Z horoskopu pro dnešní den 23.11.2010 mají váhy napsáno: „Zatímco okolím zmítají rozporuplné nálady, Vás se nic nedotkne. Rozhodli jste se, že se nebudete stresovat a počkáte, jak to všechno dopadne“. Ano a proto jsem raději odjel do přírody, do
Rychlebských hor 23.-24.11.2010 Po dni odpočinku jsem se vydal do méně navštěvovaného koutu vlasti, na severovýchod, do Rychlebských hor, severně od Jeseníků. Chtěl jsem poznat Hornolipskou hornatinu, Travenskou hornatinu, Sokolský hřbet, Javornickou pahorkatinu a Žulovskou pahorkatinu, vše nedaleko polských hranic. Ráno jsem odjel z Jičína ve 4.32 hod. přes Hradec Králové,
Letohrad,
Lichkov a Hanušovice do Jeseníku
s příjezdem
v 10.08 hod; za 196 km zpáteční jsem s použitím IN karty zaplatil 166 Kč.
23.11. út
Jeseník ČD (455) – město 1,5 km -
Lázně Jeseník a
prohlídka kolonády 5 km – Enhuberův náhrobek 5,5 km – Ripperovy kameny (945) 9 km – Prudký potok (465) 12 km – Pod hradiskem 14 km – Černá voda 16 km – Žulová (360) 20 km
Z nádraží jsem za příznivého, občas dokonce slunečného počasí sestoupil do města, ležícího v malebné kotlině. Moderně je upravené náměstí s radnicí a nedaleko odtud jsem si prohlédl význačnou atraktivní stavební památku Vodní hrad, označovaný též Vodní tvrz. Je obklopená 1
vodními příkopy, které jsou napájeny vodou
z Bělé.
Vedle
stojí
kostel
Nanebevzetí Panny Marie. Odtud
jsem stoupal strmou cestou ke světoznámým lázním
Jeseník,
které byly založeny Vincencem Priessnitzem, jenž si vysloužil označení
„vodní
K pramenům studánkami
doktor“.
s upravenými jsou
vybudované
lázeňské vycházkové chodníky a tak jsem jich několik také využil. Léčil
se
tu
dokonce
ruský
spisovatel N.V.Gogol. Z kolonády
se pohled
rozevírá na
nádhernou kulisu hor, pastvin, lesů a samotné město Jeseník. 2
Dále lesem
jsem stoupal k
pohodlnou cestou
Enhuberovu náhrobku, na
kterém je napsáno: „Muž plný života a síly jaré – zde zahynul co oběť světa zlob, a jeho tělu přátelství tu staré – květnatý lesní upravilo hrob. Co zmožná horlivost mu odpírala, ten kousek země, lásku neznajíc, to láska k lidstvu jemu věnovala – přemnohou slzu při tom uronic“. 1848. Nadace V. Preiessnitze 1995. (Bohatý šlechtic se chtěl oženit s chudou dívkou, což mu rodina nedovolila; spáchal sebevraždu a rodina ho odmítla pohřbít na hřbitově). Kolem mnoha pramenů jsem pokračoval nahoru upravenou 3
pohodlnou lesní cestou a kolem byly většinou smrky. Potkával jsem mnohé lázeňské pacienty a někteří měli i teleskopické hůlky. Tato cesta se nazývá Stezka živé vody a u většiny pramenů jsou napsána i mnohá přísloví. Poznamenal jsem si např. asijské: „Kdo jí ovoce, má přitom myslet na ty, kdo vypěstovali ovocné stromy. Kdo pije vodu, má myslet na pramen.“ Nebo u dalšího
pramene
„Nevracej
se
napajedlům
africké:
ke
jen
starým
pro
vodu,
čekají tam na tebe přátelé a sny“. Počasí bylo polojasné, teplota 4°C, ale pozd ěji se začala obloha zatahovat a při dosažení
hřebene
u
Ripperových kamenů dokonce začaly
poletovat
sněhové
vločky. To už jsem vystoupal skoro 500 výškových metrů a začal velmi náročný sestup až k Prudkému potoku.; skoro o 500 m níže, kamenitou cestou, která
připomínala
vyschlé
koryto řeky, ale navíc překryté listím, neboť na severní straně převládaly
listnáče,
nejvíce
buky. Kameny byly mokré a tak i při pomalé chůzi a velké opatrnosti jsem stejně dvěma pádům nezabránil; cesta je jen pro zkušené vysokohorské turisty. Protože cestu znám z dřívějších dob, naposledy při pochodu kolem republiky, tak jsem pravidelný polední moučník s vínem odložil až po sestupu. 4
Dále už vedla pohodlná cesta
po
loukách
ke
zřícenině hradu Hradisko z 13. st., kde byly dříve
lomy na mramor. Nedaleko je
obec
v jejímž
Černá
voda,
okolí
jsou
mramorové lomy, ale dnes málo využívané. Po silnici jsem přišel do cíle cesty, do městečka Žulová na česko polské
hranici;
je
to
středisko kamene. Krajina je charakterizována řadou žulových a mramorových dolů,
dnes
ale
jsou
v provozu pouze tři z deseti. Zajímavý je barokní kostel se čtyřbokou zvonicí. Nad městečkem je také zřícenina starého hradu, odkud je nádherný výhled do okolí. Ubytoval jsem se v soukromém domku poblíž autobusového nádraží u manželů Červených za 200 Kč. 5
Interiér domku mi připomínal muzeum; všude nástěnné hodiny, obrazy, sošky atd. Skoro 2 hodiny jsem večer seděl s domácími, kteří byli přesně o rok mladší než já a má žena. Paní je švadlena, manžel pracoval v kamenolomu. 35 let sbírá starožitnosti, resp. nástěnné hodiny (má jich pověšených na stěnách bytu asi 35 ks), obrazy polních a lesních ptáků a zvěře v dřevěných typických rámech (má jich min. 80), sbírá paroží, i když není myslivec (má ho prý min. 30 kg!) a mnoho unikátních bronzových sošek, opět hlavně zvěře a ptáků. Denně sedí 6 – 8 hod. u internetu a televize, ačkoli má obě kolena nová, „ocelová“, bolí ho nohy. Vyprávěl o velké nezaměstnanosti v tomto regionu a tak mladí jezdí za prací na celý týden do větších měst včetně Prahy. Byl to pro mě velmi zajímavý
večer
a
navíc
ještě
s pohoštěním; kromě jiného speciální masové pirožky, které připravila jeho manželka,
než
odešla
do
klubu
důchodců hrát karty – žolíky. Večer jsem zakončil dobrým vínem ještě z domova. 6
24.11. st Žulová - Nýznerov 3,5 km – Nýznerovské vodopády 5,5 km – Tři studánky (975) 10 km – Lipová Lázně 14,5 km – Horní Lipová ČD 15 km
Po snídani v penziónu jsem už v 7 hod. začal stoupat po silnici do obce Nýznerov kolem kostelíka a odtud lesní cestou podél potoků listnatým a později
smrkovým
lesem
stále
vzhůru. Stříbrný potok při soutoku s Budínským skalnatý
potokem
kaňon
s kaskádami
3 a
tu
vytváří
km
dlouhý
Nýznerovský
vodopád o výšce 14 m; jde o
přírodní
výtvor
vodopády potoka.
