Početní růst obyvatelstva Země jako globální problém Country numerical population growth as a global problem

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra občanské výchovy

Početní růst obyvatelstva Země jako globální problém Country numerical population growth as a global problem

Závěrečná práce

Brno 2012

Autor práce: Mgr. Jana Šejnohová

OBSAH ÚVOD …………………………………………………………………………………...3 1. GLOBÁLNÍ PROBLÉMY ………………………………………………………….4 1.1. ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ ………………………………………………………………..4

2. RŮST POČTU OBYVATELSTVA ………………………………………………...7 2.1. PŘÍČINY RŮSTU POPULACE …………………………………………………………..9 2.1.1. PORODNOST A ÚMRTNOST ………………………………………………………….11 2.2. DŮSLEDKY ENORMNÍHO NÁRŮSTU POPULACE ………………………………..11 2.2.1. RŮST POPULACE V ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH …………………………………….12 2.2.2. PROBLÉMY TÝKAJÍCÍ SE POPULAČNÍ EXPLOZE ………………………………...13 2.2.3. PROBLÉMY RŮSTU OBYVATELSTVA VE VYSPĚLÝCH ZEMÍCH ………………20

3.VODA – ZDROJ ŢIVOTA A SMRTI ……………………………………………..22 3.1 GLOBÁLNÍ PROBLÉMY ZPŮSOBENÉ VODOU …………………………………….22 3.2. NEDOSTATEK NEZÁVADNÉ VODY …………………………………………………24 3.2.1. NÁSLEDKY NEDOSTATKU NEZÁVADNÉ VODY …………………………………25 3.3. PROBLÉM NEDOSTATKU NEZÁVADNÉ VODY V MONGOLSKU ……………...27 3.3.1. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY MONGOLSKA ………………………………………………27 3.3.2. OBYVATELSTVO MONGOLSKA ……………………………………………………..28 3.4. PŘÍKLAD ŘEŠENÍ NEDOSTATKU PITNÉ VODY …………………………………..29 3.4.1. PROJEKT OBECNĚ ……………………………………………………………………...29 3.4.2. PŘÍKLAD PROJEKTU REALIZOVANÉHO V OBLASTI ……………………………..30

DIDAKTICKÉ TRANSFORMACE ………………………………………………….35 ZÁVĚR …………………………………………………………………………………36 POUŢITÁ LITERATURA ………………………………............................................37

2

Úvod Růst počtu obyvatel na Zemi je jedním z globálních problému lidstva. Nejen v poslední době je to v velice aktuální téma, které postihuje celou planetu, i kdyţ v jednotlivých regionech světa poměrně odlišně. V některých oblastech světa se populace rozrůstá enormní rychlostí, coţ sebou přináší další problémy, jako jsou zvyšující se nároky na potraviny, vodu, suroviny atd. V první části se práce zaměřuje na globální problémy, jejich stručné vysvětlení a rozdělení. Poté je blíţeji rozebrána problematika populační exploze, její příčiny a důsledky. Po konzultaci jsem se v poslední části práce zaměřila na problém nedostatku pitné vody ve světě. Jsou zde uvedeny komplikace související s vodou, konkrétněji s nedostatkem nezávadné vody. Nakonec práce jsem uvedla příklad projektu, který se snaţí právě nedostatek vody řešit. Tento projekt se bude realizovat letos v Mongolsku, tudíţ je to aktuální způsob řešení, který se aplikuje při zmírňování následků nedostatku vody.

3

1. Globální problémy Podle Zprávy o stavu světové populace 2011, zveřejněné Fondem OSN, je na Zemi uţ 7 miliard lidí. Jejich počet se kaţdým dnem zvyšuje. Nejrychleji roste populace v Asii. Zatím v počtu obyvatel vede Čína, má rekordní miliardu a 300 milionů, brzy ji však ale asi předběhne Indie. Navíc se většina expertů shoduje, ţe populační exploze čeká také Afriku. Většina lidí naší planety ale nemyslí na ochranu ţivotního prostředí, ovzduší, vody, půdy, nebo na záchranu deštných pralesů. Z toho potom plynou problémy, které přesahují regionální hranice, zasahují celý svět, globální problémy. Přitom právě globální problémy se týkají celé civilizace a dají se řešit pouze celosvětovým úsilím.

1.1. Základní rozdělení Základní otázkou je, kolik globálních problémů je v současné době potřeba řešit. Hovoří se o několika globálních problémech, JENÍČEK (2003) je dělí do 3 hlavních skupin: I. Intersociální problémy vznikají ve vzájemných vztazích mezi lidmi. Tyto problémy souvisí s konfliktem mezi různými společenskými a ekonomickými skupinami a systémy: 

problém války a míru ( nevyjímaje pravděpodobné jaderné, chemické a biologické konflikty),



problém zaostalosti (sociálně ekonomické) měně rozvinutých (rozvojových) zemí: těmto zemím, které v minulosti byly většinou klasické kolonie nebo polokolonie, se snaţí pomáhat ODA (oficiální rozvojová pomoc),



problém mezinárodní zadluţenosti: problémem je stále se prohlubující dluhová krize rozvojových zemí, která trvá od roku 1982; navíc ze zemí, kterých se zadluţenost týká, neustále „odtéká“ čistý kapitál zahraničním firmám, které tyto země v podstatě čím dál víc vysávají; existují iniciativy, které se snaţí, aby byly všechny dluhy rozvojovým zemím odpuštěny,



problém změn mezinárodních ekonomických vztahů: snaha dostat zboţí z rozvojových států na trhy vyspělých zemí (např. organizace Fair trade), úsilí o spravedlivější pravidla pro obchod a oddluţení chudých zemí.

4

II. Antroposociální problémy se týkají budoucnosti člověka: problémy sociální, humanitární a kulturní. Mnohdy se souhrnně mluví o problému budoucnosti člověka, který se pak dále dělí na: problém absolutní chudoby: mezinárodně stanovenou hranicí chudoby je příjem ve výši 1 amerického dolaru na den; problémem je ţe přes 1,2 miliardy lidí ţije s příjmem niţším, dokonce polovina obyvatel Země ţije za méně neţ 2 dolary denně, problém šíření epidemií a drogových závislostí: epidemie AIDS (na světě podle odhadů ţije 34 milionů HIV pozitivních včetně 2,5 milionu dětí, sniţuje se však úmrtnost na AIDS, díky novým, dostupnějším lékům) a dalších onemocnění (cholera, malárie, tyfus, tuberkulóza), zmutované viry chřipky, masové rozšíření drog v Evropě (na světě více neţ 200 milionů lidí uţívá nezákonné drogy), do této kategorie patří také pití alkoholu a kouření cigaret, coţ jsou nejrozšířenější drogy na světě, problém terorismu: tento problém neustále rozdmýchávají nadnárodní a politické konflikty: např. Kosovo, Čečensko, Izrael, Severní Irsko, tzv. Svatá válka (dţihád) a oproti tomu tzv. válka proti terorismu, problém nekontrolované mezinárodní migrace: problém běţenců, uprchlíků před válkou, tzv. vnitřních uprchlíků a problém ekonomické migrace, problém nerovného přístupu ke vzdělání, zdravotnické péči, bydlení, lidským právům apod.: přibliţně 113 milionů dětí nemá přístup ani k základnímu vzdělání,

III. Ekosociální problémy jsou následkem

narušených vazeb mezi přírodou a lidskou

společností: 

populační problém: Populační problém je jeden ze základních globálních problémů, kterému musí čelit dnešní, ale zejména také budoucí společnost. Počet obyvatel Země se neustále zvyšuje. První miliardy dosáhlo lidstvo v roce 1804, druhé v roce 1927 (za 123 let), třetí v roce 1960 (za 23 let), čtvrté jiţ po 14 letech v roce 1974, páté v roce 1987 (po 13 letech), šesté v roce 1999, to znamená po 12 letech a zatím poslední sedmé v roce 2011, také po 12 letech (původně se ale počítalo aţ s rokem 2015); kaţdý rok se počet obyvatel planety Země zvýší o zhruba 80 milionů, v roce 2050 má na Zemi ţít 8,9 miliard lidí a koncem 21. století 10 - 14 miliard lidí, otázkou je, zda nás v takovém počtu planeta uţiví,

