Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře. Milan Vyhlídal

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře (bakalářská diplomová práce)

Milan Vyhlídal

Vedoucí práce: doc. PhDr. Václav Vondrášek, CSc.

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny.

5. květen 2008

...................................

Rád bych poděkoval panu doc. PhDr. Václavu Vondráškovi, CSc. za cenné rady a připomínky při odborném vedení práce a všem níže uvedeným pamětníkům akce MTC, kteří mi poskytli důležité informace.

Anotace Vyhlídal, Milan. Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. 33 s. Bakalářská diplomová práce.

Cílem práce je přiblížit a objasnit průběh a formu pomoci při budování Military Technical College v Káhiře a zasadit tuto akci do širších souvislostí hospodářské pomoci zemím třetího světa, v této práci konkrétně Egyptu. Zabývá se také úlohou Československa, především Vojenské akademie Antonína Zápotockého při zajišťování celé akce. Práce je strukturována do dvou hlavních kapitol. První z nich se věnuje obecně politickým okolnostem a počátku československého vývozu zbraní a vojenské techniky do Egypta. Druhá část se zaměřuje na postupnou výstavbu a problematiku Military Technical College. Práce čerpá především z materiálů získaných z příslušných vojenských archivů a ze svědectví pamětníků, kteří se výstavby Military Technical College zúčastnili.

Klíčová slova: Military Technical College, Egypt, českoslovenští pracovníci, Káhira, Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně.

Annotation Vyhlídal, Milan. Aid of VA AZ for the establishment of Cairo Military Technical College. Brno: Faculty of Arts, Masaryk University, 2008, 33 pp. Bachelor Degree Thesis.

The aim of my work is to introduce and explain the process and form of aid for the establishment of Cairo Military Technical College by putting it into the context of economic support to the Third World Countries, in particular to Egypt. Moreover, it examines the role of Czechoslovakia, especially of Military Academy of Antonin Zapotocky, while organising and providing the support. My work is divided into two main chapters. Chapter 1 focuses on political background in general and the beginning of Czechoslovak military export to Egypt. Chapter 2 addresses the issue and gradual establishment of Military Technical College. The information was collected from the military archives materials and testimonials of those who actively participated in the establishment of Military Technical College.

Keywords: Military Technical College, Egypt, Czechoslovak experts, Cairo, Military Academy of Antonin Zapotocky in Brno.

Obsah

1. Úvod................................................................................................................. 1 2. Politická situace a počátek vývozu vojenské techniky do Egypta ............. 5 2.1. Politická situace v regionu do roku 1956 ......................................... 5 2.2 Přípravy zahraničních studentů na půdě VTA AZ a počátek technické pomoci Egyptu ...................................................................... 6 3. Výstavba MTC v Káhiře................................................................................ 9 3.1. Počátky činnosti našich pracovníků v Egyptě......................................... 9 3.2. Vznik samostatné technické školy v Káhiře .......................................... 11 3.3. Rozvoj MTC ............................................................................................ 17 3.4. Končící spolupráce ................................................................................. 28 4. Závěr.............................................................................................................. 34 5. Seznam zkratek............................................................................................. 36 6. Prameny a literatura.................................................................................... 37 6.1. Prameny.................................................................................................. 37 6.2. Literatura................................................................................................ 37 6.3. Rozhovory s pamětníky .......................................................................... 37 Přílohová část

1.

Úvod Státy východního bloku, a ve velké míře právě Československo, se na konci

padesátých let začaly hospodářsky významně angažovat v Egyptě. Do této země ve velkém množství mířily výrobky, stroje pro průmysl a v neposlední řadě i speciální vojenská zařízení. Tato speciální vojenská zařízení nutně vyžadovala odborný personál, tedy i instituci, která by tyto vojenské experty školila. O tuto stránku se postaralo Československo, konkrétně Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně, navenek ale zastupovaná Ministerstvem zahraničního obchodu ČSR. Malé povědomí o této akci bylo důvodem věnovat téma předložené práce Pomoci Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně (dále VA AZ) při budování Military Technical College in Cairo (dále MTC). Jelikož zmíněná problematika akce MTC nedošla komplexního zpracování, měla by tato práce také navázat, případně rozšířit dosud malý počet publikací, které se ve větší nebo menší míře věnují tomuto úzce vymezenému tématu. Akce MTC se svojí náplní zcela vymykala tradiční, a celkem známé, hospodářské pomoci „zemím třetího světa“, která od padesátých let mířila z Československa nejen do afrických zemí. V případě budování MTC v Káhiře mluvíme spíše o vědecko-technické spolupráci. Jak již bylo zmíněno, problematika československé pomoci při budování MTC nebyla a není doposud zcela zpracovaná. Také literatury na podobné téma je málo. Nedostatek studijních materiálů s sebou pak nutně přináší problémy při zpracování tohoto tématu. K vytvoření práce přispěly především prameny získané ze Správního archivu Armády České republiky v Olomouci. V jeho fondech se nacházejí veškeré dokumenty spjaté s činností Vojenské akademie Antonína Zápotockého (dále VA AZ), včetně akce MTC, kterou VA AZ zajišťovala. Dále byly využity dokumenty z Vojenského ústředního archivu v Praze, kde bylo čerpáno z fondů Kádrové správy a Správy materiálního plánování MNO. Práci také velkou mírou obohatily informace získané od pamětníků, kteří se zmíněné akce v Káhiře přímo zúčastnili. Jejich výpovědi pomohly ujasnit některé

1

problémy zmíněné akce. Zároveň jejich svědectví byla srovnávána s příslušnými archivními dokumenty. Patřil mezi ně pan doc. Svatopluk Slavíček, který působil na akci MTC v letech 1966 - 1968 a poté v letech 1973 - 1977 jako zástupce vedoucího čs. odborníků na MTC pro učební a vědeckou činnost. Dalším z pamětníků byl pan prof. Lubomír Popelínský, který se účastnil akce MTC celkem třikrát, a to v letním semestru roku 1959, kdy vyučoval základy konstrukce pěchotních zbraní, dále pak v letech 1961 - 1962, kdy vedle přednášek vedl a konzultoval diplomové projekty, a nakonec v letech 1965 - 1967, kdy přednášel teorii a projektování automatických zbraní a pozemní příslušenství raket. Měl jsem také možnost se setkat s panem doc. Viktorem Kanickým, který Egypt navštívil celkem osmkrát. Mimo samotné akce MTC, kterou byl nakonec nucen opustit v prosinci 1969, se od počátku zúčastnil i kurzů pod vedením prof. Farlíka pro egyptské zbrojní závody. Práce čerpala i z vybrané literatury. Některé informace k tématu byly uvedeny v publikacích Václava Vondráška, Sylvestra Chrastila a Martina Markela (2001, 2005), které mapovaly dějiny této školy. Hlouběji se této problematice věnovala Alena Králová (2004). Zmínky můžeme nalézt např. i v publikaci prof. Lubomíra Popelínského (2001). Autor v ní vzpomíná na svá zahraniční působení, mimo jiné i na konkrétní akci v Káhiře. Některé informace o Egyptu v dané době, ale spíše v kontextu studené války, se dají nalézt v publikacích od Ivana Brože (2005) a dále např. v publikacích od Jana Wannera (2002, 2006). Všechny zmíněné publikace pomohly celkově vyjasnit základní dějinné souvislosti a částečně i problematiku káhirské akce MTC. Podrobnější vyjasnění průběhu a forem celé pomoci při budování MTC snad přinese předložená práce. Práce je rozdělena na dvě hlavní kapitoly. První kapitola nazvaná Politická situace a počátek vývozu vojenské techniky do Egypta zasazuje celou akci do širších souvislostí a je rozdělena na dvě podkapitoly. První z nich Politická situace v regionu do roku 1956 má za úkol stručně seznámit se složitou situací v Egyptě a na Blízkém východě po ukončení druhé světové války a po ztrátě vlivu Velké Británie v tomto regionu.

2

Další podkapitolou je Příprava zahraničních studentů na VTA AZ a počátky technické pomoci Egyptu. Tato podkapitola popisuje počátky školení zahraničních expertů na půdě akademie a dále i průběh a formu technické pomoci, která do této země začala ve velkém měřítku proudit ve druhé polovině padesátých let. Tato podkapitola, společně s předchozí podkapitolou Politická situace v regionu do roku 1956, není podrobněji rozvedena, protože obě témata jsou sama o sobě velice obsáhlá a složitá a svým obsahem částečně přesahují rámec této práce. Stěžejní kapitolou je Výstavba MTC v Káhiře, která nás ve svých podkapitolách uvede do samotné problematiky výstavby egyptské vojenské školy. První podkapitola Počáteční činnost našich pracovníků v Egyptě seznamuje s kurzy pro egyptské zbrojní závody, na kterých naši experti přednášeli a jejichž veliký úspěch podnítil a předznamenal vznik samostatné vysoké vojenské školy – MTC v Káhiře. Podkapitola Vznik samostatné školy v Káhiře je časově vymezená obdobím 1958 až 1962, ve kterém došlo k vytvoření vysoké školy, ale ještě ne na zcela pevných základech. Škola měla problémy, ty byly způsobeny jak počátečním neuznáním od civilních univerzit, tak i zcela neujasněnou představou o škole v rámci samotných egyptských ozbrojených sil. Podkapitola Rozvoj MTC vymezuje období od 1962 až do počátku sedmdesátých let. Právě květen 1962 je pro MTC velice důležitý, protože došlo k vydání dekretu o MTC egyptským prezidentem Násirem. Tímto zákonem škola získala pevné místo mezi egyptskými vysokými školami a i v samotné egyptské armádě. Poslední podkapitola nazvaná Končící spolupráce seznamuje s událostmi až do léta 1977, kdy naši pracovníci definitivně opustili MTC. Objasní, jaký vliv na působení československých expertů měla změna ve vedení Egypta a jeho měnící se politika. Název této podkapitoly byl zvolen s ohledem na odchod našich pracovníků z MTC. Jinak samozřejmě i v těchto letech, bez ohledu na politické dění, docházelo k dalšímu rozvoji a otevírání nových oborů a specializací a odchod našich pracovníků neznamenal ukončení činnosti MTC.

3

Jelikož jsem v archivech a u pamětníků narazil na celou řadu dokumentů spjatých s akcí MTC, rozhodl jsem se kopie těch nejzajímavějších přiložit do samostatné Přílohové části. Práce zřejmě neposkytne zcela úplný výklad dané problematiky. Ponejvíce byla limitována možnostmi studia ve Vojenském historickém archivu v Praze. Domnívám se, že podrobné zpracování dokumentů ve zmíněném Vojenském historickém archivu, a dále i podrobnější zpracování fondů Archivu ministerstva zahraničních věcí a fondů Ministerstva zahraničního obchodu ČSSR, by pro mě mohlo být určitou výzvou do budoucna.

