Politický extremismus v informačních sítích

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra právní teorie

Diplomová práce

Politický extremismus v informačních sítích Lenka Hrindová 2005/2006

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Politický extremismus v informačních sítích“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

………………………………………………

1

Za poskytnutí cenných rad, informací a připomínek a za vedení při

zpracování diplomové práce upřímně děkuji mému vedoucímu JUDr. Radimu Polčákovi. Poděkování patří také mé rodině za jejich podporu v průběhu celého studia, za pomoc a trpělivost při vypracovávání této práce.

2

OBSAH 1.

2.

Úvod.............................................................................................................................5

Vymezení pojmů .........................................................................................................6

2.1. Základní pojmy ...................................................................................................6 -

-

Internet .........................................................................................................6

Extremismus.................................................................................................9

Politický extremismus................................................................................ 12

Radikalismus .............................................................................................. 13

-

Terorismus.................................................................................................. 14

-

Xenofobie.................................................................................................... 21

2.2. Související pojmy.............................................................................................. 21 3.

Antisemitismus...........................................................................................22

Nacionalismus ............................................................................................23

Anarchismus ...............................................................................................23

-

Pravicový extremismus..............................................................................25

Rozdělení extremismu..............................................................................................25

-

5.

Rasismus .....................................................................................................22

-

-

4.

Intolerance .................................................................................................. 21

-

Levicový extremismus................................................................................25

Náboženský extremismus..........................................................................26

Etnický extremismus..................................................................................27

„Nový“ extremismus ..................................................................................27

Právní pojetí extremismu.........................................................................................29

Právo proti extremismu ...........................................................................................32 -

-

Svoboda projevu a možnosti jejího omezení............................................32

Svoboda shromažďování a její omezení ............................................... 326

Svoboda sdružování a její omezení .........................................................327

-

Trestněprávní aspekty extremismu ....................................................... 328

-

Zneužívání internetu............................................................................... 432

6.

Extremismus na internetu .......................................................................................42

7.

Internet a odpovědnost ............................................................................................58

9.

Boj proti extremismu................................................................................................63 -

Vláda České republiky................................................................................63 3

-

Ministerstvo vnitra.....................................................................................63

Policie ČR....................................................................................................64

10. Závěr ..........................................................................................................................66 11.

12.

Summary ...................................................................................................................69

Seznam použité literatury ........................................................................................ 71

4

1.

ÚVOD

Předkládaná práce se zabývá problematikou politického extremismu a

zejména pak jeho projevy v prostředí informačních sítí, tj. zejména v prostředí

celosvětové počítačové síti internet. V posledních

letech

je

extremismus

často

označován

za

jeden

z nejvýznamnějších celosvětových problémů (zejména v souvislosti s útoky z 11. září 2001) a jako takovému je mu věnována pozornost ve velkém množství

publikací. Většina této literatury je však již staršího data a působením extremistů na internetu se zabývá (pokud vůbec) jen na několika málo stránkách.

Vzhledem k narůstajícímu počtu informačních technologií a jejich

neustálému zdokonalování je zřejmé, že extremistické skupiny a hnutí budou ke své propagaci využívat internet stále častěji. Myslím, že je na místě

konstatování, že extremismus je nemocí současné společnosti. Čím dál více mladých lidí sympatizuje s extrémními názory a osobně mám za to, že velký

podíl na tom má právě i prezentace a propagace těchto skupin a hnutí na internetu, neboť jako celosvětová síť je snadno dostupný široké veřejnosti.

Cílem této práce je právě rozbor oné prezentace a propagace na internetu.

Práce by mohla být pomyslně rozdělena na dvě části. V části první (kapitola

2. – 5.) jsem se pokusila vymezit pojmy související s tematikou extremismu a také vysvětlit, jak je či není extremismus zachycen právním řádem České

republiky. V části druhé (kapitola 6. –9.) jsem se podrobněji zabývala činností extremistických skupin a hnutí na internetu a pokusila jsem se i o obrazovou dokumentaci těchto činností.

5

2.

VYMEZENÍ POJMŮ

Tak jako každá vědní disciplína pracuje se svými pojmy, ať již konkrétně

vytvořenými pro potřeby daného odvětví nebo převzatými z jiných vědních

disciplín, tak i v této práci se nacházejí pojmy, které je třeba blíže objasnit před

tím, než se pustím do hlubších rozborů vymezené problematiky.

2.1. ZÁKLADNÍ POJMY

Ještě, než se pokusím o definici základních a následně souvisejících

pojmů, je třeba upozornit na skutečnost, že u většiny níže uvedených pojmů neexistuje jednotná, přesná a vše říkající definice.


Internet

Definovat internet krátkou a výstižnou formulací je poměrně nesnadné.

Ve sdělovacích prostředcích se často operuje s termínem informační dálnice, hypermédium nebo je internet také často označován jako síť sítí.

V nejširším slova smyslu lze internet chápat jako celosvětovou

počítačovou síť. Tato síť se nachází všude kolem nás a zároveň nikde a můžeme

se k ní připojit z kteréhokoliv místa na světě.

Internet byl původně vytvořen a určen pro výměnu informací1. Jak se

postupně užívání internetu stávalo záležitostí široké veřejnosti, přistupovaly další funkce. Obsah internetu podle funkce lze roztřídit takto:

Informační funkce. Na internetu lze nalézt informace všeho druhu, např.

internetové verze novin či výhradně internetové noviny, encyklopedie, mapy, turistické a dopravní informace, informační stránky různých úřadů...aj.

V podstatě můžeme říci, že je zde dostupné vše, co se kdokoli ze stamilionů uživatelů této sítě rozhodl zpřístupnit. Základním problémem informační funkce

je ovšem kvalita nalezených informací, protože vedle špičkových vědeckých výsledků lze na internetu nalézt i naprosté banality, mystifikace či např. cílené

provokace. Neexistuje žádný fungující systém hodnocení spolehlivosti těchto informací, záleží pouze na uživateli za jak vysoce hodnověrné a hodnotné je

považuje. Naproti tomu, nejdůležitější možností na internetu v oblasti

1

Musil, J., Elektronická média v informační společnosti, Praha: Votobia Praha, 2003, s. 163

6

informování je schopnost okamžité aktualizace a okamžitého celosvětového zpřístupnění aktualizované informace.

Zábavná funkce. Na internetu lze nalézt řadu typů zábavy, ale převažuje

zde zejména audiovizuální zábava, především pak populární hudba. Tato oblast

je atraktivní hlavně díky možnosti zkopírovat hudbu pro další vlastní použití (což však na druhé straně může působit značné autorskoprávní problémy). Další

významnou formou zábavy jsou internetové diskuse (tzv. chaty), které původně

sloužily k výměně informací, ale dnes již spíše fungují jako seznamka či diskusní kluby.

Komerční funkce zahrnuje především reklamu, ale také elektronické

nákupy, které jsou dnešní společností využívány v čím dál větším počtu.

Dálkově provozované služby. Do této kategorie se především započítávají

elektronická pošta (e-mail), SMS zprávy či stále více oblíbené elektronické bankovnictví.

Internet a právo

Internet je složitým informačním a komunikačním systémem. Definovat

jej po právní stránce není zdaleka tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Internet není ryze hmotným předmětem, tedy věcí v právním slova smyslu, ani nejde o nehmotný statek, tj. právo nebo jinou majetkovou hodnotu a není ani objektivní právní skutečností, nezávislou na lidském chování. Internet jako takový není subjektem práva, neboť nemá právní subjektivitu a nemůže se

tudíž sám o sobě právně zavazovat, ani nabývat práv. Rovněž ve svém souhrnu

nejde o službu, protože chybí zřetelný poskytovatel takové služby. Z těchto faktů vyplývá neuchopitelnost internetu jako celku a obtížnost „vejít se“ do obvyklého právního řádu2.

Na základě těchto informací bychom mohli říci, že Internet jako takový

právně neexistuje. Toto „provokativní“ tvrzení3 naráží na právní vakuum kolem

tohoto fascinujícího média. Většina zemí světa nemá speciální zákony upravující publikování na internetu a jeho provoz. Vznik speciální “počítačové” legislativy na sebe asi nechá ještě nějakou dobu čekat, avšak po tu dobu se na internet

2

3

Smejkal, V., Internet a §§§, 2. vydání, Praha: Grada Publishing, s.r.o., 2001 srovnej: Smejkal, V., Internet a §§§, 2. vydání, Praha: Grada Publishing, s.r.o., 2001, s. 17

7

bezpochyby budou s větším či menším úspěchem aplikovat stávající zákony. V žádném případě tedy nejde o džungli, kde je dovoleno vše.

I internet je prostředím, v jehož rámci vznikají, mění se a zanikají právní

vztahy. K tomu, aby se tak mohlo dít, je třeba, aby v tomto prostředí byly naplněny dvě základní podmínky právního vztahu, tj. existence právní normy a výskyt určité právní skutečnosti, s níž právní norma počítá ve své hypotéze4.

Jak již bylo uvedeno výše, není pochyb o tom, že právo v internetu

působí. Zásadní otázkou však je, kdo nad internetem vykonává jurisdikci, jinými slovy: Jaká státní autorita má za různých situací legislativní pravomoc k tomu normy pro internet definovat a aplikovat. Zejména v otázce místní příslušnosti se tak v praxi často podotýkáme s problémem delokalizovaného (neboli

globalizovaného) charakteru celosvětové sítě internet v konfliktu s tradiční přísně lokalizovanou koncepcí jurisdikce. Problémem, který se v této souvislosti neustále řeší, je zejména skutečnost, že subjekty porušující imperativní normy určitého státu se z hlediska právního prostě „odstěhují“ mimo území jeho

lokalizované jurisdikce, přičemž v samotné síti nelze tuto změnu ani postřehnout5.

Ve vztahu práva a internetu, a to zejména vzhledem k teritoriální

působnosti právních norem, lze internet chápat jako soustavu neschopnou

samostatné existence nebo naopak jako specifické a samostatné teritorium či území.

První z těchto pohledů, tzv. fyzické pojetí, chápe internet jako místo,

které není možné samo o sobě a proto nese vždy přívlastek místa, kde jsou dislokovány přístroje (počítače), které zpracováváním digitálních údajů internet

vytváří. Důležité je zkoumat, kde se nachází server, na kterém jsou umístěna data tvořící součást internetu. Takové pojetí teritoriality internetu nečiní žádný problém státní moci uplatňující svou jurisdikci vůči tomuto médiu. Podstatné je,

že si autoritativně určí, který počítač disponuje příslušnými daty a podle jeho k tomu blíže: Polčák, R. a kol., Normativní systémy v kyberprostoru, Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 11 5 Zjistit, kde je fyzicky umístěna např. www prezentace, na niž se prostřednictvím internetu připojujeme, je velice obtížné a pro běžného uživatele naprosto irelevantní. Fyzické přestěhování www prezentace s nacistickým obsahem do země s benevolentní legislativou je otázkou několika minut strojového času, přičemž běžný uživatel ani nepostřehne, že se již nepřipojuje k serveru umístěném v Evropě, ale že cílová data jsou umístěna uprostřed zelené džungle v zemi, o jejíž existenci nemá nikdo ani ponětí. 4

8

umístění rozhodne o působnosti státního aparátu. Následně může zakročit proti narušiteli. V souladu s tímto pohledem je internet pevně připoután ke

skutečnému světu. Přes svůj vstup do počítačové sítě zůstává jedinec stále pevně

ukotven ve světě skutečném, což mu může do jisté míry dát pocit bezpečí a

jistoty, neboť se může spolehnout na stávající pravidla a ví, že jeho majetek a jiné statky budou ochráněny analogickými právními instituty. Je si vědom, že

zde existuje stát, na nějž se může obrátit s žádostí o ochranu svých práv reálného světa6.

Proti tomuto stojí pohled druhý, tzv. virtuální pojetí, podle kterého je

internet zvláštním, virtuálním prostorem. Je chápán jako samostatné teritorium vykazující se některými společnými znaky s reálným prostorem. Tento přístup však hypoteticky vyvolává tento problém: Každý stát může regulovat cokoli, co

může být přístupné na jeho území nebo jeho občanům. Tak se mohou střetnout některé, nebo dokonce všechny, právní systémy národních států. Na internetu

tak bude existovat nejen značné množství různých právních norem, ale bude

také zmítán několik právními kulturami, které jsou navzájem značně odlišné. Faktickým výsledkem bude určitý typ anarchie, kdy nebude jasné co, kdy a kde

platí. Bude rozbita důvěra uživatelů a jejich právní jistota. Kdokoli, kdo by umístil svou stránku na internet, by neměl jistotu, ve kterém státě se tím

dopustí protiprávního jednání bez ohledu na to, že právo tohoto státu je mu zcela cizí a neznámé7.


Extremismus

V anglosaské literatuře je slovo extremism doloženo již v roce 1865.

Tehdy však označovalo obecnou vlastnost nebo také stav být extrémní. Pojetí

extremismu jak ho známe dnes (resp. jak si ho představujeme) se objevuje na

přelomu 19. a 20. století, kdy tento pojem souvisel s podporou nebo obhajobou extrémních názorů a kroků.

Extremisté věří ve svou pravdu a jsou ochotni ji prosazovat legálními i

nelegálními prostředky včetně násilí. Vyhrocují problémy a sociální napětí a dovádějí je ke konfrontaci se státní mocí. Mohou tedy organizovaně a záměrně

způsobit ve společnosti politickou krizi, která má oslabit a zdiskreditovat státní 6 k tomu blíže: Polčák, R. a kol., Normativní systémy v kyberprostoru, Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 27 7 k tomu blíže: Polčák, R. a kol., Normativní systémy v kyberprostoru, Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 29

9

moc, a tím vytvořit příznivé podmínky pro realizaci jejich mocensko-politických cílů.

Extremismus je pojmem vžitým pro krajně vyhrocené, demokratickému

systému nepřátelské postoje, přecházející v aktivity, které působí destruktivně na stávající demokratický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém

systémem antagonistickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou či anarchií). Veřejností je extremismus chápán většinou velmi úzce, a to

především jako projev nesnášenlivosti doprovázený agresivním jednáním vůči zjevně odlišným jedincům či skupinám odlišných jedinců.

Přestože samotný pojem extremismus není pojmem právním (o tomto

bude pojednáno v následujících kapitolách), pomáhá právo tento pojem blíže definovat. V řadě definic tedy nalezneme termíny, jež mají oporu právě v právu

(např.: podněcování k rasové nenávisti, trestné činy motivované rasismem, protiústavnost, projevy rasové a národnostní nesnášenlivosti aj.). Z níže

uvedených definic je dále patrné, že pokusy jednotlivých institucí dospěly do různých podob.

Ministerstvo vnitra zahrnuje pod pojem extremismus aktivity s

ideologickou motivací, které vybočují ze zákonných, ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání8.

Institut pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva spravedlnosti

ČR chápe extremismus jako souhrn určitých sociálně patologických jevů vytvářených více či méně organizovanými skupinami osob9. Přičemž je nutno

dodat, že extremismus se stává předmětem zájmu kriminologie až tehdy, je-li spáchána trestná činnost, která je projevem rasové, národnostní, politické či náboženské nesnášenlivosti.

Definice Ministerstva spravedlnosti zní: „trestné činy extrémní povahy

jsou pro společnost nebezpečné činy spočívající v užití násilí, vyhrožování usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu, ve

veřejném hanobení a podněcování k nenávisti, ublížení na zdraví, namířená proti skupinám obyvatelů nebo jednotlivců pro jejich politické přesvědčení,

8 Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2000. Dostupná z: http://www.mvcr.cz/extremis/2000/index.html. 9 Marešová, A., Kriminologické a právní aspekty extremismu, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1999, s. 113

10

národnost, rasu a vyznání, v podpoře či propagaci hnutí směřující k potlačení práv a svobody občanů, hlásání národnostní, rasové, třídní nebo náboženské

zášti a ve veřejném projevování sympatií k fašismu nebo jinému podobnému hnutí10.“

V materiálech BIS se pak hovoří o tom, že extremismus je obecný, spíše

politologický pojem, který se vztahuje na hraniční, nestandardní či jinak

abnormální společenské jevy a jejich nositele. Dále je zde zdůrazněno, že v bezpečnostním a zpravodajském kontextu musí tato kategorie obsahovat i znaky

antagonismu vůči stávajícímu politickému a sociálnímu řádu, což je doprovázeno určitými aktivitami s cílem daný politický systém v nejlepším případě odstranit, či alespoň destabilizovat11.

