požární bezpečnost staveb

2011

11–12/11

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Český svaz stavebních inženýrů Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

stavebnictví časopis

MK ČR E 17014

Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs

požární bezpečnost staveb

s tavba roku: Společenské centrum Trutnovska osobnost stavitelství: Bedřich Hacar cena 68 Kč

www.casopisstavebnictvi.cz

Vážení čtenáři,

právě jsem se dočetl, že v čínské provincii Ťi-lin řídil výstavbu železničních mostů a železničního tunelu coby stavbyvedoucí místní kuchař, který předtím nepostavil ani pec. Výsledkem jsou samozřejmě katastrofálně nevyhovující konstrukce a miliardové škody. Ano, je to Čína, a podobných, pro Evropana těžko uvěřitelných zpráv máme na internetu sedm do týdne. Na druhou stranu znám země, kde své práci rozumí projektanti, architekti, stavební firmy, výrobci materiálů, ale správní orgány na nejvyšší úrovni mají k jejich práci vztah na úrovni výše zmíněného kuchaře. Škody jsou pak, logicky, ještě vyšší… O jaký stát jde, nebudu jmenovat, protože jsem se do české vlády „navážel“ v minulém editorialu a nechtěl bych se opakovat. Při té příležitosti dlužím omluvu náměstkovi ministra pro místní rozvoj Miroslavu Kalousovi, kterému jsem v posedlosti bojovnou múzou přisoudil resort životního prostředí. Pro pana Kalouse také neplatí výše zmíněné podobenství s čínským kuchařem. Na začátku října se v Senátu PČR konalo vyvrcholení Dnů stavitelství a architektury. Dřívějším tradičním scenářem bylo právě setkání ve Valdštejnském paláci a následně galavečer v Betlémské kapli. Místo dlouholetého Husova správcovství se tentokrát obešlo bez stavbařů z důvodů více než prozaických – v době, kdy se „nežere“, tak se ani nemlaská. Nemyslím si však, že by tím vyvrcholení

DSA ztratilo na důstojnosti. Co Dnům stavitelství a architektury na důstojnosti ubírá, je účast krajů na Dni otevřených dveří na stavbách. Podle oficiálních webových stránek www.dsa-info.cz nabídlo veřejnosti prohlídku nejlepších regionálních staveb jen 6 (slovy ŠEST) krajů. Praha nabídla tradiční tahák v podobě tunelu Blanka a ostatní hrdinové v poli pak byly kraj Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský, Karlovarský a kraj Vysočina. Osmkrát škoda, protože právě intenzivnější komunikace s laickou veřejností byla od počátků hlavním mottem Dnů stavitelství a architektury. Vrátíme-li se na setkání v Senátu, musím zmínit ocenění Osobnost stavitelství, které získal bývalý předseda České komory architektů Jan Štípek. Autorita a také neuvěřitelně svérázný člověk, který poskytl časopisu Stavebnictví rozhovor hned pro jeho první číslo. Z mnoha zajímavých odpovědí vybírám: …abychom si nedělali iluze, v nejúspěšnějším období české architektury, tzn. ve 20. a 30. letech minulého století, navrhovali architekti maximálně 6 % celkové stavební produkce. Dneska jsou architekti a inženýři podepsaní téměř pod vším, jestli však najdeme kvalitní architektury také 6 %, tak je to moc… …ptáte se mě, kam se bude architektura dále ubírat. Nevím. Ale ono se to nějak vybere…

inzerce

editorial Váš partner pro komplexní dodávky velkých technologických celků v oblasti průmyslových staveb

DOSTAVBA PLAVECKÉHO AREÁLU A PŘÍSTAVBA AQUAPARKU Nově vznikající Plavecký areál Šutka je situován na severním okraji zastavěného území městské části Praha 8 - Kobylisy pod ulicí Čimickou. Stavbu realizujeme ve sdružení se společností CLEvans jako sdružení typu arge. Investorem stavby je Hlavní město Praha. Výstavba krytého multifunkčního sportovního plaveckého areálu Šutka je rozdělena do dvou etap: I. etapa řeší kompletní dostavbu objektu rozestavěného plaveckého bazénu z roku 1988 včetně vybavení a venkovní objekty, kterými jsou inženýrské sítě

Hodně štěstí přeje

a komunikace. Ve II. etapě bude areál dokončen přístavbou objektu Aquaparku. Tato přístavba bude navazovat stavebně i technologicky na dostavbu stávajícího objektu.

Jan Táborský šéfredaktor [email protected]

www.smp.cz stavebnictví 11–12/11

3

obsah

8–13

18–19

UFFO hlídá smečka pardálů

Osobnost stavitelství: Bedřich Hacar

Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas je mimořádným, na relativně malé město až neuvěřitelným stavebním počinem. Chlubí se například víceúčelovým sálem, který může mít pět různých funkcí.

