Počet listů: 11 NÁMĚT

42. mechanizovaný prapor

  Příloha 5 k Čj.​  ​ 29­25/2015­1825  Počet listů: 11 

  NÁMĚT   

Úvod  Úloha  skutečných  zemí  v námětu  je  smyšlená  a  nezakládá  se  na  pravdě,  pouze  využívá  kontextu  reálných dějin pro dotvoření celkového obrazu. Jakákoli role těchto států  nesouvisí s jejich  skutečnou  politikou  a  úlohou.  Jakákoli  podobnost  událostí  a  aktérů  se  skutečnými  je  neúmyslná  a  čistě náhodná.   

Historie    Shrnutí  Zájmovými  zeměmi  jsou  zejména  BOMIA  a TILAND. Podrobně rozebrány v samostatných  oddílech.  Výcvik  bude  probíhat  zejména  v zájmových  oblastech  okres  BOLETICE   a  okres  HRADIŠTĚ na území BOMIE.  ČESKÁ REPUBLIKA leží východně od státu BOMIA a přímo s ním sousedí.   

Poválečný vývoj  V roce  1945  došlo  na  postupimské  konferenci  k ustanovení  okupačních  zón,  později  tvořících  nové  státy  TILAND  a  DAHANA,  které  vznikly  rozdělením  území  původního  NĚMECKA.  Státy  měly  od  roku  1952  mezinárodní  dohodou,  tzv.  Dohodou  o  prevenci  války,  minimálně  do  roku  1956  zakázáno  vyvíjet,  nakupovat  a  vlastnit  vojenskou  techniku  osazenou  zbraňovými  systémy  ráže   větší  než  30  mm,  omezené  počty  a  složení  letectva,  stejně  jako  pozemní  armády.  Podél  hranic  se  státem  BOMIA  bylo  stejně  jako  u  hranic  s ostatními  státy  stanoveno  demilitarizované   pásmo  o  šířce  50  km,  v němž  nesměla  být  dislokována  posádka, prováděn výcvik  ani přítomna žádná vojenská jednotka států DAHANY a TILANDU.  Státy  DAHANA  a  TILAND  Dohodu  o  prevenci  války  dodržovaly.  Výměnou za to jim byla  odpuštěna  řada  reparačních  plateb  za  válečné  škody.  Ekonomiky  obou  zemí  se  postupně vzpamatovaly   a  vzhledem  k nutnosti  obnovy  poničené  infrastruktury  prodělávaly  vysoký  růst.  V roce  1956  byla  Dohoda  o  prevenci  války  prodlužena  o  dalších  deset  let, tedy do roku 1966,  s tzv.  Dodatkem  o  mírové  spolupráci,  který  určoval  rámec  integrace  obou  zemí  do  EVROPY  ve  smyslu  zaměření  legislativy  a  propojení  regionu  mezinárodním  obchodem.  Navýšení  obchodu   s ostatními  zeměmi  ještě  zvýšilo  růst  ekonomik  TILANDU  a  DAHANY,  stejně  jako  posílilo  růst  ekonomik BOMIE a RAKOUSKA. 

  Smlouva o rozvoji  V roce  1966  byla  Dohoda  o  prevenci  války  za  souhlasu  většiny  participujících  států  (s   výjimkou  BOMIE  a  SOVĚTSKÉHO  SVAZU)  slavnostně  ukončena.  Místo  ní  byla  podepsána  Smlouva  o  rozvoji,  která  měla  posílit  snahy  USA  a  VELKÉ  BRITÁNIE  o  stabilizaci  regionu  a  vytvoření  nárazníkového   pásma  v studené  válce  se  SOVĚTSKÝM  SVAZEM.  SOVĚTSKÝ  SVAZ  se  postavil  na  stranu  BOMIE  a  finanční  a  vojenskou  pomocí  usiloval  o  vytvoření  svého  nárazníkového  pásma.  Jako  jediný  vojenský  bod  této  Smlouvy  bylo  zachováno  demilitarizované  pásmo podél hranic TILANDU a DAHANY a TILANDU a BOMIE. 

TILAND  a  DAHANA  tak   v letech  1966­1972  výrazně  posílily  své  ozbrojené  síly  a  umožnily rozmístění základen USA na svém území.  V letech  1966­1985  bylo  napětí  a  počty  ozbrojených  sil  ve  státech  DAHANA,  TILAND  a  BOMIA na svých maximech.   

Třídenní krize  Rok  1985  byl  extrémně suchý a horký a  po  zimě s minimem srážek to znamenalo ztrátu více  než  75  %  zemědělské  produkce.  BOMIE  žádala  SOVĚTSKÝ  SVAZ  o  potravinovou  pomoc,  protože  v plánované  ekonomice  neměla  vytvořené  dostatečné  zásoby,  ten  však  odmítl.  TILAND  nabídl  společně  s USA  dodávky  potravin  do  BOMIE,  ta  na  tlak  demonstrujících  lidí souhlasila. To  vedlo  SOVĚTSKÝ  SVAZ  k obsazení  většiny  vojenských  posádek  BA  a  rozmístění  silných  pozemních  jednotek  podél  hranice  s TILANDEM,  aby  zabránil  dodávkám  od  západních  mocností.  TILAND  v obavách  z expanze  sovětských  jednotek  na  jeho  území  zvýši  pohotovost  TDA  a  posílil  hranice.  Konvoje  s potravinovou  pomocí  byly  nakonec  zastaveny  na  hranicích  BOMIE.  Jeden  z nich  se  pokusil  pokračovat  na  území  BOMIE  v očekávání  reakce   sovětských  jednotek.  Sovětská  tanková  jednotka  třikrát  konvoj  vyzvala  k zastavení,  poté  zablokovala  komunikaci.  Konvoj  se  zastavil  a  odmítal  se  i  přes  opakované  výzvy  vrátit  na  území  TILANDU.  Sovětské   tanky  po  neúspěšném  vyjednávání  zahájily  palbu  a  zničily  3  nákladní  vozy  bez  posádek.  Konvoj  se  poté  otočil  a vracel se zpět do TILANDU. Použití síly proti neozbrojenému konvoji vyhodnotil TILAND  jako akt agrese a zahájil přesun jednotek směrem do BOMIE přes demilitarizovaná pásma. Jednotky  USA  v TILANDU  a  DAHANĚ  vyhlásily  bojovou  pohotovost  a  zahájily přesun k hranici s BOMIÍ.  Tyto  události  vyvolaly  dne  9.  8.  1985  vyhrocenou   mezinárodní  situaci,  později  přezdívanou  Třídenní  krize,  kdy  obě  strany  hrozícího  konfliktu  (SOVĚTSKÝ  SVAZ  a  TILAND  s podporou  USA)  obviňovaly  tu  druhou  z aktu  agrese.  Všechny  ozbrojené  síly  včetně  jaderných  odpalovacích  zařízení byly v nevyšší pohotovosti.  Mimořádné  zasedání  OSN  s neochotnou  účastí  všech  stran  nakonec  přijalo  usnesení,  že  SOVĚTSKÝ  SVAZ  ani  TILAND  neporušil  mezinárodní  právo  a  že  šlo  o  nešťastný  incident.  Potravinová  pomoc  byla  vpuštěna  do  BOMIE  a  distribuována  pod  dohledem  SOVĚTSKÉHO  SVAZU.  Tato  událost  měla  nakonec  pozitivní  dopad  na  zlepšení  komunikace  východního  a  západního bloku sil a vedla k postupnému usmíření.   

Vývoj 1985­89  Navázání vztahů východu a západu v roce 1985 se v následujících letech prohloubilo a vedlo  k hospodářské  spolupráci.  BOMIE  zahájila  postupný  přechod  k tržnímu  hospodářství  (postupně  po  odvětvích  pro  zamezení  ekonomického  kolapsu).  Zejména  střední Evropa tak zaznamenala v letech  1986­88  vysoké  růsty  HDP  a  zahraničního  obchodu.  Prudké  zpomalení  růstu  hospodářství  způsobené  přetrvávajícím  společenským  systémem  výrazně  omezujícím  svobodu  vyznání   a  podnikání  v roce  1989  vyvolalo   rozsáhlé  protesty,  které  se  z BOMIE  šířily  do  DAHANY,  SLOVENSKA  a  MAĎARSKA.  Společenským  změnám  byla  v roce  1989  již  nakloněna  většina  politických  představitelů  těchto  států,  takže  demonstrace  nebyly  násilně  potlačeny,  ale  vyústily  v demisi  vlád  států  a  oznámení  svobodných  voleb.  Drtivá  většina  politiků  byla  na  tento  krok  připravena  a   tak  pod  novými  politickými  uskupeními  v nových  volbách  tito  politici  uspěli  a  vrátili  se do čela demokratických států.    TILAND  navrhl  na   zasedání  OSN  na  jaře  roku  1990  zrušení  vojenského  bodu  Smlouvy  o  rozvoji  (demilitarizované  pásmo)  s odůvodněním  potřeby  ochrany obyvatel a státních zájmů. Valné  shromáždění OSN tuto úpravu Smlouvy schválilo.  Rozpad  východního  bloku  a  otevření  ekonomik  a  společností  měl  dalekosáhlé  následky  na  světovou  rovnováhu.  Východ  disponoval  motivovanou   pracovní  silou,  západ  ji  potřeboval.  2   

Propojení  Evropy  v hospodářské  oblasti  a  zvýšení  efektivity  jednotlivých  ekonomik  spolu  s výrazným snížením obranných rozpočtů zvýšilo životní úroveň.    

