAS.......................................................................................................................36 8.3.1.Popis prostředí.......................................................................................................37 8.3.2.Podrobnosti porovnání vlastností a výkonnosti vybraných NAS..........................37 8.3.2.1.FreeNAS verze 9.2.1.5:..................................................................................38 8.3.2.2.OpenMediaVault verze 0.5.48:......................................................................43 8.3.2.3.NexentaStor verze 4.0.2:................................................................................47 8.3.2.4.Openfiler verze 2.99:.....................................................................................51 8.3.2.5.NAS4Free 9.2.0.1:.........................................................................................55 8.3.3.Test rychlosti přenosu dat přes protokol NFS ve vybraných systémech NAS......58 9.NÁVRH KONFIGURACE NAS A JEHO ZHODNOCENÍ................................................61 ZÁVĚR.....................................................................................................................................66 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.......................................................................................67

5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK.......................................................................................69 SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ......................................................................................71 SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK.......................................................................................72 SEZNAM PŘÍLOH...................................................................................................................73

6

ÚVOD Den co den se rapidně zvětšuje množství dat, která jsou v digitální formě. Zejména firmy se každý den častěji setkávají s problémem, jak efektivně ukládat data bezpečným, rychlým a spolehlivým způsobem. Rovněž s tím souvisí problém, jak skladovaná data následně sdílet, a to rychle a bezpečně, a aby byla dostupná pro různé systémy bez ohledu na použitý operační systém. Toto řeší především firmy, kde jsou data používána mnoha uživateli s různými operačními systémy. Toto téma jsem si vybral, protože já sám jsem se někdy setkal s problémem mnoha digitálních dat, jak v zaměstnání, tak i v domácnosti. Často musím řesit otázku, kam data uložit a možná větší problém, jak data sdílet, aby byla dostupná pro uživatele, kteří používají různé operační systémy jako například Windows, Linux apod. Systémy NAS (anglicky Network Attached Storage) mohou být řešením na tento problém, jelikož nabízí jednoduché řešení s poměrně nízkými náklady (někdy dokonce úplně zdarma). Hlavním cílem této práce je seznámit se s problematikou NAS otestováním jejich vlastností a výkonnosti pro menší a střední firmy ve virtuálním prostředí. Dalším cílem práce je definování požadavků na jednotlivé testované NASy a jejich ohodnocení dle definovaných parametrů. V úvodu práce je seznámení se s historií systémů NAS a úvod do problematiky NAS systémů. Následuje teoretická část, kde jsou popsány technické detaily NASů a detailní popis virtuálního prostředí, které je velmi důležité pro následné testování. V další části práce jsou definována testovací kritéria, podle nichž jsou následně podrobně otestovány vlastnosti a výkonnost některých systémů NAS. V závěrečné části práce je provedeno hodnocení testování a navržen možný doporučený návrh konfigurace systému NAS, který by vyhovoval malým a středním firmám.

7

1.

PŘEHLED AKTUÁLNÍHO STAVU SYSTÉMŮ NAS

V posledních letech překvapil růst vývoje v oblasti systémů NAS mnoho lidí. Zpočátku se zdálo, že systémy NAS nebyly opravdu ničím novým, nebo že by byly něčím, co by mohlo vyřešit nové úkoly, které by běžné operační systémy jako Unix nebo Windows nemohly vyřešit. Jenže výrobcům a vývojářům systémů NAS se během posledních let podařilo tyto systémy optimalizovat jak na úrovni softwaru, tak i v oblasti hardwaru do té míry, že jsou nyní systémy NAS velice oblíbeným produktem a celá oblast s vývoje těchto systémů rapidně roste, a dá se předpokládat, že bude růst i nadále. Jak bude vysvětleno v průběhu této práce, existují různé typy systémů NAS a mnoho způsobů, jak je nastavit a používat. V této práci se zaměříme na způsob, jakým lze předpokládat, že uživatelé menších a středních firem (případně i domácnosti) mohou tyto systémy optimálně používat.

8

2.

HISTORIE NAS A DISKOVÝCH POLÍ

Na začátku osmdesátých let dvacátého století, popsali D. R. Brownbridge, L. F. Marshall a B. Randell z Univerzity Newcastle v Anglii ve své publikaci „The Newcastle Connection” softwarový subsystém, který mohl být vložen do každé ze soustav fyzicky propojených unixových systémů tak, aby byl vytvořen distribuovaný systém, který byl funkčně k nerozeznání od obecného jednotlivého unixového systému jak na uživatelské úrovni, tak na úrovni programu. Vytvořili tedy vzdálený přístup k datům přes několik počítačů s unixovým systémem. V roce 1983 vytvořila společnost Novell serverový operační systém NetWare a NCP protokol (anglicky NetWare Core Protocol), který byl vyvinut z velmi jednoduchého konceptu: sdílení souborů místo sdílení disku. Když vznikly první verze NetWare, byly všechny ostatní konkurenční produkty založeny na konceptu poskytujícím sdílený přímý přístup k disku. Alternativní přístup společnosti Novell byl v roce 1984 podpořen společností IBM, která pomohla propagovat produkt NetWare. V roce 1984 vytvořila společnost Sun Microsystems NFS (anglicky Network File System). NFS je internetový protokol pro vzdálený přístup k souborům přes počítačovou síť, který umožňuje serverům sdílet jejich úložný prostor s klienty, kteří jsou připojeni ve stejné síti. Server 3Server, který používal software 3+Share firmy 3Com, byl první účelně postavený server pro otevřené systémové servery. Tento server obsahoval potřebný software, hardware a podporu několika disků. Firma měla v této oblasti vůdčí postavení od roku 1985 do začátku devadesátých let dvacátého století. V té době vytvořily firmy 3Com, IBM a Microsoft protokol LAN Manager. Inspirovány úspěchem společností Novell, IBM a Sun Microsystems, začala celá řada firem vytvářet svá zařízení pro specializované souborové servery. Zatímco 3Com byla první firmou, která vytvořila vestavěný NAS pro osobní počítače, Auspex Systems byla první firmou, která vytvořila vestavěný NFS server pro použití na trhu unixových systémů. 9

Skupina inženýrů firmy Auspex Systems se spojila, aby v roce 1990 vytvořila integrovaného správce NetApp, který podporoval jak protokol CIFS (anglicky Common Internet File System) systému Windows, tak i NFS protokol systému UNIX, měl jednoduchou administraci a byl lehce vyvinutelný. To odstartovalo výrobu opravdových NAS, které známe dnes. Počátkem 21. století se objevila řada začínajících firem, které nabízely alternativní řešení k jednotlivým možnostem správy firemních dat formou seskupených NAS – např. Spinnaker Networks (koupená firmou NetApp v únoru 2004), Exanet (koupená firmou Dell v únoru 2010), Gluster (koupená firmou RedHat v roce 2011), ONStor (koupená firmou LSI v roce 2009), IBRIX (koupená firmou HP), PolyServe (koupená firmou HP v roce 2007), Panasas, atd. V roce 2009 začali výrobci NAS (hlavně firmy CTERA Networks a NETGEAR) představovat možnosti online zálohy dat. Toto řešení bylo přímo integrováno v zařízeních.

10

3.

ÚVOD DO SYSTÉMŮ NAS

Definice „Network Attached Storage“ (NAS) zařízení se liší případ od případu. Většina lidí se shoduje na následujícím: „NAS systémy jsou specializované souborové servery, které jsou nastavené, vestavěné nebo určené speciálně pro účely sdílení souborů v síti“. Komerční NAS systémy přicházejí obvykle s přednastaveným hardware a operačním systémem, zatímco nekomerční alternativy jsou spíše individuálně nastavenými odrůdami, které používají silně ovlivněné nebo předem nakonfigurované operační systémy, někdy také známé jako „softwarové NAS“. NAS systémy podporují více souborových protokolů a všechny také mohou být vzdáleně spravovány přes síť.

NAS systémy se dodávají ve dvou základních formách: •

systémy založené na standardních počítačích

•

vestavěné systémy.

Oba typy mají své výhody a nevýhody, obvykle v souvislosti s náklady, spotřebou energie, rozšiřitelností, velikostí a rychlostí, i když tyto rozdíly nejsou vždy jasné, někdy vzhledem k velké rozmanitosti NAS systémů, které jsou k dispozici. Bez ohledu na jejich rozdíly, musí mít všechny systémy NAS přinejmenším CPU (centrální procesorová jednotka), nějakou formu skladovacího místa pro data, která budou sdílena přes síť, nějakou formu skladovacího místa pro operační systém, paměť RAM (anglicky Random Access Memory) pro běžný běh operačního systému a síťové rozhraní pro komunikaci. RAID (anglicky Redundant Array of Independent Disks) je další vlastností, která je běžně dostupná pro oba typy NAS. RAID působí tak, že v podstatě umožňuje kombinaci nebo sdružování více úložných disků různými způsoby tak, že se v operačním systému jeví jako jeden jediný disk. NAS systémy jsou někdy také známy jako „akumulační zařízení“, protože jsou určeny k provádění jediného úkolu (poskytovat úložiště souborů v síti), a protože je možné jednoduše rozšířit prostor ke skladování připojením více NAS zařízení navzájem.

11

3.1.Systémy založené na standardních počítačích Systémy založené na standardních počítačích jsou obvykle nejrychlejší, ale také jsou často dražší. Tyto systémy jsou obvykle založené na procesorech s architekturou x86/x64, které jsou k dispozici buď jako předem nakonfigurovaná zařízení od různých výrobců, nebo mohou být vyrobeny z odborných nebo standardních počítačových dílů. Vzhledem k tomu, že jsou založeny na standardním počítači, mají obvykle větší paměť, vyšší výkon hardwaru a další možnosti pro expanzi. Tyto systémy obvykle spotřebují více energie, avšak je možné používat systémy konstruované s procesory s nízkou spotřebou energie (jako jsou Intel Atom, AMD Fusion) a jiné procesory s nízkou spotřebou energie, které mohou s vestavěnými systémy v tomto ohledu příznivě konkurovat.

Operační systémy, které běží na těchto systémech mohou, být různé, například upravené verze Linuxu a FreeBSD jako jsou FreeNAS, NAS4free, Openfiler, apotd. Microsoft například nabízí „Windows Storage Server“ jako operační systém NAS nebo lze využít jinou verzi Windows Serveru. Některé společnosti také rozvíjejí své vlastní operační systémy, z nichž některé jsou založeny na Linuxu nebo FreeBSD.

3.2.Vestavěné systémy Vestavěné systémy jsou mikroprocesorová zařízení, která jsou navržena a vyrobena speciálně pro splnění jednoho úkolu, na rozdíl od počítačů, které mohou být snadno použity pro různé účely v závislosti na použitém softwaru v nich. To však neznamená, že vestavěná zařízení jsou vždy omezená ve své konfiguraci. Vestavěné systémy mohou mít různé možnosti konfigurace podle potřeby a mohou být aktualizovany s novým softwarem nebo operačním systémem, a většinou je také možné rozšířit skladovací místo. Vestavěné systémy NAS jsou nejvhodnější pro domácnosti nebo malé a střední kanceláře. Tyto systémy mají často nižší funkční schopnosti než systémy založené na běžných počítačích, obvykle stojí méně a spotřebují méně energie, obvykle, ale ne vždy vyžadují méně

12

technické znalosti a jsou obvykle kompaktnější v tom, že zabírají méně místa. Toho je částečně dosaženo tím, že výrobce může omezit množství funkcí, které tato zařízení splňují na to, co je nezbytné k tomu, aby plnila svou hlavní úlohu. Nemají žádné video výstupy a mají velmi omezený operační systém, obvykle na základě změněných verzí Linuxu nebo jiné vlastní operační systémy. Správa a nastavení se provádí prostřednictvím sítě pomocí webového prohlížeče, i když některé z nich mohou být vnitřně upraveny tak, aby byly přístupné prostřednictvím připojení sériového portu.

3.3.Předchozí systémy Zpočátku bylo jádro NAS systémů ve dvou oblastech: SMB (CIFS) a NFS protokolech. Oba protokoly byly implementovány v osmdesátých letech, to znamená, že již nějakou dobu fungují, ovšem neznamená to, že jsou dokonalé. Existuje celá řada problémů spojených se správou NFS a CIFS.