5

Graf 1 Vývoj světové populace v letech 1800 – 2011, projekce do roku 2050

Zdroj: http://www.unfpa.org/swp/



potravinový (nutriční) problém: nedostatek potravin, kterým trpí 852 milionů lidí, se netýká jen Afriky, ale také dalších kontinentů, kaţdým rokem umírá hladem přes 5 milionů dětí; s tímto problémem souvisí také nedostatek pitné vody, nebo její špatná dostupnost, 1,1 miliardy lidí v rozvojových zemích nemá dostatečný přístup k vodě a 2,6 miliardám lidí chybí alespoň základní hygienické zařízení (s nedostatkem čisté vody souvisí řada nemocí, které jsou v mnoha případech smrtelné),



surovinový a energetický problém: problém neobnovitelnosti zdrojů surovin, předpokládá se, ţe v letech 2050 - 2100 budou vytěţena všechna zatím známá naleziště ropy, řešením je recyklace surovin, úsporná opatření, nutnost přechodu na obnovitelné zdroje energie( slunečná, větrná a jaderná energii), ekologický problém: globální oteplování, zeslabování ozónové vrstvy, skleníkový efekt, ohroţení globálními klimatickými změnami, zvednutí hladin oceánů a moří (téměř 40 % světové populace hrozí zaplavení jejich území), nedostatek zdrojů surovin vedoucí ke konfliktům a válkám.

6

2. Růst počtu obyvatelstva V předchozí kapitole jsme si nastínili, jaké problémy jsou v dnešní době povaţovány za celosvětové, globální. Samozřejmě existuje spoustu dalších klasifikací, ale cílem mé práce není popsat všechny globální problémy, nýbrţ zaměřit se na jeden konkrétní a to populační explozi. K obrovskému nárůstu populace došlo ve druhé polovině minulého století. Tehdy přírůstek obyvatel dosahoval aţ dvou procent ročně. I kdyţ současný přírůstek činí 1,1 procenta ročně, představuje populační exploze jeden za základních globálních problémů. V kaţdé minutě se na světě narodí asi 250 dětí a zároveň 100 lidí zemře. Graf 2 Roční přirozený přírůstek obyvatelstva v období 1975−2005 a odhad na období 2005−2015 3 2,5 2 1,5

1975-2005

1

2005-2015

0,5

OECD

Střední a Východní Evropa

Subsaharská Afrika

Jižní Asie

Latinská Amerika a Karibik

Východní Asie a Tichomoří

Arabské státy

-0,5

Nejméně rozvinuté země

0

Zdroj: www.rozvojovka.cz (vlastní zpracování)

Růst počtu obyvatelstva není rovnoměrný. Za celkovými údaji se skrývají značné regionální rozdíly, na jedné straně rozdíly ve změnách početního stavu populace, na straně druhé v kvalitě ţivota. Podstatný rozdíl se ukáţe při srovnání situace v rozvinutých zemí a ve většině zemích rozvojových. V Evropě dochází k úbytku obyvatelstva, zatímco v Africe země dosahují průměrně skoro 2,1 procentního přírůstku.

7

Obrázek 1 Mapa zemí podle stupně vyspělosti (dle OSN, 2004)

S

V ys p ělé ze m ě M é n ě v ys p ě lé z em ě N e jm é n ě v y sp ě lé z e m ě C h yb í da ta

0

2500

5000 K m

Zdroj:www.rozvojovka.cz

Podle střední prognózy, kterou zveřejnilo OSN v roce 2006 se počet obyvatel Země zvýší z 6,6 miliard v roce 2007 na 9,2 miliard v roce 2050, s tím, ţe naprostá většina přírůstku, asi 2,5 miliardy, bude připadat na rozvojové země. V této nejpravděpodobnější variantě se počítá s poklesem plodnosti v rozvojových zemích. V současné době v těchto zemích připadá v průměru 2,7 dítěte na jednu ţenu, v roce 2050 se předpokládá sníţení na 2 děti. Kdyţ ale k této předpokládané změně nedojde a reprodukční poměry zůstanou v rozvojových zemích na současné úrovni, bude růst značně vyšší a počet obyvatel na Zemi v polovině 21. století dosáhne dvanácti miliard.

8

Tabulka 1 Úhrnná plodnost v jednotlivých regionech (počet dětí na 1 ţenu) Region

1970-1975

2000-2005

Nejméně rozvinuté země

6,6

4,9

Arabské státy

6,7

3,6

Východní Asie a Tichomoří

5,0

1,9

Latinská Amerika a Karibik

5,0

2,5

Jiţní Asie

5,5

3,2

Subsaharská Afrika

6,8

5,5

Střední a východní Evropa

2,5

1,5

OECD

2,6

1,7 Zdroj : www.rozvojovka.cz

2. 1. Příčiny růstu populace Většina populací ţivočichů se zvětšuje (popřípadě zmenšuje) v závislosti na dostupnosti zdrojů potravy, úkrytu, partnerů pro rozmnoţování, výskytu chorob atd. Lidská populace ale některá ekologická pravidla snad ani nerespektuje. K nejrapidnějšímu růstu populace v současné době dochází zejména v zemích a oblastech, kde je dostupnost potravy niţší, méně prostředků k bydlení a chorob více. Růst kaţdé populace je závislý především na dvou faktorech. Jedná se o porodnost a úmrtnost. Přibliţně od 19. století, odkdy se růst populace sleduje, porodnost i úmrtnost klesají. Vzhledem k zlepšující se péči o novorozence, kvalitnější zdravotní péči a hygienickým podmínkám je pokles úmrtnosti strmější neţ pokles porodnosti, tudíţ se přírůstek obyvatelstva zvyšuje. K tomuto jevu ale nedochází ve všech místech světa stejně. Jedny země mají jiţ hlavní fázi růstu za sebou, v druhých počet obyvatel stále roste. V současné době se ve vyspělých státech ustálil počet obyvatel na určitém bodě, avšak rozvojové země zaţívají populační boom. Na vině je mimo jiné tzv. demografická revoluce. (Demografická revoluce = proces přechodu od situace, kdy se v dané společnosti rodí více dětí, ale hodně jich umírá před dosaţením dospělého věku, ke stavu, kdy se v rodině rodí dětí méně

(2 - 3), ale skoro všechny se doţijí dospělosti. V podstatě se také demografická

revoluce dá charakterizovat poklesem hrubé míry porodnosti a hrubé míry úmrtnosti. Dále

9

klesá kojenecká úmrtnost a zvyšuje se naděje na doţití.) V rozvojovém světě je jedním z důvodů velkého počtu dětí v rodině jejich ekonomický přínos pro rodinu. Jde o levnou pracovní sílu, neboť náklady na jejich výţivu a výchovu jsou v těchto společnostech relativně nízké. Další výhodou velkého počtu potomků je fakt, ţe později zabezpečí rodiče ve stáří. Významnou roli hraje jiţ zmiňovaná vysoká úmrtnost v dětském věku. Je tedy v podstatě nutné mít více dětí, aby se alespoň některé doţilo dospělého věku. Faktory zaloţené na ekonomických souvislostech doprovází náboţenská a kulturní tradice dané společnosti Tabulka 2 Vývoj počtu obyvatel ve světě a jednotlivých světadílech, prognóza vývoje (v tisících) Rok

1970 1980 1990 1995 2000 2005

Svět

Afrika

Asie

Evropa

Stř. a J.