Vývoj po roce 1989  V souvislosti  se  skokovým  nárůstem  životní  úrovně  o  průměrných  22  %  za  čtyři  roky  a  nestabilní  situací  v ASII  a  severní  AFRICE  byla  výrazně  posílena  migrace  obyvatel  nestabilních  zemí  směrem  do  EVROPY.  Tato  migrace  zůstala  dlouhodobým  problémem  až do současnosti, kdy  se  jednotlivé  země  snaží  imigranty  tajně  přeposílat  do  ostatních  zemí,  aby  udržely  svůj  sociální  systém  a  pracovní  pozice  pro  vlastní  občany.  Přestože  celkové  počty  imigrantů  nebyly  zpočátku  díky  vysoké  aktivitě  EVROPSKÉ  POHRANIČNÍ  STRÁŽE  (EUROPEAN  BORDER  GUARD  –  EBG)  nijak  dramaticky  vysoké  (v  letech  1989­2010  odhadováno  přibližně  70 000  –  90 000  imigrantů  pro  celou  EVROPU  ročně),  kombinace  dlouhodobého  nárůstu  počtu  imigrantů  a  jejich  nepřizpůsobivosti  vyvolala  nárůst  vlivu  nacionalistických  skupin  a  hnutí  cílených  na  eliminaci  migrace  do  zemí  EVROPY. Největší část migrantů míří do TILANDU (odborníci odhadují až 55 %   celkového  počtu),  což  podpořilo  nárůst  podpory  hnutí  a  později politické strany STRONG PARTY  (SP),  která  se  ve  svém  programu  zaměřovala  na  ochranu vlastního trhu pracovních míst, sociálního  systému  a  rozvoji  země.  V letech  2011­2014  počet  evropských  imigrantů  dosahoval  již  300 000  –  400 000 ročně.  TILAND  využil  v  roce  1992  zrušení  demilitarizovaného  pásma  k vytvoření  stálých  vojenských  základen  pro  střežení  hranic  před  migrací.  Na  základě  bilaterální  dohody  s USA  došlo  v roce  1993  k postupnému  opuštění  nepotřebných  amerických  základen  v TILANDU  a  jejich  předání do rukou TILANDSKÉ ARMÁDY.  V rámci  osidlování  řídce  osídlených  pohraničních  oblastí  BOMIE  využil  nabídku  přestěhovat  se  na  velice  levné  pozemky  poměrné  i  nemalý  počet  Tilanďanů. Jednalo se o pozemky  v pohraničních  oblastech.  Tyto  oblasti  také  nelákají  imigranty, kteří se soustřeďují spíše v městech,  kde tvoří uzavřené komunity.   

Zelená revoluce v TILANDU  V roce  2012  ve  volbách  do  tilandského  Spolkového  sněmu,  stejně  jako  v komunálních  volbách  v roce  2011,  s drtivou  převahou  zvítězila  SP.  Díky  zeleným  rukávovým  označením   jejích  přívrženců  a   zaměřením  na  ochranu  přírodního  bohatství  byla  tato změna ve směřování TILANDU  nazvána  médii  Zelenou  revolucí.  SP  získala  prakticky  neomezenou  moc  v zemi,  která  si  již  přibližně  15  let  nedokázala  poradit  s příliš  rychlým  hospodářským  růstem  a  rozvíráním  sociálních  nůžek. SP si také kladla za cíl důsledně kontrolovat přistěhovalectví do země.  SP  posílila  TILANDSKOU  OBRANNOU  ARMÁDU  (TDA),  respektive  provedla  nákupy  techniky  a  zbraní  a  navýšila  počty  vojáků.  Původní  ozbrojené  síly  obsahovaly  jako  hlavní bojovou  sílu  BORDER  WATCH  (hraniční  stráž),  která  byla oficiálně pod ministerstvem vnitra, aby nedošlo  k porušení  demilitarizovaných  pásem.  BORDER  WATCH  ale  byla  velmi  dobře  vyzbrojena  a  vycvičena.  Většina  reforem   v TILANDU  v roce  2012  a  2013  podpořila  růst ekonomiky a zvýšila počty   žadatelů o azyl navrácených do původních zemí. 

  Dvoudenní válka  Na  počátku  listopadu  2014  došlo  k  rozsáhlému  ozbrojenému  střetu  mezi  skupinami  organizovaného  zločinu  BLACK   SKULLS  (Černé  lebky)  a  ozbrojenou  extremistickou  frakcí  Církve  Nového  spasitele.  Černé   lebky,  které  jsou  takřka  výhradně  z Bomijců,  po  několika   útocích  Církve  Nového  spasitele  na  jejich  skladiště  a  varny  drog,  zahájily  organizovaný   útok  na  svatyně  a  jednotlivé  obecní  buňky.  Velká  část  příslušníků  církve  je  tilandské  národnosti,  takže  to  po  týdnu  3   

útoků  začalo  být  podáváno  médii  jako  etnické  čistky.  K těm  se  přidala  řada  občanů  BOMIE,  kteří  záviděli  Tilanďanům,  a  hlavně členům Církve Nového, jejich majetek. Církev Nového včetně jejích  tilandských  představených  vyzvala  BOMII  k poskytnutí  ochrany  a  zastavení  útoků.  Bomijské  policejní  složky  zpočátku   pasivně  přihlížely  a  poté  byla  vinou téměř  vojenského  charakteru  Černých  lebek  velice  neefektivní  a utrpěla vysoké ztráty. To vedlo Církev Nového k vlastní obraně,  která  byla  velice  efektivní,  a  k žádosti  TILANDU  o pomoc. Mezinárodní právo nijak neupravovalo  postavení náboženských skupin a organizací ve vztahu k pomoci od cizích států.  TILAND  rozmístil  podél  hranice  s BOMIÍ  své  jednotky  ve  vysoké  pohotovosti.  Totéž  učinila  BOMIE,  který  navíc  povolala  aktivní  zálohy,  ozbrojené  složky  BOMIE  usilovaly  o  potlačení etnických čistek.   Pomalá  reakce  BA  vyústila  v prohlášení  tilandského rezidenta o „nutnosti záchrany situace“  a  vydání  rozkazu  k ochraně  Tilanďanů  na  území  BOMIE.  To  bylo  v chaotické  situaci  posílené  pokřiveným  mediálním  obrazem  vyhodnoceno  vládou  BOMIE  jako  pokus  o  připojení  pohraničí  k TILANDU  a  prezident  vydal  rozkaz  k útoku  na  TDA.  Poměr  sil  byl  přibližně 4 ku 1 ve prospěch  TILANDU,  který  měl  navíc  pokročilejší  techniku  a  výzbroj.  TDA  se  střetla  s BA  poprvé  dne   25.   11.  2014. TDA zahájila operaci TILAND SHIELD, během níž obsadila pásmo přibližně 30 – 40 km  široké podél hranice se státem BOMIE, v němž tvořilo alespoň 25 % obyvatel etnikum Tilanďanů.   Černé  lebky  a  Církev  Nového  se  stáhly.  BA  utrpěla  vysoké  ztráty,  přestože  bojovala  na   svém  území.  Morálka  vojáků  bránících  většinou  řídce  obydlené  území  nebyla  vysoká,  stejně  jako  nebyla  dostatečná  jejich  výzbroj  a  příprava  ve  srovnání  s TDA. BA ztratila během 48 hodin 18 562  mužů  (z  toho  11 235  zabito)  a  více  než  2300  kusů  techniky,  což  znamenalo  ztrátu  přibližně  30  %  bojové  síly  státu.  TDA  oproti  tomu  ztratila  dle  oficiálních  sdělení  3 853  mužů (z toho 1653 zabito)  a  486  kusů  techniky,  což  představovalo  přibližně 5 % bojové síly. Civilní ztráty činily 743 mrtvých  a  více  než  2 000  zraněných,  i  když  ve  zmatečném  ústupu  BA  nebylo  později  možné  jednoznačně  posoudit, kdo ztráty způsobil.   Teprve  po  operaci  TILAND  SHIELD  světové  mocnosti  v čele  s USA  a  RUSKOU  FEDERACÍ  odsoudily  jednání  TILANDU  a  požadovaly  jeho  stažení.  DAHANA  a  ČESKÁ  REPUBLIKA  zvýšily  pohotovost  svých  bezpečnostních  sil  a  jednaly  o  možné  podpoře  BOMIE.  DAHANA  by  se  mohla  díky  obdobnému  charakteru  pohraničí  ocitnout  v roli  BOMIE,  proto  se  jasně  postavila  na  stranu  BOMIE.  ČESKÁ  REPUBLIKA  má  s BOMIÍ   dohody   o   ekonomicko­vojenské  spolupráci,  společnou  minulost  a  společný  jazyk  a  z větší míry i národnostní  složení, proto ČR okamžitě zahájila jednání s BOMIÍ o přesné podobě vojenské podpory.  Jednotky  TDA  se  24  hodin  po  ukončení  operace  TILAND  SHIELD  začaly  stahovat.  TILAND  důrazně  upozorňoval  na  nutnost  udržet  pořádek  v oblastech  obývaných   Tilanďany  a  oznámila,  že bude provádět civilní dohled nad situací a TDA je kdykoli připravena opět zasáhnout a  chránit  Tilanďany.  Území  zasažené  boji  se  rozsáhlým  použitím  dělostřelecké  a  letecké  podpory  změnilo.  Tilanďané  reagovali  různě,  většina  TILAND  SHIELD  schvalovala. BOMIJSKÁ STÁTNÍ  POLICIE  (BSP)  a  BOMIJSKÁ  MÍSTNÍ  POLICIE  (BMP)  v zasažených  oblastech  ztratila  část  svých  příslušníků  v bojích  a  část  personálu  oblast  opustila.   Nastolení  alespoň  částečného  pořádku  trvalo  více  než  týden,  kdy  probíhalo  v bojové  zóně  rabování.  V bojové  zóně  nebyla  obnovena  přítomnost  BA,  začaly  tam  výrazněji  působit  skupiny  organizovaného  zločinu,  které  využívaly  praktické  absence  práva  na  tomto  území.  Území  zasaženému  boji  bylo  pro  jeho  specifické  podmínky  odlišné  od  zbytku  BOMIE  oficiálně  pojmenováno  Zóna  oblastí  nezákonné  aktivity  (zkratka ZONA), přezdívaná médii Zóna.  Některá  média  a  politické  špičky  BOMIE upozorňovalo na naleziště kvalitního černého uhlí  a  ropy  na  území  obývaném  Tilanďany  v BOMII  jako  skutečný  důvod  vojenské  intervence   TILANDU.  Husté  osídlení  nalezišť  ropy  doposud  bránilo  intenzivní  těžbě  ropy  a  zemního  plynu, 

