PODZIM 2016 VĚTRÁK 17

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

17

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a m

FANTASTICKÁ ZVÍŘATA A SIROTČINEC

OBSAH 2 3

4

UŽ JSME TADY ZAS & SLOVO ŠÉFA

17

Dva filmové trháky dobývající srdce filmových diváků.

MŮJ LISTOPAD 1989 17. listopad 1989 očima jednoho z našich profesorů.

DONALDOVY TRUMPHOTY

LESK A BÍDA KAPITALISMU

Jak probíhal první debaťák a na co těšit příště?

18

Pohled na dnešní společnost očima Štěpána Hurníka

6

8

10

JAK TO VIDÍ DĚTI?

***

Jak by se teď rozhodly děti ze základní školy, kdyby podávali přihlášky na vysokou?

REDAKCE

C.K. EVROPSKÁ

Šéfredaktoři:

Je libo zájezd do Londýna, divoké Miláno nebo výlet do Dojčlandu?

Jitka Drahotská, Vojtěch Vávra (3.G)

A ZASE TA MATIKA

Redakce:

„Potkala jsi nějakého teroristu, Širín?“

Lia (2.BG), Širín Nafariehová, Bianka Briššová, Aneta Vašáková, Marie Hendrychová (3.G) Štěpán Hurník, Anička Táborská (4.G), Anička Eisová, Tereza Nováková (4.A)

SŮL MOŘE Kniha o zapomenutém neštěstí na vlnách východního Baltu.

12

MALÁLA

Ilustrace:

O životním příběhu a statečnosti mladé nositelky Nobelovy ceny míru.

13

Anežka Velinská (4.G)

Patronace:

VÁCLAV HAVEL

prof. Jana Košanová prof. Martin Hyánek

První český prezident a jeho doba ve fotografii.

14

KULTURA

m

Jelen, Rybičky 48 a Veggie trhy

16

Další uzavírka se bude konat v pátek 23. ledna.

PODZIMNÍ VĚTRNÉ VERŠE

Výtvory posílejte na email [email protected] anebo vhazujte do bedničky naproti suplování.

Melancholické verše z pera Aničky Táborské

1

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

UŽ JSME TADY ZAS Drazí čtenáři, jsme moc rádi, že se ještě před Vánoci s vámi můžeme podělit o to, co se na škole během celého podzimu dělo a co jsme zažili. Kvůli nedostatku času jsme museli říjnové číslo odložit a spojit ho s listopadovým. Chtěli jsme vás všechny tímto oslovit a požádat, zda byste se také nechtěli podělit o vaše zážitky, nápady, případně můžete ostatním něco sdělit nebo se pochlubit svými povídkami či básněmi. Vždycky je totiž o čem psát a Větrák nemá naší škole sloužit jako způsob komunikace školy se žáky, ale jako způsob komunikace žáků se žáky, je to náš časopis a opravdu nepodléháme žádné cenzuře, pravidla si nastavujeme sami a jsme rádi, když kdokoliv z vás čímkoliv přispěje. Pokaždé také vyzýváme „šéfa školy“, aby „něco“ napsal. Poslechne, napíše a dodá včas, ještě aby ne, když je to šéf! Většinou ani neví, o čem dané číslo bude, a samotný časopis je pro něj stejným překvapením jako pro vás. A tak bychom byli rádi, kdybyste přispívali i vy, naši spolužáci. Koneckonců bez vás to nepůjde a i nynější redakce bude na konci tohoto školního roku chudší o nějaké své stálé členy, tak tedy neváhejte a v případě zájmu nás vyhledejte ve škole či kontaktujte na mailu nebo facebooku. S přáním krásné doby adventní, hezkých Vánoc a šťastného nového roku. Vaši Větráci

*** SLOVO ŠÉFA Milí čtenáři, první světélka objevující se za časného stmívání v oknech i krášlící stromy na zahradách a náměstích nás provázejí adventními večery. Příslib blížících se Vánoc je lákavý, a tak s ještě větší radostí chystáme to, co je pro naši školu v těchto dnech již tradiční: adventní koncert v památné secesní budově Pražského Hlaholu, vystoupení studentů s vánočním programem v sousedském prostředí hotelu Diplomat a především již 21. nastudování České mše vánoční Jakuba Jana Ryby a její provedení na několika místech v Praze a na Zbraslavi. Pilné přípravy mě utvrzují v tom, že také letošní Rybovka je v těch nejlepších rukou, že pokračovat v tradici není povinnost, ale prestiž každého maturitního ročníku gymnázia. Zatímco jedni pomalu spějí k maturitě (také příprava plesu je toho dokladem), další se teprve chystají spojit své další roky s naší školou. Den otevřených dveří a Schola Pragensis přinesly v závěru listopadu mimořádný zájem veřejnosti podnícený také pěknými vystoupeními pěveckého sboru, big bandu a flétnového souboru. Děkuji těm z vás, kteří se na obou událostech podíleli, včetně žáků, kteří již druhým rokem nabídli zdarma přípravné kurzy z českého jazyka a matematiky pro své následovníky. Dovolte mi závěrem pozvat Vás všechny na provedení České mše vánoční v poslední školní den tohoto roku, ve čtvrtek 22. 12. 2016 v 11 hodin do kostela U Salvátora v Salvátorské ulici na Starém Městě. Těším se s Vámi na shledanou. Přeji Vám krásné adventní dny. Pavel Drtina