Jedním z problémů s NFS a CIFS bylo to, že každý z nich musel být implementován zvlášť. Jak bude detailně vysvětleno v kapitole o přístupových protokolech, NFS je obvykle implementován v serverech s operačním systémem Unix a CIFS je obvykle implementován v serverech s operačním systémem Windows. To znamená, že bylo potřeba mít minimálně dva běžící servery, které musely být instalované, konfigurované a udržované zvlášť. Dalším problémem s NFS a CIFS byl výkon. Obvykle byly disky nebo disková pole sdílené přes NFS nebo CIFS o hodně pomalejší než kdyby byly lokální. To je dobře znát, když se na disk ukládá hodně souborů nebo velké soubory. V dnešní době, když je rychlost a výkon ukládání dat důležitým faktorem, by toto bylo velkým problémem. Jedním z důvodů, proč měly NFS a CIFS takové problémy, bylo částečně to, že požadavky, které měli vývojáři při implementaci těchto protokolů v osmdesátých letech, byly omezeny. V dnešní době jsou však NAS systémy hodně vyspělé a většina problémů, které měly předchozí systémy, byla vyřešena.

13

3.4.Hlavní výhody systému NAS Jak již bylo řečeno, předchozí systémy NAS se potýkaly s řadou problémů, které bylo třeba vyřešit. V našem případě se budeme soustředit na konkrétní problémy, které můžeme vyřešit pomocí systémů NAS v oblasti sdílení souborů v síti v menších a středních firmách.

•

Použitelnost V malých a středních firmách mohou mít uživatelé interních sítí (kterých mohou být desítky až pár stovek) různé požadavky na přístup k souborům, zejména na operační systém, který používají pro práci se soubory. Například ve firmě mohou mít někteří zaměstnanci počítač s operačním systémem Windows a jiní zaměstnanci naopak mohou mít počítač s operačním systémem Unix. Ve firmách, kde nepoužívají NAS, to obvykle řeší tak, že mají dva různé servery, jeden pro sdílení souborů pro uživatele, kteří používají Windows a druhý pro uživatele Unixu. Toto řešení však není ideální a naopak může způsobit řadu jiných problémů jako je například synchronizace souborů v obou serverech nebo větší prostředky pro údržbu obou serverů. Systémy NAS umí různé protokoly, jak bude vysvětleno dále v této práci, takže soubory uložené v NASu mohou být přístupné zároveň jak pro uživatele Unixu, tak i pro uživatele systému Windows.

•

Ovladatelnost Jak bylo uvedeno dříve, malé a střední firmy mají různé požadavky na přístup k souborům a obvykle to vyřeší tak, že mají různé servery, každý z nich s jiným operačním systémem (například Windows a Unix). Protože jsou tyto systémy natolik rozdílné, musí mít různé zaměstnance, kteří se starají o každý z těchto systémů zvlášť, a tím se zvětšují náklady na údržbu.

•

Výkon Systémy založené na protokolech NFS a CIFS mají delší odezvy v porovnání s prací 14

v lokálním prostředí. To je částečně dáno tím, jak byly tyto systémy ze začátku implementovány a jinými technickými detaily jako jsou například chybějící mezipaměti RAM nebo neefektivní navazující souborové systémy. NAS systémy se snaží optimalizovat to, jak jádro systému používá různé protokoly, tak i to, aby byly používány co nejefektivněji a nejrychleji.

•

Dostupnost V systémech, které nejsou založené na NAS, může nastat problém s dostupností, například pokud dojde k selhání jednoho z disků, může trvat několik dnů až týdnů než se disk podaří úspěšně nahradit a obnovit data (pokud byla zálohována). Použitím systémů NAS je možné takovému problému předejít, pokud je použitý vhodný souborový systém nebo pokud je použita některá z RAID metod na zabezpečení dat.

•

Škálovatelnost Jedním z problémů, který se často musí ve firmách řešit je to, když jsou disky plné. Většinou se to řeší tak, že se koupí nový větší disk, který nahradí disk stávající. Někdy se to také řeší přidáním nového disku ke stávajícímu. NAS systémy umožňují použití RAID metody zabezpečení dat proti selhání pevného disku, který používá vícenásobné diskové pole nezávislých disků a umožňuje také dynamické zvětšení kapacity disku. Podobné řešení přináší i souborový systém ZFS, který bude vysvětlen později v této práci.

15

4.

SOUBOROVÉ FORMÁTY

Souborový systém (anglicky File System) je způsob organizace dat ve formě souborů tak, aby k nim byl snadný přístup. Souborový systém je uložen na elektronických zařízeních pro uchování dat jako jsou například pevný disk, CD, DVD, USB flash disk, atd. Také může být zpřístupněn pomocí počítačové sítě, například přes různé síťovné protokoly (NFS, SMB, AppleTalk, apod.). Souborový systém zajišťuje ukládání a čtení dat z elektronického zařízení tak, aby s nimi uživatelé mohli pracovat ve formě adresářů a souborů.

Souborový systém kromě jména souboru a jeho umístění zaznamenává v hierarchii adresářů další informace, které slouží pro správu souborů. Jedná se zejména o časové známky. Souborový systém může vést také informace o vlastnících souborech a přístupových právech, což je důležité v systémech využívaných více uživateli nebo při zpřístupňování dat na disku pomocí počítačové sítě. Elektronická zařízení pro ukládání dat jsou obvykle logicky rozdělena na oddíly, takže se souborový systém rozkládá jen na konkrétním oddílu a ne na celém zařízení. To umožňuje mít na elektronickém zařízení více nezávislých souborových systémů, které mohou být různého typu.

Informace, které jsou uložené v systému souborů se dělí na data a metadata. Data představují vlastní obsah souboru, který je možné přečíst po jeho otevření. Metadata popisují strukturu systému souborů a jsou nositeli dalších služebních a doplňujících informací jako je velikost souboru, čas poslední změny a čas posledního přístupu k souboru, kdo je vlastníkem souboru, seznam bloků dat, které tvoří vlastní soubor apod.

Software, který realizuje souborový systém, je obvykle součástí operačního systému. Většina operačních systémů podporuje několik různých souborových systémů.

16

Různé souborové systémy mohou mít různá omezení, například: • velikost paměťového média, kterou je daný systém schopen pokrýt • délka souboru • délka jména souboru • počet zanořených podadresářů • podporovaná znaková sada.

Pod pojmem síťový souborový systém (anglicky Network File System) se rozumí souborový systém, který je dostupný prostřednictvím počítačové sítě. Ve skutečnosti jsou soubory a adresáře uloženy na jiném počítači a jsou zpřístupněny pomocí speciálních síťových protokolů (např. NFS nebo CIFS). Na vzdáleném počítači jsou pak soubory a adresáře fyzicky uloženy v podobě klasického systému souborů. Speciálními síťovými systémy souborů jsou distribuované souborové systémy, které se mohou rozkládat na několika počítačích, které jsou navzájem propojeny pomocí počítačové sítě. V kapitole o přístupových protokolech se budeme více zabývat detailním popisem těchto síťových souborových systémů.

Různé NAS systémy podporují různé souborové formáty. Zejména systémy, které jsou založené na standardních počítačích, mohou podporovat mnoho souborových formátů. Obvykle se používají následující:

UFS (anglicky Unix File System) UFS, někdy také označovaný jako „Berkeley Fast File System”, je souborový systém, který je často používán především unixovými operačními systémy. UFS vychází přímo z původního unixového souborového systému, který neměl název a označoval se prostě jako „souborový systém“, FS (anglicky File System).

FAT (anglicky File Allocation Table) FAT je jednoduchý a robustní souborový systém. Souborový systém FAT je starší souborový systém, který je výkonný, ale nemůže poskytovat takový výkon, jako některé současné 17

souborové systémy. Například podporuje omezenou velikost souboru. Nicméně i přes to je pro kompatibilitu podporován prakticky všemi operačními systémy. Principem tohoto souborového systému je tabulka, která obsahuje informace o obsazení disku v souborovém systému vytvořeném pro DOS. Mezi operačními systémy, který FAT podporují, jsou například MS-DOS, FreeDOS, OS/2, Linux, FreeBSD a BeOS. Kvůli jednoduchosti a rozšíření je velmi často používán na výměnných médiích jako je disketa nebo USB flash disk.

exFAT (anglicky Extended File Allocation Table) exFAT je také někdy označován jako FAT64. Je propietárním souborovým systémem firmy Microsoft. Tento souborový systém je nástupcem souborového systému FAT32 a je vhodný především pro flash disky. Jednou z hlavních výhod tohoto systému je to, že na rozdíl od předchozích souborových systémů rodiny FAT, podporuje soubory větší než 4 GB.

Ext2 (anglicky Second Extended Filesystem) Ext2 je souborový systém, který byl původně implementován pro jádro Linuxu, ale je možné ho nalézt i v jiných operačních systémech. Vyvinul ho Rémy Card a je nástupcem souborového systému Ext. Tento souborový systém je k dispozici jako otevřený software.

ZFS (anglicky Zettabyte File System) ZFS je souborový systém, který byl vyvinut společností Sun Microsystems. Původně byl tento souborový systém vyvinut pouze pro operační systém Solaris. Poté, co byl uvolněn jako otevřený software pod licencí „Common Development and Distribution License“ (CDDL), mohl být jeho kód přenesen i do jiných operačních systémů. ZFS je registrovanou obchodní značkou firmy Oracle.

Hlavními vlastnostmi ZFS jsou: •

obsahuje funkce pro ověřování integrity dat

•

podporuje uchovávání velkých objemů dat

18

•

integruje koncepty souborového systému a správy svazků

•

zaznamenává a ukládá aktuální stav systému

•

ověřuje integritu dat a jejich opravy za chodu

•

podporuje RAID-Z

•

podporuje NFSv4 ACL (anglicky Access Control List).

Jednou z hlavních odlišností ZFS od ostatních souborových systémů je to, že byl od základu vytvořen se zaměřením na integritu dat. Ochraňuje tedy uživatelská data na disku před jejich nenápadným poškozením způsobeným například kosmickou radiací, chybami v ovladači disku, falešnými zápisy, atd. Integrita dat je v ZFS vysokou prioritou. Žádný ze souborových systémů rozšířených v současnosti, jako jsou Ext, XFS, JFS, ReiserFS nebo NTFS, ale ani hardwarový RAID, neposkytují dostatečnou ochranu proti takovýmto problémům.

Integrity dat je dosaženo používáním Fletcherova kontrolního součtu nebo používáním hashovacího algoritmu SHA-2 přes stromovou strukturu souborového systému. Je vypočten kontrolní součet každého bloku dat a hodnota každého součtu je uložena v ukazateli mimo blok dat. Dále, blok obsahující tento ukazatel je také chráněn kontrolním součtem a hodnota je uložena do ukazatele nadřazeného. Takto kontrola pokračuje až do kořene stromové struktury souborového systému, jehož kontrolní součet je také proveden a tímto je vytvořen strom (tzv. „hash tree“). Když je přečten blok, nezáleží jestli jsou to data nebo metadata, je vypočten jeho kontrolní součet a je porovnán s uloženou hodnotou kontrolního součtu. Pokud jsou součty shodné, data jsou poslána dále procesu, který o ně žádal. Pokud nejsou shodné, ZFS dokáže data opravit, pokud datové úložiště obsahuje redundanci dat pomocí zrcadlení disků typu ZFS nebo jiného typu RAID. Pokud se datové úložiště skládá pouze z jediného disku, ZFS poskytuje možnost redundance [6].

Zejména u softwarových NASů se používají i jiné souborové systémy, například NTFS, Ext3, Ext4, XFS, JFS nebo BTRFS.

19

5.

MOŽNOSTI PŘÍSTUPU

Systémy NAS podporují různé přístupové protokoly (detailně popsány v další kapitole), které poskytují mnoho možností přístupu. Přístup k NASu je prakticky možný z každého operačního systému jako jsou: MS Windows Windows je propietární značkou firmy Microsoft, která označuje různé operační systémy. Operační systémy rodiny Windows mají grafické uživatelské rozhraní, ale liší se použitým jádrem, úrovní podpory multitaskingu (současného běhu více úloh najednou) i používanými knihovnami a účelem použití.

