pohnuté osudy stran Macháček Chramostová Hrzán Topol Zich Urbánková Dubček Orten Brodský Klíma Mandlová Pilarová Čepek Burešová Píka

Cena 59 Kč

101

1 st 48 ra n

pří da bě lší c h os ů če h ob no skýc stí h

101 české pohnuté osudy 3

pohnuté osudy

 Macháček  Chramostová  Hrzán Topol  Zich  Urbánková  Dubček  Orten  Brodský  Klíma  Mandlová  Pilarová  Čepek  Burešová  Píka

1

³°©¯¹·1Ĩ °¶¹¤½

ĄĺĄĨ.¥¶¬1Ĩ³°©¯¹·1Ĩ°¶¹¤½ĨĬ

Editorial

= ®¿ÏóclÜ÷ = £óĠ¿ûĂĢĪĂĴc = ©ĠĹcÿ =·ĂċĂø = ¾õÏó hrdinství advokátky Dagmar Burebojovali= s  těžVážení čtenáři, = ¤IJÆlÜ÷=komunistů = ¹ĠÆcÿ÷ĂĴc °ĠĪÜÿ či=nacistů, ¢ĠĂÕĢ÷š ¬øwû¿ šové, boj s  vlastními démony režisékou nemocí, závislostí či psychickou   =když ®¿ÿÕøĂĴc = ³õø¿ĠĂĴc .ÜċÜ÷nebo = jim ¢IJĠ܏ĂĴc ra Miroslava Macháčka, předčasný život změnil = osu-³w÷¿ se před dvěma lety poprvé =chorobou £ objevil na stáncích magazín 101 – POHNUTÉ OSUDY, udělali jste z  něj svým zájmem nejvyhledávanější čtení na léto. A  prakticky to samé se opakovalo i  loni. Proto se opět sešli redaktoři a  spolupracovníci Lidových novin, aby pro vás připravili další volné pokračování tohoto oblíbeného cyklu. Zadání bylo stejné: vybrat sto jedna příběhů lidí, kteří se ve svém životě museli potýkat s útlakem

dový moment, který v  danou chvíli nemohli předpokládat. Tak vznikl další unikátní soubor, ve kterém se mísí příběhy známější s  těmi málo vyprávěnými, lidé ze showbyznysu, sportu, politického i  veřejného života. Lidé, kteří nás provázeli v  médiích dlouhá léta, ale i ti, kteří se jen na chvilku dostali na titulní strany a  televizní obrazovky. Člověk si tak opět připomene osobní

odchod herce Petra Čepka nebo zapomenutý příběh gymnastky Elišky Misákové, která zemřela v  průběhu olympijských her a  jako jediná sportovkyně v historii dostala zlatou medaili in memoriam. I  tentokrát jejich příběhy vyprávěli nejbližší přátelé, spolupracovníci a příbuzní. Vaše redakce

LIDOVÉ NOVINY – 101 POHNUTÉ OSUDY 3 Speciál Lidových novin, prodejné samostatně Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek Vedoucí projektu: Jan Dražan, Ondřej Suchan Autor projektu: Ondřej Suchan Art director: Vladimír Dundr AUTOŘI: Veronika Bednářová, Veronika Berná, Václav Cibula, Miloš Doležal, Adam Drda, Václav Drchal, Marie Frajtová, Jan Gazdík, Jan Gebhart, Vojtěch Gibiš, Martin Groman, Zdeněk Hazdra, Petr Helbich, Marie Homolová, Ondřej Horák, František Houdek, Jiří Jakoubek, Marek Kerles, Ivan Klíma, Markéta Kořená, Pavel Kovář, Mikuláš Kroupa, Dušan Krtíš, Darina Křivánková, Dušan Kubín, Judita Matyášová, Lucie Ondřichová, Luboš Palata, Marcela Pecháčková, Lenka Penkalová, Jan Pergler, Zbyněk Petráček, Alena Plavcová, Barbora Říhová, Ondřej Stratilík, Ondřej Rezek, Filip Saiver, Magdaléna Sodomková, Ondřej Suchan, Jarka Synáčová, František Šebesta, Miloš Šenkýř, Stanislav Škoda, Marta Švagrová, Pavel Taussig, Tomáš Vilímek, Petr Zídek, Jan Ziegler Redakční spolupráce: Martin Egyed Fotografie: MAFRA, ČTK, agentury Jazyková redakce: Petra Klimešová, Jan Štěpánek, Petr Grygarčík, Alena Snítilová, Lenka Vavřičková, Lenka Košková, Jana Kárová Výroba: Otto Šleger Fotoprodukce: Bára Buchtová, Ilona Proboštová, Martina Paličková Scan: Zdeněk Růžička Manažer redakce: Martin Michek Inzerce: Petra Feřtrová, Gabriela Rousová, Marie Bočková Marketing: Alan Stonawski Vydavatel: MAFRA a. s., Anděl Media Centrum, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ 45313351, e-mail: [email protected] Tisk: Moraviapress a. s., Břeclav 3

1

’’’£

’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’ ÁÅǶÁÈQ’Á½³¿T»½

°¶¹¤°º^Ĩ°¬ ®aª¬’ ÂÄÁ¼·È’½’ÂijµÇ¼-µ-¿Ç’¾»¶Ç £© ’åäâàӒ£«¨ª’âäèàj’æÓÜ×ßàjݒ JȒ½Å!’³Þ×êÓàÖ×䒶çÔ_×ݒ Üׂæb’åâáÝáÜ×àb’äáìßÞáçèÓޒ ݒìÓßbåæàÓàՌߒâäӐåÝaÚᒠâáÖàÛÝ璳èÛÓ ’ÌӒ_æëےÖàë’ âÛÜ×Þë’æÓàÝë 

Obsah

ĨĨĄĀĨ

³Þ×êÓàÖ×䒶çÔ_×Ý ¤ĴĂöwĨĢûĠĪĨøÜìÜÿÕķ «¿÷ĂĨĢķûÆĂøĨĹÜûŒÜøĨ¤IJÆlÜ÷ĨĴĨĢĠċÿIJĨĄĀĦÝĐĨ³¿÷ĨÕøĂIJóšÏóĨÕĴ¿ÏÜĪĨøÜĪĨûølÜøĐĨ¯ĂĴšĨ ÿcĴĠ¿ĪĨċĂĨøõĢĪĂċ¿ÕIJĨĄĀÝĀĨÿÜÆķøĨĪ¿÷ĂĴšÒĨö¿÷šĨĢõĨċŒÜÕĢĪ¿ĴĂĴ¿øĐĨ øÜĨĹĂIJå¿øÜĨĢÜĨĢÿ¿õøĐĨ ºĹ÷ŒwĢõĪĨĴø¿ĢĪÿwĨøÜìÜÿÕIJĨIJĨÿÜĢĪ¿lõøĐĨ«¿÷ĂĨløĂĴo÷ĨĹÜûŒÜøĨÿ¿ĨċĂÕĹõûĨĄĀĀİĨċĂĨ ĪĠ¿ìõÏ÷nĨÿÜóĂÕoĨÿ¿ĨÕcøÿõÏõĐĨĨ ­¹¢°SĨ³ ­ · 

¶

’’’£

’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’ ÂÁ¶’ÅÆ-À·¿’À³µ»Å¿Ç

³°¤Ĩ¶·:¯¥®Ĩ¯ £ª¶®¹’

ĨĨĦêĨ

³ÖÛàӒ¿ÓàÖÞáèV ³Œwċ¿ÕĨ Õõÿ¿ ®IJõĨċĂĨÿwĨĪĂIJõøõÒĨÜÿķĨöwĨĹcĴõÕoøķĐĨ¢ķø¿Ĩ÷ĠcĢÿcÒĨĢĴ™ÕÿcÒĨ¿øÜĨõĨĴĪõċÿcÒĨĴĨóĂĴĂĠÜÏóĨ ċĂóĂĪĂĴcÒĨl¿ĢĪĂĨċĠĂĴĂ÷¿ĪõĴÿwĨ¿ĨĴÜûĨÿ¿ĨĂlwÏóĐĨ Õõÿ¿Ĩ®¿ÿÕøĂĴcĨĢõĨĂĨċĠ™ĴõóĨ øÜÏ÷ÕķĨ÷ĂøÜÕĂĴ¿ø¿ĐĨ¾¿ĨĴcø÷ķĨĪĂĨċø¿ĪõøĂĨÕĴĂöÿcĢĂÆĐĨĨ ¤ µª¯ Ĩ¬Pªº%¯¬°º%