4   

praktické  opuštění  některých  oblastí  Zóny  tak  otevírá  možnosti  zahájení  intenzivní  těžby  těchto  surovin.    Vývoj po Dvoudenní válce  Zóna  se  stala  územím  s omezeným  vlivem  státu  a  relativní  samosprávní  samostatností.  Tento  stav  lákal  řadu  skupin  provádějících  protizákonnou  činnost,  které  do  Zóny  přesunuly  svá  útočiště,  varny  drog  a  skladiště  zbraní.  Tyto  organizace  vystupovaly  vůči  obyvatelstvu  poměrně  přátelsky  a  vytvářely  si  tak  sítě  informátorů  a  vlivu.  V červnu  roku  2015  byl  vliv  těchto  skupin  na  maximu  a  Bomijská  vláda  rozhodla   o   provedení  operace  ZÁKON  A  POŘÁDEK,  při  které  bylo   nasazeno  více  než  25 000  příslušníků  BSP,  BMP a BA. Tato  operace byla vyhodnocena a mediálně  prodána  jako  velice  úspěšná,  došlo  k zatčení  či  zabití  celkem  2 600  příslušníků  organizovaných  skupin  provádějících  protivládní  činnost.  V srpnu  2015  byla  v den  výročí  ukončení  Třídenní  krize  uveřejněna  společná  zpráva  AMNESTY  INTERNATIONAL  a  HUMAN  RIGHTS  WATCH  jasně  prokazující  propojenost   BMP a BSP s organizovaným zločinem, zejména pak s dvěma nejsilnějšími  BLACK  SKULL  (BS)  a  ZONE  WARLORDS  (ZW).  Operace  ZÁKON  A  POŘÁDEK  byla  v podstatě  zaměřena  na  jejich  menší  odpůrce  a  konkurenty.  BS  a  ZW   předali  Bomijské  zpravodajské službě seznam cílů a ozbrojené složky pak zasáhly přesně tam, kam BS a ZW chtěli.  Uveřejnění  zprávy  vyvolalo  bouři  občanských  protestů  po  celé  BOMII  a  mezinárodní  politický  skandál.  Bomijská  vláda  byla  donucena  rezignovat.  V říjnu  2015  nově  ustanovená  prozatímní  bomijská  vláda  (volby  se  budou  konat  v roce  2016)  požádala  o  realizaci  předjednané  vojenské  pomoci  DAHANY  a  ČESKÉ  REPUBLIKY.  Byla  tak   zahájena  dlouhodobá  operace  TRIDENT  (trojzubec),  která  měla  za  cíl  odradit  či  odrazit  případný  útok  TDA,  stabilizovat  bezpečnostní situaci v Zóně a umožnit její ekonomické a sociální propojení se zbytkem BOMIE.     

5   

Země   

BOMIE    Oficiální název státu: Bomijská republika (Bomie)  2 Rozloha​ : 48 256 km​   Počet obyvatel: ​ 5 472 864 (odhad červenec 2012)  Hustota zalidnění: ​ 113,4 obyv. na km2  Hlavní město: ​ Praha 1 034 000 obyv. (2010)  Úřední jazyk: ​ čeština  Měna: ​ 1 bomijská koruna (BOK) = 100 haléřů (= 0,04  USD)  Správní členění: ​ 9 krajů + hlavní město Praha    1. OBLASTI NAPĚTÍ A MOŽNÉ ZDROJE KONFLIKTU  Bomie  je  vyspělým  suverénním  evropským  státem.  Ve  společenském  i  politickém  životě  bomijské  společnosti  se  stejně  jako  u  jiných  vyspělých  západních  demokracií  objevují  zastánci  krajních  řešení,  pravicoví  extremisté,  neonacisté  a  po  roce  1989  zejména  proticizinecké  a  nacionalistické  tendence. Tyto jevy lze v současnosti (2015) zařadit do kategorie možných zdrojů konfliktů. Situace  spíše  naznačuje,  že  v  bomijském  společenském  systému  existují  mechanizmy,  aby  tyto  negativní  tendence  mohly  být  zvládnuty.  Závažnější  otázkou  je nebezpečí vyplývající z činnosti Tilandu jako  silného  hráče  a  ochránce  občanů  a  pracovního  trhu.  I  vzhledem  k předchozímu  vojenskému  konfliktu  z roku  2014 není vyloučeno, že  by  se Tiland nepokusil o další vojenskou expanzi zejména  na území států Bomie a/nebo Dahany.   Rizika  prostředí  ​ vyplývají  především  z  přírodních  podmínek.  Zejména  v  posledních  letech  se  poměrně  často  objevují  rozsáhlé  povodně  a  sucha  a  občasné  zničující  větrné  smrště,  přičemž  všechny  tři  přírodní  vlivy  způsobují  značné  materiální  škody  a  nejsou  vyloučeny  ani  oběti  na  životech.  Bezpečnostní  situace  ​ v Bomii  je  nestabilní  od  dvoudenní  války  v listopadu  2014,  státu  se  nedaří  zejména  ve  válkou  zasažených  oblastech  udržet  bezpečnostní  prostředí  odpovídající  modernímu  demokratickému státu 21. století.   Úroveň  ​ zdravotnické  péče  ​ je  v  Bomii  jako  celku  velmi  dobrá,  ve  válkou  zasažené  oblasti,  tzv.  Zóně, podprůměrná..    2. STRUČNÝ HISTORICKÝ VÝVOJ  1914–1918  –  1.  světová  válka;  mocnosti  Trojspolku  (včetně  území  Bomie  pod  Rakousko­Uherskem)  bojovaly  proti  mocnostem  Dohody  (Velká  Británie,  Francie,  Rusko);  Trojspolek, z něhož v r. 1915 vystoupila Itálie, válku prohrál;  28. říjen 1918 – vznik samostatného bomijského státu;  1938  –  následkem  tzv.  mnichovské  dohody Bomie musela podstoupit významnou  část svého území  Německu;  1. 9. 1939 – Německo přepadlo Polsko; začátek 2. světové války;  1.  9. 1939 až 8. 5. 1945 – 2. světová válka mezi fašistickými mocnostmi (Německo, Japonsko, Itálie  včetně  dalších  satelitních  států)  a  Spojenci  (USA,  Velká  Británie,  Francie,  od  r.  1941  i  SSSR,  a  další); Německo a jeho spojenci poraženi;  20. 5. 1945 – obnovení bomijské republiky v původních hranicích z roku 1918;  1948 – drtivé vítězství komunistů v Bomii, začátek dlouhé éry komunismu,  srpen 1985 – Třídenní krize  6   

