„Kdo necestoval, nepoznal hodnotu člověka“. Maurské přísloví
Podzimní přechod Lužických hor 1.- 2.12.2009 V pondělí 30. listopadu jsem „uzamkl silnice na kole“, tzn. ukončil cyklistickou sezónu a budu čekat na sníh, abych si vychutnal pro změnu běžky. Zatím mě stačí pohorky, abych si užíval života v přírodě, kde je mi pokaždé dobře.
Za 11 měsíců to bylo
pěkných 13 458 km. Vlakem jsem odjel v úterý 1.12. z Jičína
v 6.28
hod.
přes
Nymburk do stanice Jedlová, kde
jsem vystoupil v 10.14 hod. Za 159 km jsem zaplatil 76 Kč. Jedlová žel. St. – Jedlová osada 3 km – Jedlová rozhledna (774) 5,5 km – Tolštejn 9 km – Luž (793) 17 km Pohodlnou cestou jsem došel do osady Jedlová, kde jsem si chtěl prohlédnout penzion Zvoneček, který byl bohužel zavřený. I když byla hustá mlha, tak exteriér navodil atmosféru jako v pohádce. 1
Na vrchol Jedlové cesta stoupá po příkré sjezdovce, ale není dlouhá. Na rozhlednu bylo zbytečně chodit, neboť mlha s přibývající výškou ještě
zhoustla, tak jsem si pouze prohlédl památník básníka Fridricha Schillera. Výhledy na Malý Stožec, Velkou Tisovou či vzdálenou Milešovku jsem musel nechat na příště. A tak jsem sestoupil ke zřícenině hradu Tolštejn (670) a v hradní restauraci, kde bylo příjemně vytopeno, 2
poobědval
své
vlastní jídlo, neboť tu
nevařili.
jsem
od
jediný
host
Byl rána a
s vrchním jsme se dobře
pobavili.
Hrad byl založen ve 13. st. a vydržel do roku 1642, kdy
ho zapálili Švédové. Dolů jsem
sestupoval
upravených
kolem
chalup
do
osady Lesné. Přešel jsem hlavní silnici a stoupal příkrým svahem do sedla mezi Čertovou
plání a 3
Kozím hřbetem. Pod Ptačincem jsem vystoupal na hlavní hřeben a
pokračoval za mrholení až drobného deště podél německé hranice pohodlnou cestou do osady Myslivna, kde je blízko vrchol Luž, nejvyšší hora Lužických hor. Ubytování jsem měl dopředu zajištěné v Lužické chatě, kde však neměli vytopeno. A tak mi doporučili blízkou chatu Luž, 4
kde bylo velmi příjemně, teplo a byl jsem tu jediný klient na ubytování.
Večer přišla skupinka 5 mladých Němců s českou dívkou na večeři a hlavně na mnoho plzeňského piva. Já si připravil vlastní teplou večeři na pokoji a doplňoval jen tekutiny stejně jako Němci. 5
2.12. st – Luž – Dolní Světlá 3 km – Krompach 6 km – Hvozd (750) 8,5 km – Petrovice 15 km – Polesí 19,5 km – Rynoltice 24 km ; Jičín zast. – Jičín 2 km, celkem 26 km Na dnešní den jsem se moc těšil a právem; byl slunečný, pravý opak
včerejšího. Již v 6.15 hod. jsem opustil chatu a začal sestupovat za svícení čelové baterky přes Horní a Dolní Světlou, kde je mnoho vzorně udržovaných chalup včetně upravených zahrad. Za denního světla jsem 6
došel do Krompachu, mě velice známému, neboť každý rok začátkem července sem přijíždějí „čtvrtečkáři“ ke kolegovi generálu Standovi
Chromcovi na kolech z Jičína (cca 100 km). Několikrát jsem tu s nimi pobýval, hrál karty a dlouho do rána klábosil. Z Krompachu jsem stoupal kolem až 500 let starých tisů na oblíbený kopec a další dominantu Lužických hor – Hvozd (750), kde je německá chata. Je tu možné platit i českou korunou, ale tentokráte měli zavřeno. Na sousedním cca 1 km vzdáleném vrcholku se tyčí krásná kamenná rozhledna z roku 1892, která je dvojčetem rozhledny na Jedlové, jak výškou, tvarem i stavebním materiálem; jen na Hvozdu je o rok mladší. Vedle je také restaurace. Vrcholku jsem dosáhl již před devátou hodinou, kdy slunce začalo olizovat okolní krajinu. Bohužel nádherný výhled už jsem nefotil, neboť fotoaparát oznámil: „baterie je vybitá“. Nevadí, o to více jsem měl na vlastní kochání se nádhernou krajinou. Je odtud pěkný výhled na blízké kopce Lužických hor, Ještědský hřeben, Ralskou pahorkatinu i vzdálenější Bezděz. Pro německé turisty je Hvozd velmi oblíbeným výletním místem. Posledních 500 m byl výstup velmi strmý po zasněžených kamenech. Stejně prudký byl i jeden kilometr dlouhý 7
sestup po klouzavých kamenech k Hraniční závoře. Lesní cesta do Petrovic byla velmi pohodlná, mírně se svažující dolů. Za zmínku stojí jen barokní kostel Nejsvětější trojice a zvonice. Zde jsem přešel silnici a překrásným smíšeným lesem pohodlnou cestou s občasnými výhledy do krajiny pokračoval do upravené rekreační vesničky Polesí. Jen kilometr je vzdálená turistická osada Černá louže. Zde jsem se rozhodl nejít do Jablonného v Podještědí a vynechat malebný zámek Lemberk a poutní chrám sv. Vavřince a sv. Zdislavy a dominikánský klášter, ale sestoupit do Rynoltic, kde je mnoho lidových roubených staveb a barokní kostel sv. Barbory. Za chvilku totiž odtud odjížděl vlak směr Liberec. Ve vlaku jsem za 40 minut zvládl oběd z vlastních zdrojů. Přestávku v Liberci při přestupu jsem využil ve městě k zakoupení alkalických baterek do foťáku a v zákaznickém centru ČD si ověřil cenu jízdenky vlakem kolem republiky. Asi 1330 km za 283 Kč! Tuto dvoudenní cestu bych rád absolvoval před vánocemi se svým skoro 6tiletým vnukem Tomášem s přenocováním v Jihlavě. Má vlaky moc rád a tak by to mohl být dárek k vánocům. Rychlíkem jsem pokračoval do Turnova, dopil poslední víno, snědl čerstvý moučník a cestou do Jičína dopsal tento krátký deníček. V 15.27 hod. jsem vystoupil v Jičíně – zastávka a lipovou alejí za skoro plného slunce a už svítícího měsíce v úplňku došel do aquacentra a provedl hygienickou očistu a relaxaci svého těla. Bylo to jen 17 + 26 = 43 km, ale pro mě opět překrásných. Po 17. hodině jsem se doma setkal s Jitkou. Cena jízdenky vlakem za 93 km byla 46 Kč. Opět jsem byl poutník a na cestě vnímal nádheru světa, který mám nedaleko domova, bez ohledu na počasí. Už se těším na další výlet, asi znovu přechod Jizerských hor.
V Jičíně 2. 12. 2009
Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2009
8
