1
Pomozte bránit naše oceány
www.greenpeace.cz
Ryby a mořské plody – Průvodce spotřebitele
© Marco Care / Greenpeace
Po tisíciletí se zdálo, že moře a oceány jsou nevyčerpatelnou zásobárnou ryb a dalších mořských plodů. Rybolov se pro miliony lidí stal hlavním zdrojem obživy. Druhá polovina minulého století přinesla dramatický zvrat: Výkon a technologie moderních rybářských flotil dosáhly úrovně, které příroda nedokáže odolávat. Rybolov se změnil v drancování, které není trvale udržitelné. V důsledku nadměrného rybolovu a dalších devastujících lidských zásahů se mnozí mořští živočichové ocitli na prahu vyhubení – nebo dokonce za ním. Podle statistik OSN je 75 % populací komerčně využívaných druhů ryb zdecimováno. Znamená to dalekosáhlé následky nejen pro mořský život, ale i pro lidi, kteří jsou na něm závislí. Proto vám nabízíme stručného průvodce, který vám pomůže při odpovědném výběru z nabídky ryb a mořských plodů na našem trhu a zároveň vám poskytne argumenty k tomu, abyste se stali asertivními zákazníky. Požadujte podstatné informace a přimějte prodejce ke změně chování!
2
3
Vývoj světové produkce a úlovků v letech 1950–2005 (v milionech tun)
Akvakultury
Úlovky
Průmyslový rybolov
Gigantické lodě používající nejmodernější vybavení mohou rychle a přesně zjistit polohu rybích hejn. Flotily průmyslových rybářů dalece překračují ekologické limity oceánů. Jakmile je nějaký druh větší ryby vyloven, zaměří se lovci na následující menší druh, a takto postupují stále dokola. Rostoucí množství lépe vybavených lidí tak soupeří o zmenšující se množství ryb, a zhoršuje tím existující krizi světových oceánů.
Destruktivní rybolovné metody
Moderní rybolovné techniky vedou k neuvěřitelnému plýtvání. V rybářských sítích na celém světě každoročně zbytečně zahyne kolem 300 000 velryb, delfínů a sviňuch. Největší hrozbu pro naprostou většinu druhů představuje zapletení v sítích. Některé způsoby lovu navíc ničí spolu s úlovkem i jeho přirozené prostředí. To je případ jedné z nejničivějších rybářských technik – lovu tažnými sítěmi u mořského dna. Poté, co byla téměř vyčerpána loviště v mělčích vodách, se průmy-
slové rybářské flotily stále častěji vydávají s tažnými sítěmi na lov do hlubokých vod a mořské dno doslova rozorávají. Obří sítě velikosti fotbalového hřiště jsou zatížené ocelovou konstrukcí, která se po dně pohybuje pomocí kol a ničí vše, co jí stojí v cestě. Je to horší, než jít do lesa na borůvky s buldozerem. Hlubokomořské organismy se z takového plundrování vzpamatovávají velice pomalu – obnova těchto ekosystémů trvá desítky až stovky let, pokud se vůbec vzpamatují.
Nechtěné úlovky
V sítích a na háčcích rybářů hynou kromě lovených ryb a dalších mořských živočichů často i jiné, nežádané druhy. Většinou jsou tito mrtví či zranění živočichové jednoduše hozeni zpět do moře. Například při lovu krevet pomocí sítí tažených po mořském dně se rybáři zbavují někdy až 90 % celkového úlovku. V jiných odvětvích rybářského průmyslu dochází k úmrtí obrovských počtů mořských ptáků, želv a delfínů.
Existují různé odhady rozsahu tohoto problému. Podle nejnovějších konzervativních studií je zhruba 8 % celkového globálního úlovku mořských živočichů vyhozeno zpět do moře. Některé studie však naznačují, že se rybáři v globálním měřítku zbavují až čtvrtiny svého úlovku.
ropných tankerů. Ve skutečnosti jde pouze o pomyslný vrcholek ledovce, protože absolutně převažují jiné druhy a zdroje znečištění. Jde především o odpad z domácností, škodlivé látky z průmyslu, městské a průmyslové tekuté odpady, následky průmyslových nehod, ukládání odpadu do moře, zemědělská hnojiva a pesticidy či radioaktivní odpady.