17. 11. 1989 – pád komunistické vlády  prosinec  1989  –  zahájení   demokratizačních  procesů,  obnovení  a  ustanovení  Bomijsko­české  federativní republiky;  1.  1.  1993  –  rozdělení  Bomijsko­české  federativní  republiky  na  Bomijskou  republiku  a  Českou  republiku;  1997 – Bomie se angažuje v konfliktu v provincii Kosovo;  6.  1.  2002  –  parlament  schválil  vyslání  500  vojáků   do   Afghánistánu  v  rámci  mírových  jednotek  OSN;  bomijští  vojáci  měli  podle  mandátu  OSN  za  úkol  spolu  s  vojáky  z  dalších  zemí  zajišťovat  bezpečnost prozatímní afghánské vlády v Kábulu a jeho okolí;  15.  4.  2003  –  parlament  přijal  vládní  většinou hlasů nový zákon o přistěhovalectví, který reguluje a   upřesňuje podmínky získání azylu a pracovního povolení pro imigranty,  13.  10.  2009  –  militantní  zločinecká  organizace  BLACK  SKULL  přepadla  vojenskou  posádku  v Žatci  a  odcizila  stovky  ručních  zbraní  a  několik  bojových  vozidel,  vozidla  se  podařilo  zajistit,  zhruba dvě stovky vojenských útočných pušek se nepodařilo zajistit;  leden  2010  –  přijat  zákon  umožňující  nasazení  bomijské  armády  (a  jejích  spojenců)  pro  vynucení  pořádku na území Bomie;  12.  3.  2011  –  havárie  v jaderné  elektrárně  Temelín,  nedošlo  k nebezpečným  únikům,  nicméně  poškození  chladícího   okruhu  vyvolalo  diskuzi  o  zrušení  jaderných  elektráren  a  jejich  nahrazení  obnovitelnými zdroji;  25. 11. 2014 – tilandská obranná armáda zahájila operaci TILAND SHIELD na území BOMIE;  26.­27. 11. 2014 – dvoudenní válka (okupace pohraničí Bomie armádou Tilandu)  28. 11. 2014 – stažení jednotek TDA z území Bomie;  29.  8.  2015  –  zadržení  8  příslušníků  speciálních  sil  tilandské  armády  v kraji  Boletice  (Bomie),  Tiland je označil za zběhy a požádal o jejich vydání;  11.  11.  2015  –  bomijský  parlament  zamítl   žádost  Tilandu  o  vydání  8  příslušníků  speciálních  sil,  zadržuje je jako válečné zajatce, přestože doposud nebyla oficiálně vyhlášena válka;    3. OBYVATELSTVO  Bomie  patří  k nejméně  lidnatým  státům  v  Evropě.  Z  hlediska  ​ národnostního  složení  ​ základní  populaci  tvoří  Bomijci  84,7  %,  menšinu  tvoří  Tilanďané  4,8  %  Češi  3,4  %  a  další  7,1  %  (Slováci,  Dahaňané,  Ukrajinci,  Italové,  Rusové,  Řeci,  Poláci,  Španělé  a  další)  včetně  tradičních  etnických  menšin (mj. 50 tis. Romů). Většinou jde o přistěhovalce za prací.  Z  hlediska  náboženského  ​ je  složení  velice  pestré:  Církev  Nového  spasitele  24  %,  římští  katolíci  18 %, protestanti 9 %, muslimové 4,7 %, bez vyznání a další náboženství 44,3 %.  Podíl  městského  obyvatelstva  v  r.  2001  činil  82  %.  Hustota  zalidnění  je  průměrná,  obyvatelstvo  je  rozloženo rovnoměrně.   Demografický  vývoj ​ je charakterizován velmi nízkým přírůstkem obyvatelstva.  Odhad za rok 2012  činil  +0,03  %,  přičemž porodnost byla 0,76 %, úmrtnost 1,01 % a  přírůstek vlivem migrace 0,28 %.  Průměrná délka života je poměrně vysoká 74,6 let (u mužů 72,32 a u žen 77,26 let; odhad 2010).  Úředním  jazykem  ​ je  čeština.  Rozšířena  je  i  slovenština,  němčina  a  angličtina.  Negramotnost  obyvatelstva je velice nízká, 98 % obyvatelstva umí číst a psát (2008).    4. STÁTNÍ ZŘÍZENÍ  Bomie je republika s parlamentní demokracií.  Vznik státu: 1. 1. 1993 (datum rozdělení Bomijsko­české federativní republiky, státní svátek).  Hlavou  státu  je  ​ prezident​ ,  jehož  funkce  je  především reprezentativní. Prezident  je volen v přímých  volbách  na pětileté funkční Poslední prezidentské volby proběhly v Bomii v roce 2013 a současným  prezidentem je Aleš MÁNES (od 8. 3. 2013).  7   

Zákonodárným orgánem ​ je dvoukomorový parlament, který tvoří Poslanecká sněmovna a Senát.  Poslanecká  sněmovna  ​ je  dolní  komora Parlamentu  Bomijské  republiky,  v Ústavě označovaného  jen  jako  Parlament.  Má  200  poslanců  volených na 4 roky podle poměrného systému s 5% klauzulí.​    Poslední  parlamentní  volby  proběhly  v listopadu   2013   s  výsledkem:   Bomijská demokratická strana  –  BDS (62), Strana pokroku Bomie – SPB (57), Nezávislá energie – NE (43), Strana morální čistoty  – SMČ (38). Předsedou Poslanecké sněmovny v současnosti je Petr CISÁR (BDS).  Senát  ​ je horní  komora Parlamentu  Bomijské  republiky.  Jeho  postavení  je  upraveno  v Ústavě  BR,  přijaté  roku  1992.  V  Senátu  zasedá  81 senátorů,  kteří  jsou  voleni  na  dobu  šesti  let.  Senát  je  nerozpustitelný, každé dva roky se volí třetina senátorů.  Výkonnou moc ​ v zemi má vláda v čele s předsedou vlády.  Vláda  se  skládá  z předsedy  vlády (premiéra),  místopředsedů  vlády  (vicepremiérů)  a 14 ministrů. Je  odpovědna Poslanecké sněmovně.  Administrativní  dělení:  ​ Bomie  se  administrativně  dělí  na  9  krajů  a  hlavní  město  Praha.  Kraje  se  dělí na okresy a obce.  Členství  v  mezinárodních  organizacích:  OSN,  OECD,  WTO,  WB,  IMF,  CoE,  OSCE,  V4,  EEA,  EU.    5. HOSPODÁŘSTVÍ  Hospodářství  Bomie  zemí  tradičně  patří  k  nejrozvinutějším  v  Evropě.  Po  roce  1986  došlo  k  transformaci  centrálně  řízeného  hospodářství  a privatizaci státního  majetku.  V  rámci restitucí byla  také  navrácena  část  majetků  znárodněných  po  roce 1948.  Důsledky  otevřené  konkurence  nejvíce  postihly  odvětví těžkého  průmyslu,  které  nebylo  konkurenceschopné.  V  roce 1995 se  země   stala  členem OECD.  Po  vstupu  země  do  Evropské   unie  následovalo  období  hospodářského  růstu.  Podíl  průmyslu  na  tvorbě HDP klesl  ve  srovnání  s  rokem  1990  na  polovinu  a  jeho  místo  zabral  sektor  služeb.  Ke  klíčovým  ​ nerostným  zdrojům  těženým  v  Bomii  patří černé a hnědé  uhlí,  ropa  a   zemní  plyn,  dál kaolín, jíl, grafit, vápenec nebo  jiné  stavební  hmoty.  Naleziště uranu se   nachází  u  Jihlavy.  Jelikož třetinu země pokrývají lesy, patří dřevo též k vývozním artiklům.  Hlavními  ​ průmyslovými  centry  jsou Praha, Plzeň a Mladá  Boleslav.  Mezi  hlavní  odvětví  v  Bomii  patří  průmysl chemický, strojírenský, hutnický a potravinářský.  Další  významná  odvětví  jsou energetický průmysl, stavebnictví a výroba  spotřebního  zboží.  Méně  významná  odvětví  jsou  zbrojní  průmysl  a  např. sklářství,   které  ovšem  má  v  Bomii  dlouhou  tradici.  Velký  význam,  zvláště  pro export,  má automobilový  průmysl.  Největším  výrobcem  automobilů  je  společnost Škoda  Auto.  V  roce  2010  vyrobily  v  Bomijské  republice  společnosti  Škoda  (patřící  tilandskému  koncernu Volkswagen), TPCA,  která  sdružuje  japonskou  firmu Toyota a  francouzskou Peugeot  ­Citroën,  a  jihokorejská   firma  Hyundai dohromady 1 072 209 automobilů. Celkově vytváří průmysl  35 % hrubého produktu bomijského hospodářství.  Bomie  v  současnosti  snižuje  svojí  ​ energetickou  závislost  na hnědém  uhlí,  která  se  negativně  projevovala  v  kvalitě  životního   prostředí  v severní  Bomii.  V  roce  2005  bylo  55,4 procent elektřiny  vyráběno  pomocí  páry  a  spalováním  (hlavně  uhlí),  34  procent  v  jaderných  elektrárnách  a  10,6  procenta  z  obnovitelných  zdrojů,  včetně  vodních  elektráren.  Bomie   patří  mezi  největší  vývozce  proudu v Evropě, v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh, což je víc než vyrobí Temelín.     