º

×ä×_ÝӞ’ Ü×Üj’ þÞßáèáç’ Ýӟ äÛaäç’ áÖåæÓäæáèÓޒ ºçÙᒠºÓÓ垒 ÖáÝVìÓÞӒ åèa’ ×àŸ åÝa’ ìÔäÓàb’ _Óåæᒠè×Þßے †_×Þáèb’ èëçj栒 Åג åèßے ÓèÓàæäӟ ßے áè‚×ߒ è×ÞÝa’ ÖäÓÚáæë’ à×ÖbÞÓÞӒ Ӓà×åàӐÛÞӒåגâ×ÖåæjäÓ枒×’ÜגÕæàáåæ’ åÓßÓ ’ ½’ Ü×Üjߒ ćìV×ìŒß’ àӒ âӐÔbú’ ßbޒ ìӒ èVÞÝë’ †ÖÓÜàb’ âÓæÛæ’ Û’ ½Óäޒ º×äŸ ßÓàà’ ¸äÓàݞ’ åæVæàj’ ßÛàÛåæä’ âäᒠ!ן ÕÚë’ Ó’ ¿áäÓè瞒 Ü×Ö×à’ ì’ à×ÜáÔVèÓàbܟ ‚jÕڒ â×ÖåæÓèÛæ×ތ’ áÝçâÓ_àj’ ßáÕÛ ’ ȒÖáÔbž’ÝÖë’Ü×Üj’àbÝÖ×܂j’âjæ×ޒºçÙᒠºÓÓå’ Ó’ ÖÓނj’ Ú×äÕے ÛÖáèåÝaÚᒠ⌟ èáÖç’ à×åßbÞے èåæáçâÛæ’ àӒ ÖÛèÓÖ×Þàj’ âäÝàӒ Óàے ÖᒠþÞßáèÕڒ Óæ×ÞÛa䌞’ åג â䍒 ¿ÓàÖÞáèV’ å’ ½ ’ º ’ ¸äÓàÝ×ߒ ֌Ÿ èbäàb’åæÝÓÞÓ ’¼×ÜÛÕڒâáßbä’åגàÛÝÖë’ à×âáæèäÖÛޞ’ ¿ÓàÖÞáèV’ ÖáÝáàÕג æèäŸ ÖÛÞӞ’×’åג咸äÓàÝ×ߒâáâäèa’áåáÔàb’ èÛÖbÞӒ Ӑ’ è’ äáÕג £«¦¥’ Ā’ Ӓ æᒠ琒 ßbÞӒ Ôæ’ àbÜÓݍ’ æ×à’ äáݒ âá֒ Ü×ÚᒠáÕÚäӟ àá砒Æ×ÚÖë’ÖáÝáàÕגâÛÜÓÞӒâáìèVàj’ àӒ è×_jä×ݞ’ Ýæ×äaÚᒠåג ßbޒ †_ÓåæàÛæ’ Û’ ¸äÓàݞ’ âäVèb’ âäáæធ ÓÔë’ âáæèäÖÛÞӞ’ ×’åגå’àjߒèÛÖj’âáâäèa’蒐Ûèáæb ’ Â×åæá’ÖáåæVèÓÞӒÓàáàëßàj’ÖáâÛåë’ Ó’ èÚ䌐àa’ æ×Þ×ØáàVæ랒 ᒠÜ×Üjߒ †ÖÓܟ àaߒâáßbäç’å’¸äÓàÝ×ߒÛàØáäßáèӟ Þá’Û’_×åÝa’èëåjÞVàj’ì’¾áà֍àӞ’jÝÓÞᒠåג æÓÝaž’ ×’ Üj’ ¸äÓàݒ ÖÓäáèÓޒ èÛÞç’ ìӟ ÔäÓàáç’TÛ֌ߠ  ’

À³’¶ÈÁC·’âÓàÝäVÕÝa’ èbìàÛÕ×

ºÈ%̶³’ !·Å½ÁžÁÈ·ÀŽ$ºÁ’ ØÛÞß砒ÌÞáߒè’ÝÓäÛaג ìÓ_jàÓÜjÕj’Ú×ä×_Ýë’âۂ×ޒ âá’å×æÝVàj’å’ÔçÖáçÕjߒ âÓäæà×ä×ߒºçÙ×ߒ ºÓÓå×ߞ’åגÝæ×äß’ àÓæá_ÛÞӒå×Öߒè×ÞݍÕڒ ØÛÞߌ 

§ĂĪĂĨ.·¬

§Ġ¿ÿ÷ĂĴ¿ĨûõøÜÿ÷¿Ė

ÂᒠèVÞÕג âáßbä’ å’ ¿ÓàÖÞáèáç’ â០â×ޒ âے èåÞׂjÕڒ ے åVߒ ¸äÓàݞ’ àÛ՟ ßaàb’ âáçÚV’ ØVßӒ åæÓ_ÛÞӒ ݒ æáß瞒 ÓÔë’ è××Üàáåæ’ âÓåáèÓÞӒ ³ÖÛàç’ ¿ÓàŸ ÖÞáèáç’ àӒ ¸äÓàÝáèç’ ßÛÞ×àÝ瞒 æ×Öë’ àӒÝáÞÓÔáäÓàæÝ砒ȒäáÕג¤¢¢©’á’æáߒ àӒ ÈÛàáÚäÓÖ×Õڒ çè×ÖÞӒ Úäç’ ´×ÜáԒ’ !×ÕÚáÓß×äÛ_ÓàÝӒ ¿ÛÞ×àӒ ¼×ÞjàÝ០èV ’ÁàӒåÓßӒjÝVž’×’Üגâ×åèbÖ_×àV’ ᒠ³ÖÛàÛàb’ à×èÛàbž’ ÜÛàÓݒ Ôë’ á’ àj’ â䍒 èŒÔ×Ւ à×âåÓÞÓ ’ ÆaßӒ ÝáÞÓÔáäÓÕג áè‚×ߒ ä×ìáàçÜג Õ×Þáç’ Úäá瞒 à×ÜÖג ᒠìÓâäV‚×àáç’ èVÞ×_àáç’ ÚÛåæáäÛ۞’ ÓÞג

ª¢

Špatný začátek 11–12 Edita Krausová, Hana Dubová 13 Naďa Urbánková 14 Ivan Klíma 15 Jiří Ježek 16 Josef Sudek 17 František Filip 18 Vladimír Bystrov

á’àÓÖ_Óåá荒ßáæÛ蠒ÂçàՒÓæäÓÝæÛèÛæë’ ßV’ ì×ÜßaàӒ åâáÜ×àj’ çßbÞÕג Ӓ ÝáÞӟ ÔáäÓÕ×  ¼Óݒ¿ÓàÖÞáèV’âj‚×’èגåèÕڒâÓßbŸ æ×Õڞ’àÓìèÓàÕڒ·áØæÞԓ葓æؓçâàè“ æàcÝ謒 ćÂäᒠÓÖáèaÚᒠìÓßbåæàÓàÕג à×ÔëÞᒠæbÝa’ èëÚàáçæ’ åג âjßaßç’ åæëÝç’ å’ ÀbßÕ۞’ ÓÞג âäᒠâäáßÛà×àŸ æӒ æᒠÔëÞᒠà×ßáàa ú’ Èג ÕÚèjÞ۞’ ÝÖë’ ÀbßÕے â×èìÓÞے è×Ö×àj’ ´ÓääÓàÖáèӞ’ ÔëÞᒠâäᒠÚ×äÕג âäÓÝæÛÕÝë’ à×ßáàa’

