MATERIÁLY A VÝROBKY PRO STAVBY
Polyvinylchlorid (PVC) pro udržitelné budovy Polyvinyl chloride (PVC) for sustanable buildings František Vörös, reprezentant PlasticsEurope ČR při SCHP ČR Klíčová slova: polyvinylchlorid ♦ předpisy EU ♦ udržitelný rozvoj Key words: polyvinylchlorid ♦ EU regulations ♦ sustainable development Recenzentka: Kateřina Klánová
Novelizace evropských předpisů zahrnujících použití PVC a jeho příměsí s ohledem na ochranu životního prostředí. Historie výroby PVC, jeho druhy, použití a spotřeba v jednotlivých druzích výrobků v EU. Aktivity asociace PlasticsEurope v oblasti environmentálních dopadů technologie výroby a používání PVC. Aktivity v oblasti skládkování a recyklace PVC. Dobrovolné iniciativy VINYL 2010, zaměřené na partnerství pro udržitelný rozvoj. Rozpory mezi politicky motivovanou novelou RoHS (Nařízení k omezení nebezpečných látek) v elektrických a elektronických výrobcích a nařízením REACH (Nařízení o registraci, hodnocení, autorizaci a omezování chemikálií). Novela RoHS vede k významnému zvyšování výrobních nákladů a snížení konkurenceschopnosti vůči výrobkům mimo EU. Updating of the European regulations covering use of PVC and its ingredients with respect to the environmental protection. History of the PVC production, its sorts, utilization and application in a particular sorts of products in the EU. Activities of the Association PlasticsEurope in field of environmental impact of the production technology and utilization of the PVC. Activities in field of waste disposal and recycling of the PVC. Voluntary activities VINYL 2010 focusing on the sustainable development partnership. Conflicts between politically motivated amendment RoHS (Regulation of hazardous substances in the electric and electronic products) and regulation REACH (Regulation for registration, evaluation, authorisation and limitation of chemicals). The recast RoHS leads to an important increase in production costs and decrease in the competitive advantage compared with products outside of the EU.
1 Úvod Inspirací pro zpracování tohoto článku byla letošní situace s projednáváním novelizace Evropského nařízení 2002/95/EC o omezení používání nebezpečných látek (RoHS) v elektrických a elektronických zařízeních. Do návrhu k zákazu byl totiž zařazen i polymer PVC. Tendence k zákazu dalších látek se projevují i při projednávání náhrady směrnice 89/106/EHS – Nařízením EU o stavebních výrobcích (CPR). Na PVC se již koncem minulého století zaměřily některé ekologické organizace. Jejich kontroverzní výtky se týkaly dopadů na životní prostředí od výroby až po likvidaci [1]. Kromě procesů výroby monomeru vinylchloridu a následné polymerace na PVC se kriticky vyjadřovaly k používání rizikových aditiv (stabilizátory, změkčovadla), dále k rizikům při využití odpadů a jejich spalování. Na tyto výtky reagoval evropský průmysl PVC v březnu 2000 založením dobrovolné iniciativy „Vinyl 2010“, která postupně realizuje opatření ke zlepšení stavu.
