Pomáhali jsme projektovat ulici bez bariér strana 12

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

4/ 201 5

●

Pomáhali jsme projektovat ulici bez bariér strana 12

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

EDITORIAL

obsah Dobré zprávy Jarmark šicí dílny

Vizitka

Prodejní výstava dětských prací REHAB 2015 a NGO Market Křesťanský pobyt nejen pro vozíčkáře ME v ragby vozíčkářů Pobyt pro neslyšící

4–5

Vladimír Charvát: Ústí se léčit nechce str. 8

Anketa Ve střední Evropě se sedm desetiletí neválčí, a to nás v mnoha směrech zavazuje. Kromě jiného k tomu, že až jednou budou potomci (žijící snad už ve Spojených státech evropských) hodnotit, co jsme jim ve veřejném prostoru zanechali, měli by místo výmluv na jiné priority předložit působivou vizitku našich schopností. Veřejný prostor už totiž ani zdaleka není jen o bariérách, které znepříjemňují život lidem s postižením. Ty se Konto Bariéry snaží už pěknou řádku let odstraňovat, kromě jiného penězi na výtahy, plošiny či schodolezy. Veřejný prostor je i o přátelských náměstích, parcích a veřejných budovách, kde městský člověk žije i o víkendech. Čím dál víc lidí už přece neprchá před šedí a beznadějí na chaty a chalupy, ale chce trávit volné dny ve městech, kde je jim dobře. Dobré příklady se jistě najdou. Denisovy sady v Brně, které respektují genius loci, zajímavý mobiliář pro Prahu na Malostranském náměstí od Karla Nepraše či Palackého náměstí v Řevnicích od Josefa Pleskota. Mnohde vidíme i moderní a přitom citlivý přístup k památkám, takže například i vstup do Vladislavského sálu Pražského hradu je bezbariérový. Jsou tu ale i problémy, které naši vizitku doslova pohřbívají. To když se do úpravy Horního náměstí v Olomouci vloží památkáři a komunální politici, kteří si chtěli přihřát svou populistickou polívčičku – a výsledkem je špatné osvětlení. Nebo když tvůrce městského mobiliáře, úspěšná moravská firma mmcité, narazí na radnici, kde tomu doslova každý rozumí a bojí se jakékoliv moderny, protože co je historické, to je přece dobré. Co si ostatně myslet o názoru člověka, který výrazně zasahuje do podoby Ústí nad Labem a hovoří s despektem o lidech, kteří prý děti dávají na golf místo na klavír? Není to tak trochu typicky české – když něčemu nerozumím, tak to s gustem odsoudím? Golf už dávno nehrají jen lidé se zlatými řetězy na krku, ale například posiluje – v civilizovaných zemích již rozvinuté – tolik důležité povědomí, že slabší má přednost. Věnujme se veřejnému prostoru proto, že není ani zdaleka jen v rukou památkářů a radních. Je velmi důležité, abychom na něj měli podobné nároky jako třeba na zařízení vlastního bytu. O našich schopnostech svědčí i to, zda je dokážeme prosadit. Přeji vám inspirativní čtení. 

Jindřich Štěpánek

Je veřejný prostor ve vašem okolí přívětivý k handicapovaným?

6

Téma: Veřejný prostor Vladimír Charvát: Ústí se léčit nechce

8–11

Obroda jedné vršovické ulice

12–14

Litoměřice? Přátelské město!

15–16

Příjemný veřejný prostor umíme už dávno

17–18

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Charitativní běhy, turnaje, soutěže

19

Umělci Konta Bariéry Sklo vás pohltí str. 20

Umělci Konta Bariéry Sklo vás pohltí

20–21

Nové zahraniční technologie Braillem bez teček

22–23

Příběh Konta Bariéry Člověk, který nepřestal pomáhat

24–25

Na cestách Romantické Polsko

26–28

Na cestách Romantické Polsko str. 26

Auto-Moto Příspěvek na auto: jak na něj?

30–31

Poradna Bezbariérové mapování veřejných prostor

32–33

Tip na výlet Plzeňská Techmania

34–35

Vaše fotografie Čarování na nebi

Křížovka o ceny

36–37 38

Vydává Spolek přátel Konta Bariér y ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v dubnu 2015. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Tip na výlet Plzeňská Techmania str. 34

můžeš / číslo 4 - 2015

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Jarmark šicí dílny Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Prodej podobných výrobků podpoří charitního středisko. Foto: archiv

Charitní středisko sv. Lucie srdečně zve děti a rodiče na Jarmark šicí dílny, který se koná 19. dubna v kostele sv. Jana Nepomuckého v Ostravě-Staré Bělé před a po mši svaté, tedy od 7.00 h do 11.30 h. K dostání zde budou výrobky dělané ručně v rámci sociální rehabilitace maminek s dětmi v charitní sociální službě startovací byty. Jedná se o různá pouzdra, kapsáře k lavici, obaly na knihy, tašky, kabelky, zástěrky, chňapky a prostírání. Celý výtěžek z prodeje bude využit v rámci veřejné sbírky na podporu Charitního střediska sv. Lucie – startovací byty. 

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Prodejní výstava REHAB 2015 dětských prací a NGO Market

Dětské obrázky bourají komunikační bariéry. Foto: Ladislav Polnický

Až do 10. dubna potrvá benefiční prodejní výstava výtvarných děl ve vinotéce U posledního soudu, Jagelonská 8, Praha 3. Autory prodávaných prací jsou děti se sluchovým postižením z Mateřské školy Holečkova a slyšící děti z Mateřské školy Písnička. Pořadatelem akce je Evropský institut kulturních a mírových studií, jehož posláním je bourání komunikačních bariér mezi neslyšícími a slyšícími lidmi, osvěta o kulturním životě neslyšících, podpora bilingvního vzdělávání i výchovy a podpora rovných příležitostí neslyšících. Více informací najdete na webových stránkách www.eikms.eu. 

4

V dubnu a květnu se uskuteční dva veletrhy týkající se rehabilitace. 23.–25. dubna bude v německém Karlsruhe 18. mezinárodní veletrh pro rehabilitaci, terapii a prevenci REHAB 2015, který se koná každé dva roky. Mnozí vystavovatelé si rezervovali výstavní plochu a potvrdili svou účast už rok před začátkem veletrhu. REHAB láká zdravotní dodavatelské firmy, specialisty na rehabilitaci a ortopedické techniky, terapeuty a pečovatele, majitele klinik, lékaře a zástupce širokého spektra organizací již 35 let. Podrobnosti o místě konání hledejte na www.messe-karlsruhe.de. Tradiční veletrh neziskovek NGO Market se uskuteční 23. dubna v nových prostorách Fora Karlín (Pernerova 51, Praha 8) v Praze

a představí návštěvníkům neziskové organizace z celé České republiky i zahraničí. Veletrh doprovodí celodenní program, určený zástupcům neziskovek i veřejnosti. Vstup na akci bude jako tradičně zdarma. NGO Market se uskuteční ve spolupráci s prestižním Mezinárodním festivalem fundraisingu (Praha, 22.-24.4.2015). Pro vystavovatele, registrované na NGO Market, proto je speciální sleva na festivalový účastnický poplatek, který činí pouze 99 €. Poplatek zahrnuje vstupné na středeční a páteční workshopy a semináře, a také vstup na čtvrteční Party of the Future (neformální setkání účastníků festivalu). 

Křesťanský pobyt nejen pro vozíčkáře

Setkání křesťanů s postižením i bez něj se těší oblibě. Foto: archiv APROPO

Asociace pro osoby s tělesným postižením APROPO zve zájemce na Křesťanský pobyt (nejen) pro vozíčkáře, konaný od 29. dubna do 3. května 2015 v bezbariérovém rekreačním středisku Vyhlídka v Češkovicích u Blanska. Začíná se večeří a končí snídaní. Vítáni jsou členové všech denominací a lidé zajímající se o křesťanství. V rámci pobytu bude probíhat biblické vyučování. Čas bude i na procházky, sport a další. Osobní asistence je zajištěna. Cena pobytu 2150 Kč zahrnuje ubytování, plnou penzi, osobní asistenci a kurzovné. Přihlášky posílejte do 10. dubna. Uzávěrka přihlášek je 10. dubna 2015. Informace poskytne jana.liznova@ seznam.cz (telefon +420 736 449 687), podívat se můžete také na stránky asociace www.apropovozickari.com. 

ME v ragby vozíčkářů Na specializovaných výstavách lze vyzkoušet technické novinky. Foto: Ladislav Polnický

Česká republika bude poprvé v historii hostit mistrovství Evropy v ragby vozíčkářů Divize B. Šampionát proběhne od 11. do 18. dubna. Organizátorem celého turnaje je Český ragbyový svaz vozíčkářů (ČRSV), který je členem Českého svazu tělesně postižených sportovců (ČSTPS) a mezinárodně zastřešen International Wheelchair Rugby


Z REDAKČNÍ POŠTY Nešťastný dvojí výklad Dobrý den, vážení! V únorovém Můžeš jsem si přečetla dopis paní Nové Zdravotní sestra na vozíku k využívání příspěvků na péči a Vaši odpověď na něj. Dopis čtenářky komentovat nebudu. Píšu Vám kvůli redakční odpovědi na dopis, kde uvádíte: „Stát se tak snaží adresněji vynakládat prostředky, které do roku 2007 mohli lidé čerpat pouze prostřednictvím institucí, především pak ti umístění v pobytových zařízeních.“ Dovoluji si Vás upozornit, že tato informace neodpovídá skutečnosti. Příslušná legislativa přiznávala nesoběstačným osobám tzv. bezmocnost, a to ve třech stupních (částečná, převážná a úplná). Příspěvek na bezmocnost byl vyplácen k pobíranému invalidnímu nebo starobnímu důchodu na základě vyjádření praktického lékaře a žádosti k ČSSZ – po posouzení lékařem posudkové služby. Výše této dávky se odvozovala od částky životního minima a spolu s ním byla také valorizována. S účinností zákona 108 se tato přiznaná zvýšení důchodu tzv. překlápěla – částečná bezmocnost na I. stupeň závislosti podle zákona o sociálních službách, převážná na II. st. a úplná na III. st. – s možností žádat i o st. IV. Chtěla bych ovšem ještě připomenout, že dávka částečné bezmocnosti činila v roce 2002 (bez několika korun) téměř 500 Kč. I. stupeň příspěvku na péči činil původně 2000 Kč, ale po několika letech byl snížen na Kč 800. Člověk nemusí být ekonom, aby mu bylo zřejmé, že s vývojem inflace je reálná hodnota dnešních osmi set nižší než hodnota pěti set v roce 2002. A to prý MPSV uvažuje o zrušení příspěvku v I. st. při péči v rodině a jeho ponechání pouze pro příjemce odkázané na poskytovatele služeb. Samotný zákon přitom mluví o příspěvku na péči, nikoliv na služby. Myslím, že byste své čtenáře měli informovat objektivněji a odpovědněji. Mezi lidmi se zdravotním postižením se pohybuji již 25 let. Jako dobrovolník, funkcionář, konzultant pro pacientské organizace, od roku 2009 také s kvalifikací pracovníka v sociálních službách podle zákona 108/2006 Sb. Dnes ve vyšším věku ještě jako aktivista v neziskovém sektoru. Čtenářem Můžeš jsem byla od jeho začátků. V roce 2011 jsem kvůli vážným výhradám k zaměření časopisu předplatné už neobnovila. S pozdravem Ing. Martina Přibylová, Praha Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

2 / 20 1 5

●

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

Jana Juřičková:

strana 24

Čeští ragbisté na vozíku budou mít výhodu domácího prostředí. Foto: archiv ČRSV

Federation (IWRF). Klání se odehraje za účasti osmi evropských států, kromě České republiky půjde o družstva z Rakouska, Francie, Irska, Itálie, Izraele, Polska a Švýcarska. Každý tým může přihlásit až dvanáct sportovců a osm nezbytných doprovodů. Celkem se akce zúčastní včetně dobrovolníků více než tři sta lidí. Zázemí šampionátu bude pro hrací dny ve Sportovním areálu Třebešín (Na Třebešíně 3215/1) Vysoké školy ekonomické v Praze. Pokud se chcete do akce zapojit jako dobrovolník, napište prosím na volunteers@ ecwrb.com a organizátoři se vám ozvou. Více informací o turnaji včetně odkazů na sociální sítě naleznete na stránkách http:// evropa2015.cz. 

Pobyt pro neslyšící Hotel Bečva v Rožnově pod Radhoštěm hostí pobyt neslyšících. Foto: archiv

Obecně prospěšná společnost Hradecké centrum pro osoby se sluchovým postižením připravuje na září rekondiční pobyt pro neslyšící. Přihlášky je však nutné podat už nyní, přesněji do 23. dubna. Ke stejnému datu je také potřeba uhradit zálohu ve výši 1500 Kč z celkové ceny 3800 Kč, která zahrnuje plnou penzi a společné aktivity. Psychorehabilitační pobyt se uskuteční 18.–25. září v hotelu Bečva v Rožnově pod Radhoštěm (viz foto). Společný program přinese vzdělávání, zábavu, poznávání, relaxaci, poradenství, společné besedy a konzultace spojené s problematikou sluchového postižení. Po celou dobu pobytu bude přítomen tlumočník. Informace poskytuje Monika Krúpová – 773 592 326, fax 495 533 138 a e-mail: [email protected]. Případně lze osobně navštívit kancelář Hradeckého centra pro osoby se sluchovým postižením o.p.s. – ulice Milady Horákové 504, 500 06 Hradec Králové – 3. patro budovy přímo u zastávky. Další informace hledejte na www.hradeckecentrum.cz. 


M02_2015.indd 1

1/16/2015 5:50:51 PM

(Dopis byl redakčně upraven a zkrácen)

Vážená paní Přibylová, děkujeme za vaši připomínku. Omlouváme se za nepřesnou informaci, resp. především za její formulaci, která umožnila různý výklad. Odpověď byla myšlena tak, že na určitou část systémových prostředků, a to velmi podstatnou, dosáhli pouze lidé v pobytových zařízeních. To samozřejmě platí stále, protože, přepočítáno na hlavu, klient v subvencovaném zařízení získá z celkového rozpočtu na sociální služby víc než člověk, o kterého jeho blízcí pečují doma a čerpají jenom dávku příspěvek na

péči. Nicméně stát se podle našeho názoru pokusil tento nepoměr snížit. Ponechme stranou, do jaké míry se podařilo naplnit ideu, že institucím se sníží státní dotace, protože jejich náklady se podaří alespoň částečně pokrývat z plateb od uživatelů služeb. Nechtěli jsme tímto tvrdit, že dříve neexistovaly žádné příspěvky (v tomto případě vámi zmiňovaná bezmocnost). Poměr výše původních a současných I. stupňů závislosti je opravdu diskutabilní, nicméně v souhrnu si lidé mimo pobytová zařízení proti situaci před rokem 2007 jistě polepšili. Takto byla naše odpověď myšlena, když jsme psali o adresnějším čerpání. Snad vás potěšíme zprávou, že v současné době se konečně (po mnoha intervencích ze strany osob s handicapem i organizací, které s nimi pracují) MPSV rozhodlo příspěvky na péči valorizovat a zároveň se aktuálně řeší i to, zda nezměnit systém posuzování tak, aby byla více zohledněna celodenní péče o některé specifické skupiny osob s handicapem. Mrzí nás, že jsme ve vás „kvůli vážným výhradám k zaměření časopisu“ ztratili věrnou čtenářku. Škoda, že neuvádíte přesněji, o jaké výhrady se jedná. Konkrétní zpětná vazba je pro nás důležitá. Snažíme se reflektovat na veškeré náměty a připomínky. (red)

O lžíci je zájem Vážená redakce, díky za rubriku o nových zahraničních technologiích. Někdy se v ní sice objevují obyčejným smrtelníkům nedostupné hračky – například v podobě různých vozítek, nicméně jiné věci jsou výrazně dostupnější, a snad ještě užitečnější. Tak jako v případě lžíce LiftWare, která eliminuje třes rukou. Škoda, že uvádíte, že není v České republice zatím dostupná. Objednat ze zámoří věc za 6000 korun naslepo se mi opravdu nechce. Přitom jsem přesvědčen, že by mé babičce hodně pomohla, a neváhal bych ani chvíli, kdyby byla možnost tuhle vychytávku někde vyzkoušet. Prosím, pokud zjistíte, že je lžíci možné někde u nás zakoupit nebo vyzkoušet, informujte nás. Jistě nejsem jediný, komu by mohla přijít zajímavá. Díky a s pozdravem Robert Berger, Praha Vážený pane Bergere, pokud se nám podaří zjistit nějakého českého distributora nebo organizaci, která by pomůcku na zkoušku půjčovala, určitě vás i ostatní čtenáře informujeme. Váš podnět může oslovit například nějaké pracoviště ergoterapie či zdravotních pomůcek, a třeba zmíněnou lžíci LiftWare pořídí, aby si ji po vyzkoušení mohli vážní zájemci objednat. Zároveň připomínáme možnost žádat o příspěvek na pořízení nezbytných pomůcek u Konta Bariéry. (red)

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA

Daniela Filipiová senátorka

Přívětivost veřejného prostoru je pojem, který kaž dý může chápat trochu jinak. Může to být přívětivost lidí, kteří se s vámi ve městě potkávají. Může ale být chápán z hlediska bezbariérovosti, tedy schůdnosti veřejných prostorů, městských objektů a dopravních prostředků. Podle mě je obojí v pojmu přívětivost propojeno a nelze to oddělit. Prostředí města tvoří lidé. Jednak ti obyčejní, řekněme uživatelé, a pak ti, kteří jej fyzicky vytvářejí – architekti, stavaři, dělníci, ale i úředníci stavebních odborů, kteří (bohužel) podle mých zkušeností udělují všelijaké výjimky ze zákona, které rozhodně nejsou pro přívětivost prostředí příznivé. Jedná se v podstatě o vzájemné pochopení potřeb a vyjití jim vstříc. Budu se opakovat, ale absolutního pochopení můžeme docílit jen tím, že od malička budou děti zdravé a handicapované vyrůstat spolu. 