Severní

Amerika

Amerika

Oceánie

3 685 777

366 792

2 125 393

656 197

286 472

231 284

19 639

4 437 609

482 236

2 622 565

693 113

362 655

254 097

22 943

5 290 452

638 729

3 178 810

720 989

442 310

282 688

26 926

5 713 073

726 285

3 448 034

727 361

482 265

300 073

29 054

6 115 367

819 462

3 698 296

726 568

521 228

318 654

31 160

6 512 276

921 073

3 936 536

729 421

556 512

335 175

33 559

Prognóza vývoje počtu obyvatel 2010 2020 2030 2040 2050

6 908 688

1 033 043

4 166 741

732 759

588 649

351 659

35 838

7 674 833

1 276 369

4 596 256

732 952

645 543

383 384

40 329

8 308 895

1 524 187

4 916 701

723 373

689 859

410 204

44 572

8 801 196

1 769 615

5 125 3326

708 489

718 034

431 490

48 242

9 149 984

1 998 466

5 231 485

691 048

729 184

448 464

51 338

Zdroj: http://esa.un.org/unpp

10

2.1.1. Porodnost a úmrtnost Porobnost/úmrtnost je číselný údaj, který uvádí počet narozených/zemřelých za konkrétní časové období. Uvádí se v přepočtu na 1000 jedinců, v promilích. Významný pokles úmrtnosti nastal díky demografické revoluci. Na populační vývoj má velký vliv hlavně porodnost. Existují 4 etapy vývoje příčin úmrtnosti ve světě: 1. etapa morů a válečných ztrát (naděje na doţití kolem 30 let) 2. etapa ustupujících pandemií (naděje na doţití kolem 40 let) 3. etapa mizících infekcí, úmrtnost mají na svědomí nemoci srdce - např. infarkt, mozku - zejm. mrtvice a novotvary (naděje na doţití přes 50 let) 4. etapa se týká vyspělých zemí, dohází ke sniţování úmrtnosti na nemoci oběhového systému Nejdůleţitější faktory, které mají vliv na sniţování úmrtnosti, je dostupnost a úroveň lékařské péče, celková ţivotní úroveň, úroveň hygieny, vzdělání, stravování, prevence, atd.

2.2. Důsledky enormního nárůstu populace Exponenciální růst populace má podstatný vliv na řadu ekologických, ekonomických i sociálních problémů ve světě. Větší mnoţství lidí potřebuje k ţivotu mnohem více potravy, energie, materiálů, surovin atd., coţ můţe mít nakonec katastrofální vliv na naše ţivotní prostředí. Obrovským problémem je dostupnost nezávadné pitné vody. V současné době má přístup k pitné vodě jen 70% lidské populace, zbytek (přibliţně 2 miliardy lidí) je ohroţen nemocemi, nebo je suţuje ţízeň aţ dehydratace. Tímto problémem se ale budu dále zabývat v dalších částech této práce, proto zde jen zmínka na okraj.

11

2.2.1. Růst populace v rozvojových zemích Mezi jednotlivými oblastmi rozvojových zemí se lze najít značné rozdíly v charakteru přirozené reprodukce. Tyto odlišnosti souvisejí s úrovní ekonomického rozvoje daných zemí a odpovídají jejich pozici v jednotlivých etapách demografické revoluce. Ve většině zemí jihovýchodní a východní Asie a Jiţní Ameriky jiţ významně poklesla úmrtnost, postupně se sniţuje také porodnost. Z toho důvodu je zde přirozený přírůstek jen slabě nad celosvětovým průměrem. Zvláštní místo zaujímá miliardová populace Číny, kde se významně sníţila porodnost díky tvrdé státní regulační politice. Zdejší úroveň plodnosti v současné době dosahuje 1,7 dítěte na jednu ţenu, coţ je situace srovnatelná s řadou evropských zemí. Navíc přirozený přírůstek čínské populace činí 0,6% ročně. Tato hodnota je výrazně pod celosvětovým průměrem. Tento vývoj má velký vliv na fakt, ţe by Čínu v roce 2025 měla v počtu obyvatelstva předběhnout Indie. Další rozvojové země se pohybují v hodnotách kolem 3% přirozeného přírůstku. Nejhorší stav je v subsaharské Africe, kde ţeny běţně rodí přes 5 dětí. Na druhou stranu ale kvůli epidemii HIV/AIDS v některých zemích jiţní Afriky dochází k úbytku obyvatelstva. Populační vývoj souvisí s mnoho dalšími problémy jako jsou např. problémy ekonomické, sociální, politické, environmentální apod. Jakmile se ale stát snaţí regulovat porodnost, zasahuje v podstatě do základních lidských práv jako je právo na reprodukci. Obecný názor je takový, ţe jakmile se zlepší ekonomická a sociální situace v zemi, zvláště pak postavení ţeny ve společnosti, dojde ke sníţení plodnosti – počtu dětí, které se v průměru narodí ţeně během jejího ţivota.

12

Obrázek 2 Mapa přirozeného přírůstku ve světě (1975–2005)

Přirozený přírůstek (v %) data nejsou k dispozici záporné hodnoty 0,1–1 1,1–2 0,2–3 3 a více Zdroj: www.rozvojovka.cz (vlastní úprava)

2.2.2. Problémy týkající se populační exploze Chudoba Chudoba

je

v současnosti

chápána

jako

jeden

z nejzávaţnějších

problémů

globalizovaného světa. Řada mezinárodních organizací se snaţí chudobu vymítit, nebo alespoň zmírnit její dopady na společnost. Jeden z důvodů boje proti chudobě je fakt, ţe chudoba zapříčiňuje řadu dalších globálních jevů, které ohroţují bezpečnost a stabilitu bohatých států (migrace, ilegální obchod s lidmi, drogami a zbraněmi a mezinárodní terorismus).

13

Chápání chudoby se liší podle ţivotní úrovně kaţdé společnosti. Nejčastějším způsobem určování chudoby je hranice vyjadřující minimální výši příjmu, která je nutná k zabezpečení základních ţivotních potřeb, tedy potravy a obydlí. Za hranici extrémní chudoby stanovila Světová banka v roce 1990 příjem jednoho amerického dolaru denně. Existují velké rozdíly v pojetí chudoby na venkově a ve městech. Experti odhadují, ţe 70% chudých lidí ţije na venkově. V chudých částech světa se lidé převáţně ţiví zemědělstvím, které je fyzicky vyčerpávající a málo ohodnocené. Další z příčin chudoby je nespravedlivé a nerovné rozdělení půdy. Řešením je agrární reforma, díky které se lidé, jenţ obdělávají určitou část půdy, mohou stát jejími vlastníky. Značné nebezpečí, které podporuje růst chudoby na venkově, představuje přirozená migrace do měst. Z venkova totiţ většinou odcházejí schopní lidé v produktivním věku. Ve městech má chudoba jinou podobu. Typickým rysem je zde bezdomovectví a chudinské čtvrti. V rozvojovém světě se pak jedná o jejich extrémní verzi v podobě slumů. Slumy mají určité charakteristiky, jako jsou např. vysoká koncentrace obyvatelstva, vysoká nezaměstnanost, nízká vzdělanost, vysoká kriminalita, častá onemocnění související s nízkou úrovní zdravotní péče, velké koncentrace lidí a nedostatečné hygienické infrastruktury, atd. Graf 3 Procentuální podíl obyvatel ţijících pod hranicí chudoby (1,08 USD na den) 50 45 40 35

1990

30

1999

25

2004

20

2015

15 10 5 0 Východní Asie

Jiţní Asie

Jihovýchodní Asie

Západní Asie

Severní Afrika

Subsaharská Afrika

Latinská Amerika a Karibik

Jiţní a Východní Evropa

Společenství Rozvojové nezávislých země států

1990

33

41,1

20,8

1,6

2,6

46,8

10,3

0,1

0,5

31,6

1999

17,8

33,4

8,9

2,5

2

45,9

9,6

1,3

5,5

23,4

2004

9,9

29,5

6,8

3,8

1,4

41,1

8,7

0,7

0,6

19,2

2015

16,5

20,8

10,4

0,8

1,3

23,4

5,2

0

0,3

15,8

Zdroj: www.rozvojovka.cz (vlastní zpracování)