Profesor Bedřich Hacar měl ohromný profesní záběr. Výsledkem jeho výzkumné činnosti jsou například tzv. roxory, svoji organizační genialitu prokázal ve spolupráci s Františkem Kloknerem.

60–64

56–58 ■

www.snehovamapa.cz

Historie ČKAIT: období 1992–1993

Projekt nové digitální mapy zatížení sněhem na zemi (VŠB-TU Ostrava a ČHMÚ) vychází z půdorysné sítě 100 x 100 m a nepracuje tak s osmi diskrétními sněhovými oblastmi jako mapa tištěná.

V pořadí druhá debata osobností, které byly u obnovení Inženýrské komory, mapuje období těsně po jejím vzniku. Mimo jiné byla zdůrazněna spolupráce s ČVUT a součinnost s ČSSI.

Stavba roku Středočeského kraje Krajský úřad Středočeského kraje spolu s Českou komorou architektů, středočeskými oblastmi České komory autorizovaných inženýrů a techniků, Českého svazu stavebních inženýrů a Svazu podnikatelů ve stavebnictví a s Nadací pro rozvoj architektury a stavitelství vypisují soutěž: Stavba roku Středočeského kraje. Soutěž se koná pod záštitou hejtmana Davida Ratha. Přihlašovat je možno stavby, které byly zkolaudovány v období od 1. 1. 2009 do 29. 2. 2012. Bližší informace jsou uvedeny na webových stránkách: www.stavbaroku.cz - záložka Stavba roku Středočeského kraje.

4

stavebnictví stavebnictví 11–12/11 10/11

Moderní budova Tchaj-pej 101, která se svou výškou 508 m patří mezi nejvyšší světové stavby, získala díky své energetické účinnosti a konstrukci šetrné k životnímu prostředí certifikát LEED Platinum.

11–12/11

listopad–prosinec

3 editorial 4 obsah aktuality 6 DSA 2011– slavnostní setkání v Senátu stavba roku 8 Identifikovaný nelétající objekt

navrhování staveb 47 Ke zvukové pohltivosti zařízení pro snižování hluku silničního provozu Ing. Pavel Rubáš, Ph.D. 56 K možnostem použití digitální mapy sněhových oblastí České republiky Ing. Vít Křivý, Ph.D.

realizace 14 Výstavba podchodu v drážním tělese za plného provozu na železniční trati

obnova staveb 50 Snižování vlhkosti zdiva v příkladech, část IV. – volba nejvhodnějších metod Ing. Michael Balík, CSc.

osobnost stavitelství 18 Bedřich Hacar

historie ČKAIT 60 20. výročí Inženýrské komory (ČKAIT) II. díl: období let 1992–1993

téma: požární bezpečnost staveb 20 Ovládání a zkoušky požárně bezpečnostních zařízení: 2011 Ing. Slavomír Entler 24 Požiarna odolnosť betónových konštrukcií a jej overenie podľa EN Ing. Mária Bellová, PhD. 29 Požární průzkum šikmého zauhlovacího mostu v Elektrárně Tušimice II Ing. Slavomír Entler 34 Požární odolnost obvodových stěn NED, PD z přírodních a recyklovaných materiálů Ing. Jan Růžička, Ph.D. 40 Bezpečnostní zkoušky požárního větrání tunelů Cholupice a Lochkov Ing. Jiří Zápařka

svět stavbařů 67 Industriální stopy 2011 – konference a exkurze do Ostravy 68 Průmyslové dědictví – na hraně... úplně jiná studentská konference 70 infoservis firemní blok 72 Rekonstrukce nadzemního parkoviště obchodního centra Futurum Brno 82 v příštím čísle foto na titulní straně: Společenské centrum Trutnovska, Tomáš Malý

inzerce

Řízení stavebních zakázek

součást eRP systému InFOpower

efektivní příprava zakázky, včetně nabídkového řízení Plánování zdrojů a kapacit Průběžné sledování plánovaných a skutečných nákladů vyhodnocení stavební zakázky

Svět stavebnictví na dotek

RTS, a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz e: [email protected], t: +420 545 120 211, f: stavebnictví +420 54511–12/11 120 210