åגćà×àÓßá_Ûæú ’Ì×ÜßaàӒá֒âáÚÞ×֟ àÕڒ Ú×ä×_×ݞ’ ÜÓÝᒠÔëÞӒ ¿ÓàÖÞáèVž’ ¹áÞÞáèV’à×Ôá’ÈjæáèVž’åגÓçæáßÓæÛÕÝë’ á_×ÝVèÓÞធ ×’ ćáìÖáÔjú’ ے àbß×ÕÝa’ þÞß렒 ÂäÓèÖáç’æÓÝa’Üמ’×’ÞÛÖá荒åáç֒àן ‚×ޒâá’ćâb‚VÕjÕÚú ’Èגèbì×àj’æ×Öë’àן å×ÖbÞے è‚ÛÕÚàے _Þ×àáèa’ !×åÝa’ þÞÚÓäŸ ßáàÛמ’ÓÞגÜ×à’ÖÛäÛÙ×àæ’ÈVÕÞÓè’ÆÓÞÛÕڞ’ à×ÔëÞےìÓæ_×àےè‚ÛÕÚàے_Þ×àáèa’¶Ûèӟ ÖÞӒÈÞÓåæ뒴çäÛÓàӞ’Ýæ×j’ßbÞےç’åÞÓèŸ àaÚᒠÚ×äÕג Ô×ìâ×_àa’ ÓàÙӐßVž’ ÓÞג Ü×à’´çäÛÓࠒ¿×ìےæbß۞’Ýæ×j’à×åßbÞے ×ê×ßâÞVäàjßç’ æä×åæç’ çàÛÝàáç枒 àן ßáÚÞӒ³ÖÛàӒ¿ÓàÖÞáèV’ÕÚëÔb栒 À×ÔëÞӒ æÓݒ àÓÛèàj’ ÜÓÝᒠ¾jÖӒ ´Óӟ äáèVž’ Ýæ×äa’ è’ æa’ ÖáÔb’ 琒 ÝáàæÓݟ æë’ å’ ¹á×ÔÔ×Þå×ߒ ìàÛ_ÛÞë’ ÝÓäÛaä瞒 Ӓ ÖáÔג åے çèbÖáßáèÓÞӞ’ ÕᒠÔë’ âäᒠàے ìàÓß×àÓÞᒠìÓâÞaåæ’ åג å’ àÓÕÛåæÛ՟ ݍߒ âáÚÞÓèVä×ß ’ ÀÛÕßaàb’ ے áàӒ âÛâçåæÛÞӞ’×’ßbޒàÓÕÛåæÛÕݍ’ÛÖ×áÞáْ ÜÛåæa’ ÕÚÓäÛåßÓ ’ ć¿çåjߒ âÛìàÓ枒 ×’ Ü×Úá’áåáÔàáåæ’ßb’ØÓåÕÛàáèÓÞÓ ’ÈìÖáä’ æbÞ×åàa’ èÓÖb’ Ӓ ßÓÞa’ âáåæÓèb’ æᒠÔëޒ è×Þßے ÛßâáìÓàæàj’ ìÜ×蠒 ¿bޒ âäáà۟ ÝÓèa’á_۞’Ýæ×äa’è’ÓåÝ×æÛÕÝaߒáÔÞÛ_×Üے ìVÛÞë’ìÞáç’Ûàæ×ÞÛÙ×àÕjž’Ó’Ü×Úá’ÛäáàÛ՟ ÝV’†åæӒӒßÓލ’àáå’ßç’ÖáÖVèÓÞë’Ûߟ â×äæÛà×àæàj’Ó’åÝáäá’`VÔ×Þåݍ’èìÚÞ×Ö ’ ȒÜ×Úá’ÕÚáèVàj’ÔëÞӒÜÛåæáæӒӒÓçæáäÛæӞ’ ӒÜÓÝßÛÞגìÓ_ÓޒßÞçèÛ枒†âÞàb’áèÞVÖޒ Ýáàè×äìÓÕ۞ú’ à×åÝäèÓÞӒ ØÓåÕÛàÓÕے ¿ÓàÖÞáèV ’ Å×æÝVàj’ å’ ¹á×ÔÔ×Þå×ߒ àÓÝáà×ՒâäáÔbÚÞá’èגè‚j’âá_×åæàáåŸ æ۞’Ú×ä×_ÝӒåגâ䍒áâÛÞӒӒâáìèäÓÕ×ÞӒ åגè’Ýáçâ×Þàb   ’ ȒâjâÓÖb’ćß×à‚jÕڒìèjÓæú’áè‚×ߒ à×èVÚÓÞӒåèŒÜ’‚ÓäߒìÕ×ÞӒâäáÙäÓß០èb’èëçj栒ÀÛÜÓݒåגàÓâjÝÞÓ֒à×æÓÜÛÞӒ æjߞ’ ×’ †_×Þáèb’ èëçjèÓÞӒ àVÝÞáàŸ àáå撺×äßÓààӒ¹Þ×ååÙ×àӞ’Ýæ×䍒Ôëޒ âáèb×à’è×Ö×àjߒþÞßáèaÚá’ä×Ø×äVæç’ è’ áÖÖbÞ×àj’ ÝçÞæçäàbâáÞÛæÛÕݍÕڒ ìVŸ ÞאÛæáåæj’ JÓÖç’ j‚åÝaÚᒠâäáæ×ÝæáäÓ ’ ¹Þ×ååÙ×à’ ìÓÚá×ޒ èV‚àj’ Ӓ ¿ÓàÖÞáèV’ åגäáìÚáÖÞӞ’×’Úá’á‚ÝçÔמ’Ó’à×ÕÚVŸ èÓÞӒ åے á֒ àbܒ âÞÓæÛæ’ àVÝÞÓÖàa’ äwÔë’ ª£

28 32 34 36 38 40 42

Osudový okamžik 19 Alexander Dubček 44 20 Jiří Orten 48 21 Petr Valchář 49 22 Vlastimil Brodský 50 23 Lukáš Přibyl 52 24 Karel Zich 53 25 Rudolf Kučera 54 26–27 Josef Vavroušek, Petra Vavroušková 56 28 Eliška Misáková 58 29 Jaroslav Jiřík 59 30–49 Jiří Banzet, Petra Banzetová, Jiří Bořil, Zlata Bořilová, Štěpánka Drobná, Václav Haluška, Víťa Hart, František Kádě, Jarmila Káďová, Simona Konopíková, Markéta Kotková, Veronika Kulíková, Ilona Mravčáková, Miloš Pachta, Andrea Pillerová, Eliška Pudilová, Kateřina Pudilová, Sergej Ruban, Karel Špatenka, Karel Fiala 60 50 David Drahonínský 64 51–53 Lenka Tučková, Michal Pavelka, Jan Pavelka 65 54 Radomír Šimůnek 66 55 Oldřich Karásek 68 56 Jan Mazoch 69 57–60 Petr Kocian, Gabriela Novotná, Lubomír Sazeček, Lumír Novotný 70 61 Kája Saudek 74 62 Alois Rašín 77 63 Radek Jaroš 78

«ÜĨĪĂóøÜĨ÷ĂÿÜÏĖ

§ĂĪĂĨ.·¬

strana 6 10 12 14 18 20 22 24 26

Úá’è’äáÕג£«§ª’ćâäá’èåæäÓÚçú’âáèbåÛÞÛ  Âá’ÕÚèjÞےåגçÝV×ž’×’ÅáèbæےßÓÜj’ÜÛàa’ âÞVà렒 ¶ŒåæáÜàjÝáèے ìÓÕÚä_j’ èëåjÞÓ_ÝӒ ӒáàےåגèäVæj’ìâVæÝë’Öá’ÕÚÓæÝ렒ćÆá’Üåßג åג Ú×ìÝë’ âäáèbæäÓÞ۞ú’ ×äæçÜג âᒠÕ×åæb’ ֌åæáÜàjÝ ’ ¶çÔ_×Ýáèے åג ìÖVž’ ×’ âאÛޒ èÞÓåæàj’ åßä枒 ÓÞג ßáàV’ Ôë’ ÔëÞᒠÞ×â‚jž’ ÝÖëÔë’ ÚᒠæÓߒ æ×à’ åáèbæåݍ’ ֌åæáÜàjݒ âáâäÓèÛÞ ’