2 Historie výroby PVC V roce 1835 syntetizoval francouzský chemik, důlní inženýr Henri Vicktor Reqnault, vinylchlorid, z něhož náhodně vznikl první polymer PVC [2]. Tento náhodný pokus opakoval v roce 1872 chemik Eugen Baumann. První patent na průmyslovou výrobu PVC je však až
22
TOB6 10.indd 22
z roku 1913, kdy jej obdržel Fritz Klatte z Německa. Významný je rok 1926, kdy proslulý americký vynálezce Waldo Lonsbury Semon vyvinul metodu způsobu měkčení PVC. První poloprovozní výrobu PVC zahájil německý koncern IG Farben v roce 1934, komercionalizace následovala po roce 1938. Obchodní název prvního PVC – igelit se následně stal synonymem názvu pro fólie, a často se dodnes používá nesprávně i pro obaly a tašky z jiných polymerů. Vlastní rozvoj výroby a spotřeby plastů začal koncem 19. století, světová spotřeba za celé 19. století zaznamenala 10 tisíc tun. V roce 1930 však již bylo vyrobeno 30 tisíc tun a v roce 1949 světová výroba a spotřeba poprvé překročila 1 milion tun. Počátkem 21. století se již světová roční výroba a spotřeba plastů pohybuje nad 200 mil. tun, v dosud rekordním roce 2007 to bylo dokonce 260 mil. tun [3]. V roce 2009 došlo k poklesu na 230 mil. tun, z toho v Evropě na 45 mil. tun. Stavebnictví využívá 20,4 % všech plastů; nejvíce používaným plastem v tomto oboru je právě PVC. PVC se na světové spotřebě podílí 32 mil. tun a z hlediska množství zaujímá třetí místo za polyolefinem a polypropylenem. Na spotřebě PVC se největší měrou podílí Čína s 28 %, následuje Evropa s 25 %. V rekordním roce 2007 bylo v Evropě zpracováno 8,8 mil. tun PVC, v roce 2009 došlo k poklesu na 8,1 mil. tun. NejvětTEPELNÁ OCHRANA BUDOV 6/2010
6.1.11 16:23
MATERIÁLY A VÝROBKY PRO STAVBY ším světovým výrobcem PVC je čínská firma Shin-Etsu s kapacitou 3,6 mil. tun, v Evropě firma Solvay s kapacitou 2,1 mil. tun. V zemích bývalého Československa se začalo s průmyslovým zpracováním PVC v roce 1940 ve Fatře Napajedla. Vlastní výroba PVC emulzní polymerací vinylchloridu byla zahájena v r. 1951 na Slovensku v Chemických závodech Nováky. Velkokapacitní výroba PVC suspenzní polymerací vinylchloridu byla pak zahájena v r. 1975 ve Spolaně Neratovice [4]. V rámci privatizace Unipetrolu, jehož součástí byla i Spolana, došlo k fúzi Spolany s polským výrobcem PVC – se společností Anwil ve Wloclawku. Od r. 2008 jsou obě jednotky využívány v rámci jednoho profit centra, které podléhá výkonné radě Anwil v rámci polské skupiny Orlen.
3 Aplikace PVC Příčinou mimořádného rozšíření PVC je poměrně levná výroba a snadné zpracování práškovitého nebo granulovaného produktu. Lze použít všechny známé technologie zpracování plastů, jako kalandrování, vytlačování, vstřikování, vyfukování. Polymer lze snadno modifikovat přídavkem změkčovadel, stabilizátorů, barviv. Tak lze vyrobit tuhé, polotuhé a měkké výrobky. Ceněnými vlastnostmi při rozličných aplikacích jsou nízká hmotnost (avšak proti většině ostatních plastů vyšší), pevnost, tvrdost, požární odolnost, chemická a biologická inertnost, transparentnost apod. Tomu odpovídají i hlavní aplikační sektory: stavebnictví se 60% podílem, obalový průmysl, elektroprůmysl, lékařství a doprava. V tepelné ochraně budov má PVC zajímavou roli v aplikacích při řešení tepelných úniků okny a dveřmi, dále jako fólie při izolacích střech a konečně jako profily při aplikaci ETICS. Spotřeba PVC v Evropské unii z hlediska procentního podílu výrobků je následující: profily
27 %
trubky a fitingy
25 %
tvrdé fólie a desky
11 %
kabely
7%
láhve
7%
ohebné filmy a desky
6%
podlahové krytiny
6%
ostatní
11 %
TEPELNÁ OCHRANA BUDOV 6/2010
TOB6 10.indd 23
Pro účely identifikace třídění PVC obalů se používá známý recyklační trojúhelník s číslicí 3, nebo písmenem „v“. Pod trojúhelníkem je pak nápis „PVC“, „V“ nebo „vinyl“.
