Polská flétnová škola

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na flétnu

Polská flétnová škola Bakalářská práce

Autorka práce: Izabela Brodová Vedoucí práce: prof. Václav Kunt Oponent práce: doc. MgA. František Kantor

Brno 2014

Bibliografický záznam BRODOVA, Izabela. Polská flétnová škola (Polish flute school). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2014. 36 s. Vedoucí diplomové práce prof. Václav Kunt.

Anotace Bakalářská práce „Polská flétnová škola“ pojednává o historii flétnové hry v Polsku. Tato práce stručně popisuje historický kontext Polska od XVII. do XX. století a zmiňuje německou a francouzskou flétnovou školu. Kromě toho zahrnuje také životopisy polských pedagogů a flétnistů a je zde popsán vývoj varšavské univerzity.

Annotation Bachelor thesis (Polish flute school) deals with history of flute playing in Poland. This thesis briefly discusses the history of arts in Poland from XVII. to XX. century and mentions the german and french flute shool. In addition includes biographies of polish teachers and flutists. This thesis briefly describes the development of Warsaw University.

Klíčová slova Polsko, Flétnová škola, Pedagog, Historie, Vývoj

Keywords Poland, Flute school, Teacher, History, Development

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila v ní jen uvedené prameny. V Brně dne 30. dubna 2014

Izabela Brodová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. Václavu Kuntovi a Łukaszowi Długoszowi za pomoc a rady, které mi poskytli při psaní mé práce.

Obsah Úvod ............................................................................................................................. 1 1.

Kulturní vývoj v Polsku od XVII. do XX. století ................................................ 3

2.

Francouzská a německá flétnová škola ................................................................ 5

3.

Polská flétnová škola............................................................................................ 8

4.

Pedagogové a flétnisté první poloviny XX. století: ........................................... 13

5.

Pedagogové a flétnisté druhé poloviny XX. století: .......................................... 19

Závěr .......................................................................................................................... 29 Seznam použité literatury ........................................................................................... 31

Úvod Polskou flétnovou školu jako téma mé práce jsem si vybrala hned z několika důvodů. I když jsem se narodila v České Republice, mám k Polsku velice blízký vztah. Jsem polské národnosti a polština je mým mateřským jazykem, proto mi nejsou cizí polské dějiny ani kultura. Odmalička jsem se účastnila flétnových soutěží a kurzů v Polsku, a jelikož jsem se vydala na dráhu profesionálního hudebníka – flétnisty, začalo mně zajímat, jak se vyvíjela flétnová hra v Polsku, je-li podobná české anebo nikoliv. Jedním z významných polských flétnistů, které jsem měla možnost poznat, je Łukasz Długosz. Jde o velice vstřícného a velkorysého člověka, který je mým osobním, ale zatím nedosažitelným flétnovým vzorem. Občas k němu jezdím na konzultace, a díky tomu se mi naskytlo mnoho příležitostí si s ním pohovořit o tématu mé práce. Nedávno jsem se zúčastnila mezinárodní flétnové soutěže Kraków 2014. Tato soutěž byla určitě velkým přínosem pro můj profesní vývoj. Uměleckým ředitelem soutěže je profesorka Barbara Świątek–Żelazny, která patří k důležitým osobnostem polské flétnové školy. Na této soutěži jsem slyšela mnoho vynikajících flétnistů a seznámila jsem se se slavnými flétnisty a učiteli jako jsou Andrea Lieberknecht, András Adorján nebo Petri Alanko. Podmínkou finále bylo nastudování jednoho z nejnáročnějších koncertů pro flétnu Concerto per flauto ed orchestra da camera od Krzysztofa Pendereckého, což je jeden z nejvýznamnějších polských a světových soudobých skladatelů. Dalším důvodem je můj osobní zájem dozvědět se, jak se v Polsku flétnové umění vyvíjelo. Vznik této školy není možno přesně datovat a vývoj nemá dlouhou historii. Polští flétnisté pracovali asi padesát let na tom, aby mohli obstát ve světové konkurenci. Základem polské školy jsou pedagogové a učitelé, kteří měli tu možnost a odjeli studovat do zahraničí. Většina z nich odjela do Francie, kde se dozvěděla mnoho informací o francouzském způsobu hry. Jakmile se vrátili zpět do Polska, navázali na francouzskou flétnovou školu a podle ní vyučovali další generace mladých flétnistů.

1

Cílem mé práce je popsat polskou flétnovou školu, její vývoj a přínos. Jelikož jsem v České Republice nenašla žádné informace o vývoji této školy, rozhodla jsem se hledat přímo v Polsku. Nebylo jednoduché získat dostatečné informace, jelikož flétnová hra v Polsku neměla dlouhou historii a byla ovlivňována jinými významnějšími školami. Nakonec se mi povedlo najít adekvátní zdroje, které mi poskytly základní vědomosti k vytvoření této práce. V úvodní kapitole jsem se rozhodla přiblížit historický kontext a vývoj Polska od XVII. století kvůli vysvětlení složitých podmínek pro vznik a vývoj polského umění a také flétnové školy.

2

1. Kulturní vývoj v Polsku od XVII. do XX. století Otázka kultury a umění jako takového byla nejprve primárně zábavou vrstev s vyšším společenským postavením, byla otázkou prestiže a společenskoekonomickým postavením daného člověka. Umění se soustřeďovalo hlavně kolem knížecího či královského dvora, v pozdějších dobách na dvorech šlechtických či s rozvojem měst v měšťanských kruzích. Rozvoj kultury a umění s prvky jak je známe dnes v Polsku započal teprve ve 2. pol. XVIII. století, avšak základy byly zřejmě položeny již mnohem dříve. V průběhu XVII. století se Polsko ocitlo v krizové situaci, když muselo postupně řešit mnohé problémy a konflikty (kozácká povstání na Ukrajině, válka s Ruskem, se Švédy a s Turky), což bylo jednou z příčin pozdějšího úpadku a dělení Polska. I když bylo ještě evropskou velmocí, tak z těchto konfliktů vyšlo vnitřně oslabené. V 1. polovině XVIII. století se situace ještě zhoršovala pod nadvládou saských panovníků, kteří si více hleděli zájmů své vlastní dynastie než polského státu. Tato situace dospěla až k potřebě společenských reforem za vlády Stanisława Augusta Poniatowského (1764 – 1795). Bylo potřeba omezit vliv šlechty a posílit královskou moc, ale reformy přišly poněkud pozdě a ani osvícení lidé nebyli schopni zabránit úpadku státu a jeho následnému dělení mezi sousední velmoci. V této tzv. „stanisławowské“ době dochází k reformám nejen politického systému, ale i k rozvoji kultury a umění, základních institucí v oblastech divadelnictví (vzniká např. Teatr Narodowy1 ve Warszawě), literatury, školství (Komisja Edukacji Narodowej – 1773), rozvíjí se opera, architektura (Łazienki2 ve Warszawě), malířství (Canaletto, Bacciarelli), vznikají první noviny a časopisy (politicky zaměřený - Monitor, zabývající se uměním a literaturou - Zabawy Przyjemne i Pożyteczne). V XIX. století polský stát neexistuje. Poláci se snaží jej obnovit prostřednictvím osvobozeneckého hnutí. Je to století plné národních povstání, bojů o obnovení státu a národní identitu v rámci záborových zemí3. V této situaci v oblasti kultury vznikají mnoha díla období romantismu, který je jednou s nejplodnějších 1

Varšavské národní divadlo, které vzniklo v roce 1765 za krále Stanisława Augusta Poniatowského. Mělo svou vlastní operní, baletní a činoherní scénu. Prvním ředitelem byl Wojciech Bogusławski. 2 Klasicistní palác s okolním parkem. Projekt tohoto komplexu je dílem architekta D. Merliniho, který ho vytvořil na objednávku krále Stanisława Augusta. Během války v roce 1944 byl palác naprosto zničen hitlerovskými vojáky, ale v roce 1965 se ho povedlo zrekonstruovat do původní podoby. 3 Polsko bylo rozebráno Ruskem, Rakouskem a Pruskem.