8   

6. DOPRAVA, SPOJE, CESTOVNÍ RUCH  Délka  ​ silniční  dopravní  sítě  činí  30  653 km,  412 km  tvoří dálnice,  206 km rychlostní  komunikace a 3 255 km silnice 1. třídy (údaje z roku 2010).  Bomie  má  se  svými  5  568 km  jednu  z  nejhustších  ​ železničních  sítí  v  Evropě.  Z  toho  je  2  212 km  tratí elektrizováno a  1  006 km  je  dvou­  a  vícekolejných,  Správcem  a  provozovatelem  naprosté  většiny  železniční  infrastruktury  je  státní  organizace Správa  železniční  dopravní  cesty.  Přepravní  výkon  necelých  105  milionů  cestujících  při  3  590  milionech  osobokilometrů  i  7  770  milionů  tunokilometrů v nákladní dopravě znamená za poslední desetiletí značný pokles.  Většina ​ letecké dopravy​  se v Bomii realizuje přes letiště Václava Havla Praha, které ročně přepraví  kolem  na  10  milionů  pasažérů.  V  Bomii  je  celkem  26  letišť  se  zpevněným  povrchem,  z  nichž  3  vypravují veřejné mezinárodní lety.   Vodní  doprava  v  Bomii je  provozována  na  řekách Labe a Vltava a  dalších  uzavřených   vodních  plochách, pro rekreační účely.   Bomijské  hospodářství  získává  vysoké  příjmy  z  ​ cestovního  ruchu​ .  V  roce  2001  celkové  výnosy  z  cestovního  ruchu  dosáhly  118,13  miliardy  korun,  což  představuje  5,5 % HDP.  V  následujících  letech  však  zájem  cizinců  o  Prahu, částečně z důvodu silné koruny, opadl. Kromě centra Prahy jsou  pro  turisty  lákavá  i  jiná  města  v  Bomii.  Zejména  se  jedná  o  lázeňská  města  jako Karlovy  Vary, Mariánské   Lázně a Františkovy  Lázně,  ale  také   historická  sídla  jako Český  Krumlov, Kutná  Hora  nebo Karlštejn.  Významné  rekreační  oblasti  mimo města jsou Bomijské Švýcarsko, Bomijský  ráj, Krkonoše a Šumava.    7. ZAHRANIČNÍ OBCHOD  Bilance  zahraničního  obchodu  Bomie  je  aktivní.  Hodnota  exportu  v  r.  2014  činila  256  mld.  USD.  Vyvážely  se  zejména  elektrická  energie,  automobily  a  náhradní  díly,  stroje  a  zařízení,  chemické   výrobky,  přístroje  a  zařízení  na  výrobu  elektrické  energie,  metalurgické  výrobky,  zemědělské  produkty.  Hodnota  importu  v  r.  2005  činila  210  mld.  USD.  Dovážely  se  zejména  chemické  výrobky,  automobily  a  náhradní  díly,  stroje  a   zařízení,  telekomunikační  a  sdělovací  technika,  zemní  plyn  a  ropa, přístroje a zařízení na výrobu elektrické energie.    8. OZBROJENÉ SÍLY  Bomijská  armáda  se  skládá  z letectva, pozemních  sil a  podpůrných  jednotek.   V  roce  2004  byla  zrušena základní  vojenská  služba a  armáda  se  tak  stala  plně  profesionální  organizací.  V  r.  2012  měla  bomijská  armáda  (TDA)  v  aktivní  službě  celkem 58 300 osob, z toho pozemní vojsko 51 300,  letectvo 7 000 a v záloze bylo 72 800 osob.   Výdaje na obranu v r. 2013 dosahovaly 1,8 % HDP.  Výzbroj Bomijské armády zahrnuje nadzvukové stíhačky ​ JAS­39 Gripen​ , bojové letouny ​ Aero   L­159  Alca​ ,  útočné  helikoptéry ​ Mil  Mi­35​ ,  dosluhující  dělostřelectvo  ShKH  DANA,  obrněné  transportéry: ​ Pandur  II​ , ​ BVP­1​ , ​ BVP­2​ , ​ OT­90​  a  modernizované  tanky ​ T­72M4CZ​ .  BA  je  částečně  přezbrojena   na  útočné  pušky  CZ  805  BREN  modernizované  varianty,  využívá  i  starší   Sa   58,   dále  kulomety  UK  59,  M240  a  ruční  protitankové  granátomety  RPG­7,  zakoupené  v rámci  zbrojního  programu EUROPE WEAPONS.   

   

9   

Mapa správního členění BOMIE 

  Fyzická mapa BOMIE 

10   

 

 

11   

 

12   

9. OSTATNÍ    BLACK SKULLS   Organizace  vnikla  spojením  2  hlavních  drogových  mafií  v BOMII  v roce  2010.  V současnosti  disponuje  přibližně  300  –  500  aktivními  příslušníky  (ozbrojená  a  řídící  složka)  a  dalšími  přibližně  1  500  –  3 000  řadovými  členy  (pomocná  síla).  Zaměřuje  se  na  výrobu  a  přepravu  drog  (heroin,  kokain)  zejména  z Asie  a  jižní  Ameriky  přes  BOMII  dále  do  TILANDU,  DAHANY,  FRANCIE  a  VELKÉ  BRITÁNIE.  Ozbrojená  část   je  spíše  obranná,  chrání  zájmy  organizace  před  policií  a  ostatními  gangy.  Má  poměrně  dobře  utajenou   činnost.  Díky  rozsáhlým  finančním  prostředkům  a  vazbám  na  politiky  a policejní složky je dobře informovaná a BMP a BSP proti ní příliš aktivně nevystupují.  Disponuje  vojenskými  útočnými  puškami,  pistolemi  a  terénními  vozidly.  Organizace  využívá  jak  městskou zástavbu, tak lesy ke své činnosti a skladování zboží.  Organizace  není  vázána ideologií, je zaměřena  na finanční a mocenský zisk. Podle některých zdrojů  je  organizace  navázána  na  Tilandskou  energii  a  bezpečnost  (TES,  TILAND  ENERGY  AND  SECURITY, zejména ropa a zemní plyn).    ZONE WARRIORS  Organizace  zformována  přibližně  v roce  1992  původně  jako  pokračovatel  ukrajinsko­ruské  mafie  pod  názvem  WARRIORS.  Organizace  byla  postupně  přebírána  bomijskými  rezidenty.  Disponuje  zhruba 450 – 600 aktivními příslušníky  a  pouze  přibližně  500  řadovými  členy.  Je  přísně  hierarchická  založená  na  vojenském  modelu.  Řada  jejích  významných  představitelů  jsou  bývalí  vojáci  bomijské  a  české  armády.  Organizace  zaměřena  na  získání  a  udržení  kontroly  nad  obchodem  se  zbraněmi,   zastrašování  obchodníků,  vydírání  a  únosy.  V letech  2000  až  2010  podle  odhadů  organizace  unesla  za  účelem  výkupného   přibližně  420  podnikatelů či jejich rodin.  Ozbrojená  část   je  agresivní  a  dobře  organizovaná,  několikrát  již  napadla  i  početnější  policejní  síly  zejména  za  účelem  zastrašení  obyvatel  a  policie  a  získání  kořisti.  Disponuje  vojenskými  útočnými  puškami,  pistolemi  a  terénními  vozidly.  Organizace  využívá  převážně  lesy  k ukrývání  materiálu  a  zbraní,  jinak  působí  ve  městech.  Z peněžních  cílů  přešla  organizace  v  roce  2009  k  extremistickému  pojetí  výkladu  Církve  Nového  spasitele,  podle kterého se silou snaží ovládnout území a zajistit tak  místo  pro  příchod  Nového  spasitele   na  Zemi.  Do  svého  znaku  přidala  heslo  „Lux  Electi“, které znamená „světlo vyvoleným“.   Řada  příslušníků,  zejména  odborníků  na  taktiku  a  zbraně,  je  motivována  spíše  penězi,  než  přesvědčením.  Náboženský  podtext  organizace  ji  spojuje  s Tilandem,  kde  má   Církev  Nového  spasitele  velký  vliv.  V roce  2014  se  zaměřila  hlavně  na  oblast  Zóny,  což  zdůraznila  i  ve  změně  názvu. Organizace zajišťuje dodávky zbraní ostatním skupinám organizovaného zločinu.    KRAJ BOLETICE  Okres  BOLETICE  v jižní BOMII je součástí Zóny. Během dvoudenní války byla prakticky všechna  sídla  v okrese  zničena  letectvem  a  dělostřelectvem  TILANDU.   Ruiny  vesnic  byly  na  zimu  opuštěny.  V létě  se  malá  část  původních  obyvatel  vrátila  do  svých  osad  a snaží se o znovuosídlení.  Předpokládáme,  že  se  na  zimu opět drtivý většina z nich vrátí do uprchlických táborů ve vnitrozemí  BOMIE – tábory zejména v okolí ČESKÝCH BUDĚJOVIC a PLZNĚ.  13   