°ĢĪIJÕÿšĨĂÕÏóĂÕĨ¿ĨĪõÏónĨ lÜ÷cÿw

¶ŒåæáÜàjݒ Ôë’ ¶çÔ_×Ýáèے ç‚×æÛޒ à×ÜáåŸ æçÖàb܂j’ ÝÓâÛæáÞç’ ÛèáæӞ’ Ýæ×äV’ ìÓ_àג ᒠâVä’ Öàj’ âáìÖbÜے âáÖâÛå×ߒ ÝÓâÛæçÞÓ_Ÿ àjÕڒ¿áåÝ×èåݍÕڒâäáæáÝáތž’âáÝäÓ_çŸ Üג ßbåjÕے ćÖ×ßáàæV×ú’ âäӐåÝaÚᒠÜÓäӞ’ èëèäÕÚáÞj’ ìÓè×Ö×àjߒ Õ×àìçäë’ Ó’ â×àŸ Öä×Ýáèß’ìVÝáà×ߞ’Ü×à’Þ×ÙÓÞÛìçÜגâ០æÞÓ_×àj’ âäáæ×å挒 âäáæے äá_àjßç’ èäá_j’ åáèbæåÝa’áÝçâÓÕג¤£ ’åäâàӒ£«¨«’èÞÓåæàj’ _×åÝáåÞáè×àåÝáç’ ÓäßVÖá砒 ¶çÔ_×ݒ Üג áÖåæÓè×à’ì’_×ÞӒåæäÓàë’Û’ì’ØçàÝÕגâ×֟ å×Öë’ ¸×Ö×äVÞàjÚᒠåÚäáßVÖbàj ’ ÂÛÜjŸ ßV’ ÓÞג Üׂæb’ âáÖÓÖàáç’ æäÓþÝç’ Ā’ âáåæ’ è×ÞèëåÞÓàÕג蒳àÝÓ× ’ÂÛÕÚVìj’äáݒ£«©¢’ Ӓ ¹çåæVè’ ºçåVݒ Ӓ Ü×Úᒠè×Ö×àj’ ßV’ 琒 ßáՒâ×èàb’è’äçÝá砒¶çÔ_×ÝӒ琒ݒàÛ_ן ßç’à×âáæ×ÔçÜj  ¦§

Pod stínem nacismu 64 Adina Mandlová 65 Karel Hašler 66 Jana Nitková-Vávrová 67 Jiří Langer 68 Rudolf Brázda 69–70 Zdeněk Bořek-Dohalský, Antonín Bořek-Dohalský 71 Přemysl Pitter 72 Jiří Baum 73 Richard Husmann 74 Otakar Batlička

80 84 85 86 88 90 92 93 94 96

Nemoci navzdory 75 Eva Pilarová 76 Jakub Halík 77 Vladimír Čech 78 Petr Čepek 79 Petr Koukal 80 Kamil Dostál 81 Laďka Kozderková 82 Dana Fischerová

98 102 103 104 106 107 110 112

Život v komunismu 83–84 Dagmar Burešová, Radim Bureš 85 Emil Joseph Kapaun 86 Josef Hasil 87 Zdeněk Rotrekl 88 Bohumil Laušman 89 František Kriegel 90 Pavel Švanda 91 Dagmar Šimková 92 Kamila Moučková 93 Josef Beran 94 Rudolf Battěk 95 Emerich Rath 96 Josef Čech 97 Marie Fantová 98 Heliodor Píka 99 Tomáš Sedláček 100 Ivan Blatný 101 Eva Vokálová-Dušková

114 118 120 121 122 124 126 128 131 132 134 136 138 139 140 142 145 146 ’’’£

’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’’ À·¿Áµ»’À³È̶ÁÄË

¯¥®°£ªĨ¯ º¾¤°µ½’

ĨĨĥçĨ

·èӒÂÛÞÓäáèV

µ¿÷ĂĴõÿIJĨ ċŒÜÕċĂĴoÕoø¿Ĩ ønlõĪÜø÷¿ ¢oóÜûĨÜÕÜĢcĪšÏóĨøÜĪĨĢĂIJċ܌õø¿ĨĢĨ®¿ĠĪĂIJĨ ¬IJÆõĂĴĂIJĨ¿Ĩ©ÜøÜÿĂIJĨºĂÿÕĠcl÷ĂĴĂIJĨĂĨċĂĢĪĨ ÿÜöĂÆøwÆÜÿoöwĨĹċoĴ¿l÷ķĨĴĨĹÜûõĐĨ¯ÜöĪowĨÆĂöĨ öõĨ¿øÜĨlÜ÷¿øĨĂĨĪŒõĨÕÜĢwĪ÷ķĨøÜĪĨċĂĹÕoöõĐĨ

ÂÄÈÀ-ºÁ’ ž³È-½³’åے èëìâjèÓÞӒ琒 è’äáÕג£«¨¦

°¯¤P¥«Ĩµ¥¾¥¬

Ì

Ó_Væ×ݒ Ü×Üj’ âbè×ÕÝa’ ÝÓäÛaäë’ âÛâáßjàÓޒ Ýáß×æ砒 ³_ÝáÞÛè’ ·èӒ ÂÛÞÓäáèV’ àӒ âVàj’ äáÖÛ_Œ’ èëåæçÖáèÓÞӒ È낂j’ ÚáåâáÖVŸ åÝáç’ ‚ÝáÞ瞒 æÓÜàb’ åג âáæa’ âÛÚÞVåÛÞӒ àӒ ¼³¿Ç ’ ̒ Öèáç’ å×æ’ ‚×Ö×åVæے çÕÚÓì×_Œ’ ÔäÓÞے‚×å栒 ćÁåæÓæàj’ ßbÞے ç_Ûæ×Þג ìâbè瞒 ÜV’ ßbÞӒ áÖâáåÞáçÕÚÓàa’ áâ×ä랒 ¸ÛæìÙ×äÓÞÖáèáç’ Ó’³äßåæäáàÙÓ ’¶áßӒåגì’æáÚá’ìÚäáçŸ æÛÞ۞’ ÓÞג ÜV’ àÓåæáçâÛÞӒ ÖᒠâjâäÓèÝëžú’ èìâáßjàÓÞӒ â×֒ å×Ößے Þ×æë’ è’ äáìÚ០èáäç’âäᒾÀ ’ć½ÖëÔë’琒æ×ÚÖë’ÔëޒáÔáä’ ßçìÛÝVޞ’ âÛÚÞVåÛÞӒ ÔëÕڒ åג æÓߞ’ ÓÞג Ôëޒ æç’ Ü×à’ áâ×äàj’ ìâb蠒 ÆᒠÔëÞӒ Ü×ÖÛàV’ ßáàáå枒ÜÓݒåגàbÕá’àÓç_Û栒Æ×ÔӒ֍Ÿ ÕÚVàjž’ÝÖ됒åגàÓÖ×ÕÚà瞒æÓݒÝÓâ×ÞӒ琒 ßáÖäVž’ÓÞגÜV’ߌç’âáV֒ìâjèÓæ ú FÝáÞç’ ÓÞג à×ÖáÝáà_ÛÞӞ’ Üې’ Ôäìë’ æáæې’ åÞë‚×Þے Ü×Üj’ åáâäVà’ å’ æjáÝæVèáèß’ äáìŸ åÓÚ×ߒèגåÞÓèàaߒÅ×ßÓØáä砒

µĂĹĢ¿óĨċŒÜÆõøĨÕõ¿øÜ÷Ī

ÂP¾ÅÆÁ¾·Æ-’À³’¼·È»FÆ»’ ȒäáÕג¤¢£¢’áåÞÓèÛÞӒ·èӒ ÂÛÞÓäáèV’âÓÖ×åVæ’Þ×æ’àӒ åÕaàbž’äVÖӒÔë’ÓÞגâÛÖÓÞӒ Üׂæb’ÖÓނjÕڒÖ×å×æ 