2

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

MŮJ LISTOPAD 1989 V pátek 17. listopadu 1989 jsem jako vrátný vysokoškolských kolejí v Podolí směřoval v odpoledních hodinách na noční směnu. S dvouhodinovým předstihem, protože jsem dřívější střídání slíbil kolegovi Štefánikovi (ano, Milan Rastislav byl jeho prastrýc). Dosud přítomný kolejní personál měl oči navrch hlavy: „Kdybyste viděl, kolik študáků na tu demonstraci vyráželo. A kolik měli transparentů! Sundávali i tyče od záclon, aby je měli na co pověsit. Něco je ve vzduchu!“ Co by se tak asi mělo dít, myslel jsem si skepticky, u nás je komanč zabetonovaný ještě nadlouho… Povolená demonstrace k 17. listopadu 1939, kterou organizuje Socialistický svaz mládeže (SSM) – co se od ní dá čekat mimořádného? Pár otřepaných frází o boji proti fašismu od kariéristických svazáků, proti nim hesla o svobodě psaná i skandovaná našimi kluky, pak možná omezený zásah uniformovaných i tajných, perlustrace, pár zadržení na osmačtyřicet hodin. Na víc nedojde, ani režim dnes nebude mít chuť k podobným manévrům, jaké zase předvedl 28. října či před tím 21. srpna. I kdyby nebylo noční směny, tam bych nešel.

Byla už tma a pořádná zima, když se pomalu začali trousit zpět. Nejen bez transparentů, ale často i bez kusů oděvu nebo brýlí, zato s boulemi, modřinami i krvavými šrámy. A s hrůzou v očích: „Z Albertova se šlo na Slavín a pak jsme chtěli pokračovat do centra. Bylo to nádherné, ale na Národní nás obklíčili. Dlouho se nic nedělo, ale pak nás začali presovat a mlátit. Jenže nejen kaliméra (příslušníci pohotovostního pluku s bílými přilbami dostali přezdívku po kuřeti se skořápkou na hlavě); pustili na nás snad paragány (ve skutečnosti nešlo o parašutisty ale o příslušníky Odboru zvláštního určení) v maskáčích a s červenými barety. Doslova nás zmasakrovali, kopali i do ležících, hlava nehlava. Na zemi se válely boty, čepice, šály, lidem tekla krev. Nedá se to srovnat s žádným dosavadním zásahem, řádili jako pominutí, šlo o život!“ Tu noc kolej nespala, ani její vrátný, a na dalších kolejích v Praze to bylo stejné. Když jsme pak v pondělí 20. listopadu v podvečer dorazili s přáteli „pod koně“ (k soše sv. Václava na Václavském náměstí), pohled na zaplněné náměstí nám vyrazil dech. „To je revoluce,“ vyhrkli jsme spontánně. Nijak mi nevadí, že z hlediska učených politologických definic o revoluci de facto nešlo. Držím se dodnes toho pojmenování od chvíle, kdy z nás vypadlo. A nehodlám si označení revoluce pro události podzimu 1989 nechat vzít. Natož to dobré, co přinesly. profesor Pavel Žďárský

3

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

LESK A BÍDA KAPITALISMU Po pádu Železné opony a zániku Sovětského svazu nastala doba naděje a optimismu. Manifestem této doby se stalo dnes již slavné dílo Konec dějin a poslední člověk amerického politologa a filozofa Francise Fukuyamy. Ten se zde snažil ukázat, že lidské dějiny - díky pádu komunismu - buď již odstranily veškeré své rozpory, nebo si s nimi nově globalizovaný kapitalismus s liberální demokracií rychle poradí. Západní hodnoty se rychle rozšířily do postkomunistických zemí a zdálo se, že zdánlivě pevný svazek mezi demokracií a kapitalismem je lék na všechny rány, které svět, v důsledku válečného, traumatického a totalitního 20. století, utržil. Na konci devadesátých let proběhly Evropou série alterglobalizačních protestů, reagující na bezohledné chování nadnárodních korporací (zejména šlo o Světovou banku a Mezinárodní měnový fond), které zadlužovaly a devastovaly země patřící k tzv. Třetímu světu. V důsledku toho zde došlo k výraznému zpochybnění sebevědomé západní liberální politiky. Dalšími takovými událostmi byly bezpochyby teroristické útoky, které proběhly 11. září roku 2001, a celosvětová finanční krize v roce 2008. Tyto katastrofy definitivně zničily naivní představu fukuyamovských devadesátých let. Nyní je nasnadě udělat krátký exkurz do fungování současného politicko-ekonomického systému. Globalizace - jež započala pádem Sovětského svazu - umožnila nadnárodním korporacím se volně pohybovat po celé zeměkouli. V roce 1989 došlo k sepsání deseti pravidel o fungování globální ekonomiky, které vešlo do historie pod názvem Washingtonský konsenzus. Ve zkratce šlo o nastolení globálně fungujících volných trhů, které směly být nijak regulovány (např. státem). To v důsledku znamená, že se z jednotlivých států staly figurky obrovských kapitálových koncernů. Pro velkou nadnárodní firmu, jíž jde především o její vlastní zisk, není nijak zvlášť důležité, aby platila vysoké daně nějakému státu, který ji ještě k tomu omezuje svými vysokými ekologickými či sociálními standardy. V deregulovaném a notržním poli pro ni není žádný problém hovat se např. do nějaké extrémně chudé země