4 Aktivity PlasticsEurope Jednou z hlavních náplní činnosti PlasticsEurope jsou aktivity z oblasti udržitelnosti produktů. Pro připomenutí uvádím, že se jedná o tři pilíře. První se týká ekonomické užitečnosti – pro PVC svědčí jeho významné podíly na trhu plastů. Fakt, že v Evropě vyrábí PVC 14 společností, a při jeho následném zpracování je zapojeno 21 tis. společností s 530 tis. pracovníky a obratem 72 miliard EUR [5], svědčí o společenském přínosu PVC (druhý pilíř). Pro plnění třetího pilíře – environmentální neškodnosti PVC – je konáno mnoho aktivit. Ekology kritizované PVC je vyráběno polymerací vinylchloridu. Výchozí surovinou je přírodní sůl, ze které se elektrolýzou vyrobí chlor. Další část vinylchloridu tvoří uhlovodík etylenu z ropy, který je však možno vyrobit i z přírodního etylalkoholu. Takže 57 % molekulové hmotnosti PVC tvoří chlor a 43 % etylen. Přes 50 kvadrilionů tun chloridu sodného je rozpuštěno ve světových mořích a oceánech, 200 miliard tun je uloženo na pevnině. Etylen pro PVC se podílí 0,3 % na světové spotřebě ropy, je však též dostupný z alkoholu z přírodního cukru. Více než 85 % všech léků a kolem poloviny výrobků chemického průmyslu jsou odvozeny z chlorového základu [6]. Evropský průmysl PVC spotřebovává pouze jednu třetinu vyrobeného chloru. Na pokyn Evropské komise zadal Evropský úřad pro IPPC v červnu 2006 Institutu pro perspektivní technologické studie – technologie pro udržitelný rozvoj – zpracování závažných dokumentů o technologiích výrob polymerů v EU. Rozsáhlý 320stránkový dokument pojednává o BAT (Best Avalaible Techniques – Nejlepší dostupné techniky) v rámci směrnice rady 96/61/EC, tj. směrnice o IPPC – Integrovaná prevence a omezování znečišťování [7]. Na tomto dokumentu spolupracovali i zástupci PlasticsEurope. Kap. 5 pojednává o PVC. Protože bloková technologie výroby PVC ztratila v minulých letech význam, je komplexně posouzena technologie výroby sus-
penzní (87% podíl) a emulzní (13%) polymerací z hlediska emise těkavých organických látek, zejména vinylchloridu do ovzduší, do vod a jeho obsah ve finálním polymeru. Uvedeny jsou i požadované standardy pro úpravu odpadních vod a omezení prachu a nebezpečného odpadu. Speciální doporučení se týkají skladování, stáčení a manipulace s vinylchloridem. Dalším příspěvkem k posouzení environmentálních rizik spojených s výrobou vinylchloridu, PVC a jeho zpracování jsou ekoprofily, zpracované experty PlasticsEurope [8]. Konkrétně se jedná o tyto výrobní procesy: ● vinylchlorid; ● PVC (polymerace bloková, emulzní a suspenzní); ● PVC – film; ● PVC – vstřikování; ● PVC – trubky; ● PVC – kalandrované desky; ● PVC – nanášené emulzní typy.