Jan Herman

Milan Pešák

Lenka Roštoková

student

senátor

studentka

Jako student dvou vysokých škol bydlím na více místech ČR a mohu říci, že situace se značně liší. Na malém městě se o nějaké přívětivosti či bezbariérovosti moc mluvit nedá (MHD, úřady, sportoviště). Mé druhé bydliště – Plzeň – je na tom lépe.

Přístupnost veřejného prostoru pro lidi se zrakovým postižením, tedy i pro mě, se v posledních 25 letech výrazně zlepšila. Hodně pomáhají vodicí linie v metru, varovné pásy před přechody nebo hlášení směru a čísla linek hromadné dopravy, které funguje v mnoha městech. Protože často pracovně vyjíždím mimo Prahu, oceňuji i systém pomoci nevidomým provozovaný Českými drahami. Všechno ale ideální není. Za největší současný problém považuji značení cyklostezek na běžných chodnících. Když na pražských Roztylech jdu podchodem ke stanici metra a kolem mě proletí cyklista třicítkou, říkám si, že je jen otázka času, než nějaký jeho kolega srazí mě nebo někoho ze seniorů či zrakově nebo sluchově postižených. Stejně tak na pražských Hájích někdo vydláždil chodník výraznou hrbolatou dlažbou, která se používá na výstražné či varující linie. Protože se po ní špatně chodí a ničí obuv, všichni chodí po cyklostezce, která má hladký povrch. 

Za nepřívětivé pro handicapované považuji hlavně bezohledné parkování řidičů bez handicapu na vyhrazených parkovištích, nejen, ale zejména ve městech, na modrých zónách.

MHD zde využívám dennodenně. Další městské úpravy ovšem zaostávají, většina budov v centru, jako například úřady, restaurace, obchody nebo muzea jsou takřka nepřístupné. Problematické jsou často i chodníky, které na další úpravu stále čekají. Situace v Praze je horší, např. MHD je z mého pohledu tristní. Když chci někam vyrazit, musím dopředu hodně plánovat, a přesto se mi často stane, že se na požadované místo ani nedostanu. Jsem mírný optimista a vidím, že určité zlepšení a změny v problematice bariérovosti nastávají, bohužel často velmi pomalu. 

Je veřejný prostor ve vašem okolí přívětivý k handicapovaným?

Byla jsem dokonce svědkem situace, kdy příslušník policie ignoroval drahý automobil parkující na vyhrazeném místě, ale na straně druhé se nezdráhal pokutovat auto vozíčkáře, které stálo dva metry od stanovené čáry právě proto, že na jeho místě stálo ono drahé auto. Ale za vůbec nejbez ohlednější považuji, když zdravý řidič zaparkuje vedle vozíčkáře tak, že ten nemá šanci do auta nastoupit, jelikož nemá dostatek prostoru pro vozík. Musí čekat, až dotyčný s autem odjede, nebo požádat kolemjdoucího, aby mu s autem vyjel, a doufat, že si náhodný kolemjdoucí nepoplete terminologii a s autem pouze vyjede, ne odjede. 

DOBRÉ ZPRÁVY Zaměstnávají handicapované. Relaxační centrum Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ve Vsetíně zaměstnává výhradně osoby se zdravotním postižením. Práci tu už našlo deset handicapovaných, šest ve službách, zbytek v administrativě. Centrum, které si místní i zákazníci z širokého okolí velmi chválí pro kvalitní masérské služby, navíc plánuje počet svých zaměstnanců rozšiřovat. O sexualitě se mluví. Na samém začátku letošního roku proběhla v posluchárně pardubické dopravní fakulty přednáška Sexuální život osob s těžkým zdravotním handicapem. Mluvilo se zejména

6

o aktivní sexuální asistenci, tématu, které se i u nás po vzoru západních zemí pomalu otevírá. Petr Eisner, lektor a konzultant pro oblast sexuality a vztahů lidí s postižením, uvedl, že ač je společnost přesexualizovaná, pro lidi s postižením jako by to neplatilo a jen 14 handicapovaných ze stovky uvedlo, že jsou se svým sexuálním životem spokojeni. Stacionář v novém. Ve stacionáři pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením v Třebovicích, jednom ze zařízení Čtyřlístku – centra pro osoby se zdravotním postižením Ostrava, byla zahájena kompletní přestavba. Do konce roku 2015 zde

vyroste zcela nový domov pro dosavadní klienty a chráněné bydlení pro šest nových obyvatel. Přestavba si vyžádá investici 23 milionů korun a financována bude především z evropských fondů. Zbylé náklady pokryje město Ostrava. Bezbariérová bryčka. Na handicapované myslí ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Do provozu tu uvedli speciální bryčku pro jejich přepravu. Výroba přišla na 300 tisíc korun a do speciálního povozu se vejdou dva handicapovaní včetně invalidních vozíků a doprovodných osob nebo osm lidí bez handicapu. Prostředky vybralo muzeum

vlastními silami prostřednictvím veřejné sbírky. Bryčka zaháknutá za koně bude návštěvníky s handicapem i bez něj vozit v hlavní turistické sezoně v červenci a srpnu. Na Sněžku pro děti. Poslední květnovou sobotu vyrazí vlastními silami na vrchol Sněžky Jaroslav Petrouš, atlet s amputovanou levou nohou. Už potřetí tak organizuje charitativní akci na pomoc dětem s amputovanými končetinami. V roce 2013 se mu podařilo vybrat přes 400 tisíc korun pro Simonku Smutnou z Kobylnice u Mladé Boleslavi; částka byla nakonec rozdělena mezi tři handicapované děti.  (šb)


Nově můžete časopis Můžeš i poslouchat! Audioverze časopisu v elektronické podobě je určena jednak slabozrakým či nevidomým a jednak k poslechu z mobilu či jiného přehrávače MP3, při jízdě autem, o víkendu či na dovolené, poslouchat ji lze i z počítače. Reportáže a další články pro vás namlouvají Jan Kačer, Nina Divíšková, Roman Hájek a Martin Kubačák. Audioverzi naleznete zdarma ve službě Audiotéka. K dispozici bude vždy první den v měsíci, tedy ve chvíli, kdy vychází tištěný Můžeš.

Audioverzi lze aktivovat na www.audioteka.cz/muzes

Podrobné informace na lince zákaznické podpory Audiotéky +420 597 490 445 a e-mailové adrese [email protected]

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

so í u p ča K o h o to ří te to d p o po

Jed

w. ww

muz

es.cz

ČA

SO

VA

JÍ

●

4/

20

15

no

tli

p is

vý

vý

Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ

u

tis

k

Kč 30

ř / P

ed

pla

tit

elé

20

Kč

3/2015

●

ww

Test Fordu Tourneo Connect s rampou pro vozíčkáře: pro ženu s dítětem je ideální strana 32

●

PI

S

O

TY

T , K

EŘ

E Í S

N

DÁ

na

stra

Ča

so

Jan

Zd

pi

s

pr

a Ju

o

ty

uzes

, k t

.cz

eř

rav řičkov otn á: í se í s e

ne

vz

dá

12

va

jí

●

2/

20

Ko to u p í p o h o to d p ča o ří so te p is

15 ●

str

e sm ici li j ul ha at má ktovér o e P oj ari pr z b be PR

Z EV

w.m

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

●

an

Jed

av

ozí

no

tli

vý

ku

vý

tis

k 3 0

stra

kč

na

/ P ř

ed

pla

tit

u

elé

20

kč

24

M02

_20

15.i

ndd

:56

5

Objednávám předplatné časopisu Můžeš

1

PM

2:59

/201

3/17

JMÉNO a příjmení:

M03_2015.indd 1

ulice:

2/13/2015 9:02:15 AM

číslo popisné: 1/16

/201

5

5:50

:51

ndd

PM

1

15.i

_20

M04

roční předplatné za 240 Kč

název organizace:

PSČ:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem (uveďte jméno a celou adresu)

fakturou

telefon:

číslo účtu: 772772772/0800

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto Bariéry. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Veřejný prostor

Vladimír Charvát:

Ústí

se léčit nechce

8


č a s op i s pro t y , k t e ř í s e nev z d á vaj í

■ Přátelský veřejný prostor v průmyslovém městě? ■ Pro koho může být severočeská metropole přitažlivá? ■ Změny budou trvat léta a léta.

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Když jste se stal hlavním architektem Ústí n. Labem, jaké město jste našel? Našel jsem město, jehož nejtypičtější znak – průmysl – byl v troskách. Překvapilo mě, kolik je ve městě nevyužitých ploch a jak skomírá nepochopitelně vylidněné centrum. Proč se vlastně Ústí rozhodlo, že obnoví funkci hlavního architekta? Asi místní představitelé došli k poznání, že celkový rozvoj města nemůže být jen v rukou zastupitelů a úředníků bez komplexnějšího a dlouhodobého pohledu, bez celkové představy, která jediná může poměřit správnost nebo nesprávnost dílčích kroků, navrhovaných konkrétních opatření, nejrůznějších nápadů. Byl jsem naprosto překvapen, že velké průmyslové město vlastně nic nevyrábí. Chemička není dodnes stabilizovaná, Setuza


se rozdrobila na desítky drobných vlastníků a Tonaso má sice jednoho vlastníka, ale je to tzv. brownfield, tedy mrtvá plocha. Tyto pilíře přestaly být tahouny ekonomického, a tím i sociálního rozvoje, nepřinášejí potřebnou zaměstnanost a daně do městského rozpočtu, potřebné množství kvalifikovaných pracovních míst, tlak na rozvoj moderních služeb, nasávací efekt pro mladé odborníky… Takže i když ve městě i v okolí je pár zajímavých menších firem, když se rozhlédnete, vidíte nejvíc pneuservisů, vrakovišť, sběren šrotu… a to nejsou městotvorné aktivity. Uvědomují si to i zdejší občané. Takže utíkají vysokoškoláci, Praha nám dlouhodobě stahuje absolventy, mění se struktura obyvatel, a ti, co zůstávají, velké nároky na město, jeho funkce a budoucnost vlastně ani nemají.

�

V naší zemi bohužel není silná potřeba krásy a funkčnosti místního prostředí. Češi chtějí žít izolovaně, bezprostřední okolí i širší kvalita jejich sídel je moc nezajímá. Ideálem je izolovaný rodinný dům na izolované zahradě a nejraději i s vlastní příjezdovou cestou.

9


si tedy současnou situací sami � Jsou vinni?

V naší zemi bohužel není silná potřeba krásy a funkčnosti místního prostředí. Češi chtějí žít izolovaně, bezprostřední okolí i širší kvalita jejich sídel je moc nezajímá. Ideálem je izolovaný rodinný dům na izolované zahradě a nejraději i s vlastní příjezdovou cestou. Tento individualismus pak vede k apatii k veřejným problémům a výrazně tlumí veškeré snahy veřejný prostor změnit, zlepšit, proměnit v hodnotu, bez které by lidé nemohli být. V takové Kodani je právě kvalita veřejného prostoru na druhém místě za rodinou, u nás stěží na desátém… Myslel jsem si, že za jednu generaci tohle změníme, ale vidím, že v tomto regionu není zakódován pocit skutečného domova, tedy nejen samotného bytu. Příčiny budou historické – výměna obyvatel pro válce, překotná industrializace, ale i současné – především právě dlouholetá krátkozrakost představitelů města a jejich naprostá rezignace na originální rozvojové možnosti. Takže vidíte shluk domů, ulic, jakýchsi prostranství, ale nevidíte příjemná místa, kde by se lidé mohli setkávat, bavit, sportovat, odpočívat. To je důležité i pro lidi s postižením, seniory a maminky s dětmi. Nechceme pro ně vytvářet zvláštní kouty, které by je ještě více oddělovaly. Dobrý veřejný prostor je samozřejmě bezbariérový, ale především funkční pro každého – od správně koncipované zastávky autobusu až po park, kde si nezlomíte nohu na každém kroku. Takže musíme začínat

10

info Kdo je Ing. arch. Vladimír Charvát Architekt, urbanista, vystudoval ČVUT Fakultu architektury Praha, po ukončení pracoval na Útvaru hlavního architekta hl. m. Prahy, poté jako projektant. Zabýval se vědeckovýzkumnou činností v oblasti životního prostředí a urbanismu, působil v Ústeckém kraji, zabývá se těžbou hnědého uhlí, rekultivacemi a revitalizací krajiny a osídlení. Je aktivní u vzniku limitů těžby, obhajuje zachování sídel v krajině. V devadesátých letech pracoval na Magistrátu Ústí nad Labem v agendě primátora, spoluvytvářel velké projekty. Později si založil vlastní ateliér. Jeho doménou jsou velké krajinářské kompozice, např. Kuks – Teatrum mundi (1. cena Asociace urbanismu a územního plánování, 2013, 6. místo v Evropské přehlídce prací), Severočeská hnědouhelná pánev (14 krajin Podkrušnohoří). Je spoluautorem projektů revitalizace krajiny SHR (Jezero Milada, Jezero Most apod.), s místními politiky se mu podařilo oživit město Chabařovice. Spolupracuje s fakultami architektury v Praze, Liberci a Wroclawi. Je autorem koncepce rozvoje města Tunis s městským okruhem Formule 1.

u malých věcí – stromů, laviček, veřejného osvětlení, revitalizace náměstí, vytvářet jakési buňky, ovšem stále s vědomím žádoucího celku. Plánujete i nějaký razantní zásah? Myslíte bourání? Ne, řada objektů v centru sice nevykazuje zvláštní kvality, ale jejich majitelé jsou s nimi v zásadě spokojeni. Bohužel se nenaplnilo naše očekávání po roce 1989. Zjednodušeně řečeno: čekali jsme, že nově vzniklá třída bohatých lidí bude sebe i své okolí kultivovat, ale oni si většinou koupili ty nejhorší domy z katalogů, a tím ukazují svým dětem, co pokládají za kulturu. Proto je také raději dají na golf než na klavír. Nemáme žádné možnosti, jak frontálně přehradit cestu nevkusu. Spíš nás čeká dlouholetá osvěta, kultivace veřejného mínění, roky trpělivého vysvětlování… Nenašel jste v Ústí přece jenom místa, která mají nespornou kvalitu? Jistě, našla by se. Bohužel však jsou často zakrytá špínou a necitlivými úpravami. A jejich majitelům nebo uživatelům to moc nevadí. Máme tu i několik dobrých příkladů z legendárních šedesátých let, třeba oba plavecké bazény a koneckonců i budovu současného magistrátu. Na Klíši najdete enklávu pěkných staveb, ale skoro nikdo nechce vidět tu obrovskou šanci proměny průmyslových areálů. Jakou šanci má největší sídliště, Severní terasa?



Dobrý veřejný prostor je samozřejmě bezbariérový, ale především funkční pro každého – od správně koncipované zastávky autobusu až po park, kde si nezlomíte nohu na každém kroku. O tom vedeme velkou diskusi, zatím jsme rádi, že po privatizaci se domy daly technicky dohromady. A docela je – v podmínkách našeho kraje – výborné, že nevznikají ghetta, opuštěné paneláky. To je spíš problém starší blokové zástavby. Podle mě je nejdůležitější měnit sídliště jednak spojováním malých bytů ve větší, které přece jenom umožní komfort na dnešní úrovni, jednak úplně změnit dotační politiku. Zatím máme dotace na vyasfaltování nebo vybetonování, nejčastěji pro parkování. A říká se tomu program revitalizace sídlišť. Můžete si vybrat, jestli chcete nová stání nebo nové místo pro popelnice a kontejnery. Zatím tomu vzdorujeme, ale proč se stát spíš neptá na nové prostory pro děti, seniory, postižené, nové rekreační využití, nová místa pro příjemná setkávání? Co je důležitější – zaparkovat přímo před vchodem, nebo bydlet v místě, které je tak

příjemné, tak přátelské, že nepotřebujete tím autem jezdit jinam? Stane se Ústí někdy lákavou alternativou pro bydlení, práci, rekreaci, maminky s dětmi nebo seniory? V nejbližších letech těžko. Každé město má šanci, když má v čele osvícené muže a ženy. Nesmíme také zapomenout na jednu důležitou okolnost – toto město i celý kraj mají obrovsky vysoký podíl námezdně pracujících. Chybějí malé firmy, živnostníci, samostatně podnikající lidé. Ti by jednou mohli inspirovat potřebné proměny města. Za našeho života je potřeba všechny problémy a limity města dobře pojmenovat a pokoušet se alespoň o malé pozitivní kroky. Dramatické proměny nejsou dobré, zejména když přemýšlíte o organismu, který má za sebou staletí. A má také vážný nedostatek – stále ještě si nechce uvědomit, jak na tom je.  Pohled architekta na město s velkou tradicí zatím nemůže být veselý.

SLOUPEK Lii Vašíčkové

Jak se tam dostanu? Legislativa České republiky jednoznačně deklaruje, že všechny veřejně přístupné prostory musí být bezbariérové. Cizinec si pochvaluje, jak to je úžasné. Tuzemec ví své. Budova je historický objekt a nelze narušit čelní fasádu nebo je příliš úzký chodník a není možno tam dát šikmý nájezd… Řada vysvětlení, proč to nejde. Ti mazanější udělají šikmý nájezd takový, že i schopný a trénovaný paraplegik jej vyjede jen s velkými obtížemi. Rodiče dětí s disabilitou řeší problém, do které školy bude dítě chodit. Sama mám kamarádku, dnes již vysokoškolačku, která úspěšně složila přijímací pohovory na osmileté gymnázium. Protože budova byla bariérová, nemohla nastoupit a pokračovala dále na základní škole. Po jejím dokončení studovala jinou střední školu, kde již byla budova adaptovaná. S ParaCENTREM Fenix jezdíme dělat besedy o prevenci úrazů páteře a míchy. Vždy se účastní některý klient s mobilitou na vozíku. Při mnoha z nich našemu klientovi asistují silní mladí muži z deváté třídy nebo i pan učitel, protože mají schody. Ale jsou i školy, které jsou bezbariérové a besedy se mohl s námi zúčastnit i klient na elektrickém vozíku. A to bydlíme ve velkém městě. Na některých menších městech nebo obcích bývá situace někdy velmi zlá; nejsou bezbariérové přístupy na chodník, do obchodu, na poštu. Při návštěvě starobylého švýcarského Luzernu jsem zažila neskutečnou situaci. Na nádherný, historicky velmi cenný dřevěný most Kapellbrücke přes řeku Reuss vedou schody nahoru a na konci pak zase dolů. Na každé straně je plošina, která funguje na euroklíč. A stalo se, že na jedné straně mostu nefungovala. Chlapi se s tím chvíli potýkali, ale plošina se ani nepohnula. Paní z blízkého pouličního stánku, která prodávala turistům suvenýry, si všimla naší situace. Přišla za námi, a když zjistila, že máme euroklíč a problém je opravdu v plošině, omluvila se nám, že v jejím městě to nefunguje. Oslovila procházející muže, kteří poskytli asistenci, a současně volala rozhořčeným hlasem kamsi na radnici, že plošina nefunguje. Paní, prodavačka ze stánku, které záleží na tom, jak se cítí lidé ve městě, kde žije. Je na nás všech, abychom se snažili společnými silami, mile, laskavě, ale důsledně ovlivňovat naše prostředí a všechny, kteří jej vytvářejí.  Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry.


