ZPRAVODAJ SBORU CÕRKVE BRATRSK… V PRAZE 5
10/05
LETMÉ SETKÁVÁNÍ SE SMRTÍ Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít.
2 Kr 20,1
P
ojedete-li tramvají z Malostranské zastávky do Dejvic, uvidíte na betonové zdi, která v zatáčce podepírá vozovku, sprejem vystříkaný obrovský nápis ZEMŘEŠ. Pokud jste ho už viděli, patrně vás nepřekvapí. Většinou nedovedu kaligrafická sdělení sprejerů rozluštit, ale toto poselství, namalované jako přes šablonu technickým písmem, bylo zcela srozumitelné. Stejný nápis je pak možno vidět i na jiných místech hlavního města. Cestující tramvají a vlastně každý gramotný člověk je informován o obecně známé skutečnosti, na kterou však raději nechce myslet. Ani já obvykle na smrt nemyslím. Sprejeři mě k tomu přinutili. Takřka denně se všichni prodíráme davy obyvatel. Každý jde za svým, většinou se jen míjíme. U Anděla jsem potkal paní v černém. Byla opravdu celá černá. Lodičky, punčochy, sukně, halenka, sako, kabát. Z temného smutku vystupovala jen bílá tvář. Byla stará, měla ohnutá záda a nesla černou tašku s těžkým nákupem. Těžší však bylo břemeno smrti. Zemřel jí někdo blízký. Její náhlé „zjevení“ mně připomnělo dávný strach z lidí v černém anebo lidí s páskou na rukávě. Beze slov byli hrozbou pro mou dětskou duši. I dnes připomínají realitu smrti. Vynoří se z davu, s davem splynou, aby se pak jindy a v jiné osobě před námi znovu objevili. Denně slýcháváme o tragických událostech na našich vozovkách. Jedna z nich se stala na Jižní Moravě. Zahynula při ní rodina. Byla to však jen jedna zpráva mezi jinými. Dotkla se mých uší zcela okrajově a letmo. Je samozřejmě hrozné, když něco takového potká celou rodinu, ale je téměř jisté, že druhý den přijdou nové informace a možná ještě horší. Člověku rychle otrne a zapomene. Nedá se však zapomenout na smrt, ve které je paradoxně cosi Kristovsky pozitivního. Zesnulí svou smrtí totiž obdarovali bližního, stali se dárci orgánů. Umožnili návrat do kvalitního života minimálně jednomu nemocnému. Vím to přesně, jedním z obdarovaných je můj dávný přítel. Existují vývěsky, kam se vystavují parte. Občanům je sdělováno, kdo zemřel. V Trutnově mají takovou prosklenou skříň na náměstí. Z jedné strany si kolemjdoucí prohlížejí nejnovější filmové plakáty s pozváním do kina, z druhé pak jména zesnulých, jejich věk a pozvání na pohřeb. Jen tak ze zájmu se člověk zastaví, krátká anonce a fotografie ho seznámí s dějem filmu,
2 konec s vyústěním příběhu zůstává tajemstvím. Stačí však skříňku obejít a člověk se dočítá o definitivním konci lidí, kteří tu ještě včera byli. Některé smrt zastihla náhle, tragicky, jiné po dlouhé či krátké nemoci. Procházel jsem deset let kolem té skříně a někdy se stalo, že tam bylo jméno, které jsem znal. Jméno herce či herečky anebo z druhé strany jméno člověka, u jehož konce života jsem mohl asistovat v nemocnici či na pohřbu. Oproti lidem pracujícím v hospicech, v nemocnicích či pohřebních ústavech, je naše setkávání se smrtí skutečně jen letmé a občasné. Nemusíme si to vyčítat a nemusíme ani uvědoměle navštěvovat krematoria, abychom věděli, do čeho jdeme, jak praví zesnulý klasik. Pro nás je důležitější, aby naše setkávání s Kristem, jeho smrtí a vzkříšením nebylo letmé. Abychom se s ním setkávali den co den u Písma, na modlitbách, vlastně ve všech činnostech, vztazích a nakonec i v okamžiku vlastního umírání. Potom nás možná nevyděsí vzkaz, který rozplakal krále Chizkijáše: Toto praví Hospodin: Udělej pořízení o svém domě, protože zemřeš, nebudeš žít. Ale i kdyby nás vyděsil, ve smrti Pána Ježíše Krista je onen paradoxní dar života věčného. Bronislav Matulík