4

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

(nejčastěji v Třetím světě), kde by nebyla vystavena regulačním požadavků a kde by jenom ona mohla libovolně rozhodovat o exploataci (využití) lidských sil a nerostného bohatství. Dochází tak ke zcela legálnímu zneužívání lidské práce a ničení ekologické stability země. Celý Třetí svět je ve zbídačeném stavu kvůli bezohlednému chování nadnárodních koncernů. Není tomu ani pět let, co jsem slyšel o továrně v Bangladéši, ve které si nechávaly šít oděvy společnosti jako je Lidl nebo Hannah. Pracovaly zde ženy a děti v příšerných podmínkách za velice nízkou mzdu. Jednoho dne se na ně budova zřítila. To, že si západní země mohou kvalitně žít, je podmíněno bídou a utrpením lidí z chudých zemí Třetího světa. Velkým problémem současnosti je, že politika a demokracie jsou nahrazeny totalitou ekonomického růstu. K tomu logicky dochází, když se zamezí politickým a demokratickým silám zasahovat do ekonomických záležitostí. Pokud toto nebudeme řešit, tak v nejbližší době budeme stát tváří v tvář globální katastrofě, a to jak po stránce ekologické, tak po stránce sociální. Nyní se dostáváme k dalším palčivým otázkám: Jaké síly na nás působí, když si stále myslíme, že je tento systém stále legitimní? Proč se lidé proti této nespravedlnosti již dávno nevzbouřili? Italský levicový filozof Antonio Gramsci se proslavil tím, že významně posunul význam pojmu hegemonie. Podle něj je to určitá forma moci, kdy ideologie vládnoucího systému (či třídy) prostupuje nejenom do sfér politických, ale také do sfér kulturních a mediálních. Ideologie tak prorůstá všemi podobami společenského života. Kvůli tomu lidé tento kulturní a mediální nátlak berou jako nenásilný a přirozený. V bývalém socialistickém systému hegemonie – v gramsciovském slova smyslu- nevznikla, protože tehdejší ideologie nebyla natolik pružná, aby přirozeně vstoupila do společnosti. Propagandistická kultura nemohla ve svém pokročilém stádiu (70. léta) přesvědčit širokou veřejnost o tom, že dělnická revoluce přivedla lidstvo na správnou cestu. Proto došlo k rozpadu sovětského impéria. V kapitalismu je situace jiná. V důsledku své hegemonie je toto společenské zřízení bráno jako legitimní. Současná kultura a média vytváří dojem, že chudoba a rychle se rozšiřující sociální nerovnost jsou sekundární a jednoduše řešitelné nic neurčující následky našeho skvěle fungujícího systému. Dalším důsledkem takové hegemonie je, že se lidé o veřejné problémy a svět jako takový nezajímají. Pod nátlakem bavičského a kulturního průmyslu jsou lidé, jak říká filozof Václav Bělohradský v návaznosti na Hérakleita, uspáni do soukromých světů. Jak na nás působí média a kapitalistická hegemonie, vysvětluje Bělohradský ve své knize Společnost nevolnosti takto: ,,Imperiální kapitalismus USA nám vládne tím, že otřesné už nikým neotřásá, že je normalizováno. Tato normalizace otřesného je v epoše impéria strategickým produktem médií, ta odsouvají otřesné na periférii sdělitelného a zaručují mu tak morální neviditelnost.“ (Společnost nevolnosti, 2. vyd., 2009, s. 74-75). Extrémní chudoba, bezohlednost nadnárodních korporací, ekologické katastrofy, zchudlý Třetí svět jsou médii interpretované jako norma. Tím vzniká eticky nesprávný dojem, že to vše je přirozené. Proto nikde žádný protest, proto jsme všichni přesvědčeni, že to takhle může jít dál. Často se stává, že veřejnost lidi, kteří nabádají k razantní společenské změně, označí za utopisty. Já tvrdím opak. Utopistou je ten, kdo si myslí, že stále můžeme žít a jednat tak, jak jsme žili a jednali doposud. Štěpán Hurník 4.G