11

Téma: Veřejný prostor ■ Vozíčkář byl osloven, aby připomínkoval plány revitalizace ulice. ■ Prosadit komplexní pokrokové řešení vyžadovalo dlouhá jednání. ■ Stav po rekonstrukci je uživatelsky mnohem vstřícnější než dřív.

Tramvajové zastávky jsou vyřešeny vzorně, včetně níže umístěných jízdních řádů, které vozíčkář přečte.

Obroda jedné vršovické Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH a ARCHIV

M

ístostarostka Prahy 10 Ivana Cabrnochová mě v roce 2012 oslovila, jestli bych coby vozíčkář mohl připomínkovat připravovaný projekt revitalizace vršovické ulice Moskevská. Kontakt zprostředkovala Alena Jančíková z České asociace paraplegiků. Dostal jsem tak možnost vyjádřit se k plánům architekta Petra Kučery, jehož cílem bylo znovu oživit fenomén kilometr dlouhé Moskevské třídy a okolí. Tato rušná tepna Vršovic byla dlouho neudržovaná a procházka po ní nebyla zrovna příjemná záležitost. O bezbariérovosti nemluvě. Urbanistický plán zahrnoval komplexní řešení s jasným vymezením prostoru pro chodce i cyklisty, výrazným zklidněním dopravy, omezením parkování a bezpečným využíváním tramvajového provozu. Prosazení této koncepce včetně důrazu na bezbariérovost byla výrazná osobní inicia tiva právě Ivany Cabrnochové, která je od loňského roku senátorkou Parlamentu České republiky. „Pracovala jsem v nemocnici a vystudovala tělesnou a zdravotní výchovu zdravotně postižených na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Během studia jsem začala chápat, že svět okolo nás musí

12

být přizpůsobený potřebám všech jeho obyvatel a neměl by být použitelný jen pro zdravé a mladé.“ Přiznává, že prosadit navržená řešení bylo těžké. Proběhly stovky jednání mezi jednotlivými účastníky rekonstrukce, kam patří řada firem a institucí – od kanalizací přes dopravní podnik až po památkáře. S posledně jmenovanými přitom byla komunikace obzvlášť složitá, protože se stavělo v památkové zóně a v sousedství kulturních památek (zámečku a dvou kostelů). „Často proti sobě stály požadavky na bezbariérovost a požadavky na zachování historického vzhledu,“ vysvětluje Ivana Cabrnochová. „Mnoho příkladů odjinud jsme přitom neměli. V České republice je v poslední době spíš tendence předělávat centra měst jako repliky historického stavu. My jsme chtěli přestavět ulici tak, aby se nejednalo o obnovu stavu z 30. let 20. století, ale aby to byla ulice odpovídající současným potřebám. Pro mě byla inspirativní Vídeň nebo Drážďany.“

Připomínky pomohly Revitalizace byla po téměř dvou letech dokončena v říjnu loňského roku. Vypravil jsem se tedy osobně konfrontovat realitu s plány a mými připomínkami k nim. V roce 2012 jsem vyjádřil v kostce tyto náměty:

P ovrch chodníků a ulic by měl být co nejhladší; není-li to jinak možné, nechat v dlažbě alespoň hladší pruh o šířce jednoho metru. P arkovacích míst pro vozíčkáře by měl být dostatek a měla by umožňovat snadný nástup z obou stran vozu včetně blízkého nájezdu na chodník. T ramvajové zastávky by mohly být tzv. vídeňského typu – tedy vyzdvižení vozovky mezi ostrůvkem a chodníkem na jejich úroveň. U lice by měla disponovat alespoň jedněmi bezbariérovými veřejnými toaletami. V případě různých kovových roštů kolem stromů nebo odtokových kanálů nepřekročit šířku mezery nad 2,5 cm kvůli zapadávání koleček vozíků. Z přístupnění obchodů – celková rekonstrukce chodníků by mohla být vhodnou příležitostí k odstranění častých vstupních schodů. I nformační tabule by měly být ve vhodné výšce pro člověka sedícího na vozíku. Moje nedávná důkladná procházka po Moskevské ulici ukázala, že se něco povedlo hodně, něco méně. Každopádně celkový dojem je s předchozím stavem nesrovnatelný. Chci tedy začít pochvalou, protože následně budu spíš hledat mouchy.


č a s op i s pro t y , k t e ř í s e nev z d á vaj í Vodicí pásy na některých místech představují příjemnou alternativu, jak pohodlněji přejet dlážděnou ulici.

Pohled do nedávné minulosti, kdy dostávala nový kabát nejen samotná ulice, ale i zámeček Rangherka.

ulice Auto jsem zaparkoval v přilehlé ulici Borodinská, do které revitalizace zjevně také zasáhla. Hned ale musím konstatovat, že vyhrazené vozíčkářské místo není dostatečně široké a cesta k nejbližšímu nájezdu na chodník vede po docela nepříjemné dlažbě. Paradoxně chodník na druhé straně, podél kterého se také parkuje, má obrubník snížený na minimum, leč stání vyhrazené pro invalidy u něj není. Chodníky jsou dlážděné mnohem příjemnějšími malými kostkami. Horší je to na některých přechodech pro chodce. Ty jsou všechny vybaveny vzornými nájezdy, ale dláždění některých napojených ulic je tvořeno velkými kostkami. Občas lze využít široký vodicí pás pro nevidomé, ale není u všech takto kostrbatých přechodů. Nejde sice o nepřekonatelný problém, ale je potřeba dávat pozor. Vrátím-li se k parkování pro vozíčkáře, tak jsem na rohu s ulicí Kavkazská našel jedno místo udělané přímo vzorově. Zde je snížený obrubník u samotného stání. Celkově jsem však na moc speciálně vyhrazených míst pro vozíčkáře nenarazil. Několik bylo přímo pro konkrétního uživatele. I podél silnice se parkuje dobře. Pás pro cyklisty totiž tvoří bezpečný odstup od vozovky. Při vysedání se tak nemusíte cítit ohroženi. Tramvajové zastávky zaslouží nejvyšší pochvalu. Projektanti nakonec zvolili

�


13


SLOUPEK Daniely Filipiové

V Moskevské ulici se nachází řada bank. Některé jsou dobře přístupné včetně bankomatů, jiné naopak vůbec.

zastávkové mysy. Chodník se v místě � tzv. zastávky rozšiřuje do vozovky. Zároveň byly

spojeny zastávky autobusu i tramvaje, což je příjemné, neboť odpadá přecházení z místa na místo. Jízdní řády jsou ve vhodné výšce, takže i vozíčkář je dobře přečte. Všechny linky mají i nízkopodlažní spoje.

Včas se pochopit

Toalety zatím chybí Co jsem hledal marně, byly bezbariérové veřejné toalety. Podle Ivany Cabrnochové se na záchodech pracuje. V ulici jsou dvě stará uzavřená WC, jedno v majetku obce, jedno v majetku státu. Jejich obnova si vyžádá ještě nějaký čas. Pokud jde o kovové rošty, tak jsem narazil jen na několik kolem stromů. Ty byly vzorně sjízdné, bez příliš velkých mezer. Především je ale vůbec není nutné přejíždět, protože kolem je dost místa. Navíc okolo většiny stromů byl jen zhutněný písek. Bohužel musím konstatovat, že vstupy do obchodů se zpřístupnit příliš nepodařilo. Je však otázka, do jaké míry to bylo možné. Většina provozoven má alespoň jeden schod. Najdou se ale i výjimky – obuv, potraviny, řeznictví, cukrárna, knihkupectví, pekařství, květiny a několik bank (přesně čtyři ze sedmi). Pohříchu ani jedna bezba riérově přístupná restaurace.

Proběhly stovky jednání mezi jednotlivými účastníky rekonstrukce, kam patří řada firem a institucí. Všechno dokonalé není, u tohoto parkovacího místa pro vozíčkáře chybí nájezd na chodník i po rekonstrukci.

Místo nezdravého posedávání po hospodách tedy může vozíčkář podniknout procházku po Heroldových sadech kolem Vršovického zámečku – tzv. Rangherky s obřadní síní a domovem pro seniory. Budova je krásně opravená včetně příjezdové dlážděné cesty. Největším problémem bude strmý kopec. Stejně jako kolem kostela sv. Václava na náměstí Svatopluka Čecha. Kostel ovšem na rozdíl od zámečku bezbariérový není. Kdybych měl dát realizaci projektu známku jako ve škole, asi by to byla dvojka. Některé mnou zmíněné připomínky (WC a schody do obchodů) nešly přímo ovlivnit, něco také vzniklo jako kompromis s památkáři. Každopádně bych dal jedničku za snahu těm, kteří plán prosadili. A to má Praha 10 ještě další projekty. Vedle jiných vznikne v rámci rekonstrukce bývalého obecního penzionu deset bezbariérových startovacích bytů pro osoby po úrazu míchy. Zde si budou tito lidé zvykat na život s handicapem. V návaznosti na to už v blízkosti vzniklo bezbariérové dětské hřiště v kompletně bezbariérovém Malešickém parku. Nezbývá než držet palce, aby se podobných projektů dařilo prosazovat co nejvíce. 

V dnešním příspěvku se asi budu v mnohém opakovat v tom, co jsem za ta léta, kdy do Můžeš přispívám, napsala. Nicméně si myslím, že není na škodu některé věci stále připomínat, aby se konečně uchytily. Nechci jen plakat nad tím, jak je vše špatné, to rozhodně ne, mnohé se zlepšilo, ale… Život handicapovaných ve městech není jen o vhodném bydlení, jak si možná mnozí zdraví myslí. Je to o možnosti volného pohybu všude tam, kam by se dostal chodící člověk. (Ano, výjimku mohou tvořit některé historické stavby, které nelze z faktických důvodů zpřístupnit.) Bohužel realita je mnohdy taková, že je třeba stále svádět boj se stavebními úřady a stavebními firmami. Velkým nešvarem je například nedodržování vyhlášky o přístupnosti bytových domů s více než třemi byty. Další velmi nepříjemnou realitou každodenního pohybu po městě jsou nesprávně provedené nájezdy na chodník. Nevím, kdo usoudil, že maximální možný výškový rozdíl mezi vozovkou a chodníkem uvedeným ve vyhlášce – dva centimetry – je třeba realizovat. Ráda bych toho člověka před takový nájezd, který je navíc vzhledem k rostlému terénu do prudšího kopce, posadila na vozík, a ať si zkusí ten dvoucentimetrový schůdek překonat bez rizika úrazu, a navíc mezi lidmi, kteří (nevím proč) před vámi uhýbají tak, že se vám vrhají pod vozík. Začíná se objevovat i to, že při rekonstrukci původně zcela bezbariérového objektu z něj páni architekti (z velmi renomovaných architektonických studií) udělají bariérový. Dokud nebudou lidé k sobě navzájem chápaví, budeme se s těmito (a dalšími) problémy potýkat stále. Takzvaně zdraví a handicapovaní musí žít v jednom společenství, a to nejen v dospělosti. Dokud nebudeme mít integrované školství již od předškolního věku, kdy zdravé děti budou vyrůstat s dětmi s různým typem handicapu, kdy zcela přirozeně a nenásilně dojde ke vzájemnému respektu a pochopení potřeb a schopností handicapovaných, situace se bude měnit těžko – a hlavně dlouho...  Autorka je senátorka.

14



■ Komunitní plánování jako skvělá metoda. ■ Nejde o výkazy, ale o skutečná řešení. ■ Když lidé nechtějí jen nadávat.

Litoměřice? Přátelské město! Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

V

íte, kolik je ve vašem městě nezaměstnaných? A kolik z nich má zdravotní postižení? Víte, kolik lidí potřebuje chráněné bydlení nebo lůžko v azylovém domě? Víte, kde mohou cvičit, a dokonce i posilovat senioři a kde najdete asistenta pro vašeho blízkého? Desítky a desítky takových otázek si dává litoměřický komunitní plán sociálních služeb a na každou hledá konkrétní odpověď. Však také nevznikl jako soubor momentálních nápadů, ale dlouhodobou systematickou spoluprací města s poskytovateli sociálních služeb, neziskovými organizacemi, církevními charitami i nejrůznějšími městskými zařízeními.

Čtyři týmy Staré královské město s historickým jádrem se připomíná už od první třetiny třináctého století. V proudu času zažilo časy slávy i úpadku, a stalo se atraktivním cílem turistů. Památkáři tu odvedli skvělou práci a ochránili nejen množství překrásných domů, ale i celou tvář historického centra. K ní patří i největší náměstí s dlažbou z kočičích hlav, což je docela těžká překážka pro vozíčkáře nebo maminky s kočárky. Jenomže zdání klame – Litoměřice mají


Renata Jurková by mohla komunitní plánování vyučovat.

Bezbariérové trasy vedou i na místa spjatá s dávnou historií města.

mapu bezbariérových tras, která vám ukáže cestu celým centrem a jeho nejbližším okolím. Lidé se zdravotním postižením jsou také ústředním tématem skupiny sociální pomoci; komunitní plán předpokládá především zvýšení jejich zaměstnanosti, a tedy i soběstačnosti. Nejde jen o sociálně-terapeutické dílny, ale především o hledání možností na otevřeném trhu práce. Předpokládá se, že cílená pomoc by mohla ročně zlepšit život čtyřicítce občanů. V pětadvacetitisícovém městě je to málo? Když připočítáme jejich rodinné příslušníky, jde možná o stovku lidí, kteří se ocitnou v kvalitativně nové situaci. A další místa připravuje Diakonie ve svých chráněných dílnách. Ve městě tak přibývá adres, kde se nejen pečuje a chrání, ale kde se dají najít i nové příležitosti. Druhá skupina se intenzivně zabývá seniory. Vedle širokého seznamu služeb dominuje ambiciózní cíl – zachování a podstatné rozšíření domova pro starší občany s poruchou paměti. Přibývá jich i na severu Čech a současné zařízení jednak není velké, jednak postrádá bezbariérovou úpravu. Takže komunitní plán předpokládá nové prostory pro padesát klientů. Ale pozor – provozní náklady pak budou skoro sedmdesát milionů ročně a sama rekonstrukce bude stát přes šedesát milionů. Typický příklad, kdy se musí spojit město, kraj, Evropská unie, zdravotní pojišťovny, neziskové

� 15

Téma: Veřejný prostor Klienti litoměřické Diakonie, jedné z nejaktivnějších neziskovek ve městě.

A odpovědnost za celý projekt � organizace… si bere Farní charita Litoměřice.

Třetí tým má program skoro nekonečný: osoby v přechodné krizi, ohrožené drogou, etnické menšiny. V Litoměřicích dobře vědí, že tyto lidi nelze vystěhovat za město. A otevřeně přiznávají, že krizové lokality – ubytovna v Mlékojedech, Hotel Labe, Dómská ulice, Revoluční ulice nebo Vojenská ubytovna město vůbec nezdobí. Co s tím? Především postupně překonávat bariéry na trhu s bydlením, rozetnout neblahý řetězec dluhů, exekucí a bezdomovectví. Azylové bydlení pomůže – ale na jak dlouho? Tito lidé potřebují terénní podpůrnou službu právě ve chvíli, kdy se mají postavit znovu na vlastní nohy. Cíl? Zmenšit podíl návratů do azylového ubytování v průběhu roku pod 50 %. Jedna z cest – systém garancí nájemního bydlení, kdy záruku za nájemníka dává poskytovatel sociálních služeb. Nejde jen o desítky občanů s novou nadějí, ale také o vlídnější tvář města, postupně zbavovanou ghett. Čtvrtá skupina se pravidelně schází nad zdánlivě obyčejným tématem – rodina, děti, mládež. I v příjemném městě přibývá rozvodů, opuštěných matek s postiženými dětmi, přibývá mladých pijáků, uživatelů drog i násilného chování mladých. Velkým bojovníkem za zlepšení je tu neziskovka Práce v Srdíčku je jen pro mimořádně obětavé.

16

Naděje. Cíl? Především zajištění provozu nízkoprahového zařízení – nabídka volnočasových aktivit pro děti a mládež z rodin v nepříznivé sociální situaci, nabídka pomoci a rady v situacích, kdy se rodina postarat nechce nebo nemůže. Zdánlivou drobností je vybudování dětského hřiště u azylového domu pro rodiny. Malí a mladí azylanti tak mají příležitost ukázat, že jednak nemusí být hrozbou pro své okolí, jednak umějí i cosi jiného než se poflakovat a přemýšlet, jak provést nějakou neplechu.

Městské zařízení Srdíčko oceňují mnozí rodiče – péče a program jsou tu vzorné.