Pro potřeby Policie ČR je extremismus zpravidla definován jako

„verbální, grafické a jiné aktivity spojené zpravidla s vyhraněným ideologickým nebo jiným kontextem, které vyvíjejí jednotlivci nebo skupiny osob s názory výrazně vybočujícími z všeobecně uznávaných společenských norem, se

zřetelnými prvky netolerance, zejména rasové, národnostní, náboženské nebo jiné obdobné nesnášenlivosti a které útočí proti demokratickým principům, společenskému uspořádání, životu nebo majetku a veřejnému pořádku12“.

Z výše uvedených definic je zřejmé, že společné všem, kteří s pojmem

extremismus pracují, je převážně negativní význam tohoto slova (tj. je chápáno jako záporné hodnocení).

Na základě těchto definic lze, podle mého názoru, vymezit extremismus

zejména následujícími znaky: -

protiprávnost (a to od okamžiku, kdy svým chováním naplní

-

intolerance,

-

některou skutkovou podstatu trestného činu či přestupku),

ideologická motivace (např. fašismus, nacismus, bolševismus aj.),

útok proti demokratickým principům.

10 Marešová, A., Kriminologické a právní aspekty extremismu, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1999, s. 112 11 zdroj: http://www.bis.cz/frame_4.html (citováno 10. prosince 2005) 12 Závazný pokyn policejního prezidenta č. 70/1999 Sb., kterým se upravuje činnost příslušníků policie ČR na úseku boje proti extremistické kriminalitě.

11

Pro účely této práce budou pojmem extremismus označovány

vyhraněné ideologické postoje, které vybočují ze zákonných,

ústavních norem a vyznačují se prvky intolerance a útoky proti základním ústavním, demokratickým principům13.




Politický extremismus

O politický extremismus se zajímají všechny společenskovědní disciplíny

včetně práva, a to zejména právo ústavní, správní (diskuse o možnostech zákazu tzv. extremistických politických stran a hnutí14) a trestní, ale také sociologie

(výzkumy zjišťující postoje a názory veřejnosti na extremistické jevy) a především politologie. Právě politologii přísluší definovat, co je to politický

extremismus a označit existující konkrétní politické organizace a hnutí jako extremistické.

Dle názoru P. Fialy15 se otázky týkající se výkladu pojmu „politický

extremismus“ stávají naléhavějšími zejména proto, že se na politology se svými odbornými dotazy obracejí nejen novináři a pracovníci příslušných odborů

ministerstva vnitra, ale také policejní vyšetřovatelé žádající vypracování posudku v té či oné kauze, v němž má být řečeno, nakolik je určitý výrok možno

považovat za extremistický a jaká je jeho společenská nebezpečnost. Pojem politického extremismu je totiž vykládán velmi nejednoznačně a to zejména

proto, že se jedná o pojem příliš prázdný, libovolně aplikovatelný a jeho výpovědní a označovací hodnota je prakticky nulová.

Možná i proto nenajdeme v politologických slovnících a encyklopediích

pojem politický extremismus mezi samostatnými hesly. Mnohem obvyklejší je užívání termínu „extremismus“ ve spojeních „extrémní pravice“a „extrémní levice“. Je ovšem nutno připomenout, že označení pravicový a levicový politický

extremismus má v různých jazycích poněkud odlišný význam. Anglosaské pojmy

„right-wing extremism“ a „left-wing extremism“ a francouzské označení V českém ústavním pořádku mezi tyto principy patří zejména úcta k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy), svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát (čl. 1 Ústavy), nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy), svrchovanost lidu (čl. 2 Ústavy), svoboda a rovnost lidí v důstojnosti a lidských právech, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezrušitelnost základních lidských práv a svobod (čl.1 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod). 14 Fiala, P., Politický extremismus a radikalismus v České republice, Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 105 15 tamtéž: s. 8 13

12

„extréme droite“ a „extréme gauche“ mají více deskriptivní a operativní význam a vyjadřují umístění subjektů na pravo-levé škále politického spektra. Německé

pojmy „Rechtsextremismus“ a „Linksextremismus“ obsahují právně-normativní vymezení a jsou tedy současně negativním hodnocením takto označované části

politického prostoru. Používání pojmu politický extremismus v českém prostředí se tak zjevně více podobá německému chápání tohoto termínu16.


Radikalismus

Radikalismem chápeme směr, teorii či hnutí, které usiluje o zásadní a

nekompromisní (často až extrémní) řešení problémů. Můžeme rozlišit hnutí, která jsou radikální buď svým cílem, pak hovoříme o teoretickém radikalismu,

nebo jsou radikální svými prostředky, pak hovoříme o praktickém radikalismu.

Jde vlastně o extremismus, ve kterém absentuje násilí jak v jednání, tak i

v proklamacích. Obecně lze říci, že jde o postoje, které nevedou k odstranění

demokratického systému společnosti a pohybují se v rámci daného ústavního

systému. Radikalismus je tak často pojímán jako „mezistupeň“ mezi extremismem a demokracií.

Radikalismus tedy můžeme definovat jako abstraktní prostor, v jehož

rámci jsou na základě výrazné nespokojenosti s pluralitním uspořádáním a mírou zabezpečení práv, svobod či povinností, zastávány postoje a názory, které

jsou velmi kritické k formě demokratického uspořádání, přičemž je požadována

důsledná změna. Při prosazování radikálních cílů jsou využívány nestandartní metody, jsou však respektovány demokratické mechanismy a monopol státu na použití fyzického násilí.

S ohledem na problematické určení hranice mezi extremismem a

radikalismem, které je způsobeno řadou jejich společných atributů, se často

objevují názory, že je v určitých směrech vhodnější pojímat oba tyto termíny jako jeden celek.

Fiala, P., Politický extremismus a radikalismus v České republice, Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 10 16

13

Model extremismu17 Ultralevice Levicový extremismus




Ultrapravice Levicový Demokratický Pravicový radikalismus střed radikalismus Ústavně -konformní spektrum, definované demokratickým právním řádem

Pravicový extremismus

Terorismus

Vymezení pojmu „terorismus“ se také jeví jako velmi problematické a to

zejména vzhledem ke skutečnosti, že terorismus se vyskytuje v řadě různých forem. Obecně přijímaná definice terorismu neexistuje a nebude lehké ji dosáhnout ani v budoucnosti.

Etymologické základy slova terorismus nalézáme v latinském „terror“

(strach, hrůza, zděšení, bázeň…), či ve slově „tereo“ (třást se, strašit, nahánět

strach). Lze tedy konstatovat, že základní vlastností terorismu je nahánění či šíření strachu18.

Terorismus můžeme charakterizovat jako použití násilí nebo výhružky

k vytvoření stavu bázně, který poslouží k vydírání, nátlaku nebo zastrašování. O

terorismu se často hovoří jako o jednom z možných prostředků pro prosazování

extremistických cílů. Někdy je terorismus vymezován jako destruktivní extremismus a definován jako cílevědomé použití organizovaného násilí nebo

pohrůžky takovým násilím proti nezainteresovaným osobám (majetku) za účelem dosažení politických, kriminálních nebo jiných cílů19.

Za charakteristické prvky terorismu považujeme protiprávnost, násilí a

vyvolávání strachu a také snahu zviditelnit se co nejvíce na veřejnosti20.

Nejzjevnějším rysem terorismu je zjevně násilí nebo hrozba jeho použití

páchané na civilním obyvatelstvu. Specifickým rysem je pak brutalita tohoto násilí. V praxi jde nejčastěji o použití fyzické síly nebo nejrůznějších bojových nebo technických prostředků k usmrcení, způsobení zranění, zbavení svobody či způsobení škody.

17 zdroj: Mareš, M., Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Brno: Centrum strategických studií a Barrister & Principal, 2003, s. 33 18 Mareš, M., Terorismus v ČR, Brno: Centrum strategických studií, 2005, s. 18 19 Marešová, A., Kriminologické a právní aspekty extremismu, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1999, s.12 20 David, V., Malacka, M., Fenomén mezinárodního terorismu, Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 18

14

Společně s organizovaným zločinem a šířením zbraní hromadného ničení

patří terorismus (zejména jeho mezinárodní forma) k nejzávažnějším rizikům ohrožujícím celou lidskou civilizaci. Bez

ohledu

na

mimořádné

úsilí

bezpečnostních

složek

všech

demokratických států mezinárodní terorismus eliminovat se s jeho aktivitami každoročně setkává kolem padesáti až šedesáti zemí. Téměř nic neřeší zpřísnění trestů. Mezinárodní teroristé jsou odhodláni ke všemu, nedají se zastrašit, často

jsou připraveni zemřít při sebevražedném útoku. Zastavení připravené akce je proto nesmírně obtížné a stejně obtížná je i jakákoliv prevence. O to větší a zcela

nezastupitelnou roli hrají v celé této oblasti zpravodajské služby, které získávají a analyzují informace o záměrech a pohybech teroristických organizací, skupin i jednotlivců.

Obecně lze konstatovat, že česká extremistická scéna je klasickým

rizikovým prostředím pro vznik aktivit politicky zaměřeného terorismu.

Radikalizace domácích extremistických skupin a jejich propojení do zahraničí na mnohem militantnější skupiny představuje potencionální riziko vzniku domácího terorismu.

Typologie terorismu

Do členění terorismu vstupují kritéria odlišné povahy, např. ideová

motivace, způsob či místo provedení aktu, geografická oblast působení atd.21.

Vzhledem k tomu, že podrobné vymezení typologie by bylo nad rámec této práce, uvádím níže pouze stručný výčet typů terorismu.

Podle ideové motivace teroristů pro páchání jejich činnosti dělíme terorismus na:

-

21

ultralevicový terorismus,

ultrapravicový terorismus,

etnický a teritoriální terorismus,

náboženský terorismus,

ekologický terorismus,

kriminální terorismus,

psychopatologický terorismus,

Mareš, M., Terorismus v ČR, Brno: Centrum strategických studií, 2005, s. 35

15

-

„single-issue“ terorismus (odpůrci potratů aj.),

další varianty terorismu.

Podle charakteru aktéra terorismu lze vymezit rozdělení na: -

státní terorismus22, který lze chápat jako formu krutovlády, akty

násilí k dosažení politických cílů, vnucování vlády vyvoláváním strachu aj. Protiprávní násilí může provádět stát sám svými orgány

nebo může k aktům násilí podněcovat jednotlivce či skupiny -

jednotlivců anebo může jejich násilná jednání kontrolovat,

nestátní terorismus

Další dělení terorismu spočívá ve vymezení vztahu k teritoriu státu. Jedná se o členění na: -

-

domácí terorismus,

mezinárodní terorismus23, pro který je příznačný jeho mezinárodní charakter. Aby terorismus byl mezinárodní, je třeba, aby se cíl, prostředky, terorista, oběť, účinky, příprava a spáchání aktu týkaly různých států.

Terorismus lze členit i podle počtu teroristů na: -

-

individuální,

skupinový.

Co do rozsahu teroristických aktivit lze dělit terorismus na: -

mikroterorismus (pokud je intenzita útoků nízká, způsobuje pouze

-

mezoterorismus (pokud je intenzita útoků střední, dochází

-

dílčí poranění větší, anebo drobná zranění),

k výrazným škodám na majetku či ztrátám na životech maximálně v řádu stovek osob),

makroterorismus (pokud je intenzita útoků velká, dochází

k majetkovým škodám vážně poškozujícím sociálně-ekonomickou

David, V., Malacka, M., Fenomén mezinárodního terorismu, Praha: Linde Praha, a.s., 2005, s. 16 23 tamtéž, s. 17 22

16

stabilitu státu nebo regionu anebo k obětem na životech v řádu tisíců osob a více).

Kybernetický terorismus (kyberterorismus)24 Kyberterorismus je

možné

definovat

jako

zneužití

počítačových

technologií proti osobám či majetku, za účelem vyvolání strachu nebo vydírání a

vymáhání ústupků, zaměřené proti vládním institucím nebo civilní populaci, případně proti jejich segmentům, pro podporu politických, sociálních,

ekonomických, případně jiných cílů, zaměřené na informační systémy používané cílovým objektem25.

Ministerstvo vnitra za kybernetický terorismus označuje takové

teroristické aktivity, jejichž cílem útoku, použitým prostředkem nebo přenašečem je tzv. „kyberprostor26“. Jde tedy o teroristické aktivity, které jsou

zaměřeny proti počítačové síti a touto sítí řízeným systémům nebo jsou naopak

prostřednictvím počítačové sítě prováděny27.

Hrozba kybernetického terorismu strmě stoupá se stále rostoucí

globalizací a s rozvojem informačních technologií. Útoky prostřednictvím počítačových sítí představují hrozbu srovnatelnou s účinky zbraní hromadného ničení. Společnost stále víc a víc spoléhá na počítačové sítě. To posiluje závislost, a ze závislosti se rodí zranitelnost.

Informační technologie nabízejí teroristům mnoho nových příležitostí.

Umožňují jim napadnout a zneužít s nízkou úrovní rizika a před zraky široké

veřejnosti informační zdroje a informační systémy. Zpoza počítačového

terminálu lze totiž teoreticky zablokovat automatizované rozvody vody, elektřiny, plynu i ropy. Nebo naopak otevřít přehrady a zatopit přilehlé oblasti.

Zdroj: http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/project/article.php?id=4857 (citováno 4. dubna 2006) a Brzybohatý, M., Současný terorismus. Dostupné z http://www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/2002_2/46.htm (citováno 4. dubna 2006) 25 Brzybohatý, M., Současný terorismus. Dostupné z http://www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/2002_2/46.htm (citováno 4. dubna 2006) 26 Pojem kyberprostor se poprvé objevil v roce 1984 v románu Williama Gibsona Neuromancer. Tam označovalo imaginární informační prostor celosvětové sítě informací, na kterou se lidé dokáží napojit konktorem přímo z hlavy. Pierre Lévy definoval kyberprostor jako nové komunikační prostředí, které povstává z celosvětového propojení počítačů. Tento termín dle něj označuje nejen hmotnou infrastrukturu digitální komunikace, ale zároveň nesmírný obsah informací, které v ní sídlí, stejně tak jako lidské bytosti, které se po něm plaví a zásobují jej. K tomu blíže: Lévy, P., Kyberkultura (zpráva pro Radu Evropy v rámci projektu „Nové technologie: Kulturní spolupráce a komunikace“, Praha: Nakladatelství Karolinum, 2000 27 zdroj: www.mvcr.cz, Výkladový slovník krizového řízení a obrany státu (citováno 4. dubna 2006) 24

17

Chaos se dá snadno vyvolat i v letecké dopravě a v plně elektronizovaných

finančních operacích. Kolaps také hrozí i vládním komunikačním systémům včetně vojenských. Miliony obyvatel vyspělého světa pak mohou náhle zjistit, že

jim doma nesvítí světlo, neteče voda, nefunguje telefon a nakupovat lze jen za

hotové. V úsilí o upoutání pozornosti rozsáhlého publika plánují a realizují kybernetičtí teroristé útoky tak, aby byly zajímavé pro informační média. Přímým

důsledkem

teroristického

útoku,

který

může

být

proveden

z kteréhokoliv místa na Zemi, mohou být způsobeny primárně rozsáhlé škody a poškozeny miliony lidí.

Útok na informační systémy se jeví pro teroristy efektivní také

z hlediska nákladů a vybavení. S technologií za několik tisíc korun či dolarů

mohou napáchat mnohamilionové, případně mnohamiliardové škody a způsobit kolaps průmyslových, finančních, dopravních či mocenských struktur. V této

souvislosti jsou za nejvíce ohrožené cíle pokládány letiště, plynovody a elektrické sítě, komunikační systémy, banky, vodní rezervoáry, velké průmyslové aglomerace, armádní řídící systémy atd.

Obecně jsou známy dvě metody teroristických útoků28, kdy cílem útoku je

buď zničení protivníkova informačního systému a systémů na něm závislých

nebo jsou informační technologie využívány jako nástroj k útoku pro manipulaci a zneužití cizích informačních systémů, ke krádeži nebo změně dat, případně k přetížení a zahlcení informačních systémů.

Velké možnosti k uplatnění kyberterorismu poskytuje i prostředí

internetu. Historie ukazuje, že teroristé využívají kyberprostor zejména k následujícím činnostem29:

Plánování a koordinace. Vzhledem k tomu, že internet umožňuje

teroristickým skupinám i jednotlivcům rychlou a utajenou výměnu informací, je

často využíván k plánování teroristických akcí a také slouží k vzájemné komunikaci.