5

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

JAK TO VIDÍ DĚTI? Od září maturantům tuhnou nervy po každém dni, kdy stále neví, kam dál směrovat své studium. Medicína? Práva? Jet do Brna, nebo zůstat v Praze? Hned v září mě napadlo, že by bylo zajímavé se optat těch, kteří zatím oplývají tím čistým dětským nadhledem. Na své bývalé základní škole jsem poprosila třídní učitele prvních až devátých tříd, zda-li by nemohli položit svým žákům dvě otázky: „Co chci a nechci dělat za povolání?“ „A proč?“ Dětí se účastnilo přes 150 a výsledky nebyly nikterak překvapující. Děti již ve druhé třídě velmi dobře vědí, z čeho jsou a z čeho nejsou peníze, kde není tolik práce, a holky vědí, co dělat, aby samy uživily rodiny. Avšak sledovat některé odpovědi na otázku „Proč to chci nebo nechci dělat?“, které většinou vyplnily děti z prvního stupně, stály za to. Tímto bych ráda tento článek věnovala všem maturantům, kteří ještě marně hledají své ideální školy a ideální zaměstnání. Jitka Drahotská 3.G

6

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

CO CHCI DĚLAT: 

„Chtěla bych být moderátorkou, protože při tom můžu nerušeně mluvit a mě mluvení baví.“



„Chtěla bych být pekařkou, protože mě baví péct koblihy.“



„Chtěla bych být zvěrolékařka, protože miluju zvířata. Anebo být v kanclu, protože pohoda.“



„Chci být právnička, protože jsou z toho dobré peníze a baví mě koukat na Soudkyni Barbaru a taky mě baví se hádat.“



Kluk, 13 let: „Něco dekorativního – architekt, švadlena.“



„Já bych chtěla být psycholog, protože jsem slyšela, že psychologové dostávají hodně peněz, žijí v luxusu a celkově je jim dobře.“



„Chci být zubař, protože se mi líbí všechny vrtáky a injekce.“

CO NECHCI DĚLAT: 

„Nechtěla bych být kadeřnicí, protože se nechci nikomu hrabat ve vlasech.“



„Nechtěl bych být popelářem, protože bych smrděl a neměl bych holku.“



„Nechci být zlodějem, protože by mě mohli zavřít na doživotí, nebo by mě mohli zabít.“



„Nechtěla bych být uklízečka, protože mě to moc nebaví a moc mi to nejde.



„Nechtěl bych být učitelem, protože nejsem chytrý a mají malé platy.“



„Nechtěl bych být hasičem, protože si musí procházet ohněm.“



„Já bych si přála být zvěro..“ PŘEŠKRTNUTO „Nechtěla bych být doktorkou, protož..“ PŘEŠKRTNUTO „Já vlastně vůbec nevím, co chci mít za povolání.“

7

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

ZA HRANICE NEZNÁMA V říjnu se uskutečnil školní zájezd do Anglie, jehož obsazení bylo spíše ženské. Přesněji 52 holek a 4 kluci, přesto se dá ale v klidu tvrdit, že akce byla gendrově vyrovnaná, neb žákům ještě asistovali dva řidiči, nutno podotknout, že brněnského původu. Na svá bedra si akci vzaly profesorky Iva Procházková, Hana Štokrová spolu s Martou Ficzovou. Cesta patrovým autobusem proběhla v pořádku a my se tak po přibližně patnácti hodinách ocitli na pobřeží té slavné Anglie. Pokud by vás zajímalo, jak taková Anglie vypadá, rozhodně si přečtěte Anglické listy od Karla Čapka - něco málo se sice změnilo, ale anglická nátura přetrvala. Následoval Londýn, jeho nejslavnější památky, několik rozchodů na nákupy a večer jsme jeli rovnou do rodin. Člověk se ani neohřál a už byl další den, podařilo se nám potkat mnoho známých osobností v muzeu Madame Tussauds a ochutnat máslový ležák ve studiích Harryho Pottera, vidět město Ely, ve kterém žil Oliver Cromwell, a navštívit prestižní univerzitu Cambridge. Celkově by se dalo říct, že se jednalo o skvělou akci. Děkujeme vedení výletu za jeho pevné nervy! Za mě mohu případný příští výjezd jen doporučit a doufám, že nejsem jediný.