4

2.

Politická situace a počátek vývozu vojenské techniky do Egypta

2.1.

Politická situace v regionu do roku 1956 V součinnosti se Sovětským svazem také Československo a jiné státy

východního bloku vyvinuly v polovině padesátých let, v době vrcholu studené války, svoji angažovanost na území Blízkého východu. Již dříve, hlavně Československem, jehož jménem se děly zbrojní obchody, podporovaný právě narozený stát Izrael se nakonec vydal úplně jinou cestou, než v jakou Sovětský svaz doufal, a proto se pozornost obrátila na arabské státy. Egypt1 byl státem, který dosáhl alespoň formální nezávislosti v dané době nedávno,

v roce

1952,

kdy

skupina

nacionalistických

důstojníků

v čele

s plukovníkem Gamálem Abdulem Násirem2 svrhla probritský a zkorumpovaný režim krále Fárúka a převzala moc. Velký vliv v zemi však měla nadále Velká Británie. To chtěli mladí důstojníci s Násirem v čele změnit. Jejich cílem byla plná nezávislost země a úplná likvidace britského vlivu, a to nejdříve v samotném Egyptě, a posléze v rámci arabského odboje na celém Blízkém východě. Roku 1954 odešli britští vojáci a vztahy se začaly zhoršovat. Nový britský premiér Anthony Eden začal Násira podezírat, že chce nahradit britský vliv vlastní dominancí. Egypt nyní potřeboval zbraně. Násir se nejprve obrátil na USA s požadavkem na nákup zbraní. Amerika z obavy, že by zbraně mohly být použity proti Izraeli, požadovala platby hotově v dolarech, což vzhledem ke stavu egyptských financí nebylo vůbec možné. Násir se proto obrátil na státy východního bloku, které jeho žádosti vyhověly. Zde mohl zbraně získat na dlouhodobý úvěr. Západ to ovšem zneklidňovalo. Američané a Britové začali přesvědčovat Násira, aby se vzdal dodávek zbraní z východu. Za to nabízeli pomoc mírového 1

Egypt – Sjednocená arabská republika (SAR) vznikla spojením Egypta a Sýrie roku 1958. Název přežil rozpad federace v roce 1961 a sloužil beze změn i se státním znakem až do roku 1971. Od té doby stát nesl název Egyptská arabská republika (EAR). 2 G. A. Násir (1918-1970) byl egyptský politik a státník, který svrhl probritský monarchistický režim. Roku 1956 se stal prezidentem. Během svého působení těsně spolupracoval se SSSR.

5

ujednání s Izraelem, se kterým přetrvávaly od války po jeho vzniku v roce 1948 napjaté vztahy, a dále i případnou půjčku na stavbu Asuánské přehrady. Tu zamýšlel Násir postavit jako symbol nového směru Egypta, který měl značit sílu, rozvoj a prosperitu. Egypt však prosazoval návrat palestinských uprchlíků a rovněž požadoval, aby se Izrael vzdal dobytého území z roku 1948. Tím jednání zkrachovala. To opět otevřelo cestu zemím východního bloku. Amerika, která měla zásadní vliv ve Světové bance, zamítla uvažovanou půjčku na přehradu, což spustilo další koloběh událostí. Aby měl Egypt finance, znárodnil v červnu 1956 Suezský průplav, kde měl doposud zásadní vliv britsko-francouzský kapitál. To vyvolalo francouzsko-britskoizraelskou intervenci. V praxi ale plán intervence selhal. I když vojenský postup byl víceméně úspěšný, ve světě bylo mobilizováno veřejné mínění. Spojené státy, které nebyly informovány o plánech Francie a Velká Británie, odmítly, z obavy z růstu arabského nacionalismu, intervenci podpořit a hrozily sankcemi. Sovětský svaz protestoval a nepřímo Velké Británii pohrozil raketami. Anglo-francouzská intervence ztroskotala. Jako vítěz vyšel Násir a Sovětský svaz si svou podporou Egyptu definitivně vysloužil upevnění své pozice v tomto regionu. To otevřelo cestu socialistickým státům, které Egypt již v době před touto krizí také významně podporovaly, a tato podpora setrvala prakticky až do konce 70. let.

2.2.

Příprava zahraničních studentů na VTA AZ a počátky technické pomoci Egyptu Již několik let po vzniku se brněnská akademie začala podílet na přípravě

zahraničních studentů. V letech 1955/1956 byli rozkazem prezidenta republiky a ministra národní obrany č. 050 a 051/1955 přijati na Vojenskou technickou akademii Antonína Zápotockého3 (dále VTA AZ) první studenti z Korejské lidově3

Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého (dále jen VTA AZ). Od června 1958 byl název změněn na: Vojenská akademie Antonína Zápotockého (dále jen VA AZ).

6

demokratické republiky a Čínské lidové republiky. Těmto studentům byla věnována vyšší pozornost, studium a ubytování měli bezplatné, avšak stravu si hradili z vlastních prostředků. Pomalu, ale jistě tak započala vojenská pomoc v podobě školení budoucích vojenských kádrů ze zahraničních zemí, včetně posluchačů z Egypta a Sýrie.4 Jedna z prvních dohod, která počítala s vývozem vojenského materiálu do Egypta, byla uzavřena mezi egyptskou stranou a Ministerstvem zahraničního obchodu ČSR 14. února 1955. Ve chvíli, kdy byla v Káhiře v dubnu 1954 otevírána československá obchodní výstava, byla na světě další československo-egyptská dohoda o výměně zbraní za bavlnu.5 Zde je třeba zmínit, že (vyjma pěchotních zbraní) nešlo zpočátku o moderní zbraňové systémy. Jádrem dodávky totiž bylo 50 modernizovaných německých tanků PzKpfw IV původně z 2. světové války. Tyto stroje byly jako válečné přebytky montovány v našich závodech.6 Na základě další dohody z 12. září 1955 a rozhodnutí politického byra ÚV KSČ z 10. října 1955 došlo k rozsáhlým dodávkám vojenské techniky do Egypta. Tím započala vojensko-technická pomoc Egyptu ve velkém měřítku. Československo se stalo výhradním dodavatelem zbraní prezidentovi Násirovi. Pod hlavičkou Ministerstva zahraničního obchodu ČSR mířily do Egypta v menší míře také zbraně z Polska a SSSR. Jednalo se především o tanky TK-IS, T34, samohybná děla SU-100, dále o obrněné vozy, nákladní a terénní vozidla, stíhačky Mig-15 a bombardéry Il-28, a v neposlední řadě i o děla a příslušnou munici.7 Zbraně Egypťané dostávali na výhodný dlouhodobý úvěr, s tím, že 25 % objemu obchodu bylo poté zaplaceno valutami, zbytek pak byl kryt surovinami a potravinami – hlavně bavlnou, fosfáty, rýží atd.8

4

Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 - 2001. Praha 2001, s. 74. 5 Wanner, J.: Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabsko-izraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha 2006, s. 137. 6 Tamtéž, s. 137. 7 Brož, I.: Arabsko-izraelské války. Praha 2005. s. 122-123. 8 Wanner, J.: Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabsko-izraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha 2006, s. 158.

7

Přímo v ČSR působila egyptská delegace, která předkládala své návrhy a požadavky

Ministerstvu

zahraničního

obchodu

ČSR,

které

je

následně

konzultovalo s dalšími příslušnými resorty. Jelikož tato vojenská technika vyžadovala vyškolený personál, který by ji dokázal ošetřovat, a pak jej náležitě takticky využít v bitevním poli, bylo zahájeno několik kurzů s egyptskými vojáky. Jednalo se především o vybrané specialisty. Časem přišel další požadavek na vyškolení 152 odborníků. Tento požadavek byl akceptován, s tím, že školení proběhne na VTA AZ ve dvou až třech skupinách v termínu od 1. prosince 1955 do 30. července 1956. Školení mělo egyptským uchazečům poskytnout znalosti na takovém stupni odbornosti, která by jim dovolovala stát se instruktory konkrétních oborů ve své zemi. Šlo o zvládnutí tanku T-34, transportéru BTR-152, samohybného děla SD-100, kanónů ráže 122 mm, letounů Jak-11, Mig-15, Il-28 atd.9 Resortní orgány celou věc před tím konzultovaly s příslušnými orgány sovětské armády a bylo rozhodnuto, že praktický výcvik na příslušných zbraních provede VTA AZ Brno. Účastníci prvého kurzu nastoupili 30. listopadu 1955. Dále bylo rozhodnuto, že školení na obrněných transportérech BRT-152 zajistí sovětská strana přímo na egyptské půdě. Školení v leteckém výcviku mělo být provedeno v ČSR našimi a sovětskými odborníky, přičemž moderní leteckou techniku měla dodat sovětská strana. Dále se uvažovalo, že by se kurzy středních a generálních oprav všech druhů techniky dodávaných Československem organizovaly přímo na egyptské půdě s ohledem na místní specifické podmínky, a to také z důvodu, že školení egyptských odborníků by vyžadovalo jejich přístup do utajovaných československých vojenských zařízení, což by mohlo znamenat jistý druh nebezpečí.

9

Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951-2001. Praha 2001, s. 74.

8

3.

Výstavba MTC v Káhiře

3.1.

Počáteční činnost našich pracovníků v Egyptě V počáteční činnosti našich pracovníků v Egyptě šlo o zajištění speciálních

kurzů. Tyto kurzy, celým svým originálním názvem Higher Course of Armament of Alexandria University (Vyšší zbrojní kurzy Alexandrijské univerzity), měly proběhnout v rámci právě započaté vojensko-vědecké pomoci ve zbrojovkách v Alexandrii. Měly podobu postgraduálního studia a vedení egyptské delegace mělo samozřejmě o tyto postgraduální kurzy a další spolupráci veliký zájem. Proto bylo rozhodnuto, že se do Egypta vyšle skupina složená z jednoho vysokoškolského profesora a dvou asistentů, která bude mít úkol vést po určitou dobu vojenské technické učiliště. Egyptská strana měla zájem především o odborníky z oboru chemie a konstrukce zbraní. Z tohoto důvodu náčelník generálního štábu požádal 30. ledna 1956 1. náměstka ministerstva národní obrany, aby na základě jednání s náčelníkem VTA AZ, který byl již během návštěvy egyptských představitelů o celé akci spraven, předložil do 10. února 1956 návrh vybraných specialistů MNO. Počítalo se s tím, že skupina ihned po příjezdu do Egypta zahájí přípravné práce, aby výuka na vojenském technickém učilišti mohla být zahájena ještě během roku 1956. Komise z VTA AZ rozhodla, že do Egypta vyšle jako vedoucího skupiny prof. Ing. Dr. Aloise Farlíka. Ministerstvo zahraničního obchodu ČSR ale oznámilo, že Egypt navštíví zatím pouze vedoucí skupiny na dobu dvou týdnů s cílem provést sondážní průzkum, a teprve po jeho návratu a vyhodnocení situace budou následovat pobyty dalších příslušníků skupiny. Finanční náklady na první sondážní cestu hradilo Ministerstvo zahraničního obchodu. Vedoucí skupiny navštívil Alexandrijskou univerzitu, na jejíž půdě se právě tvořila nová zbrojní fakulta, seznámil se s radou a s materiálně-technologickou základnou školy. Mezitím VTA AZ navštívila vojenská delegace egyptské armády vedená generálem Ahmedem K. El-Badrim a došlo k projednání další spolupráce.