Když není místní politika k smíchu Litoměřice jistě nejsou nejlepším místem na Zemi. Přes svou úhlednost, pořádek a rozvinutý systém služeb (i sociálních) mají své nedostatky. Konečně se po mnoha letech opravuje druhdy příšerné a nepohodlné autobusové nádraží, generální rekonstrukce Tyršova mostu je důvodem k mnoha nadávkám řidičů na objížďkách, kriminalita není hrozivá, ale významně neklesá. Komunitní plánování sociálních služeb tu však přineslo důležitou změnu – všichni poskytovatelé se scházejí u jednoho stolu, vzájemně konfrontují své představy a kontrolují, zda každý partner dodržel své sliby. Ale hlavně – město se bezprostředně dozvídá pravdivé

Díky komunitnímu plánování víme o městě mnohem více, než kdybychom jen tak tradičně jednou za rok pobesedovali s občany. informace ze sociálních skupin, do nichž by úředník třeba těžko pronikl. I neziskové, církevní a další organizace tak jsou slyšeny a zároveň nemohou říci – to oni! Oni v Litoměřicích vlastně nejsou, všichni se hlásí k zájmenu my. Jak říká vedoucí odboru zdravotnictví a sociálních služeb litoměřické radnice (a duše komunitního plánování ve městě) Renata Jurková: „Díky komunitnímu plánování víme o městě mnohem více, než kdybychom jen tak tradičně jednou za rok pobesedovali s občany. Vlastně jdeme proti trendu – zatímco jinde si stěžují na nezájem, pasivitu a jistou uzavřenost lidí, my máme informací i podnětů dost. A řekla bych, že máme i velkou důvěru a ve městě přibývá aktivních lidí, kteří se angažují. Politika, často vysmívaná a odmítaná, tu dostává obyčejné lidské rozměry. Občané vidí, že Litoměřice jsou jejich.“ 



■ Přední historik architektury o důležitých souvislostech. ■ Některá témata nejsou nová, jen zaprášená. ■ I památky mohou být přívětivější.

Příjemný veřejný prostor umíme už dávno Přestože má stále kancelář na Hradě, k problémům současné architektury má Zdeněk Lukeš velmi blízko.

Text: Zdeněk Lukeš Foto: Jan Šilpoch

K

dyž se podíváme do historie veřejných prostorů třeba v Praze, tak zjistíme, že ty nejhezčí a nejpřátelštější vznikly na konci 19. a začátku 20. století, a byly to především parky a sady, určené nejen k oddechu, ale také k vytváření příjemné atmosféry, která přirozeně upevňovala vztah obyvatel i návštěvníků k městu. Dnes bychom řekli – přátelský veřejný prostor. Tehdy jistě neexistovaly požadavky třeba na bezbariérová řešení, ale na fotografiích jasně vidíme, že cílem nebylo zaplnit nějaké místo čímkoli; estetická, ale i technická řešení opravdu respektovala potřeby člověka. Příkladem budiž třeba Stromovka, Letenské sady, překrásný prostor kolem dnešního Muzea hl. města, ovšem dnes zničený magistrálou stejně jako Čelakovského sady. Požadavek budování podle nejnovějších zdravotnických a hygienických zásad platil docela samozřejmě i pro nejrůznější zdravotnické a sociální stavby. A k tomu vždy co nejlepší vnější prostředí, např. park. Dnešní Psychiatrická nemocnice v Bohnicích patřila ve své době k nejmodernějším areálům v Evropě. Vynikající řešení najdeme třeba i v Kroměříži nebo Opavě.

Přehlídka vynikajících architektů První republika přišla přes všechny hospodářské problémy s velkorysou výstavbou nemocnic a sociálních ústavů. Dnešní Thomayerova nemocnice v Praze 4 vznikla jako velký a moderní areál sociálních domovů, kde nebylo jen ubytování; starší nebo zdravotně postižení lidé měli k dispozici dílny, farmu i kapli, takže z dnešního hlediska bychom mohli mluvit o naprosto komplexním bydlení pro specifickou skupinu lidí. I ke zmíněným Bohnicím byl přidružený statek. Legendární sanatorium pro léčbu tuberkulózy ve Vyšných Hágách byl nejen architektonický skvost, ale také asi největší stavba tohoto druhu v Evropě. Pozoruhodné je, že v podmínkách soutěží na tyto stavby vždy byla požadována účast architekta a lékaře. Velmi se dbalo na funkční komfort. A to platilo už v samotné výuce na fakultách. Vznikly úžasné dvojice, třeba František Čermák a Gustav Paul. Velkým specialistou na nemocnice byl Bedřich Adámek, autor celého areálu Ústřední vojenské nemocnice


v Praze. Bedřich Rozehnal vytvořil mimo jiné i Dětskou nemocnici v Brně, krásný příklad bezbariérového přístupu. A máme i další velká jména – Antonín Tenzer, žák Pavla Janáka, který těsně před druhou světovou válkou s kolegou Ferdinandem Podzemným vyprojektoval motolskou nemocnici, realizovanou až mnohem později. Nebo Vít Obrtel, člen Devětsilu, básník a skvělý architekt; připomenu jen jeho

nemocnici v České Lípě. Detailní seznam by měl desítky jmen. Ovšem tyto stavby by nevznikly bez jisté společenské atmosféry. Nesmíme zapomínat, že lékaři byli často i v malých městech nositeli nejmodernějších kulturních trendů, měli blízko k výtvarnému umění, k literatuře… Takže jejich slovo platilo i při rozhodování o obecních a městských investicích. A důležitý byl také naprosto živý kontakt

�

17


SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Zatím se daří

info nejlepší práce z mnoha zemí � s Evropou, byly u nás dobře známy a inspirovaly naše architekty.

Sociální výstavba? Dříve běžná… Je pozoruhodné, jak dlouhá je u nás tradice moderního přístupu k sociální výstavbě. Až se musíme divit, že dnes se leckdo pokouší objevit toto téma jako novinku. Například v Praze byl celý odbor Městského stavebního úřadu, tedy instituce, kde se připravovaly veřejné zakázky – školy, mosty, kanalizace, věnován sociální výstavbě. Stavěly se domy pro nejchudší obyvatele. Samozřejmě nešlo o luxus, náklady byly co nejmenší, byty byly miniaturní, ale to neznamenalo, že šlo o nekvalitní architekturu. Naopak. Každá pražská čtvrť, která měla svou radnici, musela zajistit sociální výstavbu. Dokonce i Malá Strana musela mít dva sociální domy. Přitom i za touto prací najdeme mnoho velmi renomovaných architektů. Takže nemusíme jen a jen vynalézat, stačí se podívat do vlastní minulosti. A s tím souvisí i naše schopnost využívat díla starší a stará k současným účelům. Byl jsem u zásadních proměn areálu Pražského hradu, kdy jsme po roce 1989 chtěli otevřít tuto naši nejvýznamnější památku lidem. Důležitým požadavkem byla, pokud možno, bezbariérová řešení. V každém historickém objektu jde o neobyčejně složitý problém, natož na Hradě.

Kdo je Ing. arch. Zdeněk Lukeš Historik architektury. Narodil se v Praze v roce 1954 ve výtvarnické rodině, studoval architekturu na ČVUT, poté pracoval deset let v archivu architektury Národního technického muzea v karlínské Invalidovně. Od roku 1990 působí jako památkový expert Pražského hradu. Kromě toho byl děkanem Fakulty architektury v Liberci, nyní působí jako hostující profesor New York University v Praze. Je autorem a spoluautorem asi 40 knih, mnoha článků, každý týden publikuje text o moderní architektuře v Lidových novinách. Připravil řadu výstav, např. Jože Plečnik, Emil Králíček, Architektonický kubismus, Pražský funkcionalismus…, pro veřejnost pořádá Psí vycházky za architekturou a různé přednášky.

Ale východiska se našla – dnes je bezbariérový přístup i do Vladislavského sálu, což je u gotického objektu doslova unikátní. Ale když můžete využít nové materiály, např. sklo, a úplně nová technická řešení, otevírají se dříve nevídané možnosti. A končí také zdánlivě neotřesitelné výmluvy. To je, mimochodem, velký odkaz české architektury 20. století – trvalá kvalita je vždy spojena s vysokou technickou i estetickou úrovní tvůrců a kultivovanými investory. 

Legendární sanatorium pro léčbu tuberkulózy ve Vyšných Hágách byl nejen architektonický skvost, ale také asi největší stavba tohoto druhu v Evropě. 18

Města byla v minulosti oslavována, ale i odsuzována. Ne nadarmo nazval Chelčický Prahu „nevěstkou Antikristovou“, neboť zločin v takovém množství lidí byl utajitelný, a navíc se tam sdružovali a mezi sebou diskutovali „kacíři“ všeho druhu. Města již ve středověku se postavila často proti vládě, králi, císaři, a později se stávala iniciátorem různých revolucí a byla dobývána obtížněji než hrady. Vedle této vojenské významnosti byla ale města často nositelem nejen odporu, ale i zdrojem nových myšlenek – včetně těch humanistických. Mezi ně patří bezesporu i názor, že handicapovaní jedinci jsou přes všechny své obtíže především lidé, mají stejnou podstatu jako ti zdraví, a proto patří mezi ostatní, mají žít s nimi pohromadě. Proto je třeba i ve městech pro ně vytvořit takové podmínky, aby se jejich život příliš neodlišoval od většiny lidí. Aby i oni se mohli ve městě pohybovat, aby se i oni mohli jít či jet podívat na představení v divadle, poslouchat hudbu v koncertní síni, vidět spolu s ostatními fotbalový zápas – a samozřejmě v dětství a mládí chodit do školy společně s ostatními. Bezpochyby dobrá a krásná myšlenka. Na venkově, kde nejezdila auta, to bylo jednodušší. Ale města byla nesystematicky, často bez jakéhokoliv plánu, stavěna pro zdravé, a tak trochu i rvavé, sebe prosazující lidi. V současnosti, kdy většina z nás přijala tyto základní humanistické myšlenky o rovnosti lidí, jsme postaveni před úkol to nějak vyřešit. Jak? No zpřístupněním. A tak architekti vymýšlejí a různé nevládní občanské iniciativy včetně Konta Bariéry, které to považuje za svůj základní úkol, podporují úpravu měst tak, abychom si všichni, ale opravdu všichni mohli být rovni. A když již to s tou rovností trochu kulhá, tak abychom alespoň všichni včetně těch, kteří mají určité fyzické potíže, mohli sdílet to, čemu se moderní terminologií říká veřejný prostor. Patří do toho náměstí, přechody ulic, doprava, ale i vstupy do divadel a do památkových objektů. Je to drahé a zdravým se tyto náklady někdy špatně vysvětlují. Ale v této části světa, poprvé v dějinách Evropy, nebyla už sedmdesát let válka! Tak na toto zpřístupnění měst opravdu všem musíme, ale opravdu musíme nalézt peníze. Zatím se to daří.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Jeden vizionář rozhýbal celou školu. ■ Chceme vytvořit tradici. ■ Firmy mají dobré nápady, jak pomoci. O peníze v charitě jde vždycky, ale v tomto případě až na druhém místě. Nejdůležitější je hodina pohybu pro dobrou věc, při které se na startu v Babicích potkali prvňáci, kuchařky, paní uklízečka i pan ředitel. Foto: archiv Open Gate

Charitativní běhy, turnaje, soutěže

J

e jaro, a tak se na mém stole shromažďují z celé republiky nápady na charitu spojené s pohybem, s přírodou. Dnes jsou takové akce docela běžným způsobem fundraisingu. Někdy vás ale vynalézavost organizátorů překvapí. Kousek za Prahou, v Babicích, sídlí prestižní základní škola a gymnázium – Open Gate. V hlavě zástupce ředitele školy Petra Cháry se zrodil nápad, který běhání pro dobrou věc posunul dál. Pro Konto Bariéry totiž běželi loni 30. 9. všichni. Žáci základní školy, studenti gymnázia, učitelé, knihovnice, uklízečky, kuchařky z jídelny. A samozřejmě vedení školy. Každý účastník si mohl zvolit délku trasy. Běželo se od sta metrů do osmi kilometrů. Za každý kilometr zaplatil běžec do pomyslné kasičky Konta Bariéry dvacetikorunu. Všichni z Open Gate nakonec dohromady uběhli 930 kilometrů, zhruba 22 maratonů. Někteří věnovali větší obnos, než měli. Nultý ročník akce s krásným názvem Run and Help přinesl pro Konto Bariéry krásnou částku 25 000 korun.

Peníze pomohly malým plavcům Konto Bariéry peníze věnovalo dětem, které nemohou běhat po lese v Babicích ani jinde – handicapovaným malým plavcům. Ve vodě se totiž pohybují jako štiky, na suchu sedí na vozíčku. Na opravdu dojemné setkání při předání šeku v Babicích se nedá zapomenout. Akce se líbila malým prckům, kteří vůbec nevěřili, že by dokázali uběhnout tři nebo pět kilometrů, i teenagerům, kteří mají většinou jiné zájmy než lítat po lese v teniskách.


Na opravdu dojemné setkání při předání šeku v Babicích se nedá zapomenout. Akce se líbila malým prckům, kteří vůbec nevěřili, že by dokázali uběhnout tři nebo pět kilometrů. Zkrátím to: nezůstane jenom u nultého ročníku. Ve dvou dubnových týdnech se do prvního ročníku hlásí zhruba 15 škol, několik firem, a dokonce i kluby senzačních seniorů. Přihlášky ještě nejsou uzavřené. Jednoduchý princip: každý účastník běhu si najde svého partnera, který jednodenní akci na hřišti, běžeckém oválu anebo v přírodě zaštítí. Třeba za Gymnázium Jaroslava Seiferta v Praze 9 mám už příslib jejich absolventů, Tomáše Sedláčka a Radka Špicara. Jednáme s Jaromírem Jágrem a střední školou na Kladně, kde studoval. Každý tým bude vědět předem, komu vyběhané peníze pomohou. To budeme garantovat my z Konta Bariéry.

Létající kameny a červené nosy Sport ale spojuje zdravé a handicapované ve spoustě dalších oborů. Například advokátní kanceláře MT Legal patří v rodině firemních fondů Konta Bariéry mezi nejmladší. Mladí právníci jsou aktivní a přemýšlejí, jak nám dále pomoci. A protože se někteří členové kanceláře věnují curlingu, napadlo je, že na turnaji Létající kameny,

který spolupořádali, dají prostor Kontu Bariéry. Využili jsme nabídky a dali o sobě vědět 32 týmům turnaje, 32 potenciálním dárcům, tím, že si jejich členové mohli rovnou na místě koupit náš červený nos. A co třeba šlapat na kole pro dobrou věc? To je nápad jednoho velkého operátora platebních karet. Připravuje cyklistický závod; jde už o prověřenou akci pro VIP klienty, kteří budou závodit v jejich barvách. Za každý ujetý kilometr pro dobrou věc věnuje firma potřebnou částku konkrétnímu znevýhodněnému sportovci, jehož vytipujeme z klientů našeho projektu Sport bez bariér. Tak takhle se před létem přemýšlí v byznysovém prostředí. To není špatná zpráva, že? Přeji pěkné jarní dny.  Vaše Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry [email protected]

19

Umělci Konta Bariéry ■ Světoznámá česká sochařka používá netradiční materiál. ■ Se skleněnými kvádry se pere sama. ■ Po letech bude zase vystavovat.

Sklo vás pohltí Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch, Gabriel urbánek

G

izela Šabóková zvolila náročnou cestu. Soch v životních velikostech (mnohdy vyšší než sama autorka), jejichž stavebním materiálem je sklo, najdeme jen málo. Paní Gizela se navíc s materiálem pere sama, vytesá, vyřeže a vybrousí jej do finální podoby. Je především sochařkou, věnuje se tavenému sklu, maluje vitráže, čas od času vytváří i užité nádoby či vázy. Od roku 1979 vystavuje po celém světě a její skleněné skulptury zakoupila mnohá význačná muzea. Paní Gizela pochází z maďarské oblasti Slovenska a po přestěhování do Čech se musela naučit jazyk a začlenit se do nového prostředí. Při výuce češtiny přečetla skoro celého Jiráska a na dotaz paní učitelky, kdo by chtěl jít na vysokou školu, zvedla ruku i ona. Paní učitelka ji však nezapočítala. Paradoxně však právě tahle kantorka patří mezi osoby, které paní Gizelu posunuly až na vysokou školu a možná i mezi uznávané umělce. „Chtěla jsem jí ukázat, že se mýlí, strašně mě urazila. Takhle podcenit dítě by nikdo nikdy neměl. Mě to posunulo, někoho by to mohlo zlomit,“ vzpomíná paní Gizela. Od mala toužila malovat, a když do školy přišli náboráři učiliště skláren Český Křišťál z Chlumu u Třeboně, neváhala ani chvilku.

Joungvile tavené sklo, pomalované, probarveno v tavbě, 2012

20

S pomocí dvou šikovných kantorek objevila svět výtvarného umění a na jejich radu také po dvou letech přestoupila na Střední školu sklářskou v Železném Brodě k profesoru Olivovi. Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Stanislava Libenského ukončila v roce 1979. „Tito čtyři pedagogové mi dali křídla! Kéž bych to mohla někomu vrátit,“ říká paní Gizela. Vyzbrojena několika sklářskými řemesly a studiem v nejlepších ateliérech svého oboru nastoupila dráhu umělce na volné noze.

