Pojď s námi,..... Dikh More Občasný občasník ostravských salesiánů 2/2007
Podívej se člověče, s kým že to mám jít a proč a kam ? A je to zase nebo už tady… Držíte v ruce 2. číslo časopisu, který vás má občas obšťastnit. Ten čas je právě teď, kdy vyšel nečekaně občasný obšťastník Pojď s námi – Dikh more. Možná jste někteří pochopili, že se jedná o nástupce dříve vydávaného plátku Pojď s námi. Ten vycházel pravidelně díky Ing. Romanu Turowskému, kterému chci tímto za salesiány a všechny čtenáře poděkovat. Nyní název i poslání časopisu je širší. V názvu se objevilo romské Dikh more. Pokud to chcete slyšet na vlastní uši, jak se to vyslovuje, tak přijďte k nám do Salesiánského střediska volného času Don Bosco, zvláště do Oratoře, a uslyšíte to tak v průměru 3 x za minutu. Vyjadřuje to české „podívej člověče“. Co tedy vyjadřuje název našeho časopisu? Chceme vás všechny pozvat do dění v Salesiánském středisku volného času Don Bosco, v kostele sv. Josefa (Bosco) spravovaného Místní komunitou salesiánů Dona Boska a do dění v Domově Don Bosco (internátu). Všechny subjekty mají v názvu Don Bosco, však se taky říká v Ostravě celému domu Don Bosco. Časopis má za cíl nejen informovat o dění ve všech salesiánských dílech v Bosku, ale také je dávat do vzájemných souvislostí, propojovat je a pozvat vás ke spolupráci. V životopisech Dona Boska čteme, že ten, kdo se setkal s Donem Boskem, tak se ho snažil nějak zapojit do svého díla pro chlapce. A tak to dělají salesiáni dodnes. A tak se na nás nezlobte, když vás budeme říkat „Pojď s námi – Dik more“ sice ne 3 x za minutu, ale třeba jen občas. Je to totiž taky šance pro každého z vás, jak nějakého „more“v Bosku občas učinit šťastného. A třeba nakonec z toho budete občas a třeba i často obšťastněni i vy.
P. Jiří Caha
1
Výlet za odměnu ☺
Jednoho pošmourného sobotního rána se skupinka dětí z oratoře, které vyhrály dubnovou podpisovou soutěž, společně s Jirkou Cahou a Martinou, vydala na výlet do Skaštic za dobrodružstvím zvaným HOSPODÁŘSTVÍ NA VESNICI☺ Jelo se naším „skoro novým“ fordem, který pochází právě ze zmíněných Skaštic a již samotná cesta autem byla zajímavá, protože otázku typu: „Už tam budeme?“ se opakovaly asi každé tři minuty. Po příjezdu nás uvítala milá paní se svým synem a pomocníky a ukázali nám hospodářství. Děti byly samozřejmě nejvíc zvědavé na koně a taky se na nich povozily. Asi nejvíce mě překvapil výkřik Pavla Pechy, který šel po jízdě na koni na obhlídku dalších zajímavostí. „Martino, slepice!!!!“ „Pojď se podívat.“ Všechny děcka se okamžitě seběhly a obdivovaly hejno kdákajících slepic. Dalším velkým zážitkem byla určitě jízda novým traktorem. Tu si užili jak kluci, tak holky. Po výborném obědě a ještě lepším koláči nás čekala prohlídka sbírky starožitností, které paní domácí, sbírá již řadu let. Ve sbírce nechybí máselníky, starý nábytek a jiné zajímavé věci. Poté už jsme se rozloučili, poděkovali za úžasnou exkurzi a vesele ujížděli k domovu.