Vojtěch Vávra 3.G ***

MILÁNO Město, kde se zpívá, hraje a tančí až do půlnoci a po půlnoci život teprve začíná. Místo, kde ožívá umění a určují se módní trendy. Levné letenky? Kup a leť! Ubytování přes Airbnb nebo couchsurfing a můžes objevovat krásy tohoto města! Do centra se z letiště dostanete za 40 minut autobusem za 8-10 euro. V centru jezdí 3 linky metra, kde se pohodlně dostanete kamkoliv po městě do hodiny, jinak povrchová doprava bývá také spolehlivá. Cena lístku je 1, 5 euro. Teatro all Scala! Když si chcete užít trochu té kultury, krásně se oblečte a za deset minut osm si kupte lístky od 5 euro. Můžete pak říkat, že jste byli v "Laskale", což pochopí jen lidé, kteří se zajímají o operní zpěv a budou vám závidět! Zážitek neuvěřitelný!

8

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

Miláno a móda, to je prostě pojem… Výkladní skříně, které plní holčičí přání a ty nejrozličnější sny, pro slečny, které mají rády módu, tu musí být jak pro Alenky v říši divů! I H&M má zlaté schod. Jestli ale dáváte přednost galeriím, tak umění znalý sem jezdí kvůli dvěma pokladům, které jsou v Pinacoteca di Brera, kde je každý poslední čtvrtek v měsíci volný vstup od 18:00 do 21:00. Je tu Mrtvý Kristus od Andrei Mantegny, Večeře v Emauzích od Caravaggia a mnoho dalších. Moderní umění a instalace naleznete v Galerii 900, která se nachází na Piazza del Duomo, kde studenti zaplatí 3 eura. V posledním patře je nádherný výhled na celé náměstí a na pýchu Milána a třetí největší katedrálu světa Duomo di Milano. Galerie nabízí spoustu zajímavých instalací i obrazů, zejména italské umělce. K Itálii neodmyslitelně patří jídlo! Pokud máte šanci koupit si zmrzlinu, neboli gelato, jak říkají Italové, tak vyzkoušejte rozhodně pistáciovou! A kus pizzy do ruky, taky není špatná volba! No a na závěr Poslední večeře… Problém s rezervací a cena cca 15 euro za 15 minut s tímto veledílem od da Vinciho. Ale vidět to, to je nepopsatelné… Snad to nejlepší na celém Miláně, až na to krásného zmrzlináře. Anna Eisová 4.A

***

CESTA DO DOJČLANDU

Do Německa jely Čtyři holky z Prahy Dobře se tam měly Nebylo to drahý

Židle, projektor, dost lidí Na přednášce je to těžký Jen ať všichni kolem vidí Že jsou celkem chytrý Češky

Cesta vlakem tam a zpět Trvala několik hodin Ale chtěly poznat svět A vlak se docela hodil

Bad Kissengen – město krásný Bazén, taky prameny Že tam půjdou, to je jasný Po celém dni znaveny

Profesorka s nimi jela Ta, co učí němčinu Ať mluvěj německy chtěla Hlavně žádnou anglinu!

Dobře se tam najedly Jídlo moc chutné bylo Občas se i přejedly Každá přibrala kilo Tereza Nováková 4.A

9

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

A ZASE TA MATIKA.. V malé letenské kavárničce Alchymista se kdekdo cítí jako v jiném světě. Kruhy, čtverce, trojúhelníky a další uklidňující obrazce na něj dýchají z tmavomodrého stropu a šelest listí doléhá ze zazelenaného dvorku. Avšak když se tvary přesunou z kouzelného stropu na děsivě vyhlížející zadání písemky, to teprve přichází ta pravá magie. Kratičký rozhovor s naší paní profesorkou matematiky Jaroslavou Tomáškovou.

Jaký byl Váš oblíbený předmět na základní škole? Samozřejmě matematika. Jaký naopak nikoliv? Takové ty povídací předměty jako je občanská výchova, dějepis. Zkrátka znát spoustu informací, pamatovat si spoustu dat a údajů, to nebylo nic pro mě.

Čím jste chtěla být? Už od první třídy paní učitelkou. Ale problém byl v tom, že v první třídě jsem chtěla být paní učitelkou první třídy, v druhé třídě paní učitelkou druhé třídy a takhle to se mnou postupovalo až do maturity. Jenže tenkrát, když chtěl člověk učit na střední škole, nestačila mu pedagogická fakulta, v mém případě bych musela jít na matematicko-fyzikální. To já jsem si tenkrát moc netroufala, já jsem neměla tak vysoké sebevědomí, ale jeden mladý učitel matematiky mi řekl: „Když to vyštudoval takový blbec jako jsem já, tak ty to určitě vyštuduješ taky!“ Tak jsem šla a vyšlo mi to.