Světlo v pasti skla Když se paní Gizely zeptám, proč zrovna sklo, chvilku přemýšlí. „Protože sklo vás pohltí a už nepustí,“ odpoví nakonec. Na první dojem lakonická odpověď, brzy ale pochopím, že se v ní skrývá daleko víc. Ačkoli sama to slovo během našeho povídání nepoužije, z fotografií, které mi ukazuje, čiší čistá vášeň pro práci s tímto netradičním sochařským materiálem. Snad nejvíce je to cítit, když vypravuje, jak její sochy vznikají. Paní Gizela spolupracuje s manželem Karlem Bartoníčkem, který je podle jejích slov technologem, asistentem, celoživotním podporovatelem a občas i psychologem. Vlastní spolu několik sklářských pecí, kde pan Karel utaví ve formě základ budoucího díla. Jsou to syrové skleněné desky různých

Skokan tavené sklo, probarveno v tavbě, 2012

Balerína řezané, pomalované, tavené sklo ve formě, 2014



info Kdo je Gizela Šabóková tvarů. Pak přichází fáze, kterou má paní Gizela nejraději, totiž když si nasadí ochrannou dýchací masku, zástěru a brýle, vezme do ruky pneumatický diamantový nástroj a začne dolovat tvar a razit cestu světlu. Ukazuje mi fotografii, kde takhle oděná s nástrojem v ruce zápasí s velkým skleněným kvádrem. „Je to objevování zázraku,“ říká. Na moji poznámku, že se zřejmě nejedná o úplně ženskou práci, se jen usměje. „Když už má dílo základní obrysy, postavím jej před sebe a musím se s jeho existencí nejdříve srovnat. Najednou se zhmotnilo něco, co jste dosud měl jen v hlavě. Stojí to před vámi, a abych mohla pokračovat, musíme se seznámit,“ pokračuje ve vyprávění známá sochařka. Postupuje pak od větších ke stále menším detailům, řeže, brousí a tvaruje, až docílí naplnění svých představ. Všechnu autorskou práci dělá ještě dnes sama; i v tom spočívá její jedinečnost. „Je těžké sdělit cizím rukám, co cítíte a chcete vytvořit. Také při té práci objevíte nové možnosti, posunete se. Někdy změním představu, ctím materiál, poslouchám a učím se. Chci jen esenci, co nejmíň a nejjednodušeji. Když se to stane, žasnu,“ líčí paní Gizela. Během roku zatím zvládne tři velké objekty, i když se jim věnuje každý den. Pracuje současně na více kusech. Inspirace k ní nepřichází meditací ani soustředěním, spíše naopak. „Ty nejlepší věci mě nenapadají u stolu, ale v běžném životě, úplně nejvíc při řízení auta, kdy míjím situace a nekonkrétní kulisy, které moje fantazie přetaví v sochu. Střídání světla a stínu z okna auta mě dostává do úžasu. Zaznamenávám do očí, do mysli. Pak to jen nezapomenout,“ směje se sochařka. Proces je podle ní terapie a v kombinaci


s vloženým prožitkem, náladou a zkušenostmi vznikne výsledné dílo. Její sochy však dokončuje až světlo tím, jak prochází skulpturou. „Já světlo lapám do pasti, programově zdržuji a vypouštím tam, kde ho potřebuji. Postupná řeč světla je neoddělitelnou součástí celého dojmu. Někdy slunce vytesaný kus na chvíli oživí a změní. Ale pro mě je velice důležité, aby tvar promluvil i s minimem světla, další životy získává intenzitou a změnou světla. Záleží, kde je socha postavena a jak je nasvícena,“ říká. Podstavce, které si paní Gizela nechává ke svým sochám vyrábět, jsou kvůli světlu často otočné. Když si tuhle celistvost uvědomím, začínám chápat, čím že sklo člověka uchvátí a už nepustí.

Svoboda díla Když se řekne sklo, nevyskočí na mysl snad nikomu slovo sochařství, spíše architektura nebo design. I k oběma těmto slovům má světoznámá česká sochařka celkem blízko. Většinu svých velkých soch vytváří jako součást architektury, do interiérů sběratelů. Podle paní Gizely je štěstí, že má možnost realizovat tak velké sochy. K menším objektům se prý bude muset vrátit, věk je neúprosný. V menších sériích dvou až tří kusů vytváří také design, například mísy, popelníky, vázy. Je to doplňková disciplína pro radost její i sběratelů. Důležité pro ni však je, aby měla v tvorbě svobodu a nad svou prací kontrolu. Založila vlastní občansky prospěšnou společnost na záchranu architektonicky cenné budovy a věnuje se i charitativním projektům. Zúčastňuje se projektu v Africe a pravidelně přispívá také do Aukčního sa-

Česká sochařka a malířka s maďarskými kořeny pracující se sklem. Držitelka několika mezinárodních ocenění. Její práce jsou zastoupeny v muzeích, galeriích i soukromých sbírkách doma i v zahraničí, na kontě má několik desítek samostatných výstav po celém světě. Přednášela na workshopech zahraničních univerzit a je držitelkou několika ocenění. Žije a tvoří střídavě v Praze a v severních Čechách.

lonu výtvarníků Konta Bariéry. „Pomáhat je potřeba. Mně v životě pomohla spousta lidí, ať už přímo nebo nepřímo. Jejich seznam by byl příliš dlouhý, ale to nejjednodušší, co mohu udělat, je pokusit se část té pomoci vracet. Chtěla bych něco vrátit i svému řemeslu, chystám výuky, kurzy a otevřu ateliér. Mohu prospět radou nebo vedením, pokud o to bude zájem,“ říká energická sochařka. Po delší pauze, vyplněné prací na zakázku, se také vrací k vystavování. Je podle ní nutné zase vidět své práce v souvislostech a v neutrálním prostředí, získat odstup, který každý umělec nevyhnutelně potřebuje. 

Konto Bariéry

pořádalo v prosinci 12. aukční salon výtvarníků. Doprodej všech nevydražených uměleckých děl najdete tradičně na www.kontobariery.cz.

21

Nové zahraniční technologie ■ Dotykové obrazovky se pomalu uzpůsobují nevidomým. ■ Speciální software umožňuje psát Braillovým písmem i na tabletu. ■ Zajímavé programy nabízejí i chytré telefony.

Braillem bez teček Text: Štěpán Beneš Foto: archiv autora

Psát Braillovým písmem na hladkou dotykovou obrazovku? Proč ne, když se najde šikovná obilní zařízení s dotykovou skupina programátorů. obrazovkou všeho druhu způ-

M

sobila za poslední dekádu revoluci ve výpočetní technice a dostala se až do stadia, kdy si bez chytrého mobilu nebo nějakého tabletu nedokážeme svůj soukromý počítačový svět už ani představit. Dotyková obrazovka nabídla široké možnosti ovládání přístroje a zapříčinila revoluci v uživatelském rozhraní, způsobu, jakým lidé s počítačovou technikou pracují. Co jsou však platné všechny výhody, pokud na obrazovku řádně nevidíte. Pro nevidomé jsou dotyková zařízení mnohdy stále spíše komplikací. I na ně ale programátoři začínají myslet.

Virtuální dotyk Na dotykovém zařízení s hladkou obrazovkou, jako je mobil nebo tablet, nebylo těm, kteří si i se zrakovým handicapem chtějí vlastnoručně (tedy ne pomocí hlasového ovládání, které se nehodí pro každou příležitost) napsat poznámku nebo odpovědět na e-mail, prozatím příliš dopřáno. Řešení se objevilo až v podobě specializované virtuální klávesnice simulující psaní Braillovým písmem, tedy programu, který na obrazovce vytvoří virtuální dotykové body místo běžné klávesnice. Jednu takovou nedávno na tržiště aplikací pro mobilní zařízení se systémem iOS umístila skupina ze Stanfordovy univerzity ve Spojených státech. Pracovala na ní čtyři roky a pojmenovala ji iBrailler Notes. Program se po spuštění kalibruje rozložením všech deseti prstů na obrazovku. Pod nimi vytvoří pomyslnou Braillovu klávesnici – 10 kruhových bodů. Stlačováním jednotlivých prstů v různých kombinacích se pak na obrazovce komponují slova, která program uživateli zároveň přečte. Pomocí jiných dotykových gest je možné pohybovat se po jednotlivých slovech a případně je upravovat, mazat, kopírovat nebo vkládat, a to i celé věty. Samotný text se na obrazovce může nebo nemusí zobrazovat, to podle uživatelových preferencí. Aplikace nabízí také tři různé palety barevného zpracování pro barvoslepé.

22

Stlačováním jednotlivých prstů v různých kombinacích se na obrazovce komponují slova, která program uživateli zároveň přečte.

iBrailler Notes se zrodil ze studentského projektu a vznikal čtyři roky.



Dotyková obrazovka nabídla široké možnosti ovládání přístroje a zapříčinila revoluci v uživatelském rozhraní, způsobu, jakým lidé s počítačovou technikou pracují. Prsty může uživatel na obrazovce rozložit, jak se to zrovna povede, virtuální klávesnice se kalibruje automaticky. Pomocí přednastavených gest se pak pohybuje v textu, po písmenech, slovech i celých větách.

Aplikace není první, podobných pokusů o přenos Braillova písma na dotykovou obrazovku mobilních zařízení je k dispozici už několik, nejen na operační systém iOS. iBrailler Notes se však od své konkurence liší způsobem, jakým s klávesnicí pracuje. Na rozdíl od ostatních programů ji umí vytvořit vždy tam, kde se nacházejí prsty, tedy ne pouze na jednom specifickém místě. Pokud tedy uživatel zvedne od obrazovky ruce, virtuální klávesnice se následně automaticky vytvoří tam, kam je znovu položí. Program pracuje prozatím v anglickém jazyce se třemi Braille standardy a jeho tvůrci si od něj slibují nasazení hlavně u mladších

uživatelů, například studentů, kteří prozatím mohli kvůli svým speciálním pomůckám v kolektivu trochu vyčnívat. Teď prý mohou využívat k poznámkám tablet stejně jako jejich spolužáci bez handicapu. Program navíc není izolovaný od zbytku mobilního zařízení, naopak dobře spolupracuje i s jinými aplikacemi. Základem je kooperace s aplikací VoiceOver, kterou má každé zařízení s operačním systémem iOS nasazenu již z výroby a jež slouží ke čtení textu z obrazovky. iBrailler Notes umí také vzniklý text uložit jako textový soubor čitelný následně jakýmkoli běžným textovým editorem. Spolupracuje s cloudovým úložištěm Dropbox, poznámky lze tedy sdílet i na více zařízeních s připojením k internetu. Nechybí samozřejmě propojení se základním programem pro psaní e-mailů. Přímo v aplikaci lze také vyhledávat v internetu. Plná verze produktu přijde na 40 amerických dolarů, základní je na vyzkoušení zdarma.

Sluha do kapsy Podobnou myšlenku jako iBrailler Notes má i prozatím nedokončený izraelský program Upsense, inovativní způsob ovládání mobilních zařízení pracující s dotykovými vzorci. Braille klávesnice je v něm přítomna jako jedna ze součástí a podle videa, které výrobci prezentují na svých stránkách, funguje vlastně obdobně jako již popsaný iBrailler Notes. Více detailů zatím bohužel není známo. Program, ale i speciální telefon pro intuitivní dotykové ovládání bez zraku, vytváří izraelský Project Ray. Více informací najdete na internetových stránkách: www. project-ray.com, kde si uživatelé mobilních telefonů s operačním systémem Android mohou aplikaci ihned stáhnout a vyzkoušet. Telefon, jejž firma nabízí, je upraveným čínským strojem Huawei 510, obohaceným o plnou integraci výše zmíněného softwaru. Pozornost si získal také projekt BrailleTouch, virtuální Braille klávesnice, dostupná ovšem pro mobilní telefony. Většina virtuálních klávesnic je kvůli požadavkům na prostor omezena k použití hlavně na tabletech.


BrailleTouch má na každé straně tři virtuální tlačítka umístěná po stranách obrazovky otočené do horizontální polohy. Uživatel drží telefon podobně jako ovladač videohry, avšak obráceně, displejem k pozorovateli, aby mohl třemi prsty na každé ruce ze strany pohodlně klepat do obrazovky. Jak to celé vypadá, se můžete podívat na internetové stránce www.brailletouchapp.com; program opět pracuje s anglickým standardem. Běžnější programy pro zrakově handicapované se na mobilních zařízeních už poměrně dobře usídlily a díky nim mohou být mobily i dobrým pomocníkem. Programů je dokonce tolik, že nemá cenu vyjmenovávat jejich názvy, každý si určitě vybere sám; orientovat se může například podle hodnocení ostatních uživatelů. K dispozici jsou různé zvětšovače textů, elektronické lupy, předčítací programy i aplikace usnadňující běžné ovládání mobilního přístroje, a každý, kdo se se zrakovým handicapem potýká, už se jistě s nějakým z vyjmenovaných programů setkal. Na výběr je na všech platformách, nejen na iOS zařízeních firmy Apple. Mobily a tablety od Applu jsou však už z výroby poměrně dobře vybaveny. K předčítání textu slouží už zmiňovaný program VoiceOver, uživatel může využít hlasového ovládání Siri (hovoří však v angličtině) aktivovaného jedním tlačítkem, k dispozici je funkce zoom, zvětšení fontů, invertované barevné podání nebo šedá škála barev. V obchodech s aplikacemi na to které mobilní zařízení můžeme najít i jiné vychytávky. Existují například aplikace, které podle čárového kódu poznají, co držíte v ruce, a hlasovým výstupem vám to sdělí. Podobně fungují i identifikátory bankovek nebo barev. Využívají fotoaparát mobilního telefonu a s jeho pomocí rozeznávají barvu toho, na co je namíříte, případně hodnotu bankovky, kterou držíte v ruce. Česky lokalizované programy, srovnatelné s uvedenými virtuálními Braille klávesnicemi, se autorovi textu dohledat nepodařilo. Pokud však o nějakém zajímavém tipu víte a chcete se podělit s ostatními, neváhejte nám napsat na redakční e-mailovou adresu. 

23

příběh Konta bariéry ■ Bez dobrých partnerů se Konto Bariéry neobejde. ■ Příběh o podnikání může být i příběhem o pomoci. ■ Vztah k charitě není samozřejmý.

Ondřej Fryc bezesporu patří k české podnikatelské elitě. Vždy si ale našel cestu, jak podat ruku těm, kteří potřebují pomoc.

Člověk, který nepřestal pomáhat Text: Štěpán Beneš Foto: Petr ŠOLAR

J

méno dvaačtyřicetiletého Ondřeje Fryce bude povědomé jen málokomu. Je však docela pravděpodobné, že ledničku nebo pračku, kterou máte doma, vám prodal právě on. Na začátku nového tisíciletí založil úspěšný elektronický obchod bílézboží.cz, ze kterého se o pár let později stala obří elektronická nákupní galerie

24

Mall.cz, dnes dvojka na domácím trhu. Kromě smyslu pro byznys má však Ondřej Fryc i obrovský vztah k charitě. Způsob, jakým ho propojuje se svým podnikáním, ale i se svou osobou, není dodnes vůbec samozřejmý.

Mezi rybami a televizory Když dorazí na naši smluvenou schůzku, působí jako selfmademan, muž, kterému nikdo nic nedal a který si vše dokázal vybudovat sám. A tak to ve skutečnosti také bylo. Za-

čínal jako obchodník s rybími konzervami, později působil v Nizozemské obchodní komoře i ve vlastní agentuře pro výzkum trhu. Když si na konci devadesátých let kupoval přes internet ledničku, napadlo ho založit vlastní e-shop. Nebyl v té době s takovým nápadem sám, popularita internetového obchodu velmi rychle stoupala. Na druhé straně každý, kdo se do něčeho podobného tenkrát pouštěl, musel začít od základního kamene, v prostředí, kde zatím chyběly větší zkušenosti.



Období, které ve mně zůstalo, byly první tři roky naší firmy. Všichni jsme se znali, stáli za sebou, byla to velká radost. Proč zrovna bílézboží.cz vyrostlo nad ostatní? Klíčovou se ukázala věc, kterou sama elektronika nenahradí: přístup k zákazníkovi. Většina e-shopů v té době prodávala zboží bez detailnějších popisů, dodávky i komunikace se zákazníkem byly, mírně řečeno, chaotické. Ondřej Fryc se svými kolegy vsadil na katalogový systém, kde má každý prodávaný kus svůj popis i technické parametry, podle nichž může zákazník zboží filtrovat, a snadno se tak dostane k tomu, co skutečně hledá. Dnes se to jistě zdá samozřejmé, na úsvitu elektronického podnikání v Česku šlo ale o unikát. Vyplatila se také sázka na bezchybnou komunikaci se zákazníkem i kvalitní logistiku a firma rychle rostla – nejen šíří nabízeného sortimentu, který dnes kromě bílého zboží zahrnuje i elektroniku, hračky, sportovní potřeby nebo krmivo pro zvířata. Nákupní galerie Mall.cz, kterou dnes z většiny vlastní zahraniční investor, působí hned v několika zemích. Když se zeptám, jaké epizody by z cesty od prodavače rybích konzerv až po dnešní den vybral, nevyjmenuje Ondřej Fryc jen úspěchy. „Období, které ve mně zůstalo, byly první tři roky naší firmy. Všichni jsme se znali, stáli za sebou, byla to velká radost. Druhým momentem je doba, kdy byl Mall.cz v krizi. Tenkrát jsem do podniku musel znovu vložit všechen svůj majetek včetně domu, abych jej udržel. Nebylo to jednoduché, už jsem měl rodinu, děti, to už se neriskuje tak snadno. Vyšlo to. No a třetí epizodou je současný stav související se zahraničním vlastníkem, kdy v podniku, který jsem vybudoval, už nejsem tak úplně svým pánem. Co jsem dříve mohl rozhodnout sám lusknutím prstů, to se nyní dlouhé týdny táhne a je k tomu třeba množství prezentací. Také je v tom spousta politiky, a to není má oblíbená disciplína. Nechci ale jen tak odejít, cítím odpovědnost za to, co jsem postavil, a zejména za své lidi,“ konstatuje.

O smyslu kopírování To, jak hluboký vztah má k firmě, kterou vybudoval, není na tomto místě řečeno samoúčelně. Naopak; se stejnou odpovědností, jakou má ke svému podnikání, se Ondřej Fryc věnuje i pomoci druhým. Jeho maminka, Michaela Frycová, dokonce patřila k lidem, kteří u nás počali budovat neziskový sektor. Založila hnutí DUHA, které se staralo o mentálně postižené. Pomáhala jim stavět se s pomocí chráněného bydlení na vlastní nohy už v době, kdy ještě bylo pro mentálně postižené synonymem života uzavření za ústavní zdi. Když vznikl e-shop bílézboží.cz, bylo propojení byznysu s pomocí druhým pro Ondřeje Fryce samozřejmou volbou. Z každého nákupu, který zákazníci udělali, šlo padesát korun na Konto Bariéry. Upozornění na tuhle spolupráci měl obchod dokonce hned na titulní stránce, v pomyslné výkladní skříni. „Nebylo to proto, že jsme se tím chtěli


info Kdo je Ondřej Fryc Známý český podnikatel, absolvent VŠE v oboru informační management. Jeden ze tří zakladatelů bilezbozi.cz, předchůdce internetové nákupní galerie Mall.cz. Ve firmě prošel všemi pozicemi, od rozvozového řidiče až po místo generálního ředitele. V roce 2003 byl zvolen do předsednictva Asociace pro elektronickou komerci v České republice a v roce 2007 do dozorčí rady organizace CZ.NIC. Je ženatý, má tři děti. Mezi jeho hlavní koníčky patří vysokohorská turistika, motocykly a cestování.