zvaný
Stříbrného Celé
dopoledne
jsem kráčel sám tichým lesem, šumících
většinou
kolem
potoků
s čirou
bystrou vodou – nádhera pro tělo i duši. Musel jsem vystoupat skoro 600 7
výškových metrů, ale při teplotě 3°C to bylo příjemné. Jen
na
hřebenu poletovaly sněhové
vločky
a
cesta
byla
obtížnější; kamenitá a v jednom úseku
přímo
„zarubaná“.
Další
překážkou na turistické cestě byla hromada natahaných klád, které tu stahovali z prudkých strání koněm, což nebylo zrovna snadné; kočí více než opratí si s koněm stále povídal a kůň ho neuvěřitelně poslouchal.
Sestup
do
Lipové
Lázně byl už snazší a tak jsem
8
těsně hodinou vlakové
před
11.
měl
míjet nádraží
v Horní Lipové, abych
dokončil cestu v Ramzové. Bylo to cca 800 m od lesního baru, který jsem nenavštívil, neboť informaci o něm jsem dostal
o
jeden den později – viz příloha. Na nádraží stál spěšný vlak z Jeseníku do Olomouce, který odjížděl za pouhou minutu. A tak jsem se okamžitě rozhodl jej využít, neboť cestu do Ramzové už dobře znám a budu doma v Jičíně o 2 hodiny dříve. Odjel jsem v 10.59 hod. do Zábřehu na Moravě, přestoupil na rychlík do Pardubic, dále do
Hradce
naposledy
Králové vlakem
a do
Jičína s příjezdem v 16.25 hod. Zvládl jsem ještě saunu
v aquacentru
a
posezení s kamarády v pivnici. Musím říci, že jsem měl štěstí na počasí, neboť v Jičíně a všude kolem bylo velmi nevlídně, drobně pršelo. Můj původní záměr, druhý den jít do obce Rychleby a do Javorníku mi večer rozmluvil pan domácí, když říkal. „tam je to nezajímavé, rovina jako na
9
Hané“. Nedodržel jsem svůj plán, ale přechod hřebene do Lipové Lázně mě plně uspokojil a líbil se mi.
PS: zpáteční cesta přes Zábřeh na Moravě a Pardubice byla delší, 240 km. Dokoupil jsem si proto jízdenku za dalších 35 Kč, ale žádný průvodčí při kontrole jízdenek ji na mně nevyžadoval ☺.
V Jičíně 25.11.2010
Ivan
Příloha: mail od kamaráda Kubíka ze dne 25.11.2010, 8.18 hodin. Vypadá to opravdu neuvěřitelně skoro jako SCI-FI, kéž by toho přibývalo!! Neuvěřitelné..... kdo tam nebyl, neuvěří ! Asi 1,3 km nad Lipovou-lázně....na kopci v lese, je tento lesní bar. Je zde vše, na co si vzpomenete... nealko pití, oplatky, kafe s vařičem, klobásky a špekáčky v chladícím boxu, pivo, slivovice, rum. Je zde zapálený krb ve kterém si můžete špekáčky opéct.... za barem je dřevo, sekera, chrastí. Pití je krásně chlazeno protékající vodou a to vše...........bez jakékoli obsluhy barmana... prostě tu nikdo není... platí se do kasičky a je možné si zpětně vrátit mince /rozměnit/. Vše je jen na poctivosti nás návštěvníků..!!!! Asi 900 m výše do prudkého kopce... je další ... horní bar.....je to jen na občerstvení pitím... pozor!!! Zde se neplatí vůbec nic.... prostě pozornost turistům... asi o 100m dál je vyhlídka do krajiny.... na stolečku v krabici leží dalekohled.... každý se s ním může kochat pohledem třeba na Šerák... už to tady funguje asi 2 roky....... Odvážný a důvěřivý majitel....že jo !
Pozn.: Vláďo,Stando měli jste pravdu. V Jeseníkách jsou asi úplně jiný lidi. MK 10
A pár fotek:
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2010
11
