Početnost a hnízdní hustota rorýse obecného (Apus apus) v malém městě v jihozápadních Čechách v roce 2005

Erica, Plzeň, 13: 95–101, 2006

95

Libor SCHRÖPFER Holýšovský ornitologický klub, Husova 302, CZ-345 62 Holýšov, e-mail: [email protected]

Početnost a hnízdní hustota rorýse obecného (Apus apus) v malém městě v jihozápadních Čechách v roce 2005 Bestand und Brutdichte des Mauerseglers (Apus apus) in einer Kleinstadt in Südwestböhmen im Jahre 2005 Úvod Odhady velikostí populací jednotlivých ptačích druhů na pevně stanovených studijních plochách jsou důležitou součástí faunistické práce a je možno je využívat různým způsobem, zejména při stanovování konkrétních ochranářských opatření (JANDA et ŘEPA 1986). Mezi druhy u nichž stanovení odhadů přináší velké metodické problémy je také rorýs obecný (Apus apus) (GLUTZ von BLOTZHEIM 1980). I stěžejní česká ornitologická díla (ŠŤASTNÝ et al. 1997, HUDEC et ŠŤASTNÝ 2005) přiznávají obtížnost získávání údajů o hustotě, odhad existuje pouze pro celou ČR. Dalším faktem je, že koncem 90. let dvacátého století nebyly na našem území zaznamenány žádné zásadní změny početnosti (ŠŤASTNÝ et al. 1997). Tuto informaci však sami autoři uvádějí s určitou opatrností, protože přesné zjišťování početnosti je bez vyhledávání a mapování vlastních hnízdišť nepřesné (GLUTZ von BLOTZHEIM 1980, BECKER et FEDDERS 2004, ŠŤASTNÝ et HUDEC 2005). Dlouhodobé změny početnosti nejsou hlášeny ani ze střední Evropy, ani z přilehlých oblastí (BAUER et BERTHOLD 1996). Určitou výhodou zjišťování početnosti tohoto druhu je fakt, že dnes obývá téměř výhradně plochy zastavěné člověkem (výškové budovy, panelové domy, kostely, tovární haly, sklady apod.). Ve vesnickém prostředí se prakticky nevyskytuje (GLUTZ von BLOTZHEIM 1980, BECKER et FEDDERS 2004, GÜNTHER et al. 2005), hnízdění v doupných stromech je u nás vzácné (ŠŤASTNÝ et al. 1997). V tomto případě se tedy nabízí možnost pokusit se odhadnout velikost populace na předem stanoveném rozlohou nevelkém městském území. V hnízdní sezóně 2005 jsem se proto pokusil pomocí dvou metod zjistit skutečnou početnost rorýse velkého v jednom malém městě v jihozápadních Čechách. Popis sledovaného území Populace rorýse obecného byla sledována v hnízdním období 2005 ve městě Holýšov. Město leží v jihozápadních Čechách, jihozápadně od Plzně, zeměpisné souřadnice 49o35´ s. š. a 13o06´ v. d. na okraji Plzeňské kotliny a Švihovské vrchoviny (DEMEK et col. 1987). Leží na svahu se severozápadním sklonem v rozmezí nadmořských výšek 350 m (řeka Radbuza u závodu SVA) až 420 m (zástavba na jihovýchodním okraji města). Celková rozloha zastavěné plochy města byla pomocí map na stavebním odboru Městského úřadu v Holýšově odhadnuta na 75 ha. Město mělo k 30. 6. 2005 celkem 4650 obyvatel. V okolí města nejsou větší vodní plochy, městem protéká řeka Radbuza. Pro stanovení početnosti byly vybrány tři oblasti s předpokládaným výskytem rorýse obecného.