ǻ

4

½Ö됒 åג ìÓ_jàV’ ¤£ ’ åäâàӒ äáì×ÖàjèÓ枒 âÛÕÚVìj’ÖÓނj’ÖbÜåæèj’áÝçâÓÕ× ’Â×֒ÔçŸ Öáèáç’ âäӐåÝaÚᒠJåæ×ÖàjÚᒠèÔáäç’ ½Å!’ ìÓåæÓèçÜג _×äàV’ èáÞÚӒ åáèbæåÝaÚᒠè×ÞèëåÞÓà×Õæèjž’Ýæ×äV’Ý’ÔçÖáèb’àÓè×ÖÞӒ åáèbæåÝa’æÓàÝë’Ó’áÔäàbàa’æäÓàåâáäæaäë’ ÆÓßÓàåÝa’ ÖÛèÛì× ’ ¶Óè’ ÂäӐÓàŒž’ Ü×à’ ÕÚÕג ÔäVàÛæ’ ćåèa’ ÝáßçàÛåæëú’ èÞÓåæàjŸ ßے æbÞ랒 åג äáì×åæçâçÜמ’ Ӑ’ ÝÖ됒 ÅáèbŸ æے ìÓ_àáç’ åæjÞ×栒 ÂÓÖÓÜj’ âäèàj’ ßäæèj ’ ¶çÔ_×ݒ æᒠåÞ×ÖçÜג ì’ áÝàÓ ’ À×ÖáÝV×ž’

ÅÈÁ´Á¶³ ’ÀӒÔÓÞÝáàb’ ¿×ÞÓàæäÛÕÚç’ìâjèV’¶çÔ_×ݒ Úëßàç’å’ÈVÕÞÓè×ߒºÓèÞ×ߒ Ӓ¿Óäæá璽çÔۂáèáç 

à×Ôá’à×ÕÚÕגçæaÕ栒¿áàV’Û’âäáæធ×’åے ßëåÞjž’×’à×àj’âäá_ ’ć´×äç’èVå’âá֒åèáç’ áÕÚäÓàçžú’ âäáÚÞӂçÜג ֌åæáÜàjݞ’ Ýæ×䍒 è’_×ÞגâÓäӂçæÛå挒èæäÚàגÖá’ßjåæàáåæÛ ’ ÂᒠÝäÓæ‚jߒ _×ÝVàj’ Ӓ åàÓìג èëÜ×ÖàVèÓæ’ áÖèVÖj’åáèbæåݍ’ÖŒåæáÜàjݒ¶çÔ_×ÝӒÖᒠáÔäàbàaÚá’æäÓàåâáäæaä砒ÁÖè×ìגÚá’ÖᒠÄçìëàbž’àÛÝáÞےÖá’èbìàÛÕמ’ÓÞגàӒÞ×æۂæb ’ ÆÓߒàÓåæçâçÜגâá’ÖÓނjߒ_×ÝVàj’Öá’æçŸ âáÞ×èӞ’Ýæ×䍒à×ÜÖjèגâÛåæVèV’è’Üېàjߒ ÂáÞåÝç’Ó’âÓݒâáÝäÓ_çÜגÖá’ìÓÝÓäâÓæåÝaŸ ÚᒠǐÚáäáÖ砒 ¶çÔ_×ÝӒ Ӓ _Våæ’ ä×Øáäߟ àjÚᒠè×Ö×àj’ ÝáßçàÛå挒 âáìÓèjäÓÜj’ ÖᒠÕÚÓæ×ݒä×Ýä×Ó_àjÚá’åæ×ÖÛåÝÓ ’¶áåæVèÓÜj’ Ö×Ýç’Ó’ÜÓÝáçåےÔ×_Ýç’Ý’ÜjÖÞ砒ÅæVèÓÜj’åג ì’àÛÕڒèbìà۞’èbìàےáÝçâÓà挠 Â×֒ âŒÞàáÕj’ âÛÜÖáç’ âäᒠ¶çÔ_×ÝӒ ÖèӒ åáèbæ‚æj’ ֌åæáÜàjÕÛ ’ ¶áàçæj’ Úᒠàӟ åæáçâÛæ’ ÖᒠÙÓìjÝç’ Ó’ è’ ÕÚÞÓÖàa’ åäâàáèa’ àáÕے áÖèVj’ ÝÓßåے ÖᒠÞ×åӒ ìӒ ßbåæ᠒ ÀӒâÞVÕÝç’ç’àbÜÓÝa’×Ýë’Úá’àçæj’èëÞaì栒 ¶çÔ_×ݒåےßëåÞjž’×’ÜגÝáà×Õ ’ÂjÞۂ’æáÚᒠèj’á’ÖáÔb’åæÓÞÛàÛåß瞒ÖáÔגèjž’×’â×åàb’ æÓÝæá’Ýáà_ÛÞ뒐Ûèáæë’Ö×åjæ×ݞ’åæáè×ݞ’æÛåjŸ Ռ’èëåáݍÕڒÝáßçàÛå挠’³ÞגìVäáè×t’åے jÝVž’×’æá’à×àj’â×Õגßáàaž’Û’‚aØӒßӟ `ÓäåݍÕڒ ÝáßçàÛå挒 ìӒ ßÓ`ÓäåÝa’ äן èáÞçÕג£«§¨’»ßä×Úá’ÀÓÙëגÓÞ×åâát’ØáäŸ ßVÞàb’áÖåáçÖÛÞےè’æÓÜàaߒâäáÕ×å瞒àא’

¦¦

§ĂĪĂĨ® §µ ĨàĨ®ª£© ­Ĩ¶º%.¥¬ÒĨ.·¬

Lidské strasti 1 Miroslav Macháček 2 Tomáš Sova 3 Ota Zaremba 4–5 Vlasta Chramostová, Stanislav Milota 6 Jiří Hrzán 7 Eva Holubová 8 Vilém Goppold z Lobsdorfu 9 Jan Šafránek 10 Filip Topol

èÓÕVæaÚᒠâäèàjÚᒠåäâàӒ £«¨ª ’³Þ×êÓàÖ×䒶çÔ_×ݞ’à×ܟ âáâçÞVäàb܂j’ _×åÝáåÞáè×àåݍ’ âáÞÛæÛݒ á֒ ÖáԒ ´×àׂג Ӓ ¿ÓŸ åÓäëÝӞ’ìӐjèV’à×Üèbæ‚j’ìÝÞÓßVàj’åèaÚᒠÛèáæÓ ’Åáèbæåݍ’åèÓ잒ì×ßbž’è’àj’âäáÛޒ å’ äáÖÛ_۞’ ìÓâVÞ×àßے ÝáßçàÛåæ랒 â×֒ èVÞÝáç’ ßÞVÖjž’ à×ÜÖjèג è’ áäÛ×àæVÞàjߒ ´Û‚Ý×Ýç’ Ó’ âÓݒ èג ßbåæb’ ¹áäÝÛܞ’ ì×ßbž’ Ýæ×äV’ì’àbܒåæçÖÛے蒿áåÝèb’è’§¢ ’Þ×æ×Õڒ çÖbÞÓÞӒ ÝáßçàÛåæÛÕÝaÚᒠØçàÝÕÛáàVŸ ג Ӓ âáÞÛæÛÝӞ’ ßç’ èäÓìÛޒ ÝçÖÞç’ ÖᒠìÓÖ ’ ¼×ß瞒 Ýæ×äaßç’ åג ÔbÚ×ߒ âäӐåÝaÚᒠÜÓäӒ âáè×ÖÞᒠàbÕᒠß×ìے ÝáßçàÛåæÛÕݍŸ ßےèŒÖÕےìÕ×ÞӒà×èjÖÓàaÚ᠒ÇèáÞàbàjߒ æáæÓÞÛæàjÚᒠäאÛß瞒 áÖåæäÓàbàjߒ Õ×àŸ ìçä랒 çßáàbàjߒ Õ×åæáèVàj’ àӒ ÌVâÓ֞’ ÓÞגâ×Ö×è‚jߒæjߞ’×’åגÜÓÝá’âäèàj’‚aؒ ÝáßçàÛå挒 á֒ †àáäӒ £«¦ª’ ÕÚáèÓޒ àáäŸ ßVÞàbž’ÕÚáÖÛޒß×ìےÞÛÖ۞’ÖáÝáàÕגåגàן ÕÚÓޒèëØáæÛæ’è’âÞÓèÝVÕڒç’ÔÓìaà瞒ÖáåVÚޒ åÝçæ×_àa’âáâçÞÓäÛæ렒½ÖëÔë’ßbÞےÝáßçŸ àÛåæa’Öáåæ’áÖèÓÚë’Ó’è’Þaæb’£«¨ª’èëÚÞVåÛÞے åèáÔáÖàa’èáÞÔ랒æÓݒÔë’Üגè’_×Þג咶çԟ _×Ý×ߒßáàV’Û’èëÚäVÞÛ  ÆÓÝÚÞג ÖÓÞ×ÝᒠÜjæ’ ¶çÔ_×ݒ åג åèß’ ćåáÕÛÓÞÛåß×ߒ å’ ÞÛÖåÝáç’ æèVjú’ ßᐟ àV’ ÓÞג Óàے à×ÕÚæbÞ ’ ÂäÓèÖç’ ç’ åג àÛÝÖᒠà×Öáìèj ’ ÂäӐåÝa’ ÜÓäធ âáåÞ×Öàj’ ×êâן äÛß×à枒 Ýæ×䍒 ßbޒ ‚ÓàÕے åáÕÛÓÞÛåßçå’ ìÓÕÚäVàÛ枒 æáæې’ âäVèb’ åÝáà_ÛÞ᠒ ÅáèbæŸ åÝV’ èáÜåÝӞ’ å’ âáßáÕj’ ÖÓނjÕڒ ì×ßj’ ÈÓäŸ ‚ÓèåÝa’ åßÞáçè랒 ìÓ_ÓÞӒ ¤£ ’ åäâàӒ £«¨ª’ áÔåÓìáèÓæ’!×åÝáåÞáè×àåÝ᠒¶çÔ_×ݒÓàے ÖÓނj’ÝáßçàÛåæa’à×èëìèÓÜj’àVäá֒ݒá֟ âáä瞒àÓáâÓÝ 