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz ❛ Aktuální informace pro osoby s postižením.

❛ ❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem. ❛ ❛ Archiv článků.

❛ Fotografická soutěž v rubrice Vaše fotografie.

chlubit, naopak jsme tak trochu doufali, že to od nás okopírují ostatní. V té době od nás totiž kopírovali úplně všechno, a tak jsme si říkali, že by se mohli tímhle způsobem přidat i k charitě. Bohužel se tak nestalo, tak úplně všechno okopírovat asi nechtěli,“ vysvětluje s úsměvem. Pomáhat nebylo zkrátka pro každého samozřejmé, Ondřeji Frycovi to ale vydrželo. Vzrůstající konkurence (a snižující se marže) jej sice nakonec přinutila darovanou částku z každého nákupu snížit a nakonec úplně zrušit, navázal však s pomocí jako soukromá osoba. „Měl jsem v životě štěstí a není to jen moje zásluha. Dokud budu mít peníze, budu z nich pomáhat i ostatním,“ odpovídá bez sebemenší pochybnosti nebo zaváhání na mou otázku o budoucích plánech. Jaký je tedy jeho recept na charitu? Vybrat si stabilní a průhlednou instituci. „Nepřispívám jen Kontu Bariéry, vždycky ale dávám přednost uceleným sbírkám nebo specializovaným programům. Se žádostmi od konkrétních osob je to složitější. Dostávám srdceryvné e-maily, párkrát jsem ale zjistil, že realita je jiná,“ líčí Ondřej Fryc své zkušenosti. „Pravda je, že jsem se nikdy příliš nezajímal, komu mé peníze konkrétně rozdávají organizace, jimž přispívám. Takhle to zní sice trochu hloupě, ale já nejsem odborník, nevím, kdo by jakou pomoc měl dostat, nemám na to dostatek zkušeností ani času. Kdybych se tomu začal osobně věnovat, hned bych přemýšlel, jak to udělat ještě lépe, a úplně by mě to pohltilo. Jsem takový typ člověka, nechtěl bych to dělat napůl. A proto plně důvěřuji aparátu lidí, kteří například v Kontu Bariéry rozhodují, komu a jak pomoci. Nikdy jsem nebyl zklamaný a takovou cestu považuji za správnou,“ říká. Možná, že ji nakonec přece jen okopírují i další. Napodobit tenhle konkrétní úspěch totiž vůbec není špatná věc. 

❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí.

❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!

Na cestách ■ Vozíčkář s chodící přítelkyní podnikl prázdninový okruh Polskem. ■ Během cesty navštívili zajímavá místa dostupná pro lidi s postižením. ■ Na rozdíl od minulosti získali řadu pozitivních zkušeností.

Romantické Polsko Text: JIŘÍ SEMAN Foto: AUTOR

V

ýlet do Polska jsme naplánovali s přítelkyní Katkou. Byl to vlastně hlavně její nápad. Po mých výpravách s kamarády do Austrálie, Vietnamu či Thajska měla být tahle cesta dost jiná. Mám-li být upřímný, tak se mi do Polska moc nechtělo. Po zkušenostech z roku 2001 jsem měl vlastně k téhle zemi odpor. Tenkrát mi tam rozbili okénko a vykradli auto, sebrali rádio, pasy a ještě nějaké drobnosti. Nejhorší z toho bylo, že se místní policie chovala, jako bych si to vše vymyslel. Časy se mění, a hlavně jsem chtěl Katce udělat radost, takže jsem zatnul zuby a v srpnu

jsme vyrazili. Cílem výpravy byl samozřejmě šťastný návrat domů, což se povedlo. U mě byla priorita moře, Katka chtěla vidět Bělověžský národní park. Plán cesty tedy vedl přes Krakov, Varšavu, Bělověžský národní park, Bialystok a Gdaňsk. Vzhledem k tomu, že jsme velcí dobrodruzi, rozhodli jsme se, že budeme spát v autě. Volvo V70 je na tento camping více než vybavené. Pokud u tohoto vozu položíte sedačky, vzadu vznikne prostor, kde se můžete pohodlně natáhnout. Jelikož jsme vyjížděli v pátek odpoledne, dojeli jsme do Krakova až v půl třetí ráno. První noc v zavazadlovém prostoru našeho auta byla nad očekávání příjemná. Celkem nám přálo i počasí. Bylo pod mrakem, čili ideální podmínky na pochůzky po městě.

Dvě hlavní města Krakov se řadí k nejkrásnějším evropským městům. Kolem roku 1038 získal statut hlavního města. Pahorek Wawel se proměnil v rezidenci vlády. Na počátku 16. století opanoval Krakov duch renesance. Královský zámek na Wawelu, Sukiennice na hlavním náměstí a mnoho soukromých domů a paláců ve městě získalo renesanční podobu. Město však pozvolna ztratilo na věhlasu a v roce 1596 převzala statut hlavního města Varšava. Během válek unikl Krakov vážnějším škodám a v roce 1978 byl zařazen do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Na večer opouštíme Krakov a jedeme směrem na Varšavu. Vymotat se z Krakova není bez navigace zrovna snadné. Protože

Církev a kostely jsou pro Poláky důležité. Nejinak je tomu na severu země. Procházka v městském parku byla dobrou příležitostí pro společný autoportrét.

26



Přítelkyně Katka před katedrálou v Bialystoku.

Netradiční výzdoba činžovního domu v Bialystoku zaujala na první pohled.

Rybářská romantika v Nowé Karczmě nedaleko hranic s Ruskem.

Tenhle krakovský pejsek podá packu kdykoliv a bez vytáček.

Cílem výpravy byl samozřejmě šťastný návrat domů, což se povedlo. U mě byla priorita moře, Katka chtěla vidět Bělověžský národní park. můžeš / číslo 4 - 2015

jsem milovníkem map, tak jsme navigaci nechali doma. Nejenže silnice stojí za starou bačkoru, ale totéž platí i pro ukazatele. Možná by mi navigace byla ušetřila spousty nervů. V Polsku musíte počítat, že 100 km pojedete skoro dvě hodiny. A tak jsme asi 130 km před Varšavou nocovali. Zastavili jsme na jedné malé čerpací stanici s rozestavěným hotelem, kde bylo parkoviště bez lampy a mohli jsme usínat pěkně za tmy. Příjezd do města na řece Visle probíhal hladce. Drželi jsme se směru na centrum, které bylo kupodivu docela dobře značené. S parkováním si ve městech hlavu nelámu. Spoléhám na parkovací kartičku vozíčkáře a průkaz ZTP/P. Když nemůžu najít místo pro nás určené, tak to prostě někde nechám. Při příjezdu mě ohromila budova, která vypadá jako malilinkatý Empire State Building. Jedná se o Palác kultury a vědy. Byl to první cíl naší návštěvy Varšavy. Budova ve stylu stalinské gotiky z 50. let je kupodivu plně bezbariérová a dostanete se

až do výšky 114 m, kde je vyhlídkové patro. Poté jsme navštívili Staré Město, které bylo totálně zničené druhou světovou válkou a v 70. až 80. letech 20. stol. postaveno podle původních plánů. Staré Město je též na seznamu světového a kulturního dědictví.

Noc plná strachu Protože jsme chtěli být večer u národního parku Bělověž, vyrazili jsme kolem páté z Varšavy. Přijeli jsme do města Bielsk Podlaski, které leží u samých hranic s Běloruskem. Upřímně řečeno, tam jsme si teprve uvědomili, že vlastně nejsme fyzicky silná dvojka. Žena s mužem na vozíku. Většinou jsme sháněli spaní u čerpacích stanic, kde jsme mohli využít sociálního zařízení. Tady jsem měl trochu obavy, protože hned, jak jsme si našli místo, kde bychom mohli přenocovat, tak k nám přišel pracovník čerpací stanice a ptal se nás, jestli budeme nocovat. My tedy, že ano.

�

27

na cestách Jak nás park zklamal, tak nás Bialystok nadchnul. Pěkné a velmi bezbariérové městečko, u každých schodů byl vždy nějaký nájezd. Moc pěkné centrum. Pohled do gdaňského přístavu voní dálkami a romantikou dalekých cest.

I když jsme zajeli do lesa tak hluboko, že už to hraničilo se zapadnutím auta. Večer dorážíme na sever národního parku do městečka Narewka, kde nás čeká nocleh na poli mezi vesničkami. Druhý den jsme park projeli ještě jednou, ale zubři se prostě nekonali. Našli jsme jen zoo s vybranými zvířaty – koňmi Przewalského, jeleny, kanci, rysy, a dokonce i zubry, kteří byli ale značně unavení. Bělověžský prales nás dost zklamal. Tak jsme raději vyrazili na Bialystok.

Oběd s Bobbem McFerrinem

tedy zaplatit 10 zlotých, a poté � Musíme nám ukázal, kde máme zaparkovat. Horší

místo nemohl vybrat – v samém rohu parkoviště. Když k nám začaly najíždět kamiony a blokovat výjezd, trochu jsem znervózněl. Mých obav si všimla i Katka, což nebylo dobré. Naší jedinou potenciální zbraní byl sprej proti komárům, tedy vlastně úplně prohraná bitva, kdyby nás chtěl někdo napadnout. Asi moc přemýšlím nad černými scénáři, ale jedna zkušenost v Polsku mi stačila. Teď jsme byli navíc kousek od běloruských hranic, takže to tu může být ještě horší. Nicméně už jsme zaplatili, tak to snad bude v pohodě. Noc plná obav a nervozity nakonec proběhla dobře. Než jsme se zabalili a nakoupili, kamiony už byly pryč. Celí natěšení jsme vyrazili směrem do národního parku, kde žijí zubři ve volné přírodě.

V Gdaňsku si milovníci moře a lodí přijdou na své.

28

Zubři se nekonali Když jsme dojeli do města Bialowieza, spustil se déšť, tak jsme si odpočinuli hodinku v autě, a pak plni elánu vyrazili podle mapky na okruh kolem parku. Ten tvoří zpevněná hlinitá cesta, která se na vozíku dala zvládnout. Nebylo to komfortní, ale člověk musí něco vydržet. Asi po půl hodině jsme došli k budově muzea s výstavou fotek, předraženým vstupným a kávou. Prošli jsme větší okruh, ale více to připomínalo Stromovku než park, kde by měli žít zubři ve volné přírodě. Rozhodli jsme se tedy, že park projedeme autem. Podle mapy se zdálo, že to je i reálné, a nakonec to nebylo ani zakázané. Vozem jsme urazili celkem asi 25 km, ale na zubry se nám narazit nepodařilo.

Jak nás park zklamal, tak nás Bialystok nadchnul. Pěkné a velmi bezbariérové městečko, u každých schodů byl vždy nějaký nájezd. Moc pěkné centrum. Poobědvali jsme na náměstí a šli se podívat na palác Branických, kde jsme se jen tak potloukali a kochali se zahradou, altánem a lidmi. Z Bialystoku jsme vyrazili po silnici E67 na Augustow a pokračovali na Gdaňsk. Ale ještě před Gdaňskem nás čekala zastávka v městečku Nowa Karczma, odkud je vidět Rusko. Tam jsme se poprvé shledali s mořem a otestovali severní vítr. Bylo to malé romantické místečko s pláží a rybářskými loďkami. Přes Mikoszevo, z nějž nás dopravil přívoz do Švibna, jsme pak dojeli do Gdaňsku. Tam jsme se prošli podél kanálu Raduni a na konci si dali oběd. Byl to jeden z nejkrásnějších obědů, které jsem kdy zažil. Jídlo sice nebylo moc dobré, ale na druhé straně kanálu probíhala zvuková zkouška na sobotní koncert Bobba McFerrina, který zkoušel po celý náš oběd. Když to shrnu, tak putování Polskem bylo moc pěkné a romantické. Všude bylo čisto a za celou cestu jsme neměli žádnou lapálii. Děkuji Katce, že to se mnou na té cestě vydržela. 

Bialystocký palác Branických láká tradiční návštěvníky památek - turisty a holuby.


inzerce nabízím zaměstnání Sháníte externí práci v oblasti administrativy, kterou lze vykonávat z domova? Naše společnost vlastnící síť internetových obchodů hledá vhodného kandidáta na pozici administrativní pracovník. Nabízíme různorodou a zajímavou náplň práce s možností realizace z domova. Vhodné také pro OZP. V případě zájmu zašlete životopis na adresu arolprace@gmail. com. Náplň práce: Vkládání dat na web (popisky k produktům atd.) – Administrativní úkony – Vyřizování e-mailové komunikace. Nabízíme: Práce výhradně z domova – Časová flexibilita – Různorodost práce – Zajímavé finanční ohodnocení. Požadujeme: Znalost práce na PC – Zodpovědnost – Pečlivost – Pracovitost – Příjemné vystupování Zn.: 20012015-2 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka/ci na pozici: Úklid. Pracoviště: Ústí nad Orlicí. Počet míst: 1. Směnnost: jednosměnný. Pracovní úvazek: 7–14 hod. Mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení Nástup dle dohody. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn: 15022015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid. Pracoviště: Nové Město nad Metují. Počet míst: 4. Směnnost: 1; pracovní úvazek zkrácený – 5 hod./den. Mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení. Nástup ihned. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 22012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha. Pracoviště: Brno. Počet míst: 2. Směnnost: nepřetržitý provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 23012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid. Pracoviště: Hanušovice. Počet míst: 1. Směnnost: jednosměnný provoz. Pracovní úvazek: plný. Mzda: 53,10 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Vhodné jen pro občany ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 24012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha. Pracoviště: Hanušovice. Počet míst: 2. Směnnost: nepřetržitý provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 25012015


Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha. Pracoviště: Chropyně. Počet míst: 2. Směnnost: nepřetržitý provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Vyhrazeno pro OZP! Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 21012015-2 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha. Pracoviště: Mošnov. Počet míst: 2. Směnnost: nepřetržitý provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení. Nástup ihned. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 26012015 Přijmeme do pracovního poměru: referent ostrahy a úklidu. Pracoviště: Praha (celá Praha a okolí). Počet míst: 1 plný pracovní úvazek. Mzda: 15 000 Kč + osobní ohodnocení. Nástup podle dohody. Vhodné i pro OZP, PID, ČID, OZZ. Požadujeme: SŠ vzdělání s maturitou, řidičské oprávnění skupiny B – aktivní řidič, znalost práce na PC, praxe v oblasti ostrahy a úklidu velkou výhodou, organizační schopnosti, samostatnost, svědomitost, spolehlivost, zkušenosti s vedením týmu lidí. K dispozici: služební automobil, mobilní telefon, notebook. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem! Životopis zaslat na: info@ forcorp.cz Zn.: 27012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid. Pracoviště: Znojmo. Počet míst: 2. Směnnost: jednosměnný provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 4–6 hod./den. Mzda: 55 Kč + osobní ohodnocení, příspěvek na dopravu. Nástup ihned. Vhodné jen pro občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 30012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid. Pracoviště: Prachatice. Počet míst: 2. Směnnost: dvousměnný provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden. Mzda: 53,10 Kč. Nástup podle dohody. Vhodné jen pro občany OZP, ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 31012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka/ci na pozici: Ostraha. Pracoviště: Praha. Počet míst: 25. Směnnost: nepřetržitý. Pracovní úvazek: zkrácený 12 hod. směny. Mzda: 68 Kč/hod. + osobní ohodnocení, příspěvek na dopravu do zaměstnání až do výše 100% Nástup ihned nebo dle dohody. Požadujeme: čistý trestní rejstřík Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn: 16022015

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: ostraha. Pracoviště: Náchod. Počet míst: 2. Směnnost: nepřetržitý provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 30 hod./týden. Mzda: 56,60 Kč + osobní ohodnocení, příspěvek na dopravu. Nástup ihned. Práce pro zdravotně postižené občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 28012015 Přijmeme do pracovního poměru pracovníka na pozici: úklid. Pracoviště: Náchod. Počet míst: 2. Směnnost: jednosměnný provoz. Pracovní úvazek: zkrácený 4 hod./den. Mzda: 55 Kč + osobní ohodnocení, příspěvek na dopravu. Nástup ihned. Vhodné jen pro občany ČID, PID. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 29012015

Seznámení Ahoj, na světě je spoustu lidí… jen je někdy potřeba tomu trochu pomoci, aby se setkali. Najdu holku, ženu po amputaci? VŠ 50/18, pohodář Honza [email protected] Zn.: 12012015 Ahoj, jsem 68letý vozíčkář, vdovec, soběstačný, bydlím v bezbariérovém domě v okolí Ostravy, jsem řidič. Před dvěma lety jsem ovdověl, samota mě ubíjí, hledám ženu zdravotně postiženou 50–65letou, pro společný život. Mé zájmy jsou všestranné, rád cestuji automobilem. V bytě žiji s jezevčíkem, který mi pomáhá překonat samotu, a i když se mu to moc nedaří, jsem rád, že ho mám. Jsem po pracovním úrazu na dole již 50 let. Kontakt na tel. čísle: 739 291 585 [email protected] Zn.: 19012015 Pro svého syna 33/170/70 s částečným invalidním důchodem, lehkým mentálním postižením, bez závazků, hledáme kamarádku, dívku k seznámení i k vážnějšímu vztahu. Nejraději Brno-venkov. Mít pro koho žít. [email protected] Zn.: 20012015 Najde se sympatická a milá žena s postižením nebo bez, která by chtěla, aby ji sympatický padesátník udělal šťastnou? [email protected] Zn.: 22012015