UNIX Unix je ochrannou známkou operačního systému (viz. Příloha č. 1), který byl vytvořen v Bellových laboratořích americké firmy AT&T v roce 1969. Většina současných operačních systémů je různou měrou inspirována unixovými systémy. Unix samotný byl inspirován nedokončeným systémem Multics.

Linux Linux je unixový operační systém nabízející snadné přizpůsobení se k mnoha účelům. Linux je otevřený software, takže je jeho zdrojový kód k dispozici pro každého, kdo ho chce používat a upravovat. Linux je jádrem operačního systému založeného na poskytování pouze základních funkcí jako je správa paměti a řízení procesů.

Další Díky tomu, že systémy NAS podporují mnoho přístupových protokolů včetně FTP, je možné použít v podstatě všechny ostatní operační systémy pro přístup k NASu, včetně operačních systémů v mobilních telefonech a v různých mobilních technologiích.

20

6.

PŘÍSTUPOVÉ PROTOKOLY

NAS podporuje spoustu mechanismů pro sdílení souborů jako jsou napříkad AFP, AFS, CIFS (SMB), FTP, SFTP, NFS, rsync, HTTP, UpnP, atd.

•

AFP AFP (anglicky Apple Filing Protocol), je protokol používaný pro sdílení souborů téměř výhradně na počítačích Macintosh. Původně byl vyvinut pro provoz na jejich proprietárním síťovém protokolu „AppletTalk“ přes sériovou linku, nyní však běží i na TCP/IP. Stejně jako u jiných protokolů pro sdílení souborů, byly i pro protokol AFP v průběhu let provedeny mnohé další změny. Tyto změny posílily jeho bezpečnost a spolehlivost, zlepšily jeho možnosti sdílení souborů, přístupová práva souborů a podporu pro soubory větší než 2 GB, a jsou podrobně popsány v dokumentaci AFP Apple a na stránkách podpory Apple (http://support.apple.com). Vzhledem k tomu, že je AFP propietární protokol primárně používaný na počítačích Macintosh, mnohá zařízení NAS, zejména ta s nízkými pořizovacími náklady, plně nepodporují tento protokol. I když toto se může změnit s dnešními tendencemi na zvýšení využití počítačů s operačním systémem Macintosh.

•

AFS AFS (anglicky Andrew File System) je distribuovaný souborový systém, který navozuje dojem, že všechny soubory jsou k dispozici na lokálním disku, bez ohledu na jejich umístění na serveru. AFS byl první distribuovaný souborový systém, který byl schopen poskytnout tuto funkci více než tisícům uživatelů bez ztrát na výkonnosti a funkčnosti.

21

AFS byl původně vyvinut na Carnegie Mellon University a uveden jako komerční produkt firmou Transarc Corporation, kterou poté získala společnost IBM. AFS byl implementován prostřednictvím otevřeného softwaru pod názvem OpenAFS. AFS je také silně ovlivněn standardním protokolem NFSv4.

AFS byl prvním systémem, který ukazoval jak sdílet informace bezpečně a efektivně v distribuovaném výpočetním systému sdíleným mnoha uživateli. Toto je problémem především v akademické komunitě, protože přístup ke sdíleným údajům má zásadní význam pro efektivní spolupráci. Úkolem je zajistit takový přístup v bezpečné, spolehlivé, efektivní a použitelné míře, který se může dobře vyrovnat s růstem velikosti a složitosti distribuovaného systému. Třemi důležitými vlastnostmi AFS jsou:

•

•

škálovatelnost

•

bezpečnost

•

zjednodušený systém administrace.

CIFS (SMB) CIFS (anglicky Common Internet File System) je také znám jako SMB (anglicky Server Message Block). Je to síťový komunikační protokol aplikační vrstvy sloužící pro sdílený přístup k souborům, tiskárnám, sériovým portům a další komunikaci mezi uzly na síti. CIFS také poskytuje autentizovaný mechanismus pro komunikaci mezi procesy. Tento protokol se využívá především na počítačích s operačními systémy společnosti Microsoft. Protokol SMB původně vyvinula firma IBM. Poté, společnost Microsoft provedla značné změny do nejčastěji používaných verzí protokolu a včlenila jej do produktu LAN Manager, který vyvíjela spolu s firmou 3Com kolem roku 1990. Microsoft pokračoval v dalším rozvoji protokolu a v přidávání funkcí do protokolu v systému „Windows for Workgroups“ i v pozdějších verzích systému Microsoft Windows.

22

Projekt Samba (volně dostupná implementace SMB/CIFS protokolu pro unixové systémy) umožnil volnou implementaci SMB protokolu vyvinutou pomocí reverzního inženýrství a umožnil klientům MS-DOS použít SMB protokol k přístupu k souborům na strojích Sun Microsystems.

Druhá verze protokolu (Server Message Block verze 2.0) byla představena v systému Windows Vista vydaném v roce 2007.

Protokol je zásluhou společnosti Microsoft rozšířený v oblasti souborových serverů a klientů sítí LAN. SMB protokol využívají souborové a tiskové servery síťových operačních systémů IBM a Microsoft. Protokol pracuje na principu klient-server, díky tomu server umožňuje klientům sítě přistupovat k tzv. „sdíleným prostředkům“, například sdíleným diskům, adresářům, tiskovým frontám nebo pojmenovaným kanálům. Sdílené prostředky jsou rozpoznávány prostřednictvím síťové adresy UNC (anglicky Uniform Naming Convention) (\\jméno_serveru\jméno_zdroje). Klientská část definuje požadavky na sdílené prostředky serveru. Server provádí rozbor požadavků odeslaných klientem ve tvaru bloku (paketu) SMB, porovnává přístupová práva a na základě přístupových práv zahajuje požadovanou operaci. Výsledek s odpovědí je poslán klientu identickým blokem SMB protokolu.

Z pohledu serveru SMB k přístupu ke sdíleným prostředkům rozeznáváme dva pohledy: •

řízení přístupu z pohledu na úroveň sdíleného prostředku

•

řízení přístupu z pohledu uživatelských práv.

V prvním případě povoluje server přístup ke sdíleným prostředkům na základě správného hesla přiřazeného k jednotlivému sdílenému prostředku. Po zadání správného hesla je klientu přidělen identifikátor prostředku NID (anglicky Network ID), jehož pomocí přistupuje k prostředku.

23

V druhém případě se klient přihlašuje na server okamžitě pomocí jména a hesla. V případě, že jsou údaje správné, server přiřadí klientu uživatelský identifikátor UID (anglicky User ID), pomocí kterého server odvozuje přístupová práva při manipulaci se sdíleným prostředkem.

•

FTP a SFTP FTP (anglicky File Transfer Protocol) je standardní síťový protokol používaný pro přenos souborů z jednoho počítače do jiného počítače přes protokol TCP (anglicky Transmission Control Protocol). Protokol TCP je jedním ze základních protokolů sady protokolů internetu.

FTP protokol je postaven na modelu klient-server a využívá samostatné ovládání a datové spojení mezi klientem a serverem. Uživatelé FTP se mohou ověřit pomocí prostého textu tzv. „sign-in protokolu“, který má obvykle podobu uživatelského jména a hesla, ale mohou se připojit také anonymně, pokud je na to server nakonfigurován.

První klientské aplikace FTP byly na bázi aplikací příkazového řádku, které byly vyvinuty dříve něž měly operační systémy grafické uživatelské rozhraní, a jsou stále dodávány s většinou operačních systémů Windows, Unix a Linux.

FTP je jedním z nejstarších a nejčastěji používaných protokolů na internetu a byl navržen tak, aby lidé mohli kopírovat soubory mezi dvěma různými hostitelskými počítači. Tyto samostatné počítače mohou být spuštěny v různých operačních systémech, v různých znakových sadách a používat různá úložiště souborů systémů.

Protokol FTP má některé bezpečnostní problémy, jedním z nichž je ten, že nepoužívá šifrování. To znamená, že kdokoliv může pomocí analyzátoru paketů zjistit hesla, uživatelská jména a soubory, které byly jeho prostřednictvím poslané. FTP pakety také

24

mohou být zastaveny a pozměněny někým s podvodnými údaji, a poté poslány na jejich cílové místo určení. Existují však bezpečnější alternativy k FTP jako je SFTP (anglicky Secure File Transfer Protocol).

SFTP je protokol pro bezpečný přenos souborů pomocí počítačové sítě, který používá protokol SSH pro šifrování přenášených dat.

•

HTTP HTTP (anglicky Hypertext Transfer Protocol) je internetový protokol, který je určený pro výměnu hypertextových dokumentů ve formátu HTML. Obvykle využívá port TCP/80. Protokol HTTP je spolu s elektronickou poštou nejvíce používaným protokolem. Zasloužil se o obrovský rozvoj internetu v posledních letech. V současnosti se používá také pro přenos dalších informací. Například umí HTTP podobně jako e-mail přenášet jakýkoliv soubor (prostřednictvím rozšíření MIME).

HTTP je společně s formátem XML používán pro tzv. „webové služby“. Pomocí aplikačních bran umožňuje přístup i dalším protokolům jako je například FTP nebo SMTP. Protokol HTTP používá tak jako některé další aplikace tzv. „jednotný lokátor prostředků“ neboli URL (anglicky Uniform Resource Locator). URL specifikuje jednoznačné umístění nějakého zdroje na internetu. Samotný HTTP protokol neumožňuje šifrování ani zabezpečení integrity dat. Pro zabezpečení protokolu HTTP je často používáno TLS spojení nad TCP, které se označuje jako HTTPS.

•

NFS

NFS (anglicky Network File System) je internetový protokol, který se používá pro vzdálený přístup k datům přes síť. Tento protokol vyvinula společnost Sun Microsystems v roce 1984. Společnost Sun Microsystems koupila v roce 2010 společnost Oracle. Nyní se dalším vývojem protokolu NFS zabývá organizace IETF 25

(anglicky Internet Engineering Task Force).

NFS funguje hlavně nad transportním protokolem UDP (anglicky User Datagram Protocol), ale od verze 3 je možné ho provozovat také nad protokolem TCP. V praxi to znamená, že je možné prostřednictvím NFS klienta připojit disk ze vzdáleného serveru a pracovat s ním jako s lokálním. V prostředí unixových systémů

jde asi o

nejpoužívanější protokol pro tyto účely. Protokol NFS má velmi blízko k protokolu NIS (anglicky Network Information Service), který slouží k distribuci různých konfiguračních dat v počítačové síti (například uživatelská nebo doménová jména aj.). Schéma NFS je vidět na obrázku 1.

Obrázek 1: Souborový systém NFS

NFS server se obvykle nastavuje pomocí konfiguračního souboru (/etc/exports), který na jednotlivých řádcích obsahuje parametry sdílených adresářů. Nejdříve je název adresáře, pak je seznam povolených klientů. NFS klient připojuje adresář ze serveru do svého adresářového stromu stejně tak, jak jsou připojovány jednotlivé systémy souborů. 26

•

SSH SSH (anglicky Secure Shell) je šifrovaný síťový protokol umožňující bezpečnou datovou komunikaci, vzdálený přístup k příkazovému řádku, vzdálené spouštění příkazů a jiné bezpečné síťové služby mezi dvěma počítači v síti, která prostřednictvím zabezpečeného kanálu přes nezabezpečené sítě spojuje server a klienta. Specifikace protokolu rozlišuje mezi dvěma hlavními verzemi, které jsou označovány jako SSH-1 a SSH-2. Nejznámější použití tohoto protokolu je pro přístup k shell účtům na unixových operačních systémech, ale také může být použit v podobném způsobu pro účty v systému Windows. Byl navržen jako náhrada za Telnet a za další nezabezpečené vzdálené shell protokoly, jako jsou Berkeley rsh a rexec protokoly, které vysílají informace, zejména hesla, ve formátu prostého textu, což je činí náchylné k odposlechu a ke zpřístupnění pomocí analýzy paketů. Šifrovací protokol SSH je určen pro důvěrnost a integritu dat přes nezabezpečené sítě, jako je Internet.