96

Erica, Plzeň, 13: 95–101, 2006

Plocha A: staré cihlové sídliště Na Výhledech. Rozloha ca 15 ha, rok výstavby 1940–1941. Celkem zde bylo sledováno 62 jedno- až čtyřvchodových domů. V sídlišti, které se rozkládá v jižních částech města, roste značné množství zeleně, zejména lípy (Tilia sp.) a také jeřáby ptačí (Sorbus aucuparia). Většina jednopatrových domů má šikmou taškovou střechu pod kterou je značné množství otvorů v dřevěných podhledech. Za těmito dřevěnými podhledy je relativně velký prostor pro stavbu hnízda a vyvedení mláďat. V průběhu 90. let dvacátého století došlo u některých domů k rekonstrukci, která měla většinou za následek znemožnění hnízdění. Plocha B: panelové sídliště Pod Makovým vrchem, škola, kulturní dům, sídliště Pod školou, mateřská škola. Rozloha ca 12 ha, plocha se rozkládá na severovýchodním okraji města a zasahuje do jeho centrální části. Škola a sídliště Pod školou byly postaveny v 50. letech dvacátého století, panelové sídliště v 70. a 80. letech a kulturní dům v 70. letech dvacátého století, mateřská škola pochází z počátku dvacátého století. Nabídka hnízdních příležitostí je pravděpodobně menší než u plochy A a velmi špatně se odhaduje. Sídliště Pod školou prošlo v 90. letech dvacátého století rekonstrukcí a je pro rorýse velmi pravděpodobně k hnízdění nepříliš vhodné. Roste zde také méně zeleně, zejména topoly (Populus sp.). Plocha C: závod SVA, kostel a přilehlé domy na starém náměstí ve spodní části města. Rozloha ca 8 ha, plocha se rozkládá v centrální části a zasahuje až na severní okraj města. Kostel je nejstarší stavbou ve městě, zástavba v jeho okolí pak ze začátku dvacátého století. Budovy závodu SVA pocházejí z počátku dvacátého století, některé budovy byly dostavěny a předělávány ve 30. a 40. letech dvacátého století. V celé oblasti je minimálně zeleně, především lípy. Na kostele a v továrních halách je zřejmě dostatečné množství míst pro hnízdění rorýse obecného. Z velké většiny jsou ovšem nepřístupné a ani se nedají (hlavně v továrních halách) vizuálně kontrolovat. Ostatní části Holýšova jsou pro hnízdění rorýse nevhodné. Jedná se o části města s rodinnými domky a vilami (většina staveb je maximálně jednopodlažní, značná část je zrenovovaná nebo postavená v poslední době), což neznamená, že zde nemohou hnízdit jednotlivé páry. Celkovou početnost rorýse v Holýšově však nemohou významně ovlivnit. Metodika Pro stanovení velikosti populace rorýse obecného v městě Holýšově (obr. 1) byly použity dvě odlišné metody. První vycházela z již popsaných doporučení a metod, které byly použity v Německu (HOLLÄNDER 1993, TIGGES 2003, BECKER et FEDDERS 2004). Metoda vychází z předpokladu, že zhruba 14 dnů po příletu rorýsi hnízdí. Ve střední Evropě by tedy od 20. května do zhruba poloviny června měl být ve vzduchu pouze jeden z partnerů, protože vejce jsou zahřívána nepřetržitě jedním z partnerů. V pozdních odpoledních a podvečerních hodinách se v okolí hnízdišť proletují hejna ptáků, kteří právě nezahřívají snůšku (SCHULZ 2000) a je tedy možné je sčítat. Na stanovených plochách jsem vytipoval sčítací body, které dle konfigurace zástavby slibovaly největší přehled. U plochy B jsem od druhého sčítání pozorovací bod změnil, proto je výsledek z 26. 5. na této ploše třeba brát s rezervou. Provedl jsem celkem 4 sčítání na stanovených plochách v termínech 26. 5., 2. 6., 14. 6. a 16. 6. 2005 v časovém rozmezí 20.30 až 21.40 hod SELČ. Jednotlivé zvolené

