Popis výukového materiálu Číslo šablony Autor
III/2
Číslo materiálu
Petr Škapa
VY_32_INOVACE_TD.21.1
Datum vytvoření
01.09.2013
Předmět, ročník
Technická dokumentace, 2. ročník
Tematický celek
Čtení a kreslení základních strojních součástí
Téma
Základy kreslení - opakování
Druh učebního materiálu
Digitální učební materiál
Anotace (metodický pokyn, časová náročnost, další pomůcky…)
Učitel: - výklad s projekcí elektronického učebního materiálu v pracovním prostředí určitého softwaru - demonstrace na dataprojektoru nebo i na monitorech žáků - ukázka obecného postupu činností nebo zadání Žák: - sleduje výkladovou projekci a demonstraci učitele - zapisuje výklad do sešitu - plní úkoly - klade případné dotazy - odpovídá na kladené otázky z tématu Pozn.: - iTALC je programová aplikace ovládající žákovské PC - na ploše PC učitele je umístěna ikona zástupce programu
Zdroje: Ing. Vítězslav Doleží - Technické kreslení výukový manuál; Jaroslav Kletečka, Petr Fořt - 1 technické kreslení Učebnice pro střední průmyslové školy; David Zeman Technické kreslení Pracovní sešit; cs.wikipedia.org; Materiál z vlastních zkušeností a poznatků.
Základy kreslení – opakování
Druhy technických výkresů: Technické výkresy rozdělujeme podle způsobu zhotovení, účelu a obsahu. Podle způsobu zhotovení rozeznáváme: Náčrt - je zhotoven většinou tužkou od ruky. Lze jej nakreslit bez zřetele na měřítko na libovolném kreslicím papíru. Originál - je výkres kreslený podle pravítek na pauzovacím papíru, a to tužkou nebo tuší v normalizovaném měřítku. Je archivo-ván a používá se pro zhotovení kopií. Kopie - je zhotovena z originálu rozmnožením. Slouží jako podklad pro výrobu, kontrolu a montáž.
Formáty výkresů: Technické výkresy mají různou velikost podle toho, jak velké obrazy předmětů jsou na nich nakresleny. Jejich rozměry (formáty) jsou normalizovány podle mormy. A0 základní formát, má rozměry 841 x 1189 mm A4 210 x 297 mm Další formáty vznikají postupným půlením jejich delších stran se zaokrouhlením na celé číslo : A1, A2, A3, A4, A5, A6. Přednostně se používají formáty v poloze „na ležato“ (výjimka formát A4).
Měřítka zobrazování: Používají se pro úpravu velikosti zobrazovaného objektu na výkrese. Měřítko udává poměr délkového rozměru na „originálu“ výkrese k délkové-mu rozměru stejného objektu ve skutečnosti. Při volbě měřítka se vychází z účelu a obsahu výkresu, složitosti a hustoty kresby zobrazovaného předmětu, požadavku na čitelnost a přesnost zobrazovaných informací.
Předměty na výkresech můžeme zobrazit ve velikosti: skutečné (měřítko 1:1) obraz dává nezkreslenou představu o velikosti objektu zmenšené (měřítko 1:2, 1:5, 1:10, 1:20, 1:50, 1:100) určeno pro zobrazování velkých objektů na malý papír zvětšené (měřítko 2:1, 5:1, 10:1, 20:1, 50:1, 100:1) určeno pro zobrazování malých objektů a tvarových podrobností (detailů)
Na výkresech se měřítko uvádí: u obrazu s připsáním písmene M (M5:1) v popisovém poli v rubrice Měřítko bez označení písmenem M. Poznámka: Délkové rozměry na kótách jsou uvedeny vždy ve skutečné velikosti bez ohledu na měřítko. Rozměry kót a značek (výška textu, velikost šipek, tloušťky kótovacích a vynášecích čar) zůstávají zachovány bez ohledu na měřítko.