9

V říjnu roku 1956 pak do egyptské Alexandrie odjela celá skupina našich odborníků, která začala vyučovat na zmíněné zbrojní fakultě Alexandrijské univerzity podle učební dokumentace připravené na VTA AZ. Posluchači byli vojáky a zároveň již i absolventy zahraničních vysokých vojenských škol, hlavně z Francie, Velké Británie a USA. Po absolvování těchto kurzů měli zaujmout místa vedoucích pracovníků v egyptských zbrojních závodech. Protože šlo již o hotové inženýry, skripta předem připravená na VTA AZ často nedostačovala. V samotném studiu byl totiž především kladen důraz na konstrukčně technologické teorie a na zbraňové aplikace. Příprava učitelů a příslušných studijních materiálů se proto stala velice náročnou. Kurzy pro egyptské zbrojní továrny byly rozděleny na trimestry a byly zajišťovány až deseti našimi pracovníky a tlumočníky. Naši odborníci měli také k dispozici egyptské asistenty a kresliče. Někteří z našich pracovníků již v této době přicestovali spolu se svými rodinami.10 Samotný počet egyptských posluchačů byl proměnlivý, zpravidla se pohyboval mezi 16 až 24 posluchači. Celá skupina československých odborníků se zpět do Československa vrátila v listopadu 1956 a již na počátku ledna 1957 odletěla zpět do Egypta. Tím započala druhá část kurzu. V kurzu se však začaly vyskytovat menší problémy. Byly tolerovány absence posluchačů, negativní roli zřejmě sehrály i místní podmínky, a v neposlední řadě i některé manželky našich pracovníků. Ty se, zřejmě v důsledku nedostatku zaměstnání, začaly stýkat i s lidmi mimo kurzy. Někdy docházelo přímo až k flirtování s egyptskými důstojníky.11 Takové jednání bylo vnímáno a hodnoceno jako velmi nevhodné. Na tomto místě je třeba zmínit, že shora zmíněné okolnosti mohly způsobit naší skupině řadu nepříjemností, navíc i z důvodu, že komunistická strana byla v Egyptě ilegální, takže taková aféra mohla na naše pracovníky připoutat nežádoucí pozornost.12

10

Řízený rozhovor s panem doc. Ing. Viktorem Kanickým, CSc. (Brno, 9. 4. 2008) Vojenský historický archiv Praha (dále jen VHA Praha), Ministerstvo národní obrany (dále jen MNO), Kádrová správa (dále jen KS) 1957, karton 108. 12 VHA Praha, MNO, KS 1957, karton 108. 11

10

Proto byl prof. Farlík po svém příletu do Káhiry 9. října 1957 požádán pracovníky egyptského ministerstva válečného průmyslu, aby zavedl v kurzu pořádek. Ministr válečného průmyslu generál Ing. Byshri jej zároveň seznámil s reorganizací škol egyptskými odborníky a požádal prof. Farlíka, aby zpracoval podklady pro organizaci následujícího studijního kurzu, který měl být zahájen v říjnu roku 1958.

3.2.

Vznik samostatné technické školy v Káhiře Egyptská strana byla s kurzy velice spokojena a trvala proto na další

spolupráci. Nový dlouhodobý kurz měl být tentokrát zahájen v Káhiře, případně v blízkém Hewlanu, kde bylo možno výhodně využít laboratoře místních zbrojovek. Ještě před ukončením kurzů pro zbrojní továrny požádal náčelník štábu pozemních vojsk SAR generál Ibrahim vedoucího skupiny československých vysokoškolských odborníků prof. Farlíka o prošetření stanoviska československé strany k poskytnutí technické pomoci při vybudování vlastní vojenské technické akademie Káhiře.13 V dubnu 1958 se ministr války SAR maršál A. El. H. Amir obrátil již oficiální cestou na ministra národní obrany generálplukovníka Bohumíra Lomského s požadavkem na československou vládu o pomoc při organizaci a zřízení zmíněné technické akademie. V létě téhož roku ministr Bohumír Lomský tlumočil ochotu československé vlády zabezpečit požadovanou pomoc při budování technické školy v Káhiře. Mechanický kurz v Alexandrii mezitím skončil a dále pokračoval kurz chemický, který byl ukončen na konci září 1958. Učitelé z VTA AZ se soustředili na ukončení diplomových projektů a zkoušek posluchačů a koncipovali studijní materiály na připravovanou samostatnou vojenskou technickou školu v Káhiře. Nyní se naplno rozvinula a začala realizovat idea vybudování samostatné vysoké vojenské technické školy. Samotná situace na egyptských vysokých školách byla zajímavá a dosti odlišná od našeho evropského modelu. Egyptské univerzity byly v této době poměrně mladé. Velká většina moderních univerzit vznikla teprve po 2. světové 13

VHA Praha, MNO, Správa materiálního plánování (dále jen SMP) 1958, karton 367.

11

válce podle amerických, francouzských a v neposlední řadě také britských vzorů. V podstatě existovaly dva typy univerzit. Tradiční muslimské, které se specializovaly na výchovu duchovních činitelů, a moderní státní univerzity budované podle již zmíněných západních vzorů. Univerzity byly řízeny státem a nacházely se pod kontrolou ministerstva výchovy. Školy byly značně decentralizované. Jejich vlastní činnost byla také značně nekoordinovaná. Často jedna katedra vytvořila svět sám pro sebe. Svoji negativní roli zde sehrály i místní tradice, silně ovlivněné náboženstvím. Egyptské vysokoškolské hodnosti byly profesor, docent a učitel. Samotní učitelé na vysokých školách se rekrutovali převážně z absolventů zahraničních škol. V této době mezi nevýznamnější státní univerzity patřily dvě univerzity v Káhiře, univerzita v Alexandrii a univerzita v Assuitu. Na základě rozhodnutí Politického byra ÚV KSČ ze dne 30. června 1958 o pomoci při budování vojenské školy v Egyptě proběhly na nově ustanovené VA AZ v Brně 2. až 20. září 1958 jednání, jejichž cílem bylo vyřešit všechny otázky související s touto akcí. Jednání se zúčastnila delegace ze SAR vedená generálem Ibrahimem Easammem Selimem. Za československou stranu jednání vedl generálmajor Josef Zuska. Egyptská delegace byla během své návštěvy seznámena s organizací výuky a učebními plány na VA AZ. Členům bylo umožněno prohlédnout si prostory akademie. Zároveň byla pro egyptskou delegaci organizována i prohlídka dalších československých vojenských učilišť. V souvislosti s jednáním byl v září 1958 pořízen Technický protokol14. Škola je v něm uváděna ještě jako CMS – College of military science. Tento protokol řešil všechny technické otázky připravované výstavby. Podle něj měla výuka probíhat ve dvou etapách. Nejdříve měl být dvouletý středně technický kurz pro důstojníky. Ten měl důstojníkům dát základní souhrn znalostí vědy a techniky a tím je připravit na další školení. Poté následovala jednoroční praxe. Na ni navazovalo tříleté studium, kdy adept začal studovat

14

Správní archiv Armády České republiky Olomouc (dále jen SA AČR Olomouc), Vojenská akademie Antonína Zápotockého (dále jen VA AZ), Egyptská arabská republika (dále jen EAR), karton 421.

12

vybranou specializaci, během níž si měl osvojit moderní metody dané specializace. Absolvent měl být graduovaným vojenským inženýrem. Tento systém platil víceméně až do roku 1967, kdy byl nahrazen pouze studiem pětiletým. Mezi adepty na studium patřili důstojníci egyptské armády, dále polograduovaní, kteří začínali studiem IV. ročníku a nakonec již hotoví inženýři, kteří měli studovat pouze danou specializaci. Organizace školy měla být provedena na základě zkušeností z VA AZ, ovšem s ohledy na místní specifické podmínky. Učitelský sbor se měl skládat z arabských profesorů a z československých odborníků. Podmínkou pro naše experty byl titul inženýr nebo doktor, jazyková vybavenost a v daném oboru publikační a pedagogická činnost. Vyučovat se mělo od března 1959, a to pouze anglicky, do té doby mohla asi třetina našich pracovníků vyučovat s tlumočníkem. V osnovách se dále objevily předměty jako sociologie, politika, ruština a tělesná výchova. Naši učitelé s sebou přivezli své přednášky a skripta přeložená do anglického jazyka. VA AZ poskytla radu a pomoc v učebním procesu a zavázala se informovat o nově publikovaných dílech a vůbec o všech novinkách na poli zbrojních technologií. Samotný výčet publikací, které mířily na MTC byl ohromný. Během celé akce bylo přeloženo a vydáno na 1042 titulů učebnic, skript, sbírek příkladů a návodů do laboratoří. Průměrný rozsah jedné publikace byl asi 120 stran a náklady jednoho titulu byly 40 až 500 výtisků. Skripta skrývala ovšem i nebezpečí, protože publikace z časových důvodů neprošla odbornou oponenturou a ani jazykovou úpravou. Od počátku, jak bylo zakotveno i v protokolu, byla československá pomoc při výstavbě chápána jako dočasná do doby, než bude školu možné zcela předat do rukou kvalitních egyptských učitelů. Technický protokol za československou stranu podepsal generálmajor Josef Zuska a za stranu egyptskou generál Mohamed Ibrahim Hassan Selim. VTA AZ v tomto období také pro vybrané zaměstnance realizovala (na základě již výše uvedeného rozhodnutí politického byra ÚV KSČ o průběhu