Schröpfer L.: Početnost a hnízdní hustota rorýse obecného (Apus apus) v malém městě… 97

Obr. 1: Mapa Holýšova s vyznačenými sčítacími body Abb. 1 Karte von Holýšov mit einzelnen Zählflächen

98

Erica, Plzeň, 13: 95–101, 2006

plochy byly sčítány ve střídavém pořadí, bylo sčítáno téměř až do setmění. Vždy jsem se snažil o současnou registraci maximálního počtu poletujících rorýsů. Na každém bodě bylo sčítáno 10–15 minut a do výsledku byla zahrnuta vždy maximální zjištěná hodnota na daném sčítacím bodě. Pouze 14. 6. bylo sčítáno po silném dešti, ostatní sčítací dny bylo pěkné, slunečné počasí bez silného větru. Druhou metodu jsem použil pouze u plochy A, sídliště Na Výhledech. Díky jednotnému typu staveb na ploše A bylo možné koncem hnízdní doby provést přesnou registraci obsazených hnízdních dutin. Kontrola byla provedena 26. 7. 2005. Bylo kontrolováno všech 62 domů v tomto sídlišti a u všech domů byla důkladně ze země prohlédnuta podélná část střechy, kde se vyskytují otvory vzniklé netěsností dřevěných prken pod vlastní střechou. Obsazené dutiny jsou charakteristické silným otěrem prken, který je způsobem vlétajícími ptáky a u většiny těchto dutin je na zemi pod obsazenou dutinou značné množství charakteristického trusu. Zejména podle jeho tvaru je možné odlišit otvory obsazené vrabcem domácím (Passer domesticus) nebo domácím holubem (Columba livia f. domestica). U některých domů jsem byl dokonce upozorněn obyvateli, že jim pod střechou hnízdí rorýs popř. „štíhlý černý pták, který neustále pronikavě křičí“. Výsledky získané touto specifickou metodou považuji za velmi přesné a tato metoda je také doporučována jako nejspolehlivější pro zjištění skutečného stavu tohoto druhu (GLUTZ von BLOTZHEIM 1980, JANDA et ŘEPA 1986). Hodnota zjištěná touto metodou je dokonce hodnotou minimální, protože není možné pomoci ní zachytit neúspěšná hnízdění. U zbylých dvou ploch nebylo možné z reálných důvodů (nepřístupnost pozemků, různé typy staveb, obtížné vyhledávání) tuto metodu použít. Výsledky Výsledky všech čtyř sčítání jsou uvedeny v tab. 1. Největší vyrovnanost výsledků byla zaznamenána u plochy C, kde pokud by byla vynechána hodnota ze 16. 6. pak by byl rozptyl hodnot opravdu minimální. To opravňuje k relativně přesnému odhadu 15–20 párů v okolí nejstarší části města a závodu SVA. Problematičtější byla situace u ploch A a B, které spolu přímo sousedí. Někteří rorýsi přeletují v rámci svého teritoria z Americké ulice (východní okraj sídliště Na Výhledech) až nad kulturní dům a panelové sídliště (vlastní pozorování). Zde byla použita druhá metoda přímého vyhledávání hnízd. Při kontrole sídliště Na Výhledech bylo 26. 7. 2005 nalezeno celkem 47 obsazených hnízdních dutin pod střechami obytných domů. I když vezmeme do úvahy, že některé dutiny mohly být obsazeny nehnízdícími ptáky, některé snad i vrabci domácími, mohly na druhou stranu některé uniknout mé pozornosti. Zajímavým výsledkem bylo sčítání ze 16. 6., kdy bylo napočteno celkem 56 rorýsů. Nedaleko sídliště Na Výhledech bylo pozorováno již skoro za soumraku hejno 40 vysoko kroužících rorýsů. Z počátku jsem myslel, že se jedná o nehnízdiče, ale ve světle sčítání obsazených hnízdních dutin je pravděpodobné, že se jednalo o hnízdící ptáky. Proto je možno vycházet z reálného předpokladu, že v sídlišti Na Výhledech hnízdí zhruba 45–50 párů rorýse obecného. Ve světle těchto faktů je pak pravděpodobné, že na ploše B hnízdí 20–25 párů. Minimální hodnota 14 rorýsů zjištěná dne 14. 6. mohla být způsobena deštivým počasím před sčítáním. Do celkových výsledků na všech plochách však mohou být zahrnuti i nehnízdící ptáci, kteří jsou součástí všech hnízdních kolonií rorýse (KAISER 1992). Jejich počet je ale velmi obtížně zjistitelný a proto i výsledné hodnoty zůstávají