Nespravedlivý nadměrný rybolov
Největší hrozba pro mořské ekosystémy – nadměrný rybolov se dnes navíc přesouvá k břehům chudších zemí a nabývá tak dalšího rozměru, rozměru sociální nespravedlnosti. Když jsou tradiční rybolovné oblasti na bohatém severu zničeny, rybářské flotily zamíří na jih – k břehům Afriky a do Pacifiku. Ilegální flotily doslova kradou ryby, které patří těm nejchudším státům světa, a brání jim tak v zajišťování potravinové bezpečnosti a obírají je i o nemalé finanční příjmy. Legálně lovící lodě pak poskytují zemím Afriky a Pacifiku pouze minimální příjmy.
© Paul Hilton / Greenpeace
Největší hrozby pro mořský svět
© Alex Hofford / Greenpeace
Zdroj: FAO FISHATAT databáze
Globální změna klimatu
Oceán a jeho obyvatelé budou nevratně ovlivněni dopady globálních změn klimatu. Vědci tvrdí, že globální oteplování zvedne hladiny moří a změní mořské proudění. Tyto důsledky se teprve začínají projevovat. Celé druhy mořských živočichů a ryb jsou kvůli růstu teploty v ohrožení a nemohou jednoduše změnu podmínek přežít. Již dnes dochází například k umírání („blednutí“) korálových útesů.
Znečištění
Jiným významným dopadem lidské činnosti na mořské prostředí je znečištění. To nejviditelnější a nejznámější představují úniky ropy v důsledku havárií
Ilegální rybolov
Pirátský rybolov je rozšířený termín, který se pro nelegální rybolov ujal. Piráti ignorují pravidla rybolovu, loví bez povolení a nerespektují stanovené kvóty. Pirátské rybářské lodě plundrují oceány a berou živobytí a mořské zdroje nejchudším lidem na světě. Podle odhadů Greenpeace brázdilo v roce 2001 vody oceánů nejméně 1 300 pirátských rybářských lodí.
a ochrana oceánů
Ochrana moří a oceánů je s Greenpeace spojena od samotného vzniku této organizace. Právě na moři se odehrála i první přímá akce – v roce 1971 se dvanáct odhodlaných mužů rozhodlo na palubě lodi zabránit podmořskému jadernému testu americké armády u kanadského ostrova Amchitka. Také nejznámější kampaň Greenpeace – za záchranu velryb – se odehrávala hlavně na moři. Přinesla nejen zákaz komerčního lovu těchto nádherných živočichů, ale i celosvětové uznání a desetitisíce nových podporovatelů. Díky tomu dnes může Greenpeace vést kampaň za ochranu oceánů skutečně globálně. Neznamená to pouze přinášet svědectví o ničení oceánů na různých místech naší planety, ale především navrhovat a prosazovat komplexní globální řešení. Jaká to jsou?
Vytvoření sítě mořských rezervací
Na souši nikoho existence národních parků, přírodních rezervací a jinak chráněných oblastí nepřekvapí. Ochrana cenných mořských a oceánských oblastí je zatím v počátcích. A to přestože panuje shoda, že k účinné ochraně mořské fauny a flóry a zvrácení úpadku globálního rybolovu je nutné urychleně vytvořit rozměrné sítě mořských rezervací. Jedná se o oblasti, kde nejsou povoleny takové lidské činnosti, jako je rybolov nebo těžba nerostných surovin, či skladování odpadů. V jádru rezervací mohou být
5
oblasti, kde jsou vyloučeny veškeré lidské aktivity – jedná se o referenční oblasti pro vědce, zvlášť citlivé přirozené prostředí či domov velmi ohrožených druhů. Mořské rezervace neřeší jen problém nadměrného rybolovu, i když ochrana mořských zdrojů je jedním z primárních důvodů pro jejich zřízení. Stále častěji jsou vnímány i jako základní globální nástroj pro ochranu mořského prostředí před nejrůznějšími hrozbami, včetně znečištění. Greenpeace požaduje, aby se mořskými rezervacemi stalo 40 % všech světových oceánů a moří.