3

etap polské umělecké tvorby, protože se zakládá na vlasteneckém cítění. Umělecká díla v různých oblastech kultury tvořily osobnosti jako Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki, Ignacy Krasiński v literatuře, Piotr Michałowski v malířství či Stanisław Moniuszko a Fryderyk Chopin v hudbě. V této době polský stát pokračoval v národnostně osvobozeneckém boji skrze národní povstání (rok 1830, 1846, 1848 či 1863). Polská kultura se prostřednictvím emigračních proudů rozvíjí v různých místech Evropy, nejvýrazněji v Paříži. Následující epocha pozitivismu4 pokračuje v nastaveném vlasteneckém trendu, ale poněkud jinými metodami práce, prostřednictvím osvěty lidových vrstev a jejich národnostním uvědomění. Polský stát podobně jako Československo vzniká po I. světové válce v důsledku porážky Rakousko-Uherska. Ve svobodném státě dochází během meziválečného období k prudkému rozvoji všech oblastí kulturního života. Tato doba se charakterizuje technickým postupem a civilizačním rozvojem. Vznikají významné národní instituce různorodého charakteru, mnoho se jich zabývá kulturou a uměním. Podhoubí pro rozvoj kulturního života ve všech směrech je velmi bohaté. Polská literatura získává v roce 1924 Nobelovu Cenu – Władysław Stanisław Reymont5, ale i v jiných oblastech kultury má mnoho významných představitelů. II. světová válka se stává významným předělem v kulturním životě Polska i celé Evropy. Mnoho významných osobností přišlo o život v důsledku vojenských akcí, okupace či bylo deportováno do koncentračních táborů. Po skončení války a obnovení polského státu se kultura a umění dále rozvíjí, byť od roku 1948 už pod diktátem komunistické strany, což velmi ovlivňuje autorský přístup a vývoj ve všech oblastech kultury a umění. V důsledku uzavření hranic a v duchu komunistické ideologie je rozvoj umění negativně ovlivňován a nemůže být exportován na západ. Polsko se zmítá v neustálých projevech nespokojenosti, protestech a demonstracích proti komunistickému režimu. Jejich vyvrcholením je rok 1981 a tehdejší vyhlášení mimořádného stavu a rozpad komunistického bloku v roce 1989. V těchto podmínkách se rozvíjí polská flétnová škola. 4

Za začátek polského pozitivismu je považován rok 1864 (konec lednového povstání). Je to období v Polské kultuře, které se ubírá směrem idealismu. Koncem tohoto období je rok 1890, kdy se objevili autoři jako Leopold Staff, Kazimierz Przerwa-Tetmajer, Jan Kasprowicz atd. 5 Władysław Stanisław Reymont (1867-1925). Polský básník. Nobelovu Cenu získal za historickou trilogii Chłopi. Z další tvorby je nutno jmenovat díla Komediantka, Fermenty, Ziemia obiecana.

4

2. Francouzská a německá flétnová škola Jelikož polská flétnová škola vycházela nejdříve z německého a později z francouzského způsobu hry na flétnu, chci se zde krátce věnovat těmto dvěma nejdůležitějším školám. Ze začátku byly obě tyto flétnové školy stejně proslavené a významné. Později, konkrétně na začátku XX. století, se francouzská škola dostala do popředí, proto na ni polská flétnová škola navázala. Lépe než německá využívala zvukových a barevných možností nástroje. I přes to měla německá škola obrovský vliv na vývoj flétnového umění až do začátku XX. století. Za dob Johanna Joachima Quanze (1697-1773) se němečtí flétnisté silně drželi národnostních tradic a snažili se odolat vnějším vlivům. Většina německých a rakouských orchestrů až do začátku XX. století nerespektovala Boehmův typ flétny, protože byl považován za příliš hlasitý a málo senzitivní. Místo toho vznikl nový typ nástroje vrtaný kónický. Po druhé světové válce tento typ flétny zcela zanikl. Také vibrato bylo považováno za kontroverzní techniku a v německém prostředí se objevovali hráči, kteří byli silně proti vibrování tónu, ale na druhou stranu se bylo možné setkat s flétnisty, kteří používali příliš nevkusné a nápadné vibrato. Z německých skladatelů, kteří psali flétnové kompozice vyjmenuji aspoň ty nejdůležitější, i když jich bylo samozřejmě mnohem více. Theobald Boehm (1794– 1881) je skladatel, který nejen konstrukčně zdokonalil flétnu, ale napsal také mnoho skladeb pro tento nástroj6. Zásluhou německých flétnistů a skladatelů vzniklo mnoho virtuózních skladeb a etud pro flétnu. Taková díla psali mezi jinými A. B. Fürstenau (1792-1852), J. Demersseman (1833-1866), E. Köhler (1849-1907), F. Kuhlau (1786-1832), E. Prill (1867-1940) a další.

6

např. Grand Polonaise op. 16, 24 Caprices for flute op. 26, Andante for flute and piano op. 33

5

Stejně jako tomu bylo v případě mnoha jiných hudebních nástrojů, kolébkou zrodu francouzské flétnové školy se stala pařížská Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse7. Tento způsob hry využíval lehkého vibrata, širokého spektra barev a technik jiných oborů jako zpěv, nebo housle. Vyjmenuji aspoň několik francouzských flétnistů, kteří se významně zapojili do vzniku a rozvoje francouzské školy. Byli to: Francois Devienne8 (1759 – 1803), Paul Taffanel (1844 1908), Philippe Gaubert (1879 – 1941), Marcel Moyse (1889-1984), Gaston Crunelle (1898-1990), Jean Pierre Rampal9 (1922-2000), Aurele Nicolet10 (*1926), Maxence’a Larrieux (*1934), Alain Marion11 (1938 – 1998), Patrick Galois (*1956) a mnoho dalších. V 1. polovině XX. století se do Paříže začali sjíždět flétnisté z celého světa. Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse se stala příslovečnou flétnovou Mekkou. Slavní flétnisté tam studovali francouzský způsob hry a později jej postupně šířili do dalších evropských zemí a USA. Byli to např: Julius Baker12 (1915-2003), Severino Gazzelloni (1919 – 1992), William Bennett (*1936), James Galway13 (*1939), Paula Robison (*1941), Robert Dick, (*1950), Ransom Wilson (*1951) a mnoho dalších. Všichni tito umělci okouzlovali publikum svou flétnovou 7

Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse je pařížská vysoká škola, založena v roce 1795. Od roku 1990 konzervatoř sídlí na ulici Jean-Jaurès. Předchůdcem této školy byla École Royale de Chant, založena v roce 1793 Ludvíkem XIV. V současné době je jednou z největších a nejprestižnějších škol tohoto typu. 8 Francois Devienne (1759-1803). Francouzský flétnista, fagotista a skladatel. Hru na flétnu studoval u Felixe Raulta. Byl prvním vyučujícím flétny na pařížské konzervatoři a hře na fagot se věnoval v orchestru pařížské opery. Jako velice plodný skladatel, napsal pět fagotových koncertů, 12 oper (např. Les visitandines-1792), také kvarteta a tria. Důležité je, že psal metodiky pro různé dechové nástroje, které výrazným způsobem ovlivnily vývoj těchto nástrojů v XVIII. století. Pro flétnu vznikla v roce 1973 Méthode de Flûte Théorique et Pratique. 9 Jean Pierre Rampal (1922-2000). Jeden z nejslavnějších flétnistů všech dob. Výrazně přispěl k prosazení příčné flétny jako sólového koncertního nástroje a k objevování a propagaci předklasické flétnové literatury. Byl profesorem pařížské konzervatoře a vychoval řadu významných flétnistů. Založil několik ansámblů. Spolupracoval také s českými hudebníky, například s Václavem Neumannem a Viktorií Švihlíkovou. 10 Aurele Nicolet (*1926). Švýcarský flétnista a pedagog. Studoval u Marcela Moyseho a Yvonne Drappiere na pařížské konzervatoři, na které absolvoval v roce 1947. Mj. Získal v roce 1948 první cenu na mezinárodní soutěži v Ženevě. V letech 1953-1965 byl zaměstnán na Berlin Hochschule für Musik, kde vyučoval flétnisty jako Emmanuel Pahud, Marina Piccinini, Hansgeorg Schmeiser, Jadwiga Kotnowska. 11 Alain Marion (1938-1998) jeden z nejslavnějších flétnistů XX. století. Narodil se Marseille, kde také studoval na konzervatoři. Vystupoval sólově po celém světě a vyučoval na pařížské konzervatoři. Podobně jako Jean Pierre Rampal vedl kurzy v Niece. Patřil k flétnistům francouzské flétnové školy. 12 Julius Baker (1915-2003). Narodil se v Clevelandu. Vynikající flétnista, pedagog a komorní hráč. Nahrál mnoho CD. Je považován za zakladatele americké flétnové školy. Jeho způsob je sice poněkud odlišný, ale vycházel z francouzské flétnové školy. 13 James Galway (*1939) Narodil se v irském Belfastu. Studoval v Londýně na Royal College of Music a Guidhall School of Muic. Krátce byl žákem Jean Pierra Rampala v Paříži. Na svém kontě ma mnoho flétnových úspěchů a dodnes sólově vystupuje a vede mistrovské kurzy.