Financování. Můžeme říci, že financování teroristických organizací touto

cestou je zásadní. Podpora teroristických skupin bývá obvykle maskována jako

charitativní činnost, případně finance pocházejí z počítačových zločinů nebo zdroj: Požár, J. , Některé trendy informační války, počítačové kriminality a kyberterorismu. Dostupné z: http://www.svses.cz/akce/bezp05/texty/pozar.pdf (citováno 4. dubna 2006). 29 Cohen, F., Terrorism and Cyberspace 28

18

dokonce z obchodu s drogami. S pomocí internetu lze také poměrně snadno přesouvat peníze z účtu na účet.

Propagace. Internet poskytuje prostor pro šíření teroristických ideologií

a názorů a umožňuje získávání nových aktivistů a sympatizantů.

V jiných případech se internet stává bránou k průniku do počítačových

sítí a poskytuje tak příležitosti k vedení kybernetických operací. Klasickým nástrojem používaným ke kyberteroristickým útokům jsou viry30. Viry jsou

speciální programy, které mají schopnost vlastní reprodukce. Mohou být

připojeny k jiným programům a mohou tvořit vlastní kopie nebo další modifikované viry. Mohou poškodit nebo zničit data, měnit je, případně

degradovat funkce operačního systému. Podle mechanismu jejich působení je lze rozdělit do několika základních skupin:

Logical bombs (logické bomby) jsou programy, které se tajně vkládají do

aplikací nebo operačního systému kde provádějí destruktivní aktivity, když nastanou předem specifikované podmínky. Předem specifikovanou podmínkou

startující logickou bombu může být v těchto případech například konkrétní datum.

Trojan horses (trojští koně) jsou škodolibé programy, které obvykle

nepůsobí velké škody. Narušují však bezpečnost počítačových systémů a sítí a zneklidňují jejich uživatele. Často jsou maskovány jako hry nebo antivirové programy.

Worms (červi) je označení pro typy virů, které se šíří v počítačových

sítích. Velmi často jsou šířeny prostřednictvím e-mailů. V současné době se

jejich autoři zaměřují zejména na hledání "bezpečnostních děr" systémech nebo v poštovních programech31.

30 zdroj: Požár, J. , Některé trendy informační války, počítačové kriminality a kyberterorismu. Dostupné z: http://www.svses.cz/akce/bezp05/texty/pozar.pdf (citováno 4. dubna 2006). 31 Jedním z příkladů zneužití virů je virus "Code Red", který se objevil na přelomu července a srpna 2001 v počítačových sítích. Z technického hlediska je považován za jeden z nejpozoruhodnějších wormů (červů) historie. Během jediného dne se jeho obětí staly desítky tisíc webových serverů a jejich prostřednictvím se šířil dál po celém světě. Jeho primárním cílem byl server Bílého domu, který se však podařilo díky včasnému zásahu administrátorů zachránit. Postupně následovalo několik dalších, méně masivních útoků, jež byly odraženy a obešly se bez velkých následků. Po krátkém období klidu se však objevil zdokonalený Code Red II. a III., jehož tvůrci se z nedostatků původního viru poučily. Druhá verze viru napáchala škody, které výrazně převyšovaly škody dosažené při prvním útoku. Jejich celková částka je zatím odhadována přibližně na dvě miliardy dolarů.

19

Mocking-bird je software umožňující monitorovat komunikaci mezi

uživatelem a serverem, případně mezi uživatelem a dalším počítačem. Umožňuje odhalit jeho identifikační jméno i přístupové heslo.

Back door jsou synonymem software pro "hledání "díry" v zabezpečení

systému, jež byla záměrně vytvořena jeho tvůrci nebo správci. Jejím cílem je obvykle umožnění rychlého přístupu do systému v problematických případech či

v kolizních situacích. V případě jejího odhalení či prozrazení je však ideálním místem průniku pro neoprávněné osoby.

Stále aktuálnějším nebezpečím pro ochranu dat v kyberprostoru se stává

tzv. spyware. Jedná se o malé utility které se na cílový počítač nainstalují s

jiným programem, s jehož funkcí však nesouvisí. Jejich posláním je průběžné zasílání informací o uživateli programu, obsahu a aktivitách jeho počítače firmě, která program vytvořila.

Kyberterorismus se stává vážnou hrozbou pro demokratické státy a

vzhledem k neustálému rozvoji (a také závislosti) výpočetní techniky lze předpokládat, že v budoucnosti bude tento nebezpečný jev stále více aktuální. Hacking

Hacking znamená průnik do systému jinou, nežli standardní cestou, tedy

obejití či prolomení jeho ochrany. Cílem průniků může být touha zjistit, jak systém funguje, případně i odstranit jeho chyby, vydobýt si slávu ve své komunitě. Může se však jednat o mnohem nebezpečnější motivaci, především ničení dat, jejich krádež, a to i utajovaných skutečností, průmyslovou špionáž,

případně krádež peněz (napadením bankovních počítačů), zablokování serverů32.

Původci takovýchto aktivit jsou obecně označováni jako hackeři

(průnikáři), což je poněkud zkreslující termín. Pro upřesnění je možné početnou

komunitu jedinců, kteří se snaží systematicky pronikat do počítačových sítí, z hlediska jejich motivace rozdělit do dvou základních skupin33:

Hackeři jsou osoby, které pronikají do chráněných systémů, za účelem

prokázání vlastních schopností. Jejich cílem není získání citlivých informací, Brzybohatý, M., Současný terorismus. Dostupné z http://www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/2002_2/46.htm (citováno 4. dubna 2006). 33 zdroj: Požár, J. , Některé trendy informační války, počítačové kriminality a kyberterorismu. Dostupné z: http://www.svses.cz/akce/bezp05/texty/pozar.pdf (citováno 4. dubna 2006). 32

20

získání osobního prospěchu nebo poškození systému. Hlavním motivem jejich jednání je překonávání ochranných bariér za účelem zábavy, pocitu

dobrodružství a intelektuální převahy. Řídí se nepsaným "morálním kodexem", který jim mimo jiné ukládá informovat o nalezených nedostatcích v zabezpečení bez nároků na osobní veřejné uznání. V hackerské komunitě se pod pojmem hacker rozumí ti, kteří nezpůsobují žádné škody a chtějí se hlavně učit.

Crackeři používají z technického hlediska stejné nebo podobné metody

jako hackeři, ale na rozdíl od nich pronikají do systémů za účelem krádeže nebo

porušení dat. Podle jejich specializace je možné je dále dělit do řady dalších podskupin. Jako příklad lze uvést následující: phrackeři se snaží napadat

programy a zneužívat databáze telefonních společností za účelem získání telefonních služeb zdarma, preakeři používají ukradené telekomunikační

informace (čísla telefonních karet, telefonní čísla, atd.) pro přístup k dalším počítačům, knackeři odstraňují ochranný kód programů za účelem jeho volného

používání.

Dalším pojmem, který se k této problematice vztahuje je lamer, což je

amatér, který se myslí, že je hacker, ale dané problematice příliš nerozumí.

2.2. SOUVISEJÍCÍ POJMY


Xenofobie

Xenofobii charakterizují projevy odporu, nepřátelství, ale i nedůvěra ke

všemu cizímu a strach ze všeho cizího. Konkrétním projevem je nepřátelství k

lidem jiné barvy pleti, jiné národnosti, jazyka, náboženského přesvědčení, kultury, projevující se navenek odporem a nepřátelstvím vůči imigrantům, ale i cizincům s trvalým pobytem, uprchlíkům atd.

Někdy je tento pojem užíván jako obecný termín pro rasismus,

antisemitismus a nacionalismus. Stejně jako rasismus je xenofobie předsudkem, který vytváří negativní názor bez jakékoliv znalosti nebo smyslu.


Intolerance

Intolerancí rozumíme nesnášenlivý postoj, neschopnost či neochotu

respektovat cizí přesvědčení, názory, chování, kulturu, náboženství či dokonce fyzickou odlišnost.

21




Rasismus

Rasismus můžeme chápat jako ideologii, která vychází z biologické teorie

zdůrazňující význam rasových znaků a rozdílů mezi rasami. Vychází

z přesvědčení o nadřazenosti "bílé rasy" nad ostatními druhy "méněcenných

ras" a o její předurčenosti k nadvládě.

Samotný pojem rasismus není v pozitivním právu (tj. mezinárodních

úmluvách, zákonech či podzákonných normách) výslovně používán ani

definován a v právních textech jsou zástupně používány pojmy, které vyjadřují některé jeho projevy. Jde zejména o pojmy: rasová diskriminace (Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace), rasová segregace a

apartheid (Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu), rasová nenávist (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech),

rozlišování podle rasy (Mezinárodní pakt o hospodářských sociálních a

kulturních právech), genocidium (Úmluva o zabránění a trestání zločinu

genocidia), hanobení rasy, zničení rasové skupiny, podněcování k nenávisti k některé rase, rasová zášť (ustanovení trestního zákona).34


Antisemitismus

Antisemitismus je postoj (antižidovské hnutí), jehož subjekt postrádá

individuální hodnotící kritéria a pomocí kritérií vzniklých a utvrzovaných vlastní

skupinou se nepřátelsky staví vůči objektu, jehož individuální rysy a vlastnosti nedoceňuje, přehlíží nebo popírá a naopak mu přisuzuje rysy a vlastnosti odvozené svou vlastní skupinou. Antisemita v podstatě nepotřebuje skutečného, konkrétního příslušníka židovského etnika, stačí mu po staletí utvářený a

staletími petrifikovaný model Žida, který aplikuje na celou židovskou populaci a často i na ne-Židy, kteří vzbuzují antipatie.

Důležitou součástí „moderního“ antisemitismu se stala tzv. „osvětimská

lež“ 35. Již od konce II. světové války existují lidé, kteří se snaží o rehabilitaci

zločinné nacistické ideologie prostřednictvím popírání nebo zpochybňování nacistických zločinů. V rámci těchto teorií se často hovoří o „podvodu

holocaustu“ a popírá se záměr nacistů vyhladit židovský národ stejně jako existence plynových komor používaných k vraždění lidí.

Machalová, T. a kol., Lidská práva proti rasismu, Brno: Doplněk, 2001, s. 148 Mareš, M., Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Brno: Centrum strategických studií a Barrister & Principal, 2003, s. 61 34 35

22

Snad nejznámějším představitelem tohoto hnutí je britský historik David

Irving, který je aktivním popíračem holocaustu, antisemita a rasista. V procesu

Irving vs. Lipstadt36 soudce Gray definoval základní teze popíračů holocaustu

takto: židé nebyli zabíjeni v plynových komorách nebo přinejmenším ne ve

významném rozsahu, nacisté neměli žádnou strategii a neučinili systematický

pokus vyhladit evropské židovstvo a tito mrtví byli důsledkem individuálních excesů, které neschválila vyšší úroveň vedení, počet zabitých židů nešel do

milionů a skutečný počet obětí byl mnohem nižší, holocaust je do značné míry nebo zcela mýtus vymyšlený během II. světové války spojeneckými propagandisty a udržovaný po válce židy k získání finanční podpory pro nově vytvořený stát Izrael.


Nacionalismus

Podle tohoto politického směru je národ základní společenskou

jednotkou. Jedná se o názor, že národ je přirozeným a jedině správným

nositelem státní moci. Nacionalismus se staví nepřátelsky vůči sbližování mezi

národy a může vést k rasové nenávisti a xenofobii.

Podstatnou podmínkou nacionalismu je pocit národního vědomí, tj.

patriotismus. Tyto dva pojmy se často zaměňují, ale ve skutečnosti mají odlišný

význam. Patriotismus (vlastenectví) je cítění, pocit věrnosti k zemi nebo k jejímu způsobu života, doslova je to láska „k otčině“. Nacionalismus je naopak politickou doktrínou, tj. přesvědčením, že národy si mají vládnout samy37.

Rasismus, antisemitismus, xenofobie, krajní nacionalismus se stávají

extremismem zejména tehdy, jsou-li aktivně, systematicky, organizovaně a zvláště pak násilně prosazovány.


Anarchismus

Jde o politické hnutí, které zdůrazňuje naprostou svobodu a volnost

jednotlivce a naprosté uplatňování svobody vůle38. Pro tento cíl je odmítáno vše, co těmto ideálům brání, tj. stát, autorita, disciplína, pořádek, povinnosti apod.

dostupný z: http://www.jasonholdcroft.co.uk/blog/Irving.txt Heywood, A., Politické ideologie, London: The Macmillan Press (Praha: Victoria Publishing, a.s., 1994), s.139 38 Pojem „anarchie“ znamená doslova „bezvládí“. 36

37

23

Anarchisté odmítají funkce státu, případně i samotnou existenci státu.

Uspořádání společnosti spatřují ve vytvoření malých svépomocných komunit, kolektivně

vlastnících

výrobní

prostředky.

Tento

„anarchokapitalismus“ nebo „anarchokomunismus“.

24

systém

nazývají

3.

ROZDĚLENÍ EXTREMISMU

Zřejmě nejčastějším dělením je dělení extremismu na pravicový a

levicový. Existují ovšem i další typy extremismu, v nichž nemusí být tato

pravolevá dimenze obsažena. S ohledem na tohoto konstatování je možné vymezit extremismus takto39:


Pravicový extremismus

Tento společenský jev netvoří jednotnou ideologii. Je však možné říci, že

jeho základem je vypjatý nacionalismus a rasismus. Pravicově extremistické organizace odmítají základy demokracie a usilují o totalitní vládní formu, včetně

vůdcovského principu, což je neslučitelné s demokratickým politickým systémem.

K určujícím rysům organizace pravicového extremismu patří: -

nadhodnocování zájmů „společenství lidu“ na úkor práv a zájmů

-

nacionalismus, který pohrdá myšlenkami dorozumění národů,

-

-

jednotlivce,

otevřené nebo skryté oživování rasistických teorií, včetně

antisemitismu, které jsou neslučitelné s ochranou lidské důstojnosti a principu rovnosti,

opakující se pokusy ospravedlňovat nacistickou vládu násilí

zdůrazňováním údajně pozitivních činů hitlerovského režimu, ostouzet

bojovníky

proti

nacismu,

zločiny

zamlčovat, zlehčovat nebo dokonce popírat.

nacistické

vlády

K tomu je třeba přidat hanobení stávající státní formy a jejích

představitelů s cílem představit vlastní organizaci a své reprezentanty jako jediné obhájce zájmů státu a občanů.40


Levicový extremismus

Klade do popředí princip rovnosti a snaží se jej rozšiřovat na všechny

oblasti života. Ve zdůrazňování lidské rovnosti se sice levicové extremistické doktríny shodují s demokratickým ústavním státem, ovšem vyvozují z tohoto Mareš, M., Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Brno: Centrum strategických studií a Barrister & Principal, 2003, s. 27 an. 40 Dubský, V., K situaci pravicového extremismu v SRN, Kriminalistika č. 3/2001, s. 225 39

25

základního principu důsledky, které je možné považovat za radikální, či extremistické41.

Levicový extremismus můžeme dále rozlišit na anarchistické skupiny,

jejichž myšlení je zaměřeno více bojovně proti stávajícímu řádu. Anarchisté

chtějí dosáhnout svobody člověka zničením ekonomicko-politického útlaku, snaží se o násilnou změnu celé společnosti. Druhou skupinu potom tvoří

autonomní skupiny, které naproti tomu deklarují, že člověk může být svobodný i v rámci svého životního stylu a nesnaží se o změnu celé společnosti.

Obecně je cílem levicového extremismu osvobození člověka od všech

útlaků ze strany společnosti a státu.

V českém prostředí se mnohem více zdůrazňuje nebezpečí pravicového

extremismu. Dalo by se totiž říci, že pod pojmem pravicový extremismus jsou

rozuměny aktivity opravdu extremistické. Levicový extremismus je společnost obvykle ochotna tolerovat a proto se často hovoří o plíživém efektu tohoto typu extremismu. Levicový extremismus je chápán jako hrozba návratu k

socialismu42. Další části této práce budou tedy zaměřeny na pravicový a levicový extremismus.