14

Urbanizace V průběhu 20. století došlo k velké koncentraci světového obyvatelstva do měst. Zatímco v 70. letech ţilo ve městech 37% všech lidí, v roce 2007 světová městská populace dohnala venkovskou. Týdně se do měst stěhuje 1,4 miliónů lidí. Bohuţel to však ale neznamená, ţe by nově přistěhovaná městská populace ţila v lepších podmínkách. V subsaharské Africe aţ 70% městských obyvatel ţije ve slumech. Výhled do roku 2030 předpokládá, ţe celosvětová populace vzroste o 0,97% za rok, obyvatelstvo měst by se ale mělo zvýšit o 2,67% ročně. Jestliţe tento současný vývoj bude přetrvávat i nadále, bude se populace na světě zdvojnásobovat kaţdých 38 let. Podle předpovědi OSN se současný stav světové městské populace s počtem 3,2 miliardy vzroste v roce 2030 aţ k 5 miliardám, coţ bude znamenat, ţe 3 z 5 lidí budou ţát ve městě. V roce 2050 by mohly bydlet ve městech dokonce dvě třetiny celkové populace světa. V roce 1950 se nacházelo na světě 83 měst s více neţ 1 miliónem obyvatel, v roce 2007 existovalo 468 městských území s populací překračující milión. Rozdíly lze najít téţ ve struktuře sloţení megalopolí (tzn. měst s více neţ 10 milióny obyvatel). Z dvaceti dnešních megaměst je jich 15 soustředěno v méně rozvinutých oblastech světa. V důsledku urbanizace se předpokládá, ţe v roce 2015 bude na světě 23 melopolí. Ve slumech dnes ţije něco přes miliardu lidí, do roku 2030 by jejich počet mohl přesáhnout 2 miliardy. I tak se lze na urbanizaci rozvojových zemí dívat pozitivně. Vzhledem k lepší dostupnosti k základním potřebám je chudoba ve městech mnohdy snesitelnější, neţ na venkově. Tabulka 3 Počet lidí ţijících v městských slumech v roce 2006 (v mil.) Asie

581

Subsaharská Afrika

199

Latinská Amerika a Karibik

134

Svět

998 Zdroj: www.rozvojovka.cz (vlastní zpracování)

Potravinová krize Dalším problémem je zajištění dostatečného mnoţství potravin pro stále větší mnoţství obyvatel. V chudých zemích jsou obyvatelé ohroţeni také velkým nárůstem cen potravin. Jednou z příčin je rostoucí poptávka silných ekonomik Číny a Indie, dále jsou na vinně

15

výkyvy počasí jako jsou extrémní sucha a záplavy. Další příčinou růstu cen potravin je stále se zvyšující cena ropy, tudíţ rostou náklady na dopravu a na nákup hnojiv. K nedostatku potravin také přispívá nástup biopaliv. První problém je ten, ţe se vyrábí z plodin, které jsou prvotně určeny pro spotřebu (cukrová řepa, kukuřice a obilí). Druhý problém je, ţe pěstování těchto plodin zabírá zejména v chudých zemích půdu pro zemědělství, které by mohlo ţivit místní obyvatelstvo. Navíc roste počet lidí, kteří ještě nedávno nedostatkem potravin netrpěli. Můţe za to rostoucí inflace, která stále více vyčerpává minimální příjmy rodin. Ty jsou nucené nakupovat méně potravin, nebo potraviny méně výţivné. Výsledkem je v obou případech hlad a podvýţiva. Jeden příklad za všechny. V roce 2008 průměrná rodina v Afghánistánu utratila asi 45% svých příjmů za jídlo, v roce 2006 uţ to ale bylo pouze 11%. Potravinovou krizi se snaţí zmírnit humanitární pomoc různých států a organizací. Skoro 80 milionů lidí je závislých na dodávkách potravin. Podvýţiva V souvislosti s předchozím problémem je ţivot lidí v mnoha zejména chudých zemích ohroţen podvýţivou. Skoro polovinu všech úmrtí dětí má na svědomí podvýţiva. Nejvíce ohroţeny jsou děti v ranném věku ţivota a ţeny. Podvýţiva vede ke zvýšení dětské a mateřské nemocnosti, k niţší produktivitě, ke sníţené schopnosti učit se, k vyšší celkové úmrtnosti a k zpomalování nebo aţ úplnému zastavení tělesného růstu. V současné době se výţiva ve většině oblastí světa pomalu zlepšuje. Není tomu tak ale ve východní Africe, kde se počet podvyţivených dětí neustále zvyšuje. V této oblasti trpí přes 20 milionů dětí podvýţivou, chronická podvýţiva zde ohroţuje přes dva miliony dětí, z čehoţ půl milionu trpí tzv. akutní podvýţivou, která přímo ohroţuje jejich ţivot. Existují různé způsoby jak se podvýţivě bránit. Základem je sníţit chudobu a zvýšit příjem rodin, zlepšit péči o děti a ţeny, zajistit přístup k nezávadné vodě. Dále je vhodné šířit informace o prospěšnosti kojení a o výţivě, a také celkově zpřístupnit vzdělání ţenám a dívkám. Šíření chorob, zejména HIV/AIDS V současné době ţije na světě více neţ 33 milionů lidí,kteří se nakazili virem HIV. Skoro dvě třetiny z nich ţijí v subsaharské Africe, kde v některých zemích je nemocí zasaţeno přes 30% obyvatelstva v produktivním věku. Nakaţení umírají na různé infekce, které jsou díky narušené imunitě pro ně smrtelné. V Africe se jedná zejména o tuberkulózu. Podstatnou roli ve sníţení počtu HIV pozitivních hraje prevence a informovanost 16

o

AIDS. Byly jiţ zaznamenány pozitivní změny sexuálního chování mladých lidí, zlepšila se prevence přenosu viru z matky na dítě a dostupnost antiretrovirotikům. Virus HIV postihuje lidi všech společenských vrstev a profesí. Problémem je jejich sociální vyřazení, nemoc AIDS je stále povaţována za stigma, které nemocného odsune na okraj společnosti. Navíc ze strachu z vyloučení ze společnosti mnohdy lidé ani nechtějí o moţnostech nakaţení se virem slyšet, natoţ se nechat vyšetřit, jestli tuto nemoc jiţ nemají. Obrovské následky má také velký počet sirotků, jimţ jejich rodiče zemřeli na AIDS. Tyto děti pak ţijí v otřesných podmínkách nebo na ulici, musejí se starat o své mladší sourozence, nemohou chodit do školy a většinou ani na lékařskou péči se jim nedostává. V nejvíce postiţených zemích má mnoho ţen omezený přístup ke vzdělání, nemají skoro ţádná vlastnická práva, často jsou tedy závislé na partnerovi, a mnohdy musí čelit sexuálnímu napadání nebo jiným formám násilí. Občas se dozvídáme dokonce o takových případech, kdy mladá dívka, panna, je znásilněna muţem HIV pozitivním, protoţe existuje pověra, ţe sex s pannou nemoc léčí. Pravděpodobnost, ţe se v subsaharské Africe nakazí ţena ve věku 15-24 lety je třikrát větší neţ u muţů stejného věku. V Africe tvoří ţeny dokonce 61% HIV pozitivních. Dramaticky se vyvíjí situace ve východní Evropě a v zemích bývalého Sovětského svazu. Zde se počet lidí nakaţených virem rapidně zvyšuje. V roce 1995 zde ţilo 160 000 HIV pozitivních lidí, dnes je to podle odhadů přes 1,5 milionu. Nejhůře na tom jsou Rusko, Ukrajina a Estonsko. Nemoc se rychle šíří také v zemích střední Asie. V této oblasti je hlavní příčinou nákazy injekční aplikace drog. Podle zpráv UNAIDS (Světový program pro HIV/AIDS) vyplývá, ţe většina států se nemocí AIDS vyrovnává lépe neţ v minulosti. Mezi úspěchy se zařazují změny v sexuálním chování, kdy lidé stále častěji pouţívají kondomy, nestřídají tolik sexuální partnery a jsou zdrţenlivější se začátkem sexuálního ţivota. V současné době se jiţ téměř nevyskytují případy, kdy se člověk nakazil infikovanou krví při transfuzi. Kromě prevence je nutné zaměřit se na léčbu AIDS. V současnosti zatím neexistuje lék na úplné vyléčení této nemoci, ale uţ jsou dostupné léky, antiretrovirotika, které nástup nemoci oddálí, a tak prodlouţí a zkvalitní ţivot nemocného. V současné době má ale jen ¼ nakaţených lidí k těmto lékům přístup.

17

Obrázek 3 Mapa výskytu HIV - podíl HIV pozitivních lidí na celkové populaci státu (v %). (2005)

Výskyt HIV (v %) data nejsou k dispozici do 0,5 0,6–2 2,1–5 5,1–15 Více neţ 15 Zdroj: www.rozvojovka.cz (vlastní úprava)

Vyčerpání zdrojů Vzhledem k tomu, ţe se lidská populace neustále rozrůstá, vyčerpává stále více přírodní zdroje, na kterých je závislá (úrodná půda, čistá voda, suroviny, ţivé zdroje atd.). I kdyţ se v minulosti přepokládalo, ţe loţiska fosilních paliv budou jiţ v této době vyčerpána, není tomu tak. Došlo k objevení nových loţisek, coţ ale neznamená, ţe i tyhle se brzy nevytěţí. Dalším podstatným problémem neustále rostoucí vyuţívání ţivotního prostředí. Hrozí situace, kdy bude překročena kritická hranice. V oblastech, kde lidi trpí nedostatkem pitné vody, se budují hloubkové vrty, které odčerpávají vodu uloţenou hluboko pod povrchem.