6

hrou. Hlavně technickou vybaveností, zvukovou plasticitou a výrazovou pestrostí. Díky pedagogické činnosti těchto flétnistů v různých státech (nejen evropských) se francouzská flétnová hra dostala do popředí a navázalo na ni mnoho jiných flétnových škol. Sláva těchto představitelů měla také vliv na polské mladé flétnisty, kteří dodnes čerpají z jejich nahrávek a ze záznamů koncertů. Francie byla politickou velmocí již v XVII. století. Měla lepší podmínky pro vytváření uměleckých hodnot než Polsko, ve kterém byla špatná politická situace (dominace šlechty, potřeba státních reforem, vměšování se cizích velmocí do vnitřních záležitostí a následující dělení Polska). Nebylo možné se věnovat umění v dostatečném rozsahu jako tomu bylo ve Francii. Celkový rozvoj Polska byl oproti Francii dosti opožděn, uvádí se, že až o sto let. Např. doba osvícení začala ve Francii už za vlády Ludvíka XIV. (začátek XVIII. století), kdežto v Polsku se osvícenské ideály prosadily až v době vlády Stanisłava Augusta Poniatovského (1764–1795). Toto zpoždění přetrvávalo po dlouhá staletí. I v rozvoji hry na dechové nástroje je velmi patrné. Zatímco ve Francii umění vzkvétalo, v Polsku bylo teprve v začátcích. Toto potvrzuje mj. fakt, že prvním flétnistou učícím od roku 1795 na pařížské konzervatoři je Francois Devienne, kdežto na Instytucie Muzycznym Warszawskim flétnu začal vyučovat o necelých sedmdesát let později profesor Józef Federhaus. Dalším rozdílem mezi Polskem a Francií je množství a dostupnost literatury, která poukazuje na popularitu umění v konkrétním státě. Zatímco ve Francii po sobě skladatelé, flétnisté a pedagogové jako J. M. Hotteterre, F. Couperin, M. Blavet, F. Devienne, P. Taffanel, G. Faure, H.Dutilleux, J. Ibert, A. Jolivet, O. Messiaen, F. Poulenc a mnoho, mnoho dalších zanechali stovky významných skladeb, polská flétnová literatura z dob baroka až po období druhé světové války prakticky neexistuje. Flétnisté jako Augustyn Boczek, Wacław Chudziak, Aleksander Junowicz museli do Polska dovážet díla zahraničních autorů. Také první francouzský traktát o flétnové hře vznikl v XVIII. století a napsal jej J. M. Hotteterre.14 Zato první polská učebnice od Henryka Klinga15 vznikla přibližně o 150 let později.

14

Jacques-Martin Hotteterre (1674 - 1763), nebo také Jacques Martin nebo Jacques Hotteterre, byl francouzský skladatel a fétnista. Narodil se v Paříži a po nějakou dobu žil v Římě. Jeho traktát pod názvem Principes de la flûte traversière, ou flûte d'Allemagne, de la flûte à bec, ou flûte douce, et du haut-bois diviséz par traitéz (1707) je jeden z nejdůležitějších barokních pramenů dokumentujících hru na barokní flétnu a dobovou interpretační praxi. 15 Henryk Kling (1842-1918) první flétnista orchestru Opery Warszawskiej , profesor na varšavské konzervatoři, kromě první učebnice o flétnové hře, napsal také miniatury pro flétnu a operu Flecista.

7

3. Polská flétnová škola Polská flétnová škola jak už jsem naznačovala, nemá dlouhou historii. Ve své práci se v podstatě věnuji pouze dvacátému století. Hlavním elementem této školy jsou pedagogové studující v zahraničí, kteří své vědomosti dovezli do Polska a začali tam se svými žáky tříbit správný způsob flétnové hry. Většina z těchto představitelů dodnes učí na polských akademiích. Když mluvím o polské flétnové škole je nutno se zaměřit na vznik a vývoj tamějších hudebních škol. Za začátek tohoto vývoje budu považovat rok 1810, protože právě v tomto roce vznikla první Szkoła Dramatyczna a fungovala u národního divadla ve Warszawě. Založil ji Wojciech Bogusławski. Vývoj škol od roku 1810 až dodnes se dá rozdělit do tří období. I přes všechny nepříznivé okolnosti XIX. a XX. století byl polský národ schopen se v určité míře věnovat umění. Je zde jasně patrné, jak je Polsko odolný a vlastenecký národ. První období se dá vyhranit od roku 1810 po rok 1901, kdy vznikla Filharmonia Narodowa ve Warszawě. I když o tomto období nemám zrovna přebytek informací, ze zdrojů je patrné, že v XIX. století se v Polsku vyvíjela hlavně škola klavírní16 a houslová17, která nenechala dostatečný prostor pro vývoj dechovým nástrojům. Polská flétnová tradice v XIX. století prakticky neexistuje. Kvůli neklidné době, nezbylo místo pro vytváření trvalých uměleckých hodnot a také flétna nebyla zrovna populární nástroj, jako již zmíněný klavír, nebo housle. Flétnová hra se v Polsku začala vyvíjet až později po vzniku Instytutu Muzycznego Warszawskiego (1961). Z tohoto důvodu dodnes trpíme nedostatkem polské flétnové literatury. I když tehdejší skladatelé napsali mnohem více děl pro flétnu 18, dochovalo se v podstatě pouze pět kompozic a to: 16

Fryderyk Chopin (1810 –1849). Slavný polský skladatel a klavírní virtuos období romantismu. Narodil se v Želazowej Woli a hru na klavír studoval ve Warszavě u Józefa Elsnera. Zemřel předčasně na tuberkulózu v Paříži. Ve své tvorbě (konkrétně ve valčících, mazurkách a polonézách) propojil polské tance a lidovou tvorbu s typickými prvky romantické hudby. Z dalších jeho kompozicí je nutno jmenovat 3 klavírní sonáty, 21 nokturn a dva koncerty pro klavír (op. 11. a 21.) 17

Karol Lipiński (1790 -1861). Hudební skladatel, houslista a virtuos. Rivalizoval s N. Paganinim. Napsal mnoho houslových koncertů, polonéz a variačních forem. Henryk Wieniawski (1835-1880) Polský houslista a hudební skladatel, který se narodil v Lublině. Jmenuji aspoň několik jeho děl a to: Grand Caprice Fantastique, op. 1, Allegro De Sonate, op. 2, Adagio Elegique Op. 5 atd… 18

Nedochovala se tvorba Michała Jackowského (1795 - 1848), nebo Henryka Klinga (1842-1918)

8

F. Dobrzyński: Andante a rondo Alla Polacca, Wariacje na temat święta uchwalenia konstytucji trzeciego maja F. Lessel: Téma a variace pro flétnu a smyčcový orchestr, Flétnové kvarteto, Tři koncertantní dua pro dvě flétny (existuje pouze vydání z roku 1803). Druhé období vývoje polských hudebních škol zahrnuje dobu od zrodu varšavské filharmonie do skončení II. světové války, dobu obnovy státu a hudební vývoj šedesátých let. Díky poválečné reformě školství, vzniká mnoho vysokých hudebních škol, které otevírají obory pro dechové nástroje a flétnová výuka je zařazena do programu všech škol, od základních po vysoké. Po vzniku Instytutu Muzycznego Warszawskiego (rok 1961) přibývá čím dál více flétnistů, kteří jsou absolventy tohoto ústavu a polská flétnová škola začíná svůj vývoj právě v tomto období díky didaktikům, kterým se věnuji v následující kapitole. V první polovině XX. století vznikají nová díla pro flétnu, inspirovaná francouzským uměním, díky skladatelům studujícím v Paříži (Piotr Perkowski, Antoni Szałowski, Tadeusz Szeligowski, Konstanty Regamey). Ve všech varšavských orchestrech jako, Orkiestra Teatru Wielkiego, Orkiestra Radiowa, Filharmonia Narodowa w Warszawie, jsou zaměstnávaní polští flétnisté. Šedesátá léta, ale nebyla pro mladé flétnisty zrovna jednoduchá. Hráli na nekvalitní nástroje: východoněmecké (Uebel a Hamming) nebo české (Amati), na kterých nebylo možné zahrát tóny vysoké kvality. Pociťovali velký nedostatek flétnové literatury, jakýchkoli informačních zdrojů, v důsledku čehož se nemohli srovnávat se světovou konkurencí. Zlomem v této těžké situaci se stala účast polských flétnistů na mezinárodních soutěžích. Zde byly patrné rozdíly mezi jejich flétnovou školou a v té době už dominantní francouzskou. Díky tomuto poznání se polští flétnisté vydali cestou francouzské školy. Vzdělávali se v zahraničí a získávali tak praktické vědomosti o správném způsobu hry na flétnu. Třetí období trvá přibližně od konce šedesátých let minulého století až dodnes. Díky absolventům Państwowej Wyższej Szkoły Muzycznej ve Warszawě a jiných vysokých škol se úroveň polské flétnové hry za těchto asi čtyřicet let velmi zvýšila. Navázala na francouzskou flétnovou školu, a tím se polským flétnistům změnila představa o zvuku a technice, která byla dříve poněkud zkreslená a nehezký zvuk byl mylně přičítán nedostatečné nástrojové vybavenosti, jelikož v zahraničí se už dávno objevovali flétnisté s flétnami ze zlata a platiny. A tak se z nástroje dříve 9