Náboženský extremismus

Mezi extremistické jevy bývá zařazována i činnost náboženských sekt a

náboženských seskupení. Většina z nich k nám byla po roce 1990 "dovezena" ze

zahraničí. Jejich hlavním cílem je snaha získat výrazné početní zastoupení mezi českou mládeží a snaha rozvinout zde různé aktivity, včetně podnikatelských. Zhruba od roku 1998 je však činnost náboženských sekt málo medializována a zdá se proto, že jejich činnost spíše stagnuje43.

Náboženská sekta je relativně uzavřené seskupení osob stejného

náboženského smýšlení s pevně organizovanou strukturou a s absolutistickými nároky na podřízenost členů, s dogmatickými názory a zásadami. Nebezpečnost

sekty vystupuje do popředí v situaci, kdy požaduje po svých členech absolutní 41 Mareš, M., Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Brno: Centrum strategických studií a Barrister & Principal, 2003, s. 22 42 Směrnice OECD pro bezpečnost informačních systémů a sítí: Směrem ke kultuře bezpečnosti, 2002 43 Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 2000, dostupná z: http://www.mvcr.cz/extremis/2000/index.html

26

závislost na skupině a jejích vůdcích, požaduje vzdání se vlastní identity i hmotných statků, nebo dokonce vlastního života. Náboženské sekty uplatňují

vůči svým členům rozmanité formy psychické manipulace a násilí, které často

vyúsťují v destrukci osobnosti. Poté, co osobu ovládnou, mohou ji přinutit k trestné činnosti.

Odlišně jsou definovány sekty z pohledu policie44 a to jako „organizované

skupiny lidí založené na dogmatickém náboženském, pesudonáboženském nebo

mystickém základu, jejichž členové žijí zpravidla v komunitě nebo ve společenství pod psychologickým vlivem jedné nebo více osob, na nichž jsou

psychicky nebo i ekonomicky závislí, a odmítají určité společenské normy včetně zákonů“.

Od ½ 90. let se celosvětovým palčivým problémem stal islámský

fundamentalismus. Je namířen protikřesťansky, protižidovsky a je extrémně

netolerantní. Lze konstatovat, že je zaměřen proti celé západní civilizaci a v poslední době i proti umírněným islámským režimům.


Etnický extremismus

V jeho

rámci

je

při

prosazování

etnického

zájmu

využíváno

nedemokratických metod (i násilí), je hlásána kulturní a politická výlučnost etnika, časté je propojení se separatistickými požadavky. Prioritní důraz na

vlastní etnikum vede etnické extremisty k tomu, že nerespektují, popř. poškozují demokratické principy a základní práva ostatních lidí.


„Nový“ extremismus

Za tyto „nové extrémy“ jsou považovány antiglobalizační aktivisté či

militantní ochránci zvířat. Často se zde pracuje s kategorií ekologického extremismu, i když vůči ní existuje silná kritika. Odpůrci této kategorie často

poukazují na to, že označením známých a vlivných ekologických hnutí za hnutí extremistická, dochází k jejich deklasování na úroveň propagace fašismu. Faktem nicméně zůstává, že „záchrana Země“ v pojetí ekologických extremistů

s sebou často nese potlačování některých lidských práv. Jde o vyhrocené jednání jednotlivců nebo skupin vedené ekologickými pohnutkami, kdy se tyto osoby Závazný pokyn policejního prezidenta č. 70/1999 Sb., kterým se upravuje činnost příslušníků policie ČR na úseku boje proti extremistické kriminalitě. 44

27

dopouštějí trestné činnosti zejména tím, že poškozují majetkové hodnoty a snaží

se zabránit některým legálním činnostem škodícím, dle jejich subjektivního názoru, životnímu prostředí, které je pro ně nejdůležitější hodnotou45.

Dále bychom mohli extremismus rozdělit podle jeho vztahu k násilné

strategii46. I tato typologie je však zjednodušující a nemusí být vždy přesná: -

extremismus, který užívá násilí a vykazuje pevnou organizaci

-

extremismus, který užívá násilí a nevykazuje pevnou organizaci

-

extremismus, který neužívá násilí a není pevně organizován

-

extremismus, který neužívá násilí a je pevně organizován (politické

(teroristické skupiny)

(hnutí, subkultury)

(antidemokratičtí intelektuálové)

strany)

Černý, P., Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 39 Hloušek, V., Kopeček, L., Demokracie, Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie, Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003 45

46

28

4.

PRÁVNÍ POJETÍ EXTREMISMU

Na definici a vymezení extremismu jsou mezi odbornou veřejností

protichůdné názory, a to zejména z důvodu nejednoznačnosti jeho významu. Do

dnešní doby se nepodařilo extremismus popsat obecně akceptovatelnou formulí. Jednotná, obecně uznávaná definice pojmu „extremismus“ tedy prozatím neexistuje a právně není tento pojem zakotven vůbec!

Termín extremismus náš právní řád nezná (ostatně neznají ho ani právní

řády ve většině zemí Evropy47) a ani s ním neoperuje. Souvisí to s faktem, že

není úkolem práva hledat hranice mezi normálním a extrémním, nýbrž pouze zakotvit míru dovoleného a nedovoleného chování a jednání48. Absence

legálního vymezení tohoto pojmu však může být vnímána jako nedostatek platné právní úpravy.

Přestože právní řád pojem „extremismus“ nezná a ani s ním nijak

nepracuje, neznamená to, že by na tento společenský jev nereagoval. Právo

reaguje na tyto protispolečenské projevy zejména tím, že chrání ty hodnoty, na

které extremismus útočí. Možné postihy stoupenců extremistických hnutí nabízí především trestní právo, které umožňuje postihnout takové aktivity, které svým obsahem naplní některé ze skutkových podstat trestných činů. Na extremismus a jeho projevy se vztahují také normy právy ústavního, správního, ale také normy práva občanského či pracovního.

Současné užití termínu extremismus je v právu hodnoceno jako velmi

problematické. Nebude zřejmě zpochybňováno tam, kde je užito k označení

fašistických organizací a jejích členů a příznivců, avšak je s velkým odporem

odmítáno, pokud jsou jimi označovány jednotlivci a skupiny vystupující proti fašismu (byť některá jejich vystoupení též překračují sociální normy) nebo pokud jsou tak označována mnohá náboženství. Jako zcela skandální je toto

označení nahlíženo, když jsou takto označována známá a vlivná ekologická

hnutí. Zde je zejména poukazováno na to, že snaha o zlepšení životního prostředí je tímto označením deklasována na úroveň propagace fašismu.

47 Pokusem o právní úpravu této problematiky může být např. návrh Trestného zákon Slovenské republiky, který by měl ve svém ustanovení § 137 odst. 9 definovat, kdo je extremistou a dále v ust. § 136 odst. 5 a 6 vymezovat pojmy extremistická skupina a extremismus. 48 Fiala, P., Politický extremismus a radikalismus v České republice, Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 105

29

Dle názoru A. Marešové49 je snaha orgánů činných v trestním řízení o

definování pojmu extremismu zbytečná a těmto orgánům zcela nepříslušející. Marešová dále považuje dosud užívané označení takových jevů, které naplnily skutkovou podstatu trestných činů, jako trestné činy spáchané z rasových,

národnostních nebo jiných nenávistných pohnutek za vhodnější než označení trestné činy s extremistickým podtextem apod. Osobně s tímto názorem

nesouhlasím, neboť extremismus je v povědomí veřejnosti natolik vžitým pojmem, že je nutné ho přesněji definovat. To že právní řád s tímto termínem nepracuje a nenabízí uspokojivou odpověď na otázku, co je extremismus a kdo

je extremistou, může být jednou z příčin, proč jsou společností extremistické aktivity vnímány tak rozdílně.

S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že společnost musíme chránit

před projevy extremismu takovým způsobem, aby byla zajištěna maximální

možnost realizace základních lidských práv a zároveň , aby bezbřehou svobodou nedošlo k ohrožení společenského systému50. Z české Ústavy, respektive z

Listiny základních práv a svobod vyplývá, že Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Stát, který

je záložen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Každý člověk může činit vše, co není

zákonem výslovně zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon výslovně neukládá. Meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem.

Vyvstává problém, za jakých podmínek lze jednání některé skupiny označit za

protiústavní či protizákonné a za jakých podmínek lze skupině znemožnit

destruktivní činnost. Možnost zákazu politické strany naráží obecně na fungující

teorii demokracie a volné soutěžení politických stran při získávání zastupitelské moci. Existuje ovšem názor, že ani demokratický stát se nemůže vzdát svých

obranných mechanismů. V České republice, stejně jako v ostatních evropských zemích, se po druhé světové válce prosadila tzv. koncepce „bránící se demokracie“. Tato koncepce připouští podstatné omezení některých práv za cenu ochrany demokratického zřízení51.

49 Marešová, A., Kriminologické a právní aspekty extremismu, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1999, s. 97 50 Černý, P., Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 12 51 Černý, P., Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 12

30

Další otázkou zůstává, koho přesně označit za extremistu, jelikož chybějí

obecněji platná odborná kritéria. Z toho vyplývá, že se termínu užívá někdy

subjektivně, až pejorativně. Často bývá zneužíván v politickém souboji

ke shození protivníka, což je někdy řešeno i právním postihem, i když právní řád extremismus nedefinuje.

31

5.

PRÁVO PROTI EXTREMISMU

I přesto, že právní řád nedefinuje pojem extremismus ani s ním nijak

nepracuje,

obsahuje

celou

řadu ustanovení,

která

mohou být v boji

s extremismem použita. Je však nutno podotknout, že právo není všemocným ochráncem v něm zakotvených společenských hodnot. Jak už bylo výše uvedeno

na extremismus a jeho projevy se vztahují normy právy ústavního, trestního, správního či občanského a pracovního.

Základním tématem této kapitoly bude zejména svoboda projevu, neboť

je základní politickou svobodou, a bez ní nelze další politická práva a svobody vůbec uplatňovat. Například by postrádalo smysl právo svobodně se

shromažďovat či sdružovat, jestliže by účastníci nemohli svobodně vyjádřit svůj názor52.

Dalším,

stručněji

analyzovaným,

bude

již

zmiňované

právo

shromažďovací a sdružovací. V závěru kapitoly se také pokusím vymezit trestněprávní aspekty extremismu.


Svoboda projevu a možnosti jejího omezení

Svoboda projevu neznamená jen svobodu něco si myslet, ale svobodu svůj

názor projevit, tj. učinit ho přístupným někomu jinému, a to veřejně. Svoboda

projevu je subjektivním právem veřejnoprávní povahy, jemuž odpovídá povinnost každého, aby nikomu ve vyjadřování jeho názorů nebránil.

V zásadě je možný dvojí přístup státu ke svobodě projevu. První spočívá

v neomezené svobodě projevu, která zahrnuje hlásání jakýchkoli myšlenek či

názorů, přičemž stát by měl zasáhnout až tehdy, kdy hrozí nebezpečí, že by

myšlenky mohly přejít v činy. Tomuto pojetí se blíží ochrana svobody projevu v USA. Druhý přístup spočívá v omezení svobody projevu některých myšlenek

na základě jejich obsahu. Hlásání některých názorů či propagace určitých ideologií je tedy zakázána, i když bezprostředně žádné nebezpečí nehrozí.

Tomuto přístupu odpovídá evropské pojetí svobody projevu, tedy i omezení svobody projevu v České republice.

Z výše uvedeného vyplývá, že svoboda projevu v České republice není

svobodou neomezenou. Stejně jako většina práv a svobod podléhá určitým

52

Černý, P., Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 105

32

omezením53, neboť její realizace může v konkrétních případech ohrozit jiná

práva, svobody či zájmy. Obecně je omezení základních práv a svobod možné

buď zákonem nebo v důsledku střetu dvou základních práv či svobod. Pokud

není zákonodárce ústavním předpisem zmocněn k tomu, aby příslušné právo či svobodu omezil, je nutné v případě střetu dvou práv nebo svobod, dát přednost jednomu z nich (vymezení této přednosti je úkolem ústavního soudnictví54).

Svoboda projevu a právo na informace je v právním řádu České republiky

zakotvena v čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a to jako

první mezi politickými právy. Dle ustanovení čl. 17 odst. 1 a 2 jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny a každý má právo vyjadřovat své názory

slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem55, jakož i svobodně

vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Odst. 3 čl. 17 stanoví, že cenzura je nepřípustná56.

Listina sama předpokládá možnost omezení svobody projevu zákonem,

za účelem ochrany jiných zájmů, přičemž tyto zájmy taxativně vyjmenovává. Možnost omezení je zakotvena v čl. 17 odst. 4, kde je stanoveno, že svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o

opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod

druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a

mravnosti. V tomto ustanovení jsou zakotveny jak formální (omezení na základě

zákona), tak materiální (požadavek nezbytnosti v demokratické společnosti) podmínky omezení svobody projevu57. Využití základního práva nebo svobody se může dít pouze na základě zákona, v jeho mezích a způsobem, který zákon

stanoví a omezeno (zakázáno) může být jen v jednotlivých konkrétních případech.

53 Nález Ústavního soudu č. 95/ 1997 Sb. nál. a usn. ÚS ze dne 10. srpna 1997: podle Ústavního soudu není svoboda projevu pouze filosofickou kategorií, ale jako pojem ústavně právní podléhá obvyklým zásadám a interpretaci. Právo svobodně se vyjadřovat bez ohledu na případné omezení zákonem je již obsahově omezeno právy jiných. Vybočí-li publikovaný názor z mezí v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, ztrácí charakter konkrétního úsudku či komentáře, ocitá se zpravidla mimo meze ústavní ochrany. 54 např. nález Ústavního soudu č. 17/1998 Sb. nál. a usn. ÚS ze dne 9. února 1998 55 Jiným způsobem může být např. vyjadřování pomocí gestikulace. 56 Pojem cenzury není v Listině ani v jiném zákoně definován. Definici obsahoval zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a ostatních informačních prostředcích. K tomu blíže: Bartoň, M., Svoboda projevu a její meze v právu České republiky, Praha: Linde Praha a.s., 2002, s. 20 57 K tomu blíže: Bartoň, M., Svoboda projevu a její meze v právu České republiky, Praha: Linde Praha a.s., 2002, s. 28

33

Hnutí, která prokazatelně směřují k potlačení občanských práv nebo

k hlásání vymezené záště (ať jsou jakkoli pojmenovaná a zdůvodňovaná

jakýmikoli ideály či cíly) jsou hnutí, která demokratický stát, jeho bezpečnost a bezpečnost jeho občanů ohrožují. Jejich zákonný zákaz je proto nezbytným opatřením k omezení svobody projevu a svobody sdružovací ve smyslu čl. 17

odst. 4 a čl. 20 odst. 3 Listiny. Za principiální ohrožení práv a svobod je nutné

považovat i jakoukoli diskriminaci určité skupiny, tedy porušení principu rovnosti, jak je garantován v čl. 3 odst. 1 Listiny.

Svoboda projevu a možnosti jejího omezení v mezinárodních dokumentech

Svobodu projevu a její omezení zakotvují i významné mezinárodní

dokumenty, např. Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluva o právech dítěte.

Všeobecná deklarace lidských práv zakotvuje svobodu projevu ve svém

čl. 19, že „každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo

nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo

vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice“.

Omezení svobody projevu je pak obsaženo v čl. 30, který stanoví, že „nic v

této deklaraci nemůže být vykládáno jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených“.

Všeobecná deklarace lidských práv ovšem není součástí českého právního

řádu, neboť nebyla ratifikována a vyhlášena ve Sbírce zákonů58. Je však

považována za součást obecného mezinárodního práva a Česká republika se k jejím zásadám hlásí.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“)

v čl. 19 odst. 1 říká, že „každý má právo zastávat svůj názor bez překážky“ a v odst. 2 potom uvádí, že „každý má právo na svobodu projevu; toto právo

zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho 58

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky: čl. 10

34

druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby“.

Podle čl. 19 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických

právech „užívání svobody práv uvedených v odstavci 2 tohoto článku s sebou

nese zvláštní povinnosti a odpovědnost. Může proto podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež

jsou nutná k respektování práv nebo pověsti jiných či k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo veřejného zdraví nebo morálky“.

Čl. 20 Paktu potom stanoví další meze svobody projevu, podle něhož

„Jakákoli válečná propaganda je zakázána zákonem. Jakákoli národní, rasová

nebo náboženská nenávist, jež představuje podněcování k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí, musí být zakázána zákonem“. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech tak výslovně státům ukládá závazek zákonem zakázat hlásání národní, rasové nebo náboženské nenávisti, které je podněcováním k diskriminaci, nepřátelství nebo násilí.