PŘÍBĚH HANY ŠIMKOVÉ O NEPOSLUŠNÉ TETIČCE Asi už to víte skoro všichni, jak jsem se o prázdninách vysekala na kole. Ale jen některým jsem vyprávěla, co mě při tom zlém potkalo dobrého, a tak vám to píšu, abyste věděli, jak dobrý je Pán Bůh. Byli jsme s Františkem, mým manželem, na dovolené na Šumavě, pro znalce přesněji – na Modravě. Té soboty jsme vyjeli na výlet na kolech, nejprve na Březník, ale odtamtud je tak smutná a ošklivá vyhlídka na uschlé stromy, zničené kůrovcem, že jsme se rychle vrátili a pokračovali jinou cestou, nejdřív do velkého kopce a pak dosti strmým sjezdem po rozbité kamenité cestě až k pramenům Vltavy. Potkávali jsme mnoho cyklistů v dresech a helmách, vypadali velmi profesionálně, a tak jsem si začala taky připadat trochu jako sportovec, i když bez helmy. Potom jsme ještě dlouho jeli z kopce lesem, to byla velká krása. A když nám to tak hezky šlo, troufla jsem si ještě vyjet na Horskou Kvildu, pak dál na Filipovu Huť a odtud už z kopce dolů do hotelu na Modravě. Na kopci mi František ještě dal dobrou radu: „Je to dlouhý a prudký sjezd, musíš jet opatrně!“ A tak jsem opravdu celý ten kopec brzdila a jela opatrně za Františkem. Ale když jsme se blížili k modravské křižovatce, řekla jsem si: „Tady už to znám, křižovatka je široká, já tam Frantu předjedu a budu tam dřív.“ A přestala jsem brzdit. Jenže když jsem na křižovatce odbočila doprava a otevřel se mi výhled, uviděla jsem turisty roztroušené po cestě, před sebou Frantu.......a to je poslední, co si pamatuju. Pak jsem uslyšela ženský hlas: „Paní, tady nemůžete ležet! Ještě by vás něco přejelo.“ A už mě ti milí turisté sbírali ze silnice a odvedli na trávník vedle cesty. Tam jsem si lehla a na nic nemyslela. A vtom se právě objevil ten první anděl. Myslete si, co chcete, ale já mu tak říkám. Mluvil německy a byl to lékař, nejspíš na dovolené, a měl s sebou kufřík se vším potřebným, takže mi rychle změřil tlak, vzápětí nabral krev a dal mi infuzi, neboť jsem měla už hodně nízký tlak a šly
3 na mě mrákoty. Pak mě vyšetřil, zda nemám poraněnou páteř, jestli vidím, ošetřil mi tržnou ránu nad okem, a když přijela sanitka, byl pryč. Ani nevím, jak se jmenoval. Tak jsem se ocitla v nemocnici v Sušici se zlomenou klíční kostí a prasklou lebkou. Tam teprve mi začalo být krušno. Dlouhé hodiny a dny jsem ležela na zádech, téměř bez hnutí, nic jiného se dělat nedalo. Zpočátku jsem potřebovala pomoci úplně se vším, a to mi právě přicházel na pomoc ten druhý anděl. Byl sice krátce po operaci žlučníku, ale obětavě mi sloužil, ačkoliv ho to muselo bolet. Každý den mně pomáhal se umýt, podával mi ledacos, sehnal kafrovou mast a masíroval mi záda. Zvedal a snižoval mi postel, což mi přineslo velikou úlevu od bolestí v kříži, sehnal podložku pod ruku, aby mě ta zlomenina tolik nebolela, zkrátka byl v té situaci darem shůry. Jmenoval se Lavičková. Když jsem už začala trochu přemýšlet a když jsem se dozvídala výsledky vyšetření, docházelo mi, jak mě Pán Bůh ochránil a jak se o mě stará. Po přečtení verše z Hesel JB, který připadl na den po mém úrazu: „Ty, Bože, jsi spravedlivý ve všem, co na nás přišlo…“, mi bylo jasné, že to tak je. Měla jsem ale jistotu, že Pán Bůh o mně ví a je se mnou, když jsem viděla, jak se o mě postaral. A co mě také hodně těšilo, byla podpora mých sester a bratrů ze sboru. Věděla jsem, že se za mě všichni modlí, a tak jsem se nebála. Dostávala jsem tolik esemesek, že jsem sotva zvládla odpovídat. Jsem teď mnohem víc vděčná za náš sbor a za lásku, kterou v něm dostávám. Díky, můj sbore! Když jsem to někomu vyprávěla, připomněl mi přísloví, že „Pán Bůh dopustí, ale neopustí“. To je jistě pravda, ale já bych svůj případ zařadila spíše do kategorie „Člověk si koleduje, ale Pán Bůh je milosrdný“. Díky, můj Pane!