v Polsku používaného jen v orchestrech a komorních seskupeních, stal jeden z nejpopulárnějších sólových nástrojů. Koncem sedmdesátých let a v osmdesátých letech polští flétnisté začali být úspěšní a sklízeli ocenění na mezinárodních soutěžích, což potvrdilo správnou volbu snahy o navázání na francouzský způsob hry. Po rozpadu komunistického režimu se do Polska začaly dostávat nahrávky slavných flétnistů jako Jean Pierre Rampal, André Nicolet, Alain Marion nebo James Galway. Objevily se první tiskárny, takže se nemuselo dělat kopie ručním přepisováním not a byl tak umožněn přístup k většímu množství flétnové literatury. Ale s těmito změnami se objevily nové problémy. Kvůli komunistickému režimu polským flétnistům chyběly základní informace o interpretaci různých stylových období, které byly nezbytné při účasti na mezinárodních soutěžích. Měli problém s interpretací nejen soudobé hudby, ale hlavně s interpretací hudby starší. Tyto nedostatky přispěly k pozdějšímu vzniku nových oborů, které se specializují na oblast staré hudby nebo soudobých kompozičních technik. Dále bych se chtěla věnovat vývoji vysoké hudební školy v hlavním městě Polska, ve Warszawě. Jen připomenu, že v roce 1810, kdy byla varšavská univerzita teprve založena, na pařížské Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse, se hra na flétnu vyučovala už 15 let. Varšavský vývoj byl značně opožděn kvůli historickým faktům, které popisuji v první kapitole. Primární hudební oblastí byla v tehdejší době tvorba vokálně-instrumentalní a celá pozornost se obracela k opeře díky skladatelům jako Stanisław Moniuszko19 nebo Karol Kurpiński.20 První flétnová třída byla založena v roce 1861 na Instytucie Muzycznym Warszawskim. V kronice se objevují zmínky o prvních flétnových učitelích. Byli to: Józef Federhaus, který na tomto institutu učil v letech 1891-1897 a mladší Jan Herbeck, který nejen vyučoval (1897-1918), ale byl také členem orchestru Teatrów Warszawskich a profesorem na Warszawskim Konserwatorium Muzycznym.

19

Stanisław Moniuszko (1819 – 1872). Polský operní skladatel. Jeho tvorba vychází z lidové tvořivosti a národní písně. Kladl důraz na vlastenecké texty. Jeho nejslavnější díla jsou např. opera Halka, Straszny Dwór, Flis, Hrabina, Verbum nobile atd. Nepsal pouze opery, věnoval se také kantátám, baletům, písním… 20 Karol Kurpiński (1785 – 1857). Skladatel a dirigent varšavské opery, 1820-1821 redaktor prvního polského hudebního časopisu Tygodnik muzyczny. Psal opery (Zabobon, czyli Krakowiacy i Górale), balety, kantáty, mše, písně (Warszawianka) ...

10

V roce 1865-1896 dalším flétnovým vyučujícím byl Kazimierz Tomaszewski (1834-1891), který pracoval ve škole Warszawskiego Towarzystwa Muzycznego a byl členem orchestru Teatru Wielkiego. Od roku 1885 Instytut Muzyczny Warszawski začal vydávat nová vysvědčení – Świadectwo specjalne gry na instrumencie nebo Świadectwo gry na instrumencie na tytuł członka orkiestry. V letech 1885 – 1915 tato vysvědčení obdrželo 51 studentů, z toho 25 z nich bylo studentů na dechové nástroje. Kolik bylo přesně flétnistů, není známo. (Rutkowska, 1980) V roce 1919 vzniklo Warszawskie Konserwatorium Muzyczne. Během nacistické okupace tato škola oficiálně fungovala pod německou správou jako Staatliche Musikschule In Warschau, ale někteří polští profesoři tajně pokračovali ve výuce svých studentů. Teprve v roce 1946 se formovala nová struktura pod názvem Państwowa Wyższa Szkoła Muzyczna a v roce 1962 získala oprávnění k udělování magisterských diplomů v oboru umění a v roce 1967 mohla udělovat titul doktora humanistických věd. V roce 1979 získala tato škola název Akademia Muzyczna imienia Fryderyka Chopina a název, který od roku 2008 používá až dodnes, zní Uniwersytet Muzyczny Fryderyka Chopina. Rozdělení na jednotlivé katedry nastalo v roce 1957 a varšavská katedra dechových nástrojů měla pod sebou katedry na univerzitách v Łodzi a Sopotu. Byla také v kontaktu s katedrami v Krakowě a Katovicích. Prvním děkanem se stal klarinetista profesor Leon Kurkiewicz, který zasvětil tomuto ústavu, jeho vývoji a překazování svých vědomostí mladým studentům, padesát let svého života. O flétnistech, kteří na této univerzitě vyučovali se ví pouze velmi málo, ale jisté je, že prvním poválečným vyučujícím pohybujícím se ve Warszawě byl Aleksander Junowicz (1876 - 1954) a Henryk Bartnikowski(1903 - 1985). Těmto flétnistům se podrobně věnuji v následující kapitole. Varšavská univerzita byla vždy v kontaktu s různými zahraničními školami. Od začátku sedmdesátých let tuto školu navštěvují kapacity ve svých oborech. Je nutno zmínit, že v roce 1993 univerzita udělila titul doctor honoris causa flétnistovi Jean Pierre Rampalovi. Od roku 1961 do roku 2009 varšavská flétnová třída vychovala 88 mladých flétnistů.

11

Na příkladu varšavské univerzity je patrné, jak se z obyčejné hudební školy stala vysoká univerzitní škola. Její historie potvrzuje, že do šedesátých let XX. století bylo málo instrumentalistů a z tohoto důvodu se vývoj velmi liší od západních státu. Z historického kontextu je pochopitelné, že se tehdejší společnost nemohla věnovat umění v plném rozsahu, proto se flétnová škola začala vyvíjet tak pozdě a měla na to víceméně pouze půl století. Zde bych chtěla jmenovat flétnisty, kteří svým úsilím započali ,,flétnovou revoluci“ v Polsku a kterým se budu mezi jinými věnovat v následujících kapitolách. Byli to: prof. Elżbieta Gajewska – Gadzina, prof. Antoni Wierzbiński, prof. Elżbieta Dastych-Szwarc, prof. Barbara Świątek-Żelazny a prof. Jerzy Mrozik. Tehdy před sebou měli ještě dlouhou cestu plnou námahy a překážek, ale jejich úsilí bylo korunováno úspěchem.

12

4. Pedagogové a flétnisté první poloviny XX. století: Profesor Augustyn Boczek (1886 – 1962) se narodil 14. 8. 1886 v Lucimi. Hudba ho zajímala už odmalička. Na flétnu se začal učit soukromě při studiu v obecné škole. Hrál taky na trubku a violoncello. V letech 1914-1918 studoval v Berlíně a zároveň hrál v Charlottenburském orchestru, v Bluttnerově filharmonii v Berlíně a několika dalších seskupeních. Důležité je, že byl žákem Emila Prilla21. Po návratu do Polska byl členem poznańské opery a učil v tomto městě také na konzervatoři až do roku 1939. Po celou dobu byl aktivním sólovým hráčem a jeho koncerty přitahovaly mnoho posluchačů. V roce 1934 poprvé uvedl koncert pro flétnu a orchestr T. Z. Kaserna, který byl napsán speciálně pro tohoto vynikajícího flétnistu. V současné době rukopis vlastní profesorka Elżbieta Dastych-Szwarc. Kromě aktivního hráčského působení se A. Boczek věnoval vyučování další generace mladých flétnistů. V roce 1940 pokračoval v soukromé praxi i v době hitlerovské okupace a dostal novou práci ve filharmonii v Krakowě. Ihned po skončení války se vrátil zpět do Poznani a pokračoval ve hře v opeře a ve vyučování na státních hudebních školách. Očividně patřil k výborným pedagogům. Mezi absolventy jeho třídy patří mj. člen varšavské filharmonie Włodzimierz Tomaszczuk, člen krakovské filharmonie Wacław Chudziak, anebo profesorka učící dodnes na varszavské akademii paní Elżbieta Dastych – Szwarc. Augustyn Boczek byl nejen skvělý flétnista a učitel, ale ve volných chvílích se zabýval také importem not z ciziny do Polska. Svou činností tak doplnil notové materiály v knihovnách. Díky jeho snaze a vytrvalosti měli jeho žáci v této těžké době poměrně dobré podmínky ke studiu. Patřil k pedagogům, kteří věnují všechno svým životním idejím a v Polsku je za to obdivován. Za svůj život vychoval spousty flétnistů lepších i horších, ale hlavně mnoho dobrých, statečných a velkorysých lidí.