13

technické pomoci zemím Blízkého východu z října 1957) kurzy anglického, francouzského a arabského jazyka.15 V tomto směru vyvstaly problémy s financováním a zároveň se zajištěním potřebného počtu kvalitních učitelů arabského jazyka. Ministerstvo zahraničního obchodu se finanční otázkou nechtělo zabývat z důvodu, že jde čistě o věc MNO. Učitelé byli získáváni hlavně z civilních vysokých škol. Kurzy probíhaly i v letech 1958 až 1960 a musely být zajišťovány většinou externími pracovníky. Na základě zářijového Technického protokolu byl v lednu 1959 zpracován Kontrakt č. 40-66-3216. Zde bylo dohodnuto poskytnutí technické pomoci při budování vojenské koleje v SAR od školního roku 1958/1959 v jednotlivých určených oborech. Československá pomoc byla opět potvrzena jako dočasná. Stanovily se konkrétní učební předměty, počty našich odborníků a doby jejich pobytu. Bylo přistoupeno k budování 11 nových specializací a výuka nových vojenských inženýrů měla začít 1. března. Škola, na které naši pracovníci začali od března 1959 působit, ještě zatím po formální stránce neexistovala. Nebyly zcela ujasněné představy o této škole. Nastaly také rozepře mezi různými složkami armády. O zřízení školy usilovalo nejvíce pozemní vojsko reprezentované právě již zmíněným generálporučíkem Selimem. V tomto provizorním obdobím byla škola umístěna v rozsáhlé vile ve čtvrti El Dokki na levém břehu Nilu, která ještě před pár let předtím patřila egyptské královně. Tato budova prozatím plně postačovala. Posluchačů nebylo mnoho a byli rozděleni do dvou skupin – na polograduované, kteří měli odborné vzdělání, někdy i inženýrské, a na studenty, kteří sem byli odvoláni z káhirské univerzity za účelem studia elektrotechniky.17 Zanedlouho se škola přestěhovala na okraj čtvrti Heliopolis do rozsáhlých budov, náležejících kdysi britské armádě. S tím samozřejmě vzrostl i počet studentů.18 Postupem doby se začaly vyskytovat problémy s dodržením všech dohod daných československou stranou. Ne zcela byly plněny závazky, dle kterých VA AZ 15

Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951-2001. Praha 2001, s. 77. 16 SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 421. 17 Popelínský, L.: Cestování za zbraněmi. Praha 2001, s. 23. 18 Tamtéž, s. 50.

14

slíbila informovat MTC o všech novinkách, jak publikačních, tak technických. Nebyl také úplně dodržen plán, podle kterého měla od března 1959 probíhat výuka pouze v anglickém jazyce bez tlumočníka. Nadto někteří naši odborníci přiletěli do Káhiry pozdě, navíc bez předem slíbené studijní literatury. Podle slov pamětníka19 pana prof. Popelínského nebyla zpočátku příprava na přednášku v anglickém jazyce jednoduchá. Při začátku svého působení na MTC v březnu 1959 mu příprava na dvouhodinovou přednášku zabrala skoro devět hodin. Určité problémy byly navíc s potřebnou odbornou terminologií. Mnoho problémů v některých případech způsobovala i nedostatečná znalost anglického jazyka samotnými egyptskými posluchači. Pro jednotlivé školní roky byly uzavírány dodatky k zmíněnému Kontraktu č. 40-66-32, které stanovovaly specializace, učební předměty, kvalifikace a počty našich odborníků a dále dobu jejich pobytu. Tyto dodatky uzavíraly Ministerstvo zahraničního obchodu ČSR – Hlavní technická správa a Ministerstvo války SAR. Pomoc v tomto období probíhala pod vedením již zmíněného generála Josefa Zusky. Josef Zuska byl za první republiky důstojníkem, který prošel francouzskými vojenskými školami. V pozdější době zastával funkci náčelníka školského oddělení VTA AZ a měl s budováním vojenské školy jisté zkušenosti, neboť stál u zrodu VTA AZ. V řadě vedoucích pracovníků byl bezesporu silnou osobností. Po jeho odchodu se funkce vedoucího postupně vykrystalizovala pouze do osoby představitele, který byl zajištěn zasloužilým generálem. Generál Zuska byl nahrazen plukovníkem Osvaldem Vašíčkem. Plukovník Vašíček měl určité rozepře s našimi pracovníky, což nutně přinášelo nesoulad ve skupině. Navíc také docházelo ke sporům s egyptskou stranou a s velitelem MTC, protože nebyly zcela vyřešeny vztahy mezi vedoucím našich odborníků a velitelem MTC. V červnu 1962 navštívila Československo egyptská delegace. Celá návštěva se nesla v přátelském duchu, problémy však nevyřešila, pouze je odsunula.20 Určité problémy byly se samotnou výchovou kadetů, navíc nebyla řešena postgraduální příprava ani příprava egyptských učitelů. Naši experti přesto vyvíjeli 19

Řízený rozhovor s panem prof. Ing. Lubomírem Popelínským, DrSc. (Brno, 2. 4. 2008)

20

SA AČR, VA AZ, EAR, karton 421.

15

enormní snahu, která se přece jenom pozitivně projevila alespoň na půdě kateder a laboratoří. Plukovník Vašíček nakonec akci opustil a jeho místo zaujal v květnu 1964 generálporučík Jan Bělohoubek. Ten měl k dispozici spolupracovníka - zástupce pro učební činnost a vědeckou práci. Zároveň došlo k vyjasnění vztahů a pravomocí mezi naším vedoucím a velitelem MTC, přičemž bylo potvrzeno, že vedoucí expertů (dále VEX) je pouze poradce při výstavbě školy. Vedení školy měl tedy v rukou velitel MTC. Jelikož československá pomoc při výstavbě MTC byla od počátku chápána jako dočasná, bylo nutno podniknout kroky k tomu, aby byl zajištěn kvalitní egyptský pedagogický sbor. Z uvedených důvodů byl na základě usnesení PB ÚV KSČ z 13. června 1961 a na přání Ministerstva války SAR 17. listopadu 1961 uzavřen Kontrakt č. 40- 15221221,

který

umožňoval

arabským

studentům

postgraduální

studium

v Československu. Po jeho absolvování mohli zaujmout místa pedagogů na MTC. Studium se realizovalo přímo na půdě VA AZ v Brně a výuka měla proběhnout v českém jazyce, ve výjimečných případech s pomocí česko-anglického tlumočníka. Československá strana zajišťovala výuku českého jazyka, speciálních předmětů a samozřejmě i konzultace v těchto předmětech a při zpracovávání kandidátských a disertačních prací. Byla také zařízena potřebná aspirantská praxe. Všichni egyptští studenti podléhali velení VA AZ v Brně a také využívali práv jako ostatní cizí návštěvy nediplomatického charakteru. Samotné studium trvalo dva a půl roku (pět semestrů) a bylo hrazeno egyptskou stranou. Absolventi studia v Československu zaujímali své funkce na MTC a tím pomáhali vybudovat egyptský učitelský sbor, který pak mohl (v delším časovém horizontu) školu převzít do vlastních rukou.

21

SA AČR, VA AZ, EAR, karton 415.

16

3.3.

Rozvoj MTC Velice podstatným dokumentem, který dal MTC právní základ, byl Úřední

22

list

(viz příloha) z května 1962. Jednalo se o dekret prezidenta Násira pro zákon

č. 101/1962. Tímto byly zcela ujasněny představy o MTC. Násir zajistil škole natrvalo pevné místo jak v egyptských ozbrojených silách, tak i mezi ostatními egyptskými civilními vysokými školami, které zpočátku MTC neuznávaly. Hlavními cíli školy bylo vychovat důstojníky s odpovídajícími vědeckými a praktickými znalostmi a dále provádět příslušnou vědeckou činnost. Ředitelství školy tvořili: Ředitel MTC (velitel MTC) Ředitel (velitel) byl jmenován rozkazem vrchního velitele ozbrojených sil a byl zodpovědný za dodržování všech školských směrnic a nařízení. Měl dohlížet na vojenskou, vědeckou, výchovnou a finanční činnost MTC. Měl autoritu a pravomoci velitele armády. V období působení našich pracovníků se na MTC vystřídali dva velitelé. Prvním byl již zmíněný generálporučík Mohamed Ibrahim Hassan Selim. Ten byl velice silnou osobností a až do roku 1975, kdy byl vystřídán, byl prakticky živým ztělesněním MTC. Byl schopný po organizační stránce a velice pracovitý. Zároveň měl za každé situace přehled o všech studentech a pracovnících, z nichž většinu z nich znal i jménem. Naši odborníci měli s generálporučíkem Selimem povinné konzultace, a to dvakrát týdně. Jeho ideou bylo vybudovat prestižní školu, která by měla za úkol vychovávat elitu Egypta. Selim zastával rovněž funkci ministra zbrojního průmyslu. Generálporučíka Selima ve funkci vystřídal brigádní generál Shawki Sherif. O něm bude zmíněno více v závěru práce. V době své nepřítomnosti byl ředitel MTC zastupován Náčelníkem školského oddělení nebo Náčelníkem štábu řídícího oddělení. Oba byli taktéž jmenováni vrchním velitelem ozbrojených sil, ovšem v souladu s návrhem ředitele (velitele) MTC.

22

SA AČR, VA AZ, EAR, karton 415.

17

Nejvyšším školským orgánem měla být Hlavní školská rada MTC. Tato rada měla připravovat plán studia a vědeckého výzkumu, dále např. rozpočet školy, jmenování učitelů atd. Dalším důležitým orgánem měla být Vyšší rada. Její členové byli, mimo ředitele MTC a náčelníka školského oddělení, i zástupci z různých ozbrojených složek SAR. Vyšší rada schvalovala rozpočet, školský režim atd. Úřední list definoval i studium. To mělo být podle dekretu trojstupňové.


První stupeň – měli být přijímáni posluchači s maturitním vysvědčením. Studium prvního stupně mělo trvat čtyři roky a uchazeč měl získat hodnost poručíka a po ukončení výcvikového období titul bakaláře.




Druhý stupeň – měli být přijímáni důstojníci, kteří absolvovali první stupeň a prodělali praktický výcvik v ozbrojených silách. Doba trvání studia byla stanovena na tři a půl roku. Po dokončení studia měl být důstojníkům udělen titul Master of Science.




Třetí stupeň (vědecký výzkum) – přijímal důstojníky s titulem Master of Science, kteří po získání titulu prodělali výcvikové období. Doba studia nebyla kratší jak dva roky. Po této době důstojníci, kteří úspěšně dokončili práci, získali titul doktor.

Uchazeči s titulem inženýr z jiných univerzit mohli nastoupit přímo na druhý stupeň, avšak museli projít vojenským výcvikem.

Vědecké tituly měl udělovat ministr války na základě návrhu Hlavní školské rady. Mělo se jednat o tyto vědecké tituly:


První stupeň – Bachelor




Druhý stupeň – Master of Science




Třetí stupeň – Doktor

Reálný stav však byl od myšlenek uvedených v Úředním listu značně rozdílný. V prvé řadě škola nebyla členěna na fakulty, ale pouze na katedry, které měly posluchačům poskytnout fundamentální znalosti v daném oboru.