Zastavení ilegálního rybolovu
Vlády všech zemí světa by měly činit vše pro to, aby stíhaly a trestaly pytláky a ty, kteří s nimi obchodují. Místo toho však nedostatečně kontrolují úlovky a doklady rybářů, kteří vplouvají do jejich přístavů. Tyto povinnosti přitom vyplývají z řady mezinárodních závazků. Úlovky se navíc často předávají přímo na otevřeném moři velkým nákladním či zpracovatelským lodím s chladícími úložnými prostory. Zde jsou smíchány s legálně chycenými rybami a posléze „legalizovány“ na trzích v přístavech, jako je například Las Palmas na ostrově Gran Canaria nebo Suva na ostrově Fidži. Mořské pytláky lze zastavit. Vlády mohou zakázat vydávání krycích vlajek a odmítnout rybářům, kteří porušují pravidla, a společnostem, které s nimi obchodují, vstup do svých přístavů.
Organizace Food and Agricultural Organisation (FAO) rozdělila moře a oceány na rybolovné oblasti, které jsou označeny dvouciferným číselným kódem. Tyto kódy jsou uváděny na obalu a spotřebitel tak může poznat, odkud daná ryba pochází. 18: Arktické moře 21: Severozápadní Atlantik 27: Severovýchodní Atlantik 31: Západní centrální Atlantik 34: Východní centrální Atlantik 37: Středozemní a Černé moře 41: Jihozápadní Atlantik 47: Jihovýchodní Atlantik 48: Antarktický Atlantik 51: Západní Indický oceán 57: Východní Indický oceán 58: Antarktický Indický oceán 61: Severozápadní Pacifik 67: Severovýchodní Pacifik 71: Západní centrální Pacifik 77: Východní centrální Pacifik 81: Jihozápadní Pacifik 87: Jihovýchodní Pacifik 88: Antarktický Pacifik
V rámci boje proti nelegálnímu rybolovu spojilo Greenpeace síly s organizací Environmental Justice Foundation. Společně odhalují aktivity pirátských rybářských flotil. Společně žádají, aby jednotlivé státy nepovolily těmto pytlákům vstup do svých přístavů, znemožnily jim prodej zboží na trzích a potrestaly společnosti, které s nimi spolupracují.
Politická rozhodnutí v souladu s vědeckým poznáním
© Paul Hilton / Greenpeace
4 Greenpeace
Současnou kontrolu nad světovým rybolovem má rybářský průmysl, rybářští obchodníci a ministerstva pro rybolov. Existují poměrně přesné, vědecky podložené odhady o stavu vyčerpání jednotlivých rybích populací. Přesto se průmysl i politici chovají tak, jako by odhady byly několikrát vyšší. Rozhodnutí, která mají regulovat rybolov, například stanovením kvót pro lov jednotlivých druhů, jsou v rozporu s tím, co nám o stavu oceánů říkají vědci a mořští biologové. Je to bohužel i případ Evropské Unie, kde se každoročně stanovují kvóty pro lov tresek nebo tuňáků vyšší, než doporučují vědci. Greenpeace se proto snaží přimět politiky k tomu, aby více než rybářské
Zdroj mapy: ftp://ftp.fao.org/fi/maps/world_2003.gif
lobby naslouchali hlasu odborníků. V současnosti se připravuje velká reforma společné evropské rybářské politiky, jejímž cílem je právě ochrana rybích populací před nadměrným rybolovem.