10

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

Jak jste se dostala k matematice? Asi právě tím, že jsem měla dobré vyučující. Vyrůstala jsem na vesnici a chodila do takové malotřídky, kde učili manželé, a tam už to asi začalo. Pak jsme měli skvělého matikáře na základní škole, kde už jsem se účastnila i olympiád. Myslíte si, že jsou kluci na matematiku lepší? Z mé zkušenosti si to nemyslím, možná kdybych učila někde jinde, tak bych měla názor jiný, ale na téhle škole to určitě neplatí. Jaká je Vaše oblíbená literatura? Mám ráda klidnou, oddechovou, nestresující literaturu, takže žádná dramata, detektivky, thrillery, nic takového, protože těch stresů má člověk tolik, že si u knížek radši odpočinu. Ráda čtu knížky například od Františka Kožíka, Valji Stýblové nebo Alexandry Potter. Jaká země se Vám líbí nejvíc? Já jsem toho po zahraničí moc nenacestovala. Spíše poznávám krásy naší země, tady jich je ještě hodně k poznávání. Ale líbilo se mi třeba v Chorvatsku, byla jsem tam na zájezdě po národních parcích a to bylo moc krásné. Jaká je Vaše oblíbená kavárna? Nepiju kávu, ale přesto, když se s někým scházím, třeba s bývalou kolegyní, tak někam zajdeme a velmi se mi líbí kavárna Alchymista na Letné, tam je krásná zahrada. Co byste vzkázala studentům z Evropské? Aby se naučili čelit problémům, neutíkat před nimi, nestrkat hlavu do písku, případně je neřešit podvodem. Širín N., Bianka B., Aneta V. 3.G

SŮL MOŘE Dva muži a dvě ženy - postavy, každá jiného původu, jiné povahy a s jiným příběhem, jejichž životy se spojí na konci nejkrvavější války 20. století. Leden roku 1945 vede statisíce uprchlíků severním Pruskem do dvou hlavních přístavů, které organizují největších transport z Pruska k severním břehům německého Baltu jako poslední zoufalou záchranu obyvatel nejsevernějších částí Třetí říše před ruskou armádou. Příběh o největší lodní katastrofě, při které zahynulo sedmkrát více lidí než při potopení Titanicu, kdy Německo přecenilo síly tehdejší největší výletní lodi, která byla postavena a dva roky aktivně plavila ve vodách Atlantiku a Středozemního moře jako symbol zábavy pro členy NSDAP. Ruta Sepetysová pomocí čtivého příběhu založeného na faktech a výpovědích příbuzných zmizelých popisuje zapomenutou událost, která se záhadně ztratila ve vlnách studeného Baltu. Jitka Drahotská 3.G

11

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

MALÁLA ,,One child, one teacher, one book and one pen can change the world“ Je to asi nejznámější věta, jakou kdy prohlásila Malála Júsufzaj, nejmladší nositelka Nobelovy ceny míru. V roce 2012 ji postřelil na cestě do školy Talibán. Malála zázrakem přežila a tohle je její příběh. Malála pochází z údolí Svát, které leží v severním Pákistánu. Žila zde do svých 15 let. Její otec, se kterým má velmi blízký vztah, vlastnil školu, ve které Malála prakticky trávila celé své dětství. Jakmile dospěla do věku, kdy se mohla učit, stala se škola jejím nejoblíbenějším místem. Bohužel jen do té doby, než přišel do údolí Svát Talibán. Fazlulláh (vůdce Talibánu v okolí severního Pákistánu) začal velmi lstivě ovládat místní obyvatele. Jako jeden z prvních řečníků se zaměřil na ženy a využíval jejich negramotnosti. Například jim říkal, že v Koránu je napsané, že by se ženy neměly vzdělávat. Školy by měly být úplně zrušeny, anebo zůstanou jen pro chlapce. Několik škol bylo „srovnáno se zemí“ a rodiče se začali bát posílat své dcery do škol. V této době začal Malálin otec veřejně vystupovat proti Talibánu a hlásal, že co říká Talibán je lež. Naopak Korán říká, že vzdělávat se musí všichni, bez ohledu na pohlaví. I sama Malála začala ve svých 11 letech psát pro stanici BBC Urdu o tom, jak se žije pod Talibánskou vládou (psala pod pseudonymem Gul Makaj). Jednoho dne, kdy jela školním autobusem, je zastavil Talibánec a střelil Malálu přímo do hlavy. Dále postřelil do ramene a paže její dvě kamarádky. Malála byla převezena do Anglie, kde se po náročných operacích probrala. V Anglii žije dodnes a jejím přáním je aspoň na chvilku vidět údolí Svát a její rodný dům. O svém životním příběhu napsala knihu „Jmenuji se Malála“ a byl o ni natočen i film. Ve své knize píše, že šanci žít nový život dostala proto, aby bojovala za vzdělání dětí a hlavně dívek, které to mají v některých rozvojových zemích mnohem těžší než chlapci. Jak sama prohlásila: „Extrémisté jsou vystrašeni z knížek a per. Bojí se síly vzdělání, bojí se žen.“ Knihu jsem četla asi před rokem a nedávno jsem i viděla film, který se promítal v kině Lucerna (film se jmenuje ,,Dal mi jméno Malála,,). Knížka se mi četla dobře a film byl velmi nápaditě udělaný. Ale musím se přiznat, že mi vadila občasná komerčnost jejího příběhu. Osobně si Malály velmi vážím, hlavně za její statečnost nebát se říct svůj názor a v těžké situaci bojovat za správnou věc. Sama prohlásila: „Když celý svět mlčí, dokonce i jeden hlas se stává silným.“ Pokud Vás Malálin příběh zaujal, rozhodně Vám doporučuji si knížku přečíst, nebo se podívat na film a udělat si o všem svůj názor. Malálin příběh je opravdu jedinečný. Širín Nafariehová 3.G