18

Značnými změnami prošly i školní orgány. Generálporučík Selim byl velitelem v pravém slova smyslu a veškerá rozhodovací moc byla fakticky v jeho rukou, i když určitě ne ke škodě věci. Změnami prošly i stupně studia a jejich plánovaná délka (na základě VA AZ pětileté). Další zajímavou věcí bylo, že většina zkoušek na MTC probíhala písemně a byla anonymní. Svá jména totiž posluchači přelepili ohnutým rohem testu. Naši pracovníci připravili seznamy otázek a způsoby bodování. Po vyhodnocení každého testu musel náš pracovník zdůvodňovat udělenou známku před velitelem školy Selimem, před kterým se zároveň tyto testy odtajnily. Někdy nastala diskuse, a to např. tehdy, když některý z prominentních studentů byl ohodnocen špatnou známkou. Pří výstavbě MTC bylo samozřejmě nutno vzít v potaz i místní podmínky, dřívější tradice ve školství, které byly silně ovlivněny anglickými vzory, a v neposlední řadě vliv náboženství. Proto nás nemůže překvapit, že studenti měli v areálu školy mešitu a mohli kdykoli, dokonce i během výuky, tuto mešitu za účelem motliteb navštěvovat. Vojenský charakter školy byl přesto upevňován pravidelnými čtvrtečními přehlídkami posluchačů. Jelikož školství bylo ovlivněno britskými vzory, bylo studium až do roku 1967 dvoustupňové. První byl základní stupeň (později zvaný OPER). Na něj pak (po jednoleté praxi u zbraní, která však nebyla dodržována) navazoval druhý stupeň (později nazývaný DIPLOMA). Ten v podstatě odpovídal inženýrským směrům na VA AZ. Od roku 1968 probíhal pouze pětiletý inženýrský obor.23 Na stupeň DIPLOMA nastupovali většinou pouze schopní a nadaní studenti, kteří absolvovali stupeň OPER. Po ukončení stupně DIPLOMA studenti nastupovali aspirantské praxe, a to v Československu nebo i v Sovětském svazu. V červnu roku 1962 byl dále uzavřen Kontrakt č. 40-164-21224. Tento nový kontrakt řešil podmínky vysílání našich pracovníků do Egypta. Dále upravoval podmínky pro poskytování technické pomoci. Smlouva, mimo jiné, řešila i problémy s tlumočníky, protože egyptská strana je odmítala financovat, a dále např. problémy s ubytováním našich pracovníků. 23 24

SA AČR, VA AZ, EAR, karton 418. SA AČR, VA AZ, EAR, karton 421.

19

Bydlení nezajišťovala egyptská strana, ta jej pouze financovala, a to (jak vyplývá z pozdějších dokumentů) zřejmě nedostatečně. Cena za ubytování pro naše pracovníky byla ve srovnání s ubytováním pro egyptské aspiranty v Československu značně vysoká. Ovšem kvalitu bydlení nemůžeme nijak napadnout. I podle slov pamětníka25 bylo ubytování zcela ucházející. Byty byly kompletně zařízeny a vybaveny, např. kuchyňským nádobím. Na služby jako úklid, praní a nakupování, si naši pracovníci s ohledem na místní zvyky najímali domorodce. V roce 1967 končí první etapa výstavby MTC, která započala v roce 1959. Češi v této době plně pokrývali objem učebního procesu. Většinou se jednalo o odborníky z VA AZ. Od roku 1967 pak započala druhá etapa výstavby, která stále více směřovala k výchově egyptského pedagogického sboru. V září 1967 byl stávající vedoucí našich odborníků generálporučík Jan Bělohoubek ve své funkci vystřídán generálmajorem Oldřichem Štanglem. Nadále pokračovaly aspirantury egyptských odborníků u nás, v opačném případě byli Egypťané školeni našimi odborníky přímo na půdě MTC. Důležitým dokumentem, který určoval charakteristiku a cíle studia posluchačů, byl Profil posluchačů MTC. Ten byl schválen a podepsán velitelem školy Selimem v listopadu 1969 a byl vytvořen v těsné součinnosti s našimi odborníky. Stanovoval se souhlasem a potřebami různých druhů vojsk EAR učebně výchovné cíle a charakteristiku posluchače - absolventa. Kromě výše uvedeného dokumentu se výuka kadetů dále řídila příslušnými učebními plány a učebními programy. Uchazeči o studium byli na MTC přijímáni po absolvování střední školy. Zájemců bylo vždy poměrně dost, protože pro většinu egyptských rodin bylo ekonomicky výhodné dostat dítě na vojenskou školu. Vzdělání na MTC totiž bylo, na rozdíl od civilních škol, bezplatné a studium na této vysoké škole bylo navíc velice prestižní záležitostí.

25

Řízený rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 11. 3. 2008)

20

Akce MTC však nebyla jedinou akcí, na které se VA AZ v Brně v tomto období podílela. V polovině šedesátých let také došlo k velké brněnské akademie při školení, nejen egyptských, vojenských expertů. Akce související se školením zahraničních studentů i s vedením MTC patřily do pravomoci Zahraniční fakulty VA AZ (dále ZF VA AZ)26. Nebyla tak narušena činnost akademie, a ta mohla dál školit odborníky pro potřeby ČSLA. Vůbec celá tzv. oblast pomoci zahraničí, která byla politicky a hospodářsky prioritní, byla soustředěna do organizační pravomoci ZF VA AZ. Pomoc samotná se dělila jednak na přípravu zahraničních studentů na vlastní akademii v Brně a jednak na zajištění vlastních akcí přímo v zahraničí. Všichni zahraniční studenti se u nás účastnili desetiměsíčního nebo tříletého kurzu (první rok zvládnutí českého jazyka, druhý rok všeobecná technická příprava a třetí rok studium dané specializace). V této době se jednalo především o studenty z Afganistanu, Indonésie, Keni, Tanganiky, Sýrie, Iráku a Alžíru.27 Z dalších významných zahraničních akcí VA AZ je třeba vzpomenout zajišťování výuky na Vojenské technické akademii v Afganistanu. Naší experti se nacházeli např. na Kubě, v Ugandě atd.28 Zajištění celé akce MTC v Káhiře ovšem bylo tou největší akcí svého druhu, na které brněnská VA AZ kdy pracovala. Přelom 60. a 70. let, kdy Egypt těsně spolupracoval se SSSR, poskytoval ty nejlepší podmínky pro spolupráci s ČSSR. V listopadu 1966 dokonce prezident Násir pozval našeho prezidenta Antonína Novotného do Egypta. Během Novotného káhirské návštěvy byla dohodnuta další spolupráce a podpora. Ta se, mimo jiné, projevila během a po šestidenní válce v červnu 1967, kdy např. Československo poskytlo Egyptu určitou bezplatnou pomoc. Ještě téhož léta jednal zmocněnec prezidenta Novotného s Násirem a s vysokými představiteli egyptské armády o dalším průběhu pomoci.29 Veškeré

26

Zahraniční fakulta VA AZ v Brně vznikla v rámci reorganizaci vojenského školství v roce 1962. Zahraniční fakulta zahrnovala obor inženýrský, technický, technický II, tlumočníků a v neposlední řadě také obor jazykový. 27 Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951-2001. Praha 2001, s. 96. 28 Tamtéž, s. 97. 29 Brož, I.: Arabsko-izraelské války. Praha 2006, s. 229.

21

nastalé dodávky se opět konaly pod hlavičkou Federálního ministerstva zahraničního obchodu ČSSR (dále jen FMZO). Později, v lednu 1970, přešla péče o výstavbu MTC zcela do rukou FMZO. Personální zabezpečení akce však nadále zajišťovala již zmíněná Zahraniční fakulta VA AZ. Problémy s tímto zabezpečením se vyskytly v letech 1968 až 1970, kdy došlo k zúžení výběru vhodných odborníků, a proto bylo nutné tyto odborníky získávat větší měrou z civilních sektorů. Byly oslovovány různé civilní vysoké školy, ČSAV a výzkumné ústavy. Bohužel takový proces získávání odborníků byl v důsledku byrokratických průtahů a tím nastalých komplikací značně dlouhý. Za normálních okolností proces trval asi půl roku. Takto se ale doba protahovala až na osm měsíců, což v některých případech způsobovalo absenci našich odborníků vybraných specializací na MTC. V této době byla až celá jedna třetina všech našich pracovníků na MTC získána z civilního sektoru. Uvedený trend přetrvával až do ukončení celé akce v srpnu roku 1977. Každý semestr vysílala VA AZ až 170 odborníků. Ti měli dále strukturované funkce, které se postupem doby vykrystalizovaly z důvodu jejich potřebnosti. Celý aparát našich odborníků byl na MTC řízen, případně jinak zajišťován, následujícími pracovníky:


Vedoucí československých odborníků na MTC30 Byl představitelem Generálního štábu (dále GŠ) ČSLA v otázkách řízení

MTC a poradcem velitele MTC v otázkách organizace, výstavby a učebního procesu. Jeho činnost měla dovést školu do takového stadia, v němž mohla být předána do rukou egyptských učitelů. Ve své činnosti se musel řídit usneseními strany a vlády, služebními řády a předpisy ČSLA, uzavřenými smlouvami, rozkazy náčelníka generálního štábu, pokyny z VA AZ a dalšími pokyny předávanými prostřednictvím MNO-1431. Zodpovídal GŠ ČSLA za řízení MTC v souladu s uzavřenými dohodami, za morální a politický stav, politickou výchovu a kázeň čs. odborníků, dále i za zachování státního a vojenského tajemství. 30 31

SA AČR, VA AZ, EAR, karton 415. MNO-14 byla Správa ústředního plánování - orgán GŠ ČSLA.

22

Byl povinen udržovat kontakt s představiteli armády Spojené arabské republiky (dále SAR) a vedoucími představiteli sovětských odborníků na území Egypta, spolupracovat při přípravách generálních kontraktů (dále GK) a jejich doplňků. Byl odpovědný za jejich plnění a musel projednávat sporné body s egyptskou stranou. Řídil náčelníky kateder a podílel se na výběru čs. odborníků. Předkládal Správě ústředního plánování (MNO-14) návrhy na zabezpečení požadavků egyptské strany přesahující rámec uzavřených kontraktů. Byl povinen předkládat zprávy o činnosti čs. odborníků. Vedoucí měl právo přijmout členství ve vědecké radě MTC a zároveň udělit souhlas ke členství čs. odborníků v této radě. Vedoucí také disponoval určitou kázeňskou pravomocí. Každý vedoucí měl navíc k dispozici politického pracovníka.