2
Co se děje na orláku Duchovní obnova pro mladé páry Myšlenka zorganizovat tuto specificky zaměřenou duchovní obnovu (pro páry, které uvažují o manželství) se „zrodila“ v hlavě otce Jendy Gacíka už dříve, akorát nebylo jasné, komu přesně bude určena a co bude její náplní. Později se Evča Majerová rozhodla vymyslet konkrétní program a myslím, že se velmi povedl. Přítomné mladé páry (nejen z Boska, ale také k mé velké radosti, jeden z Frýdlantu) čekalo v pátek večer už první téma duchovní obnovy, a to Psychologický rozdíl mezi mužem a ženou. Byly nachystány testy s otázkami nejen z běžného života, jako např.: „Co má rád Tvůj partner na snídani?“, ale také otázky vážnějšího charakteru, např.: „Jaký má Tvůj partner názor na eutanázii?“, atd.. Po vyplnění testu měli partneři možnost si soukromně popovídat o tom, co napsali v testu a jak dobře svého partnera znají. Možná si někteří myslíte, že uhodnout názor Vašeho partnera je jednoduché, ale kdeže. I páry, které spolu chodí 3 roky i více to neměly vůbec jednoduché. Sobotní dopoledne bylo ve znamení tématu Příprava na manželství, které měl v režii P. Jenda. Při jeho přednášce jsme se dozvěděli, jak by právě taková příprava měla probíhat. V tzv. silentiu (ztišení) jsme měli za úkol hledat v Písmu Svatém nějaký citát o lásce, „rozebrat ho“ se svým partnerem a poté napsat na nástěnku v jídelně. Odpolední hodiny jsme věnovali tématu Svátost manželství. Po přednášce a diskusi dvojice nacvičovaly a předvedly scénky, které mohou nastat v partnerském životě jako např.: Manželka je neplodná, Syn (9 let) nechce chodit do kostela, Dcera (18 let) je těhotná, atd.. Úkolem dvojic ve scénkách bylo danou situaci také vyřešit. Scénka: Syn (13 let) kouří, kterou sehrál Bob a Roman se nakonec vyřešila fackou. Po scénkách jsme shlédli působivý dokument )ěmý výkřik, který je o interrupci. Tento dokument nechal v našich myšlenkách hlubokou stopu. Po silentiu následovala poslední přednáška tohoto dne a to na téma Povolání a hledání povolání k tomu, co po nás Bůh chce, jestli naplnění života v manželství, kněžství popř. řeholním životě. Večer byl věnován posezení u krbu a diskusi nad dopisem o smrtelně nemocné holčičce, který jsme si měli během dne přečíst. Poté naše diskuse pokračovala tzv. Osobním svědectvím, každý mohl říct, proč se právě rozhodl pro partnerský život , svého partnera a v budoucnu případně, proč se rozhoduje o manželství. Otec Jenda nám ve svém osobním svědectví mimo jiné také řekl, proč jeho rozhodnutí bylo právě pro cestu kněžství. Před spaním jsme se ještě „koukli“ na rodinný film „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. Nedělní den byl ve znamení animované mše svaté, balení, úklidu atd. atd. Myslím si, že jsme začali touto poněkud jinou duchovní obnovou dobrou tradici, v které by bylo fajn pokračovat. Bylo to „dost dobrá akce“. Čus a dík, že jsi to dočetl až sem. Roman 3
Duchovní obnova pro mládež Na druhý březnový víkend jsme s otcem Gacíkem naplánovali duchovní obnovu, která byla tentokrát na téma „svátosti“. Ještě, než jsme vyrazili z Ostravy, účastnili jsme se křížové cesty v Bosku a protože nás bylo málo a tudíž jsme se všichni vešli do Víťovy „popelnice“, nemusel jet nikdo vlakem. Po příjezdu na Orlák na nás už čekala večeře u krbu, kterou pro nás připravila Míša Mužíková. Jako tradičně v pátek pochutnávali jsme si na rybí pomazánce :o). Během víkendu provázel naše modlitby Bob hrou na kytaru. Ještě před první přednáškou jsme se sešli v kapli a duchovní obnovu jsme zahájili bolestným růžencem. Mezitím dorazil i otec Gacík a nic už nám nebránilo v tom, abychom se sešli u krbu, kde jsme si povídali o první ze svátostí. Asi každému dojde, že to bylo o křtu :-D. Po každé