Hana Šimková
MISTROVSTVÍ ČR VE ZNALOSTECH BIBLE V sobotu 17. září jsem se zúčastnila 4. ročníku Mistrovství České republiky ve znalostech Bible, které proběhlo v Jednacím sále Senátu Poslanecké sněmovny České republiky. Účastnilo se jí 68 soutěžících z devíti církví z celé republiky. Navštívili nás také hosté ze zahraničí, především Roberta Hromas z USA, která je hlavní iniciátorkou této soutěže. První kolo soutěže bylo písemné. Každý dostal obálku se 100 otázkami, každá s pěti odpověďmi, z nichž jen jedna byla správná. Úkolem soutěžících bylo označit správnou odpověď. Správná odpověď byla hodnocena jedním bodem. Pořadí týmů se určilo součtem bodů jejich členů. Nejlepší tři týmy postoupily do finále. Musím říci, že písemná část byla dost těžká. Při označování odpovědí jsem střídavě hádala a na závěr si nebyla jistá už vůbec ničím. Snad nejlépe vystihl situaci jeden účastník z Křesťanského společenství, který prohlásil, že v životě nepsal test, kde by toho věděl tak málo. Mezi sebou soutěžilo 17 čtyřčlenných družstev, která byla složená z účastníků z různých církví. V „mém“ družstvu převažovala Církev bratrská – 3 lidé a jeden účastník z Křesťanských sborů. Tři nejlepší družstva šla do finále. Ačkoli jsem to nečekala, dostali jsme se tam také. Soutěž finálových
4 družstev spočívala v tom, že někdo z poroty nebo hostů přečetl dva verše z Bible, my jsme museli zjistit, kde to je, fyzicky najít a pokračovat ve čtení. Šlo hlavně o rychlost vyhledání. K tomu jsme dostali zbrusu nové, předtím nepoužité Bible, takže to bylo docela náročné. Po urputném boji jsme se umístili na druhém místě. Jako cenu jsme si mohli vybrat různé knihy z nabídky České biblické společnosti. Vybrala jsem si Průvodce Biblí. Po skončení soutěže proběhlo společenské setkání v přilehlých prostorách Senátu pod názvem „Radost z Bible“. Se svým programem vystoupila židovská taneční skupina Besamim a křesťanská kapela Vednevnoci. Zároveň bylo v Jičínském sále podáváno malé občerstvení, které bylo spojeno s ochutnávkou různých druhů moravských, českých i izraelských vín. Na soutěži mě překvapila, na rozdíl od minulých let, veliká účast převážně mladých lidí. Úžasným zážitkem pro mě bylo slyšet čtení z Bible a křesťanskou hudbu v prostorách, kde se výhradně projednávají světské záležitosti. Vládla zde velice příjemná atmosféra a bylo vidět, že všechny spojuje zájem o Boží slovo bez ohledu na to, z jaké kdo pochází církve. Setkala jsem se zde se známými tvářemi z minulé soutěže, ale poznala i nové lidi. Povzbudilo mě to k tomu, abych více četla Bibli a objevovala v ní nové souvislosti a skutečnosti, kterých jsem si dříve nevšímala. Účast na této soutěži vřele doporučuji každému, kdo si chce ověřit své znalosti Bible, setkat se s jinými křesťany a prožít neopakovatelnou atmosféru v ekumenickém prostředí. Hana Vysloužilová
REPORTÁŽ Zásah počasí na Polánce 2005. Chráska se brání: „Nechtěli jsme nikoho provokovat!“ Černošice (CB) - Jako každý rok, uskutečnila se i letos akce mokropeského dorostu Církve bratrské, tzv. tábor, tentokrát nesoucí název POLÁNKA 2005 podle Přírodního parku Polánka u Tábora. Na táboře se každoročně scházejí mladí křesťané, aby se spolu bavili, řešili nejrůznější problémy a dilemata a užili si 14 dní v panenské přírodě. Dlouho se zdálo, že je s těmito akcemi vše v pořádku. Avšak, jak šel čas, začaly se mezi houbaři po celé ČR šířit zvěsti, že dorostenci záměrně zanechávají po svých stanech na louce otisky. Když se tedy svaz houbařů této oblasti dověděl, že tábor se bude konat právě v „jejich“ lokalitě, zvedly se v jejich kruzích vlny velkých protestů. Louka však již byla řádně pronajatá a dorostenci se nechtěli ani tentokráte akce vzdát, takže přestože tvrdili, že se vždy otisky snažili odklidit, - veřejně prohlásili, že se letos budou snažit odklidit otisky ze všech sil. Houbaři byli zprvu nedůvěřiví, avšak nakonec jejich zástupce povolení přece jen podepsal.