Zákaz destruktivních rybolovných technik
Greenpeace dlouhodobě prosazuje zákaz destruktivních rybolovných technik v čele s lovem tažnými sítěmi. V řadě oblastí se zákaz podařilo prosadit, tam, kde jednání selhávají, chrání Greenpeace mořské dno například pomocí speciálně zkonstruovaných betonových kvádrů, které pokládá na dno oceánů. Kvádry pak znemožňují rybářským flotilám bagrovat dno, protože ničí jejich sítě.
Trvale udržitelný lov a chov ryb
Za trvale udržitelný se dá považovat takový způsob rybolovu, který neohrožuje stav a sílu populací mořských ryb a jiných mořských plodů a zároveň neohrožuje, nezraňuje či nezabíjí ani ostatní živočišné druhy a neničí jejich životní prostředí. V praxi to znamená lov nedestruktivními metodami, které například neničí mořské dno, a zároveň lov se-
Černá listina rybářských společností http://www.greenpeace.org/international/en/campaigns/oceans/pirate-fishing/Blacklist1/
Průměrná spotřeba ryb na obyvatele/rok v jednotlivých částech světa (2005-2007)
7 Ryby na vašem talíři – bez výčitek svědomí? Ryby jsou zdravé, máme je snad přestat jíst?
Zdroj: State of the world’s fisheries and aquaculture 2010, Food and Agriculture organization of the United Nations (FAO)
lektivními technikami, při kterém nejsou chytány nechtěné druhy. Loveny musí být pouze ryby, které nejsou ohroženy, a to v takových lovištích, kde jsou jejich populace natolik silné, aby lov neohrozil jejich přežití. Greenpeace vypracovalo kritéria pro trvale udržitelný rybolov na základě Kodexu pro odpovědné rybářství FAO (Organizace pro zemědělství a výživu OSN). V roce 2002 se na světovém summitu pro trvale udržitelný rozvoj vlády účastnických zemí dohodly na přijetí tohoto kodexu. Plné znění kritérií pro trvale udržitelný lov naleznete zde: http://www.greenpe-
ace.org/france/PageFiles/266559/challenging-the-aquaculture.pdf. Prosazení standardu trvalé udržitelnosti je komplexní proces, který mohou ovlivnit nejen společnosti, které ryby loví a chovají, ale například i prodejci ryb – především velké obchodní řetězce, které se Greenpeace snaží přimět, aby jejich nákupní politika zohlednila kritérium trvalé udržitelnosti. A aby tak vyvíjely tlak na výrobce, který je přinutí lovit a chovat ryby šetrným způsobem. V neposlední řadě má možnost volby i samotný zákazník.
Když se ryby neloví, ale chovají na farmách, můžeme je bez obav jíst?
zničení pobřežních ekosystémů výstavbou chovných rybníků, vyčerpání zásob sladké vody nebo nedobrovolné zabrání půdy místním lidem. Nejvíce postihuje životní prostředí chov krevet, kvůli kterému již bylo zničeno tisíce hektarů těch nejcennějších pobřežních ekosystémů – mangrovníkových hájů. Nadměrný lov ryb využívaných jako krmivo neohrožuje jen je samotné, ale i populace mořských ptáků, masožravých ryb a kytovců, kterým rapidně ubývá potravy. Aby byly akvakultury udržitelné, musí splnit celou řadu podmínek. Udržitelnost záleží na potravních návycích a životním cyklu chovaného druhu. Trvale udržitelným způsobem mohou být chovány pouze ty druhy, které pojídají rostlinnou nebo přirozenou potravu, jsou schopny se množit v zajetí a jejich chov neprodukuje velké množství odpadu bohatého na živiny.