Schröpfer L.: Početnost a hnízdní hustota rorýse obecného (Apus apus) v malém městě… 99

pouhými odhady, které tyto nehnízdící ptáky nutně zahrnují. Celkový odhad pro město Holýšov je 85–100 párů (tab. 1). Tab. 1 – Celkový odhad početnosti hnízdních párů rorýse obecného dle jednotlivých termínů sčítání Tabelle 1 – Gesamtschätzung des Mauerseglerbestandes (in Brutpaaren) nach einzelnen Zählterminen Plocha Fläche A

Plocha Fläche B

Plocha Fläche C

Celkem Gesamt

26. 5. 2005

16

21

20

57

2. 6. 2005

21

36

15

72

14. 6. 2005

28

14

16

58

16. 6. 2005

56

24

10

90

45–50

20–25

15–20

85–100

Datum

Celkový odhad Gesamtschätzung

Rorýsi nejsou ve městě rozšířeni rovnoměrně. Při pohledu na tab. 2 je zřejmé, že nejvyšší lokální hustoty dosahuje rorýs ve staré bytové zástavbě. Dostatečné množství vhodných hnízdních dutin je zcela zásadním, a zároveň také limitujícím, předpokladem jejich výskytu (BAUER et BERTHOLD 1996). Tuto podmínku plocha A velmi dobře splňuje. Na ostatních plochách byla hnízdní hustota výrazně nižší. Celková hustota pro celé město je pak 11–13 párů /10 ha. Tab. 2 – Průměrná hustota rorýse obecného v jednotlivých částech města a v celém městě Tabelle 2 – Durchschnittliche Brutdichte des Mauerseglers in einzelnen Stadtflächen und in der ganzen Stadt Odhad počtu hnízdících párů Schätzung des Brutbestandes

Průměrná hustota (páry/10 ha) Brutdichte (Paare /10 ha)

A (15 ha)

45–50

30–33

B (12 ha)

20–25

17–21

C (8 ha)

15–20

19–25

Holýšov (75 ha)

85–100

11–13

Plocha Fläche

Diskuse Rorýs obecný je ptačí druh u kterého se jeho početnost velmi obtížně zjišťuje (GLUTZ von BLOTZHEIM 1980, JANDA et ŘEPA 1986, BAUER et BERTHOLD 1996, TIGGES 2003, HUDEC et ŠŤASTNÝ 2005). Z území České republiky existuje