18

Tyto zdroje ale nejsou doplňovány přirozeným koloběhem vody, tudíţ dochází k jejich postupnému vyčerpávání. Navíc po celém světě dochází k degradaci úrodné půdy, většina vhodné půdy je dnes zemědělsky obhospodařována. Neustále se ale hledají další plochy k pěstování plodin a chovu dobytka, coţ vede k erozi a znehodnocování půdy. Pro tyto účely se navíc kácí původní lesy, které mají pro lidstvo nenahraditelnou funkci. Environmentální migrace S předchozím tématem úzce souvisí problém environmentální migrace. Pokud v dané oblasti dojde k vyčerpání přírodních zdrojů, přírodní katastrofě či zásadní změně ţivotního prostředí, která ovlivní ţivot obyvatel tak, ţe je připraví o ţivotně důleţité přírodní zdroje, obydlí či obţivu, jsou lidé nuceni opustit své domovy a hledat obţivu jinde. V tomto případě dochází k tzv. environmentální migraci aţ environmentálnímu uprchlictví. Následkem je hromadné přesídlování, které můţe narušit rovnováhu v cílových oblastech a tím vyvolávat konflikty. Environmentální migranti jsou nuceni dočasně, dlouhodobě nebo trvale opustit své bydliště a přesunout se jinam. Důleţitou roli hrají i politické a ekonomické faktory. Existují tři základní kategorie environmentálních migrantů (uprchlíků): o Environmentálně motivovaní migranti – své bydliště opouštějí spíše preventivně z obavy z váţné environmentální hrozby – znečištění, opakující se přírodní katastrofy o Environmentální přesídlenci – jsou nuceni opustit své bydliště kvůli velké přírodní katastrofě (jaderná katastrofa v Černobylu) o Rozvojoví přesídlenci – musejí odejít ze svého bydliště z důvodu určité rozvojové činnosti – např. posupující urbanizace, stavba přehrady.

19

2.2.3. Problémy růstu obyvatelstva ve vyspělých zemích Stárnutí populace Ve vyspělých zemích je obrovským problémem, spojeným s velkým růstem počtu obyvatelstva, stárnutí populace. Jedná se o proces, kdy roste podíl starších (60+) osob vůči osobám mladším (do 15 let). Tento fakt má na svědomí sniţování počtu narozených dětí a zároveň prodluţování střední délky ţivota. Například v Japonsku se podíl obyvatel nad 65 let za posledních 20 let skoro zdvojnásobil, coţ zvyšuje tlak na zdravotní a penzijní systémy. Věkovou strukturu dané společnosti ovlivňují tři základní faktory – porodnost, úmrtnost a migrace. Těmito komponenty se ale zabývám v předchozích částech práce, proto se zde jiţ k nim nebudu vracet. Podmínkou pro označení nějaké populace jako staré nebo stárnoucí je podíl minimálně 8% obyvatel ve věku 65 let a starších. Vzhledem ke stále zlepšující se lékařské péči a celkově kvalitnějším podmínkám pro ţivot, se délka ţivota obyvatel ve vyspělých zemích neustále prodluţuje. V kombinaci s dnešním trendem rodin mít děti co nejpozději a většinou jen v malém počtu, není divu, ţe populace stárne. Od druhé poloviny 19. století se neustále zvyšuje střední délka ţivota. V té době se naděje na doţití pohybovala kolem 41 let, v současnosti se v nejvyspělejších zemích přibliţuje 80 rokům. Dalším problémem souvisejícím se stářím je feminizace stáří. Po šedesátém roce ţivota rapidně ubývají počty muţů. Svět starých lidí je tedy zejména světem ţen. Pokud staří muţi z důvodu svého věku onemocní, mohou se většinou spolehnout na fakt, ţe se jejich manţelka o ně postará. Ţeny to tak snadné nemají, většinou jejich muţ uţ neţije, a tak musejí hledat pomoc u svých dětí, většinou u svých dcer. Ty často pečují jak o své, tak o manţelovi rodiče. Dochází tedy k situaci, kdy má průměrný manţelský pár poprvé v historii více rodičů neţ dětí. Výhledově se dá očekávat, ţe v roce 2050 kaţdý pátý člověk na světě bude starší 60-ti let. V roce 2150 to uţ dokonce bude kaţdý třetí člověk. Regionem s největším podílem

20

obyvatelstva staršího šedesáti let je v současnosti Evropa. Nejméně starých lidí je v Africe. Pro řešení problematiky stárnutí obyvatelstva je nutné učinit několik kroků. Například je nutné vyloučit diskriminaci z důvodu věku, zajistit potřebnou péči a sluţby pro seniory, umoţnit jim celoţivotní vzdělávání atd.

21

3. Voda – zdroj ţivota i smrti Po konzultaci s vedoucím mé práce jsem se rozhodla, ţe druhou část práce zaměřím na problematiku nedostatku, nedostupnosti nezávadné vody. S růstem populace tento problém úzce souvisí, proto se následující řádky tomuto tématu věnují. Voda je základní podmínkou ţivota, nejen ţe ţivot ve vodě vzniknul, ale bez ní by ţádný organismus nemohl dlouho přeţít. Je to rozpouštědlo, ve kterém se odehrávají všechny chemické procesy v organismu. Tělo člověka obsahuje 70% a rostliny dokonce aţ 90% vody. Smrtelná je uţ 20% ztráta tělesné vody. Člověk je schopen určitou dobu přeţít v extrémně nepříznivých podmínkách, ale za jen za podmínky, pokud má přístup k dostatku vody. Bez vody člověk vydrţí kolem 7 dnů. Je v podstatě nejdůleţitější surovinou pro všechna průmyslová odvětví. Nepostradatelná je po chemický průmysl, pouţívá se k ohřevu, k chlazení, k výrobě elektrické energie atd. V přímořských oblastech je zdrojem obţivy. Obecně je základní podmínkou ţivočišné a rostlinné výroby. Vodní toky a plochy slouţí k dopravě a rekreaci. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné, je tedy nutné tyto zásoby chránit a udrţovat. Voda je společným majetkem všech lidí, proto je povinností kaţdého člověka tuto hodnotu uznávat a chránit. Uţ nejstarší antičtí filosofové - Tháles povaţovali vodu za pralátku, z níţ je vše stvořeno. Voda má hodnotu nejen ekologickou, ale také ekonomickou. Na vodě jsou závislí všichni obyvatelé planety, její nedostatek či její kvalita způsobují lidstvu velké problémy.

3.1. Globální problémy způsobené vodou Problémy, které má na svědomí voda se netýkají jen nedostatku vody. Dají se rozdělit do několika následujících skupin: 1. nedostatek vody Nedostatek vody suţuje zejména obyvatele trvale suchých oblastí, mezi neţ patří Afrika, Blízký střední východ, tři čtvrtiny území Austrálie a západ USA. Dostatek vody mají naopak obyvatelé Kanady, Norska, Finska a Švédska.

22

Obrázek 4 Mapa rozdělení vody na světě

Zdroj: http://www.dvorek.eu (vlastní úprava)

2. nadbytek vody Tento problém se snad ani problémem nezdá. Ale velké mnoţství vody můţe mít na svědomí katastrofické záplavy, které sebou nesou mnoho dalších problémů, jako je například ztráta prostoru pro ţivobytí a obţivu a ztráty na ţivotech. Nadbytkem vody disponují oblasti s trvalým přísunem sráţek. 3. kvalita, znečištění, dostupnost vody Více neţ třetina lidí na planetě nemá přístup k bezpečným zdrojům pitné vody. Navíc vodou přenášené nemoci tvoří hlavní příčinu úmrtnosti ve světě. 4. vysoká spotřeba vody K prohloubení krize okolo nedostatku vody přispívá neustálý růst populace. Spotřeba vody na světě stoupla od roku 1950 asi 3,5krát. Ve vyspělých zemích v současné době spotřeba vody klesá. Je to z části dáno pouţíváním nejmodernějších technologií, z části omezováním spotřeby vody.

