Pojem středověku Nový zákon (evangelia aj.) Hrdinský epos Dvorská literatura Ţákovská poezie Cestopisy Mimoevropské literatury

Středověká evropská literatura

 Pojem středověku  Nový zákon (evangelia aj.)  Hrdinský epos  Dvorská literatura  Ţákovská poezie  Cestopisy  Mimoevropské literatury

ZROD POJMU

POJEM STŘEDOVĚKU Zrod pojmu Orientační vymezení Periodizace Parametry: sociologie

2. pol. 15. stol. – italští humanisté, fascinovaní odkazem „starověké“ antiky, razí pro po-antické časy označení středo-věk (Il Medioevo; ve významu: temný mezi-čas = distance) – konkrétně: Flavio Biondo: Historiarum ab inclinatione romanorum imperii decades (1483) ORIENTAČNÍ (symbolické) VYMEZENÍ (geografie –

různorodost!) 476 po Kr. – rozpad Západořímské říše (germánský vojevůdce Odoaker, přeskupení moci nad územími) * 1492 po Kr. (Kryštof Kolumbus – objevení Ameriky) / 1517 (Martin Luther zveřejnil 95 tezí)  PERIODIZACE „středověku“

raný (5. – 11. stol.) – románská éra, pol. 9. stol. – vznik prvních států, feudální systém vrcholný (11. – 14. stol.) – gotická éra pozdní (14. – 15. stol.) – zárodky renesanční éry PARAMETRY

idea trojího lidu: duchovenstvo – válečníci / šlechta – rolníci svár „pohanství“ a křesťanství postupný rozvoj křesťanské, církevní správy nad věděním, vzdělaností - i nad územím (fenomén kříţových taţení) centra vzdělanosti: kláštery – dvory – univerzity fenomén morových ran (dobová apokalyptika)

 Tomáš Akvínský (1225–1274) Teologie, scholastika

roku 1323 prohlášen za svatého, filozof, teolog spolu s Albertem Velikým (Albertus Magnus) autor spisu Summa theologiae

 Roger Bacon (1220–1292) Filozofie, věda

anglický filozof, františkán, průkopník empirického přístupu k poznávání světa (pozorování, experiment)

 „STARÝ“ ZÁKON -

-

-

-

-

-

Rembrandt van Rijn: Mojţíš (1659)

-

- „starý“ – pojem křesťanský - nejednota v kanonizaci – v počtu i rozmístění částí / textů, zahrnutých do základní knihy - protestanti přejali ţidovský kánon (Tanach), ustavený kolem r. 100 po Kr., katolíci a např. Etiopská ortodoxní církev zahrnují další - předpokládatelné hebrejské rukopisy / zápisy se aţ na zlomky nedochovaly, k dispozici jsou aramejské zápisy, a řecké překlady - text „S“Z vznikal po tisíc let, nejstarší zápisy lze spojovat patrně jiţ s obdobím kolem r. 2000 př. Kr. - skladba: 1) Tóra = 5 knih Mojţíšových (Pentateuch), počínaje Genesis – k Mojţíšovu výhledu k zemi zaslíbené a jeho smrti 2) Proroci 3) Spisy (např. kniha Žalmy, Jób, Píseň písní, Kazatel)

 „STARÝ“ ZÁKON proslulé motivy / příběhy / postavy – inspirující daleko do budoucnosti stvoření světa – Adam a Eva, jablko ze stromu poznání – vyhnání z rajské zahrady – Kain a Abel – stavba babylonské věţe: rozrůznění jazyka – potopa, Noe (archa) – Abrahám – Josef a jeho bratří (Egypt) – útěk z Egypta (exodus), Mojţíš, Desatero , hora Sínaj – cesta do „země zaslíbené“ (Kanaán) – Šalomoun, stavba chrámu v Jeruzalémě, král David…

Pieter Bruegel st.: Stavba babylonské věže (1563)

 Vznik Nového zákona

EVANGELIA Vznik Nového zákona Části

jednotlivé texty vznikaly zhruba 50 – 150 po Kr. psány řecky, pozdější opisy postupně latinsky a v národních jazycích v průběhu 2. – 4. stol: shromáţděny v tzv. KÁNON; v té době uţ ovšem v opisech a po částech kolovaly římskou říší „nový“ – tedy oproti zákonu „starému“, hebrejskému, ţidovskému; slovo „zákon“ se někdy ovšem nahrazuje pojmy „odkaz“ či „smlouva“  Části Kánonu