5 V počátečních dnech se zdál být průběh tábora v dokonalém pořádku. Tento pocit neměl ale vydržet dlouho. Po několika málo dnech přišel - zcela nečekaně, podle některých zbytečně surový, hlavně však nepovolený - zásah speciálních jednotek počasí. Jako první přišly vlny deště, za nimi následovaly oddíly bouřky. Ze zásahu se nám dochovalo několik záznamů, které však hovoří protikladně. Na jedné straně stojí dva záznamy, na kterých jsou vidět tři táborníci, jak surově a naprosto nepřiměřeně moknou, na straně druhé máme k dispozici několik záznamů, na nichž dorostenci nespisovně nadávají, vyhrožují a dokonce hází po dešťových kapkách a kupovitých oblačnostech kamením a ukazují na mraky nevhodná gesta. Je třeba řešit otázku: Kdo dal k zásahu rozkaz? Nejvyšší orgán, který dostal za úkol zásah vyšetřit, vyloučil z vyšetřování houbaře, kteří neměli důvod, ale ani pravomoc dát k zásahu rozkaz. Po několika dnech se k zásahu přihlásilo vedení sekty KoMoonistů v čele s Miloslavem Hřebeníčkem. Tato zvláštní sekta si již velmi dlouho nárokuje pravomoc nad živly a říká něco o obnovení své staré moci a o tom, že „poručíme větru dešti“ nebo tak něco... Ale vraťme se k meritu. Nejvyšší orgán bezpodmínečně vyloučil jakoukoli pravomoc této sekty nad počasím a téměř vůbec nade vším, vyjma její soudnosti. Organizátor tábora Pavel Chráska se proti zásahu brání: „Je to ostuda. Dostali jsme povolení k pobytu na louce a měli jsme samozřejmě v plánu po sobě vše co nejpečlivěji odklidit - ostatně jakož i každý rok. Nechtěli jsme ani v nejmenším nikoho provokovat! Nechápu, kdo proti nám mohl ještě něco mít.“ Druhý oslovený organizátor Ondřej Šimek do mikrofonu nejprve dlouho a smutně mlčel, načež řekl: „Byla to hrůza. Nezbylo mi, než bezmocně přihlížet. Nevím, jestli se vůbec někdy zbavím pocitu viny.“ Na naši otázku, zda chystá akci i na příští rok, Chráska odpověděl: „Tak já myslím, že asi určitě. Jen doufám, že se příště žádné podobné nedopatření nebude opakovat.“ Navzdory této události však tábor 2005 přeci jen nakonec skončil dobře, většina účastníků si ho velmi pochvalovala a již se těší na další konání, jehož místem mají být údajně malebné pláně nedaleko Kábulu. Jiří Milata za přispění Jana Milaty
SBOROVÝ DEN NA SMÍCHOVĚ V neděli 23. října 2005 se opět sejdeme jako celý sbor. Připraven bude chléb života, ale i chlebíček vezdejší k našemu tělesnému občerstvení. Hostem bude bratr kazatel Samuel Jindra z Pardubic. Toho času také člen Rady Církve bratrské a stále pak Dr. farmacie. Přijede s rodinou a patrně ještě i s několika sborovými přáteli. Bude zvěstovat evangelium a po společném obědě s ním strávíme odpoledne v rozhovoru o životě. Využijme příležitosti, přijďme (přijeďme) a pozvěme své přátele. Myslím, že přesunuté shromáždění ze stanic do centrálního místa sboru na jednu neděli bude nejen možné, ale také požehnané. Modleme se, prosím, za připravovanou neděli a sestry pečící prosíme o pečivo. Děkujeme za to i ono. Bronislav Matulík
6
GOSPEL KONCERT RAMBLINA REXE Na pátek 4. listopadu 2005 se chystá velký come back amerického bluesového zpěváka do České republiky. Rex kdysi zpíval ve Státech po hospodách, s Frankem Zappou, u nás pak na Karlově mostě, s Blues Bandem Luboše Andršta, ale také v klubech, kostelech, školách a nejednou ve věznicích. Nyní se po letech vrací z USA na krátkou několikaměsíční návštěvu. Cílem je turné po Západních Čechách, navštívit některé kriminály, ale také své dávné přátele, kterých zde má nemalý počet. Rex není hvězda show businesu, daleko spíše je velikým mužem s ještě větším srdcem dítěte. Všechny zveme na setkání s „good news bluesmanem“, které se uskuteční 4. listopadu 2005 v 19.00 hodin v sále modlitebny Sboru Církve bratrské na Smíchově. Rex většinou gospel koncerty hrával sám, ale s největší pravděpodobností tentokrát zahraje s doprovodnou kapelou. Pozvěme své přátele nejen na poctivé blues, ale také a především na poctivé good news. Bronislav Matulík