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen

„Evropská úmluva“) zakotvuje svobodu projevu v čl. 10 odst. 1, který stanoví, že

„každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat

názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem.

Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti i odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které

stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní

bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci“.

Evropskou úmluvu, tj. i čl. 10 této úmluvy je nutno vykládat v souvislosti

s čl. 17, který stanoví, že „nic v této úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoli právo vyvíjet činnost nebo

dopouštět se činů zaměřených na zničení kteréhokoliv ze zde přiznaných práv nebo svobod nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než to

Úmluva stanoví.“ Účelem čl. 17 Evropské úmluvy je zabránit jednotlivcům nebo 35

skupinám sledujícím totalitní cíle zneužít v jejich vlastním zájmu principy deklarované v úmluvě. Soud a předtím Evropská komise pro lidská práva vyslovily, že svobody projevy se nelze dovolávat způsobem odporujícím čl. 1759. Omezení

a

podmínky

uplatnění

svobody

projevu

obsažené

v mezinárodních dokumentech se uplatňují při interpretaci čl. 17 Listiny.

Pokud jsou veřejné zájmy, v jejichž mezích lze omezit svobodu projevu,

v Listině a v mezinárodních smlouvách v shodné, což je ve většině případů, nevyvstává zde žádný případný problém. Otázkou je případ, kdy jeden

z dokumentů vymezuje širší rozsah práv a svobod než druhý, nebo naopak širší možnost omezení svobody projevu. Pokud jde o případ širšího stanovení práv a

svobod jednotlivce, je třeba použít ustanovení ústavního a v „přesahující“ míře ustanovení smluvního. Pokud jde o smluvní ustanovení s širším výčtem omezení

svobody projevu, než obsahuje odstavec 4 čl. 17 Listiny, lze jich použít pouze v případě jsou-li subsumovatelná pod pojmy v odstavci 4 čl. 1760. Meze svobody projevu a internet

Internet v současné době umožňuje takovou míru svobody projevu,

kterou dosud lidská společnost nepoznala. Ovšem tato celosvětová síť s sebou přinesla kromě jevů žádoucích a potřebných také jevy nežádoucí ba přímo

nebezpečné. Otevřela se cesta k velice obtížně kontrolovatelnému šíření extremismu, terorismu, dětské pornografie, obchodu se zbraněmi a drogami apod.

V trestním

zákoně

byla

v některých

kvalifikovaných

skutkových

podstatách (§ 188a odst. 2 písm. b), § 198a odst. 3 písm. a) atd.) zpřesněna dikce popisující možný způsob šíření, propagace, podněcování či hanobení a

vedle šíření tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobným

způsobem bylo výslovně zakotveno i šíření veřejně přístupnou počítačovou sítí, tedy pomocí internetu. I přes toto výslovné zakotvení šíření pomocí veřejně přístupné počítačové sítě do kvalifikovaných skutkových podstat, je v praxi velmi obtížné pachatele trestných činů spáchaných pomocí internetu odhalovat.

např.: rozhodnutí Komise pro lidská práva: Glimmerveen a Hagenbeek z 11. října 1979. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva: Schimanek v. Rakousko z 1. února 2000. 60 Černý, P., Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 118 59

36




Svoboda shromažďování a její omezení61

Jedním z prostředků šíření extremistických myšlenek je pořádání

různých pochodů, demonstrací či koncertů.

V souvislosti s častou mediální

prezentací demonstrací levicově a pravicově extremisticky orientovaných skupin, média i veřejnost volají po radikálním postihu extremistů. Je však nutno

říci, že i přes případnou velkou pravděpodobnost nepokojů při shromáždění

extremistů, lze tato shromáždění dopředu zakázat jen v případech stanovených Listinou základních práv a svobod a zákonem č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.

Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno čl. 19 Listiny každému, tj.

cizinci, fyzické osobě, právnické osobě nebo komukoliv jinému. Je nutné

připomenout, že ústavní ochrana se vztahuje pouze na pokojná shromáždění (jak je uvedeno v odstavci 1 čl. 19).

Za shromáždění62 se považuje soukromé i veřejně přístupné shromáždění

osob, stejně jako pouliční průvody, tj. shromáždění neomezená na jedno místo.

Právo shromažďovací je chráněno i mezinárodními smlouvami, a to jak

Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (čl. 21), tak i Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod (čl. 11).

Stejně jako u svobody projevu jsou mezinárodní úmluvy použitelné při

interpretaci čl. 19 Listiny. Odstavec 2 čl. 19 upravuje obecné limity práva shromažďovacího, za splnění těchto podmínek: omezení jen zákonem, jde-li o shromáždění na místech veřejně přístupných, jde-li o opatření v demokratické

společnosti nezbytná a tato nezbytná opatření musí směřovat k ochraně práv a

svobod druhých, veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku či bezpečnosti státu. Konkretizované limity práva shromažďovacího jsou pak obsaženy v zákoně č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím63.

Černý, P., Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 140 an. Evropský soud pro lidská práva definoval termín shromáždění jako seskupení většího počtu jednotlivců, průvody a veřejné přehlídky mající pokojnou formu. Účastníci shromáždění nesmí pocítit případné důsledky své účasti na něm, což jednak znamená, že se státní orgány musí zdržet nepřiměřeného zásahu do tohoto práva a dále mohou přijmout preventivní opatření k ochraně proti antimanifestačním aktivitám. 63 zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím: např. ust. § 1 odst. 5, § 10 aj. 61

62

37




Svoboda shromažďování a její omezení64

Právo sdružovací je právem politickým a slouží k rozvíjení a fungování

demokratické společnosti a právního státu. Právo svobodně se sdružovat je

upraveno čl. 20 Listiny. Článek 20 Listiny upravuje obecné právo na sdružování

v nejširším slova smyslu. Tato ústavní norma zabraňuje každému (státnímu orgánu či jinému subjektu) zasahovat do tohoto práva na sdružování. Termín spolek nebo sdružení předpokládá dobrovolné seskupení více osob za účelem realizace společného cíle65.

Omezení výkonu práva sdružovacího se liší podle toho, zda se jedná o

politickou stranu či občanské sdružení. Omezení společná pro oba subjekty jsou obsažena v odst. 3 čl. 20 Listiny, přičemž výkon práv zaručených tímto článkem

je možno omezit za následujících podmínek: omezení jen zákonem, jde-li o shromáždění na místech veřejně přístupných, jde-li o opatření v demokratické

společnosti nezbytná a tato nezbytná opatření musí směřovat k ochraně práv a svobod druhých, veřejného pořádku, předcházení trestným činům, ochranu veřejné bezpečnosti či bezpečnosti státu. V případě politických stran můžeme

další omezení nalézt ještě v čl. 5 Ústavy a v čl. 22 Listiny. Další konkretizace

omezení je vyjádřena v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů a v zákoně č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a politických hnutích.

Právo shromažďovací, stejně jako práva výše uvedená, je chráněno

mezinárodními dokumenty. Jedná se zejména o Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (čl. 22) a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod (čl. 11).


Trestněprávní aspekty extremismu66

Pod pojem extremismus lze zařadit celou řadu společensky nebezpečných

protiprávních jednání a jejich následků, které je možno řešit od přestupků až po nejzávažnější trestné činy.

Jedním z největších nebezpečí extremismu je páchání trestné činnosti.

Extremisté používají jako jeden ze způsobů prosazování svých idejí i útoky na své „nepřátele“. Za nepřátele mohou být označováni extremisté z opačného

Černý, P., Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 150 an. Evropský soud pro lidská práva judikoval, že právo pokojně se sdružovat opravňuje jednotlivce organizovaně se sdružovat, aniž by stát do výkonu tohoto práva nepřípustným způsobem zasahoval. 66 Černý, P., Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 161 64 65

38

tábora, či demokratické zřízení jako celek, bohužel ale jsou takto často označování také obyčejní občané, kteří se odlišují nějakou, pro extremisty nepřijatelnou, odchylkou (např. barvou kůže, sexuální orientací…). Termínem

„extremistická

kriminalita“

se

označuje

kriminalita

motivovaná rasovou, sociální či jinou nenávistí. Základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před touto kriminalitou.

Z pohledu trestního zákona můžeme trestné činy spáchané v souvislosti

s extremismem rozdělit do několika skupin67:

Rasově motivované trestné činy, které jsou nejčastějšími projevy

extremismu. Jejich společným znakem je porušování základních lidských práv a svobod občana, zejména principu rovnosti lidí bez rozdílu národnosti, jazyka,

rasy, politického přesvědčení a náboženství, vyjádřeného v čl. 1 až 4 Listiny základních práv a svobod. Sem patří zejména trestné činy: -

hrubě narušující občanské soužití, §§ 196, 197a, 198, 198a, 202 cit. zákona,

-

proti životu a zdraví, §§ 219 odst. 1, odst. 2 písm. g), 221 odst. 1, odst. 2 písm. b), 222 odst.

-

proti svobodě a lidské důstojnosti, § 235 odst. 1, odst. 2 písm. f) cit. zákona,

-

1, odst. 2 písm. b), 225 cit. zákona,

proti majetku, § 257 odst. 1, odst. 2 písm. b) cit. zákona,

proti lidskosti, § 259 - 261a cit. zákona

Trestné činy, které popírají či omezují osobní, politická nebo jiná práva

občanů a podněcují nenávist a nesnášenlivost občanů, § 238a TrZ. Terorismus,

kdy

můžeme

jistě

konstatovat,

že

jde

nesporně

o nejzávažnější formu trestné činnosti extremistických hnutí. Jeho projevem je brutální násilí, namířené i proti většímu počtu lidí nebo hrozba použití takovým násilím, že není pochyb o uskutečnění hrozby útočníka. Terorismus podle objektu napadení a způsobu provedení může být kvalifikován podle řady trestných činů (např. §§ 93, 95, 96, 179, §180a , § 180c, 219 TrZ – vražda).

Podle formy spáchání trestného činu můžeme trestné činy rozdělit na68:

Verbální. Verbálním útokem se rozumí útok bez přímého kontaktu

s napadenou osobou, zahrnující slovní napadání, pronásledování oběti

Marešová, A., Kriminologické a právní aspekty extremismu, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1999, s. 55 68 Černý, P., Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia, 2005, s. 162 67

39

výhružkami apod. Nejčastějším způsobem spáchání verbálního trestného činu jsou fašistická či nacistická hesla, jako např. Sieg Heil.

Brachiální. Jako brachiální útok je chápáno napadení tělesné integrity

člověka nebo majetku. Společným znakem těchto útoků je agrese zahrnující psychické až fyzické násilí.

Grafický. Grafickou formou páchání trestné činnosti se rozumí vydávání

nejrůznějších tiskovin, vylepování plakátů, tvorba symbolů nejčastěji spojených s nacismem či fašismem. Méně

závažné

projevy

extremismu,

jejichž

stupeň

společenské

nebezpečnosti je menší než nepatrný (malý u mladistvých), lze posoudit jako

přestupky dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Bude se zejména jednat o přestupky proti veřejnému pořádku dle § 47 cit. zákona, přestupky proti majetku dle § 50 cit. zákona či přestupky proti občanskému soužití vymezené § 49 cit. zákona. Trestní právo a internet

Při pokusu o uplatnění trestního práva v prostředí internetu narážíme na

dva základní problémy:

Aplikovatelnost, kdy základním principem trestního práva z hlediska

jeho místní působnosti je princip teritoriality. V souladu s tímto principem se

podle českého trestního práva posuzují veškeré trestné činy spáchané na území České republiky. Vzhledem k povaze internetu, když účinky trestného činu spáchaného jeho prostřednictvím mohou nastat v podstatě kdekoli na světě,

bude však nutné použít některou z podpůrných zásad trestního práva. Těmito zásadami jsou zásada personality a zásada ochrany. Dle zásady personality

se působnost trestního zákona vztáhne na všechny trestné činy spáchané občany

České republiky. Zásada ochrany pak rozšíří aplikovatelnost trestního zákona i na trestné činy směřující proti zvláště důležitým vlastním zájmům státu, a to bez ohledu na místo činu a osobu pachatele. Místní příslušnost může být dále rozšířena či zúžena v rozsahu působnosti mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána69.

69

Svoboda, P., Právní a daňové aspekty e-obchodu, Praha: Linde Praha a.s., 2001, s. 307

40

Odlišné pojetí svobody projevu v různých zemích. Zatímco tradičně

nejširší anglosaské pojetí trestá zásadně pouze skutky a nikoli slova,

v kontinentální Evropě nalezneme v právních řádech tzv. verbální delikty, tj.

delikty, které je možné spáchat pouhým slovem. Problém nastane, když se

někdo v zemích s restriktivnějším pojetím svobody projevu obrátí na policii či soudy, aby zabránily šíření takového obsahu v dané zemi, i když server je fyzicky umístěn na území jiné země. Typickým příkladem této situace byl spor Yahoo vs. LICRA (viz. kapitola č. 7.).

41

6.

EXTREMISMUS NA INTERNETU

V této kapitole se pokusím vymezit působení extremistických skupin a

hnutí na internetu a pro větší názornost bude tato činnost dokumentována i obrazovým materiálem.

Jak jsem již uvedla, považuji pravicový a levicový extremismus za stejně

nebezpečný, budu tedy čerpat z webových stránek tvořených jak pravicovými,

tak levicovými extremisty. Jako obrazový materiál budou používány webové

stránky nejen českých extremistů, ale také zahraničních. Důvodem je zejména

vyšší kvalita zpracování těchto zahraničních stránek a také větší nabídka poskytovaných „služeb“. V souvislosti

se

zaváděním

nových,

především

informačních

a

komunikačních technologií (počítačů, internetu atd.) do nejrůznějších oblastí každodenního života, hovoříme o informační společnosti. Jde o termín, který

má zdůraznit fakt, že vedle technických otázek musí být řešeny i nesmírně důležité otázky z oblasti etiky, morálky, politiky, práva apod. Obecně řečeno,

musí se řešit celé široké spektrum možných dopadů informačních technologií na lidskou společnost.

Vzhledem k tomu, že v demokratické společnosti nesmí chybět právo na

svobodu projevu, politické sdružování či opoziční názory, využívá politický extremismus obratně těchto deklarovaných občanských práv a dalších možností,

aby oslovil veřejnost, tj. zejména její nespokojené vrstvy. Internet, jako nové komunikační médium, je k propagaci ideologie extremistických skupin a hnutí využíván stále častěji.

Donedávna však bylo problémem to, že tyto skupiny obyvatel nepatřily

mezi skalní uživatele internetu. Dnes je síť sítí dosažitelná v určité formě pro každého zájemce. Jak vyplývá ze statistik Českého statistického úřadu70, v 1.

čtvrtletí roku 2005 mělo doma k dispozici osobní počítač v průměru 30 % domácností (tj. v absolutním vyjádření přibližně 1 200 tis. domácností). Přibližně každá druhá domácnost ze tří, která měla doma osobní počítač měla i

připojení k internetu. V ČR tedy mělo připojení k internetu v 1. čtvrtletí roku

zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/informacni_technologie_pm (citováno 4. dubna 2006) 70

42

2005 v průměru 19 % domácností (přibližně 780 tis. domácností)71.

Inzerce myšlenek formou internetových stránek sice možná není

primárním metodou, jak oslovit možné sympatizanty, je však nasnadě, že

množství lidí získaných na stranu té či oné teorie touto cestou narůstá a bude narůstat.


Zneužívání internetu

Kriminalita je tak stará jako lidstvo samo. Strategie pachatelů se však v

průběhu doby přizpůsobovala aktuálním znalostem a vždy kopírovala technický vývoj. Nástupem internetu dostaly kriminální živly do rukou novou zbraň technické prostředky s nebývalými možnostmi72.

Jako každá lidská aktivita je i internet snadno zneužitelný. V této době

elektronického pokroku je nejen možné, ale i velmi snadné, zneužívat počítačů k

manipulaci a padělání dat a softwarových produktů, k rozšiřování virových

infekcí a poškozování celých programů a systémů. Počítačů a jiných elektronických médií je také možno zneužívat k šíření pornografie, rasové,

politické a náboženské nenávisti, obtěžujících e-mailových nabídek a také k porušování bezpečnostních systémů a k jiným závažným přestupkům.