4 evangelia – texty připisované bezprostředním učedníkům Jeţíše z Nazaretu (Matouš, Marek, Lukáš, Jan): různé okolnosti a fáze ţivota, působení J. z N. (Krista) Skutky apoštolů (o vzniku křesťanské Církve v Jeruzalémě, zejména o skutcích apoštola Pavla) Epištoly, dopisy, kázání Zjevení Janovo / Apokalypsa  Pojem APOKRYFU (nekanonická verze, jiná perspektiva, jiný výsek děje; srov. např. Evangelium Máří Magdaleny, nalezené r. 1896 v Egyptě; kniha Dana Browna Da Vinci kód) Papyrový zlomek Nového zákona (2Kor 11,33–12,9, kolem roku 200)

Kapitola 4 =Vidění Boţí moci 4,1-11=

NOVÝ ZÁKON Vidění sv. Jana / Apokalypsa

Kolem roku 1430

Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukáţu ti, co se má stát potom.“ Ihned jsem se ocitl ve vytrţení ducha: A hle, trůn v nebi, a na tom trůnu někdo, kdo byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová. Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů, a na nich sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata. Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel - to je sedmero duchů Boţích; a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři ţivé bytosti plné očí zpředu i zezadu: První podobná lvu, druhá býku, třetí měla tvář člověka, čtvrtá byla podobná letícímu orlu. Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř. A bez ustání dnem i nocí volají: „Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“ A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je ţiv na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je ţiv na věky věků; pak poloţí své koruny před trůnem se slovy: „Jsi hoden, Pane a Boţe náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“

NOVÝ ZÁKON Evangelium sv. Matouše, Kapitola 3 Jan Křtitel 3,112

Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: „Čiňte pokání, neboť se přiblíţilo království nebeské.“ To je ten, o němţ je řečeno ústy proroka Izaiáše: ,Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‛ Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, koţený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. Ale kdyţ spatřil, ţe mnoho farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, ţe můţete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, ţe činíte pokání. Nemyslete si, ţe můţete říkat: ,Náš otec je Abraham!‛ Pravím vám, ţe Bůh můţe Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera je uţ na kořeni stromů; a kaţdý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější neţ já - nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáţdí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ (=Jeţíšův křest 3,13-17=) Tu přišel Jeţíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ Jeţíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh ţádá.“ Tu mu jiţ Jan nebránil. Kdyţ byl Jeţíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Boţího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehoţ jsem si vyvolil.“

 Pojem EPOSU HRDINSKÉ EPOSY Béowulf

rozsáhlá veršovaná epická skladba (srov. Epos o Gilgamešovi, Homérovy eposy Illias a Odyssea, Vergiliův epos Aeneias

 BÉOWULF staroanglický epos, něco přes 3000 veršů dochoval se v jediném rukopise (British Library), který byl poté opisován; rukopis vznikl nejspíš kolem roku 1000, ale báseň sama je starší, snad z 8. stol. jazyk rukopisu: pozdní západní saština se zbytky řady starých nářečí aliterační verš (ne rým, určitý počet slabik přízvučných) název – dle jména hlavního hrdiny, připojen v 19. stol. dějiště: dnešní Dánsko, Švédsko v 5. – 6. stol. Béowulfův boj s lidoţravými netvory, obry (v severské tradici: trol); boj krále Béowulfa s drakem, který pustoší jeho zemi, králova smrt film Béowulf (Robert Zemeckis, 2007)

 PÍSEŇ O NIBELUNZÍCH HRDINSKÉ EPOSY Píseň o Nibelunzích

vznik nejstaršího dostupného rukopisu: 13. stol. jazyk: středohorní němčina stavba: zpěvné sloky po 4 řádcích / verších, melodie obtíţně rekonstruovatelná dějiště: okolí Burgundské říše na Rýně , jiţním Německu a kolem Dunaje v dnešním Rakousku a Maďarsku)  příběhy: směs germánských, severských a hunských látek; víly, neviditelný plášť, prsten moci, bájný meč, poklad aj., vášně, vraţdy, intriky, pomsta, krveprolití  hlavní postavy: Siegfried, jeho ţena Kriemhilda