21

Emil Prill (1867-1940) Německý flétnista, představitel německé flétnové školy. Studoval na Hochschule für Musik in Berlin, byl členem Hamburské filharmonie a později berlínské opery. Napsal metodiku Schule für die Böhmflöte, která vznikla v roce 1904 a zabývala se způsobem hry na nový typ flétny (model navrhnul Theobald Boehm a hraje se na něj dodnes).

13

V Krakowě vyučoval jeden z dalších představitelů polské flétnové školy Wacław Chudziak (1910-1990). Studoval u profesora Augustyna Boczka v Poznani a od roku 1945 hrál v krakovské filharmonii. Byl také sólovým hráčem, koncertoval jak v Polsku, tak v zahraničí. Pro polskou flétnovou školu, je velmi důležitou osobností, protože založil flétnovou třídu na Państwowej Wyższej Szkole Muzycznej w Krakowie, kde po dlouhou dobu působil. To, že byl také velmi dobrým pedagogem potvrzuje fakt, že jednou z jeho prvních absolventek je pani profesorka Barbara-Śwątek Żelazny, která učí dodnes na krakovské akademii a je také uměleckým ředitelem mezinárodní soutěže Kraków. Vzpomíná na svého pana profesora jako na člověka sice přísného, ale také velmi starostlivého. Dalším městem, kde se flétnová hra stala důležitou součástí vzdělávání, jsou Katowice. Prvním tamějším pedagogem po válce byl profesor Eryk Bronkowski (1921 - ?). Podobně jako A. Boczek, studoval u Emila Prilla a ve svém způsobu učení navázal na německou flétnovou školu. V roce 1950 působil jako první flétnista v Wielkej Orkiestrze Symfonicznej Polskiego Radia i Telewizji Katowice a byl i sólovým hráčem. Koncertoval nejen v Polsku, ale také po celé Evropě, Japonsku, Austrálii, Novém Zélandu atd. Profesor

Leon

Tejkowski

(1917

–

1971)

studoval

na

Miejskim

Konserwatorium Muzycznym v Bydgoszti u Wilhelma Holschuha. Po studiích udělal konkurz do Orkiestry Polskiego Radia v Bydgoszti, kde hrál první flétnu a vyučoval na vysokých hudebních školách nejdřív v Sopotu, pak v Gdańsku a Wrocławi. Byl nejen sólistou (nahrál několik skladeb do rozhlasu a koncertoval po celém Polsku), ale také skladatelem. Zkomponoval 23 přednesů pro flétnu a klavír, věnoval se také metodice a napsal ,,Nowoczesną Szkołę na Flet”. Dalším významným představitelem polské flétnové školy je Włodzimierz Tomaszczuk (1920-1974), který po ukončení Państwowej Szkoły Muzyznej v Poznani, pokračoval ve studiu v Paříži u samotného Jean Pierra Rampala. Byl také laureátem několika soutěží. V roce 1950 obdržel první cenu na Bachovské mezinárodní soutěži a v roce 1953 byl taktéž nejlepší na Mezinárodní soutěži dechových nástrojů o cenu Antonína Rejchy v Praze22. V letech 1947 – 1959 se stal

22

Soutěž v rámci festivalu Pražské jaro.

14

členem poznaňské filharmonie a později dokonce působil jako první flétnista ve varšvské Filharmonii Narodowej. V dnešním hlavním městě Polska Warszawě byl nejdůležitější flétnovou osobností Aleksander Junowicz. Jako skvělý flétnista měl obrovský podíl na vývoji dalších flétnových generací. Narodil se 27. 9. 1876 v Knowně. V roce 1904 absolvoval Warszawski Instytut Muzyczny a k tomu pravděpodobně studoval ještě v Petersburgu. Po dalších 35 let byl členem Filharmonii Narodowej ve Warszawě, což byl nesmírný úspěch, protože v tehdejší době ve varšavské filharmonii hráli pouze cizinci (např. Bernard Dawidsen, Jerzy Gundersen, Paweł Nauman, Ary van Leeuwen). Byl zaměstnán také v Orkiestrze Polskiego Radia ve Warszawě. Ve svém volném

čase

často

spolupracoval

s polským

violoncellistou

Kazimierzem

Wiłkomirskim a spolu vytvořili nezapomenutelné duo. V roce 1930 tento skvělý flétnista získal ocenění Srebrny Krzyż a v roce 1938 Medal za długą pracę. Svou flétnovou hrou v různých hudebních uskupeních seznamoval širokou veřejnost s uměním. Volný čas věnoval také shromažďování flétnové literatury, psaní hudby a doprovodem němého kina. Za okupace tajně vyučoval flétnovou hru a byl členem symfonického orchestru, který vystupoval v Lardelově cukrárně. Jako

pedagog

pracoval

v

Państwowej

Wyższej

Szkole

Muzycznej

ve Warszawě a v roce 1945 byl jmenován profesorem. Aktivně vystupoval i v pokročilém věku, než se jeho zdravotní stav náhle zhoršil a zemřel v roce 1954.

Aleksander Junowicz a klavírista Ludwik Urstein, zpěvačka Janina GluzińskaMakuszyńska s manželem spisovatelem Korelem Makuszyńskim před koncertem ve Warszawě. 15

Henryk Bartnikowski je asi nejvýznamnějším žákem A. Junowicze a zároveň také patří dalším z představitelů polské flétnové školy. Narodil se 11. 10. 1903 v Tarnogrodě. Základní školu navštěvoval v Leżajsku a ve svém vzdělávání pokračoval na varšavské konzervatoři. Od roku 1929 byl členem orchestru Teatru Wielkiego ve Warszawě a orchestru Polskiego Radia. Aktivně se také věnoval sólovému hraní a různým hudebním projektům (koncerty s komorními soubory Stowarzyszenia Wydawniczego Muzyki Polskiej) V roce 1936 získal první cenu na Konkursie Instrumentów Dętych v Katowicích v důsledku čehož mu bylo umožněno rok studovat u Marcela Moyse´a23. V době okupace byl členem orchestru Teatru Polskiego a k tomu vystupoval sólově i s komorními uskupeními. Pedagogické činnosti se věnoval na Staatliche Musikschule24. V roce 1945 po návratu ze zajateckého tábora v Essenu se zaměstnáním na konzervatoři

a ve filharmonii v Łodzi začlenil do normálního

života. V roce 1947 se vrátil zpátky do Waršawy, kde se stal prvním flétnistou varšavské opery a filharmonie. Jeho pedagogický vliv na vývoj flétnové hry je obrovský.

Na studiích

v Paříži se seznámil s uměním francouzské flétnové školy, s její paletou barev a základem tvoření tónu. Byl propagátorem tohoto stylu hraní v Polsku, což bylo v tehdejší době poměrně těžké. Hrát jiným způsobem než všichni ostatní nebylo vnímáno zcela pozitivně, i když bylo naprosto jasné, že právě tento způsob je správný. Nepovedlo se mu uplatnit v Polsku všechny své znalosti, protože by to vyžadovalo nejen změnu stylu hraní, ale taky změnu mentality tehdejších hudebníků. Ze zahraničí také dovážel notové materiály, což mnohým flétnistům umožnilo rozšířit si obzory ohledně západní flétnové literatury. Na varšavské akademii učil celých 21 let (1953-1974) a k tomu se věnoval žákům na Warszawskim Liceum Muzycznym a na státních vysokých školách ve Warszawě a Łodzi. Ve volném čase vedl kurzy pro žáky i učitelé a jako porotce hodnotil výkony mladých umělců na celostátních i mezinárodních soutěžích.