Zástupce vedoucího čs. odborníků32 Zástupce byl stranickým pracovníkem, který vyvíjel činnost v souladu se

stanovami KSČ, předpisy ČSLA, rozkazy MNO a vedoucího čs. odborníků. Dále se samozřejmě řídil uzavřenými dohodami mezi československou a egyptskou stranou. Byl přímým podřízeným vedoucího a zodpovídal mu za politicko-výchovnou činnost čs. pracovníků. Byl povinen řídit činnost stranické organizace na MTC a zároveň pečovat o ideovou výchovu, a informovat o vnitropolitické a mezinárodní situaci ČSSR a Egypta. Vystavoval

rozpočty

a

řídil

finanční

a

hospodářskou

činnost

administrativního správního důstojníka.


Tajemník vedoucího československých odborníků na MTC33 Byl přímým podřízeným vedoucího čs. odborníků na MTC. Řídil se jeho

příkazy, stejně jako platnými předpisy pro práci v zahraničí a dohodami uzavřenými mezi ČSSR a SAR. Byl zodpovědný za vedení administrativy vedoucího čs. odborníků a za zajištění tlumočení a dodržení pravidel utajení. Odpovídal za materiální vybavení pracoviště vedoucího čs. odborníků.

32 33

SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 415. SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 415.

23

Tajemník byl povinen připravovat a zajišťovat podklady pro řízení a další činnost vedoucího čs. odborníků, týkajících se výstavby MTC. Vyřizoval veškerou služební

poštu

s Československem.

Vedl

organizaci

služebních

příkazů,

zabezpečoval doručení rozkazů VEX na příslušné katedry. Podle pokynů VEX svolával schůzky s egyptskými představiteli. Vypracovával záznamy z porad. Tlumočil při oficiálních jednáních a poradách. Dále se staral o projednávání sporných otázek s arabskou stranou a o plnění dohod z egyptské strany.


Administrativně hospodářský důstojník34 Byl podřízen vedoucímu čs. odborníků na MTC. Řídil se rozkazy VEX, dále

čs. zákony a předpisy pro práci v zahraničí a dohodami uzavřenými mezi ČSSR a Egyptem. Byl odpovědný za finančně hospodářskou agendu, za přehled pobytu čs. odborníků včetně vedení jejich evidence, za odesílání a přijímání pošty. Byl povinen vést hospodářský deník, provádět měsíční zúčtování, provádět výplatu zahraničních plateb, účtovat ceny za nájemné atd. Byl také povinen zajišťovat letenky, rezervace na palubách letadel, v součinnosti s tlumočníkem organizoval cesty na letiště a zpět, zajišťoval celní a pasové odbavení našich odborníků včetně jejich rodinných příslušníků. Zpracovával přehled o pohybu odborníků mezi Československem a Egyptem. Udržoval styk s velvyslanectvím. Podle slov pamětníka35 šlo o příslušníka vojenské kontrarozvědky, který nebyl personálně zabezpečen z VA AZ.


Zástupce vedoucího čs. odborníků na MTC pro učební a vědeckou činnost36 Byl podřízen vedoucímu čs. odborníků na MTC, po odborné stránce pak

přímo veliteli MTC. Ve své práci se řídil rozkazy vedoucího čs. odborníků, předpisy a směrnicemi vydanými pro tyto otázky na MTC a VA AZ, dále uzavřenými kontrakty a dohodami. Byl představeným všech čs. odborníků. V přímé podřízenosti měl odborníka pro školské oddělení MTC a náčelníka skupiny tlumočníků na MTC.

34

SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 415. Řízený rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 11. 3. 2008) 36 SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 419. 35

24

V případě války nebo jiné výjimečné události měl být v Egyptě členem Hlavní komise při Zastupitelském Úřadě (dále ZÚ) a měl plnit stanovené úkoly. Byl odpovědný za koordinaci práce našich odborníků v otázce perspektivního vývoje MTC a vědecké práce a přípravy arabského učitelského sboru. Zodpovídal za aktuálnost a celkovou úroveň rozborových materiálů a studií, předávaných arabské straně. Zpracovával návrhy čs. odborníků na školní rok k zabezpečení úkolů kateder. Byl povinen ve spolupráci s náčelníky kateder zpracovat plán potřeb čs. odborníků a projednávat je s egyptskou stranou. Ve spolupráci s náčelníky kateder sledoval plnění úkolů našich odborníků. Udržoval styk s vrcholnými představiteli MTC. Zároveň musel mít přehled o obsazení jednotlivých míst našimi odborníky. S arabskou stranou projednával nástupy a ukončení našich pracovníků na akci.


Odborník pro plánování a vyhodnocování učebního procesu37 Jeho úkol spočíval v konzultační činnosti a pomoci náčelníkům oddělení

a jednotlivým pracovníkům při zpracování základních plánovacích dokumentů a metod vyhodnocení této oblasti. Po odborné stránce vycházel z učebních dokumentů MTC a z pokynů zástupce velitele MTC pro učebně výchovný proces. V čs. systému podřízenosti spadal pod Zástupce vedoucího čs. odborníků na MTC pro učební a vědeckou činnost. Byl povinen předkládat studie a návrhy plánovacích dokumentů na MTC. Pomáhal při zpracování metod na vyhodnocení výsledků a metodicky usměrňoval zpracování a vyhodnocování školních dokumentů. Na základě získaných poznatků předkládal návrhy na případnou úpravu organizace učebního procesu na MTC.


Lékař skupiny čs. odborníků38 Byl podřízený vedoucímu čs. odborníků. Po profesní stránce se řídil

směrnicemi střediska pro cizokrajné choroby. Udržoval stálý styk s příslušnými zdravotnickými institucemi - s nemocnicí v Maadi a s arabským lékařem na MTC. Lékař byl zodpovědný za zdravotní stav čs. odborníků včetně jejich rodin a za vyřizování veškeré zdravotnické dokumentace. Realizoval preventivní opatření 37 38

SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 419. SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 419.

25

v případě šíření nakažlivých nemocí. Pravidelně odevzdával vedoucímu skupiny čs. odborníků zprávy o zdravotním stavu čs. odborníků. Byl povinen provádět ambulantní ošetření našich odborníků a jejich rodin mimo volné dny a v mimořádných případech i ve volné dny. Ve vážných případech musel doprovázet nemocného na ošetření v nemocnici v Maadi a byl povinen asistovat během vyšetření. Musel pečovat o nemocné, hospitalizované v nemocnici, s tím, že o tom byl povinen informovat vedoucího čs. odborníků a rodiny nemocného. Dále byl také povinen vydávat zdarma potřebné léky. Z důvodu snížení počtu československých odborníků v letech 1976 – 1977 akce již československým lékařem zabezpečena nebyla.

Mimo vedoucích a řídících pracovníků se zde nacházeli čs. pracovníci v pedagogických funkcích přímo na katedrách MTC. V čele kateder stáli náčelníci. Náčelník katedry (dále jen NK) byl zodpovědný za řádné plnění učebních plánů, za patřičné vybavení a za celkovou koordinaci celého pracoviště. Udržoval součinnost s jinými náčelníky kateder. V případě, že náčelníkem katedry byl čs. pracovník, byly uznány některé zvláštnosti, např. neměl zodpovědnost za vybavení a materiál. NK byl přímo podřízen veliteli MTC či jeho zástupci pro učební a vědeckou činnost, naopak přímým podřízeným NK byl zástupce náčelníka katedry. Katedře podléhaly příslušné skupiny. V čele skupin stáli náčelníci skupin, kteří podléhali NK. Funkční povinnosti československých pedagogů na MTC byly následující:


Profesor (učitel s vědeckou nebo pedagogickou hodností) Byl podřízený náčelníkovi skupiny či katedry. Profesor konal přednášky,

semináře a konzultace v příslušných předmětech, pro které byl kontrahován. Dále byl povinen vést ročníkové a diplomové práce posluchačů. Kontroloval také pedagogickou činnost katedry a jemu podřízených učitelů. Podílel se na celkové vědecké práci katedry, na přípravě arabského učitelského sboru a případně školil aspiranty k vědecké hodnosti Ph.D.

26




Konzultant (učitel bez vědecké nebo pedagogické hodnosti) Měl povinnosti v podstatě shodné s povinnostmi profesora, nemohl však

vykonávat funkci školitele. Podle pokynů NK vedl veškeré technické úkoly, např. kreslení obrázků a grafů, psaní na stroji, organizační úkoly atd.


Odborný instruktor Obstarával praktický výcvik posluchačů v dílnách, laboratořích a zkušebnách

dle příslušných pokynů a plánů. Dále také posluchače patřičně odborně instruoval. Jeho povinností bylo udržovat dílny v odpovídajícím stavu. Byl přímým podřízeným NK.


Laborant Podílel na přípravě laboratorních cvičení podle příslušných pokynů. Zároveň

byl povinen o laboratoře a vybavení laboratoří patřičně pečovat. Byl přímo podřízen náčelníkovi laboratoře či katedry.


Asistent velitele MTC Byl podřízeným velitele MTC a orgánem pro oblast řízení a vyhodnocování

učebně výchovného procesu. Zodpovídal za efektivnost učebně výchovného procesu.

Na základě příslušných GK byly přesně definovány i pedagogické úvazky jednotlivých československých pracovníků na MTC.39 Pro vedoucí kateder platila spodní mez šest až devět hodin týdně. Odborník

Hodin týdně

akademik, profesor, Dr.Sc.

6-9 hodin

docent

7-10 hodin

CSc.

8-14 hodin

absolvent vysokých škol

14 hodin

instruktor

22 hodin

Mimo našich odborníků a jiných pověřených pracovníků, jako byli např. pracovníci našeho zastupitelského úřadu, se zde nacházeli i jejich rodinní příslušníci – manželky a děti. Pro ně sehrál nedozírnou roli klub při MTC, který začal pomalu 39

SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 418.

27

vznikat již při prvním působení našich pracovníků během zajištění kurzů pro egyptské zbrojní podniky. Tento klub měl plnit důležitou roli při politickém školení, zajišťoval však i kulturní a společenské vyžití všech našich pracovníků a jejich rodin. Byly organizovány výlety k moři a zájezdy po turistických památkách. Klub poskytoval možnost i sportovního vyžití (např. tenis, plavání, jízdu na koni). Děti našich pracovníků pak navštěvovaly základní školu při našem Zastupitelském úřadě. Z popudu Městského výboru klubu československých občanů v Káhiře, jehož předsedou byl pan Kanický40, se začaly vydávat i klubové noviny – My v Káhiře (viz příloha), které čtenáře informovaly o zajímavých místech v Egyptě, případně se zde uveřejňovaly jiné zajímavé příspěvky a články. Tato tiskovina vyšla poprvé v červenci 1968 a vycházela až do ukončení celé akce. V Československu mezitím, kromě postgraduálních kurzů a vědeckých příprav, pokračovala VA AZ ve školení arabského personálu na příslušné druhy vojenské techniky, které Československo v dané době do Egypta hojně vyváželo. Na základě Kontraktu č. 4502541 z března 1971 byl organizován výcvik specialistů v ovládání, údržbě, malých opravách a ošetřování obrněných vozidel. Jednalo se o OT Topas a OT BTR 50. Výcvik a výuka probíhaly v ČSSR v anglickém jazyce pod vedením našich učitelů. Výcvik v jednotlivých učebních programech měl trvat tři měsíce.