ÀӒ¼³¿Ç’åגå×ìàVßÛÞӒåגåèß’ÔçÖáçŸ Õjߒ ßç×ߞ’ ÝáàæäÓÔÓåÛåæáç’ ¿ÛÞÓà×ߒ ÂÛÞÓä×ߞ’ Ýæ×䍒 è’ ´äàb’ ÖáåæçÖáèVèÓޒ Ӓâá’àVèäÓæç’Öá’ÂäÓÚë’ìÓßjÛޒâäVèb’ÖᒠÖÛèÓÖÞӒ¼ÛjÚá’ÅçÕÚaÚá’Ó’¼ÛjÚá’FÞÛæäÓ ’ ć¶áßÞçèÛÞےÜåßגåמ’×’åגè×ìß×ß× ’ ¼×ÞӒ Üå×ߒ å’ àjߒ ÖᒠÂäÓÚ랒 ÝÖג ßb’ â០ìèÓޒ àӒ áÔbÖ ’ Â䍒 åے ÓÞג ßçåj’ è’ Å×ßӟ Øáäç’àbÕá’èëjÖÛæžú’èëâäVèj’å’†åßbè×ß ’ ć½Ö됒 Üåßג âۂÞے ÖáèàÛæž’ àӒ Ü×èۂæے åæVޒÜ×Ö×àž’Öäçڍ’å×Öbޒç’âÛÓàӒӒÕÚÞÓ⒠å’ÝàjäÝ×ߒè’ÚÞ×ÖۂæÛ ’³’ÂÛÞÓä’jÝV¬’ćÆÓݒ Üå×ߒèVߒâÛè×Öޒæç’ìâbèÓ_Ýç’ì’´äàÓ ú È×Þݍ’ âbè×Õݍ’ äáìåÓڒ æ×ÚÖë’ â×ÔÛޒ

ےèäÓìà’Ôäàbàåݍ’ÖÛÓÞ×Ý栒ȒÅ×ßÓØ០äç’ àӂÞے àáèáç’ ÚèbìÖ砒 ć¶áßӒ ì’ æáÚᒠÔëޒ ßÓÞa䠒 ¼×ÖÛàV’ ÖÕ×äӞ’ Ӓ Ýáß×ÖÛÓà枒 ÓÞג è’ _×äè×àÕے Üå×ߒ åג èÖÓÞӒ Ӓ è’ ìVj’ £«¨¢’àÓåæáçâÛÞӒÖá’ÖÛèÓÖÞÓ ú ³’âÓݒ琒æᒂÞá’äVì’àӒäV젒Âäèàj’è×ÞÝa’ ÚÛæë’ å’ ½ÓäÞ×ߒ ¹áææ×ߒ Ӓ ÉÓÞÖ×ßÓä×ߒ ¿Óæç‚Ýá瞒 ÝäVæÝa’ Ûàæ×äß×ììá’ å’ ÖäçŸ Úß’ Üß×àáèÓàß’ Ӓ ½ÓäÞ×ߒ FæbÖäß’ è’ ÖÛèÓÖÞג ÄáÝáÝធ àVèäÓæ’ ÖᒠÅ×ßÓØ០ä瞒è’äáÕג£«¨¦’âäèàj’ìÞÓ捒åÞÓèjݒšÖÓޟ ‚j’ ìjåÝÓÞӒ è’ Þ×æ×Õڒ £«¨©’ Ӓ £«©£›ž’ Ü×ÖàӒ ì’ †åæ×ÖàjÕڒ äáÞj’ è’ Öà×å’ Üې’ Þ×Ù×àÖVäŸ àjߒþÞß璾×ìÕì“çÜæk֓ÞßÔåÜáØ獠   ćÌâá_VæÝç’Üå×ߒåےèŒÔ×Ւà×âÛâÓÖӟ ÞӒåÞÓèàV ’CjÝÓÞےá’ßàb¬’Æá’ÜגæӒÚáÞÝӒìג Å×ßÓØáä砒 ³’ âáìÖbÜے 琒 Üå×ߒ âáâäèa’ åÞë‚×ÞӞ’ Ú×Þמ’ ÂÛÞÓäÝÓ ’ ³’ ÝÖ됒 Üå×ߒ âÓݒ àӒÝáàÕ×äæb’è’¾çÕ×äàbž’ÝÖגÜå×ߒæÛÝäVæ’ ìӒå×Ôáç’ìâjèÓÞӞ’×’Ýá_ÝӒà×àj’â×咚âjŸ å×t’¶â“ÝؓßWæÞԞ’Ýæ×äáç’è’áäÛÙÛàVÞגìâjŸ èÓޒà×Üèbæ‚j’ÛÖáޒÂÛÞÓäáèa’·ÞèÛå’Âä×åÞ×뛞’ èÛÖbÞӒ ÞÛÖے ßVèÓæ’ åÓÝÓßӒ àÓ֒ ÚÞÓèá瞒 èbÖbÞӒÜå×ߞ’×’åגàbÕá’ÖbÜמú’èìâáßjŸ àV’ÂÛÞÓäáèV  ’