„Ten meč měl jméno Balmung a nedostižný břit, v nejednom hrdinovi dokázal probudit úděs a stejně děsný byl jeho držitel: hrady i země získal, neboť se před ním každý chvěl.“ (Píseň o Nibelunzích)

 Richard Wagner: HRDINSKÝ EPOS

čtyřdílný operní cyklus Prsten Nibelungů (1848–1874): pasáţ o ukutí prstenu moci – tento motiv však vychází z některé ze severských variant ságy

Píseň o Nibelunzích

Srov. Tolkien: PÁN PRSTENU (1937–1949) Prsten.avi

 Recyklace, aktualizace

středověkých příběhů, zápletek I  Počítačové hry

 Recyklace, aktualizace

středověkých příběhů, zápletek II  ţánr FANTASY – motiv draka

Píseň o Rolandovi

HRDINSKÉ EPOSY Píseň o Rolandovi

verše o hrdinství rytíře Rolanda, o jeho smrti, způsobené zradou, nakonec o vítězství křesťanského vojska v čele s Karlem Velikým vznik: kolem roku 1100 po Kr. = jedna z nejstarších fr. literárních památek, prototyp tzv. chanson de geste (písně o činech) dějiště: Pyreneje, v časech Karla Velikého (747–814), taţení proti Arabům, boj o Zaragozu

HRDINSKÉ EPOSY Píseň o Cidovi

Píseň o Cidovi verše o hrdinství Rodriga Díaze de Vivar, zvaného Cid, kastilského rytíře, v bojích proti Arabům (dobyl Sevillu) dějiště: Pyrenejský poloostrov, druhá pol. 11. stol Cid – španělský národní hrdina, právě také díky Písni o Cidovi vznik: první polovina 12. stol., nejstarší dochované dílo španělské literatury

Charlton Heston ve filmu El Cid (1961)

DVORSKÉ / RYTÍŘSKÉ ROMÁNY

Tristan a Isolda (John William Waterhouse, 1916)

 Dvorský / rytířský román Chrétien de Troys (1135–1183) - příběhy o druţině krále Artuše (Anglie, 6. stol.), rytířích kulatého stolu, v inspiraci keltskými příběhy; figury: Parcifal (příběh o hledání zázračného sv. grálu), Lancelot a Guinevere, Tristan a Isolda; čaroděj Merlin

Percival - Artuš - grál.avi Gautier de Châtillon [zemř. počátkem 13. stol. na mor]: Alexandreis, sive Gesta Alexandri Magni (lat.) – veršovaná skladba, vyzdvihující osobnost Alexandra Makedonského (vzor rytíře)

 DVORSKÁ LYRIKA DVORSKÁ LYRIKA

Walter von Vogelweide (1170–1230)

rozvinutá ve 12. – 14. stol. v jiţní Francii, šířená potom dál po Evropě; proměna erotické představivosti protagonista: „trubadúr“ / „truvér“ , v Německu později „minnesänger“ (minne = stněm. „láska“)– básník a muzikant, opěvující v náznacích a symbolech dámu svého srdce - většinou vdanou, a tudíţ nedosaţitelnou ţenu (motiv milostného trápení) nejednou – inspirace lidovou písní, formální invenčnost český panovník – Václav II. (1271–1305), jeho dvůr

DVORSKÁ LYRIKA

Bernardt de Ventadorn (1147–1170…; ): Když křivánka zřím… […] Ach, tolik chtěl ses dozvědět o lásce a tak málo víš! Svůj cit nemůžeš zadržet k té, od níž přízeň nesklidíš! Srdce mi vzala a mě s ním, sebe samu i světa řád, a je-li pryč, nic nevlastním, jen toužím a chci milovat. […] Nad sebou moc jsem ztratil hned a svůj jsem více nebyl, když jí v oči jsem moh pohledět, v zrcadlo, jež je blaha skrýš. Od chvíle té, co v něm zřím, vzdechy mě mohou usmýkat, neboť jsem stejně ztraceným

jak krásný Narcis, jenž v tůň spad. […] Tou zdá se k ženám náležet má dáma vlastností, pro niž odmítá to, co má se chtět, a co se nemá, činí spíš. Upad jsem v nemilost, to vím, jak bloud na mostě musím stát, proč je to tak, je tajemstvím, moc vysoko jsem mířil snad.