Akvakultury jsou rybářským průmyslem často prezentovány jako odpověď na otázku, jak nasytit poptávku v situaci, kdy je v mořích čím dál méně ryb. Přitom se jedná o zřejmě nejdestruktivnější, nejméně udržitelné a nejnespravedlivější odvětví rybolovného průmyslu. Chov ryb totiž přináší celou řadu problémů: například používání pesticidů a antibiotik, znečištění vod dusíkatými látkami, krmení rybí moučkou a tukem či odchyt obrovského množství nedospělých jedinců. Například na 1 kilogram vyprodukovaného lososího masa je potřeba 2,5 až 5 kilogramů ulovených ryb. U tuňáků se spotřebuje dokonce 20 kilogramů ryb na 1 kilogram vyprodukovaného masa. Důsledky rozmachu akvakultur pak zahrnují i totální
Ryby a mořské plody se v posledním desetiletí staly módním hitem. Snadná dostupnost a vědomí, že se jedná o vysoce zdravé a zároveň chutné jídlo, znamenaly, že poptávka po lososech, krevetách, tuňácích a dalších mořských plodech neustále stoupá. Díky tomu jsou však některé druhy, jako třeba tuňák obecný, na pokraji vyhubení. Tento stav není do budoucna udržitelný a nevyhnutelné omezení lovu ryb znamená i jejich nižší spotřebu. Jednoduše řečeno: bereme si z oceánů příliš mnoho živočichů, a tím ohrožujeme jejich i naši vlastní budoucnost. V České republice není spotřeba ryb a mořských plodů tak vysoká jako například v Itálii, Francii, Spojených státech nebo Japonsku. Přesto také patříme k té bohatší a šťastnější části světa, která spotřebovává mnohem více plodů této planety než její chudší části. A patříme tak tedy i k těm zemím, kde zodpovědnost spotřebitelů je ve velké míře i zodpovědností za udržitelnou budoucnost. Každý spotřebitel může při svém výběru zohlednit environmentální kritéria. Pravda, zorientovat se v nabídce ryb a vybrat si není snadné. Spotřebitel nemá mnohdy šanci zjistit, zdali ryby nabízené v supermarketech pochází z trvale udržitelného chovu či byly chyceny šetrným způsobem v oblasti, kde je lov povolen, nebo naopak byly nelegálně uloveny vlečnými sítěmi u dna – tou nejdestruktivnější rybolovnou technikou. Značení prodávaných ryb a mořských plodů v supermarketech je obvykle žalostné. Vybrat si rybu z trvale udržitelného rybolovu nebo chovu si může spotřebitel jen ojediněle a obvykle nemá možnost zjistit, podle jakých kritérií prodejce hodnotí její původ. To jsou důvody, proč vám přinášíme tohoto průvodce.
Preferujte lokální ryby
Ideální volbou jsou domácí ryby chované v přirozeném prostředí. Česko má mnohasetletou tradici chovu kapra, na trhu lze ale najít i další ryby z českých rybníků (lín, amur, cejn). I většina dravých ryb (candát, štika, sumec) z české produkce není intenzivně přikrmována rybí moučkou, ale živí se přirozenou potravou, a tyto druhy lze tudíž doporučit. Granulemi s obsahem rybí moučky se u nás intenzivně vykrmují pouze pstruh duhový a siven americký. Objem dodané rybí moučky však nepřesahuje nárůst živé váhy chovaných ryb, a proto jsou i tyto ryby dobrou volbou. Na trhu se objevují i cizokrajné býložravé ryby, například tilapie. Je však na zváženou, zdali při vědomí, že klimatické změny jsou jedním z faktorů ohrožujících mořské ekosystémy, je vhodné kupovat rybu, která procestovala půl světa, aby skončila na našem talíři. To samozřejmě platí i o rybách mořských. Lokální mořské ryby pochopitelně nemáme, ale z hlediska uhlíkové stopy a dalších nákladů je samozřejmě rozdíl, zda ryba pochází z Baltu, nebo Indického oceánu.
© Paul Hilton / Greenpeace
6
Jaké ryby mohu bez obav jíst?