23

Marcel Moyse (1889-1984) Slavný francouzský flétnista a skladatel. Studoval na pařížské konzervatoři u flétnistů Philippa Gauberta, Adolpha Hennebainse a Paula Taffanela. Je autorem mnoha etud a tónových cvičení pro flétnu. Vyučoval v Montrealu, mezi jeho žáky patří např. Paula Robison, Trevor Wye, William Bennett, James Galway, Carol Wincenc a Eleanor Lawrence. 24 Staatliche Musikschule In Warschau před válkou to byla varšavská konzervatoř, během války fungovala pod tímto názvem.

16

V archivu UMFC25 je zmínka o dalších dvou flétnistech, kteří vystudovali tuto školu. V roce 1947 to byl Stanisław Galiński a později v roce 1961 Adam Trybus. Ale tito flétnisté pravděpodobně nebyli důležití pro vývoj flétnové školy. Dnes jsou za významnější považovaní členové varšavské filharmonie, pan Jerzy Gawryluk, Władysław Kruszyński a Jan Gławniewski. Jerzy Gawryluk byl zaměstnán ve varšavském rozhlasu a měl možnost šíření mezi veřejnost různorodou flétnovou literaturu. Jeho charismatická osobnost fungovala jako magnet pro mladé hudebníky, kteří až dodnes vzpomínají na jeho vtipné poznámky z hodin. Učil na Polskiej Wyższej Szkole Muzycznej ve Warszawě. Další osobností polského flétnového světa je autor první poválečné školy hry na flétnu, pan Eugeniusz Towarnicki (1904-1971). Narodil se v Kołomyi (dnešní Ukrajina) a v roce 1927 vystudoval konzervatoř ve Lvově. Před válkou hrál v orchestru lvovské opery a ve filharmonii a později učil také na konzervatoři. V roce 1939 emigroval do Rumunska, odkud odcestoval do Francie a tam narukoval do polské armády. Naneštěstí se stal německým zajatcem a jako politický vězeň se dostal do koncentračního tábora v Buchenwaldu, blízko Výmaru. Před smrtí v plynové komoře ho zachránil Ukrajinec, dirigent táborového orchestru – Vlasta Landa. Jakmile američtí vojáci osvobodili vězně, Towarnicki odjel do Paříže a byl v kontaktu s francouzským flétnistou Marcelem Moysem. V roce 1965 se vrátil zpět do své vlasti – Polska na léčení. V důsledku týráni fašisty přišel o většinu zubů, což je pro flétnistu vskutku tragické. Jelikož byl silnou osobností, ani tyto životní zkušenosti ho nezlámaly a hned jakmile mu to jeho zdravotní stav dovolil, odcestoval do Německa, kde založil skupinu Tygrysy Buchenwaldu. Skupina byla velmi populární, ale v roce 1974 byli její členové obviněni z protivládní činnosti. Skupina se rozpadla a Towarnicki se vrátil zpět do Polska a začal pracovat v Orkiestrze Polskiego Radia a vyučoval na Państwowej Średniej Szkole Muzycznej v Krakowě. Již zmíněná první polská poválečná flétnová učebnice se jmenovala Szkoła na flet a měla tří díly. Z dalších jeho knih je nutno jmenovat Studium techniki gry na małym flecie, kterou dedikoval svému synovi Jiřímu a taky knihu Flet od A do Z. Tu poslední sice sám nenapsal, ale stal se jejím redaktorem. Naneštěstí práci přerušila v roce 1971 jeho náhlá smrt. Učebnice byla dokončena a vydána až o šest let později a stala se příslovečnou biblí každého mladého flétnisty. 25

UMFC - Universytet Muzyczny Fryderyka Chopina

17

Towarnicki za svou celoživotní snahu získal Złoty, Srebrny Brązowy Krzyż Zasługi a Odznakę Zasłużonego Działacza Kultury. Především v krakovském prostředí byl Towarnicki velmi uznávaný nejen jako pedagog, ale taky jako spisovatel a člověk bohatých vědomostí o flétnové hře. Díky jeho učebnicím se flétnová literatura, které doposud bylo velice málo, rozšířila po celém Polsku.

18

5. Pedagogové a flétnisté druhé poloviny XX. století: Ve druhé polovině XX. století na vývoji polské flétnové školy pracovali a stále pracují žáci pedagogů, které jsem popsala v předchozí kapitole. S většinou těchto osobností jsem se měla možnost seznámit osobně na mezinárodní soutěži v Krakowě. Velmi mně překvapili svou vstřícností a laskavostí. Bohužel jsem neměla čas s nimi podrobně probrat téma mé práce, kvůli jejich časové vytíženosti z důvodu zasedání v porotě. Naštěstí se mi naskytla příležitost si s nimi pohovořit o flétnové hře obecně a musím potvrdit jejich naprostou profesní vzdělanost a moudrost. Bylo mi ctí se s nimi setkat. První legendou je paní profesorka Barbara Świątek-Żelazny, žákyně prof. Wacława Chudziaka. Studovala na Conservatoire National Superieur de Musique v Paříži u Gastona Crunelle´a a později byla dlouhou dobu členkou Orkiestry Polskiego Radia i Telewizji v Krakowě. Je laureátkou mnoha polských i mezinárodních soutěží, jako např: Katowice, Łódź, Vídeň, Helsinky, Utrecht. Sólově vystupovala s různými polskými orchestry a dodnes učí na kurzech v Bulharsku a Ukrajině. Jako porotkyně hodnotí výkony mladých flétnistu na soutěžích v Mnichově, Krakowě, Lvově atd. Zasloužila si mnohá ocenění, v tom cenu Ministra kultury, Cenu města Kraków, Excellence In Teaching anebo zlatou medaili Zasłużony kulturze Gloria Artis. Od roku 1981 je (kromě profesorky flétny) vedoucí dechového a bicího oddělení na krakovské akademii. V letech 1999 – 2000 se ujala také funkce rektora na této škole. Tato dáma je osobností, která se během svého studia v zahraničí dozvěděla mnoho informací o správném způsobu hry na flétnu a snažila se tyto vědomosti v Polsku (Krakowě) zúročit. Je nutno zmínit, že se aktivně zapojuje do flétnové soutěže Kraków, které je uměleckým ředitelem a zároveň také předsedá tamější porotě. Tato soutěž byla ve svých začátcích pouze celostátní, ale dnes díky snaze a vytrvalosti této profesorky je to jedna z nevýznamnějších mezinárodních soutěží, které se zúčastňují nejlepší flétnisté světa. Ať už soutěžící, nebo porotci.

19

Prof. Barbara Świątek- Żelazny

Porota prvního ročníku mezinárodní soutěže Kraków : János Bálint, Avner Biron, Elżbieta Gajewska, Jerzy Mrozik, Philippe Bernold, Barbara Świątek -Żelazna, Peter-Lukas Graf, András Adorján, Antoni Wierzbiński, Mirjam Nastasi a Kazimierz Moszyński.

20

Absolventkou vysoké školy v Poznani ze třídy Augustyna Boczka je profesorka Elżbieta Dastych–Szwarc. Ve studiu pokračovala na konzervatoři Santa Cecilia v Římě u profesora Silvio Clericiho (1962 – 1963) a na Conservatoire Royal de Musique v Bruselu u profesora Louise Poulet’a (1967-1968). Často se také zúčastňovala mistrovských kurzů u Severino Gazzelloniho v Sieně. Po studiích byla přes dvacet let zaměstnána jako první flétnistka v orchestru Teatru Wielkiego a také ve Filharmonii Narodowej ve Warszawě. Za sebou má mnoho koncertů jak sólových, tak komorních. Zúčastňovala se různých vystoupení na festivalech jako např. Warszawska Jesień, což je jeden z nejprestižnějších festivalů v Polsku. Dodnes vyučuje mladé talenty na mistrovských kurzech (Nowy Sącz, Olsztyn, Gdańsk, Koszalin atd.). Často bývá členkou poroty na celostátních i mezinárodních soutěžích jako Kraków, Lwów. Od roku 1972 je pedagogem na varšavské vysoké škole (Uniwersytet Muzyczny Fryderyka Chopina) a v roce 1984 spolupracovala s akademií v Poznani a vychovala tam deset flétnistů. K jejím absolventům patří slavní polští flétnisté jako např. Jadwiga Kotnowska, Krzysztof Kaczka, Krzysztof Malicki a Agata Igras-Sawicka.