•

RSYNC Rsync je užitečný software a síťový protokol pro unixové systémy (s variantami pro Microsoft Windows a Apple Macintosh), který synchronizuje soubory a adresáře z jednoho místa do druhého a zároveň minimalizuje přenos dat pomocí kódování delta, když je to vhodné. Také má možnost poskytnout šifrovaný přenos pomocí SSH. Šifrovaný přenos může být proveden prostřednictvím zabezpečeným Stunelem. Rsync je program pro přenos souborů pro unixové systémy a používá „rsync algoritmus“, který umožňuje velmi rychlou metodu přinášející synchronizaci vzdálených souborů. Rsync je vydán pod licencí GNU (anglicky General Public License) verze 3, je proto volně dostupným softwarem a je široce používán.

27

•

TFTP TFTP (anglicky Trivial File Transfer Protocol) je protokol pro přenos souborů, který je významný pro svou jednoduchost. Je obecně používán pro automatizované předávání konfigurace nebo spouštěcích souborů mezi stroji v lokálním prostředí. V porovnání s FTP je TFTP velmi omezený, neboť nepoužívá ověřování a je zřídka interaktivně používán uživatelem. Vzhledem ke své jednoduché konstrukci může být protokol TFTP implementován za použití velmi malého množství paměti. Typickým případem používání protokolu TFTP je bootování bezdiskových počítačů ze sítě, kdy se celý přenosový protokol musí vejít do omezeného množství paměti, která je k dispozici na bezdiskovém stroji.

Vzhledem k nedostatečné bezpečnosti je nebezpečné používat protokol přes internet. TFTP je tedy obvykle používán pouze na soukromých, lokálních sítích.

•

UPnP UPnP (anglicky Universal Plug and Play) je sada síťových protokolů, které umožňují síťovým zařízením jako jsou osobní počítače, tiskárny, brány internetu, přístupové body Wi-Fi a mobilní zařízení, bez problémů zjistit vzájemnou přítomnost na síti a vytvořit funkční síťové služby pro sdílení dat, komunikaci a zábavu. UPnP je určena především pro domácí sítě.

Technologie UPnP je podporována fórem UPnP. UPnP fórum je iniciativou počítačového odvětví umožňující jednoduchý a spolehlivý přístup k tzv. „stand-alone“ zařízením a osobním počítačům od mnoha různých dodavatelů. Fórum je složeno z více než osmi stovek prodejců zapojených do různých odvětví, od spotřební elektroniky po počítačové sítě.

28

7.

MOŽNOSTI A TYPY VIRTUALIZACE

Virtuální stroj je logickou softwarovou reprezentací počítače, který se chová jako skutečný počítač s operačním systémem. Oddělením fyzického hardwaru z operačního systému poskytuje virtualizace větší provozní flexibilitu a zvyšuje míru využití podkladového fyzického hardware. I když je virtualizace realizována především v softwaru, mnoho moderních mikroprocesorů nyní zahrnuje hardwarové funkce výslovně určené ke zlepšení účinnosti procesu virtualizace.

V klasickém fyzickém počítači podporuje jedna instance operačního systému jeden nebo více aplikačních programů. V prostředí virtualizace, v jednom fyzickém počítači běží software, který simuluje prostředky fyzického počítače tak, že mohou být sdíleny mezi více „virtuálními počítači“. Jinak řečeno, virtualizace je abstrakcí počítačových zdrojů, tzv. „hypervisor nebo VMM“ (anglicky Virtual Machine Monitor), která vytváří abstraktní vrstvu mezi hardwarem fyzického stroje (hostitele) a operačním systémem virtuálního stroje (virtuální stroj, host) rozdělením zdrojů do jednoho nebo více exekučních prostředí.

Případná havárie nebo jiná chyba programu na některém z virtuálních strojů ponechává všechny ostatní virtuální stroje nedotčeny.

Vrstva softwaru VMM provozuje a řídí čtyři hlavní zdroje počítače (CPU, paměť, periferní zařízení a síťová připojení), a tak může dynamicky přidělit tyto prostředky u všech virtuálních strojů definovaných na hostitelském počítači. To znamená, že může několik virtuálních strojů běžet na stejném fyzickém počítači.

Virtualizace s hardwarovým řízením je způsob jak zlepšit efektivitu virtualizace hardwaru. To zahrnuje zaměstnávání speciálně konstruovaných CPU a hardwarových komponentů, které pomáhají zlepšit výkonnost hodnocení životního prostředí.

29

Obecně je cílem virtualizace centralizovat správu úkolů a zároveň zlepšit škálovatelnost a celkové využití zdrojů hardwaru. Díky virtualizaci lze několik operačních systémů spustit paralelně na jedné centrální procesorové jednotce (CPU), tato paralela vede ke snížení režijních nákladů. Pomocí virtualizace může podnik například lépe spravovat aktualizace a provést rychlé změny operačního systému a aplikací, aniž by narušil uživatele. Virtualizace dramaticky zlepšuje účinnost a dostupnost zdrojů a aplikací v organizaci. Místo spoléhání se na starý model „jeden server, jedna aplikace“, který vede k nedostatečnému využívání zdrojů, poskytuje virtuální prostředí dynamické použití ke splnění obchodních potřeb.

Virtualizace je výkonný technologický trend, který právě probíhá. Tento trend je již v plném proudu a výhled je takový, že velmi rychle poroste. Virtualizace také umožňuje IT zaměstnancům poskytovat lepší služby za nižší náklady a větší bezpečnost a spolehlivost.

V současnosti existují různé programy pro virtualizaci, ale dvěma nejznámějšími jsou: Vmware a VirtualBox. Oba jsou multiplatformními virtualizačními nástroji a mají podobné využití. Pro účely této práce se dále budeme zabývat VirtualBoxem.

7.1.VirtualBox

VirtualBox (neboli Oracle VM VirtualBox) je multiplatformní virtualizační nástroj, který se může používat v různých operačních systémech (různé distribuce Linuxu nebo unixové systémy,

různé verze Windows a různé verze MacOS). Původně VirtualBox vyvíjela

německá společnost Innotek GmbH, kterou zakoupila v roce 2008 společnost Sun Microsystems, kterou poté koupila v roce 2010 firma Oracle.

VirtualBox je nabízen ve dvou rozdílných licenčních podobách:

•

VirtualBox PUEL (anglicky VirtualBox Personal Use and Evaluation License) neboli

30

licence pro osobní použití a zkušební účely (předkompilovaný binární kód) - v této podobě je VirtualBox nabízen výhradně pro operační systémy Microsoft Windows, Linux/Unix (podporováno je 6 různých distribucí) nebo MacOS X. Tato verze obsahuje rozšířenou funkcionalitu.

•

VirtualBox OSE (anglicky VirtualBox Open Source Edition) neboli otevřený zdroj (v podobě zdrojových kódů) - se skripty pro kompilaci zdrojových kódů v různých operačních systémech (Microsoft Windows, Linux/Unix). V této podobě je nabízen VirtualBox pod licencí GNU/GPL (anglicky General Public License) verze 2.

Vlastnosti VirtualBoxu: •

VirtualBox je nabízen v různých jazycích včetně češtiny.

•

Podporuje ukládání aktuálních obrazů (snímků nebo-li „snapshots“) stavu virtuálního stroje včetně jeho operačního systému (kompletní konfigurace a stav). Tato funkce umožňuje provést zálohu stavu systému před provedením kritického testu, který pokud selže, umožní rychlou obnovu do původního stavu systému a opakování testu.

•

Režim „seamless“ umožní vysunout vybranou aplikaci z virtuálního stroje do hostitelského systému. Například uživatel tak může zdánlivě pracovat s aplikacemi Microsoft Outlook nebo Windows Internet Explorer v Linuxu, aniž by bylo zpozorováno, že tyto aplikace běží ve skutečnosti ve virtualizovaném celém operačním systému (například Windows 8).

•

Podpora přenosu obsahu schránky mezi hostitelským a virtuálním systémem.

•

Umožní sdílet vybrané složky z hostitelského systému do virtuálního i bez funkčního síťového připojení.

•

Speciální ovladače a nástroje pro snadnější přepínání mezi systémy.

•

Ovládání přes příkazovou řádku.

•

Podporuje technologie hardwarové virtualizace společností Intel VT a AMD AMD-V.

•

Podporuje připojení USB zařízení do virtuálních strojů. 31

8.

KRITÉRIA TESTU, TEST NAS

Existuje celá řada softwarových NAS, ale čím se jednotlivé NASy vlastně liší? Jaký softwarový NAS je nejvhodnějším právě pro menší a střední firmy? To jsou často kladené otázky, kterými se budeme zabývat v této kapitole. FreeNas, OpenMediaVault, NexentaStor, Openfiler, NASLite-2 a NAS4Free jsou některé ze současně dostupných softwarových NAS.

8.1. Přehled vybraných NASů: Dále následuje krátký přehled některých z nejznámějších softwarových NASů. Detailní popis testovaných NASů bude popsán níže v této kapitole.

•

OpenMediaVault OpenMediaVault je síťové úložiště nové generace (NAS) založené na distribuci Linux Debian. Obsahuje služby jako SSH, (S)FTP, SMB / CIFS, DAAP media server, rsync, DDNS, BitTorrent klient a mnoho dalších. Díky modulárnímu designu tohoto systému může být rozšířen pomocí pluginů.

OpenMediaVault je primárně určen k použití v domácím prostředí nebo v malých firmách, ale není omezen pouze na tyto scénáře. Jedná se o jednoduché a snadno ovladatelné řešení, které každému umožní instalovat a spravovat systém NAS i bez hlubších znalostí.

32

•

NASLite-2 NASLite-2 je softwarový NAS navržený tak, aby transformoval běžný počítač na server pro sdílení souborů, který umí SMB / CIFS, NFS, FTP, HTTP a rsync. NASLite-2 je určen pro použití v jakémkoliv prostředí nebo aplikaci, které vyžadují dostupnost velkého objemu síťového úložiště.

Jeden NASLite-2 server je schopen exportovat terabajty síťového úložiště a je schopen pracovat s padesáti nebo více síťovými uživateli snadno a efektivně, i při použití nenáročného hardwaru.

NASLite-2 nepodporuje funkce jako je správa uživatelů, diskových kvót a není schopen připojit domény. Nicméně by jeho správa měla být snadná a jednoduchá. Typická síťová konfigurace pomocí NASLite-2 je patrná z obrázku 2.

Obrázek 2: Schéma NASLite-2 [5]

•

FreeNAS FreeNAS je softwarový NAS, který je volně dostupný. Aktuální stabilní verze je založena na operačním systému FreeBSD, konkrétně na verzi 9.2.

33

FreeNAS poskytuje podporu pro souborové systémy UTF, NTFS, MSDOS, Ext2 a ZFS, podporuje síťové protokoly AFP, CIFS, FTP, NFS, SSH (včetně SFTP), TFTP, iSCSI a RSYNC. Také je možné použít RAID 0, 1 a 5. Rovněž poskytuje možnost ověřovat uživatele lokálně, pomocí LDAP nebo v doméně Microsoft Windows.

•

NexentaStor

NexentaStor je softwarový NAS založený na distribuci OpenSolaris nebo Illumos, který je optimalizovaný pro virtualizaci, síťové úložiště a iSCSI.

Stejně jako OpenSolaris je NexentaStor unixovým operačním systémem. Společnost Nexenta Systems začala vyvíjet NexentaStor jako systém odvozený od Illumos, který je jinou distribucí OpenSolarisu.

NexentaStor podporuje iSCSI, neomezené přírůstkové zálohy, zrcadlení (replikace), nepřetržitou ochranu dat a integrované vyhledávání ve snímcích ZFS.

•

Openfiler

Openfiler iSCSI SAN pro virtualizaci (SAN-4-V) je určen pro produkční použití v prostředích vyžadujících trvale vysokou zátěž I/O a striktní dodržování standardů skladování dat, typické nasazení virtualizace a cloud computingu. Openfiler je robustní systém výkonově orientovaný, s jednoduchým rozhraním webové správy.

Openfiler je cenově dostupné řešení orientované na výkonnost, vhodné pro virtualizaci a aplikaci, orientované na cloud computing. Openfiler má širokou podporu hardwaru.

Existuje i volná distribuce Openfiler, která obsahuje základní cílové funkčnosti iSCSI.