přednášce, která zabrala zhruba půl hoďky, si každý z nás Obrázek na téma Odpuštění vybral nějaké opuštěné místo a tam jsme měli za úkol rozjímat nad úryvky Písma, které se vztahovaly k dané svátosti a nad svým vlastním životem. Před spaním jsme ještě shlédli film o Janu Křtiteli a po večerní modlitbě jsme již ulehli do svých „komnat“. V sobotu jsme se pak zamýšleli nad dalšími dvěma svátostmi – dopoledne jsme si povídali o svátosti smíření a odpoledne o Eucharistii. Mezitím jsme měli možnost po obědě absolvovat v lese náročnou křížovou cestu, na které jsme rozjímali nad utrpením druhých lidí podle francouzského kněze Guye Gilberta. A protože v ten den měl Bobík Prechtlů své narozeniny, oslavili jsme je s ním chutnou večeří s přípitkem =o}. Po večeři jsme se rozdělili do dvou skupinek, ve kterých jsme dostali za úkol nakreslit obraz na téma „odpuštění“. Ty jsem si pak navzájem ukazovali u krbu, kde jsme si zároveň říkali svědectví z vlastního života, jak v něm působil Bůh. V neděli jsem měli poslední přednášku, na které jsme si povídali o svátosti biřmování a tu jsme pak završili slavnou mší svatou. Poté následoval tradiční úklid Orláku a po obědě jsme naskákali do popelnice značky 110 a vyrazili zpátky domů. Víťa & Hanka
4
Jarní brigáda na Orlím Hnízdě Na poslední březnový víkend jsme opět vyrazili na Orlí Hnízdo, tentokrát s jasným cílem: zpracovat tři hromady dřeva kolem Orláku. Hned v pátek ráno se tam vydali s otcem Gacíkem Roman s paní Štěpánkou, která nám po celý víkend výborně vařila. Další dorazili k večeru Víťovou popelnicí a ti nejzdatnější přijeli po západu slunce na kolech. Málem bychom zapomněli ještě na Kučiho, který dojel před půlnocí vlakem přímo ze šichty. V sobotu brzy ráno jsme se sešli v kapli na mši svaté a hned po snídani jsme v plné síle a pracovně oděni nastoupili před Orlák, kde nás otec Jenda rozdělil do tří týmů: jedni zůstali pod balkónem u cirkulárky, kde měli za úkol pořezat hromadu svezeného dřeva a uložit je do dřevníku, další sešli na spodní louku, aby zpracovali a spálili větve po vykácených stromech a třetí skupina svážela dřevo z horní louky na zpracování prvnímu týmu. Pracovali jsme po celý den, nenechali se odradit žhavými paprsky jarního sluníčka a někteří z nás dokonce neprchli ani před žárem ohnivých jazyků mnohých vater. Však to taky odnesli sežehnutými vlasy či částmi oblečení ☺. Odpoledne ještě přihučeli bílou Škodovkou Kája & Kuba Korpíci, kteří v ten den stěhovali dědu s babičkou, a přidali se k prvnímu týmu. Po namáhavé práci jsme si dopřáli osvěžující sprchy a celý den jsme završili oslavou Romanových narozenin a zpěvy u krbu s doprovodem Kájovy kytary.
Na první aprílový den připadla Květná neděle a tak jsme dopolední mši svatou připravili vskutku slavnostně – zahájili jsme ji obřady na parkovišti před Orlákem, odkud jsme za zpěvu žalmů vyšli průvodem do kaple. Korpíci s otcem Gacíkem četli pašije a celou mši svatou provázel Karlos hrou na kytaru. Celý víkend jsme pak završili tradičním úklidem Orláku, pochutnali si na kuřátku a pak jsme se již rozjeli zpátky do svých domovů. Hanka & Víťa 5
ové poutní místo? V sobotu 19. května jsme se sešli na Orlím Hnízdě, abychom spolu s ostravskými salesiány slavili pouť k Panně Marii Pomocnici křesťanů, které je zasvěcena i místní kaple. Pouť jsme zahájili v 16 hodin slavnostní mší svatou, na které se nás sešlo na 30 poutníků, mezi nimiž byli i zástupci obyvatel obce Pstruží v čele s panem místostarostou. Tuto mši celebroval místecký otec děkan Mons. Josef Maňák, který v jejím průběhu posvětil novou sochu Panny Marie Pomocnice, zhotovenou řezbářem Pavlem Hladkým, který tuto kapli vybavil i vyřezávaným svatostánkem, ambonem a obětním stolem.