5 Dobrovolné aktivity VINYL 2010 Ještě před podpisem dobrovolné iniciativy VINYL 2010 dne 7. 3. 2000 došlo v roce 1995 k podpisu první Evropské PVC charty s výzvou výrobců PVC, členů ECVM (Evropská rada výrobců monomeru vinylchlorid a PVC), k dobrovolnému plnění limitů emisí tohoto monomeru během jeho výroby a v průběhu suspenzní polymerace [9, 10]. V roce 1998 byla podepsána navazující charta pro emulzní PVC. Evropská komise rozhodla v r. 1997 o horizontální iniciativě k řešení odpadního PVC [11]. Bylo zadáno a zpracováno 5 studií řešení k mechanické recyklaci PVC odpadů, k chování PVC na skládkách, k identifikaci a odstraňování nebezpečných látek při spalování PVC, k ekonomice řízení PVC odpadů a k chemické recyklaci PVC odpadů [12]. Následně zpracovaný Green Paper o ekologii PVC byl v červenci 2000 podroben veřejné konzultaci a diskusi s aktivní účastí 30 000 občanů a institucí [13]. Ještě před tímto aktem byla podepsána dobrovolná iniciativa VINYL 2010 (www.vinyl2010.org). Iniciativa je zaměřena na partnerství pro udržitelný rozvoj. Signatáři byli hlavní představitelé řetězce PVC průmyslu: ● ECVM – The European Council of
23
6.1.11 16:23
MATERIÁLY A VÝROBKY PRO STAVBY Vinyl Manufacturers, v době podpisu s 10 výrobci PVC v rámci EU-15, v současné době se počet členů v rámci EU-27 rozšířil na 14 (www. ecvm.org); ● EuPC – Asociace evropských zpracovatelů plastů, reprezentuje 50 tis. společností, které zpracovávají 45 mil. tun plastů ročně s obratem 280 miliard EUR/rok. Většinou se jedná o malé a střední firmy, které se podílejí na zaměstnávání 1,6 mil. lidí v EU-27 (www.eupc.org); ● ESPA – Asociace evropských výrobců stabilizátorů na bázi olova, cínu, směsných kovů, kadmia a kapalných typů (www.stabilisers.org); ● ECPI – Asociace výrobců změkčovadel, převážně pro měkčené PVC (www.ecpi.org). Desetiletý program VINYL 2010 si za cíl vytyčil udržitelný rozvoj PVC průmyslu, s konkrétními kroky [10]: ● kontinuálně zlepšovat environmentální podmínky při výrobě vinylchloridu a PVC, dodržovat limit obsahu volného vinylchloridu v PVC; ● používat udržitelná (neškodná) aditiva pro PVC; ● zaměřit se na efektivní využití PVC výrobků po skončení jejich životnosti. K řešení těchto problémů byly a jsou postupně realizovány projekty, jejichž finanční hodnota přesahuje ročně 100 mil. EUR. Dosažené efekty jsou ověřovány nezávislými auditorskými firmami a jsou zveřejňovány za každý rok ve výročních zprávách, umístěných na webových stránkách [10]. Po zapojení Spolany do tohoto programu jsou aktivity publikovány i na webových stránkách Spolany [4], poprvé za rok 2004. Z dalších původních závazků uvádím stav s tím, že program byl postupně rozšiřován o nové cíle a v souvislosti s rozšiřováním EU: 1. Výroba vinylchloridu a suspenzního PVC bude odpovídat chartě ECVM z r. 1995 do konce roku 2000, u emulzního PVC se dosáhne tohoto cíle v r. 2003; cíle byly splněny. 2. Zlepšovat materiálovou a energetickou efektivitu při výrobě PVC s využitím BAT. Finální posouzení plnění těchto úkolů bude provedeno a publikováno do konce r. 2010 nezávislou konzultační firmou Det Norske Veritas. 3. Výrobci změkčovadel se zaváza-
24
TOB6 10.indd 24
li vyčlenit v r. 2001 na studii o vlivu dibutylftalátu a dalších ftalátů na lidi a zvířata v průběhu celého životního cyklu PVC 1 mil. EUR. V dalších letech byly uvolňovány další finanční prostředky, studie byly zkompletovány v letech 2005 – 2006 a publikovány v letech 2006 – 2007. V r. 2005 bylo zakázáno používat ftaláty v dětských hračkách. Nařízením ES č. 1907/2006 z 18. 12. 