12

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

*** V. H. - NEDOŽITÝCH 80 LET Zdravím všechny studenty a profesory z Evropské! Chtěla bych Vás pozvat na již probíhající výstavu fotografií Václava Havla. Výstavu, která probíhá až do 13.2.2017, najdete v galerii DOX. Fotografie byly pořízeny především Tomki Němcem a dále pak Bohdanem Holomíčkem v letech, kdy byl pan Havel prezidentem. Černobílé fotografie se nachází v přízemní galerii a o patro výše si pak můžete prohlédnout knihy o Václavu Havlovi. Ceny se pohybují mezi 90 a 190 Kč. Galerie DOX je nedaleko naší školy, blízko Ortenova náměstí v Holešovicích (tram č. 1, 12 a 25). Více informací najdete na jejich stránkách. Mně osobně se výstava líbila a určitě ji navštivte i Vy! Marie Hendrychová 3.G

13

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

KULTURA Jistě se netěšíte na ten předvánoční chaos a hektické shánění dárků na poslední chvíli, které většinu z nás v prosinci čeká. Každý by se však měl na chvíli přestat stresovat a měl by se odreagovat se na nějaké z mnoha kulturních akcí, které nám prosinec nabízí. A jaké že to vlastně jsou?

JELEN Hned 3.12. v Lucerně zahraje česká, nyní velmi populární, skupina Jelen. Koncert bude součástí jejich doposud největšího turné s názvem Vlčí srdce Tour a tentokrát se bude konat nikoli v Music Baru, ale ve Velkém sálu Lucerny, takže se je určitě na co těšit!

ZAZ A RYBIČKY Také máte rádi francouzskou hudbu? Potom si určitě nenechte ujít koncert energické zpěvačky Zaz, která již poněkolikáté vystoupí v Praze, konkrétně 7. a 8.12. ve Foru Karlín. Kdo by snad preferoval rockovější hudbu, jistě ho potěší Rybičky 48, které 21.12. vystoupí v Lucerna Music baru. V roce 2016 Rybičky překročily hranici 1 000 koncertů, a proto si závěrem roku připravily trojici koncertů se speciálními hosty. Na tomto se představí písničkář Pekař se svou kapelou. Koncert je velkým poděkováním všem fanouškům, bez kterých by Rybičky 48 nebyly nic, jak kapela sama říká.

14

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

HUDBOU PROTI REŽIMU Pro ty, co se chtějí zrelaxovat poklidnějším způsobem než jít na koncert, prosinec nabízí například výstavu Jazzová sekce, moderní umění a hudba v Československu. Jedná se o panelovou výstavu, která nás seznámí s organizací, jež ovlivnila českou alternativní kulturu. Výstava poukazuje na vliv, kterým jazzová sekce přispívala k oslabování socialistického režimu v Československu; Jazz a moderní umění posloužili jako prostředek. Výstava se koná v Národním památníku na Vítkově a je možné ji navštívit až do 8.1. 2017.

VÁNOČNÍ TRHY K prosinci také neodmyslitelně patří vůně svařeného vína, pečených kaštanů a jehličí. A kde se těchto vůní nabažit lépe než na vánočních trzích? Můžeme je navštívit na různých místech Prahy, nejznámější jsou na Staroměstském náměstí, ale můžeme je najít například i na Náměstí Republiky nebo na náměstí Míru.

VEGGIE VÁNOCE Kromě tradičních vánočních trhů bych vás tímto ráda pozvala na trochu neobvyklé, tedy na veggie trhy, zároveň největší veggie akci roku. Koná se v Mánesu, kde celá galerie, multifunkční sál, prostory lounge baru a restaurace Mánes včetně venkovních teras budou patřit veganství! I tento rok se bude ochutnávat to nejlepší z české vegan gastronomie a také si budete moci nakoupit na největších vánočních veggie trzích dárky ohleduplné k planetě a zvířatům. Zábavu obstarají nejrůznější foodshows zaměřené speciálně na vánoční a zimní vegan stravu, workshopy, zajímaví hosté a mnoho dalšího. Zahoďte předsudky a přijďte 11.12. na největší vánoční veggie trhy! Aneta Vašáková 3.G