23

Graf 4 Spotřeba vody ve světě

Zdroj: http://www.dvorek.eu

3.2. Nedostatek nezávadné vody I kdyţ je voda v podstatě nevyčerpatelný obnovitelný zdroj, v mnoha částech světa se můţe projevit její obrovský nedostatek či naopak nadbytek, coţ je následkem nerovnoměrného rozloţení celkového mnoţství vody na Zemi. V mnoha oblastech způsobilo odlesňování, rozorání půdy a přílišná pastva rychlé rozšíření půdní eroze. Ta má za následek odnos sedimentů do jezer a řek, kde zanášejí řečiště. Navíc sedimenty z polí mnohdy obsahují velké mnoţství hnojiv a pesticidů, které vodu značně znehodnocují. K tomu se přidávají komunální odpady, toxické chemikálie, ropné látky apod.. Odhaduje se, ţe 90% odpadních vod v rozvojových státech je bez jakékoli úpravy vypouštěno rovnou do řek a dalších vodních ploch. Počet lidí mající přístup k nezávadné vodě se sice zvyšuje, ale stále pětině lidí na světě je tato moţnost odepřena. Dvě třetiny z nich ţijí v Asii, jen v Číně se hovoří o 300 milionech obyvatel. Ve většině měst, kromě subsaharské Afriky, jsou k dispozici relativně dobré zdroje, ovšem na venkově je kvalita vody problematická celosvětově. Značnému mnoţství lidí, přibliţně 2,6 miliardám, chybí alespoň základní hygienické zařízení. Na zavlaţování se spotřeba vody od roku 1960 zvýšila o 60%. Přibliţně 70% veškeré dostupné sladké vody se vyuţívá pro zavlaţování. Kvůli neefektivním zavlaţovacím

24

systémům se ale bohuţel 60% této vody ztratí odpařováním, v lepším případě se vrátí zpět do řek nebo zásobníků podzemní vody.

Tabulka 4 Podíl populace s přístupem k nezávadnému zdroji pitné vody Oblast

1990 (%)

2004 (%)

Nejméně rozvinuté země

51

59

Arabské státy

84

86

Východní Asie a Tichomoří

72

79

Latinská Amerika a Karibik

83

91

Jiţní Asie

72

85

Subsaharská Afrika

48

55

Střední a Východní Evropa

93

94 Zdroj: www.rozvojovka.cz

3.2.1. Následky nedostatku nezávadné vody Kvůli nedostatku pitné vody a chybějící kanalizaci ročně zemře pět milionů lidí. Během posledních deseti let zemřelo na průjmová onemocnění víc dětí, něţ kolik bylo lidských ztrát v ozbrojených konfliktech od konce druhé světové války. Kaţdý den podlehne průjmovým onemocněním (včetně cholery) na 1,8 milionu lidí. Dodávkám nekvalitní vody, špatnému sanitárnímu zařízení a nedostatečné hygieny je připisováno 88% všech průjmových onemocnění. S tímto faktem dále souvisí, ţe polovina lůţek v nemocnicích po celém světě je zaplněna pacienty, kteří se nakazili nemocemi souvisejícími se špatnou kvalitou vody. S nedostatečným mytím obličeje souvisí zánět spojivek, kterým je ohroţeno 500 milionů lidí. V důsledku toho můţe být postiţeno aţ 146 lidí slepotou. Malárii podlehne ročně 1,3 milionu lidí, z nich 90% jsou děti mladší pěti let. Dalším problémem nedostupnosti pitné vody je její vzdálenost od lidských obydlí. V Africe a Asii musí ţeny ujít průměrně 6 kilometrů, aby nabraly vodu. Nabíráním vody stráví lidé v subsaharské Africe ročně 40 miliard hodin, coţ odpovídá pracovní době více neţ 19 milionů lidí pracujících na plný úvazek.

25

Pokud lidé nemají přístup k nezávadné vodě, často si ji musejí koupit. Aţ 25% lidí z měst z rozvojových zemí ji nakupuje od obchodníků za mnohem vyšší cenu, mnohdy za cenu převyšující více neţ čtvrtinu příjmů jejich domácnosti. Rozdíl mezi spotřebou vody ve vyspělých a rozvojových zemích je obrovský. Člověk ţijící v rozvojové části světa spotřebuje za den průměrně skoro 10 litrů vody. Například ve Velké Británii je průměrná denní spotřeba vody 135 litrů na osobu, v Americe je to dokonce 375 aţ 660 litrů. Obrázek 5 Mapa přístupu obyvatel k pitné vodě (v%)

(2004)

Přístup k pitné vodě (v %) data nejsou k dispozici méně neţ 50 51-65 66- 80 81-95 95-100

Zdroj: www.rozvojovka.cz (vlastní úprava)

26

3.3. Problém nedostatku nezávadné vody v Mongolsku

Mnoho rozvojových zemí nemá dostatek prostředků na získávání vody z jiných zdrojů, jako je například dovoz vody, stavba a provoz čističek a odsolovacích zařízení nebo efektivních zavlaţovacích systémů. Čisté vodní zdroje mohou přitom být otázkou ţivota a smrti obyvatel. Pokud daný stát či oblast nemá dostatek financí na výstavbu vodovodních systémů či studen, nastupují mnohdy různé organizace a firmy, které se o zajištění dodávek vody dokáţí postarat. Takový je i případ firmy GEOtest, a.s., od které jsem dostala podklady pro druhou část mé práce. Zde bych ráda poděkovala Ing. Janu Bartoňovi za poskytnutí informací o dané problematice. Tato firma poskytuje široké spektrum sluţeb v ekologických oborech, inţenýrské geologii, hydrogeologii a geotechnice. GEOtest spolupracuje s mnoho dalšími firmami a organizacemi. Na zde uvedeném projektu se podílela také Česká rozvojová agentura a Charita Česká republika. Česká rozvojová agentura (ČRA) je agentura pro plnění úkolů v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce. Zřizovatelem je Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Charita Česká republika zajišťuje humanitární pomoc v zahraničí, je členem konfederace 162 národních charit sdruţených do Caritas Internationalis, která na celém světě koordinuje humanitární a rozvojovou činnost všech Charit v oblastech krizí nebo katastrof.

3.3.1. Přírodní podmínky Mongolska

Mongolsko je druhý největší vnitrozemský stát světa. Většinu území tvoří náhorní plošina s průměrnou nadmořskou výškou přes 1 500 m, pod úrovní 1 000 m leţí jen 19% rozlohy. Velká část plošiny je zvlněná, na severu a západě je protknutá vysokými pohořími. Většinu území Mongolska zaujímá suchá travnatá step. Na celém jihu a jihovýchodě země se rozprostírá poušť Gobi – nejsušší a nejnehostinější oblast Mongolska.

27

Podnebí země je suché, kontinentální. Sráţky jsou zde minimální, většina z nich spadne v období července a srpna. Pro Mongolsko jsou typické velké rozdíly teplot mezi dnem a zemí, mnohdy se jedná i o výkyv 40°C. Největší řeky protékající Mongolskem jsou Orchon a Selenga.

3.3.2. Obyvatelstvo Mongolska

V Mongolsku ţije přes 2,8 milionu obyvatel. Země má velkou rozlohu, proto je hustota zalidnění v průměru nízká, asi 1,8 obyvatel na km2 , existují ale obrovské rozdíly mezi hustotou obyvatelstva na venkově a ve městech (v Ulánbátaru 246,8 obyv./ km2 , na venkově 0,9 obyv./ km2). Průměrný roční přírůstek kolísá okolo 1,5 %. Očekávaná délka ţivota je u muţů 63 let a u ţen 67 let. Dvě třetiny populace Mongolska tvoří lidé do 30 let. Plodnost je zde 2,25 dětí na jednu ţenu. Z těchto dvou faktů vyplívá, ţe takto mladá populace bude mít velký vliv na rychlý nárůst počtu obyvatel v zemi. Skoro polovina obyvatel ţije ve městech, čím dál více se jich sem stěhuje, čehoţ se mimo jiné snaţí zamezit níţe uvedený projekt.