2006 o registraci, hodnocení, autorizaci a omezování chemikálií (REACH) je výrobcům a dovozcům chemikálií uloženo podat do prosince 2010 registrační přihlášku k povolení jejich dalšího používání [14]. Týká se i ftalátů a dalších změkčovadel. Pro zajímavost uvádím, že v r. 2007 se v západní Evropě spotřebovalo 963 tis. tun změkčovadel, nejenom pro PVC. Tři ftalátové typy změkčovadel byly v říjnu 2008 navrženy k zařazení do přílohy XIV REACH jako látky vzbuzující zvlášť velké obavy (SVHC), a tedy k přednostní autorizaci. Jedná se o: ● bis (2-etylhexyl) – ftalát (DEHP); ● benzylbutylftalát (BBP); ● dibutylftalát (DBP). Tyto látky jsou klasifikovány jako látky poškozující reprodukci (kategorie 1B). Pro jejich aplikace při výrobě vnitřních obalů léků je navržena výjimka. Celý seznam, včetně výjimky, musí ještě schválit Evropská komise a publikací ve Věstníku nabude příloha XIV účinnosti. Od tohoto data do 30 měsíců je povinností výrobce předložit podrobné podklady pro autorizaci. Eventuální definitivní termín úplného zákazu používání v EU-27 nastane za 48 měsíců od data vyhlášení přílohy XIV. Výrobci stabilizátorů se v zakládací listině zavázali k vývoji nových stabilizátorů bez těžkých kovů. Např. v r. 1993 se v západní Evropě použilo 16 tis. tun kadmiových stabilizátorů, v roce 1998 pouze 0,23 tis. tun. Úplný konec používání kadmiových stabilizátorů nastal v EU-15 v roce 2001, v EU-25 v roce 2006 a v EU-27 v roce 2007. Další závazek se týkal projektů řízení odpadního hospodaření s PVC z různých aplikačních sektorů s tím, že pro r. 2005 byl vyhlášen příslib recyklace 50 % shromážděného odpadního PVC. Zaměření se týkalo mechanické recyklace odpadních trubek, fitinků, okenních rámů a linolea. Poloprovozně byla od-
zkoušena i chemická recyklace – depolymerace. K první revizi VINYL 2010 došlo v říjnu 2001 a týkala se: ● nepoužívání kadmiových stabilizátorů od konce r. 2001 bylo splněno; ● nepoužívání olovnatých stabilizátorů od konce r. 2015, do r. 2010 snížit spotřebu o 50 %. Ve zprávě za r. 2009 platforma VINYL 2010 uvádí, že od r. 2000 do konce r. 2009 poklesla v EU-15 spotřeba olovnatých stabilizátorů o 86 835 tun, tj. o 68 %. Olovnaté stabilizátory jsou většinou nahrazovány stabilizátory na bázi vápníku. Cílový úkol v náhradě se průběžně plní a bude splněn pro všechny členské země EU-27; ● nepoužívání bisfenolu A při výrobě PVC od konce roku 2001 v EU-15 bylo splněno. EFSA – Evropský úřad pro bezpečnost potravin dne 30. 9. 2010 sdělil [15], že po důkladném šestiměsíčním studiu stovek dostupných studií a vědeckých prací o bisfenolu A neshledal žádný vědecký důvod pro změnu tolerovaného denního příjmu TDI v max. výši 0,05 mg bisfenolu A na kg tělesné hmotnosti; ● stanovení cílového množství mechanicky recyklovaných PVC odpadů na úroveň 200 tis. tun za rok v roce 2010. Od počátku r. 2000 do r. 2009 bylo v rámci programu VINYL 2000 zrecyklováno 688 674 tun odpadního PVC, v krizovém roce 2009 se množstvím 190 324 t přiblížila recyklace cílovému stavu pro r. 2010. Toto bylo dosaženo finanční podporou a postupnou realizací několika projektů, když v r. 2003 mechanicky recyklováno pouze 14 255 tun odpadního PVC a v r. 2007 již 149 463 tun. Největší podíl na uvedených aktivitách, tj. 186 238 tun, má Recovinyl se sídlem v Bruselu [16], se zastoupením v 15 zemích včetně ČR [17]. Společnost poskytuje finanční stimuly pro podporu recyklace tvrdého i měkčeného PVC odpadu z neregulovaných zdrojů – to jsou ty, které nejsou pokryty žádnou existující směrnicí, jako jsou směrnice pro obalové materiály, elektroodpad a autovraky. V ČR je šest certifikovaných firem pro tento systém, přičemž objem recyklovaného PVC se z 5 858 tun v r. 2008 zvýšil na 13 685 tun vloni. Dalším významným projektem jsou TEPELNÁ OCHRANA BUDOV 6/2010
6.1.11 16:23
MATERIÁLY A VÝROBKY PRO STAVBY Tab. 1 Základní environmentální údaje o PVC (vztaženo na 1 kg) Parametry
Jednotka
Suspenzní
Emulzní
Spotřeba primární energie na výrobu potřebné energie
MJ
29,880
38,200
Spotřeba primární energie na výrobu surovin
MJ
26,850
27,700
GWP – Potenciál globálního oteplování
kg CO2 – eq.