Hledám muže do nepohody, věřícího katolíka od 34 do 47 let. Jsem od narození invalidní, mám rozštěp páteře, chodím jen krátké vzdálenosti po rovném terénu. Na větší vzdálenost musím použít vozík. Je mi 34 let, jsem svobodná a bezdětná. V plném invalidním důchodu. Chceš-li vědět víc, tak napiš, Jarka [email protected] Zn.: 15012015 Ahojky, hledám touto cestou laskavou ženu či dívku, která by ráda se mnou prožila krásné chvíle; je mi 51 let a rád bych seznámil se ženou z Plzeňského kraje; jsem kuřák, ale alkoholu neholduji. Můžete psát SMS na 731 751 986. Děkuji, Mirek. [email protected] Zn.: 26012015 Jmenuji se Katka, je mi 38 let a hledám pohodového muže z Ostravy. Jen vážně. Najdu tě? [email protected] Zn.: 02022015 Ahoj, jmenuji se Veronika, je mi 24 let, bydlím v Holýšově na Domažlicku a jsem na vozíčku po dětské mozkové obrně. Touto cestou hledám nějakého kamaráda (nejlépe z blízkého okolí) na dopisování a občasné procházky. Budu ráda, když se mi ozveš na [email protected] Zn.: 03022015

Koupím, prodám Volkswagen Caddy Maxi, 1,9 TDi, nafta, r. v. 2008, první majitel, dvouzónová digitální klimatizace, ABS, ESP, elektrická okna, zrcátka, nájezdová rampa a kotvicí systém pro převoz osoby sedící na invalidním vozíku. Mnoho dalších upravených vozidel máme skladem, lze čerpat příspěvek na pořízení vozu, v případě nově upravených předváděcích vozů i na úpravu vozu. Více na www.centrummobility.cz, info@ centrummobility.cz Zn.: 12012015 Na prodej Volkswagen Caddy Maxi, 2011, 8000 km, manuál, jako nový. Kontakt 604 637 832. [email protected] Zn.: 20012015

nabízím, hledám Nabízím výrobu, údržbu, opravy – vše pro byt i dům. Pište, dotazujte se, rychlost, solidní jednání, spolehlivost. [email protected] Zn.: 13012015 Nabízím vedení daňové evidence nebo účetnictví a vyhotovení přiznání včetně všech příloh. 20 let praxe, nyní po jednorázové nemoci invalida. Nabízím kvalitu a spolehlivost! milena. [email protected] Zn.: 22012015 Nabízím své kvalitní služby v oblasti mokrá pedikúra – manikúra. Praxe od r. 2002. Jsem v Praze. [email protected] Zn.: 30012015 Dělám korektury a úpravy českých textů. OSVČ. Dávám přednost práci z domova. [email protected] Zn.: 02022015

Více inzerce na www.muzes.cz

29

AUTO-MOTO ■ Státní příspěvek na auto činí v průměru okolo 152 tisíc korun. ■ Největší vliv na jeho výši má skutečnost, jak moc handicapovaný člověk auto potřebuje. ■ Ekonomická situace rodiny příspěvek zpravidla nesníží ani nezvýší.

Příspěvek na auto: jak na něj? Text: petr buček Foto: Automobilky

Ú

řad práce dává handicapovaným motoristům příspěvek až do výše 200 tisíc korun. „V roce 2014 činila průměrná výše příspěvku na motorové vozidlo 152 159 Kč,“ uvádí Kateřina Beránková, mluvčí úřadu práce. Stát poskytuje příspěvek na auto jednou za deset let. Proč se ale tento příspěvek někdy i podstatně liší u dvou handicapovaných s podobným postižením? „Samo zdravotní omezení je pouze jedna z podmínek pro přiznání příspěvku na koupi vozu. O jeho výši rozhodují důvody a četnost dopravy,“ vysvětluje Lucie Marková z brněnské organizace Liga vozíčkářů. Stát uděluje finanční pomoc na koupi auta lidem s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardací. Konkrétní podobu zdravotního handicapu uvádí příloha k zákonu. Nárok na dotaci získávají například handicapovaní bez dolních končeKonkurentem pro Citroën Berlingo je Volkswagen Caddy. Obě auta se v březnu představila s řadou vylepšení na autosalonu v Ženevě.

tin, s omezenou hybností kyčelních kloubů nebo s poruchou růstu. Ne všichni žadatelé však uspějí. Podle Kateřiny Beránkové z úřadu práce neuspějí nejčastěji ti, jejichž zdravotní stav neodpovídá případům popsaným v legislativě.

Co uvést v žádosti Pokud handicapovaný splní podmínky na přiznání příspěvku, začíná mu boj o jeho výši. „Vím o lidech, kteří dosáhli na maximální příspěvek dvě stě tisíc korun, na druhou stranu jsou i takoví, kteří získají sto tisíc,“ říká poradkyně v legislativních záležitostech Lucie Marková. Na výši příspěvku má totiž největší vliv skutečnost, jak často a kam potřebuje handicapovaný autem jezdit. V žádosti o příspěvek je proto nutné zaměřit se na to, k jakým účelům bude handicapovaný auto využívat. „Kromě školy či zaměstnání se vyplatí nezapomenout na nákupy, návštěvy

lékaře, používání auta pro volný čas a další pravidelné cesty,“ radí Lucie Marková. O příspěvek se však žádá na deset let dopředu. Jak si má handicapovaný naplánovat své cestování autem na tak dlouhou dobu? „Obávám se, že v žádosti se moc plánovat nedá, ač by to bylo logické. Vzhledem k tomu, že je nutné uvádět do žádosti jen pravdivé údaje, není to s hypotetickými prognózami snadné. Pokud ale někdo ví, že auto bude používat v blízké budoucnosti i k jiným účelům, například že jeho handicapované dítě nastoupí do školy, lze to v žádosti uvést. Doporučuji uvádět rok, kdy taková situace nastane,“ míní Lucie Marková z Ligy vozíčkářů. Otázkou je, zda nebyla vhodnější dříve využívaná pětiletá lhůta na příspěvek na pořízení auta. Naplánovat si cestování autem na deset let dopředu může být pro leckterého handicapovaného komplikované. „Já osobně nesouhlasím s příspěvkem na deset let, protože je to prostě dlouho. Vozidlo při pravidelném využívání nemusí tak dlouho vydržet,“ říká na základě svých zkušeností s poradenstvím pro lidi s postižením Lucie Marková.

Příspěvek a ekonomická situace rodiny Druhým důležitým kritériem pro výši příspěvku na pořízení auta je příjem žadatele a jeho rodiny. Úřad totiž často zjišťuje, zda bude žadatel schopen doplatit cenu auta nad rámec příspěvku. Stát při tom posuzuje majetek a příjmy v rámci rodiny nebo jiných osob, s nimiž handicapovaný bydlí. „V poradně jsem se setkala jen s jedním případem, kdy úřad přidělil žadateli nízký příspěvek a obhajoval své rozhodnutí

30



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Samo zdravotní omezení je pouze jedna z podmínek pro přiznání příspěvku na koupi vozu. Mezi oblíbená auta mezi handicapovanými patří Citroën Berlingo. Nabízí hodně prostoru i posuvné zadní dveře.

vysokými příjmy a majetkem rodiny,“ uvádí Lucie Marková. Pokud rodina vlastní dům nebo auto, které je prokazatelně využíváno například k výdělečné činnosti jednoho z rodinných příslušníků a další běžné věci v domácnosti, nemělo by to výši příspěvku nijak významně ovlivnit. Pokud například jedno auto slouží otci rodiny k cestám do práce a matka potřebuje dítě s handicapem vozit do školy, úřad práce podle zkušeností Ligy vozíčkářů kvůli jednomu autu v majetku rodiny příspěvek na druhé vozidlo nesníží. A jak je to s povinností vrátit příspěvek? „V poradně se s tím zase tak často nesetkáváme. Někdy je vrácení poměrné části příspěvku úmyslné ze strany žadatele, a to proto, aby mohl dříve než po deseti letech požádat o nový,“ popisuje Lucie Marková. Problém nastává v případě, kdy se vozidlo po havárii stane nepojízdným. Úřad práce může v takovém případě chtít vrátit poměrnou část příspěvku, protože vozidlo není využíváno k dopravě handicapované osoby. „S tím se ale zase tak často v praxi nesetkáváme, pro tyto případy se mnozí raději pojišťují,“ uvádí Lucie Marková. 

Konto Bariéry radí při nákupu auta Přehled partnerů Auta Bez Bariér (prodejci a úpravci aut) Dealeři zapojení do projektu Auta bez bariér poradí handicapovaným s výběrem vozu i s jeho úpravou, a také s vyřízením všech formalit spojených s koupí auta. Invacar – úpravce aut www.invacar.com Katovice Průmyslová 464, Katovice Tel.: 383 388 186 E-mail: [email protected] Auto Hlaváček Škoda, Kia www.hlavacek.cz Olomouc Týnecká 669/5, Olomouc Tel. 724 346 075 E-mail: [email protected] Auto Jarov Škoda, Volkswagen, Seat, Audi, Honda www.autojarov.cz Praha Osiková 2, Praha 3 Tel.: 251 002 222 E-mail: [email protected] UNICAR Škoda www.unicar.cz Ostrava Vítkovická 36, Ostrava Tel.: 595 694 051-4 E-mail: [email protected] Autocentrum Dojáček Citroën, Fiat, Fiat Professional, Jeep, Lancia, Chevrolet www.dojacek.cz


PRAHA Kolbenova 809/31, Praha 9 (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia) Tel.: 281 864 734 E-mail: [email protected] U Seřadiště 7, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 267 216 300 E-mail: [email protected] Vršovická 70, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 272 735 233 E-mail: [email protected]

Tel.: 226 216 621 E-mail: [email protected] Plzeň (Kia, Ford) Koterovská 170, Plzeň-Slovany Tel.: 371 651 030–1 E-mail: [email protected] Karlovy Vary (Kia, Nissan, Mitsubishi) Studentská 325, Karlovy Vary-Doubí Tel.: 355 328 012 E-mail: [email protected]

Přípotoční 10c, Praha 10 (Citroën, Chevrolet) Tel.: 267 216 601-2 E-mail: [email protected]

Ostrava (Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru) Krmelínská 10–12, Ostrava-Hrabová Tel.: 599 505 401–3 E-mail: [email protected]

AMB Praha Ford www.fordamb.cz

Opava (Toyota) Ostravská 356, Opava Tel.: 553 652 093 E-mail: [email protected]

Praha Severní 321, Ořech – Praha-západ Pražský okruh – Exit 19 Tel.: 234 234 150–1 E-mail: [email protected] Autobond group Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru, Nissan, Mitsubishi www.autobond.cz Praha (Kia, Nissan, Mitsubishi) Kolbenova 859/15, Praha 9-Vysočany

Havířov (Toyota) Před Tratí 1/891, Havířov Tel.: 596 440 886 E-mail: [email protected] Výzva pro dealery aut: Zapojte se do projektu Auta bez bariér, pošlete zprávu e-mailem na adresu [email protected]. Děkujeme! Více na: www.autabezbarier.cz

Konkurence? Díky za ni! Mobilita lidí v moderním světě je zásadní věc. I ten největší pecivál nebo nemohoucí potřebuje občas někam dojet na nákup nebo k doktorovi. A co teprve když se válí na peci v zapadlé vísce na horách, a ještě po mrtvici? Pak buď využije dopravu, která tam v horách většinou jeho peciválství nevyhovuje, nebo si musí koupit auto. Je dobře, že žijeme ve zlomku světa, kde stát vůbec na něco potřebným přispívá, a to i na dopravu. Asi ale tušíte, že problém začíná tehdy, kdy má donátor rozhodnout, kdo tu pomoc potřebuje nejvíc, kdo méně a kdo vůbec. Někde v tom vyspělém světě už si lámou hlavu i s tím, jak potřebný žije. Třeba handicapovaná babka v Norsku u polárního kruhu v odůvodněném případě dostane státní subvenci i na psí spřežení. No a co – v jejím bydlišti většinu roku nic jiného nejede, na lyžích už to nejde a do kostela se musí. U nás je to horší. Se sněhem, vírou, ale i s tím posuzováním! Všichni jsme si už po léta rovni výší pomoci, a to bez ohledu na dopad handicapu do života. Příspěvky i pravidla pro jejich udělování se příliš nemění. Bezpochyby majoritní část populace nám závidí i známky na dálnici zdarma a ceduli vozíčkáře mám někdy chuť schovat, když mě pomalu jedoucí řidiči očima propichují v bavorském autě. Ale žádné příspěvky nikdo z naší rodiny nebere. Je jisté, že ti nejvíce potřební nedosáhnou obligatorně, rozuměj povinně, na tu nejvyšší pomoc, a mnoho vychytralých bezproblémově odůvodní nutnost vozit nemohoucí tchyni. Tak to ale bude vždycky. To, co dnes významně potřebným usnadňuje mobilitu, není překvapivě ani stát, ani málo postupující bezbariérová doprava, ale velká konkurence na trhu s auty a jejich technologie. Kdekdo chudý dneska může relativně pěkně jezdit v ojeté oktávce za 200 tisíc korun. Na tu dnes potřebný, třebaže chudý, dosáhne – třeba i s pomocí Konta Bariéry, a to i s úpravou. To za mého mládí rozhodně nebylo.  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta Bariéry.

31

Poradna ■ Přístupnost se už řadu let lepší. ■ Dobrým nástrojem se mohou stát weby a mobilní aplikace. ■ Nevýhodou profesionálního mapování je časová náročnost.

Bezbariérové mapování veřejných prostor

S

tématem zdravotního postižení ve veřejném prostoru se neoddiskutovatelně pojí i téma mapování bezbariérovosti. V Lize vozíčkářů se v rámci projektu S Ligou proti bariérám tomuto tématu věnujeme již několik let. Obecně lze konstatovat (a není to zřejmě žádný převratný objev), že přístupnost se lepší. Pro nové či výrazně rekonstruované objekty či veřejné prostory jsou podmínky bezbariérovosti dané legislativně. Ovšem zůstává tu spousta objektů a veřejného prostoru, kde se nic nemění, a tudíž tam bariéry zůstávají. Zde nástroje změny chybí. Jedinou motivací pro úpravy je pak vlastní iniciativa jednotlivých institucí chtít prostor zpřístupnit. Zajímavým příkladem jsou např. školská zařízení, která se často zajímají o přístupnost až s příchodem konkrétního studenta s pohybovými problémy. Zde svou velkou roli hrají samozřejmě i finance, protože bezbariérové úpravy představují velké finanční zatížení, a pro menší školy tedy mnohdy přesahují možnosti rozpočtu. U komerčních objektů je motivace menší, a ač se samozřejmě najdou milé a zářné výjimky, z globálního hlediska zpřístupňování těchto již existujících institucí spíše vázne.

Dvě možné cesty… Existují dva mapovací tábory, které spolu svým způsobem polemizují, ale podle našeho názoru jsou oba velmi důležité a měly by se doplňovat. První cestou a dobrým nástrojem se mohou stát weby a mobilní aplikace, jako je např. Vozejkmap. Jedná se o portál, na který může každý přidávat do jednoduchého protokolu vlastní zmapované objekty po celé ČR. Po zkontrolování správcem tohoto webu jsou informace zveřejněny. Uživatelé zde sdílejí, které prostory jsou bezbariérové, a to např. i u méně standardních objektů, jako jsou např. čerpací stanice. Tento způsob mapování může pokrývat širší oblast institucí, které nejsou v primárním popředí zájmu. Výhodou tak může být i to, že lokalita zmapovaných objektů není přesně daná zakázkou, jako je tomu u profesionálního mapování. Nevýhodou takového webu je chybějící garance, že informace jsou 100% správné, navíc objekty nejsou vždy dostatečně a jednoznačně popsané. Druhou cestou jsou profesionálně zmapované objekty, které s sebou nesou

32

jistou garanci správně předávané informace, a pokud je mapováno podle jednotné metodiky (kterou vytvářelo společně několik institucí napříč ČR pod vedením Pražské organizace vozíčkářů), odvažujeme se říci, že tyto objekty jsou i dostatečně a jednoznačně popsané. Nevýhodou profesionálního mapování je ale velká časová náročnost, a tudíž omezený počet zmapovaných objektů či oblastí. Pokud se v rámci zakázky plošně mapuje nějaká oblast (např. město), stává se tento materiál dobrým ukazatelem toho, jak to s bezbariérovostí v dané lokalitě ve skutečnosti vypadá. Například kolik je v tomto městě škol, zdravotnických zařízení nebo úřadů přístupných bez bariér. Oba výše uvedené způsoby mapování mají svůj význam. Přispívají jednak potřebám osob s pohybovým omezením, ale jsou také jednou z mála věcí, které přesvědčují státní instituce i komerční sektor, že být bez bariér se vyplatí. Nevím, zda jde jen o náš pocit v Poradně pro život s postižením, ale máme za to, že stále více lidí se řídí příkladem ze zahraničí a pokládají za samozřejmé, že prostor je bezbariérově upravený pro širokou skupinu uživatelů (nejen osob na vozíku). Že bychom se konečně od roku 1989 dostávali na úroveň západu i v myšlení a požadavcích na své okolí?

Výměna průkazů osoby se zdravotním postižením – upřesnění Vzhledem k aktuálnosti tématu a častým dotazům na toto téma upřesňuji informace k výměně průkazů osob se zdravotním postižením (TP, ZTP či ZTP/P): Úřady práce po celé ČR nyní začínají s výměnou průkazů mimořádných výhod a dočasných průkazů OZP vydaných před 1. 1. 2014. Všechny tyto průkazy budou dnem 31. 12. 2015 zrušeny bez ohledu na to, jaká je na nich vyznačena doba platnosti. Výměna průkazky kus za kus ale bude nutná i u průkazů vydaných po tomto datu, protože by mělo postupně dojít ke sjednocení vzhledu průkazů v novém designu. V praxi by se tedy o výměnu měl zajímat každý, kdo vlastní průkaz osoby se zdravotním postižením a chce požívat jeho výhody i od data 1. 1. 2016. U některých klientů proběhne výměna automaticky, u některých musí proběhnout přezkoumání nároku na průkaz podle aktuálně platných kritérií.