100

Erica, Plzeň, 13: 95–101, 2006

velmi málo údajů o početnosti nebo o hustotě tohoto ptačího druhu (HUDEC et ŠŤASTNÝ 2005). Proto jsou výsledky získané při tomto výzkumu cenné. Odhady získané pomocí kombinace dvou metod, která byla použita v této práci, patří k doporučovaným postupů (GLUTZ von BLOTZHEIM 1980, JANDA et ŘEPA 1986). Celkový odhad pro celou Českou republiku byl pro roky 1985–89 mezi 60 a 120 tisíci páry (ŠŤASTNÝ et al. 1997). Rozpětí těchto hodnot je relativně velké, což je zapříčiněno hlavně metodickými problémy při stanovování lokální početnosti. Je pravděpodobné, že při použití stejné metodiky (jako v této práci) ve větším počtu českých měst, by se daly odhady pro celou Českou republiku více zpřesnit. Největším metodickým problémem zůstává podíl nehnízdících ptáků v koloniích rorýsů (GLUTZ von BLOTZHEIM 1980, KAISER 1992, BECKER et FEDDERS 2004). Pomocí současných metod je prakticky nezjistitelný (KAISER 1992). Získat kvalifikované odhady pro stejně velké město jako Holýšov bylo velmi obtížné. Pro německé město Kiel (11362 ha) byl stanoven počet na 1568 párů (BECKER et FEDDERS 2004), pro Halle a okolí (77000 ha, z toho ca 3900 ha zastavěné plochy) bylo odhadnuto na 1500–2000 párů (SCHÖNBRODT et SPRETKE 1989), pro Lipsko a okolí (57372 ha) je odhad 3000 až 5000 párů (Staatliches Umweltfachamt Leipzig 1995), pro Berlín (89200 ha) pak 8000 až 22000 párů (OTTO et WITT 2002). V pražském atlasu odhad bohužel chybí, bude však určitě v řádu tisíců párů (FUCHS et al. 2002). Z tohoto pohledu patří město Holýšov k oblastem s vysokým počtem hnízdících rorýsů. Bylo by velmi vhodné pokusit se sledovat dlouhodobě vývoj populace tohoto druhu na území města, protože práce věnující se tomuto problému jsou relativně vzácné (LOSKE et al. 2001). Z hlediska hnízdních hustot jsou získané výsledky také velmi zajímavé. Údaje z Čech jsou opět nepočetné a pohybují se v rozmezí mezi 0,8–8 párů/10 ha (ŠŤASTNÝ et al. 1997). Tak např. ŘEPA (1985) udává ze srovnatelně velkého města na Tachovsku hustotu 2,5 páru/10 ha. V Německu bylo v Berlíně v centru zjištěno 10,8 revírů/10 ha (SCHULZ 2000), ze stejného města ze sídliště se starou bytovou zástavbou udávají FRÄDRICH et OTTO (1984) pak dokonce 14,5 revírů/10 ha. Ve světle těchto hodnot jsou pak hustoty zjištěné v Holýšově extrémně vysoké. Město Holýšov bylo na začátku 21. století domovem relativně početné populace rorýsa obecného. V některých částech města zde tento druh dosahoval nezvykle vysokých hnízdních hustot. V budoucnu je plánováno další sledování tohoto druhu, tak aby mohly být zachyceny trendy ve změnách početnosti a hnízdní hustoty. Český pták roku 2004 (VAŠÁK et RAJCHARD 2004) si to určitě zaslouží. Zusammenfassung Im Juni und Juli 2005 wurde der Mauerseglerbestand in Holýšov, einer Kleinstadt in Südwestböhmen (49.35 N 13.06 E) mit Hilfe von zwei Methoden ermittelt. Die Stadt (75 ha) wurde in drei verschiedene Flächen geteilt, die für die Mauersegler geeignet waren. Fläche A: 15 ha, Altbauwohnviertel, Baujahr 1940–1941, mit vielen Nistmöglichkeiten unter den Dächern. Fläche B: 12 ha, Plattenbauwohnviertel mit der Schule und einem Kulturhaus, Baujahr 1950–1985, weniger Nistmöglichkeiten als bei der Fläche A. Fläche C: 8 ha, Kirche und Umgebung, alte Fabrik, Baujahr 1900–1930, wahrscheinlich gute Nistmöglichkeiten. Zum einen wurden an 4 Abenden (26. 5., 2. 6., 14. 6. und 16. 6. 2005) die fliegenden Mauerseglertrupps beim Sonnenuntergang gezählt (Ergebnisse in der Tabelle 1), zum anderen wurden auf der Teilfläche A die besetzten Höhlen am 26. 7. 2005 gezählt. Die Zählung ergab 47 besetzte

Schröpfer L.: Početnost a hnízdní hustota rorýse obecného (Apus apus) v malém městě… 101 Höhlen. Die Schätzungen der Mauerseglerbrutdichte in Holýšov gibt die Tabelle 2 wider. Vor allem im Altbauwohnviertel war die Brutdichte extrem hoch. Die beiden Methoden und Ergebnisse werden am Ende der Arbeit diskutiert und mit anderen Arbeiten verglichen.