19,000
25,000
AP – Potenciál acidifikace
kg SO2 – eq.
0,053
0,070
kg Etene – eq.
0,420
0,450
Odpady bezpečné
kg
0,142
0,225
Odpady nebezpečné
kg
0,008
0,005
PoCP – Potenciál tvorby fotooxidantů
recyklace okenních PVC rámů, který koordinuje EPPA – Evropská asociace okenních profilů z PVC [18]. Recyklací PVC trubek a profilů se zabývá TEPPFA [19]. V roce 2009 bylo dále zrecyklováno 1 300 tun membrán a 2 559 tun podlahových krytin. Informace o recyklacích z dalších aplikací, např. PVC z kabelů, jsou k dispozici ve výroční zprávě VINYL 2010 za r. 2009 [10]. Znečištěné odpady z PVC lze využít i energeticky. PVC má energetický potenciál na úrovni papíru. Moderní spalovny odpadů jsou vybaveny zařízením na zachycování nebezpečných zplodin, které při spalování PVC vznikají, jako jsou např. dioxiny. Zásadně se musí zakázat volné spalování PVC nebo spalování v domácnostech. Také skládkování odpadních PVC je nutno omezovat.
6 Environmentální prohlášení o PVC (EPD) Podle údajů konzultantské firmy PE International [20], která se specializuje na aktivity v oblasti udržitelnosti, bylo dosud zpracováno 250 LCA studií o životním cyklu PVC a výrobků z PVC. Cílem environmentálního prohlášení o produktu je odlišit produkty, které jsou v jednotlivých fázích životního cyklu šetrnější k životnímu prostředí než produkty srovnatelné [21]. Mezinárodní standardizační postupy jsou zakotveny ve třech ISO normách [22]. Nejdůležitější z nich je ISO 14025, podle které vydala Evropská asociace výrobců plastů – PlasticsEurope – v lednu 2008 novelizované EPD pro PVC suspenzní a emulzní technologií [23]. Základní hodnoty jsou uvedeny v tab. 1. Sumární spotřeba energie na výrobu 1 kg obou typů PVC je nižší než u nízkohustotního polyetylenu (78 MJ/kg). Ostatní parametry se příliš neliší od komoditních plastů. TEPELNÁ OCHRANA BUDOV 6/2010
TOB6 10.indd 25
7 Omezení nebezpečných látek v elektrických a elektronických výrobcích (RoHS) V průběhu projednávání návrhu novelizovaného nařízení RoHS 2002/95/ EC došlo v červnu 2010 při jednání ekologické komise Evropského parlamentu, kterou řídí zástupce VB za zelené pí. Evans, k politováníhodnému doplnění přílohy III, která obsahuje prioritní látky k budoucímu zákazu používání, o více než 30 dalších látek. Mezi těmito látkami figurují PVC, bisfenol A, bromovaná zhášedla, nanomateriály aj. Tento doplněk byl sice schválen v ekologické komisi pouze těsnou většinou 29 : 28, avšak může být předložen ke druhému čtení v Evropském parlamentu. Tento postup je považován za politický, neboť nebyla stanovena kritéria pro posuzování látek a chybí dopadové studie eventuálního zákazu. Postup není v souladu s postupem podle nařízení REACH a vedl by k duplicitám v procesech a ke zvyšování nákladů výrobců a organizací, a tedy i ke zhoršování konkurenceschopnosti s mimoevropskými výrobci chemických výrobků a elektrozařízení. Proti tomuto přístupu se vyjádřila celá řada evropských asociací, z nichž bych chtěl jmenovat Orgalime, která hovoří