V okrese  jsou  předpokládána  naleziště  ropy,  doposud  nebyla  těžba  zahájena  z  důvodu  hustého  osídlení. Po dvoudenní válce již sídla tvoří minimální překážku.   

14   

Okres BOLETICE 

  Fyzická mapa, etnické složení a sídla 

15   

   

více než 75 %Tilanďanů

25­50 % Tilanďanů

 

16   

více než 75 % Bomijců 

TILAND 

  Oficiální název státu: Tiland  2 Rozloha​ : 167 010 km​   Počet obyvatel: ​ 33 580 128 (odhad červenec 2012)  Hustota zalidnění: ​ 201,1 obyv. na km2  Hlavní město: ​ München (Mnichov) 1 256 000 obyv. (2009)  Úřední jazyk: ​ němčina, angličtina  Měna: ​ 1 tilandská koruna (TDK) = 100 centů (= 0,49 USD)  Správní členění: ​ 5 spolkových zemí          1. OBLASTI NAPĚTÍ A MOŽNÉ ZDROJE KONFLIKTU  Spolková republika Tiland je vyspělým suverénním evropským státem, který hraje významnou roli i  v  celosvětovém  měřítku.  Pokud  mluvíme   o   oblastech  napětí,  je  obtížné  rozpoznat,  co  v  současné  tilandské  společnosti  vyplývá  z  historického   vývoje,  a  co  je  daň  demokratickému  společenskému  řádu.  Ve  společenském  i  politickém  životě  tilandské  společnosti  se  stejně  jako  u  jiných  vyspělých  západních  demokracií  objevují  zastánci  krajních  řešení,  pravicoví  extremisté,  neonacisté  a  po  roce  1989  zejména  proticizinecké  a  nacionalistické  tendence.  Tyto  jevy  lze  v současnosti  (2015) zařadit  do  kategorie  možných  zdrojů  konfliktů.  Situace  spíše  naznačuje,  že  v  tilandském  společenském  systému existují mechanizmy, aby tyto negativní tendence mohly být zvládnuty. Závažnější otázkou  je  nebezpečí   vyplývající  z  činnosti  Tilandu  jako státu usilující o nerostné bohatství ostatních států a  ochránce  vlastního  pracovního  trhu.  I  vzhledem  k předchozímu  vojenskému   konfliktu  z roku  2014  není  vyloučeno,  že by se Tiland  nepokusil o další vojenskou expanzi zejména na území států Bomie  a/nebo Dahany.   Rizika  prostředí  ​ vyplývají  především  z  přírodních  podmínek.  Zejména  v  posledních  letech  se  poměrně  často  objevují  rozsáhlé  povodně  a  občasné  zničující  větrné  smrště,  přičemž  oba  přírodní  vlivy způsobují značné materiální škody a nejsou vyloučeny ani oběti na životech.  Bezpečnostní  situace  ​ v  Tilandu  nevybočuje  ze  standardu  vyspělých  zemí  Evropy,  v bývalých   demilitarizovaných   oblastech  je  ale  poměrně  silný  vliv  soukromých  bezpečnostních  agentur  a  paramilitantních skupin.  Úroveň ​ zdravotnické péče ​ je v Tilandu velmi dobrá.    2. STRUČNÝ HISTORICKÝ VÝVOJ  26.  7.  1945  –  Německo  rozděleno  na  4  okupační  zóny  –  sovětskou,  britskou,  americkou  a  francouzskou v souladu se zásadami schválenými postupimskou konferencí;  24.  5.  1949  –  na  území  tří  západních  okupačních  zón  vstoupila  v  platnost  demokratická   ústava,  kterou byla vyhlášena Spolková republika Tiland (SRT);  29.–30. 5. 1949 – v sovětském okupačním pásmu zasedání  německého Lidového kongresu schválilo  první ústavu dahanského státu a zvolilo Dahanskou lidovou radu;  7.  10.  1949  –  vyhlášena  Dahanská  demokratická  republika  (DDR);  DDR  budována  jako  komunistický stát;  26.  5.  1952  –  v  Bonnu  podepsána  Dohoda  o  prevenci  války,  která  byla  mimojiné  o  vztazích  mezi  třemi  západními  velmocemi  a  SRT,  která  v  podstatě  nahradila  okupační  status  z  r.  1949,  vyhlašovala suverenitu SRT, ale západním mocnostem zajistila právo neomezeně a nevypověditelně  rozmísťovat jejich vojska na území SRT;  17   

25.  3.  1954  –  sovětská  vláda  uznala   samostatnost  a  nezávislost  DDR;  na  území  DDR  ponechány  sovětské vojenské jednotky;  1966  –  5.  5.  zrušen  okupační  status  SRT;  SRN  získala  plnou  suverenitu  a  právo  na  omezenou  zbrojní výrobu;  srpen 1985 – Třídenní krize,  1985­1989  –  výrazné  zvýšení  hospodářského  růstu  SRT,  masový  útěk  občanů  DDR  do  SRT  přes  Maďarsko,  Polsko  a  Bomii;  zpočátku  ilegální,  později  legalizován;  za  rok  1989  uprchlo  do  SRT  přibližně 380 000 občanů DDR;  1986 – zrušení demilitarizovaných pásem  9.  11.  1989  –  natrvalo  otevřeny  hraniční  přechody  mezi DDR a SRT; toto datum se připomíná jako  výročí pádu berlínské zdi;  1.  10.  1990  –  zástupci  čtyř  vítězných  mocností  2.  světové  války  (Francie,  SSSR,  USA  a  Velké  Británie)  podepsali  dohodu,  podle  níž  se  dnem  3.  10.  1990  tyto  mocnosti  vzdaly  všech  svých  práv  v Tilandu a Dahaně; 2. 10. 1990 ukončily činnost mise spojeneckých armád v SRT a DDR;  7.  12.  1992 – vláda a opozice  se dohodly na omezení ústavně zaručeného práva na azyl, jehož cílem  je  regulovat  mimořádný  příliv  uprchlíků  (v  roce  1992  zahynulo  v  Tilandu  při  neonacistických  útocích na přistěhovalce 17 lidí, z toho 7 cizinců);  11.  6.  2001  –  zástupci  tilandské  vlády  a  energetického  průmyslu  podepsali  v  Mnichově  dohodu  o  postupném  ukončení  provozu  všech  9 jaderných elektráren v zemi v horizontu příštích dvou desítek  let;   22.  12.  2001  –  Spolkový  sněm  schválil  vyslání  1200  vojáků  do  Afghánistánu  v  rámci  mírových  jednotek  OSN;  tilandští  vojáci  měli  podle  mandátu  OSN  za  úkol  spolu  s  vojáky  z  dalších  zemí  zajišťovat bezpečnost prozatímní afghánské vlády v Kábulu a jeho okolí;  1.  3.  2002  –  Spolkový  sněm  přijal  vládní  většinou  hlasů  nový  zákon  o  přistěhovalectví,  který  mj.  počítá s přílivem kvalifikovaných pracovních sil z ostatních zemí;  30.  3.  2004  –  oficiálně  ustanovena  doposud  tajná  Církev  Nového  spasitele,  která si díky realistické  víře v lepší budoucnost získává velké množství příznivců;  17.  6.  2004  –  opoziční  PFT  se  shodla s vládní SP na návrhu zákona o přistěhovalectví, jenž umožní  kvalifikovaným  zahraničním  pracovníkům  přijít  na  tilandský  pracovní  trh,  který  v  některých  profesích trpí nedostatkem odborníků;   7. 7. 2006 – Tiland zásadně změnil rozdělení pravomocí mezi stát a jednotlivé spolkové země; horní  parlamentní komora definitivně schválila tzv. reformu federalismu;  18.  4.  2008  –  v reakci  na  sílící  imigrační  vlny  přijal  Spolkový  sněm  zákon  o  specifickém  azylu,  který výrazně zvýšil pravomoci tilandských bezpečnostních složek v odmítání imigrantů;  22.  9.  2010  –  počty  imigrantů  se  společně  s ekonomickým  růstem  Tilandu  významně  navyšovaly,  což  vyústilo  v ozbrojené  povstání v zadržovacím táboře Regen, které bylo krvavě potlačeno (až 170  mrtvých přistěhovalců);  22.  10.  2012  –  volby  do  Spolkového  sněmu  vyhrála  SP  se  ziskem  77  %  křesel,  označováno  jako  Zelená revoluce;  30. 3. 2014 – k Církvi Nového spasitele se hlásí již více než 50 % obyvatel Tilandu;  25.  11.  2014  –  tilandská  obranná  armáda  se  střetla  s bomijskými  jednotkami  na  území  Bomie  při  operaci TILAND SHIELD;  26.­27. 11. 2014 – dvoudenní válka (okupace pohraničí Bomie armádou Tilandu);  28. 11. 2014 – stažení jednotek TDA z území Bomie;  2.  2.  2015  –  Spolkový  sněm  schválil  zákon  o  ochraně  občanů,  který  v obecné  rovině  legalizoval  okupaci  území  cizího  státu  s podílem  národnosti  Tilanďanů  větším  než 25 %, OSN odsoudilo tento  krok jako zákon ohrožující mír v Evropě; 