Technické písmo: Představuje základní prostředek pro sdělování informace. Může být vytvořeno několika způsoby. Psaním volnou rukou, pomocí šablony, počítačem řízeným kreslícím zařízením a popisovacím zařízením. Technické písmo - velké latinské abecedy a arabskými číslicemi. Velikost písma volit s ohledem na čitelnost popisu při případném zmenšení. Je odvozena od výšky písmen velké abecedy a je odstupňována geometrickou řadou: 1,8; 2,5; 3,5; 5; 7; 10; 14; 20 mm Popisové pole: Popisové pole obsahuje údaje, které nelze vyjádřit obrazem, a které jsou platné pro celý výkres. Každé popisové pole musí obsahovat: - identifikační část označení výkresu název výkresu jméno, známku nebo logo zákonného vlastníka výkresu - informativní údaje značka použitého způsobu promítání (1. nebo 3. kvadrant) měřítko zobrazení měřicí jednotku délkových rozměrů (je-li jiná než mm)
- technické údaje výchozí materiál součásti použitý polotovar normativní údaje týkající se výkresu - uživatelské údaje datum vypracování výkresu administrativní údaje (podpis autora, zodp. pracovníků …) datum a označení případné změny. Na výkrese je popisové pole umístněno v pravém dolním rohu výkresu na rámečku kreslící plochy.
Technické zobrazování: Zobrazováním nazýváme nakreslení obrazu prostorového útvaru na plochu – rovinu pomocí náčrtu nebo přesně kresleného výkresu.
Jednotlivé typy zobrazení vznikají promítáním objektu pomocí pomyslných sledovacích paprsků – promítacích přímek na rovinu, kterou nazýváme – promítací rovina (průmětna). Rozdělení promítání (podle směru promítacích přímek a středu promítání): - Rovnoběžné promítání - Kosoúhlé promítání - Středové promítání.
Pravoúhlé promítání: Předmět je promítán na tři až šest (maximum) navzájem kolmých průměten. Zobrazovaný předmět je promítán rovnoběžnými promítacími přímkami, které svírají s průmětnou pravá úhel (90°). Předmět nezobrazit maximálně v šesti hlavních směrech. Za hlavní pohled volíme vždy ten, který obsahuje nejvíce informací.
Metody pravoúhlého promítání: metoda promítání v 1. kvadrantu:
metoda promítání v 3. kvadrantu:
Metoda promítání v 1. kvadrantu: Předmět leží mezi pozorovatelem a průmětnou. Sklopením jednotlivých promítacích rovin do jediné získáme soustavu sdružených obrazů. Nejčastěji používanou kombinací sdružených obrazů ve výkresové dokumentaci je kombinace pohledu zpředu – pohledu shora – po-hledu zleva. Volbu pohledů určuje jejich optimální počet pro úplné zobrazení předmětu.
Sdružené obrazy zobrazené metodou pravoúhlého promítání v 1. kvadrantu Zobrazování geometrických těles: Každé technické těleso (předmět) se skládá ze základních geometrických těles: kvádr, hranol, jehlan, válec, kužel, koule, anuloid. Při zobrazování geometrických těles vystačíme (zpravidla) s dvěma průměty. Při použití kótování vystačíme pouze s jedním průmětem. Např.:
Zobrazování složených těles: Složená tělesa jsou sestavena z jednotlivých základních geometrických těles. Pro určení rozměrů a názornost vystačíme s jedním průmětem.
Pravidla pro zobrazování na výkresech: •
Počet obrazů volit co nejmenší, ale takový, aby těleso bylo plně zobrazeno.
•
Obrazy umístit podle pravidel pravoúhlého promítání.
•
Tvar daného předmětu musí nejvíce vystihovat hlavní obraz (pohled zepředu nebo řez).
•
Předmět musí být zobrazen ve funkční poloze nebo v poloze vhodné pro výrobu.
•
Viditelné hrany a obrysy se kreslí souvislou tlustou čarou. Zakryté (neviditelné) hrany a obrysy se kreslí čárkovanou tenkou čarou - pokud je to nutné pro objasnění tvaru.