Tabulka 5 Demografické sloţení obyvatelstva Mongolska Podle pohlaví

Podle věku

Muţi

Ţeny

49,5%

50,5%

0-14 let

15-64 let

Nad 65 let

27,3%

69%

3,7%

Zdroj: http://www.mzv.cz (vlastní úprava)

28

3.4. Příklad řešení nedostatku pitné vody

3.4.1. Projekt obecně

Ve většině oblastí (ajmaků) středního Mongolska je důleţitým zdrojem obţivy chov dobytka – ovce, skot apod. Rodiny pastýřů ale v těchto oblastech suţují extrémní teploty. Opakovaně je během léta postihují zničující sucha a v zimě zase hluboké mrazy. Výsledkem těchto událostí je situace, která má katastrofální dopad na celkovou populaci, se říká „vícenásobný dzud“.

Při této přírodní katastrofě je ţivobytí mongolských venkovanů decimováno

extrémními mrazy a nedostatkem potravy. Silné mrazy a přívaly sněhových sráţek způsobují mnoţství dalších problémů, které komplikují přísun humanitární pomoci a obnovu ţivobytí postiţených rodin. V průběhu suchého a horkého léta dochází mnohdy k nedostatku pitné i zavlaţovací vody. Následkem toho pastýři a zemědělci nejsou schopni zajistit dostatek potravy pro sebe a své rodiny ani pro zvířata, aby přeţili kruté zimy. Pastýři poté musejí čelit situaci, kdy ztrácejí velké části svých stád. Spojení letního sucha a zimního extrémního mrazu negativně ovlivňuje kvalitu ţivota v těchto chudých oblastech. Znemoţňuje další společensko-ekonomický rozvoj oblastí. Současný stav je také zaviněn rozpadem systému kolektivního zemědělství během posledního desetiletí 20. století. Po skončení etapy kolektivizace byly mnohdy vodní zdroje ponechány bez řádné péče, coţ vedlo k tmu, ţe došlo k zanedbávání vodních zdrojů, jejich ničení a nechránění a často ke kontaminování zvířecími fekáliemi. Navíc docházelo k neřízenému vyuţívání vody, které často vedlo k úplnému vyschnutí zdroje. Současný stav je moţné zlepšit změnou systému vodního hospodářství a dostupnosti vody vyuţitím moderních technologií a nízkonákladových technologií pro získávání dešťové vody. Dále je nutná úprava stávajících odpadních vod, které se dále vyuţívají k pitným účelům pro lidi i zvířata a k zavlaţování. Cílovými uţivateli navrţeného projektu jsou místní komunity zemědělců a pastýřů, které budou mít prospěch ze zlepšeného zásobování vodou a z přístupnosti vody pro pěstování plodin a chov dobytka. Všichni lidé bydlící v účastnických oblastech budou mít uţitek ze zlepšeného zásobování vodou. Hlavní cíl navrţeného projektu je stabilizace místní populace 29

pomocí zajištění dostatečných podmínek pro ţivot, čímţ se sníţí migrace do měst, coţ je přední prioritou pro mongolskou vládu. Nejlepším způsobem, jak stabilizovat venkovskou společnost, je neposkytovat finanční podpory, ale

vytvořit vhodné podmínky pro lidi tak, aby byla schopni úspěšně ţít na

venkově. K tomu je potřeba zajistit dostatečné vodní zdroje hlavně pro venkovskou mongolskou společnost závislou na zemědělství. Navrţená strategie projektu si klade za cíl zjistit a zřídit mnoţství vodních zdrojů, včetně vytýčení strategie dlouhodobé trvalé udrţitelnosti navrţeného řešení.

3.4.2. Příklad projektu realizovaného v oblasti

Rozvoj managementu vodních zdrojů v regionu Murun Snahou tohoto projektu je zkvalitnění systému zásobování pitnou vodou ve městě Murun, který by pokryl aktuální i budoucí potřebu města a to jak z hlediska kvality dodávané vody, tak i její kvantity. 1. rok Nejprve je nutné zajistit kompletní hydrogeologický průzkum, zjistit vhodný zdroj vody, vyvrtat a zabezpečit vodní zdroj, učinit další související činnosti k zabezpečení zdroje vody. Poté je nutné udělat rozbor surové vody a technické návrhy za účelem získání kvalitní pitné vody. Je nutné propojit nový zdroj vody se stávající vodovodní sítí, rozšířit je, navrhnout a vystavět vodárenskou věţ. Dále je třeba zjistit dostupnost vodního zdroje pro dobytek a zajistit zachycování vody pro napájení a zemědělství (včetně alternativních moţností jako je získávání vody ze sněhu). V průběhu prvního roku se shromaţďují všechna nezbytná data týkajících se trvale udrţitelné vodohospodářské strategie. 2. rok V tomto roce se vyrábí, přepravuje a uvádí do provozu technologie na úpravu (přípravu) pitné vody. Je třeba rozšířit vodovodní síť na pitnou vodu a napojit na ni nové zákazníky. V rámci zkušebního provozu se vyškoluje údrţba technologií na výrobu pitné vody. Na základě rozborů z prvního roku se budují záchytné systémy a skladovací zařízení pro 30

napájecí vodu pro dobytek. S pomocí dat z předchozího období se stanoví první koncepce strategie trvale udrţitelného vodního hospodářství pro danou oblast. 3. rok Na zkušebním územím se aplikují recyklované odpadní vody pro závlahy. Poté se udělají rozbory této aplikace. Dále se vyškolují odborníci na údrţbu. Vytvoří se konečné zpracování strategie trvale udrţitelného vodního hospodářství pro danou oblast. Nakonec se všechny výstupy projektu oficiálně předají příjemci (uţivateli).

Současný projekt: V provincii Chövsgöl ve městě Mörön na severu Mongolska v současné době probíhá veřejná zakázka týkající se rozvoje vodovodního systému. Tendr byl vyhlášený Českou rozvojovou agenturou. Mörön je správní centrum Chövsgölského aimaku (aimak = vyšší územně správní jednotka v Mongolsku. Území Mongolska se člení na 21 aimaků), který leţí na severu Mongolska. Rozloha aimaku je 100 600 km2, počet obyvatel se pohybuje kolem 126 tis., z toho cca 1/3 ţije ve městě Mörön. Město se nachází v jiţní části aimaku v údolí řeky Delgermörön. Městská zástavba se rozrůstá východním a jihovýchodním směrem Správním střediskem aimaku Chövsgöl je Mörön od roku 1933. Ve městě trvale vzrůstá počet obyvatel: v roce 1956 zde bylo registrováno 3 200 obyvatel, v roce 1979 jiţ počet obyvatel dosáhl 16 500. Podle sčítání lidu v roce 2010 ţije ve městě celkem 41 118 obyvatel na 16,4 km2 (průměrná hustota osídlení ve městě je tedy 2 507 obyvatel/km²)“. Hustota zalidnění okresu je 350,6 obyvatel/km2. Tabulka 6 Vývoj počtu obyvatel města Mörön 1959

1969

1979

1989

1994

2000

2005

2007

2010

(odhad)

(sčítání)

(sčítání)

(sčítání)

(odhad)

(sčítání)

(odhad)

(odhad)

(sčítání)

9.000

11.200

16.500

21.300

27.230

28.147

35.872

36.087

41.118

Zdroj: J. Bartoň

Většina obyvatel Mörönu ţije v současné době v tradičních obydlích (jurta čili „ger“) nebo malých domcích, které jsou obehnané dřevěnou ohradou. Tento typ čtvrtí se nazývá jurtoviště. Zbytek obývá několik vícepatrových panelových domů postavených během sovětské éry.

31

Obrázek 6 Pohled na Mörön z letadla

Foto: J. Bartoň

Přírodní charakteristika konkrétní oblasti Průměrná měsíční teplota se v dané oblasti pohybuje od +20 oC do -25 oC.. V letních měsících jsou maximální měsíční sráţkové úhrny (50-70 mm), oproti tomu od září do dubna jsou měsíční sráţkové úhrny minimální (0-7 mm). Oblast je odvodňována řekou Delegermörön. Průtok řeky je silně kolísavý, s maximy v letních měsících a s minimy v zimních měsících. Z hlediska doplňování zásob podzemních vod jsou kritické měsíce od listopadu do dubna. Navíc v tomto čase současně stoupá spotřeba vody ve městě (v důsledku topné sezóny).