Vzhledem k téměř neomezeným možnostem, které internet poskytuje

svým uživatelům, platí v této oblasti více než kde jinde, že pachatelé mají oproti polici náskok. Mají výhodu, že nejsou svázáni předpisy nebo mašinérií byrokracie.

Patrně nepřekvapí, že nejčastějším prohřeškem proti zákonům bývá

zveřejněný obsah, neboť internet vyžaduje jen minimum prostředků ke zveřejnění libovolného obsahu, a je tedy pochopitelné, že umožňuje také

publikování textových dokumentů překračujících zákonný rámec. Vzhledem

k náplni této práce se tedy bude jednat zejména o texty s rasistickým,

fašistickým či jinak nenávistným podtextem. Aby se mohli uchýlit k nenávistným projevům, nepotřebují uživatelé ani žádnou výraznou znalost internetového prostředí, stačí nahlédnout do mnoha internetových diskusí, ve

71 Ve srovnání s EU je Česká Republika zatím hluboce pod průměrem, neboť v EU má připojení k internetu zhruba 42 % domácností (údaj za rok 2004). 72 zdroj: http://www.lupa.cz/clanky/stav-internetove-kriminality-v-cesku/

43

kterých se to projevy nenávisti hemží. Hanobit tedy lze zcela bez rizika a většího úsilí.

Pachatelé této činnosti často využívají jisté anonymity, kterou jim

internet poskytuje. Na tomto místě je však třeba podotknout, že internet zcela

anonymní není. Za běžných okolností jde od každého projevu naší činnosti

postupně dojít až k naší pravé totožnosti, jedině při detailní znalosti fungování internetu můžeme ztížit svoji identifikaci tak, že je za reálných okolností prakticky nemožná73. Poměrně časté jsou případy, kdy si lidé prostřednictvím emailu vyřizují účty nebo dokonce vydírají74.

Jedno je však jisté, internet odstranil mnohé komunikační těžkosti, které

předtím členové těchto skupin díky často ilegální povaze těchto organizací nutně museli mít. Prostřednictvím internetu mohou nejrůznější lidé navazovat kontakty, podávat si ruce po celém světě. Propagace

Pod pojmem propagace můžeme chápat veřejné šíření proklamovaných

idejí s cílem získat pro něho stoupence. V posledních letech došlo u

extremistických skupin nejen k modernizaci výzbroje, ale i k velmi významné modernizaci v oblasti propagandy ideologie. Internet je totiž k takovýmto

činnostem ideální. Utváření stránek s extremistickou tematikou se stalo běžnou záležitostí a jejich počet se neustále zvyšuje.

Webové stránky mají sloužit zejména k vzájemnému informování mezi

extremisty, ale ve stále rostoucí míře i k získávání nových přívrženců, k získávání finančních prostředků, např. ve spojitosti se šířením extremistické,

zejména neonacistické a rasistické kultury a také slouží jako spolehlivý prostředek komunikace mezi jednotlivými skupinami.

V prezentaci extremistických skupin na internetu nacházíme nejen

nebezpečná verbálních vyjádření, ale musíme se také zabývat grafickou podobou těchto projevů.

k tomu blíže: Lorenz, J., Internetová anonymita. Dostupné z: http://ug.cz/505. Nejznámější případ, kdy se stala adresátem dokonce Česká republika, se odehrál loni, kdy byl z Ostravy na adresu policie zaslán výhružný email, který hrozil bombovým útokem na Prahu a Brno, pokud jeho autor nedostane částku 840 tisíc korun. Za tři dny stejný muž požadavek zvýšil na 50 milionů, krátce poté byl ale dopaden. 73

74

44

Pomocí tajných značek a symbolů lidé odnepaměti vyjadřovali své

myšlenky a vkládali jim někdy konkrétní, někdy skrytý význam. Symbolika75

patří mezi nejvíce používané formy protiprávního jednání extremistů. Extremistické skupiny se propagují (podobně jako běžné firmy) pomocí specifické symboliky tzv. grafických zástupných znaků. Známé je např.

zapisování iniciál jména Adolfa Hitlera číslicí 18 (podle pořadí písmen v abecedě), příp. obdobný zápis hesla „Heil Hitler“ jako 88.

Symbolika jako jeden z druhů projevu je používána v nejrůznějších

formách, z nichž nejčastější jsou odznaky, nášivky, části oděvů s tištěnými znaky jako trička, čepice, ale i tetování či nápisy na holém těle.

Podle obsahu lze tyto symboly rozdělit do tří skupin:

Symbolika se zjevným rasovým motivem. Do této kategorie jsou řazeny

symboly,

které

jsou

v historii lidstva

jednoznačně spojeny s rasovou,

národnostní nebo náboženskou diskriminací, a které jsou takto vnímány obecně, celou společností. Typickým představitelem této kategorie je většina nacistických symbolů jako hákový kříž či znak SS a symboly Ku-klux-klanu.

Symbolika s latentním rasovým motivem. K těmto symbolům patří

zejména ty, které jsou typické pro určité skupiny obyvatel, jejichž rasový,

antisemitský, protidemokratický charakter

není zřejmý ani obecně známý.

Zpravidla jsou využívány historické motivy keltské kultury, které mají vícero významů, z nichž historický není zpravidla negativisticky zaměněn. U těchto

znaků je třeba prokazovat jejich skrytý význam a zejména míru identifikace pachatele s tímto skrytým významem a obsahem symbolu.

Symbolika prostá rasového motivu, jejíž používání je považováno za

právně nezávadné.

Při řešení problematiky symbolů a posuzování jejich závadnosti jde

v mnoha případech o sporné záležitosti. Zákonem zakázané symboly jako hákový kříž jsou nahrazovány modifikacemi téhož.

K nedovoleným symbolům patří pouze ty ultrapravicové - nacistické a 75

Chmelík, J., Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty, Praha: Linde Praha, a.s., 2001

45

fašistické, levicově orientovaní radikálové používají symboliky celkově méně a žádný ze znaků zakázán není. Nábor nových členů

Internetová prezentace extremistických skupin a hnutí významně

přispívá k rozšiřování jejich členské základny. Výhodou je tu zejména

bezbřehost a neomezenost internetu státními hranicemi, což umožňuje oslovit široký okruh možných přívrženců.

Nejvíce ohroženou skupinou v tomto směru je zajisté mládež, neboť

mladí lidé ještě nejsou dostatečně vyzrálí, hledají své místo ve společnosti, jsou snáze manipulovatelní a ve svých postojích lehce zaujímají radikální názory. Atraktivita extremistických hnutí je vyvolávána zejména následujícími faktory: -

jednoduchost ideologie. Hlavní myšlenka musí být srozumitelná bez

-

zjednodušené vidění světa, tzv. černobílé vidění,

jakýchkoliv nároků na intelekt.

-

rozdělení světa na vlastní a nepřátelský, tj. rozdělení lidí na dva

-

hledání identity. Snaha někam patřit, nacházet podporu a uznání

tábory, které jsou označeny jako „my“ a „oni“.

mezi

vrstevníky,

prezentovat

svoji

příslušnost

k uznávaným

skupinám, touha po sdružování se stejně smýšlejícími osobami.

Zatímco pravicoví extremisté vymezují členství určitými podmínkami

(barva pleti, sexuální orientace…), levicový extremismus v duchu své ideologie, tj. hlásání absolutní rovnosti, neklade požadavky žádné. Pro oba typy

extremismu je ovšem společné, že členství v organizaci je velice často podmíněno placením členských příspěvků.

46

zdroj: www.whiterevolution.com (11. dubna 2006)

zdroj: www.antifa.cz (11. dubna 2006)

47

Vzájemná komunikace

Internet, který je pro většinu osob, pohybujících se na extremistické

scéně, běžně dostupný, rovněž slouží jako spolehlivý prostředek komunikace

mezi jednotlivými skupinami. Je využíván ke svolávání srazů, demonstrací či koncertů. Například o místě konání akce bývají účastníci informováni až těsně

před jejím zahájením, což slouží k utajování akcí až do poslední chvíle před nepovolanými osobami, tedy i před Policií ČR. Internetové diskuse

Aby mohl uživatel vstoupit do diskusních místností a přispět svým

příspěvkem, musí se často zaregistrovat, jinak mu tento přístup není poskytnut.

Toto platí zejména pro stránky pravicových extremistů, které také častěji obsahují protiprávní výroky. Na níže uvedených obrázcích dokládám, jak taková registrace probíhá:

zdroj: www.combat18.org (12. dubna 2006)

48

Nejprve musíte souhlasit s diskusními pravidly, která mimo jiné obsahují

například takovouto podmínku: „You agree not to post any abusive, obscene, vulgar, slanderous, hateful, threatening, sexually-oriented or any other material

that may violate any applicable laws“. Osobně se domnívám, že jde pouze o pokus obejít zákon a zprostit se odpovědnosti za takovéto příspěvky, neboť tyto

stránky a diskusní fóra jsou vytvářena pravicovými extremisty právě za účelem propagace vlastní ideologie.

Pak už jen stačí zadat přezdívku, pod kterou budete v diskusi vystupovat,

fungující

e-mailovou adresu

zaregistrováni.

a

vyčkat,

49

až

budete

správcem

systému

Teprve potom vám bude poskytnut přístup k nabízeným fórům. Nabídka

je často rozmanitá a nemusí nutně obsahovat rasistické, hanobící či jinak protiprávní výroky. Níže uvedený příklad však obsahuje výroky, které osobně

považuji za rasistické a podle výše uvedených pravidel by takovýto projev měl být správcem systému smazán.

50

zdroj: www.combat18.com (12. dubna 2006)

Extremistická kultura

Extremisté na svých stránkách obvykle zřizují on-line obchody

s předměty, které mají propagovat jejich ideologii. Propagace však není jediným

důvodem. Podle mého názoru je mnohem podstatnější fakt, že extremistickým skupinám tento prodej přináší peníze, díky kterým mohou financovat své další činnosti.

Prodej propagačních předmětů je především záležitostí pravicových

prezentací. Prostřednictvím takovýchto obchodů je nabízena široká škála předmětů přes textil, jako jsou trička či čepice, dále také vlajky, plakáty, nášivky

či např. odznaky. Předměty, které jsou prostřednictvím internetu nabízeny často obsahují zakázanou symboliku.

51

zdroj: www.nazi-lauck-nsdapao.com (14. dubna 2006)

zdroj: www.nazi-lauck-nsdapao.com (14. dubna 2006)

52

Na extremistických stánkách jsou také často dostupná celá vydání knih,

hudba ve formátu MP3 či video nahrávky.

Internet je komunikačním prostředkem, kde o jeho obsahu rozhodují

jeho uživatelé a s ohledem na tyto možnosti a vlastnosti internetu může každý

uvádět do oběhu chráněná autorská díla76.

Zejména na levicově orientovaných stránkách jsou zdarma dostupné celé

knihy v elektronické podobě ve formátu HTML nebo jako komprimované textové dokumenty. Dochází tak často k překročení zákona autorského.

zdroj: www.odpor.wz.cz (11. dubna 2006)

K propagaci extremistických hnutí se také často používají různé

počítačové hry77. O jejich nebezpečnosti je velmi jednoduché diskutovat a vést spory, ovšem jejich skutečný vliv na psychiku člověka je téměř nemožné

prokázat. Nicméně, stejně jako každé jiné médium jsou i hry poměrně snadno Kříž, J., Ochrana autorských práv v informační společnosti, Praha: Linde Praha a.s., 1999 Řeč není o komerčních počítačových hrách, kde se vyskytují nacistické symboly (stejně tak bychom museli v kinematografii zpochybnit válečné filmy z druhé světové války), a dokonce ani o těch několika z nich, v nichž si uživatelé mohou za fašisty také "zabojovat". 76

77

53

zneužitelné k propagaci čehokoliv. Jedním ze směrů, který rád hry ke své propagaci zneužívá, je pravicový extremismus. Společným jmenovatelem takovýchto her je poměrně nekvalitní technická úroveň. Jednou

z takovýchto her, která znepokojila veřejnost Matiční

byla

ulice

českou hra

(také

známá jako: „Zastřel si svého cikána“). hry,

Podstatou která

rasistický

má

této

jasný

podtext,

je

střílení na hlavičky znázorňující Romy, které vykukují zpoza zdi symbolizující zeď v Matiční ulici. Policie, která se hrou zabývala pro podezření z podněcování k rasové nenávisti, však nikdy nevypátrala jejího autora78.

Počátkem roku 2002 se mezi počítačovými hrami objevil první zástupce,

který se tváří jako klasicky komerčně prodávaný titul a jeho technické zpracování je na mnohem vyšší úrovni, než tomu bylo doposud. Zmiňovaná hra nese název Ethnic Cleansing79 a na svých internetových stránkách ji veřejně

nabízí vydavatelství Resistance Records80. Je to klasická střílečka, kdy úkolem hráče je pobít všechny barevné lidi na ulicích města a nakonec pobít židy,

ukrývající se v prostorách podzemní dráhy. K tomu všemu hraje klasická hudba

s rasistickými texty a kupříkladu černoši vydávají před smrtí podle slov autorů "velmi veselé opičí zvuky". Nebezpečnost Ethnic Cleansing tkví hlavně v tom, že

vraždy příslušníků jiné národnosti jsou zde ukazovány mladým lidem jako

zábava a legrace81. Mladý člověk je snadněji ovlivnitelný a i když nabízenou I přesto je v současné době dostupná z: http://www.mujweb.cz/www/genesismag/, kde je zveřejněná v sekci Download pod názvem Maticni.exe – Zastřel si svého cikána (citováno 12. března 2006). 79 Další hrou s podobnou tematikou je „Shoot the blacks“, která je v současné době volně dostupná z: http://www.resist.com/racistgames/index.htm (citováno 12. března 2006). 78

80

http://resistance.com/catalog/index.php?cPath=28&osCsid=5ea37249c2d8b2c9cd0c0600099 2a75b 81 Bach, M., Extremisté si hrají rádi…, Reflex, č. 15, 2002. Dostupné z: http://www.reflex.cz/Clanek9314.html#pepa (citováno 12. března 2006).

54

filosofii nepřijme přímo, může mu potom připadat mnohem přijatelnější a normálnější.

zdroj: www.nsec-88.org (10. dubna 2006)

Viry

Princip fungování virů byl již stručně popsán v úvodních kapitolách.

V souvislosti s extremismem je známý například vir Sober82, jehož cílem je šířit

neonacistickou ideologii. Vyskytl se v několika verzích a všechny tyto verze

v sobě nesly neskrývanou neonacistickou propagandu a odkazovaly na

extremistické stránky. Sober funguje tak, že se v určitý den (většinou se jedná o

den v nacistické historii významný) připojí k určeným serverům a stáhne z nich do počítače nový obsah, dále vyhledá uložené e-mailové adresy a rozešle na ně spam83.

82

83

zdroj: http://www.targetmedia.cz/index.php?rubs=29&artic=100 (citováno 12. dubna 2006) zdroj: http://kv.xf.cz/view.php?cisloclanku=2006010603 (citováno 12. dubna 2006)

55

Spamming84

Problematika tzv. spammingu, neboli rozesílání nevyžádaných zpráv

elektronickou poštou, je známa každému, kdo má přístup na internet.

Definovat85 spam není jednoduché, neboť každý uživatel vnímá tento pojem

různě. Velmi zjednodušeně lze říci, že spamem jsou e-maily, které nechceme

dostávat, které nás obtěžují a zaplavují poštovní schránku tak, že se v ní ztrácí normální dopisy. Pro definování pojmu není důležitý obsah spamu, neboť

i e-mail jehož obsah je plně v souladu s právem může být spamem, jestliže splňuje86 podmínku nevyžádanosti, tj. adresát neprojevil zájem o příjem takové

zprávy (v podstatě ho zpráva obtěžuje, obdržel ji bez svého souhlasu) a

hromadnosti. Pojem hromadný znamená, že e-mail je součástí obrovské kolekce zpráv majících stejný obsah. Obě uvedené podmínky musí být splněny kumulativně.