Literatura BAUER H. G. et BERTHOLD P. (1996): Die Brutvögel Mitteleuropas. Bestand und Gefährdung. – 715 p., AULA-Verlag, Wiesbaden. BECKER T. et FEDDERS H. (2004): Brutbestandserfassung des Mauerseglers (Apus apus) in Kiel 2000. – Corax, 19 (3): 245–253. DEMEK J. et col. (1987): Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon České socialistické republiky. – 584 p., Academia, Praha. FRÄDRICH J. et OTTO W. (1984): Siedlungsdichteuntersuchung in Berliner Altbauwohnvierteln 1977. – Pica, 9: 113–124. FUCHS R., ŠKOPEK J., FORMÁNEK J et EXNEROVÁ A. 2002: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy. – 320 p., ČSO, Praha. GLUTZ von BLOTZHEIM U. N. (ed.) (1980): Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Band 9: Columbiformes – Piciformes. – Akademische Verlagsgesellschaft, Wiesbaden. GÜNTHER E., HELLMANN M. et NICOLAI B. (2005): Baumbrütende Mauersegler Apus apus - Relikte uralter Waldqualitäten? – Vogelwelt, 125: 309–318. HOLLÄNDER R. (1993): Zum Brutbestand des Mauerseglers in Osnabrück 1990–92. – Naturschutz Informationen (Osnabrück) 9, Sonderheft Ornithologie: 60–64. HUDEC K. et ŠŤASTNÝ K. (eds.) (2005): Fauna ČR. Ptáci 2/II. sv. 29/2. – Academia, Praha, p. 577–1204. JANDA J. et ŘEPA P. (1986): Metody kvantitativního výzkumu v ornitologii. – 158 p., SZN, Praha. KAISER E. (1992): Populationsdynamik einer Mauersegler – Apus apus Kolonie unter besonderer Berücksichtigung der Nichtbrüter. – Vogelwelt, 113: 71–78. LOSKE K. H., EICKHOFF W. et ULITZKA H. (2001): Bestandsentwicklung des Mauerseglers Apus apus in Anröchte/Mittelwestfalen von 1989 bis 2000. – Vogelwelt, 122: 351–355. OTTO W. et WITT K. (2002): Verbreitung und Bestand Berliner Brutvögel. – Berliner ornithologischer Bericht, 12, Sonderheft: 1–256. ŘEPA P. (1985): Složení ptačích synuzií ptáků v malém městě Boru (jihozápadní Čechy). – Sborn. Západočes. Muz., Plzeň, Přír. 56: 1–9. SCHÖNBRODT R. et SPRETKE T. (1989): Brutvogelatlas von Halle und Umgebung. – 136 p., Rat der Stadt Halle. SCHULZ W. (2000): Zur Siedlungsdichte und Nistökologie des Mauerseglers (Apus apus) in Berlin-Mitte 1999. – APUSlife 2404, ISSN 1438–2261, http://www.commonswift.org/ 2404SchulzW.html Staatliches Umweltfachamt Leipzig (1995): Brutvogelatlas der Stadt und des Landkreises Leipzig. Materialien zu Naturschutz und Landschaftspflege. – 137 p., Leipzig. ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. et HUDEC K. (1996): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985–1989. – 457 p., H & H, Jinočany. TIGGES U. (2003): Die Bestandserfassung von Mauerseglern. http://www.commonswift.org/ swift_censusing_german.html VAŠÁK P. et RAJCHARD J. (2004): Pták roku 2004 Rorýs obecný. – 12 p., ČSO, Praha.