Začněte tím, že si budete vybírat ryby, které nejsou na našem červeném seznamu ohrožených ryb a mořských plodů. Na ten se dostaly ty nejohroženější druhy vzhledem k následujícím kritériím: historie druhu ho činí náchylným k nadměrnému využívání druh pochází z vylovených a vyčerpaných populací nebo je loven takovým tempem, že populace bude brzy zdecimována rybolovné metody (jako jsou např. výbušniny, jed, vláčení sítí po dně, bagrování dna) používané pro chytání daného druhu jsou zničující pro další mořské živočichy a jejich životní prostředí.
Nebojte se experimentovat
Populace dlouhodobě oblíbených a poptávaných ryb jsou vystavovány enormnímu tlaku rybářů. Z ryb nabízených v Česku se to týká především tresky, nebo platýze a tuňáka. Proto je dobré se poohlédnout po alternativách a nekupovat neustále jeden nebo dva druhy ryb. Dobrou volbou se zdají být ryby, které mají tučné maso – sledě, makrely a sardinky, jejichž populace se v evropských lovištích zotavila.
9
udice
vlečná síť
pasti
Ptejte se, jak byla ryba ulovena
Rybáři používají k lovu řadu technik. Některé mají díky množství vedlejšíchv úlovků nebo ničení dnových ekosystémů devastující dopady. Rozhodně se vyvarujte rybám chyceným pomocí sítí tažených po mořském dně. Naopak nejšetrnější metodou je použití udice. Jedná se o vysoce selektivní metodu, navíc nástraha není obvykle nastražena příliš dlouho, a proto lze nechtěné úlovky vrátit živé zpět do moře.
bagrování dna
Mušle a velcí korýši
Pokud chcete vybírat s čistým svědomím mořské plody, pak preferujte ty, které byly sbírány ručně nebo uloveny do pastí. Vyhněte se těm, jež byly uloveny bagrováním mořského dna. Nebojte se prodejců ptát, jakým způsobem byla ryba ulovena. Zatím lze tuto informaci v ČR nalézt jen u minima nabízených produktů a právě váš tlak může pomoci přimět prodejce ke změně.
Jak se v tom všem vyznat? Pro spotřebitele je nesmírně obtížné poznat, jaké ryby a mořské plody pocházejí z trvale udržitelného rybolovu. Zatím neexistuje žádná skutečně stoprocentní certifikace ryb z udržitelného rybolovu, jako je tomu například u dřeva a dřevěných produktů, kde značka FSC znamená, že se jedná o skutečně šetrný výrobek. Nejrozšířenější certifikací je MSC (Marine Stewardship Council). Greenpeace v současnosti tuto certifikaci neschvaluje plně, protože dle stávajících pravidel mohou být logem MSC označena i rybářství, která nejsou trvale udržitelná. Greenpeace pracuje na tom, aby přimělo systém MSC přijmout kritéria trvalé udržitelnosti. V některých českých supermarketech jsou především chlazené ryby označeny jako „z trvale udržitelného chovu“, ale přitom není přesně jasné, jaká kritéria pro hodnocení trvalé udržitelnosti používají. Řada tuňákových konzerv nese označení „Dolphin Friendly“. Vypovídající hodnota tohoto označení je ovšem nicotná. Neexistují totiž žádné právní standardy nebo minimální kritéria, kterými by toto označení bylo vázáno. V praxi to znamená, že tak-
to označený tuňák byl sice uloven metodou, která neubližuje delfínům, ale zároveň mohl pocházet ze zdecimované populace a mohl být chycen způsobem, jenž zabíjí želvy, žraloky nebo mořské ptáky. Pokud si tuňáka nedokážete odpustit, vyberte si tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis), někdy označovaného jako bonito nebo skipjack, který byl uloven na udici. Buďte aktivním spotřebitelem a přimějte prodejce k tomu, aby vám poskytli co nejvíce informací! Pokud se nechcete úplně vzdát konzumace ryb, snažte se vyhnout podílu na devastaci rybích populací, mořských živočichů, oceánů, životního prostředí a nespravedlivém rozdělení přírodních zdrojů tím, že budete k zodpovědnosti tlačit prodejce. Není to lehké! Čeští prodejci zatím na tento tlak nejsou zvyklí a informace často sami nemají. Nevzdávejte to a staňte se průkopníky spotřebitelské odpovědnosti!