3.4.

Končící spolupráce Na přelomu srpna a září roku 1972 navštívila Káhiru delegace Federálního

ministerstva národní obrany ČSSR (dále FMNO) a Federálního ministerstva zahraničního obchodu ČSSR, která měla zhodnotit stávající spolupráci a upřesnit spolupráci budoucí.

Při této příležitosti byl pořízen Pamětní zápisek -

Aidé

42

memoire . Samotného jednání se zúčastnili jak zástupci obou ministerstev, tak i tehdejší vedoucí našich pracovníků generál Josef Vosáhlo. Jednání probíhala s vedením

40

Řízený rozhovor s panem doc. Ing. Viktorem Kanickým, CSc. (Brno, 9. 4. 2008) SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 417. 42 SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 419. 41

28

MTC, s generálem I. Abdelem Nabim a velitelem generálporučíkem M. I. H. Selimem. Obě strany se shodly, že stávající doba se vyznačuje stádiem postupného zakončení výstavby MTC, a to zcela v zásadě s ustanovením Generálního kontraktu č. 40- 164- 212 z roku 1962. Dále bylo konstatováno, že je velmi podstatné položit pevnou základnu arabským učitelům s tím, že je důležitá zejména jejich postgraduální příprava k dosažení titulu Ph.D. a růst stávajících specialistů k titulu docent (Ass. Prof.). Obě strany dále projednaly konkrétní problémy vzájemné spolupráce. Hlavní pozornost měla být opět věnována další organizaci a přípravě učitelského sboru MTC. Uchazeči měli případné tituly získat buď v ČSSR (což se už dělo) nebo přímo na MTC, a to zpočátku za dozoru našich odborníků, poté již s pomocí samotných arabských školitelů. Obě delegace se dohodly, že je třeba postupně vybudovat výzkumná a vědecká střediska daných specializací na MTC. Dále bylo navrženo, aby byl vytvořen Plán československo-egyptské spolupráce při výstavbě MTC v Káhiře až do školního roku 1980/1981. Plán měl zahrnovat plánované počty vyslaných odborníků z ČSSR, časový harmonogram materiální výstavby laboratoří a přípravy egyptského technického a pomocného personálu atd. V návaznosti na káhirská jednání FMNO a FMZO – HTS s arabskou stranou byl přijat Návrh perspektivního plánu 1972 – 197643. Cílem tohoto plánu bylo vytvořit podmínky pro další organizovaný rozvoj kateder MTC a jejich postupného doplňování novými asistenty, zabezpečit všestranný růst egyptských učitelů a zároveň také vybavit katedry odpovídajícími přístroji a zařízením. Současný

stav

kateder

byl

v plánu

charakterizován

završováním

organizačního formování a jejich odborných skupin. Došlo ke stabilizaci výchovy posluchačů a zároveň i připravenosti egyptského učitelského sboru. Egyptští učitelé v dané době pokrývali asi 70 % výuky a na katedrách bylo asi 50 % egyptských učitelů a asistentů. Českoslovenští odborníci se v této době zaměřovali přímo na vědeckou výchovu egyptských učitelů. Podle plánu pak docházelo k postupnému zajišťování 43

SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 415.

29

výuky egyptským učitelským sborem, přičemž v roce 1976 měl pokrýt asi 80 % celkové výuky. Sto učitelů mělo mít titul Ph.D., dalších devadesát se připravovalo na získání tohoto titulu a sto učitelů mělo být v přípravě na titul M.Sc. Tímto se měla naplnit kvalifikační struktura učitelského sboru podle proporcí vysokých škol. Funkce vedoucích kateder si prozatím ponechávali naši odborníci. Jak již bylo zmíněno, v souladu s perspektivním plánem a postupným dobudováváním MTC byla vědecká aspirantura a postgraduální studium egyptských posluchačů. Tuto pomoc zařizovala VA AZ na vlastní půdě, případně v jiných zařízeních či závodech. Tyto akce probíhaly v největším měřítku právě v 70. letech. Byly upraveny dohodami mezi FMZO-HTS a egyptským ministerstvem války. Jednalo se o Kontrakty44 č. 45115 z 10. 6. 1971, č. 45141 a č. 45315 z 12. 6. 1973. Doba postgraduálního studia byla stanovena na dva roky a doba aspirantury na roky tři. Tyto kontrakty se týkaly pouze aspirantského a postgraduálního studia, tudíž neměly žádný vliv na již plněné a uzavřené dohody. V červenci 1974 byl uzavřen Generální kontrakt č. 4541045. Tento nový kontrakt byl uzavřen opět mezi FMZO - HTS a Ministerstvem války EAR na dobu tří let.

Upravoval

podmínky

působení

československých

expertů

na

MTC.

V navazujících dodatcích byly upřesněny konkrétní specializace. Každý dodatek byl uzavírán dopředu na každý školní rok. Dohoda samozřejmě určovala i platy našim odborníkům a pracovní dobu. Zároveň stanovila, že expert, který je kontrahován na dobu jednoho roku nebo na jedenácti měsíců ve dvou následujících rocích, měl právo vzít sebou své rodiny. Jiné podmínky byly ale u profesorů. Generální kontrakt celkově reagoval také na ekonomický vývoj, proto byla tato dohoda pro československou stranu ekonomicky výhodnější než dohody předchozí. Později, z důvodu častých prodlev při jednáni jednotlivých resortů, byl v říjnu 1974 ustanoven koordinační aktiv na FMZO, který úzce spolupracoval s vybranými ministerstvy při získávání odborníků. Tím se celá procedura značně zpružnila a naši

44 45

SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 417. SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 415.

30

odborníci byli připraveni včas zahájit výuku. Postupně se však celkové politické klima v Egyptě začalo měnit. V druhé polovině 70. let politika Egypta nabrala zcela jiný kurz. Egypt započal politiku otevřených dveří a orientace na západní mocnosti. To se projevovalo i značným nárůstem počtu různých cizích pracovníků v Káhiře. Tento nový kurz začal pronikat také do armády, včetně MTC. Navíc (nebo právě proto) byla v únoru 1975 provedena změna ve vedení MTC. Dosavadní velitel generálporučík Selim, který školu vedl od jejího založení, se stal poradcem ministra války pro otázky zbrojního průmyslu. Zástupci velitele, generálové Nabi a Ramzi, byli penzionováni. Do vedení MTC nastoupil brigádní generál M. Shawki Sherif. Brigádní generál Sherif studoval ve Velké Británii a USA, poté několik let působil jako vysokoškolský pedagog. Do funkce velitele MTC přešel ze služby v egyptském generálním štábu. Sherif byl zastáncem nového směru a samozřejmě byl zcela oddaný novému prezidentu Anvaru Sadatovi46. Tuto změnu vedení našim pracovníkům oznámil přímo generálporučík Selim a zdůvodnil ji jako přirozenou generační obměnu. Současně zdůraznil, že ve vedení a náplni MTC se tím nic nemění. Generálmajor Sherif po setkání s vedoucím našich odborníků toto potvrdil a uvedl, že spolupráci hodlá prodloužit a dále rozšiřovat, nicméně zmínil, že by mohlo dojít k určitým strukturálním změnám. Postupně se přítomnost skupiny československých odborníků, jakož i občanů a vojáků socialistického státu, stávala nepříjemnou a nepohodlnou skutečností, která by mohla komplikovat rodící se vztahy s Francií a Velkou Británií. Navíc nastala doba, kdy bylo možné, alespoň v určité míře, nahrazovat naše odborníky pracovníky egyptskými. Předání však nemohlo proběhnout jednorázovým aktem. Nový náčelník MTC generálmajor Sherif zaujímal v tuto dobu stále ještě realistický postoj, neboť se zřejmě obával, aby naši pracovníci akci předčasně neukončili. Postupně však docházelo k tomu, že naši pracovníci nebyli informováni o důležitých věcech, a rozhovory na tato témata byly vedením MTC mlženy. 46

Anvar Sadat (1918-1981) byl egyptský politik a státník. Po smrti Násira se stal v roce 1970 prezidentem a tím postupně zahájil cestu opravy revoluce. V roce 1981 byl na něj, během vojenské přehlídky, spáchán atentát.

31

Zpráva47 vedoucího čs. odborníků generálporučíka Jaromíra Machače z května 1976 informuje o situaci v egyptské armádě, a to hlavně po egyptském anulování egyptsko-sovětské smlouvy o přátelství a spolupráci z května 1971. Začalo docházet k tomu, že egyptský důstojnický sbor byl očišťován od vlasteneckých důstojníků, bojujících v říjnové válce 1973. MTC poté začali navštěvovat francouzští pracovníci. Někteří egyptští vojáci prý dokonce nastupovali na odborné stáže ve Francii. Tato atmosféra měla, podle zprávy vedoucího, zásadní vliv a samozřejmě se negativně promítla do práce našich odborníků, ať šlo již o záměrnou nekomunikaci či mlčení ze strany vedení MTC, či dokonce o negativní a odmítavé reakce některých egyptských studentů. Ještě v září roku 1976 navštívila MTC v Káhiře delegace představitelů FMZO-HTS, zástupců ZF VA AZ a FMNO. Jednání probíhala hlavně za účelem uzavření doplňku ke Kontraktu č. 45 410 a č. 4558 (experimentální práce aspirantů). V neposlední řadě se však opět jednalo i o zvýšení finančních prostředků z egyptské strany na ubytovaní našich odborníků. Za egyptskou stranu jednání vedl zástupce velitele MTC, ten však měl o všem informovat velitele MTC Shawkiho Sherifa. Zvýšení finančních příspěvků na ubytování našich pracovníků nebylo schváleno, a to přesto, že např. egyptští studenti platili nájem ne jako cizinci, ale jako běžní českoslovenští občané. Další problém byl s dopravou našich odborníků. Podle Kontraktu č. 45410 měla dopravu zajistit egyptská strana automobily. V důsledku neplnění této dohody však byli naši odborníci nuceni jezdit poruchovými autobusy, takže se velmi často stávalo, že do školy nakonec museli dojet taxíkem, který hradili z vlastních finančních prostředků. Dále byly řešeny problémy související se zvýšením nákladů studia egyptských aspirantů u nás. Egyptská strana však již nejevila velikou ochotu tyto problémy náležitě vyřešit či o nich dále jednat, což bylo zřejmě dáno novým politickým kurzem Egypta.

47

SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 416.