4. listopadu 2005 19.00 Sál modlitebny Sboru Církve bratrské na Smíchově
7
INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Dorost na Smíchově – vedení smíchovského dorostu se obrátilo na kazatele a staršovstvo s prosbou o pomoc při hledání dalšího vedoucího. Probíhají jednání a věříme, že v brzké době bude potřebný pracovník k této práci uveden. Kazatelská pastorálka v Malenovicích – kazatelé Macek a Matulík informovali staršovstvo o průběhu kazatelské pastorálky, která se tentokrát týkala manželství, partnerských vztahů se zaměřením právě na rodinu kazatele. Příprava na kázání 24. 9. 2005 v Mokropsech – Byla zrušena pro nedostatek zájemců. Staršovstvo rozhodlo, že se na jaře pokusíme nalézt vhodný termín, který by vyhovoval většině starších a pozvaných. Mokropsy – Staršovstvo jednalo o situaci v Mokropsech a modlilo se za toto naše obecenství a za nového služebníka, kterého vyhlížíme jako nezbytnou pomoc. No ví členo vé – Za přípravné členy, kteří se nyní budou připravovat na křest a přijetí do sboru, byli Noví členové přijati sestra Lenka Čížková a bratr Ondřej Šťastný. I nadále připravujeme křest br. Jana Milaty, vše je již jen otázkou organizační. Beroun – Berounské obecenství i nadále pomalu roste. Přicházejí noví lidé, což je pro všechny potěšující, ale i zavazující. Berounské staršovstvo, které bylo kooptací rozšířeno o bratra Petra Kolmana, převzalo praktickou odpovědnost za hledání místa pro své shromažďování. Dále bylo berounským položeno na srdce, aby se péčí o Skautovnu připravovali na situaci, až budou mít vlastní prostory. Barrandov – Staršovstvo bylo informováno o pravidelném setkávání barrandovských křesťanů, které se bude konat každý první čtvrtek od 18.00 do 20.00 hodin v Misijním středisku Grussova ulice. Evangelizace smíchovského sboru – Staršovstvo jednalo o přípravě neokázalých evangelizačních shromáždění pro sbor, ale i pro mimosborové přátele, a to formou přednášek. Zástupce mokropeského staršovstva vyjádřil touhu a potřebu, aby i v Mokropsech byla evangelizace připravena. Berounské staršovstvo by se mělo k této otázce vyjádřit. Koncerty – V listopadu a prosinci chystáme tyto koncerty: 4. 11. 2005 – Ramblin‘ Rex; 27. 11. 2005 – benefiční koncert pro STROM; 10. 12. 2005 Danel & Škrdlík – koncertní dvojprogram v Soukenické ve spolupráci s naším sborem Nový Řád CB – Sbor bude objednávat 30 kusů Řádu. Pokud by někdo měl zájem, může se přihlásit. Cena: 40,- Kč. Řád je ovšem mj. vyvěšen na Internetu na stránkách www.cb.cz. Evangeli kální teologická konfer ence – Téma „Oko za oko“. Uskuteční se 14.-16. 11. 2005 na Evangelikální konference Šeberově. Hesla 2006 – Objednáno bylo 50 kusů. Pomůcka ke čtení na každý den – Ve sboru bude proveden průzkum ohledně zájmu a podle toho bude odeslána objednávka. Cena: 110,- Kč. Návštěvy – Pozveme ke službě Slovem br. kaz. Miloše Hejzlara z Kutné Hory. Brněnský pěvecký sbor navštíví Smíchov buď na konci března či v květnu. Připravujeme návštěvu sboru v Kolíně. Staršovstvo také zvažovalo oslovit Karlovy Vary.
Bronislav Matulík
8
NAROZENINY V ŘÍJNU A LISTOPADU
Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. (Mk 8,34)
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov
Mokropsy
Beroun
45
neděle 8 modlitební chvíle 930 shromáždění úterý
30
9 shromáždění
00
9 shromáždění
Hostomice 1500 shromáždění každou 3. neděli v měsíci
1800 mládež 1830 rozhovory nad Biblí (ob týden) 1900 biblická hod. 1900 2. středa v DPS
středa čtvrtek 1830 biblická hodina pátek
1615 dorost
1630 dorost
1700 biblická hodina
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Ondřej Macek Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