34

Základní iSCSI implementace v Openfiler je vhodná pro malé nasazení, kde výkon není rozhodujícím faktorem.

NAS4Free

NAS4Free je volnou distribucí softwarového NAS a je založen na FreeBSD. Tento projekt je pokračováním projektu série FreeNAS 7.

NAS4Free podporuje sdílení přes Windows, Apple a unixové systémy. To zahrnuje ZFS, softwarový RAID (0,1,5), šifrování disku, SMART / e-mailové zprávy atd. s následujícími protokoly: CIFS (samba), FTP, NFS, TFTP, AFP, rsync, Unison, iSCSI, HAST, CARP, Bridge, UPnP a Bittorent. Všechny tyto protokoly jsou vysoce konfigurovatelné pomocí jeho webového rozhraní. NAS4Free může být nainstalován na kompaktní flash disk / USB / SSD klíč, pevný disk nebo lze spustit z LiveCD s malým usb klíčem pro ukládání konfigurace.

8.2.Kritéria testu Po seznámení se s přehledem základních charakteristik jednotlivých NASů, můžeme nyní stanovit kritéria pro výběr. Naším cílem je porovnat vlastnosti a výkonnost vybraných softwarových NAS systémů ve virtuálním prostředí, které by mohlo být vhodné pro menší a střední firmy. Nabízí se tedy dvě oblasti, které by bylo vhodné testovat – výkonnost a vlastnosti. Testování je tedy zejména o hledání určitých informací o produktu jeho zkoumáním. Co se týče výkonnosti, v našem testu bychom se mohli zaměřit například na to jakou mají jednotlivé NASy náročnost na hardware (technické požadavky), zejména na operační paměť a na procesor nebo na jejich síťovou komunikaci, souborový systém a jeho způsob komprese dat, nebo dobu trvání při startování či vypínání, nebo jestli jsou schopné vypínat disky, když nejsou zrovna používány atd.

35

Co se týče vlastností, je zde mnoho aspektů, které by mohly být testovány. Nabízí se zde například ověření technických parametrů NASu:

•

jaké protokoly podporuje

•

jak složitá je jeho správa

•

jaké podporuje metody zálohování a obnovy dat

•

zda je operační systém NASu založen na jiném operačním systému (např. Linux)

•

jak složitá je jeho instalace.

Existují i jiné parametry nebo vlastnosti, které mohou být důležité zejména pro menší a střední firmy jako:

•

kdo je vývojářem a správcem

•

jakou má dokumentaci

•

jaká je cena

•

jaké má reference

•

jakou má úroveň lokalizace

•

jakou má podporu

•

jiné vlastnosti.

8.3.Test NAS Porovnání vlastností a výkonnosti vybraných NAS ve virtuálním prostředí probíhalo následujícím způsobem: Do vybraného hardwaru byl instalován operační systém, do kterého byl poté instalován

36

virtualizační software VirtualBox. Ve VirtualBoxu byly vytvořeny virtuální stroje, do kterých byl nainstalovaný NAS, který se právě testoval podle testovacích kritérií, která byla popsána v předchozí kapitole.

Kromě virtuálních strojů, kam bude instalován právě testovaný NAS, budou během testu také vytvořeny jiné virtuální stroje, kam budou instalovány různé operační systémy, které budou sloužit k testování přenosu souborů z NASu do NASu.

8.3.1.Popis prostředí Jako operační systém jsem si vybral linuxovou distribuci Ubuntu 14.04 LTS „dlouhodobě podporovaná verze“ (anglicky Long Term Support), která je volně dostupná a je vhodná pro účely našeho testování.

Pro toto testování NASu jsem měl k dispozici následující hardware:

Procesor: Intel Pentium G3220 Základní deska: Asus H81M-K Paměť RAM: 1 modul Kingston HyperX Fury Blue 8GB DDR3 1600 Pevné disky: 2 disky WD Caviar Blue EX – 1 TB Ostatní: CD/DVD mechanika, zdroj 400W, klávesnice, myš, síťový router TP-Link

8.3.2.Podrobnosti porovnání vlastností a výkonnosti vybraných NAS Porovnání probíhalo mezi těmito softwarovými NASy: FreeNas, OpenMediaVault, NexentaStor, Openfiler a NAS4Free.

37

8.3.2.1. FreeNAS verze 9.2.1.5: FreeNAS je volně dostupný otevřený software, který je distribuován pod licencí „FreeBSD“, která umožňuje tento software používat, modifikovat a distribuovat i firmám, které by ho používaly pro účely podnikání. Základem tohoto softwarového NASu je operační systém FreeBSD. FreeNAS vyvinul Olivier Cochard-Labbe v roce 2005, v dnešní době je vývojářem a správcem tohoto systému skupina iXsystems. Tato skupina, která má hlavní sídlo v San José v Kalifornii v USA, má spoustu známých zákazníků, kteří jsou vyjmenováni na jejích internetových stránkách http://www.ixsystems.com/clients/.

FreeNAS má pro své uživatele rozsáhlou podporu včetně reportovacího systému chyb, kde mohou uživatelé hlásit problémy a chyby systému, fóra, kde se mohou uživatelé zeptat na nejrůznější otázky, videa s návody jak používat FreeNAS a samozřejmě oficiální dokumentaci FreeNAS systému. Veškerá podpora je poskytována zdarma. Pokud tato podpora nestačí, například ve firmách kde je potřeba rozsáhlejší podpory, je pro takový případ k dispozici komerční podpora se speciálně vyškoleným personálem. Tato služba je však zpoplatněna.

Na první pohled je dokumentace přehledná a dostačující pro správné nainstalování a užívání FreeNAS. Uživatelská příručka je k dispozici na internetových stránkách ve formě wiki stránky nebo může být stažena ve formátu PDF. Bohužel je celá dokumentace k dispozici pouze v anglickém jazyce. Uživatelská příručka pro nejnovější verzi FreeNAS 9.2.1.4.1 má 280 stránek, ve kterých uživatel najde úvod, detaily instalace a rozsáhlý popis jak FreeNAS používat, mimo jiné včetně nejrůznějších příkladů použití a konfigurace protokolu.

Při instalaci se setkávám s doporučením na hardware (nikoli s požadavky na hardware), které je následovné: Procesor: FreeNAS je dostupný pro 32-bitové a 64-bitové architektury, každopádně je pro lepší výkon doporučena 64-bitová architektura. V případě použití procesoru s 32-bitovou architekturou je doporučeno nepoužívat souborový systém ZFS, ale UTF.

38

Paměť RAM: Doporučeno je použít co největší paměť, tedy nejméně 8 GB, pokud je to možné. Zejména pokud se bude používat souborový systém ZFS, je doporučeno minimálně 8 GB paměti. Systémy, které mají velkou kapacitu úložného prostoru (obvykle větší než 8 TB), by měly následovat pravidlo 1 GB paměti RAM za každý TB úložného prostoru. Doporučení pro systémy pro menší a střední firmy je 16 GB.

Jiné požadavky jsou samozřejmostí, například síťová karta, USB porty nebo pevné disky.

Jednou ze zajímavých vlastností FreeNASu je to, že celý systém zabírá tak málo místa, že může být nainstalován například na flash disk, který může mít například 2GB a pokud to hardware umožňuje, může celý systém běžet z flash disku, nemusí se tudíž instalovat na pevný disk. Na druhou stranu zabere FreeNAS systém celý disk bez ohledu na velikost, to znamená, že pokud se systém nainstaluje na pevný disk, pak se zbývající volné místo nebude moci využívat, bude tedy zbytečně nevyužito. V našem případě je však toto bezvýznamné, jelikož my FreeNAS instalujeme ve virtuálním stroji, který je dostatečně velký, a tudíž nebude žádné místo nevyužité.

Instalace je jednoduchá, stačí zasadit rozbalení obrazu na virtuálním stroji, který jsme vytvořili, a nainstalovat. Instalace je sice opět jen v angličtině, ale je jednoduchá a rychlá, trvá zhruba méně než 3 minuty. Na obrázku 3 je ukázka instalovacího okna FreeNASu.

Obrázek 3: FreeNAS - Instalace 39

Poté, co je nainstalovaný FreeNAS, je první věcí, která by se měla udělat, správně nastavit síť a nastavit heslo pro administrátora systému. Při nastavení sítě je potřeba nastavit pevnou IP adresu, na které pak bude dostupné grafické webové rozhraní. Na obrázku 4 je ukázka nastavení konzole po instalaci.

Obrázek 4: FreeNAS - Konzolové nastavení

Po správném nastavení sítě a administrátorského hesla se může začít konfigurovat FreeNAS. Konfigurace probíhá tak, že se přihlásíme do grafického webového rozhraní ve standardním webovém prohlížeči v jiném počítači, který je propojen ve stejné síti. Webový správce podporuje mnoho jazyků včetně češtiny. První věc, kterou ve správci uděláme, je přidání a přidělení úložného prostoru, který pak bude sdílen přes síť. FreeNAS podporuje celkem pět typů souborových systémů - UFS, NTFS, MSDOS, Ext2 a ZFS. Jak již bylo vysvětleno dříve v jedné z předchozích kapitol, ZFS je novější systém, který má oproti ostatním souborovým systémům mnoho výhod. Proto byl zvolen pro toto testování. Pomocí jednoduchého grafického webového rozhraní se přihlásíme do správce systému, kde správně nastavíme dva disky,

každý

o

velikosti

jednoho

terabajtu.

Oba

disky

jsou

nastavené

v souborovém systému ZFS a nastavíme je v RAID1, tedy tzv. zrcadlení. Zrcadlení umožňuje mít automaticky zálohovaná data, která jsou ve skutečnosti duplikována na obou discích, to však za cenu ztráty padesáti procent úložného prostoru. V našem případě tedy ze dvou disků, každý s kapacitou jednoho terabajtu, získáme nakonec po konfiguraci ZFS se zrcadlením jen padesát procent celkové kapacity, tj. jeden terabajt úložného prostoru. Tímto ale získáme to, 40

že jsou data zálohovaná na dvou různých discích, což se může uplatnit například v případě výpadku jednoho z disků. Na obrázku 5 je ukázka grafického rozhraní při nastavení ZFS.

Obrázek 5: FreeNAS - ZFS nastavení

Po správném nakonfigurování úložného prostoru můžeme přejít ke konfiguraci a zprovoznění různých protokolů neboli služeb pro sdílení úložného prostoru přes síť. FreeNAS umožňuje nakonfigurovat následující služby: AFP, CIFS, FTP, NFS, SSH (včetně SFTP), TFTP a iSCSI. Na obrázku 6 je ukázka grafického rozhraní při nastavení služeb.

41

Obrázek 6: FreeNAS - Služby

Pro účely našeho testování byly zvoleny protokoly CIFS, NFS, SFTP a SSH, které by měly pokrýt všechny operační systémy, které jsou běžně používány uživateli v menších a středních firmách. Správa a administrace servisu pomocí webového grafického rozhraní je jednoduchá pokud má správce alespoň nějaké znalosti o administraci NASu nebo alespoň o administraci nějakého unixového systému, zejména vytvoření uživatele, skupiny a jejich práv. U téměř každého nastavení stačí postupovat podle doporučení popsaného v dokumentaci. FreeNAS podporuje následující služby pro zálohování dat: Windows Backup, Apple Time Machine, rsync a PC-BSD Life Preserver.

42

Jinými zajímavými vlastnostmi FreeNASu jsou například: •

Možnost šifrování veškerého obsahu úložného prostoru, který je poté zabezpečený heslem.

•

Možnost využití služby na úsporu energie, která by měla být schopná omezit nebo pozastavit součásti hardwaru při jejich nevyužití, dá se například nastavit časovač na 30 min. Pokud služba, která neustále monitoruje systém zaregistruje, že se systém posledních 30 minut nepoužíval, zapne se služba na úsporu energie. Tato služba může být používána pokud je podporována hardwarem.

Doba trvání při startování je v našem případě zhruba 10 - 15 sekund, což je velmi dobrá doba. Vypínání je trochu delší, zhruba 20 -30 sekund.