15

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

PODZIMNÍ VĚTRNÉ VERŠE A strasti vám zanechají tvář zmrzlou a masku všední Táta bije mámu Máma bije tátu Ach, kdy dozvím se Jaký zvuk to byl Toho dne Kdy do okna vletělo ptáče A jako umrlec lehlo v koutě Tam.. Kde máma bila tátu a táta bil mámu.. Třeba jednou dojde dne kdy tvář rozmrzne A maska splaskne Před duší jen dlouhá pouť Kde nebude koutů Mrazů, vzteků, potů, skřeků Jen a jen jiný svět

Jednou Třikrát použitý sáček Levného černého čaje Vymáchám v hrnku S nedopitým mlékem Okusím ořechových sušenek S prošlým datem spotřeby "Važ si toho, co máš" Vzpomínám na matku Obloha tiše pláče.. Jak příjemné jest Dívat se na skomírající světlo A pak se podívat do zrcadla..

Ji nikdy nevymažeš Třeba tě jednou najdu na svahu Budeš plakat a říkat, že jsi o něco přišel "Už je to dávno" řekneš.. Někdo ti prý vymazal paměť Řekl ti, ať zapomeneš .. Na lásku.. Protože prý neexistuje Ale dnes si vzpomeneš Na to, jaké je to někoho milovat A já? Budu sedět vedle tebe Dívat se na západ slunce A naříkat.. Na nespravedlnost života

Anna Táborská 4.G

16

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

FANTASTICKÁ ZVÍŘATA A KDE JE NAJÍT I redakce Větráku občas vyjde za kulturou a tentokrát jsme si vybraly tento nový snímek, jenž je zasazen do světa J. K. Rowlingové. Už samotné herecké obsazení Eddie Redmayne a Johnny Depp vypovídají, že se jedná o film, na jehož realizaci bylo vynaloženo mnoho peněz, a to je také vidět. Děj vypráví příběh mladého Mloka (Newt) Scamandera, který připlouvá do New Yorku a hned v prvních okamžicích se zaplétá do problémů s místními kouzelníky a jedním nečarem (mudlou), jenž si chtěl jen vzít půjčku na otevření pekárny. Aby to nebylo vše, Mlok si s sebou do Ameriky přivezl ona fantastická zvířata, problém je, že ta jsou na území USA zakázána a ještě k tomu Mlokovi utíkají. Nezbývá mu tedy nic jiného, než se vypořádat se všemi problémy a svá zvířata získat zpět. Snímek je prvním dílem slibované pentalogie a měl by tak představovat další generaci filmů ze světa J.K. Rowlingové. Hodnocení: ČSFD: 78% Větrák: 95%

17

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

SIROTČINEC PANÍ PEREGRINOVÉ PRO PODIVNÉ DĚTI Jak už možná někteří z nás postřehli, v kinech byl (a ještě chvilku bude) nejnovější film od Tima Burtona. Jako uctívač Timových filmů jsem si ho rozhodně nemohla nechat ujít, a tak jsem nečekala, až bude ke stáhnutí, a radši jsem se šla kochat ztělesněným napětím na velkém plátně v pohodlí sálových křesel. Už od začátku vás příběh zaujme a nažene vám strach z okamžiků budoucích. Kdokoli viděl alespoň čtyři Burtonovy filmy, okamžitě pozná jeho rukopis, ať už ve svérázném humoru, který se vznáší nad děsivou atmosférou, nebo v typickém napětí, od kterého vám nepomůže ani stálé ujišťování se, že to určitě dopadne dobře, jinak by to nebylo mládeži přístupné. Jako takové dva mně imponující zážitky považuji scénu, kdy se poprvé objeví Netvor - v této chvíli si divák řekne buď "Pro boha, co to je?“ anebo v případě dámského obecenstva "To vypadá jako já ráno..." - a moment s bojujícími kostlivci. Protože kdo prostě nemiluje bojující kostlivce? Hudba, provázející nás celým dějem, není jiná než naprosto úžasná. Hlavně z ní mi mráz běhal po zádech, dokonale vystihovala situaci. Hodnocení: Děj: 80% Hudba: 100% Herci: 75% Provedení: 90% Kostlivci: 150% Lia 2.BG

DONALDOVY TRUMPHOTY Po podzimních prázdninách 22.11. se konalo letošní první zasedání našeho debatního spolku. Nutno podotknout, že byla zaznamenána rekordní účast a důležitější věcí je, že zasedání se již nekoná po vyučování, nýbrž během vyučování, za cenu samostatného dodělání látky. Avšak tato cena nedělala mnohým problém a na počáteční ostýchání všichni rychle zapomněli a debata opravdu proudila. Dotkli jsme se dokonce i jiných témat a na konci hodiny se k nám donesly pozitivní ohlasy. Doufáme tedy, že se rozhodnete navštívit příští schůzku, jež by se měla konat po uzavření lednové klasifikace, téma bude upřesněno. profesor Pavel Žďárský a Vojtěch Vávra (3.G)

18

●

VĚTRÁK

PODZIM 2016 ●

a

18