Prof. Elżbieta Dastych – Szwarc

21

Další profesorkou, vyučující v současné době na Uniwersytecie Muzycznym Fryderyka Chopina ve Warszawě, je paní Elżbieta Gajewska. Je absolventkou třídy Henryka Bartnikowskiego a v letech 1970 – 1973 díky stipendiu odjela do Paříže, kde studovala u Jean Pierra Rampala i Alaina Mariona. Jakmile se vrátila z Francie, pokračovala ve studiu v Praze u profesora Gezy Nováka a Milana Munclingera. Elżbieta Gajewska, koncertovala nejen v Evropě, ale také v Kanadě, Brazílii, Japonsku, Jižní Koreji a v Indii. Na koncertech hrála pestrý repertoár, ale nejbližší ji vždy byla polská soudobá hudba. Autoři jako A. Kurylewicz, E.Sielicki, W. Kotoński, S.Czarnecki, W.Słowiński, B.Matuszczak, R.Kunkel, K.Meyer, P.Moss a další, jí dedikovali své skladby. Také ve varšavském rozhlase a televizi můžeme najít mnoho jejích nahrávek. Ve volném čase vede mistrovské kurzy v Polsku i v zahraničí. Do Varšavy za ní také jezdí studenti až z Keimyung University v jižní Koreji. V roce 1997-2000 byla místopředsedkyní a později v roce 2000 – 2006 předsedkyní Stowarzyszenia Flecistów Polskich. Za celoživotní přínos získala Medal za Zasługi dla UMFC w Warszawie.

Prof. Elżbieta Gajewska

22

Profesor Antonii Wierzbiński vystudoval Wyższą Szkołę Muzyczną v Łodzi. V současné době se tato škola jmenuje Akademia Muzyczna imienia Grażyny i Kiejstuta Bacewiczów a Wierzbiński tam plní funkci rektora. Podobně jako Elżbieta Gajewska, studoval v Paříži a Alaina Mariona díky stipendiu francouzské vlády. Zúčastnil se tam také mistrovských kurzů v Nice u Jean Pierra Rampala i Maxence’a Larrieux. Sólově vystupoval po celé Evropě (Finsko, Francie, Holandsko, Německo, Švédsko atd.) V letech 1978-1980 spolupracoval s filharmonií v Mexiku a později i s polským komorním orchestrem Sinfonia Varsovia. Momentálně předává své vědomosti studentům na akademii v Łodzi a vede mistrovské kurzy v Polsku např. Nowy Sącz, Ełk, Koszalin, Olsztyn, Szczawno- Zdrój.

Prof. Antoni Wierzbiński

Prof. Antoni Wierzbiński s flétnistou Alainem Marionem

23

Žákem Leona Tejkowského je další polský významný profesor Jerzy Mrozik. Vystudoval Państwową Wyższą Szkołę Muzyczną ve Wrocławi a ve studiích pokračoval na Akademii múzických umění v Praze u profesora Františka Čecha26. Od roku 1966 vyučuje na Akademii Muzycznej im. Karola Lipińskiego ve Wrocławi, kde byl v roce 1980-1996 vedoucím katedry dechových a bicích nástrojů a v roce 1995- 2002 plnil na této akademii funkci rektora. Učil také na Państwowej Wyższej Szkole Muzycznej v Katowicích. Byl členem orchestru: Orkiestra Polskiego Radia w Bydgoszczy, Orkiestra Państwowej Opery we Wrocławiu, Orkiestra Państwowej Filharmonii we Wrocławiu, Wielka Orkiestra Symfoniczna Polskiego Radia i Telewizji w Katowicach. Věnoval se sólovému hraní a zúčastnil se festivalů Warszawska Jesień, Poznańska Wiosna Muzyczna, Festiwal Polskiej Muzyki Współczesnej we Wrocławiu. Natočil také mnoho nahrávek do rozhlasu a vede mistrovské kurzy v Polsku. Je spoluzakladatelem Stowarzyszenia Flecistów Polskich, který vznikl v roce 1995 a v roce 1997 – 2000 a 2006 – 2010 byl jeho předsedou.

Prof. Jerzy Mrozik

26

František Čech (1923-1999). Český flétnista a pedagog. Studoval u Josefa Boka na pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění. Od roku 1943 byl členem České filharmonie a výrazně se uplatňoval jako sólista. V roce 1949 se stal vítězem mezinárodní soutěže v Budapešti a v roce 1953 absolutním vítězem mezinárodní Rejchovy dechové soutěže Pražského jara. František Čech patřil k nejúspěšnějším českým hudebním pedagogům. Od roku 1950 učil na konzervatoři v Praze a později na Hudební fakultě AMU. Jeho žáky byli například Jiří Válek, Josef Josífko, Václav Žilka, František Malotín, Zdeněk Bruderhans a Jan Hecl.

24

Dalším významným žákem prof. Leona Tejkowského je Kazimierz Moszyński. Své vědomosti získal na studiích v Sieně u Severino Gazzelloniho. Je laureátem polských soutěží jako Konkurs Młodych Muzyków w Gdańsku, Ogólnopolski Konkurs Muzyki Dawnej w Łodzi a také mezinárodní soutěže v Helsinkach. Od roku 1965 je členem Orkiestrzy Polskiego Radia i Telewizji v Krakově a od roku 1995 hraje v Radiowej Orkiestrze Symfonicznej. Spolupracuje s komorními soubory (Polska Orkiestra Kameralna Leopoldinum, Capella Cracovensis, Concerto Avenna, Zespół Kameralistów Filharmonii Narodowej, Capella Bydgostiensis, Camerata Vistula). Věnuje se také sólovému hraní jak v Polsku, tak v zahraničí. Dvakrát získal cenu ministra kultury a zasloužil si také Złotą Odznakę Stowarzyszenia Polskich Artystów Muzyków. V současné době vyučuje na akademii v Krakowě.

Prof. Kazimierz Moszyński

25

Na začátku 90. let byly viditelné první výsledky tvrdé práce pedagogů druhé poloviny XX. století. Po velkém úsilí Polsko dosáhlo mezinárodní úrovně a dostavily se první úspěchy. Tito mladí flétnisté již nemusí trpět komplexy, že nemají dostatečnou úroveň, aby obstáli v mezinárodní konkurenci. Velký podíl na tom mají již jmenovaní profesoři, kteří nešetřili časem ani úsilím k dosažení tak vznešeného cíle. První z nejmladšího pokolení polských flétnistů je Jadwiga Kotnowska, žačka profesorky Elżbiety Dastych-Szwarc, která studovala ve Švýcarsku u Auerele Nicoleta. Je laureátkou několika mezinárodních soutěží jako Madrid, Barcelona, Vercelli, Řím a Bordeaux. Dodnes je úspěšnou sólovou hráčkou a pokračuje v pedagogické tradici polské flétnové školy na akademii v Bydgoszti a vede mezinárodní mistrovské kurzy v USA, Finsku, Itálii, Francii, Londýně atd. Dalšími mladými flétnistkami jsou bývalé žačky profesorky Elżbiety Gajewskiej-Gadziny. Hanna Turonek slavila úspěchy na mezinárodních soutěžích v Římě, Barceloně, Itálii aj. A flétnistka Izabela Czajkowska získala v roce 2002 třetí cenu na soutěži v Krakowě. Dále je nutno jmenovat: Grzegorza Olkiewicza, Agatę Igras-Sawicką a hlavně výherce mnoha významných soutěží pana Łukasza Długosza, kterému se budu věnovat podrobněji.

26

Łukasz Długosz se narodil 22. 10. 1983 ve Skarżysku–Kamienné. Absolvoval Ogólnokształcące Liceum Muzyczne imienia Karola Szymanowskiego ve Wrocławi u Cezarego Traczewského27. Ve studiu pokračoval na různých zahraničních školách: 

2002-2003:

Staatliche

Hochschule

für

Musik

ve

Fryburgu,

prof. Miriam Nastasi 

Hochschule für Musik und Theater v Mnichově, prof. András Adorján



2007-2008: Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse v Paříži, prof. Pierre-Yves Artaud



2009-2010: Yale University v New Haven, prof. Ransom Wilson

Byl laureátem mnoha mezinárodních soutěží. Vyjmenuji aspoň ty největší úspěchy: 

1997: 1. cena v Konkursie Instrumentów Dętych v Kielcích



1998: 1. cena v 26. Ogólnopolskim Konkursie Młodego Muzyka ve Szczecinku



2001: 4. cena a zvláštní cena za největší uměleckou individualitu v Internationale Flöten-Wettbewerb "Friedrich Kuhlau" v Uelzenu



2001: 1. cena a zvláštní cena Jánose Bálinta28 ve 4. Polskim Festiwalu Fletowym v Sieradzu,