Byly již zaznamenány případy masového rozesílání extremistické

propagandy adresátům, kteří si korespondenci tohoto druhu nevyžádali. A tak

se i z elektronické pošty, původně určené pouze pro komunikaci, rovněž stává nástroj pro šíření extremistických myšlenek. Ostatní

Další nebezpečí internetu spočívá například v tom, že zde lze nalézt řady

podrobných návodů pro přípravu nebezpečných zbraní. Dříve bylo šíření

podobných návodů technicky náročné, člověk musel zaplatit tiskárnu a zařídit distribuci. Teď stačí napsat na počítači pár stránek, dát je na internet a tyto

návody jsou pak dostupné na celém světě. Na internetu můžeme nalézt širokou škálu návodů na výrobu Molotovových koktejlů, střelné bavlny, dynamitu,

nitroglycerinu i tritolu87. Rozvedena je i výroba bomb, roznětek, časovačů i samotné konstrukce pum.

84 Otevřel, M., Spamming a některé otázky šíření obchodních sdělení. Dostupné z: www.advocatius.cz/clanky/spamming.html (citováno 12. dubna 2006). 85 Různé definice spamu lze nalézt např. na: http://www.google.com/search?hl=en&lr=&ie=UTF-8&oi=defmore&q=define:Spam 86 Plachý, O., Ochrana práv na Internetu, diplomová práce, Masarykova univerzita Brno, 2005 87 např.: http://www.raketa.cz/kama/viz1.php?id=15306 (15. března2006) http://www.volny.cz/klokla/ya_bro_ros.html (15. března2006)

56

Monitorování „nepřátel“

Mezi pravicovými a levicovými extremisty je typická vzájemná

nevraživost, která je dána rozdílnou ideologií. Skupiny tak často sledují (monitorují) své takzvané nepřátele a internetové stránky té či oné organizace

pak zveřejňují seznamy svých největších nepřátel. Některá jména jsou doplněna adresou, fotografií či podrobným popisem, kde konkrétní osoba pracuje a jak vypadá.

zdroj: www.odpor.wz.cz (12. dubna 2006)

zdroj: www.odpor.net (1. března 2006)

57

7.

INTERNET A ODPOVĚDNOST

Odpovědnost představuje jeden ze základních a nepochybně také

nejstarších institutů práva. Jako takový ho lze uplatňovat i v rámci počítačové

sítě internet. Oblast odpovědnosti poskytovatele služeb (providera) byla dlouho otázkou dohody mezi poskytovatelem služeb a jejich uživatelem. Tuto oblast

však byl nutné řešit v rovině zákonné úpravy, jelikož není možné se smluvně zbavit odpovědnosti za protiprávní jednání.

Dne 7. září 2004 nabyl účinnosti zákon číslo 480/2004 Sb., o některých

službách informační společnosti a o změně některých zákonů. Tento zákon

(označovaný také jako antispamový) pozměnil hned několik poměrně klíčových právních institutů a některé další pak jako zcela nové zavedl. Důraz této nové právní úpravy je kladen na šíření nevyžádaných obchodních sdělení (spam), ale

zejména na podstatné aspekty odpovědnosti poskytovatelů celé řady služeb informační společnosti.


Obecně k odpovědnosti poskytovatelů služeb88

Hlavní problém odpovědnosti poskytovatelů služeb (tzv. providerů)

spočíval v tom, že podle předchozí úpravy bylo možné tyto poskytovatele úspěšně žalovat dle principu solidární odpovědnosti, a tedy vycházet z toho, že

škodu nezpůsobil jen sám primární škůdce (např. tím, že někam umístil závadný obsah), ale také škůdce sekundární (tj. poskytovatel, a to např. tím, že

předmětný obsah nezkontroloval), a že tedy dle ust. § 439 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) za ni odpovídají oba subjekty společně a nerozdílně.

V tomto ohledu tedy bylo v minulosti možné úspěšně žalovat např.

poskytovatele volného prostoru, a to tak, aby byl soudem shledán odpovědným podle § 420 ObčZ za nedbalostní porušení § 415 ObčZ, tedy např. i jen za to, že se nechoval tak, aby jinému nevznikla škoda. Jeho nedbalost pak mohla spočívat

v tom, že o problematickém obsahu věděl a neověřil jeho právní závadnost, nebo ji ověřil a zjistil a závadný obsah neodstranil.

Prvním státem, kde byla tato problematika předmětem široké diskuse, jež

nakonec vyústila v přijetí zvláštního zákona upravujícího otázky odpovědnosti poskytovatelů volného prostoru, nebyly překvapivě Spojené státy americké, ale

Matějka, J., Co vlastně přinesl zákon o některých službách informační společnosti. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/co-vlastne-prinesl-zakon-o-nekterych-sluzbachinformacni-spolecnosti/ (citováno 14. března 2006) 88

58

Německo. Tímto zákonem je Teledienstegesetz, který byl přijat jako první článek spolkového zákona ustanovujícího základní podmínky pro provozování informačních a komunikačních služeb dne 1. srpna 1997. Přijetí tohoto zákona

předcházelo velmi zajímavé soudní řízení, které nakonec vyústilo v diskusi o nutnosti úpravy odpovědnosti poskytovatelů volného prostoru (a jiných služeb

obecně) speciální zákonnou normou. Bylo jím trestní řízení vedené proti výkonnému řediteli německé pobočky společnosti CompuServe Inc.89.

V souvislosti s tím byla o něco později přijata i směrnice o elektronickém

obchodu (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES90, ze dne 8.

června 2000, o určitých aspektech služeb informační společnosti). Od okamžiku její

účinnosti

již

bylo

jasné,

že

problematika

zvláštní

odpovědnosti

poskytovatelů těchto služeb, resp. omezení jinak podstatně tvrdšího režimu, bude jistě předmětem jedné z dalších právních úprav i v České republice. Právě

z tohoto vychází i předmětný zákon, který ve vztahu k odpovědnosti poskytovatelů těchto služeb upravuje tři základní omezení, a to: -

odpovědnost poskytovatele služby za obsah přenášených informací

-

odpovědnost poskytovatele služby za obsah automaticky dočasně

-

odpovědnost poskytovatele služby za ukládání obsahu informací

(§ 3).

meziukládaných informací (§ 4).

poskytovaných uživatelem (§ 5).

Dalším podstatným pravidlem citovaného zákona je ustanovení § 6, které

stanoví, že tito poskytovatelé služeb nejsou povinni dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, ani aktivně vyhledávat skutečnosti a

okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Jinými slovy se zde

vychází z předpokladu, že není rozumné požadovat od poskytovatelů, aby při

vysokém počtu uživatelů a vysokém objemu uložených dat zjišťovali a posuzovali legálnost či nelegálnost veškerého obsahu uložených informací. Je

tedy z části na uživatelích samotných, a tedy především na jejich odpovědnosti,

jaký obsah ukládají na poskytnutém serverovém prostoru. Poskytovatelé proto

nemají povinnost aktivně monitorovat materiály, které jsou na jejich serverech 89 k tomu blíže: Matějka, J., Co vlastně přinesl zákon o některých službách informační společnosti, publikováno na www.pauza.cz dne 18.10.2004 90 Dostupná z: http://europa.eu.int/eurlex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32000L0031:CS:HTM L

59

uloženy. Pokud se však poskytovatel prokazatelně dozví91 o protiprávní povaze

obsahu a neučiní veškeré možné kroky vedoucí k odstranění či znepřístupnění takového obsahu, které po něm lze požadovat, stává se odpovědným za obsah uložených informací.

zdroj: www.novinky.cz (25. dubna 2006)

Odpovědnost za obsah přenášených dat

Patrně nejvýznamnější z těchto odpovědnost limitujících ustanoveních je

§ 3 citovaného zákona, který omezuje odpovědnost poskytovatele za obsah všech přenášených informací.

Podle tohoto ustanovení odpovídá poskytovatel takovéto služby (typicky

přenos informací poskytnutých uživatelem) za obsah přenášených informací,

pouze pokud takovýto přenos sám iniciuje (např. přenáší svá vlastní data), zvolí 91 Provider se může o protiprávní povaze jím přenášených nebo ukládaných informací dozvědět kdykoli při své činnosti nebo na základě jakéhokoli podnětu. Má-li pak závažnou pochybnost o právní povaze obsahu jím provozovaných webových stránek, měl by podat podnět k zahájení trestního řízení a následně protiprávní obsah stránek odstranit nebo znepřístupnit na základě závazného rozhodnutí soudu.

60

uživatele přenášené informace, případně pokud zvolí nebo změní obsah přenášené informace.

Odpovědnost za obsah dočasně meziukládaných informací

Jak vyplývá z § 4 tohoto zákona, poskytovatel služby, jež spočívá

v přenosu informací poskytnutých uživatelem, obecně neodpovídá za obsah

automaticky dočasně meziukládaných informací (tzv. caching). Odpovídat bude pouze v takovém případě, že změní obsah informace, nevyhoví podmínkám

přístupu k informaci, nedodržuje pravidla o aktualizaci informace, která jsou obecně uznávána a používána v příslušném odvětví, překročí povolené

používání technologie obecně uznávané a používané v příslušném odvětví s

cílem získat údaje o užívání informace, nebo ihned nepřijme opatření vedoucí k

odstranění jím uložené informace nebo ke znemožnění přístupu k ní, jakmile zjistí, že informace byla na výchozím místě přenosu ze sítě odstraněna nebo k ní byl znemožněn přístup nebo soud nařídil stažení či znemožnění přístupu k této informaci.

Toto ustanovení v zásadě pouze implementuje čl. 13 směrnice

č. 2000/31/ES o elektronickém obchodu, jehož smyslem (dle směrnice) je mimo jiné umožnit ochranu před nadměrným přetěžováním některých serverů. Odpovědnost za obsah poskytnutý uživatelem

Odpovědnost poskytovatelů služeb, která spočívá v ukládání informací

poskytnutých uživatelem řeší §5 a §6 citovaného zákona. Opětovně se zde

vychází z principu neodpovědnosti těchto poskytovatelů, a to s tím, že se taxativně stanoví případy, kdy poskytovatel odpovídá. V tomto případě bude

takovýto poskytovatel odpovídat za obsah informací uložených na žádost uživatele jen, mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze

případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou

protiprávní, nebo dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně

neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.

61




Yahoo vs. LICRA (2000 – 2001)

Internet nemá žádné vedení či řízení, nepodléhá centrální kontrole či

koordinaci. Na rozdíl od běžných sdělovacích prostředků zde může každý prezentovat prakticky cokoli, přičemž dohledání autora je někdy téměř nemožné, což je klíčový problém při vyvozování právní odpovědnosti.

Jako příklad si lze uvést soudní proces se společností Yahoo. Největší

internetový portál Yahoo byl žalován u francouzského soudu za propagaci

nacismu, protože přes aukční stránky portálu byly přístupné nacistické materiály a relikvie. Internetový portál zažalovaly francouzské organizace

Mezinárodní liga proti rasismu a antisemitismu (LICRA) a Svaz židovských

studentů ve Francii (UEJF).

Vzhledem k tomu, že portál Yahoo je ve Francii (tak jako kdekoli jinde na

světě, kde je zaveden internet) pomocí počítačové sítě přístupný, shledal francouzský soud svou příslušnost k projednání dané věci, neboť každý francouzský uživatel se může na stránky připojit. Společnost Yahoo se bránila

tím, že v USA se na ni vztahují americké zákony, které prodej nacistických předmětů umožňují. Společnost také na některé stránky umístila varování, že

přístup na ně znamená porušení francouzských zákonů. Protože ale francouzské právo zobrazení a prodej nacistické symboliky považuje za propagaci nacismu, vyhověl soud žalobci a udělil společnosti Yahoo tříměsíční lhůtu k zabránění přístupu francouzských uživatelů na tyto webové stránky.

O výkonu zmíněného rozsudku francouzského soudu v USA ovšem musí

rozhodnout americký soud. Americký federální soud vynesl rozsudek, ve kterém

uvádí, že Francie sice má jako suverénní stát možnost regulovat obsah svobody projevu na svém území, ovšem americké soudy nemohou na svém území

vykonat rozsudek, který zasahuje do projevu chráněného prvním dodatkem americké ústavy. Vzhledem k tomu, že obsah internetového portálu je v USA

legální (i včetně aukcí nacistické symboliky), nemůže americký soud nařídit výkon rozhodnutí, které by tuto formu projevu omezovalo.

62

9.

BOJ PROTI EXTREMISMU

Česká republika, stejně jako jiné evropské země, se neustále vyrovnává

s projevy jak pravicového, tak levicového extremismu. Přesto, že postihování

„extremistické kriminality“ na internetu je vedeno především státněmocenskými prostředky, nelze pominout i

mnoho nevládních organizací i

jednotlivců, monitorující vývoj na síti. V následujícím textu uvádím některé nejvýznamnější státní orgány, které se zabývají bojem proti extremismu.


VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

Již několik let řadí vláda ČR problematiku extremismu mezi bezpečnostní

rizika a důsledný postup proti tomuto fenoménu patří mezi její priority. Nemalá

úloha je připisována preventivním opatřením na ochranu příslušníků

národnostních a etnických menšin s cílem podporovat bezkonfliktní a tolerantní

multikulturní soužití. Významným příspěvkem k prevenci xenofobních postojů veřejnosti jsou vzdělávací aktivity v oblasti lidských práv a multikulturní výchovy a systémový přístup státních orgánů k integraci cizinců. Důraz je rovněž

kladen na možnost veřejnosti seznámit se se situací v oblasti extremismu.

Každoročně je zveřejňována Informace o problematice extremismu na území ČR.


MINISTERSTVO VNITRA

Ministerstvo vnitra hledá optimální řešení k eliminaci extremistických

jevů ve společnosti a této problematice věnuje velkou pozornost, a to nejen

v rovině spjaté s pácháním trestné činnosti, ale i v rovině preventivní. Vzhledem

k tomu, že se jedná o nadnárodní fenomén, překračující hranice států, považuje za velmi cenné poznatky a zkušenosti orgánů činných v trestním řízení s potlačováním extremismu v okolních zemích, legislativní ošetření této problematiky a z něho vyplývající národní právní možnosti postihu.

Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra se touto problematikou

průběžně zabývá a podrobně ji analyzuje. Od roku 1998 (na základě usnesení vlády č. 198 ze dne 19. března 1998), každoročně popisuje vývoj situace v oblasti extremismu v periodických vládních zprávách92, které jsou předkládány ke 92

Plné znění Zpráv o problematice extremismu na území České republiky je zveřejňováno na internetové adrese: http://www.mvcr.cz/dokument/index.html#extrem.

63

schválení Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Tyto zprávy vyváženě informují o represi i prevenci a pojednávají o aktivitách celé státní

správy v uplynulém roce. Odbor iniciuje vnitroresortní opatření a postupy v boji s extremismem na území České republiky a navrhuje vládní opatření. Jako další aktivity si uveďme:

) projekty v oblasti vzdělávání

) mediální aktivity, Ministerstvo vnitra průběžně informuje veřejnost o problematice extremismu nejen na svých internetových stránkách, ale v roce 2004 také na internetovém Radiu Vnitro

) mezinárodní

semináře

k

problematice

postihu

antisemitské a jiné nenávistné propagandy na Internetu

rasistické,

) mezinárodní smlouvy o policejní spolupráci. Tyto smlouvy zpravidla

mezi oblastmi spolupráce výslovně zmiňují boj proti extremismu, rasové nesnášenlivosti a xenofobii, např.: -

Smlouva mezi Českou republikou a Moldavskou republikou o

spolupráci v boji proti organizovanému zločinu, nedovolenému

obchodu s omamnými a psychotropními látkami, terorismu a dalším druhům závažné trestné činnosti ze dne 7. 8. 2003 (platnost od 9.9.2004),

-

Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o spolupráci

v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a při ochraně státních hranic ze dne 27.1.2004 (platnost od 24.2.2005).




POLICIE ČR

Jednou z priorit Policie České republiky je plnění úkolů v oblasti

prevence i represe k ochraně veřejného pořádku, života a zdraví občanů a jejich

majetku před projevy extremistických skupin a hnutí. Policejní prezidium ČR

přijalo opatření proti zneužívání internetové sítě k šíření extremistických materiálů, k podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů a k páchání trestné činnosti s rasovou, národnostní, náboženskou či jinou extremistickou motivací.

V této souvislosti byla před časem vytvořena pro potřeby veřejnosti

elektronická adresa [email protected] dostupná běžným uživatelům internetu,

na níž mají občané možnost nahlásit webové stránky s rasistickým, antisemitským a jiným nenávistným obsahem.

64

Denně se čeští policisté setkají průměrně se dvěma trestnými činy, při

jejichž páchání zločinec využil významně počítač či internet. Proto bylo dokonce

zřízeno zcela nové policejní pracoviště – oddělení informační kriminality policejního prezidia93. Pracuje v něm kolem dvaceti lidí – specialisté na

extremismus, dětskou pornografii, elektronické obchodování či mailové vyděrače.