za 33 federací se 130 tisíci společnostmi z oblasti výroby elektrických a elektronických přístrojů z 22 členských států EU. Odvětví zaměstnává 10 mil. lidí a má roční obrat 1,427 miliard EUR. Druhou je CEFIC, který reprezentuje prostřednictvím národních chemických asociací a přímo kolem 27 tis. společností v Evropě s 1,2 mil. zaměstnanci. Svaz chemického průmyslu ČR v obdobném duchu informoval české europoslance a Ministerstvo životního prostředí ČR. Silné argumenty expertů zvítězily nad politickým přístupem a při
definitivním hlasování o RoHS v prosinci nebyla příloha č. III s navrženým rozšířením o 30 látek schválena. Při prvním čtení Nařízení o stavebních výrobcích (CPR) v EP dne 13. 9. 2010 se opět uváděly tři články (7, 11 a 49), článek 6.2 a příloha III., které nejsou v souladu s platnými chemickými předpisy (REACH) a jejichž přijetím by došlo ke zvyšování nákladů, zejména malých a středních stavebních firem. Proti tomuto postupu podalo dne 14. 10. 2010 pět celoevropských asociací, v čele s PlasticsEurope, nesouhlasné stanovisko spolu s návrhem na nové znění rozporných článků CPR [24].
8 Závěr Neprofesionální a často politicky motivované přístupy k ekologii v EU vedou k významnému zvyšování nákladů na další a další studie, na konzultantské posudky a zdražují výrobu produktů. Ty se pak stávají nekonkurenceschopné vůči výrobkům mimo EU. Na příkladu PVC byl deklarován nákladný proces hledání nových přístupů k výrobě a k aplikacím směrem ke zlepšení kvality životního prostředí. Tyto bych chtěl shrnout do několika bodů: ● PVC není klasifikován jako nebezpečná látka podle nařízení 1272/2008 EC z 16. 12. 2008 (klasifikace, značení a balení látek); ● PVC není látka perzistentní, bio-akumulativní a toxická (PBT), nepatří tedy mezi látky vzbuzující velmi vážné obavy (SVHC); ● PVC jako polymer nepodléhá nařízení REACH, avšak monomer vinylchlorid je registrován podle tohoto nařízení; ● některá aditiva užívaná pro PVC jsou pro některé aplikace (dětské hračky, potraviny) klasifikována jako nebezpečná. Jejich užití odpovídá zdravotním a environmentálním předpi-
25
6.1.11 16:23
MATERIÁLY A VÝROBKY PRO STAVBY sům. Např. ftaláty, které jsou navrženy do přílohy XIV nařízení REACH, představují 20% podíl na spotřebě změkčovadel PVC. Alternativní řešení náhrad se postupně realizují; ● odpad z PVC není klasifikován jako nebezpečný, je úspěšně recyklován a je možno jej bezpečně energeticky využít. V rámci dobrovolné iniciativy VINYL 2010 bylo doposud mechanicky zrecyklováno více než 700 000 tun odpadního PVC; ● návrh na zařazení PVC do přílohy III novelizovaného nařízení RoHS 2002/95/EC pro účely zákazu aplikací v elektrických a elektronických přístrojích je v rozporu s dříve schváleným nařízením REACH; ● PVC je udržitelný produkt pro udržitelné budovy.
9 Literatura [1] KRČMÁŘOVÁ, V., Proč omezovat používání PVC, www.pvc.arnika.org [2] VÖRÖS, F., Logo PlasticsEurope – plasty – materiály 21. století, www. schp.cz – lišta plasty, 25. 8. 2008.