ßàáÚá’ÖÓނjÕڒÞ×æ’Õ×åæáèÓ栒ÁâÞ×æÓ_Ýë’ å’æ×ÚÖ×܂jߒäאÛß×ߒÓÞגßbÞӒےì’ÜÛàÕڒ ֌èá֌ ’ »’ ÝÖ됞’ âäÓèÖӞ’ _Óåæᒠà×ìÓè۟ àbàb  ć¼×Öàáç’ Üåßג æ×ÔӒ ÚäVÞے àӒ âÞáèVäŸ àb’âáÝ×ä’á’ÖbæåÝa’â×àjìמ’Õá’èëâÓÖÓÞë’ ÜÓÝá’Ôáà렒ÀbÝÖá’àVå’çÖÓޒӒßë’ßçå×Þے Ӑ’àӒJȒ½Å! ’ÉÓÞÖӒåגàӒæá’èëÝӂÞÓޒ ӒàÛÝÓߒàׂ×Þ ’½Óä×ޒ¹áææ’ßےjÝÓޞ’Ó„’Úᒠà×ÕÚVߒ ßÞçèÛ枒 ӄ’ åג æÓߒ à×äáì_jÞjߞ’ Ü×à×’ åג äáì_jÞÛޒ áࠒ CèÓޞ’ Ӑ’ Üå×ߒ ÖᒠàbܒÝáâÓÞӒâá֒åæáÞ×ß ’ÀÓÝáà×Ւæá’Ö០âÓÖÞá’æÓݞ’×’ÉÓÞÖӒà×åßbޒäáݒÝäáßb’ ÖÛèÓÖÞӒ Óàے ÝáàÕ×äæáèÓæ’ Ó’ àÛÝÖá’ ì’ àVå’ à×åßbޒÖá’æ×Þ×èÛìגӒàӒæÛæçÞàj’åæäÓàëžú’ èëâäVèj’琒âá’Þ×æ×Õڒ咆åßbè×ß ’Åæ×Üàb’ æÓݒà×ÔëÞӒìÓÖáÔגÓàےå’Õ×àìçäá砒ÆӒ Üj’ æ×ÔӒ èë_jæÓÞӒ è’ âjåàÛ_Õג ¶â“ Ýؓ ßWæÞԒ è×䂒 ć³äßåæäáàْ à×Ôëޒ Äçåú ’ ¼×à×’ Üے ìâjèÓÞӒÖVޞ’ÜÓݒjÝVž’ßbÞӒæá’âäáåæb’ìӟ þêáèÓàa  ć³’ Úà×֒ Ôëޒ ìVÝÓì’ àӒ _æäàVÕæ’ Öàj ’ ¼åáç’ æᒠÚÞáçâáåæ۞’ Ӓ âÛæáߒ åے _Þáèbݒ âÛâÓÖÓޒ ÜÓÝᒠáÖÔáÜVž’ ×’ æᒠÖáÝVìÓޒ â×å’æ×à’ìVÝÓì’ìÓìâjèÓæ ú ’

ÁåáÔàj’ Ûèáæ’ æÓݒ †åâb‚à’ à×ÔëÞ ’ ǐ’ è’ äáÕג £«¨¤’ Ü×Üj’ ß琒 ¿ÛÞÓà’ ÂÛÞÓä’ ×ß۟ ÙäáèÓÞ ’ ćÅëàáèے ÔëÞے æے ßbåjÕמ’ ÝÖ됒 áÖÜ×ޒ å’ ÖÛèÓÖÞ×ߒ Åâ×ÜÔÞӒ Ӓ ºçäèjàÝӒ ÖᒠÌVâÓÖàjÚᒠÀbß×ÕÝӒ Ӓ FèÕÓäåÝÓ ’ Áà’Ü×ÖÛà’åגà×èäVæÛޞú’èëåèbæÞÛÞӒè’â០ÓÖç’!×åÝa’æ×Þ×èÛìגǀÜáWÖçW“ÞâàáÔçÔ ’ ćÀ×ÖÓޒßےæá’ÓàےåVߒèbÖb枒ÖáìèbÖbÞӒ Üå×ߒåגæá’á֒¿ÛÞá‚×’½ÛäåÕÚà×äÓ ú’ ½èŒÞے æáßçæᒠáÝÓߐÛÝç’ à×ßáÚÞӒ

½áÞáèÓÞë’á’àj’ÓÞגےÜÛàa’ÚÛåæáäÝë’Ó’ßà០Úá’ ì’ àÛÕڒ è×ÞÛÕג âÛÝÓàæàjÕÚ ’ ćȂÛÕÚàے _×ÝÓÞے åÝÓàÖVÞ렒 ³Þג à×ÔëÞ랒 æÓݒ åے Üג èëߍ‚Þ×ÞÛ ’ À×Üâäèג Üå×ߒ â䍒 æÓà_۟ ÞӒ å’ ÉÓÞÖáç’ è’ ÔÓäç’ àÓÚV’ àӒ åæáÞמ’ âÓݒ Üå×ߒâ䍒ìÓåגå’ÉÓÞÖáç’Ó’½ÓäÞ×ߒå’á֟ âç‚æbàjߒ âá_çäÓÞے äçåÝáç’ Ö×Þ×ÙÓÕÛ ’ ½Óä×ޒßbޒìâjèÓæ’ÆÓߞ’ÝÖג‚çßj’âäáç֒ ӒÉÓÞÖӒ³’ÕVÝV’Ó’ÕVÝV ’CjÝÓÞӒÜå×ߒå۞’ ӄ’ åے è‚ÛÕÚàے æäÚàáç’ àáÚáçžú’ èëâäVèj ’

¾c÷¿ĹĨĪÜøÜĴõĹÜ

¤ĠÆķĨ¿ĨċĂûøIJĴķ

««

osudový okamžik Projev k pracujícíMU lidu 17. srpna 1968 první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček ještě spokojeně rozmlouval k zaměstnancům pražského podniku Avia. Za čtyři dny přijely tanky.

44

1

osudový okamžik

19

Alexander Dubček Dvojí smrt legendy Jako symbol zemřel Dubček v srpnu 1968. Pak dlouhých dvacet let mlčel. Nový návrat po listopadu 1989 nebyl takový, jaký si představoval. Ale zoufale se snažil. Vzkřísit vlastní legendu už nestačil. Jako člověk zemřel na podzim 1992 po tragické nehodě na dálnici. LUBOŠ PALATA

D

vacátého prvního srpna 1968. Alexander Dubček, nejpopulárnější československý politik od dob Beneše a  Masaryka, zažívá největší zklamání svého života. Sovětský svaz, země, v níž prožil s  rodiči, zapálenými komunisty, před válkou mládí, nejdříve v  orientálním Biškeku a  pak ve městě Gorkij, země, která z něj studii v Moskvě v 50. letech udělala komunistického funkcionáře a  politika, mu vrazil kudlu do zad. Jemu, kterému se během pražského jara povedlo něco mezi komunistickými vůdci zcela nevídaného. Uvolněním totalitního režimu, odstraněním cenzury, umožněním cestování na Západ, ale především tím, že se jako první šéf komunistů od února 1948 choval normálně, chodil mezi lidi, dokonce se nechal vyfotit v plavkách u bazénu, dosáhl skutečné popularity. Kdyby měli komunisté dost odvahy a v létě 1968 vyhlásili svobodné volby, tak by je v čele s Dubčekem možná i vyhráli. Takhle daleko jít Dubček se svým „socialismem s  lidskou tváří“ možná ale ani nechtěl. Pravdu už se nikdo nedozví. Pražské jaro, poslední experiment, který měl šanci socialismus zachránit, totiž právě skončilo. Sovětská vojska, s  pomocí dalších zemí Varšavské smlouvy, začala 21. srpna 1968 obsazovat Československo. Dubček ani další komunisté nevyzývají národ k odporu, naopak.

Foto ČTK

Je tohle konec?

Když se začíná 21. srpna rozednívat, přichází další dějství okupace. Před budovou pražského Ústředního výboru KSČ zastavuje černá volha sovětského velvyslanectví, která k budově navedla sovětské tanky a obrněné transportéry Tamanské divize. Dav Pražanů, jenž chce bránit „své komunisty“ vlastními těly, se rozestupuje, až když Sověti začnou střílet. Padají první mrtví. Dubček to sleduje z  okna. Nedokáže,

Svoboda. Na balkoně Melantrichu zpívá Dubček hymnu s Václavem Havlem a Martou Kubišovou.

nebo nechce utéct. Možná i proto, že si myslí, že není proč. „Beru vás pod svou ochranu,“ prohlašuje důstojník, který v čele parašutistů vtrhne do místnosti. Po kratším čekání a  snaze vyjednávat odvádí sovětský důstojník Dubčeka do obrněného transportéru. Odveze ho do Ruzyně, nikoli do věznice, ale na letiště. Tam nastupuje po dalším čekání do tupoleva, který nejdříve přistává v jižním Polsku a pak pokračuje do zakarpatského Užhorodu. Dubčeka a  část reformního vedení komunistů pozavírají do chatek rekreačního střediska. Dostávají deku a jakousi břečku k jídlu. Stávají se z nich vězni, vězni okupantů. Před půlnocí přijdou pro Dubčeka dva sovětští důstojníci. Donutí ho nastoupit do gazíku a  v  chladné srpnové noci odváží kamsi do lesa za město. Na plácku u nějaké řeky ho nutí vylézt. Dubček si myslí, že je konec. Příliš toho ví o době stalinismu, dobře ví, že přesně takto končily životy desítek, stovek, tisíců vysokých komunistů. Ale zároveň si říká, že to není přece možné, i šéfa maďarských komunistů za maďarské revoluce 1956 Imreho Nagye alespoň formálně odsoudili v tajném procesu, než

ho v roce 1958 „pro výstrahu“ pověsili. Po chvíli se ukáže, že Sověti mají jiné plány. Důstojníkovi zachrčí vysílačka a oni se vrátí zpátky do chatky. „To jsme se hezky provětrali,“ žertuje po cestě důstojník. Dubčekovi se zdá, že přežil vlastní smrt, ale možná by bylo lepší, kdyby ho tam ten sovětský důstojník popravil.