P. Jan Gacík, P. Ladislav Kozubík, P. Alois Frydrych, Mons. Josef Maňák, P. Alois Hurník, P. Jan Jeřábek Po mši svaté jsme byli pozváni do jídelny, kde nám bratři Tomáš a Daniel Bothovi zahráli na housle a violu pár skladeb známých mistrů. Poté následovalo pohoštění a kdo měl ještě chuť se pomodlit, mohl přijít do kaple na májovou pobožnost se zpívanými litaniemi. Někteří z nás zůstali s otcem Jendou Gacíkem na Orláku do dalšího dne a po ranní mši svaté jsme toto „poutní místo“ opustili i my. Hanka a Víťa 6
Z historie První dvě stránky „Kroniky salesiánského ústavu Dona Boska v Ostravě“. Vznik ústavu. Jednota sv. Josefa v Moravské Ostravě už v roce 1911 sbírala peníze na vystavění kostela v místech, kde stojí nyní ústav. Po válce, která paralyzovala její činnost, sbírala dále, až výborová schůze Jednoty, konaná dne 3. VIII. 1933, po předchozích jednáních usnesla se svolati valnou hromadu, která jednohlasně rozhodla, aby úspory a všechen její movitý majetek věnován byl na výstavbu nového kostela. Začátkem března 1934 bylo započato se stavbou nového ústavu. Do Ostravy byl poslán salesián Th.Dr. Štěpán Trochta, aby dohlížel na stavbu. Bydlel na faře v Moravské Ostravě. Dne 17. června 1934 přijel sám pan arcibiskup nejdůstojnější pán Dr. Leopold Prečan posvětit základní kámen dostaveného skoro již ústavu. Dne 7. listopadu kolaudační komise zjistila, že stavba provedena byla podle schválených plánů, že jest úplně hotova, a že provedení její je bezvadné. Městský stavební úřad udělil proto této stavbě používání dne 7. listopadu. Novostavbě bylo uděleno číslo pop. 1949 kat. obce Mor. Ostrava. Ústav byl obýván již od 22. října spolubratrem laikem Janem Kuřikem a aspirantem Šilarem. Též pan ředitel Don Stychlý často dojížděl. Konečně dne 17. listopadu 1934, v sobotu odpoledne kolem čtvrté hod. odpoledne přijel autobus z Fryštáku s osmnácti kleriky studentátu, a pěti spolubratry kleriky. Vůdcem výpravy byl sám pan ředitel Don Stuchlý. Toho dne začal též více méně pravidelný život v ústavě. Dodatečná poznámka: Prvá mše svatá byla sloužena již 15. listopadu v místnosti tehdejší hovorny. )yní (9/11 1937) tvoří tento prostor dvě místnosti, hovorna vpředu a expedice „věstníku“ vedle. 7
2. Pokračování krtečka Tak jsme posledně opustili krtečka, když se divil, co se ozývá za hudbu. Krteček vylezl na kopku a začal se divit. To by1 velký dům, „ťúúú.. co to je?“ Mě1 dvě věže, veliké dveře, vlastně vrata. A odtud st ozývala ta hudba. "No to se musím jít podívat, co to tam je.“ A krteček si nasadil čepičku, protože zrovna mrzlo, a šel se podívat. Vešel do vrat a tam nic neviděl. Teda viděl, a1e zase dveře, tentokrát jiné, skleněné, a1e ty byly zavřené. Tak to teda musím zkusit otevřít. A tak se krteček opře1 o dveře, tlačil a tlačil, a1e dveře se skoro nepohnuly. A o co se pohnuly, tak se zase vrátily, protože měly samozavírač. Ach jo, sedl si krteček a opře1 se o dveře. Musím asi počkat, až někdo půjde dovnitř, a vběhnout tam s ním. Jééé... Dveře se otevřely, a1e opačným směrem, ven, a vyhodily krtečka až na chodník. Teda co je to za dveře, že se otvírají na obě strany. Hladí si krteček zadeček a hledá čepku, která mu při letu spadla. Tak to teda musím vyzkoumat, jak se ty dveře vlastně otvírají. A tak se postavil vedle dveří a čekal. A najedou se zase dveře rozletěly a vyběh1 kluk. A dveře se zavřely a zase samy otevřely na druhou stranu a zase zavřely a zase otevřely, a1e už míň, až se úplně zavřely. No teda to jsou dveře. To musím rychle proběhnout, nebo mě to zase kopne. Ale co když už nikdo nepůjde ven. Ale šel. Vyšla paní a volala "Honzíku neutíkej a pojď si pro čepici!“ Ale to už krteček neslyšel. Vběhl dovnitř, aby stihl dveře. Jé tady je to krásný. Tolik malůvek na stěnách a obrazů, a tolik zajímavých věcí. Minule byla vyhlášená soutěž, kdo uhádne, co krteček viděl. Soutěžící si jistě už všimli, že neuhádli. Takže přes prázdniny byste mohli hádat, co tam potom krteček dělal…
Ostravští salesiáni přejí všem čtenářům pěkné prázdniny a těší se na pěknou počtenou v dalším čísle časopisu. Pojď s námi,..... Dikh More 2/2007 Vydávají pro vnitřní potřebu ostravští salesiáni. Interval vydávání: občas. Výrobní náklady na jedno číslo: 5,- Kč. Email:
[email protected] Internetové stránky: www.ostrava.sdb.cz. 8