VYHNĚTE SE DRUHŮM Z ČERVENÉHO SEZNAMU
© Greenpeace
8
ĎAS
V ČR nejčastěji k dostání ďas mořský (Lophius piscatorius), ale ohrožen je i ďas americký (Lophius americanus) a ďas černobřichý (Lophius budegassa).
LEDOVKA
ŠTIKOZUBEC
Více druhů, v Česku je nejčastěji v nabídce štikozubec obecný (Merluccius Merluccius), kterého obchodníci prodávají pod názvem hejk, nebo mořská štika.
PLATÝS OBECNÝ
Dissostichus eleginoides, obchodníky prodávána jako chilský mořský vlk nebo Chilean sea bass.
Někdy označován také jako halibut nebo platýs atlantský (Hippoglossus hippoglossus).
TRESKA OBECNÁ
PLATÝS ČERNÝ
(Gadus morhua)
(Reinhardtius hippoglossoides)
ŽRALOCI
Psohlav obecný (Galeorhinus galeus), žralok mako (Isurus oxyrhinchus), žralok modrý (Prioance glauca), ostroun obecný (Squatus acanthias).
ÚHOŘ
V obchodech se setkáte především s úhořem říčním (Anguilla anguilla), na seznamu je i úhoř japonský (Anguilla japonica) a úhoř americký (Anguilla rostrata).
TRESKA SKVRNITÁ
(Melanogrammus aeglefinus)
TRESKOVNÍK NOVOZÉLANDSKÝ
PLATÝS VELKÝ
(Pleuronectes platessa)
OKOUNÍCI
Různé druhy, na českém trhu nejčastěji narazíte na okouníka mořského (Sebastes marinus).
TROPICKÉ DRUHY KREVET
Kreveta čínská (Penaeus chinensis), kreveta skvrnitá (Metapenaeus monoceros), kreveta pacifická (Litopenaeus vannamei), kreveta indická (Fenneropenaeus indicus), kreveta tygří (Penaeus monodon).
LOSOS OBECNÝ (Salmo salar)
MEČOUN OBECNÝ (Xiphias gladius)
JAZYK OBECNÝ
Solea solea / Solea vulgaris, často prodáván pod názvem mořský jazyk, jazyk pravý.
REJNOCI
Různé druhy: rejnok hladký (Dipturus batis), rejnok lesklý (Dipturus laevis), rejnok bílý (Rostroraja alba), rejnok castelnauův (Atlantoraja castelnaui), rejnok maltský (Leucoraja melitensis).
ČERVENICE ATLANTSKÁ
Časteji označována jako červenice obecná (Hoplostethus atlanticus) nebo anglickým názvem Orange roughy.
MARLÍNI (PLACHETNÍCI) V českých obchodech ho nejčastěji naleznete pod označením hoki nebo filety hoki Více druhů: marlín pruhovaný (Tetrapturus audax), plachetník bílý (Tetrapturus audax), (Macruronus novaezelandiae). marlín modrý (Tetrapturus audax), marlín indický (Tetrapturus audax) a marlín indopacifický (Tetrapturus audax).
TUŇÁCI
Tuňáky nejlépe identifikujete pole jejich latinského názvu. Na našem seznamu jsou tyto druhy tuňáků: tuňák velkooký (Thunnus obesus), tuňák obecný (Thunnus thynnus), tuňák obecný pacifický (Thunnus orientalis), tuňák australský (Thunnus maccoyii), tuňák žlutoploutvý (Thunnus albacares), tuňák křídlatý (Thunnus alalunga).
www.greenpeace.cz/ryby
Vydalo Greenpeace ČR, prosinec 2011
www.greenpeace.cz
© Paul Hilton / Greenpeace
10