32

Politicky motivováno bylo i postupné rychlé snižování počtů našich odborníků na MTC. V letním semestru roku 1975/1976 bylo na MTC 314 egyptských učitelů (62 z nich mělo titul Phd., dále ještě 50 až 70 externích učitelů z egyptských civilních vojenských škol a 75 našich odborníků). Funkce náčelníků kateder si však nadále podrželi naši pracovníci, i když mnozí již měli egyptské zástupce. V červenci roku 1977 bylo velitelem MTC sděleno, že kontrakt, na jehož základě byla realizována akce MTC, nebude obnoven. Tato instrukce byla veliteli dána ústně z Ministerstva války EAR. Velitel MTC uvedl, že je to díky neshodám v ekonomických otázkách. Současně uvedl, že veškeré jiné dohody se nechají tzv. doběhnout, a nabídl pomoc s ukončením akce. Vedení MTC chtěl postavit pouze do role vykonavatele příkazů ze shora, což byla zřejmě i pravda, neboť podle neoficiálních informací48, které získal vedoucí čs. odborníků, vedení MTC předložilo nadřízeným orgánům návrhy na další pokračování akce. Bylo zřejmé, že neobnovení kontraktu a zároveň i okamžité odvolání aspirantů z ČSSR je motivováno čistě politicky, vlivem změny egyptské politiky, která se v této době čím dál tím více prohlubovala. Termín opuštění byl stanoven na 1. září 1977. Po tomto datu převzali veškeré funkce na MTC egyptští pracovníci.

48

SA AČR Olomouc, VA AZ, EAR, karton 418.

33

4.

Závěr Pomoc VA AZ při budování MTC v Káhiře byla největší akcí svého druhu

tzv. pomoci „zemím třetího světa“, na kterých se Československo a konkrétně i brněnská vojenská akademie podílela. Akce MTC se však tradiční materiální pomoci, které Československo v této době realizovalo, značně vymykala. Nejednalo se o pouhou hospodářskou pomoc, ale o vědecko-technickou spolupráci. Během akce MTC totiž došlo, za vydatné pomoci našich pracovníků, k vybudování vysoké vojenské školy přímo na egyptské půdě. Během celých devatenácti let, které byly působení našich odborníků dopřány, došlo k výstavbě a rozvoji samostatné vysoké vojenské školy, včetně vybudování příslušných kateder jako budoucích center vědecko-výzkumného vývoje a práce, a to vše takřka pouze na základě zkušeností z VA AZ v Brně, samozřejmě s přihlédnutím k místním egyptským tradicím a podmínkám. MTC se také postupem doby, po uzákonění její existence, podařilo zaujmout respektované místo mezi egyptskými vysokými školami, protože ve svých prostorách neškolila pouze pracovníky pro potřeby armády, ale např. i pro vojenský průmysl, a za jejími zdmi nestudovali pouze Egypťané, ale v pozdější době také Jemenci, Syřané a Iráčané. MTC proto nebyla v tomto ohledu významná pouze pro Egypt. Mimo samotného vybudování školy došlo i k vychování egyptského pedagogického sboru, který MTC postupně přebíral do vlastních rukou. Také postgraduální přípravu egyptských studentů zajišťovala již zmíněná VA AZ, a to přímo na své půdě v Brně. Tito absolventi postgraduálního studia pak nezaujímali důležitá místa pouze na samotné MTC , ale i v armádě. Celá výstavba a systém postgraduálního studia posluchačů řadí budování MTC mezi akce výjimečného charakteru. Tato akce nebyla ničím obdobným překonána. Samozřejmě, že při realizaci této významné akce se vyskytla celá řada problémů, pramenících jak z organizačních, tak např. i materiálních nedostatků. Velkým problémem byla počáteční pololegální činnost školy a její přehlížení jinými školami i samotnou armádou. To bylo nakonec vyřešeno dekretem prezidenta Násira v květnu roku 1962. Celá řada dalších problémů pro naše pracovníky nutně pramenila i z cizího, zcela odlišného, prostředí Egypta.

34

Akce na budování MTC byla poměrně dlouhá a přes předčasné ukončení zcela jistě přinesla výsledky. Je však obtížné ji plně zhodnotit, neboť není možno ji srovnat s jinou, jí adekvátní akcí. Zkušenosti a poznatky z výstavby MTC byly sice zúročeny během činnosti našich expertů v Iráku a Afganistanu, svým rozsahem a náplní však nebyly s akcí MTC srovnatelné. V Iráku a Afganistanu totiž naši pracovníci pedagogicky zajišťovali pouze určité obory na již zaběhnutých vysokých vojenských školách. Akce samotná neměla přínos jen pro Egypt, ale i pro Československo. V souvislosti s budováním MTC došlo k navázání významných obchodních vztahů. V podstatě všechny dohody a obchody s Egyptem (včetně pomoci při budování MTC a vývozu zbraní) se děly pod hlavičkou československého Ministerstva zahraničního obchodu. Do Československa tak potom proudily z Egypta suroviny jako např. bavlna, kterou Československo prodávalo na západních trzích, a tím získávalo potřebné devizové prostředky. Samotný Egypt se od počátku pomoci v druhé polovině padesátých let navíc stával odbytištěm našich výrobků a velkých strojních zařízení. V prvních fázích se jednalo převážně o zbraně, zbrojní zařízení, případně jiné armádní vybavení. Československo se touto pomocí v padesátých letech významně podílelo na Násirově egyptské revoluci. V době pozdější pak z Československa do Egypta mířily i stroje pro průmysl a jiná nevojenská zařízení. Jak však již bylo zmíněno v úvodu, tato problematika je značně obsáhlá a přesahuje rámec mé práce. V neposlední řadě měla akce výstavby MTC veliký přínos pro naše pracovníky. Těch se během skoro dvou desítek let v Egyptě vystřídala celá řada a působení v Egyptě bylo pro mnoho z nich spojeno s profesním růstem. Naši experti získali vyučováním a přednáškami praxi a výbornou znalost anglického jazyka. Samotný pobyt v Egyptě pak znamenal seznámení se s touto exotickou kulturou a prostředím. Mnozí také na své působení v Egyptě vzpomínali jako na nejlepší léta života.

35

5.

Seznam použitých zkratek

CMS

College of military science

ČSAV

Československá akademie věd

ČSSR

Československá socialistická republika

EAR

Egyptská arabská republika

FMNO

Federální ministerstvo národní obrany

FMZO

Federální ministerstvo zahraničního obchodu

GK

Generální kontrakt

GŠ ČSLA

Generální štáb Československé lidové armády

HKS

Hlavní kádrová správa

KS

Kádrová správa

MNO

Ministerstvo národní obrany

MTC

Military Technical College

MZO-HTS

Ministerstvo zahraničního obchodu - Hlavní technická správa

NK

Náčelník katedry

OT

Obrněný transportér

PB ÚV KSČ

Politické byro Ústředního výboru Komunistické strany Československa

PV

Předsednictvo vlády

SA AČR

Správní archiv Armády České republiky

SAR

Spojená arabská republika

SMP

Správa materiálního plánování

VA AZ

Vojenská akademie Antonína Zápotockého

VEX

Vedoucí expertů

VTA AZ

Vojenská technická akademie Antonína Zápotockého

VHA

Vojenský historický archiv

VÚA

Vojenský ústřední archiv

ZF VA AZ

Zahraniční fakulta Vojenské akademie Antonína Zápotockého

ZÚ

Zastupitelský úřad

36

6.

Seznam pramenů a literatury

6.1.

Prameny

SA AČR Olomouc -

Fond VA AZ – Egyptská arabská republika 1958 - 1977

VÚA Praha -

Fond MNO - Kádrová správa 1957

-

Fond MNO – Správa materiálního plánování 1958

6.2.

Literatura

Brož, I.: Arabsko-izraelské války. Praha 2005. Houška, V. – Kettner, J.: Svět v politickém přehledu 1961. Praha 1961. Králová, A.: Pomoc VA AZ zemím třetího světa. Diplomová práce. Brno, UNOB, 2004. Kolektiv autorů: Malá československá encyklopedie. Praha 1987. Nálevka, V.: Studená válka. Praha 2003. Popelínský, L.: Cestování za zbraněmi. Praha 2001. Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Dějiny Vojenské akademie v Brně 1951 – 2001. Praha 2001. Vondrášek, V. – Chrastil, S. – Markel, M.: Vojenská akademie v Brně. Praha 2005. Wanner, J.: Krvavý Jom Kippur. Čtvrtá a pátá arabsko-izraelská válka ve světové politice. Praha 2002. Wanner, J.: Bitva o Suez. Studená válka, druhý arabsko-izraelský konflikt a britsko-francouzská intervence v Egyptě. Praha 2006.

6.3.

Rozhovory s pamětníky

Řízený rozhovor s panem doc. Ing. Svatoplukem Slavíčkem, CSc. (Brno, 11. 3. 2008) Řízený rozhovor s panem prof. Ing. Lubomírem Popelínským, DrSc. (Brno, 2. 4. 2008) Řízený rozhovor s panem doc. Ing. Viktorem Kanickým, CSc. (Brno, 9. 4. 2008)

37

Přílohová část 1. Zpráva o výuce na Zbrojní fakultě v Alexandrii z 2. ledna 1957 ........................................ 1 2. Zpráva o Higher Course of Armament of Alexandria University z 24. října 1957 ............. 4 3. Žádost československé vládě z dubna 1958 (v anglickém jazyce) ...................................... 6 4. Žádost československé vládě z dubna 1958 (v českém překladu) ....................................... 7 5. Informační zpráva pro náčelníka GŠ z 8. května 1958 ........................................................ 8 6. Koncept dopisu ministra národní obrany maršálu Amerovi z července 1958 (sdělení)................................................................................................................................ 10 7. Koncept dopisu ministra národní obrany maršálu Amerovi z července 1958 a druhý koncept dopisu, kterým ministr Lomský tlumočil generálu Amerovi ochotu čs. vlády zabezpečit výstavbu školy v Káhiře...................................................................... 11 8. Úřední list Sjednocené arabské republiky z 29. května 1962 (z původního formátu A5 je zvětšena na A4)............................................................................................. 13 9. Fotografie pana prof. Lubomíra Popelínského z jeho egyptského působení ....................... 41 10. My v Káhiře (nulté vydání z července 1968)....................................................................... 42 11. My v Káhiře (prvé vydání z prosince 1968) ........................................................................ 46 12. Zpráva o činnosti vedoucího skupiny čs. odborníků na MTC v Káhiře z 8. června 1974...................................................................................................................................... 55 13. Zpráva o činnosti skupiny čs. odborníků na MTC z 19. února 1975 ................................... 60 14. Učební plán MTC na rok 1976 (obálka a první list) ............................................................ 62 15. Kvantitativní tabulka............................................................................................................ 64