18   

29.  8.  2015  –  zadržení  8  příslušníků  speciálních  sil  tilandské  armády  v kraji  Boletice  (Bomie),  Tiland je označil za zběhy a požádal o jejich vydání;  11. 11. 2015 – bomijský parlament zamítl žádost Tilandu o vydání 8 příslušníků speciálních sil.   

19   

3. OBYVATELSTVO  Tiland  patří  k  lidnatějším  státům  v  Evropě.  Z  hlediska  ​ národnostního  složení  ​ základní  populaci  tvoří  Tilanďané  91,5  %,  menšinu  tvoří  Turci  2,4  %  a  další  6,1  %  (Bomijci,  Srbové  a  Chorvaté,  Italové,  Rusové,  Řeci,  Poláci,  Španělé  a  další)  včetně  tradičních  etnických  menšin  (20  tis.  Dánů,  2  tis. Frísů, 25 tis. Lužických Srbů, 30 tis. Romů. Většinou jde o přistěhovalce za prací.  Z  hlediska náboženského ​ je složení velice pestré: Církev Nového spasitele 54 %, římští katolíci 14  %, muslimové 3,7 %, bez vyznání a další náboženství 28,3 %.  Podíl  městského  obyvatelstva  v  r.  2001  činil  88  %. Hustota zalidnění je značná, ale obyvatelstvo je  rozloženo velmi nerovnoměrně.   Demografický  vývoj ​ je charakterizován velmi nízkým přírůstkem obyvatelstva.  Odhad za rok 2012  činil  +0,18  %,  přičemž porodnost byla 0,83 %, úmrtnost 1,06 % a  přírůstek vlivem migrace 0,41 %.  Kojenecká  úmrtnost  v  roce  2006  byla  0,41 %. Průměrná délka života je poměrně vysoká  78,8  let  (u  mužů 75,81 a u žen 81,96 let; odhad 2010).  Úředním  jazykem  ​ je  němčina  a  angličtina.  Rozšířena  je  i  turečtina,  čeština,  srbochorvatština,  italština  a  řečtina.  Negramotnost  obyvatelstva  je  velice  nízká,  99  %   obyvatelstva  umí  číst  a  psát  (2008).    4. STÁTNÍ ZŘÍZENÍ  Tiland je federativní republika s parlamentní demokracií.  Vznik státu: 24. května 1949 (datum vyhlášení republiky Tiland, státní svátek).  Hlavou státu je ​ spolkový prezident​ , jehož funkce je především reprezentativní. Prezident je  volen v  nepřímých  volbách  na  pětileté  funkční  období  zvláštním  grémiem,  tzv.  Spolkovým  shromážděním  sestávajícím  z  členů  Spolkového  sněmu  a  stejného  počtu  volitelů  zvolených  na  zemské  úrovni.   Poslední  prezidentské  volby  proběhly  v  Tilandu  23.  května  2014  a  současným  spolkovým  prezidentem je Alfred WICHTIG (od 1. 7. 2004).  Zákonodárným  orgánem  ​ je  dvoukomorový  parlament,  který  tvoří   Spolkový  sněm  a  Spolková  rada.  Spolkový  sněm  ​ je  reprezentantem  zákonodárné  moci  občanů  Tilandu  (legislativní  orgán  SRT jako  celku)  s  důležitou  funkcí  parlamentní  kontroly  vlády.  Poslanci  jsou  voleni  obyvatelstvem  na  čtyři  roky  podle  kombinace  většinového  systému  a  systému  poměrného  zastoupení.  Základní  počet  poslanců  je  298,  s možností zvýšit počet křesel. Poslední  parlamentní volby proběhly 22. 10. 2012 s  výsledkem:  Strong  Party  –  SP  (235),  Party  for  Tiland  –  PFT  (48), Partei für Integration – PFI (31),  Stávající  Spolkový  sněm  má  314  poslanců.  Předsedou  Spolkového  sněmu  v současnosti je Fridrich  EINTOPF (SP).  Spolková  rada  ​ má  24  členů  jmenovaných  jednotlivými  zemskými  vládami  na  čtyři  roky.  Každá  země  má  podle  počtu  obyvatel  tři  až  šest  hlasů.  Pokud  vládní  strany  určité  země  nemají na  způsob  hlasování  jednotný  názor,  zpravidla  se  zdržují  hlasování. Úřad předsedy se  mění  každým rokem a z  titulu  své  funkce  je  zároveň zástupcem tilandského prezidenta. Ve vedení se střídají podle určeného  pořadí předsedové jednotlivých zemských vlád. Stávajícím předsedou je Helmut SIEBEN (SP, od 1.  11. 2014).  Výkonnou moc ​ v zemi má Spolková vláda v čele se spolkovým kancléřem.  Spolková  vláda  ​ se  skládá  z  kancléřského  úřadu  a  13  resortů  (ministerstev).  Jednotlivé  ministry  jmenuje  spolkový  prezident  na  návrh  spolkového  kancléře.  Sám  kancléř  je  jmenován  spolkovým   prezidentem  se  souhlasem  Spolkového  sněmu.  Současným  spolkovým  kancléřem  je  Sigmund  SIEGER  (SP),  vicekancléřem a zároveň ministrem práce a sociálních věcí je Frederik FURTH (SP),  ministrem zahraničních věcí je Hans STROSSMAYER (SP) a ministrem obrany Karl FUCHS (SP).  Administrativní  dělení:  ​ Tiland  se  administrativně  dělí  na  5  spolkových  zemí.  Každá  spolková  země má svoji vládu a hlavní město. Spolkové země se dělí na kraje, okresy a obce.  20   