8.3.2.2. OpenMediaVault verze 0.5.48: OpenMediaVault je volně dostupný otevřený software, který je distribuován pod licencí „GNU GPL v3“, která umožňuje tento software používat, modifikovat a distribuovat i firmám, které by ho používaly pro účely podnikání. Tento software je založen na operačním systému Debian, který patří k nejpopulárnějším Linuxovým distribucím. Zakladatelem a vývojářem tohoto systému je známý německý vývojář Volker Theile, který předtím pracoval i na jiných projektech jako FreeNAS.

Podobně jako u FreeNASu, i OpenMediaVault má pro své uživatele rozsáhlou podporu včetně reportovacího systému chyb, kde mohou uživatelé hlásit problémy a chyby systému, fóra, kde se mohou uživatelé zeptat na nejrůznější otázky, videa s návody jak používat OpenMediaVault a samozřejmě oficiální dokumentaci OpenMediaVault systému. Veškerá podpora je poskytována zdarma. Zajímavou službou je demo, které je přístupné z webových stránek projektu (http://demo.omv-extras.org/), kde si může kdokoliv vyzkoušet grafického webového správce bez toho, aby ho musel vůbec nainstalovat.

43

Dokumentace je dostupná formou wiki stránky v anglickém jazyce. Poněkud zarážející je velmi skromný rozsah dokumentace a chybějící uživatelská příručka ke stažení například ve formátu pdf.

Požadavky na hardware pro OpenMediaVault jsou následující: •

Procesor může být založen na 32-bitové a 64-bitové architektuře. Specificky jsou podporovány procesory s označením IA-32 (i386/i486) nebo AMD64.

•

Minimální velikosti paměti RAM je 1 GB.

•

Systém může být nainstalován v minimálně 2 GB velkém mediu, kteréým může být například pevný disk nebo USB flash disk.

•

Minimální kapacita úložného prostoru je 1 pevný disk s 1 GB.

•

Síťová karta.

Podobně jako u FreeNASu je jednou ze zajímavých vlastností to, že celý systém zabírá tak málo místa, že může být nainstalován například na flash disk, který může mít například 2GB a pokud to hardware umožňuje, může celý systém běžet z flash disku. Nemusí se tudíž instalovat na pevný disk, ovšem tato vlastnost není doporučena v dokumentaci. Na druhou stranu zabere OpenMediaVault systém celý disk bez ohledu na velikost, to znamená, že pokud se systém nainstaluje na pevný disk, pak se zbývající volné místo nebude moci využívat, bude tedy zbytečně nevyužito. V našem případě je však toto bezvýznamné, jelikož my OpenMediaVault instalujeme ve virtuálním stroji, který je dostatečně velký, a tudíž nebude žádné místo nevyužité.

Instalace je jednoduchá a celá může být provedena i v češtině. Celá instalace trvá asi 5 minut a skládá se z několika kroků, kde je například uživatel požádán, aby správně nastavil síť, klávesnicové rozložení nebo časové pásmo. Na obrázku 7 je ukázka instalovacích oken OpenMediaVault.

44

Obrázek 7: OpenMediaVault - Instalace

Po dokončení instalace se můžeme přihlásit do grafického webového správce, který je dostupný v různých světových jazycích, ovšem ne v češtině. První věcí, kterou uděláme ve správci je přidání a přidělení úložného prostoru, který pak bude pak sdílen přes síť. OpenMediaVault umožňuje použití následujících souborových systémů: Ext3, Ext4, XFS a JFS. Co se týče konfigurace disku, je možné si zvolit konfiguraci typu RAID. My si opět zvolíme zrcadlení, jelikož používáme dva identické disky.

Po správném konfigurování úložného prostoru můžeme začít s konfigurací a zprovozněním různých protokolů neboli služeb pro sdílení úložného prostoru přes síť. OpenMediaVault umožňuje konfigurovat následující služby: FTP, NFS, CIFS, SNMP, SSH a TFTP. Na obrázku 8 je ukázka grafického rozhraní při nastavení služeb.

45

Obrázek 8: OpenMediaVault - Nastavení služeb

Stejně jako u předchozího NASu jsme pro účely našeho testování zvolily protokoly CIFS, NFS, SFTP a SSH, které by měly pokrýt všechny operační systémy, které jsou běžně používané uživateli v menších a středních firmách. Správa a administrace servisu pomocí webového grafického rozhraní je jednoduchá, pokud má správce nějaké znalosti o administraci NASu nebo minimálně o administraci nějakého unixového systému, zejména vytvoření uživatele, skupiny a jejich práv atd. OpenMediaVault podporuje rsync jako službu pro zálohování dat.

46

Doba trvání při startování a vypínání je zhruba stejná a v našem případě činí 15 až 20 sekund, což je poněkud lepší než u jiných NASů.

8.3.2.3. NexentaStor verze 4.0.2: NexentaStor je placený softwarový NAS. Základem tohoto softwarového NASu je operační systém Illumus, který je založen na operačním systému OpenSolaris a Solaris. Cena licence u NexentaStor záleží na velikosti úložného prostoru. Nicméně pro účely testování je dostupná i 45 denní licence zdarma nebo je možné si stáhnout komunitní verzi, která je limitována na 18 TB úložného prostoru (také zdarma). Obě tyto volné licence nemají téměř žádnou podporu. Pro účely našeho testování byla použita 45 denní licence, která se aktivuje pomocí e-mailu

po

zaregistrování

se

na

oficiálních

webových

stránkách

NexentaStor

http://www.nexenta.com/. Hlavními zakladateli a vývojáři tohoto systému jsou Alex Aizman a Dmitry Yusupov. Nexenta má hlavní sídlo v Santa Clara v Kalifornii v USA.

NexentaStor nabízí za úhradu rozsáhlou podporu. Mezi poskytovanými službami jsou například konzultace a plánování nebo služby pro nasazení a integraci NexentaStor do firem či školící služby.

Vzhledem k tomu, že pracujeme s bezplatnou licencí, nemůžeme se vyjádřit ke kvalitě nabízených služeb, musíme si vystačit s volnou dokumentací a fórem, které jsou dostupné pro komunitu. Uživatelská příručka je velmi rozsáhlá, obsahuje 275 stran a detailně popisuje veškeré detaily o tom, jak správně nakonfigurovat NexentaStor a jak správně nastavit a spravovat služby, které NexentaStor nabízí. Instalační příručka obsahuje 45 stran. Dokumentaci jsme našli pouze v angličtině.

Doporučení na hardware pro NexentaStor jsou následující: •

Procesor: 64-bitový procesor

•

Paměť: 2 GB je minimální pro evaluaci, avšak minimální doporučení je 4 až 8 GB. 47

Systémy, které mají velkou kapacitu úložného prostoru (obvykle větší než 8 TB), by měly následovat pravidlo 1 GB paměti RAM za každý TB úložného prostoru. V případě potřeby vyššího výkonu pak 2 GB paměti RAM za každý TB úložného prostoru. •

Dva stejně malé disky pro nainstalování systému.

•

Další disky pro úložný prostor.

Instalace NexentaStoru není tak jednoduchá jako u předchozích testovaných NASů a trvá poměrně dlouho. V našem případě trvala celá instalace skoro 15 minut, to naznačuje, že je systém poněkud komplexnější než u předchozích testovaných NASů. Celá instalace se bez problémů vejde na náš 2 GB virtuální disk. Instalace je pouze v angličtině. Na obrázku 9 je ukázka instalovacích oken NexentaStor.

Obrázek 9: NexentaStor - Instalace

Po dokončení instalace je potřeba nastavit síť v konzoli, která je pouze v angličtině. Po nastavení sítě se můžeme přihlásit do grafického webového správce, kde nastavíme administrátorské heslo. Grafický webový správce je nabízen pouze v angličtině, ovšem na první pohled se zdá přehlednější než v předchozích případech. Nastavení NexentaStor je založeno na intuitivních krocích, které navzájem souvisejí, a dříve než si stačíme všimnout, je

48

nakonfigurováno vše, co je potřeba. Na obrázku 10 je ukázka webového správce.

Obrázek 10: NexentaStor - Webový správce

NexentaStor nabízí pouze souborový systém ZFS, na kterém je možné udělat různé RAID konfigurace. My opět zvolíme zrcadlení, jelikož máme dva identické disky.

Po správném nastavení úložného prostoru se můžeme pustit do konfigurace a zprovoznění různých protokolů neboli služeb pro sdílení úložného prostoru přes síť. NexentaStor umožňuje nakonfigurovat následující služby: CIFS, NFS, FTP a iSCSI. Na obrázku 11 je ukázka nastavení služeb na webovém správci. NexentaStor podporuje rsync jako službu na zálohování dat. 49

Obrázek 11: NexentaStor - Nastavení služeb

Doba trvání při startování a vypínání je zhruba stejná a v našem případě činí 55 až 60 sekund, což je o hodně pomalejší než u jiných NASů.

50

8.3.2.4. Openfiler verze 2.99:

Openfiler je volně dostupný otevřený software, který je distribuován pod licencí „GNU General Public License version 2“, která umožňuje tento software používat, modifikovat a distribuovat i firmám, které by ho používaly pro účely podnikání. Základem tohoto softwarového NASu je jádro Linuxu. Vývojáři Openfileru jsou jak členové rozsáhlé komunity, tak i interní vývojáři firmy Openfiler (UK) Ltd., která má hlavní sídlo v Londýně v Anglii. Openfiler má pro své uživatele rozsáhlou podporu včetně reportovacího systému chyb, kde mohou uživatelé hlásit problémy a chyby systému, fóra, kde se mohou uživatelé zeptat na nejrůznější otázky, videa s návody jak používat Openfiler. Pokud tato podpora nestačí, například ve firmách kde je potřeba rozsáhlejší podpory, je pro takový případ k dispozici komerční podpora se speciálně vyškoleným personálem. Tato služba je však zpoplatněna. Cena za placenou podporu Openfileru se může pohybovat od 780 Eur do 6560 Eur za jeden rok podle rozsáhlosti systému. Uživatelská příručka je také zpoplatněna, a to 10 Eur za dokument ve formátu pdf, který má více než 200 stránek. Podrobná dokumentace o instalaci je dostupná zdarma na webových stránkách produktu http://www.openfiler.com.

Požadavky na hardware pro Openfiler jsou následující: Procesor: Openfiler je dostupný pro 32-bitové a 64-bitové architektury. Paměť RAM: minimálně 512 MB. Jiné: síťová karta, CD-ROM nebo DVD-ROM mechanika, pevné disky s volným místem pro instalaci i pro úložný prostor.

Instalace může být provedena buď v grafickém rozhraní nebo v konzolovém rozhraní. My si zvolíme grafickou instalaci. Celá instalace je jednoduchá a trvá zhruba 7 až 10 minut. Na obrázku 12 je ukázka instalovacího okna Openfiler.

51

Obrázek 12: Openfiler - Instalace

Po správném nastavení sítě a administrátorského hesla můžeme začít s konfigurací Openfileru tím, že se přihlásíme do grafického webového rozhraní ve standardním webovém prohlížeči. Webový správce podporuje zhruba 6 jazyků, ale čeština mezi ně nepatří. V Openfileru můžeme vybrat jeden ze čtyř typů souborových systémů: XFS, Ext3, Ext4 a btrfs. Na obrázku 13 je ukázka webového správce.

52

Obrázek 13: Openfiler - Webový správce

Po dokončení konfigurace úložného prostoru se můžeme pustit do nastavení a zprovoznění různých služeb na sdílení úložného prostoru přes síť. Openfiler umožňuje nastavit následující služby: CIFS, FTP, NFS, SSH (včetně SFTP) a iSCSI. Na obrázku 14 je ukázka grafického rozhraní při nastavení služeb. Openfiler podporuje také rsync jako službu na zálohování dat.

53

Obrázek 14: Openfiler - Grafické rozhraní při nastavení služeb

Administrace grafického rozhraní je také jednoduchá jako např. u FreeNASu, ovšem nastavení služeb není tak intuitivní jako u předchozích testovaných NASů.

Doba trvání při startování je zhruba 30 - 35 sekund, což je celkem rychlé. Doba vypínání je ještě rychlejší, a to 10 - 15 sekund.