[…] Tristane, nic uţ nesloţím, jdu pryč. Nevím, kde bude spát. Zpěvu se zříkám, odcházím, před láskou se chci ukrývat. Z antologie Přátelé, přiléhavý složím vers (Argo 2001)

DVORSKÁ LYRIKA

Guilhelm de Bergueda (…1138–1192…): Jeď, žakéři, a neměj strach

všem do očí bych prohlásil: „Křivdu jsem neučinil vám, jen manželům jsem cti vzal díl.“

I.

Jeď, žakéři, a neměj strach, ostruhou ostrou v trysk změň cval, nehledej osud ve věštbách, jeď tam, kde Aragónu král, ten aby okovy mi sňal, vždyť až se tělo změní v prach, nebude trest, jejž by dal.

IV. Jsou mezi námi tři, dím vám, kterým jsem ženy potěšil, a stokrát k jejich studánkám můj kůň šel, by se napojil. A pak po jejich mostech byl pár vraníků mých lehkých hnán, jež za poklad bych nesměnil.

II. Ať nemluví mi o vinách, to nyní velmi bych si přál; až opustím své kobky pach, byť by mě před soud povolal, nebude pán, ať blíž či dál, v Tortose či snad na horách, v jehož při bych neobstál.

V. K Arnautu, mému bratranci, i k Hugovi, dʼAveu bež, žakéři, jim všem vzkázat chci, Bascolovi Romeu též, ve jménu Boha potom kéž poprosí krále v paláci, bych opustit směl tuhle věž.

III. Můj Markýz v ty je počítán, s Guillem de Clarmon pln sil, Vikomt, jenž za hrubce je brán, i čtvrtý, kdyby tady žil,



Z antologie Přátelé, přiléhavý složím vers (Argo 2001)

 Ţákovská / vagantská poezie

ŢÁKOVSKÁ POEZIE

rozkvět: 11. – 13. stol. Francie, Německo univerzitní studenti; latina / národní jazyk, případně směs (= tzv. makarónská poezie); satira, parodie, milostné motivy, toulavost, chudoba, pijáctví slavná antologie Carmina Burana (kol. r. 1230) srov. úryvek z výboru Písně žáků darebáků (1951) „O učení nedbejme, příjemné je neznat nic, v mládí se jen starejme, radostí kde urvat víc. O vážné však dbáti věci pro staré je akorát; mladým lidem sluší přeci neustále laškovat.“

Carmina Burana. Motiv kola Štěstěny

„Ach, já študent, světem štván, k utrpení stvořen, co já často zakusím, bídou, nouzí mořen!“

 Cestopisy CESTOPISY

proslulý Milion Benátčana Marka Pola (1254–1324) – asijská exotika (Mongolsko, Čína) Marko Polo jej diktoval během svého věznění v Janově, spis se dostal do oběhu ve francouzském znění pod titulem Livres des merveilles du monde (Kniha o zázracích světa) Původní rukopis se ztratil, dochovala se řada opisů a překladů, jeţ svědčí o popularitě textu; staročeský překlad vznikl jiţ kolem r. 1400

ARABSKÁ STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

 Tisíc a jedna noc nejstarší dochované rukopisy - 14. stol. nejstarší vrstva – indická: s postavou princezny Šahrazád, vypravěčky, ohroţené smrtí, poté perská vrstva potom, co si Arabové v 7. stol. podrobili Persii, přeloţili a bohatě doplnili sbírku – také odkazy na Korán známé příběhy / figury: Aládín (a kouzelná lampa), námořník Sindibád, Alí Baba (a 40 loupeţníků)

ARABSKÁ STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

 Korán základ islámu; zápis zjevení, jehoţ se Muhammadovi (570 po Kr., Mekka – 632 po Kr., Medína) prý dostalo prostřednictvím archanděla Gabriela v letech 651–656 po Kr. byl ustaven kanonický text kniha členěná do súr (kapitol) a áj (veršů)

http://www.islamweb.cz/