Oddělení informační kriminality se na centrální úrovni zaměřuje na

odhalování, vyšetřování a monitorování kriminálních aktivit. Jeho úkolem je zajištění důkazního materiálu na Internetu, servisní činnost a podpora dalším

útvarům. Skupina pro informační kriminalitu rovněž zajišťuje vzdělávací aktivity uvnitř PČR a komunikuje s obdobnými zahraničními pracovišti.

93

zdroj: http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A050524_202414_domaci_miz

65

10.

ZÁVĚR

Internet v současné době umožňuje takovou míru svobody projevu,

kterou dosud lidská společnost nepoznala. Celá společnost ve stále větší míře

využívá informační systémy a technologie pro nejrůznější oblasti činností. Tyto

nové technologie s sebou však přinesly kromě jevů žádoucích a potřebných také jevy nežádoucí ba přímo nebezpečné. Otevřela se cesta k velice obtížně

kontrolovatelnému šíření extremismu, terorismu, dětské pornografie, obchodu se zbraněmi a drogami apod.

V podstatě je možné říci, že společnost 21. století je zcela postavena na

informačních technologiích a na vzájemném propojení informačních systémů do sítí, kdy dominantní roli hraje veřejná informační síť – internet.

Problémem ovšem i nadále zůstává snadná zneužitelnost těchto systémů.

Internet poskytuje téměř neomezené možnosti a navíc také notnou dávku anonymity, což často vede k protiprávnímu chování uživatelů.

Extremisté často využívají internet k propagaci své ideologie, neboť tato

síť je, vzhledem ke své celosvětové dostupnosti, k takovýmto činnostem přímo

ideální. Utváření stránek s extremistickou tematikou se stalo běžnou záležitostí a jejich počet se neustále zvyšuje. Webové stránky slouží nejen k vzájemnému

informování mezi extremisty, ale ve stále rostoucí míře i k získávání nových

přívrženců, k získávání finančních prostředků, např. ve spojitosti se šířením

extremistické, zejména neonacistické a rasistické kultury a také slouží jako spolehlivý prostředek komunikace mezi jednotlivými skupinami.

V případě takovéhoto jednání jsou zpravidla orgány činné v trestním

řízení těmi jedinými, kdo disponují prostředky ke zjištění „narušitele“.

Mechanismy a možnosti, které se těmto „narušitelům“ nabízejí ke skrývání své

činnosti a častá mezinárodní povaha útoků však způsobují, že odhalení viníka je velice obtížné či mnohdy nemožné.

Na prahu této informační společnosti, v níž se internet stává

univerzálním médiem pro šíření, transformaci, ukládání, vyhledávání a organizaci informací, si začínáme uvědomovat, že informační technologie

ovlivňují všechny aspekty našeho života, dokonce možná i způsob našeho

myšlení. Je zřejmé, že internet vytvořil nové podmínky pro vzájemnou

komunikaci mezi lidmi a také, že moderní informační technologie budou čím dál více využívány k trestné činnosti.

66

Stále výkonnější osobní počítače, sbližující se technologie a široce

rozšířené využívání internetu nahradily dřívější skromné, samostatné systémy v převážně uzavřených sítích. V současnosti jsou účastníci stále více propojeni a tato vzájemná propojení jdou napříč národními hranicemi. Následkem zvýšené

vzájemné propojitelnosti se informační systémy a sítě nyní potýkají s rostoucím počtem a širší paletou hrozeb a zranitelných míst. To vyvolává nové otázky v oblasti bezpečnosti94. Každý počítač připojený k internetu je dnes vystaven

nebezpečí útoku. Tyto útoky směřují na data či informace v počítači obsažené, cílem může být jejich krádež, zneužití či zničení.

Z předložené práce je zřejmé, že v současné době neexistuje jednotná a

vše říkající definice pojmů jako je extremismus, radikalismus či terorismus a to i

přesto, že se jedná o velmi aktuální a často diskutovanou problematiku. Právní

řády jednotlivých států s těmito pojmy většinou neoperují a dle některých názorů je dokonce snaha o jejich definování zbytečná. Jedná se však jedná o

natolik vžité a užívané pojmy, že absence tohoto legálního vymezení je vnímána jako nedostatek platné právní úpravy.

Nelze ovšem říci, že právo na tento společenský jev vůbec nereaguje.

Reaguje na tyto protispolečenské projevy zejména tím, že chrání ty hodnoty, na

které extremismus útočí. Postih nabízí především trestní právo, které umožňuje postihnout takové aktivity, které svým obsahem naplní některé ze skutkových

podstat trestných činů a dále se na extremismus a jeho projevy vztahují také normy právy ústavního, správního, ale také normy práva občanského či pracovního.

Problematika extremismu je tématem velmi obsáhlým. Jistě by bylo

vhodné podrobněji vymezit jednotlivé formy terorismu, řádně osvětlit právo na

svobodu projevu či rozebrat problematiku odpovědnosti poskytovatelů služeb z hlediska nové právní úpravy. Každé z těchto témat by však vydalo na

samostatnou práci, nebylo tedy možné se jimi v rozsahu této práce zabývat podrobněji.

Úplným závěrem si dovoluji citovat názor M. Mareše, který dle mého

názoru plně vystihuje závěry v mé práci uvedené: „vyhledávání extremistických materiálů na síti je sice otázkou svobodné volby, ale jestliže nebudeme dělat nic

Koncepce boje proti trestné činnosti v oblasti informačních technologií včetně harmonogramu opatření, Ministerstvo vnitra České republiky, 2001. 94

67

proti šíření určitých myšlenek na síti, pak nemá valný smysl postihovat nadále i jiné projevy extremismu“.

68

1.

SUMMARY

Internet offers so big freedom of speech which our society was not used

to know. But for us it carries not only advantages but of course the menace and danger. Internet has opened the way to the themes like child pornography, terrorism, extremism, trading with weapons, drugs and etc.

This document put mind to problematic with politic extremism; mainly it

is symptoms in environment of computer sites and World Wide Web.

The target of my presentation is described propagation extreme groups

and motion at the internet. My presentation could be divided in to two parts. In

the first part (chapter 2.-5.) I tried to describe and explain conception related to extremism and how is extremism presented in Czech law. In the second part

(chapter 6.-9.), I tried to deeply investigate activity of extreme groups and motion at the internet and tried to document their activities.

Till now here is not a unique and the most punctual definition of

extremism. It is the reason why every institutions are trying to describe and define this concept. If we summarize these concepts to one definition, we can

take extremism as a narrow ideological posture which goes out of law and are

significates by points of intolerance and attacks onto basic constitutional and democratic principle. Signs in previous sentence are also the definition of extremism.

The most common splitting of extremism is split on the right-wing and

left-wing extremism. The right-wing extreme organizations refuse the basic principles of democracy and attempt to one leading form based on one leader,

which is not among the agreement with left-wing extremism. The main idea of

left-wing extremism is a principle of equality in all sides of living. In a definition

of human equality the left-wing groups are trying to by in agree with democratic constitutional state but some of ideas are going to be more radical or extreme.

There is a bigger danger from side of right-wing extremism in Czech

Republic. We can say, that the actions of right-wing extremism are really extreme and on the other side the left-wing extremism is usually tolerate by public.

From the look of law side, we have to say that law institution doesn’t

know the definition of extremism and are not able to work with it. But it is not

reason to do not react on this social phenomenon. The law protects mainly 69

values which the extremism attacks. The possibilities how to punish extremist contents crown-law. Despite the facts that the law institution doesn’t define extremism there are a few constitution like constitution of freedom of speech or freedom of meeting which we can use to punish extremism very well.

The next main conception which is in touch with extremism is terrorism.

It is very difficult to understand what the terrorism is because there are a lot of

forms of this concept. We can very simple say that the main idea of terrorism is to scare the people and make them pain. Sometimes we see in newspapers or at

the internet concept cyberterrorism. By concept cyberterrorism we think activities which leads against the computer sites and which are doing thought internet environment. The menace of cyberrterorism is still rising because of

planet globalization and very cheap technologies which are implementing in common appliances like a mobile phone etc. There is not a big difference

between the attack through an internet site against big corporation (military

information centre etc.) and a weapon of mass destruction because the effects could be similar and may costs a lot of human lives. Our dependence on computer equipment causes vulnerability. Information technology offer attackers and mainly terrorism a lot of occasions where and how lead the attack.

Internet as a new information medium is very simple to use for

propagation ideology of extreme groups and is using more and more often. The dark side of internet is in attacker anonymity. At the present it is not problem to

use foreign web server to present my personal opinion and propagate terrorism, extremism, fascism and every kind of activities which are not in agree with law.

Nearly I forgot the much missed out idea and it is that the internet doesn’t know the country borders and their country law.

70

2.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Monografie: -

Bartoň, M., Svoboda projevu a její meze v právu České republiky, Praha: Linde

-

Bastl, M., Radikální levice v České republice, Devadesátá léta dvacátého století,

-

Combs, Cindy C., Encyclopedia of terrorism, New York : Checkmark Books, 2003

-

Praha a.s., 2002

Brno: Masarykova univerzita, 2001

Čermák, J., Internet a autorské právo (2. vydání), Praha: Linde Praha, a.s., 2003

Černý, P., Politický extremismus a právo, Praha: Eurolex Bohemia, 2005

-

Danics, Š., Extremismus hrozba demokracie, Praha: Vydavatelství POLICE

-

Danics, Š., Politologické problémy světové politiky, Praha: Policejní akademie

-

Danics, Š., Vybrané problémy z politologie (2. vydání), Praha: Policejní akademie

-

David, V., Malacka, M., Fenomén mezinárodního terorismu, Praha: Linde Praha,

-

Dufková, I., Uhl, P., Zlámal, J., Policie a sociální radikalismus (extremismus),

-

Fiala, P., Politický extremismus a radikalismus v České republice, Brno:

-

Girtler, R., Okrajové sociální kultury, Brno: Masarykova univerzita, 2001

-

HISTORY, 2002

České republiky, 1998 České republiky, 1997 a.s., 2005

Praha: Střední policejní škola MV v Praze 9, Český helsinský výbor, 2001 Masarykova univerzita, 1998

Herczeg, J., Meze svobody projevu, Praha: Orac, 2004

-

Heywood, A., Politické ideologie, London: The Macmillan Press (Praha: Victoria

-

Hloušek, V., Kopeček, L., Demokracie, Teorie, modely, osobnosti, podmínky,

-

Chmelík, J. a kol., Vyšetřování terorismu a organizovaného zločinu, Praha: Linde

-

Chmelík, J., Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty, Praha: Linde

-

Informační středisko pro otázky boje proti terorismu, Právní aspekty boje proti

-

Kamín, T., Machalová, T., Kritika rasy a rasismu, Brno: Masarykova univerzita,

-

Kaplan, J., Encyclopedia of white power :a sourcebook on the radical racist right ,

Publishing, a.s., 1994

nepřátelé a perspektivy demokracie, Brno: Masarykova univerzita v Brně Praha, a.s., 2004 Praha, a.s., 2001

terorismu, Praha: Informační středisko pro otázky boje proti terorismu, 2005 2003

Walnut Creek : Altamira Press, 2000

71

-

Kotlán, P., Demokracie ve stínu, Ostrava: Institut vzdělávání SOKRATES, s.r.o.,

-

Lévy, P., Kyberkultura (zpráva pro Radu Evropy v rámci projektu „Nové

2003

technologie:

Kulturní

Karolinum, 2000 -

spolupráce

a

komunikace“,

Praha:

Nakladatelství

Machalová, T. a kol., Lidská práva proti rasismu, Brno: Doplněk, 2001

-

Mareš, M., Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Brno: Centrum

-

Mareš, M., Terorismus v ČR, Brno: Centrum strategických studií, 2005

strategických studií a Barrister & Principal, 2003

-

Marešová, A., Kriminologické a právní aspekty extremismu, Praha: Institut pro

-

Matějka, M., Počítačová kriminalita, Praha: Computer Press, 2002

kriminologii a sociální prevenci, 1999

-

Mudde, C.: The ideology of the extreme right,

-

Musil, J., Elektronická média v informační společnosti, Praha: Votobia Praha,

-

Plachý, O., Ochrana práv na Internetu, diplomová práce, Masarykova univerzita

-

Polčák, R. a kol., Normativní systémy v kyberprostoru, Brno: Masarykova

-

Smejkal, V., Internet a §§§, 2. vydání, Praha: Grada Publishing, s.r.o., 2001

University Press, 2000

Manchester : Manchester

2003

Brno, 2005

univerzita, 2005

-

Smejkal, V., Právo informačních a telekomunikačních systémů (2. vydání), Praha:

-

Svoboda, P., Právní a daňové aspekty e-obchodu, Praha: Linde Praha a.s., 2001

C.H.Beck, 2004

-

Šturma, P. a kol., Mezinárodní a evropské instrumenty proti terorismu a

-

Štěchová, M., Právní ochrana menšin v ČR, závěrečná zpráva z výzkumu, Praha:

organizovanému zločinu, Praha: C.H.Beck 2003

Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002

Časopisecké články (abecedně dle autora): -

Bach, M., Extremisté si hrají rádi…, Reflex, č. 15, 2002

-

Dubský, V., K situaci pravicového extremismu v SRN, Kriminalistika č. 3, 2001,

-

Mates, P., Smejkal, V. Právní problémy kolem Internetu. Právní rádce, č. 9, 1998,

-

Polčák, R. K některým specifickým rysům práva informačních technologií.

s. 225 s. 30.

Časopis pro právní vědu a praxi, č. 3, 2005, s. 275

72

-

Polčák, R. Nekalosoutěžní agrese na internetu. Právní rozhledy, č. 13, 2005, s. 475

-

Polčák, R. Některé otázky práva v kyberprostoru. Časopis pro právní vědu a praxi,

-

Požár,

-

Zbořil, Z., Extremismus a lidská práva na počátku 3. milénia, Lidská práva č. 4,

č. 3, 2004, s. 229 J.,

Některé

trendy

informační

války,

kyberterorismu, Kriminalistika č. 4, 2005, str. 265

počítačové

kriminality

a

2000, s. 8

Předpisy a judikatura: -

důvodová zpráva k návrhu zákona o některých službách informační společnosti a

-

nález Ústavního soudu č. 95/ 1997 Sb. nál.

o změně některých zákonů

-

publikovaný názor č. Vykls 8/1996, Nejvyšší státní zástupce, ze dne 8.10.1996,

-

rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva: Schimanek v. Rakousko

-

rozhodnutí Komise pro lidská práva: Glimmerveen a Hagenbeek z 11. října 1979

-

interní číslo ASPI 23075 (LIT) z 1. února 2000

sdělení č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

-

směrnice OECD pro bezpečnost informačních systémů a sítí: Směrem ke kultuře

-

usnesení č. DEO1/48 Valného shromáždění OSN, Všeobecná deklarace lidských

-

vyhláška č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických

-

zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky

-

bezpečnosti, 2002 práv

právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon

zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník

zákon č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a politických hnutích

-

zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně

-

zákon č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a ostatních informačních prostředcích

-

některých zákonů

zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů

zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím

závazný pokyn policejního prezidenta č. 70/1999 Sb., kterým se upravuje činnost příslušníků policie ČR na úseku boje proti extremistické kriminalitě

73

Internetové prameny: www.14words.com

www.advocatius.cz www.antifa.cz www.army.cz

www.bis.cz

www.coe.int

www.combat18.org www.csaf.cz

www.czso.cz

www.epravo.cz

www.europa.eu.int

www.extremismus.com

www.google.com www.helcom.cz www.idnes.cz

www.isbt.cuni.cz www.itpravo.cz

www.jasonholdcroft.co.uk www.kv.xf.cz www.lupa.cz

www.mujweb.cz www.mvcr.cz

www.nazi-lauck-nsdapao.com

www.novinky.cz

www.nsec-88.org www.odpor.net

www.odpor.wz.cz www.ok.cz/IKSP

www.pauza.cz

www.Racist-Jokes.com

www.raketa.cz

www.rargetmedial.cz www.reflex.cz

www.resist.com

www.resistance.com www.strat.cz/rexter

74

www.svses.cz

www.ug.cz

www.white-resistance.tk

www.whiterevolution.com www.zive.cz

75