[3] VÖRÖS F., Rekordní rok 2007 – Výroba plastů ve světě dosáhla 260 mil. tun, www.schp.cz – lišta plasty, 14. 11. 2008. [4] www.spolana.cz [5] LEITNER, H., DE GREVE, J. P., DANGIS, A., PVC Industry Position on RoHS, www.ecom.org, 8. 6. 2010. [6] DANGIS, A., Social and economic impact assessment, www.vinyl2010.org, červenec 2010. [7] Dokument o nejlepších dostupných technikách ve výrobě polymerů, www.eippcb.jrc.es, v češtině na www.mpo.cz, listopad 2006. [8] Index of Eco-profiles, www.lca. plasticseurope.org. [9] www.ecvm.org [10] www.vinyl2010.org [11] www.ec.europa.eu/environment/ waste/pvc/pdf/en.pdf [12] www.ec.europa.eu/enterprise/sectors/chemicals/documents/competitiveness/index_en.htm#2-green-paper-and-studies-on-polyvinyl-chloride-(pvc)
[13] www.ec.europa.eu/enterprise/sectors/chemicals/documents/competitiveness/index_eu.htm [14] VÖRÖS F., Stavebnictví a nová chemická legislativa, Tepelná ochrana budov, 12, 2009, č. 6, s. 14. [15] www.efsa.eu [16] www.recovinyl.com [17] e-mail:
[email protected] [18] www.eppa-profiles.org [19] www.teppfa.org [20] www.pe-international.com [21] VOTOČKOVÁ, T., Environmentální prohlášení o produktu (EPD), Tepelná ochrana budov, 13, 2010, č. 4, s. 14. [22] VÖRÖS F., EPD pro tři kategorie izolací EPS, Tepelná ochrana budov, 13, 2010, č. 4, str. 17. [23] www.plasticseurope.org [24] PlasticsEurope & 4 sdružení, Cross-industry position on the proposel to include a list of hazardous substances content in the declaration of performance of construction products, listopad 2010.
Zhodnocení konference Dřevostavby v praxi 4 Conference Wooden buildings in practice 4 Review Čtvrtý ročník odborné konference Dřevostavby v praxi, kterou pořádala společnost Rigips, s. r. o., proběhl ve dnech 11. – 12. listopadu 2010 v hotelu Skalský Dvůr u Nového Města na Moravě. Počet účastníků z projekčních a realizačních firem, specializujících se na výstavbu dřevostaveb, dosáhl přibližně 270 osob. Průběh konference i vysoký počet zájemců jasně potvrdil, že témata dřevostaveb s důrazem na praktické zkušenosti stále více přitahují pozornost odborné veřejnosti. Během dvoudenní konference proběhlo 22 přednášek a celou akci podpořilo 26 partnerů. Konference byla zařazena do projektu celoživotního vzdělávání ČKAIT a ohodnocena 2 kreditními body. Odborné přednášky se zabývaly aktuálními problémy při výstavbě dřevostaveb, vždy se zaměřením na praxi, zkušenosti, správné a chybné postupy a návody na řešení. Z řady partnerských společností byly po celou dobu konference k dispozici technici, kteří
26
TOB6 10.indd 26
představovali správná technologická řešení, ukazovali možnosti materiálů, produktů a nástrojů a také správných pracovních postupů. Celý odborný program se setkal s velmi kladným ohlasem. Přednášející byli specialisté ve svých oborech a podělili se o své zkušenosti a poznatky
na vysoké úrovni. Důkazem zájmu o témata by jistě mohl být plný sál posluchačů i v pozdních odpoledních hodinách. Na základě všech pozitivních ohlasů společnost Rigips připravuje i pátý ročník konference Dřevostavby v praxi, která se bude konat v listopadu 2011. Více informací naleznete na www.rigips.cz .
Přednáškový sál konference Dřevostavby v praxi 4 s přibližně 270 účastníky TEPELNÁ OCHRANA BUDOV 6/2010
6.1.11 16:23