Nevím, zda jde jen o náš pocit v Poradně pro život s postižením, ale máme za to, že stále více lidí se řídí příkladem ze zahraničí a pokládají za samozřejmé, že prostor je bezbariérově upravený pro širokou skupinu uživatelů (nejen osob na vozíku). Že bychom se konečně od roku 1989 dostávali na úroveň západu i v myšlení a požadavcích na své okolí? Držitelé průkazů by se měli dostavit na ÚP v průběhu roku 2015. Úřad práce zasílá klientům, kteří čerpají příspěvek na mobilitu, písemnou výzvu, aby přišli prokázat nárok na své průkazy. Nicméně ti, kteří příspěvek na mobilitu nečerpají, žádnou výzvu zřejmě neobdrží, ale i jich se výměna týká a platí pro ně stejná pravidla – žádost o přechod nároku musí i oni podat do konce tohoto roku. Formulář žádosti lze stáhnout na www. portal.mpsv.cz, s sebou je třeba přinést fotku průkazového formátu a svůj dosavadní průkaz. ÚP dále doporučuje vyhledat a donést i rozhodnutí, na jehož základě byl průkaz v minulosti přiznán. V praxi totiž ÚP poznávají, že při přesunu agendy z obecních úřadů na úřady práce v roce 2012 došlo ke ztrátě některých rozhodnutí, a proto nejsou schopny 100% garantovat, že mohou v některých případech vydat automaticky nový průkaz bez návaznosti na existující posudek či starší rozhodnutí ve věci. 

Kateřina Poláčková a Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■ Kdy je navýšen invalidní důchod? ■ Lze elektrický invalidní vozík pojistit? ■ Dívka nestuduje, nárok na sociální dávky ale má.

Odpovědi na otázky čtenářů ?

Chtěla bych se zeptat: Dne 24. 3. 2010 mi byl přiznán invalidní důchod 1. stupně, 5. 12. 2014 mi byl navýšen na 2. stupeň; tak bych chtěla vědět, zda budu mít přidány i peníze. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Z vašeho dotazu jsem vyrozuměla, že vám byl v roce 2010 invalidní důchod nově přiznán jako invalidní důchod I. stupně (před 1. 1. 2010 jste tedy invalidní důchod nepobírala). Pokud je tomu skutečně tak, pak by vám částka invalidního důchodu měla být při změně stupně invalidity navýšena. Nová částka důchodu se vypočítá tak, že od původní částky ID se odečte částka základní výměry (v roce 2014 byla základní výměra 2340 Kč), zbývající částka se vynásobí 1,5 (koeficient při přechodu z ID I. do II. stupně), a k výsledné částce se znovu přičte výše základní výměry. Částka vašeho ID, již jako ID II. stupně, by také měla být od 1. 1. 2015 navýšena v rámci valorizace.

?

Chtěla bych se vás zeptat, jak je to s pojištěním elektrického invalidního vozíku. Mám o něj zažádáno, tak doufám, že ho dostanu. Zároveň mám problém, jak ho v malém panelovém bytě uskladnit; nechávala bych ho v kočárkárně, ale bojím se, že mi ho někdo poškodí nebo ukradne. Takže jsem se chtěla zeptat, jestli je už při předání pojištěn nebo zda si ho mohu pojistit já, i když ho mám jen půjčený. Mají ostatní vlastníci povinnost mi uložení vozíku v kočárkárně umožnit a mohu požadovat, aby tam ostatní neměli přístup?

Odpověď: Naprosto chápu vaše obavy z možného poškození či odcizení invalidního vozíku, který by vám zapůjčila zdravotní pojišťovna. Nicméně vzhledem k tomu, že vozík není vaším majetkem, nebude zřejmě z tohoto důvodu možné, abyste jej pojistila. Doporučuji však i přesto zkusit konzultovat možné řešení situace přímo se zdravotní pojišťovnou, která vám bude vozík zapůjčovat. Co se týče povinnosti společenstva vlastníků umožnit uskladnění vozíku ve společných prostorách (např. v kočárkárně) – společné prostory má právo využívat každý z majitelů bytu v daném domě, není tedy třeba souhlas společenstva vlastníků. Pokud by vám ovšem šlo o možnost výhradního využití nějakého prostoru (tzn. že byste kočárkárnu mohla využívat pouze vy a ostatní majitelé bytů by do prostoru neměli přístup), pak by to bylo možné pouze v případě, že byste daný prostor odkoupila. Společenstvo vlastníků nemá povinnost vám umožnit výhradní využívání nějakého společného prostoru.


?

Mám 16letou dceru. Dlouhodobě dojíždí na denní dialýzy do motolské nemocnice, předloni byla přijata na střední školu v místě bydliště. Loni koncem září ředitel oznámil, že neví, jak ji klasifikovat, nemohla docházet do školy a doma učivo nezvládala dohánět. Dodnes nemám žádné písemné rozhodnutí. Vzhledem k tomu mám problém se sociálními dávkami. Ošetřující lékař mi samozřejmě napsal, že dcera musí denně jezdit na dialýzy. Je po onkologické léčbě obou ledvin a po dvou neúspěšných transplantacích. Pobírám na ni veškeré sociální dávky, ale na navýšení dávky na péči o 2000 Kč prý nemám nárok, když dcera nechodí do školy. Tak se ptám, zda je to opravdu tak. Zda se dávka vztahuje pouze na dítě chodící do školy. Od září 2014 si nás převzala Praha trvale. Moc děkuji za váš čas a informace. Jsem matka samoživitelka. Jsem plně odkázána na sociální dávky. Nemohu chodit do práce, dcera má denní dialýzy a potřebuje pomoc i doprovod, protože jí po nich bývá špatně.

Odpověď: Naprosto chápu, že situace vaší dcery je velmi nepříjemná a že pro vás obě je její léčba velmi náročná jak psychicky, tak fyzicky. Co se týče nároku na zvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč měsíčně, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, uvádí k tomuto zvýšení následující informace: Zvýšení příspěvku o 2000 Kč měsíčně náleží: a) nezaopatřenému dítěti do 18 let věku, kterému náleží příspěvek, s výjimkou 1. dítěte, kterému náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému dávek pěstounské péče podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, 2. dítěti, jemuž nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte ze systému dávek pěstounské péče proto, že požívá důchod z důchodového pojištění, který je stejný nebo vyšší než tento příspěvek, 3. dítěti, které je v plném přímém zaopatření zařízení pro péči o děti nebo mládež, a b) rodiči, kterému náleží příspěvek, a který pečuje o nezaopatřené dítě do 18 let věku, jestliže rozhodný příjem oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných je nižší než dvojnásobek částky životního minima oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných podle zákona o životním a existenčním minimu. Za nezaopatřené dítě se považuje dítě do skončení povinné školní docházky a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo


Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost (§ 11 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Informace, které vám sdělili na úřadu práce, tedy nejsou správné; vaše dcera má na zvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč měsíčně nárok i přes to, že nyní ze zdravotních důvodů nestuduje. Jedinou podmínkou pro nárok na zvýšení příspěvku je tedy příjem vaší domácnosti nižší než dvojnásobek životního minima domácnosti. Doporučuji tedy znovu kontaktovat ÚP, který vyplácí vaší dceři příspěvek na péči, a podat žádost o zvýšení příspěvku. (Pozn.: Na základě našeho poradenství paní vyjednala na ÚP zvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč z důvodu nízkých příjmů, a to i zpětně.) 

Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

33

Tip na výlet ■ Prostory plzeňského vědeckého centra Techmania jsou bezbariérové. ■ Některé interaktivní prvky nelze z vozíku používat, ale i tak je návštěva zajímavá. ■ Návštěvu Plzně lze spojit s akcemi v rámci hostitelství města evropské kultury.

Plzeňská Techmania Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

N

ení mnoho tipů na výlet, u kterých se skoro jistě budou stejně dobře bavit malí i velcí. Plzeňské Science Centrum Techmania je jedna z takových světlých výjimek. U jeho zrodu stála Západočeská univerzita v Plzni a akciová společnost Škoda Transporta tion s cílem popularizovat vědu a techniku především mezi žáky, studenty a rodinami s dětmi. Jedná se o experimentální prostor, kde si zábavnou a praktickou formou můžete vyzkoušet různé jevy z oblasti astronomie, biologie, fyziky a chemie. Poznáte princip fungování některých technických zařízení a v trojdimenzionálním (3D) planetáriu se ponoříte do hlubin vesmíru. Museli byste být hodně neteční, aby vás alespoň něco nezaujalo. Dobrá zpráva přitom je, že tahle atrakce je bezbariérově přístupná, i když s jistými limity.

Něco z vozíku nejde Samy prostory o rozloze bezmála 30 000 m2 jsou přístupné bez omezení. Ať už mluvíme o příjezdovém parkovišti s vyhrazenými mís-

34

ty pro vozíčkáře nebo o dvou rekonstruo vaných historických budovách Škodových závodů. Venku i uvnitř najdete vše vzorně vybavené nájezdy a výtahy. Horší je to s některými interaktivními stanovišti a hračkami. Ne všechna hejblátka jsou použitelná z vozíku. Někdy je to kvůli nutnosti provést daný úkon vestoje, jindy se s vozíkem prostě nedá dostat na dosah. U jiných je diskutabilní ergonomie ovládacích prvků pro člověka s horší motorikou horních končetin. Některá kolečka není úplně snadné roztočit i zdravýma rukama. Nenechte se však touto kritickou poznámkou odradit. V Techmanii je vedle výše popsaných zádrhelů velký dostatek dalších věcí, které si může člověk s fyzickým handicapem vyzkoušet. A i kdyby kvůli opravdu těžkému postižení nedokázal ovládat vůbec nic, tak samo o sobě může být zajímavé i pozorování, jak něco funguje v rukou jiných lidí. Kromě toho zde najdete také zajímavé statické exponáty – například repliku vesmírné sondy, kontroverzní umělecké dílo Davida Černého s názvem Entropa, obří jeřábový hák nebo krásné lokomotivy.

S doprovodem i bez Techmania společně s planetáriem funguje jak pro školní výpravy, tak pro běžnou veřej-

Astronomická expozice se nachází v budově 3D planetária, jehož projekce jsou dostupné i pro návštěvníky na vozíku.

Venku i uvnitř najdete vše vzorně vybavené nájezdy a výtahy. Horší je to s některými interaktivními stanovišti a hračkami. nost. Kromě stálých expozic (Člověk a zvíře, fyzikální Edutorium, Obnovitelné zdroje energie, Přijď na to!, 150 let průmyslu v Plzeňském kraji, Vodní svět, Matematika, Malá věda a Filmohraní) pořádá různé doprovodné programy v podobě besed, představení a workshopů. Dále nabízí praktické dílny či experimentální odborné laboratoře. Z bohaté nabídky si lze vybrat na internetových stránkách www.techmania.cz. Vstupné je pro doprovod držitele průkazu ZTP/P zdarma, stejně jako pro děti do tří let. Sám člověk s postižením platí snížené vstupné, které se pohybuje od 110 do 330 korun podle rozsahu návštěvy. Nejkomplexnější vstupenka zahrnuje kombinaci expozice, 3D projekce v planetáriu a účasti na laboratoři.


č a s op i s pro t y , k t e ř í s e nev z d á vaj í Některé prvky se z vozíku ovládají obtížně, ale i samotné pozorování dokáže zaujmout.

Vyzkoušet si účinnost různých vrtulí na zmenšeném modelu dokáže prakticky každý.

Doprovod není nezbytný, ale hodí se. Jednak byste třeba nevyjeli jednu prudší rampu uvnitř části expozice (lze se jí ale vyhnout), především je však fajn, když může někdo chodící předvést, jak něco funguje, když to z vozíku nezvládnete. Třeba postavit se na váhu, která ukazuje, kolik byste vážili na různých vesmírných objektech. Je však pravda, že vše ochotně vysvětlí a demonstrují i průvodci. Unikátní 3D planetárium jsme viděli pouze mimo provoz. V době naší návštěvy nebyl dostatek zájemců o projekci. Vozíčkář se do sálu dostane bez problémů, ale musí počítat s tím, že nebude mít nejlepší výhled, protože se nedostane do stupňovitého hlediště. Dovedu si představit, že z dlouhého koukání Přechod mezi oběma budovami je krátký, hladký a bezproblémový, i když trochu svažitý.

na kopuli stropu, kam se promítá, může po chvíli bolet za krkem. V Techmanii se dá strávit doslova celý den, dokonce i dní několik, záleží jen na vaší hravosti (nebo rodičovské trpělivosti). Postaráno je přitom i o odpočinek. V kavárně s restaurací si můžete dát něco dobrého a nemusíte se obávat ani nedostatku bezbariérových toalet. Ty jsou hned na několika místech.

Hlavní město evropské kultury Pokud by někomu plzeňská Techmania nestačila a chtěl by si dát podobně zaměřený nášup, lze doporučit třeba také iQpark a iQLANDII Liberec (www.iqpark.cz). Než

se však přesunete do jiného kraje, nezapomeňte, že je také možné absolvovat prohlídku světoznámého pivovaru, ale především je Plzeň letos hlavním městem evropské kultury. S touto událostí se pojí velké množství kulturních akcí celoročního, krátkodobého i jednorázového charakteru. Z pestré nabídky výstav, koncertů, představení a festivalů si vybere snad každý. Různorodé jsou nejen formy jednotlivých akcí, ale i jejich žánry. Nejlepší bude vybrat si na oficiálních webových stránkách www.plzen2015.cz. Na portálu www.plzen.eu lze zároveň najít komplexní informace o bezbariérovosti města, a to včetně dopravy, kulturních a turistických informací, restaurací či toalet. Stačí na zmíněných stránkách otevřít sekci Občan – Život v Plzni – Plzeň bez bariér. Přespolní výletník zde může načerpat užitečné rady a tipy. Nezbývá tedy než vyrazit, třeba i pod heslem z jedné povídky od Šimka a Grossmanna: „Na Plzeň, Vávro, na Plzeň!“ 

info Užitečné informace V stupné: Doprovod pro ZTP/P zdarma, držitelé průkazu sleva. Cena zlevněné vstupenky od 110 do 330 Kč podle množství navštívených expozic. Cena pro dospělého beze slevy 180 až 470 Kč. O tevřeno: Pondělí–pátek 8.30–17.00 hod. Sobota 10.00–19.00 hod. Neděle, státní svátky a celorepublikové prázdniny 10.00–18.00 hod. w ww.techmania.cz www.plzen2015.cz http://www.plzen.eu/obcan/ zivot-v-plzni/plzen-bez-barier


35

vaše fotografie

Martina Kubínová

Ladislav Vesecký

36

Katrin Linhard


SLOUPEK Ondřeje NEFFA

Čarování na nebi Slyšel jsem tu radu mockrát a znám spoustu lidí, kterým se to povedlo, mně nikdy – a Katrin Linhard to provedla výborně: fotoaparát na stativu, otevřela závěrku, namířila do míst, kde se to blejská, a zachytila nádherné blesky. Takže ten recept jsme si řekli. Ono to ale je také o značné dávce štěstí a musíte mít nalezené místo, odkud jsou ty blesky dobře vidět.

Irena Chramostová

Další pěkné nebe je vidět na fotografii Martiny Kubínové. Podle popisku jde o Labe. Kompozice je hodně osová, to znamená, že říční břeh je veden po vodorovné ose. Obvykle to pokládám za chybu, je třeba tak výrazné linie posadit do třetiny, ať už nahoru nebo dolů, ale tady to má smysl. Ve vodě se odráží slunce filtrované vrstvou mraků a to vytváří moc hezký efekt. A co je hlavní – spojnice slunce a jeho odrazu je vedená po svislé třetinové linii – jako podle učebnice! Zajímavou oblohu zachytil Ladislav Vesecký až v Paříži. Jde zřejmě o ranní fotku, soudím tak podle malého provozu dole na ulici. To je případ, kdy by si fotka, myslím, zasloužila větší podíl oblohy, protože ta je zajímavě strukturovaná. Ta ozdoba v pravém dolním rohu fotce spíš škodí, než prospívá, odvádí pozornost od Eiffelovky. Ale svoji atmosféru to má a to je hlavní. Na fotce Hradu od Jany Červené je zajímavá tmavá obloha. Přitom svítí ostré slunce – a to dohromady dává obrázku velmi dramatický ráz. Tomuto jevu se také říká „černé slunce“ a vždy jde o jev velice fotogenický. Tady je podíl oblohy a architektury velmi citlivě postižen.

Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.

Nakonec jsem si nechal Irenu Chramostovou, ta poslala celou sérii velmi atraktivních fotek oblohy. Tady je zcela samozřejmé, že obzor je položen hodně nízko, protože to hlavní divadlo je nahoře. Pravda, jsou ty fotky jakési zašuměné – nejsou pořízeny mobilem? Nic bych proti tomu neměl, mobil má tu výhodu, že ho máme pořád při sobě a použijeme ho, když příroda na nebi čaruje. 

Jarní krajina nabízí skvělé příležitosti k zajímavým snímkům, a tak toho využijte.

Autor je novinář a spisovatel.

Jana Červená

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.

Fotografie prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)


37

Křížovka O CENY



Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v květnovém čísle?

❛ Rozhovor s ředitelem chrudimského Centra J. Pestalozziho Pavlem Tvrdíkem.

❛ Reportáž

z pražské neziskové organizace Pohoda.

❛ Rozhovor

s výtvarníkem Davidem Linkem, který vytváří obrazy pro nevidomé.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Březen bez vody, Duben bez trávy Luštitelé – výherci:

Encyklopedie Vše o vaření: Renata Kudrnová Jana Drdy 503 261 01 Příbram VII

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku encyklopedii Vše o vaření, dva další luštitelé DVD s českými filmy. 38

DVD Škola základ života: Marta Nováková Liboš 72 783 13 p. Štěpánov, okr. Olomouc

Marie Brožíková K. H. Borovského 1421 356 01 Sokolov

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. dubna na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].


Chcete příbuzným či známým udělat radost? Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš. K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží.

Podrobnosti v redakci časopisu Můžeš tel.: 224 242 973 e-mail: [email protected]

Pomáhali jsme projektovat ulici bez bariér strana 12

Recommend Documents