32

Obrázek 7 Typické okolí Murenu

Foto: J. Bartoň

Problémy v oblasti: Aimak Chövsgöl je jednou z nejlidnatějších oblastí Mongolska, má v současnosti cca 126 tis. obyvatel. Ve srovnání s jinými oblastmi Mongolska zde spadne vyšší mnoţství sráţek. Město Mörön je vzdáleno asi 800 km na ZSZ od Ulánbátaru. Část obyvatel (přibliţně 8 tisíc) opouští v letním období město a věnuje se pastevectví. Na zimu se tito sezónní pastevci stěhují zpět do města (obývají tzv. jurtoviště, geroviště) a zůstávají v něm přes zimní období. Jurtoviště se neustále rozšiřují a reálný počet jejich obyvatel není jistý, protoţe část lidí zde bydlí bez registrace. Proto se některé odhady počtu obyvatel liší aţ o 10 tisíc. V souvislosti s rychle rostoucím počtem obyvatel má město v plánu rozšířit stávající vodovodní systém. Podle odhadů zástupců města vzroste v příštích 10 letech počet obyvatel města Mörönu přibliţně o 10%, tj. na cca 45 tisíc obyvatel v roce 2022. Dodávky vody jsou zajištěny třemi různými způsoby. Centrum města je zásobováno z centrálního zdroje vodovodním potrubím. Druhým způsobem je nákup vody z tzv. kiosků (odběrních míst), kde si obyvatelé vodu načepují do svých nádob a obsluze kiosku zaplatí odebrané mnoţství. Třetím způsobem je samozásobení z vlastních studní. Současná spotřeba vody je neúměrně vysoká a nereflektuje skutečné potřeby. Celková denní spotřeba vody odběratelů napojených na vodovodní síť je 1 200 – 1 600 m³, coţ odpovídá přibliţné spotřebě 460 litrů na osobu na den.

33

Existují dvě příčiny vysoké spotřeby vody dodávané prostřednictvím vodovodní sítě. Jednou z příčin je poškození hlavního potrubí, kde dochází k velkým ztrátám, aţ kolem 70%, druhou je paušální zpoplatnění odběru, které odběratele nemotivuje k hospodárnému vyuţívání vody. Po opravě vodovodních rozvodů, instalaci vodoměrů a stanovení ceny vody v dostatečné výši, je odhadovaná spotřeba 150 l na osobu a den, celková 1 200 m3/den. Nárůst celkové spotřeby vody oproti současnému stavu tak bude nulový, případně můţe dojít i k jejímu poklesu. Závěr projektu: Zakázka bude realizována v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR v Mongolsku, jako přípravná fáze projektu „Rozvoj managementu vodních zdrojů v regionu Murun“,. Na projektu dále spolupracuje Česká rozvojová agentura (ČRA) a několik mongolských subjektů, které se na něm budou podílet jak finančně, tak realizováním části prací. Práce, které budou zajišťovat mongolští partneři, jsou specifikovány v Memorandu o porozumění.

34

Didaktické transformace Téma populačního růstu a jeho následků lze velmi dobře vyuţít v hodinách občanské nauky. Tento problém se dotýká nás všech, i kdyţ obyvatel rozvojových zemích mnohem intenzivněji. Studenti by měli získat povědomí o jednotlivých problémech, které s populační explozí souvisí. Velmi důleţitý je také fakt uvědomění si podílu člověka na stále se zhoršujícím stavu planety. Vhodné je upozornit na moţnost podílení se na záchraně jednotlivých zemí, prostřednictvím příspěvků různým organizacím. Pro výuku tématu o populačním

růstu je velmi vhodný manuál Globální problémy a

rozvojová spolupráce, který vydala agentura Člověk v tísni. Manuál obsahuje mnoţství dalších informací, nejen o populačním růstu. Tento manuál je dostupný online na www.rozvojovka.cz , coţ jsou webové stránky informačně vzdělávací sekce Člověka v tísni. Tento web je také celkově velmi vhodný pro získávání informací o dané problematice, proto bych jeho pouţití doporučovala také ve výuce. Problém populačního růstu a jeho důsledků je nutné probírat nejev v občanské nauce, ale v provázanosti s jinými předměty, jako je zejména zeměpis, biologie nebo např. nauka o výţivě. Pro názornost tématu je vhodné pouţití různých didaktických materiálů, například různé fotografie, dokumentární filmy a samozřejmě internetové stránky různých organizací.

35

Závěr Ve své závěrečné práci jsem se zaměřila na růst počtu obyvatelstva na Zemi. V současné době se tento problém stává stále aktuálnějším. Ve vyspělých zemích počet obyvatel většinou stagnuje, spíš i klesá. V rozvinutých zemích je ale neustále stoupající počet lidí alarmující. S tím souvisí chudoba, nedostatek potravin, místa pro obţivu, vody, šíření nemocí a mnoho dalších problémů, které jsem se snaţila nastínit v mé práci. Při pročítání pouţitých materiálů bylo velice zajímavé zjistit, kolik prostoru se věnuje problematice početního růstu v rozvojových zemích a kolik v zemích rozvinutých. Tento fakt samozřejmě souvisí s nutností pomoci lidem v rozvojových zemích, protoţe oni nemají prostředky, aby si pomohli sami. V další části se věnuji konkrétně problematice nedostupnosti nezávadné pitné vody. I kdyţ se voda můţe zdát jako nevyčerpatelný obnovitelný zdroj, v některých státech světa je jí dlouhodobý nedostatek. To má za následek nejen zdravotní problémy, ale i problémy existenční, protoţe lidé nemají vodu ani pro sebe, ani pro svou obţivu, coţ je většinou v těchto zemích zemědělství. Právě proto jsem poslední kapitolu věnovala konkrétnímu příkladu řešení, které se snaţí problém nedostatku vody řešit. Jedná se o projekt firmy GEOtest, který by měl být od června tohoto roku realizován v Mongolsku. Podle mého názoru jsou tyto snahy pomoci pastevcům v oblasti samozřejmě chvályhodné a potřebné. Jenţe všude na světě existují lidé, kteří kdyţ dostanou málo, chtějí víc. Problémem totiţ v těchto případech bývá situace, ţe kdyţ jsou vyvrtány nové vodní zdroje, pastevci svoje stáda nejen rozptýlí, ale hlavně rozmnoţí. Coţ zase vede k většímu počtu dobytka, který spase a sešlape více trávy, spotřebuje více vody, a tím se vše zase vrací na začátek. Navíc proces rozšiřování pouští, desertifikace, bývá nezvratný. podmínkám, jinak jejich problémy neustále porostou.

¨

36

Lidé se prostě musí podřídit daným

Pouţitá literatura JENÍČEK, Vladimír. Globální problémy a světová ekonomika. Vyd. 1.

Praha: C. H.

Beck, 2003, 269 s. ISBN 80-717-9795-2 HAJN, Václav. Ekologie člověka. 3. doplň. a přepr. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1999, 235 s. ISBN 80-706-7963-8 NOVÁČEK, Pavel, Mikuláš HUBA a Peter MEDERLY. Ohrožená planeta na prahu 21. století. 2. přeprac. a rozš. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1998, 217 s. ISBN 80-706-7859-3 Materiály poskytnuté Ing. Janem Bartoněm z firmy GEOtest a.s. Globální problémy a rozvojová spolupráce: témata, o která se lidé zajímají : manuál [online]. 2. aktualizované vyd. Editor Marie Hokrová, Sylva Táborská. Praha: Člověk v tísni, 2008, [cit. 2012-05-31]. ISBN 978-808-6961-552 Population Division of the Department of Economic and Social Affairs of the United Nations Secretariat, World Population Prospects: The 2008 Revision [online]. 2008 [cit. 2012-05-31]. Dostupný z WWW: Informačně

vzdělávací

sekce

ČvT.

[online].

[cit.

2012-05-31].

Dostupné

z:

http://www.rozvojovka.cz Česká rozvojová agentura [online]. [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://www.czda.cz State of World Population report. [online]. [cit. 2012-05-31]. Dostupné z http://www.unfpa.org/swp/ Komunikační platforma mladých občanů EU. [online]. [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://www.dvorek.eu

37

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. [online]. [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://www.mzv.cz

30,3

38