54

8.3.2.5. NAS4Free 9.2.0.1: NAS4Free je volně dostupný otevřený software, který je distribuován pod licencí „FreeBSD“, která umožňuje používat, modifikovat a distribuovat tento software i firmám, které by ho používaly pro účely podnikání. Základem tohoto softwarového NASu je operační systém FreeBSD. NAS4Free je přímým pokračováním původního kódu FreeNAS, který byl ve vývoji od roku 2005 do roku 2011 pod názvem FreeNAS. Poté, co firma iXsystems, Inc. legálně získala název FreeNAS, již vývojáři nemohli používat stejný název. Proto se rozhodli změnit název na NAS4Free. Zakladatelem NAS4Free byl tedy Olivier Cochard-Labbé, který věnoval originální FreeNAS kód komunitě NAS4Free. V současnosti má NAS4Free rozsáhlou komunitu vývojářů.

NAS4Free má pro své uživatele rozsáhlou podporu včetně reportovacího systému chyb pro nahlášení problémů a chyb systému, fóra pro zodpovězení nejrůznějších otázek, videa s návody jak NAS4Free používat, diskuse přímo s vývojáři a členy komunity pomocí IRC kanálu, a samozřejmě oficiální dokumentaci NAS4Free systému. Veškerá podpora je poskytována zdarma.

Dokumentace je přehledně a detailně napsána pro správné nainstalování a nastavení systému. Uživatelská příručka je k dispozici na internetových stránkách ve formě wiki stránky (http://wiki.nas4free.org) nebo může být stažena ve formátu PDF. Bohužel je celá dokumentace k dispozici pouze v anglickém jazyce.

Hardwarové požadavky pro instalaci NAS4Free jsou následující: Procesor: NAS4Free je dostupný pro 32-bitové a 64-bitové architektury. Paměť RAM: minimálně 512 MB RAM (pokud se bude používat souborový systém ZFS, je požadováno minimálně 1 GB paměti RAM). Jiné požadavky jsou samozřejmostí, například síťová karta, USB porty nebo pevné disky.

55

Stejně jako u FreeNASu je i u NAS4Free možné nainstalovat celý systém na flash disk, který může mít například 2GB a pokud to hardware umožňuje, může celý systém běžet z flash disku. Nemusí se tudíž instalovat na pevný disk. Na druhou stranu zabere NAS4Free systém celý disk bez ohledu na velikost, to znamená, že pokud se systém nainstaluje na pevný disk, pak se zbývající volné místo nebude moci využívat a bude tedy zbytečně nevyužito. V našem případě je však toto bezvýznamné, jelikož my NAS4Free instalujeme ve virtuálním stroji, který je dostatečně velký, a tudíž nebude žádné místo nevyužité.

Instalace je opět jednoduchá. Podobně jako u FreeNASu stačí zasadit rozbalení obrazu na virtuálním stroji, který jsme vytvořili, a nainstalovat. Instalace je velmi rychlá, trvá zhruba méně než 3 minuty. Instalace je opět jen v angličtině, stejně jako konzole pro konfiguraci po dokončení instalace. Na obrázku 15 je ukázka nastavení konzole po instalaci.

Obrázek 15: NAS4Free - Instalace

Poté, co je NAS4Free nainstalovaný, je třeba nejprve správně nastavit síť a heslo pro administrátora systému. Při nastavení sítě je potřeba nastavit pevnou IP adresu, na které pak bude dostupné grafické webové rozhraní.

56

Grafické webové rozhraní je plně lokalizované v různých jazycích včetně češtiny. Je jednoduché a přehledné a s pomocí dokumentace lze bez problémů nastavit veškeré konfigurace systému. NAS4Free podporuje souborové systémy UFS, FAT32, Ext2 a ZFS. My si opět zvolíme ZFS a nastavíme oba disky na RAID1. Na obrázku 16 je ukázka grafického rozhraní při nastavení disku.

Obrázek 16: NAS4Free - Grafické rozhraní

Po správném nastavení úložného prostoru můžeme přejít ke konfiguraci a zprovoznění různých protokolů. NAS4Free umožňuje nakonfigurovat služby AFP, CIFS, FTP, NFS, SSH (včetně SFTP), TFTP a iSCSI. Na obrázku 17 je ukázka grafického rozhraní při nastavení služeb. NAS4Free podporuje také rsync jako službu na zálohování dat.

57

Obrázek 17: NAS4Free - Nastavení služeb

NAS4Free umožňuje také jako FreeNAS šifrování veškerého obsahu úložného prostoru, který je poté zabezpečený heslem.

Doba trvání při startování je v našem případě zhruba 70 - 75 sekund, což je výrazně pomalejší než u jiných testovaných NASů. Vypínání je ovšem velmi rychlé, a to méně než 15 sekund.

8.3.3.Test rychlosti přenosu dat přes protokol NFS ve vybraných systémech NAS Během testu bylo ověřeno, že každý z testovaných NASů umožňuje nastavit různé protokoly

58

pro sdílení dat. Jedním z nejpoužívanějších protokolů je NFS, který lze nastavit u všech testovaných NASů. Proto se nabízela možnost ověřit, zda se ve skutečnosti liší rychlost přenosu dat při použití stejného protokolu u různých softwarových NASů.

Tento test byl proveden na systémech FreeNAS a OpenMediaVault. Každý z těchto softwarových NASů je založen na jiném operačním systému. U FreeNASu je to BSD a u OpenMediaVault je to Linux Debian. Oba NASy podporují rozdílné souborové systémy, což může mít vliv na rychlost přenosu dat.

Aby byly počáteční podmínky podobné, byly pro každé testování oba disky nastaveny na RAID1 neboli zrcadlení. U obou systémů se testovaly čtyři různé konfigurace.

U FreeNASu byly testovány následující konfigurace: •

souborový systém UFS

•

souborový systém ZFS bez komprese dat a bez šifrování dat

•

souborový systém ZFS s kompresí dat lv4 a bez šifrování dat

•

souborový systém ZFS s kompresí lv4 a se šifrováním dat.

U OpenMediaVault byly testovány následující konfigurace: •

souborový systém Ext3

•

souborový systém Ext4

•

souborový systém XFS

•

souborový systém JFS.

Pro testování byly použity dva různé typy souborů: •

jeden velký soubor, konkrétně iso soubor o velikosti 688 MB 59

•

hodně malých souborů, konkrétně adresář o velikosti 688 MB obsahující soubory různých velikostí ve formátu JPG.

Rychlost přenosu souborů byla měřena při stahování, tj. čtení dat z NASu a při nahrávání, tj. zapsání dat do NASu, prostřednictvím počítače s operačním systémem Solaris a za použití příkazu „rsync“, který umožňuje zjistit dobu trvání přenosu dat a rychlost celého přenosu. Počítač byl připojen na stejnou síť jako stroj, kde byl instalován softwarový NAS.

Každý pokus byl opakován třikrát v různém pořadí a výsledek naměřené rychlosti je aritmetickým průměrem všech tří pokusů.

Po testování lze konstatovat, že se rychlost přenosu dat u obou NASů skutečně liší, což je dáno tím, že oba testované systémy podporují různé souborové systémy. Například u souborového systému ZFS u FreeNASu lze nastavit parametry jako komprese dat a šifrování, které ovlivňují rychlost přenosu dat. U OpenMediaVault nejsou defaultně podporovány ani komprese dat ani šifrování. Také lze říci, že u obou systémů se liší rychlost přenosu dat při stahování a nahrávání a při přenosu různě velkých souborů. Naměřené hodnoty jsou uvedeny v porovnávací tabulce číslo 1.

FreeNAS

Jeden soubor iso (688 MB) Adresář s jpg soubory (688 MB)

nahrávání (v MB/s) stahování (v MB/s) nahrávání (v MB/s) stahování (v MB/s)

UFS

ZFS

10.7 52.4 7.41 33.47

4.47 11.08 5.5 34.6

OpenMediaVault

ZFS + ZFS + komprese komprese + šifrování 9.60 12.80 8.58 12.15

Tabulka 1: Naměřené rychlosti přenosu dat

60

3.84 11.16 5.3 54.9

Ext3

Ext4

JFS

XFS

7.80 52.41 4.62 17.82

7.03 11.23 4.17 10.3

7.17 11.23 5.6 10.3

7.69 11.23 4.56 10.3

9.

NÁVRH KONFIGURACE NAS A JEHO ZHODNOCENÍ

V předchozí kapitole bylo otestováno celkem pět softwarových NASů. Výsledky testování podle již zmíněných testovacích kritérií jsou shrnuté do porovnávací tabulky číslo 2.

SOFTWAROVÝ NAS KRITÉRIA TESTOVÁNÍ

FreeNAS

OpenMediaVault

NexentaStor

Openfiler

NAS4Free

Testovaná verze

9.2.1.5

0.5.48

4.0.2

2.99

9.2.0.1

Založen na OS

FreeBSD 9.2

Debian 6.0

Illumus (dříve OpenSolaris )

Linux 2.6

FreeBSD 9.2

Licence

FreeBSD

GNU GPL v3

zpoplatněná

GNU2

FreeBSD

Sídlo firmy

USA

Německo

USA

Velká Británie

-

architektura procesoru

32-bit a 64-bit. (dopor. 64-bit.)

32-bit a 64-bit

paměť ram

8GB. (doporučený)

volné místo pro instalaci

Požadavky na HW

Cena

Dokumentace

32-bit (nedopor.) 32-bit a 64-bit a 64-bit

32-bit a 64-bit

1 GB

2 GB. (4GB až 8GB doporuč.)

512 MB

512MB / 1GB (pro ZFS)

2 GB

2 GB

2 GB

2 GB

2 GB

jiné

-

pevný disk s kapacitou 1 GB

2 stejné disky

CDROM nebo DVD-ROM

-

softwarový NAS

zdarma

zdarma

placený (podle velik. úlož. prost.)

zdarma

zdarma

dokumentace

zdarma

zdarma

zdarma

placená (10 Euro)

zdarma

návody k použití NAS

ANO

ANO

-

NE

ANO

wiki

ANO

ANO (velmi omezena)

-

NE

ANO

ke stažení

ANO

NE

ANO

ANO (placená)

ANO

hodnocení

velmi dobrá

nedostačující

velmi dobrá

-

velmi dobrá

jiné

-

demo na vyzkoušení

-

-

-

61

Podpora a služby

Úroveň lokalizace (čeština)

Složitost

Podporovaný souborový systém

Podpora RAID

reportovací systém chyb

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

fóra

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

chat na irc kanálu

NE

NE

-

NE

ANO

podpora placená / neplacená

ANO/ANO

NE/ANO

ANO/NE

ANO/NE

NE/ANO

jiné služby

-

-

konzultace a školící služby

-

-

instalace

NE

ANO

NE

NE

NE

webový správce

ANO (90 %)

NE

NE

NE

ANO

dokumentace

NE

NE

NE

-

NE

doba trvání instalace

3 min.

5 min.

15 min.

10 min.

3 min.

složitost instalace

jednoduchá

jednoduchá

středně jednoduchá

středně jednoduchá

jednoduchá

složitost webového správce

jednoduchá

jednoduchá

jednoduchá

středně jednoduchá

jednoduchá

BTRFS

NE

NE

NE

ANO

NE

EXT2FS

ANO

NE

NE

NE

ANO

EXT3FS

NE

ANO

NE

ANO

NE

EXT4FS

NE

ANO

NE

ANO

NE

FAT32

NE

NE

NE

NE

ANO

JFS

NE

ANO

NE

NE

NE

MSDOSFS

ANO

NE

NE

NE

NE

NTFS

ANO

NE

NE

NE

NE

UFS

ANO

NE

NE

NE

ANO

XFS

NE

ANO

NE

ANO

NE

ZFS

ANO

NE

ANO

NE

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

62

Podporované protokoly (služby pro sdílení dat)

AFS

ANO

NE

NE

NE

ANO

CIFS (SMB)

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

FTP

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

iSCSI

ANO

NE (možno doinstalovat)

ANO

ANO

ANO

NFS

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

SNMP

NE

ANO

NE

NE

NE

SSH (včetně SFTP)

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

TFTP

ANO

ANO

NE

NE

ANO

Apple Time Machine

ANO

NE

NE

NE

NE

ANO

NE

NE

NE

NE

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

Windows Backup

ANO

NE

NE

NE

NE

startování

10 -15

15 – 20

55 – 60

30 – 35

70 – 75

vypínání

25-30

15 – 20

55 – 60

10 -15

10 – 15

Apple

ANO

NE

NE

NE

ANO

Unix (včetně Linux)

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

Windows

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

jiné (např. přes FTP)

ANO

ANO

ANO

ANO

ANO

Podporované PC-BSD Life metody Preserver zálohování dat rsync

Doba trvání v sec.