Ostudný odchod a tiché čekání

Důstojník by Dubčekovi ušetřil nejostudnější kapitolu života, která začne o  pár dní později podpisem kapitulačních Moskevských protokolů, pokračuje měsíci „demontáže“ pražského jara, vyvrcholí zavedením cenzury a  pendrekovým zákonem, jenž legalizuje potlačení protestů proti ročnímu výročí sovětské okupace 21. srpna 1969 vlastní československou armádou. Dubček je odstaven z čela strany i z funkce předsedy Federálního shromáždění. Přijímá ale ještě podřadnou trafiku – post velvyslance v Ankaře. Přichází rok 1970 a  Gustáv Husák a  jeho vedení má už moc pevně v rukou. Dubčeka už k ničemu nepotřebují. 45

NEMOCI NAVZDORY

Půlstoletí na jevišti V roce 2010 oslavila Eva Pilarová padesát let na scéně, ráda by ale přidala ještě dalších deset.

98

1

NEMOCI NAVZDORY

75

Eva Pilarová

Rakovinu předpověděla léčitelka Během šedesátých let soupeřila s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou o post nejoblíbenější zpěvačky v zemi. Nejtěžší boj ji ale čekal o tři desítky let později.

Prvního slavíka si vyzpívala už v roce 1964

ONDŘEJ REZEK

Z

ačátek její pěvecké kariéry připomínal kometu. Ačkoliv Eva Pilarová na přání rodičů vystudovala Vyšší hospodářskou školu, tajně se poté přihlásila na JAMU. Z  dvou set šedesáti uchazečů brali šest. „Ostatní měli učitele zpěvu, já měla odposlouchané opery, Fitzgeraldovou a Armstronga. Doma se z toho zhroutili, ale já nastoupila do přípravky,“ vzpomínala před sedmi lety v  rozhovoru pro LN. „Kdyby už tehdy byl obor muzikál, přihlásila bych se tam, ale byl tu jen operní zpěv. To byla jediná možnost, jak se něco naučit. Třeba dýchání, když se nadechnu, tak kapela už modrá, ale já můžu pořád zpívat.“ Školu ale nedokončila, již brzy totiž slyšeli její soprán s  tříoktávovým rozsahem ve slavném Semaforu.

Foto MAFRA – Michal Sváček, ČTK

Rozsah přebil dialekt

Na JAMU se seznámila se svým budoucím mužem, kontrabasistou Milanem Pilarem, který v  Brně dostudovával a po návratu do Prahy zamířil právě do divadla Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. „Domluvili jsme se, že se vezmeme. Jela jsem s  ním do Prahy, kde mě pozval na oběd. Prý si ale musí v  Semaforu něco vyřídit,“ vypráví s úsměvem. „Když jsme přišli dovnitř, na jevišti stál jeden, druhý seděl u piana a chlap s knírkem v hledišti. A Pilar říká: „Tak jsem vám přivedl tu zpěvačku z Brna.“ Velký pěvecký rozsah tehdy přebil

i výrazný brněnský dialekt. V Semaforu našli novou hvězdu. „Doma z  toho byl malér. Jediná dcera, a  komediant, ale v  červenci jsem se vdala a  v  září 1960 nastoupila do divadla.“ A pak už to šlo ráz na ráz. První velké hity s  Karlem Gottem a  Waldemarem Matuškou, krátké intermezzo s  druhým jmenovaným a  Karlem Štědrým v  divadle Rokoko, návrat do Semaforu, v roce 1964 první zlatý slavík (další získala v  letech 1967 a  1971), jedna z  ústředních rolí v  dnes již legendárním filmu Kdyby tisíc klarinetů... „Zpočátku jsem si vůbec nepřipadala slavná. Říkali o mně: To je ta holka ze Semaforu. Až později už jsem poprvé slyšela, hele, Pilarka. A  když jsem pak na koncertě v Lucerně, kde jsem třikrát za sebou zpívala, že kočka není pes (píseň Co je láska, kterou v originále zpíval největší idol Pilarové Elvis Presley), viděla lidi mávat sakama nad hlavou, věděla jsem, že se něco děje,“ vzpomíná Pilarová.  

mnoho dalších let cestovat. Opletačky s tehdejším režimem ale měla i z jiných důvodů. I  když, pravda, často nezaviněně. „Jednou jsme třeba hráli na plovárně poker o dětské peníze, co vypadaly jako bony. Někdo nás udal a my museli až na ÚV KSČ. Walda se na to vykašlal a nikam nešel. Karel Gott mi říkal, ať ho nechám mluvit, ať se tam nerozčílím, jenže se rozčílil on. Řval, až jsem do něj kopala pod stolem. Nakonec to dopadlo tak, že Walda nesměl rok kromě divadla ani koncertovat a  nikdo z  nás nesměl do televize a na titulní strany,“ vypráví už po letech s úsměvem. Stejně tak nebyla zadobře ani s cenzurou. Ta jí třeba vyčítala v  písničce Co je láska verš „Armstrong nebyl Rus“. Jenže ji zpívala dál, jak říká, měla to prostě zafixované. „A  hned byl zákaz na čtrnáct dní. Jsou to hlouposti, a  přitom si člověk připadal jako odbojář, že to dokázal přes ten zákaz zazpívat.“  

Osobní život tak úspěšný nebyl. Už v  roce 1962 její muž Milan Pilar emigroval. „Synovi byli tři měsíce, když odjel s  divadlem Spejbla a  Hurvínka do Západního Německa a  Švýcarska. On jediný se nevrátil,“ vysvětlila v pořadu České televize Třináctá komnata. „Nedal mi to ani sám vědět, dozvěděla jsem se to od Miloše Kirschnera.“ Kvůli tomuto okamžiku nemohla

Kolovaly o ní ale i jiné historky a mnoho z  nich velice pikantních. „Všichni čekali skandály. Ale nebyly, tak si je vymýšleli. Nejprve jsem prý tančila s Waldou v  baru nahá na stole, pak jsem prý zase s Waldou a Karlem s odpuštěním počurali ruskou delegaci. Karel měl zpívat Tam, kde šumí proud a Walda A cáká a cáká. Říkala jsem si, ať si všichni trhnou nohou,“ vypráví.

Zákaz televize

Drby a pomluvy

99

PŘEČTĚTE SI ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY ZNÁMÝCH OSOBNOSTÍ (POKUD NESEŽENETE V trafiCE, OBJEDNEJTE SI PŘES SMS) Stačí poslat SMS ve tvaru LN OS3B jmeno prijmeni ulice cislo mesto psc (vzor: LN OS3B jan novak jindrisska 16 praha 1 11000) na číslo 902 11 a my vám jej doručíme na uvedenou adresu. Edici 101 LN si můžete číst i ve svém iPadu a iPhonu. Aplikaci stahujte v AppStoru. Cena odeslané SMS podle běžného tarifu vašeho operátora, konečná cena za speciál, včetně poštovného a balného, je hrazena příchozí zpoplatněnou SMS ve výši 60 Kč vč. DPH. Službu technicky provozuje ATS, infolinka 776 999 199 (po–pá 9.00–16.00), www.platmobilem.cz.

LIDOVÉ NOVINY – NOVINY OSOBNOSTÍ