2003: 2. cena v 10. mezinárodní soutěži Jeunesses Musicales v Bukureštu



2005: 1. cena v 5. mezinárodní soutěži Leonardo de Lorenzo ve Viggianu



2006: 2. cena ve 3. mezinárodní soutěži Carla Nielsena v Odense, 1. cena na mezinárodní souteži Theobalda Boehma v Mnichově, 1. cena na 2. mezinárodní soutěži v Oberstdorfu



2007: 1. cena a tři zvláštní ceny ve 4. mezinárodní soutěži Domenico Cimarosa v Averse



2008: 2. cena v 8. mezinárodní soutěži Jean-Pierre’a Rampala v Paříži

27

Cezary Traczewski (*1959). Polský pedagog a flétnista. Absolwent Akademii Muzycznej ve Wrocłavi. Ve studiu pokračoval v Sionu (Švýcarsko) ve tříde prof. Petera-Lukase Grafa. Dodnes vystupuje sólově v Polsku, Švýcarsku a Německu. V roce 1981-1997 byl členem orchestru vroclavské opery. V současné době vyučuje na střední hudební škole ve Wroclavi. 28 János Bálint (*1961). Významný maďarský flétnista. Studoval na akademii Ference Liszta ve třídě Lóránta Kovácse. Jako postgraduální student pokračoval ve vzdělání u Andráse Adorjána. Je vítězem mnoha mezinárodních soutěží. V letech 1981–1991 byl sóloflétnistou maďarského rozhlasového orchestru. Vyučuje flétnu na hudební akademii v německém Detmoldu. Jako sólista pravidelně vystupuje na předních mezinárodních hudebních festivalech. Jeho diskografie zahrnuje okolo dvaceti sólových CD.

27

Łukasz Długosz se momentálně věnuje sólovému hraní. Koncertuje v Polsku, Německu, Anglii, Rakousku, Rumunsku, Irsku, Itálii, USA, Japonsku atd. Spolupracuje s takovými dirigenty jako Mariss Jansons, Zubin Mehta, Helmut Rilling, James Levin, Krzysztof Penderecki, Jerzy Maksymiuk, John Axelrod a Krzysztof Słowiński. Sólově si zahrál s mnoha významnými orchestry: NDR Sinfonieorchester, Deutsches Symphonie Orchester Berlin, Sinfonia Varsovia, Narodowa Orkiestra Symfoniczna Polskiego Radia, Orchestre de Paris, Odense Symfoniorkester, Kopenhagen Symphonieorchester, Münchener Kammerorchester, London Symphony Orchestra apod. Jeho diskografie obsahuje přes deset CD v Polsku i v zahraničí. Za umělecké úspěchy si zasloužil různá stipendia a v roce 2012 získal bronzovou medaili Zasłużony Kulturze Gloria Artis. Důležitým neoficiálním ocěněním pro Łukasza Długosza bylo, že během soutěže v Paříži obdržel z rukou manželky Jean Pierra Rampala jednu z jeho zlatých fléten. Łukasz Długosz patří k nejmladší generaci polských flétnistů a je zatím nejúspěšnějším polským flétnistou vůbec, díky mnohým oceněním na nejprestižnějších flétnových soutěžích.

Łukasz Długosz

28

Závěr Na závěr bych ráda zhodnotila mé dojmy z polské flétnové školy. Jelikož je mi polská kultura velmi blízká, jedním z mých osobních cílů bylo dozvědět se podrobné informace o oboru, který studuji, čili o flétnové hře. Během psaní této bakalářské práce jsem získala mnoho vědomostí a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, které využiju ve své praxi. Mým hlavním cílem bylo přiblížit historii polské flétnové školy českým studentům, jelikož jsem se s podobnou prací v České Republice nesetkala. V první kapitole jsem se soustředíla na historii Polska, protože je důležité znát historický kontext a důvody v tomto případě dosti pozdního rozvoje flétnového umění. Ve druhé kapitole jsem se věnovala významnějším flétnovým školám, ze kterých polská škola vycházela, čili škole německé a hlavně francouzské. Obě jsou velmi obsáhlou součástí flétnové historie, protože měly dopad na rozvoj flétnového umění po celém světě. Bohužel nebylo možné se tomuto tématu věnovat podrobně, proto jsem naznačila pouze nejdůležitější fakta a soustředila jsem se hlavně na rozdíly mezi školou francouzskou a polskou. V následujicích dvou kapitolách jsem popsala rozvoj flétnového umění v Polsku a vznik hudební fakulty varšavské univerzity. Významnou součástí polské flétnové historie jsou také pedagogové, kteří rozvíjeli flétnovou hru a šířili flétnové umění po celém státě. Popsala jsem jejich profesní život a vliv na další generace polských flétnistů. Dále jsem věnovala pozornost flétnistovi Łukaszowi Długoszowi. Často se s ním setkávám, slyšela jsem ho na mnohých koncertech a tak mě zajímalo jak velký podíl na jeho skvělé hře má polská flétnová škola. Zjistila jsem, že praktický i teoretický základ mu poskytla střední škola ve Wrocławi a hlavně jeho učitel Cezary Traczewski. Později studoval v zahraničí a procestoval mnoho evropských zemí. Z tohoto důvodu je jeho flétnová hra směsicí vlivů různých flétnových škol.

29

V budoucnu bych ráda rozšířila tuto práci o monografie polských skladatelů, kteří psali díla pro flétnu. Také bych se chtěla věnovat rozboru jednoho z nejvýznamnějších soudobých koncertů pro flétnu Concerto per flauto ed orchestra da camera od Krzysztofa Pendereckého. Mým cílem by bylo podrobně popsat autorův život a pokud by se mi naskytla ta možnost, setkat se s ním osobně a vypracovat rozhovor o polské hudbě obecně. Jakmile jsem popsala problematiku flétnové hry v Polsku, uvědomila jsem si, že polská flétnová škola se příliš neliší od české. Stejně jako Polsko náš stát neměl vhodné podmínky pro rozvoj umění. V České Republice měla flétnová hra poněkud delší historii díky německým vlivům. V době kdy byly české země součástí habsburské monarchie, polský stát prakticky neexistoval. Proto zde vznikala díla vlastenecky zaměřená a polský národ se spíše soustřeďoval na problematiku obnovy státu, než na umění jako takové. Nicméně asi o sto let později se Československo i Polsko dostalo pod nadvládu komunistického režimu. Oba tyto státy byly pod vlivem komunistické ideologie, která jim znemožnila svobodnou tvorbu ve všech oblastech umění. Byly naprosto izolované od vnějších vlivů a tak nebylo možné čerpat informace a zkušenosti z jiných státu. Flétnová hra v Česku i Polsku se začala vyhraňovat až v tomto těžkém období a proto později musela navázat na významnější flétnové školy, které měly možnost se po dlouhá staletí rozvíjet. Díky napsání této práce jsem si uvědomila jak je Polsko houževnatý a vlastenecký národ. I přes všechny nepříznivé historické okolnosti jevilo zájem o umění ve všech oblastech. Polská flétnová škola se za krátkou dobu stihla vyrovnat jiným školám, na které navázala, a polští flétnisté se tak mohou srovnávat s flétnisty z celého světa.

30

Seznam použité literatury DOBROWOLSKA, M. Szkoła fletowa w Polsce powojennej. Praca dyplomowa. Warszawa: Uniwersytet muzyczny Fryderyka Chopina, Wydział instrumentalny 2012. ŁĄKOWSKI, R. – KRYSZEWSKI, W. – KARWOWSKI, A. – KOSSUTH, A. Encyklopedia popularna PWN. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1982. RUTKOWSKA, A. Rola społeczna Instytutu Muzycznego Warszawskiego. Warszawa: Nakladatelství, 1980. TOWARNICKI, E. – KUSIAK, J. – MROCZEK, J. – LIC L., KOZŁOWSKI, J. Flet od A do Z. Warszawa: PWM, 1977. VACULOVÁ, K. Maďarská flétnová škola. Diplomová práce. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2010. KVAPIL, J. – KVAPILOVA, E. Flautoškola [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z http://www.flautoskola.cz/aktuality.htm HAIDER, C. Biographie von Emil Prill (1867-1940) [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z http://www.flutepage.de/deutsch/composer/person.php?id=1361 SZKOŁA MUZYCZNA IM. OSKARA KOLBERGA SZCZECINEK. Cezary Traczewski [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z http://warsztatyszczecinek.eu/wykladowcy/95-zyciorysy/93-cezary-traczewski POWELL, A. Playing Styles [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z http://www.flutehistory.com/Playing/NationalStyles.php3 ORON, A. Aurèle Nicolet (Flute) [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z http://www.bach-cantatas.com/Bio/Nicolet-Aurele.htm

31