Možnosti přístupu

Tabulka 2: Testované softwarové NASy

Po provedeném testování můžeme konstatovat, že každý z testovaných NASů má své výhody a nevýhody, nelze jednoznačně říci, že je některý z NASů lepší nebo horší než ostatní. Prostředí v menších a středních firmách je hodně rozdílné, liší se počtem zaměstnanců, rozsáhlostí infrastruktury, zátěží informačních systémů nebo počtem uživatelů sdíleného úložného prostoru. Proto není možné říci, že konkrétní konfigurace NASu bude vyhovovat všem nebo většině malých a středních firem. Co ale můžeme konstatovat jsou různá fakta 63

a zhodnocení vyplývající z našeho testování. Po našem testování můžeme konstatovat, že virtuální prostředí má oproti fyzickému spoustu výhod. Například, nemusí se kupovat nový fyzický stroj, který bude sloužit jako softwarový NAS, ale postačí nainstalovat virtualizační software na jiném serveru, na kterém se potom nainstaluje softwarový NAS. To může znamenat úsporu nejen pořizovacích nákladů, ale i nákladů souvisejících se správou a provozem serveru. Jestliže máme ohodnotit, jaký softwarový NAS je vhodný pro jednu konkrétní malou nebo střední firmu, měli bychom zvážit různé faktory. Pokud jsou pro firmu důležitým faktorem náklady a chtěla by do softwarového NASu investovat jen minimální částku, je vhodné vybrat si takový NAS, který není placený, je s omezenou neplacenou podporou, ale s možností získávání placené podpory, pokud je to třeba, tedy například FreeNAS nebo Openfiler. Pokud by firma nechtěla mít ani možnost placené podpory, pak si může vybrat například NAS4Free nebo OpenMediaVault, které mají omezenou ale bezplatnou podporu. Pokud je naopak pro firmu podpora základní otázkou bez ohledu na náklady, pak si může vybrat například NexentaStor, který má placené služby. Dalším z faktorů, který může být pro konkrétní firmu důležitý, je úroveň lokalizace, v našem případě konkrétně zda je grafický webový správce plně lokalizovaný do češtiny. Pak si firma může vybrat mezi FreeNAS a NAS4Free. Pokud mají zaměstnanci, kteří se budou starat o instalaci, konfiguraci a provoz softwarového NAS, znalosti nebo zkušenosti s konkrétním operačním systémem, pak si firma může zvolit softwarový NAS, který je založený na tom konkrétním operačním systému, například Solaris u NexentaStoru. Dalším důležitým faktorem při výběru pro konkrétní firmu může být například podporovaný souborový systém nebo podporované protokoly pro sdílení dat. Pokud se ve firmě používají počítače s operačním systémem od firmy Apple, pak by bylo vhodné, aby možnosti přístupu zahrnovaly operační systém od Apple a konkrétně protokol AFS, který podporuje pouze FreeNAS a NAS4Free.

64

Jako konkrétní návrh hardwarové konfigurace lze doporučit procesor s 64-bitovou architekturou a dostatečně velkou paměť, aby byl získán lepší výkon celkového systému. V případě doporučené konfigurace softwarového NAS bych v první řadě doporučil používání jednoho z nejnovějších souborových systémů, například ZFS, které má oproti starším souborovým systémům spoustu výhod. Konfigurace služeb pro sdílení souborů je hodně individuální podle toho, jaké požadavky mají uživatelé softwarového NASu zejména na používání operačních systémů.

65

ZÁVĚR Hlavním cílem této práce bylo otestování vlastností a výkonnosti systémů NAS pro menší a střední firmy ve virtuálním prostředí. Tento cíl byl úspěšně splněn detailním otestováním vlastností a výkonnosti celkem pěti různých systemů NAS a definováním požadavků na jednotlivé testované NASy. Dalším z cílů této práce bylo ohodnocení testovaných NASů dle definovaných parametrů, čehož také bylo úspěšně dosaženo. Během testování a po jeho dokončení byla ověřena různá fakta, například že softwarové NASy jsou skutečným řešením pro ukládání a sdílení dat, a že malým a středním firmám můžeme doporučit jejich používání. Také bylo zjištěno, že je virtuální prostředí vhodným řešením pro malé a střední firmy, a že může hrát klíčovou roli při šetření nákladů nejen na pořízení, ale i na provoz celého systému. Také lze pro ochranu dat doporučit používání technologie RAID. Pokud by bylo hlavní otázkou bezpečné ukládání dat, pak můžeme doporučit používání NAS se souborovým systémem ZFS, který umožňuje mimo jiné také šifrování úložného prostoru. Závěrem práce můžeme konstatovat, že neexistuje jednožnačně lepší nebo horší softwarový NAS, protože má každý z nich jiné vlastnosti, které mohou více či méně vyhovovat různým typům malých a středních firem. Také je nutné řici, že tato práce byla zaměřena na specifickou část systémů NAS, a to na porovnání vlastností a výkonnosti ve virtuálním prostředí. Oblast NAS ale není limitována pouze na virtuání prostředí nebo softwarové NASy, ale zahrnuje také další oblasti, které nebyly předmětem této práce.

66

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY TIŠTĚNÉ DOKUMENTY [1] BROWNBRIDGE, D.R., L.F. MARSHALL a B. RANDELL. The Newcastle Connection or UNIXes of the World Unite!. Newcastle upon Tyne: Computing Laboratory, University of Newcastle upon Tyne, 1982. Computing Laboratory Technical Report Series 175. Dostupné také z: http://www.cs.ncl.ac.uk/publications/trs/papers/175.pdf [2] CURTIS, P. W. Using SANs and NAS. 1. vyd. Indianapolis, Indiana USA: O' Reilly Media, Inc, 2002. 217 s. ISBN 0-596-00153-3. [3] SANDBERG, R., D. GOLDBERG, S. KLEIMAN, D. WALSH a B. LYON. Design and Implementation of the Sun Network Filesystem. Mountain View, California USA: Sun Microsystems, Inc., 1985. Dostupné také z: http://cseweb.ucsd.edu/classes/wi08/cse223b/papers/sandberg85.pdf

ELEKTRONICKÉ DOKUMENTY [4] File system. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 6.11.2006, last modified on 6.14.2014 [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Filesystem [5] NASLite-2_Installation_and_Administration_Guide_r1.2_11-2006 SERVER ELEMENTS. Installation and Administration Guide NASLite-2 [online]. © 2006 [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://www.serverelements.com/bin/NASLite2_Installation_and_Administration_Guide_r1.2_11-2006.pdf

67

[6] ZFS. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 11.12.2006, last modified on 6.12.2014 [cit. 2014-06-15]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/ZFS

68

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK Zkratka Anglický název

Překlad do češtiny

ACL AFP AFS BTRFS

Seznam pro řízení přístupu Registrační protokol Apple Souborový systém Andrrew Souborový systém B-tree

CDDL CIFS CPU FAT FS FTP GB GPL

Access Control List Apple Filing Protocol Andrew File System B-tree file system Common Development and Distribution License Common Internet File System Central Processor Unit File Allocation Table File System File Transfer Protocol Gigabyte General Public License

Licence pro společný vývoj a distribuci

LTS MB NAS NCP

Společný síťový komunikační protokol Centrální procesorová jednotka Tabulka souborového přidělení Souborový systém Protokol pro přenos souborů Gigabajt Všeobecná veřejná licence Internetový protokol pro výměnu Hypertext Transfer Protocol hypertextových dokumentů Internet Engineering Task Force Komise techniky internetu Internet Small Computer System Protokol umožňující připojovat úložný Interface prostor pomocí počítačové sítě Journaled File System Žurnálovací souborový systém Protokol pro ukládání a přístup k datům Lightweight Directory Access Protocol v adresářovém serveru Long Term Support Dlouhodobě podporovaná verze Megabyte Megabajt Network Attached Storage Datové úložiště připojené k síti NetWare Core Protocol Hlavní protokol NetWare

NFS

Network File System

HTTP IETF iSCSI JFS LDAP

NID NIS NTFS OSE PUEL RAID RAM SFTP

Internetový protokol pro vzdálený přístup k souborům přes počítačovou síť Network Identification Identifikace sítě Network Information Service Služba pro informace o síti Souborový systém nové technologie New Technology File System Open Source Edition Otevřené vydání Licence pro osobní použití a zkušební Personal Use and Evaluation License účely Redundant Array of Independent Disks Vícenásobné diskové pole nezávislých disků Random Access Memory Paměť s přímým přístupem Secure File Transfer Protocol Bezpečný protokol pro přenos souborů 69

SMB

Server Message Block

SMTP

Simple Mail Transfer Protocol

SSH SSL TB TCP

Secure Shell Secure Sockets Layer Terabyte Transmission Control Protocol

TFTP

Trivial File Transfer Protocol

TLS UDP UFS UID UNC

Transport Layer Security User Datagram Protocol Unix File System User Identification Uniform Naming Convention

UpnP

Universal Plug and Play

URL VMM XML ZFS

Uniform Resource Locator Virtual Machine Monitor Extensible Markup Language Zettabyte File System

Síťový komunikační protokol Internetový protokol určený pro přenos zpráv elektronické pošty Zabezpečený komunikační protokol Vrstva bezpečných soketů Terabajt Protokol řízení přenosu Jednoduchý protokol pro přenos souborů Transportní bezpečnostní vrstva Uživatelský datagram protokol Souborový systém Unix Identifikace uživatele Konvence jednotného pojmenování Síťový protokol umožňující připojení periferních součástí k počítači Jednotná adresa zdroje Sledování virtualního stroje Rozšiřitelný značkovací jazyk Souborový systém Zettabajt

70

SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ Obrázek 1: Souborový systém NFS..........................................................................................26 Obrázek 2: Schéma NASLite-2 [5]...........................................................................................33 Obrázek 3: FreeNAS - Instalace...............................................................................................39 Obrázek 4: FreeNAS - Konzolové nastavení............................................................................40 Obrázek 5: FreeNAS - ZFS nastavení.......................................................................................41 Obrázek 6: FreeNAS - Služby..................................................................................................42 Obrázek 7: OpenMediaVault - Instalace...................................................................................45 Obrázek 8: OpenMediaVault - Nastavení služeb......................................................................46 Obrázek 9: NexentaStor - Instalace..........................................................................................48 Obrázek 10: NexentaStor - Webový správce............................................................................49 Obrázek 11: NexentaStor - Nastavení služeb............................................................................50 Obrázek 12: Openfiler - Instalace.............................................................................................52 Obrázek 13: Openfiler - Webový správce.................................................................................53 Obrázek 14: Openfiler - Grafické rozhraní při nastavení služeb..............................................54 Obrázek 15: NAS4Free - Instalace...........................................................................................56 Obrázek 16: NAS4Free - Grafické rozhraní.............................................................................57 Obrázek 17: NAS4Free - Nastavení služeb..............................................................................58

71

SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK Tabulka 1: Naměřené rychlosti přenosu dat..............................................................................60 Tabulka 2: Testované softwarové NASy...................................................................................61

72

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Ochranná známka UNIX Označení UNIX je ochranná známka, kterou v současné době vlastní konsorcium „The Open Group“ a mohou ji používat pouze systémy, které jsou certifikovány podle specifikace „Single UNIX Specification“. Existují různé systémy, které jsou s UNIXem v různé míře kompatibilní, ale nemohou nebo nechtějí platit licenční poplatky, a proto často používají varianty názvů, které na název UNIX odkazují (například XENIX, MINIX, Linux), ale mohou se jmenovat i jinak (například BSD varianty OpenBSD, NetBSD, ale též Mac OS X atd.). Souhrnně je označujeme jako unixové systémy (anglicky unix-like). Pod pojmem „tradiční Unix“ se rozumí operační systém, který svojí charakteristikou odpovídá systémům Version 7 Unix nebo UNIX System V.

1

Oficiální zadání diplomové práce

74