Členství  v  mezinárodních  organizacích:  ​ po  dvoudenní  válce  bylo  členství  Tilandu  ve  všech  mezinárodních společenstvích podmínečně pozastaveno s dalším projednáním 25. 11. 2015.  5. HOSPODÁŘSTVÍ  Dle  hodnocení  některých  institucí  představuje  Tiland  v  současnosti  čtvrtou  nejsilnější  ekonomiku  světa  (navíc  s třetím  největším   objemem  exportu).  Přesto  se  ani  jí  hospodářské  problémy  nevyhýbají.  Tiland  zaznamenává  poslední dva roky pokles tempa růstu HDP (od roku 1986 nejnižší  růst  2,2  %  a  1,9  %).  Spolková  vláda  si  je  vědoma,  že  hlavní  příčinou  stagnace  ekonomiky  jsou  neřešené  strukturální  problémy  tilandského  hospodářství  a  struktura  tilandské  společnosti.  Tiland  trpí  v  současné  době  nedostatkem  zahraničních  investic.  Domácí  podnikatelé  se  snaží  přesunout  výrobu  do  zemí  s  nižšími  mzdovými  požadavky,   a  tedy  i  nižšími  výrobními  náklady.  Rok  2013  označila  spolková  vláda  za  rok  zahájení  důležitých  strukturálních reforem, které by měly přispět ke  zlepšení  hospodářské  situace.  Realizaci  těchto  záměrů   zahájila  přijetím návrhů reformních opatření  obsažených  v  tzv.  „Agendě  2020“  a  změnami  v  oblasti  daní  z  příjmů.  Od  vyššího  hospodářského  růstu a zejména od přijatých reforem se očekává zlepšení situace i v oblasti zaměstnanosti.  HDP  v  r.  2014  činil  1  920  mld.  TDK  (cca  960  mld  EUR),  růst  HDP  1,9  %.  HDP  na  1  obyvatele  dosáhl  hodnoty  28  588  EUR,  roční  míra  inflace  byla  1,3  %.  Veřejný  dluh  činil  67,7  %HDP.  Nezaměstnanost v r. 2014 činila 6,3 %.  V  oblasti  ​ nerostných  zdrojů  ​ závisí  Tiland  na  dovozu  surovin,  neboť  vlastní  zdroje,  až  na  některé  výjimky, jsou již značně vyčerpány nebo zcela chybějí.   Výroba  ​ elektrické   energie  ​ v  r.  2013 činila 358,1 mld. kWh, z toho přibližně 81,8 % bylo vyrobeno  v   tepelných  elektrárnách,  4,2  %  ve  vodních  a  14  %  v elektrárnách  jiného  typu.  V  dubnu  2012  byl  ukončen  provoz  jaderných  elektráren  na  území  Tilandu.  Uzavření  jaderných  elektráren  spolu  s  nutností dovozu paliva pro tepelné elektrárny jsou výraznou slabinou Tilandu.  Průmysl  ​ v  r.  2005 vytvořil 39,6 % HDP a zaměstnával 38,4 % ekonomicky aktivního obyvatelstva.  Průmysl  představuje  hlavní  odvětví  národního  hospodářství  Tilandu,  i  když  v  posledních  letech  se  jeho  význam  snižuje   ve  prospěch  odvětví  služeb  a  obchodu.  Pro  tilandský  průmysl  je  charakteristické, že se skládá z velkého počtu malých a středních firem. Nejdůležitějším odvětvím  průmyslu je automobilový průmysl, který zaměstnává 770 000 pracovníků a vytváří roční obrat přes  500 mld. TDK.   Zemědělství  ​ v  r.  2014  vytvořilo  0,9  %  HDP  a  zaměstnávalo  2,8  %  ekonomicky  aktivního  obyvatelstva.  V  roce  2013  bylo  v  Tilandu  evidováno  kolem  188  500  zemědělských  podniků,  jimiž  obhospodařovaná  plocha   byla  větší  než  dva  hektary  zemědělské  půdy.  Z  celkového  území  Tilandu  přibližně 33 % tvoří orná půda, 15 % louky a pastviny, 30% lesy a 22 % ostatní půda.  Služby  ​ v  r.  2014  vytvořily  59,5  %  HDP  a  zaměstnávaly  58,8  %  ekonomicky  aktivního  obyvatelstva.  Sektor  služeb   zahrnuje  provozování  obchodu,  pohostinství,  bankovnictví  a pojišťovnictví, svobodná povolání a přepravní služby.    6. DOPRAVA, SPOJE, CESTOVNÍ RUCH  Rozvinutá  síť  všech  druhů  dopravy  je  součástí  vyspělé  ekonomiky  a  života  obyvatelstva  Tilandu.  Železniční   a  silniční  trasy  o  značné  hustotě  a  velkém  přepravním  výkonu  spojují  všechny  oblasti  státu  a  propojují  jej  i  se  všemi  sousedními  státy.  Železniční  i  silniční  síť  se  neustále  stavebně  i  technicky  modernizují,   přesto  zejména  dálnice  občas  nestačí  silnému  dopravnímu  provozu  svou  kapacitou  (vysoká  motorizace  obyvatel,  většina  nákladů  se  přepravuje  nákladními  automobily,  široké  zapojení  země  do  mezinárodní  dopravy  osob  i  nákladů).  Někteří  pozorovatelé  mluví  o  nekoordinovaném vývoji silniční přepravy.  Železniční  doprava:  ​ Železniční  síť  má  délku  18  166  km,  z  toho  12  100  km  je  elektrifikovaných  (2014).  Hustotou  železniční  sítě  patří Tiland k předním státům světa. Hlavní tahy propojují všechna 

21   

ekonomická  centra  státu,  vedlejší  tratě  vedou  do  všech  větších  měst.  V  90.  letech   se  v  železniční  dopravě dařilo udržet počty cestujících, ale objem přepravy nákladů vykazoval pokles.  Silniční  doprava:  ​ Silniční  síť  měří  98  581  km,  z  toho  4  237  km  připadá  na dálnice, 17 246 km na  hlavní  silnice  a  77  098  na  vedlejší  silnice  (2003).  Celé  území  Tilandu  je  dnes  dokonale  propojeno  kvalitní  sítí  silnic,  resp.  dálnic  a  země  je  propojena  i  se  všemi  sousedními  státy.  V  r.  2014  bylo  v  zemi  registrovaných  18,023  mil.   osobních  vozidel,  téměř  1,1  mil.  kamionů  a  nákladních  automobilů, 36 500 autobusů a 1,4 mil. motocyklů.  Vodní  doprava  ​ je  významným  ekonomickým  odvětvím  tilandského  hospodářství.  Vnitrozemská  vodní doprava využívá  7467  km  vodních  cest  (2005).  Hlavními  vodními  cestami  jsou  řeky  Rýn,  Dunaj  a  Mohan.  Významné  jsou  umělé  vodní   cesty,  např.  Main­Donau­Kanal  umožňující  spojení  Severního  a  Černého moře.  Potrubní  doprava  ​ zahrnuje  plynovody  o  délce   9   293   km,  ropovody  o  délce  1  540  km  a  produktovody o délce 1827 km (2014).  Tiland  je  ve  velké  míře  odkázán  na  dovoz  ropy  a  zemního  plynu  ze  zahraničí.  K  nejdůležitějším  patří  ropovod  z Rotterdamu  do  Porúří,  ropovod  Hamburg–Wilhelmshaven–Köln,  z  jihofrancouzského  Fos­sur­Mer  do  Ludwigshafenu  a  další.  Plynovodní  síť  se  prostírá  po  celém  území Tilandu.  Letecká  doprava ​ využívá hustou letištní síť.  Tiland má celkem 212 letišť,  z toho 102 se zpevněnou  vzletovou  a  přistávací  dráhou  (2014).  Největší  letiště  s  mezinárodním  leteckým  provozem  je  Frankfurt am Main, další velká mezinárodní letiště jsou ve městech München a Stuttgart.  Spoje  ​ jsou  vysoce  rozvinuté.  V  r.  2014  bylo  v  provozu   24,6   mil.  telefonních  stanic  a  41,3  mil.  mobilních  telefonů.  V zemi  v  r.  2014  bylo  1100  poskytovatelů  internetových  služeb  a  25,7  mil.  uživatelů Internetu (2014).  Cestovní  ruch  ​ patří  v  Tilandu  již  tradičně k preferovaným odvětvím. Pro Tiland je typická vyspělá  síť cestovních kanceláří, hotelů a pohostinství.    7. ZAHRANIČNÍ OBCHOD  Bilance  zahraničního  obchodu  Tilandu  je  aktivní.  Hodnota  exportu  v  r.  2014  činila  1,016  bilionu  USD.  Vyvážely  se  zejména  automobily  a  náhradní  díly,  stroje  a  zařízení,  chemické  výrobky,  telekomunikační  a  sdělovací  technika,  přístroje  a  zařízení  na   výrobu  elektrické  energie,  metalurgické výrobky, zemědělské produkty.  Hodnota  importu  v  r.  2005  činila  801  mld.  USD.  Dovážely  se  zejména  chemické výrobky, železná  ruda,  automobily  a  náhradní  díly,  stroje  a  zařízení,  telekomunikační  a  sdělovací  technika,  zemní  plyn a ropa, metalurgické výrobky, přístroje a zařízení na výrobu elektrické energie.    8. OZBROJENÉ SÍLY  V  r.  2012  měla  tilandská  armáda  (TDA)  v  aktivní  službě  celkem  184  500  osob,  z  toho  pozemní  vojsko 141 350, letectvo 23 150 a v záloze bylo 228 650 osob.   Základní  vojenská  služba  trvá  9  měsíců,  dobrovolná  12–23  měsíců.  Výdaje  na  obranu  v  r.  2013  dosahovaly 2,5 % HDP.  Výzbroj  TDA  zahrnuje  stíhačky ​ F​ ­16  a  F­18,  bombardéry  B­52,  útočné  helikoptéry ​ Mil  Mi­35​ ,  obrněné  transportéry ​ Pandur  II​  a  modernizované  tanky ​ M​ 1A2  ABRAMS,  dělostřelecké  systémy  PzH  2000.  TDA  je  plně  přezbrojena  na  útočné  pušky  CZ  805 BREN modernizované varianty, dále  využívá  kulomety  UK  59,  M240  a  ruční  protitankové  granátomety  RPG­7,  zakoupené  v rámci   zbrojního programu EUROPE WEAPONS.      22   

 

23   

Správní členění TILANDU                                   

24   

Fyzická mapa TILANDU 

   

25   

Nerostné bohatství TILANDU 

   

26