5

aktuality

text: redakce

foto: Tomáš Malý

DSA 2011– slavnostní setkání v Senátu V pondělí 3. října vyvrcholil tradičním slavnostním setkáním v Senátu Parlamentu ČR pátý ročník projektu Dny stavitelství a architektury (DSA). Za přítomnosti reprezentantů oboru a vrcholných politiků byly předány oborové ceny a zároveň byly oficiálně vyhlášeny výsledky 19. ročníku soutěže Stavba roku (viz Stavebnictví 09/11). Vyhlášena byla také Osobnost stavitelství a další prestižní soutěže. Nejlepší výrobce stavebnin 2010 Tato soutěž byla podle počtu zaměstnanců rozdělena na dvě skupiny – a to na firmy, provozy a podnikatele do 150 zaměstnanců a na výrobní závody s počtem nad 150 zaměstnanců. Firmy, provozy a podnikatelé do 150 zaměstnanců V této skupině uspěly tři společnosti. První z nich je společnost DITON s.r.o., tradiční výrobce a dodavatel produktů venkovní architektury. Svými kvalitními výrobky a příznivou cenou se řadí mezi nejvýznamnější výrobce v České republice. Druhou oceněnou společností se stala firma LIADUR s.r.o., která pro výrobu protihlukových stěn z lehkého keramického kameniva používá ekologický a recyklovatelný materiál. Tyto stěny se vyznačují vysokou vzduchovou neprůzvučností a volitelným stupněm zvukové absorpce. Třetí společností je STOMIX s.r.o., dodavatel vnějších zateplovacích systémů, omítkovin, barev, nátěrů a tmelů. Tato společnost klade důraz na nabídku služeb zákazníkům – poskytuje poradenství, návrhy zateplení na míru, školení stavebních firem, zajištění nezávislého technologického dohledu nad činností montážních firem. Výrobní závody nad 150 zaměstnanců V této skupině byly oceněny rovněž tři společnosti. Patří mezi ně

6

stavebnictví 11–12/11

firma BEST a.s., český výrobce betonových stavebních prvků pro venkovní a zahradní architekturu, jenž vlastní sedm výrobních areálů ve všech regionech Čech a Moravy a staví výrobní areál v Rumunsku. Exportuje do Německa, Rakouska, Polska a na Slovensko. Porotu zaujalo, že kromě klasického sortimentu uvádí nově na trh zdicí systém Unika. Oceněna byla rovněž akciová společnost LAFARGE Cement, hlavní výrobce cementu v České republice. Činnost firmy se řídí těmito pěti principy: bezpečnost práce a ochrana zdraví; kvalita výrobků a péče o zákazníky; ochrana životního prostředí a sociální zodpovědnost; lidské zdroje; finanční výsledky. Odborná porota udělila ocenění také firmě WIENERBERGER cihlářský průmysl a.s. – její sortiment vyráběných cihlářských materiálů je totiž dlouhodobě vyhledáván pro svoji kvalitu a estetický vzhled. Při nízkoenergetické výstavbě bez zateplení se například dobře uplatňuje nová generace cihel POROTHERM 44 EKO+ z řady superizolačních cihel.

Nejlepší stavební firmy za rok 2010 Ocenění si odnesly také nejlepší stavební firmy. V kategorii Malá stavební firma s počtem do 25 pracovníků zvítězila společnost Kers s.r.o. specializující se na sportovní stavby, především lanové dráhy, kde uplatňuje inovační a progre-

sivní technologie. Tato progresivně se vyvíjející firma v roce 2010 dokázala zvýšit obrat o 30 % na 256 mil. Kč a dosáhla hrubého zisku přes 7 mil. Kč. V kategorii Střední stavební firma s počtem do 250 pracovníků byla oceněna společnost Kaláb – stavební firma s.r.o., známá v ysokou kvalitou prováděných prací. Několikrát získala ocenění v krajské soutěži o Stavbu roku. Tato společnost úspěšně bojuje s recesí ve stavebnictví; ▲ Osobnost stavitelství: doc. Ing. arch. Jan Štípek přes pokles obratu o čtvrtinu a počtu pracovníků o 4 % Družstva architektů A13. Zde dokázala udržet průměrný výdělek působil až do roku 1972, kdy svých pracovníků a dokonce snížit nastoupil do Projektového ústazávazky po lhůtě splatnosti na vu ČSVD. Od roku 1974 až do roku 1990 působil jako hlavní minimum. V kategorii Velká stavební firma architekt Pragoprojektu Praha. s více než 250 pracovníky se pak V letech 1990–2008 se věnoval na prvním místě umístila firma v ýchově mladých architektů EUROVIA CS a.s., jež vykazuje jako pedagog a vedoucí Ústavu dlouhodobě dobré výsledky. nauky o budovách na Fakultě Celkový vývoj společnosti byl architektury ČVUT. Zpracoval příznivý i v roce 2010. Při mírném řadu odborných textů a skript. poklesu počtu pracovníků se po- Je zakládajícím členem České dařilo výrazně zvýšit obrat i hrubý komory architektů, desetkrát byl zisk a též průměrný výdělek. zvolen jejím předsedou. V současné době uvádí tato firma Mezi jeho nejvýznamnější práce na trh nový výrobek VIAPHONE – z raného období patří galvanovna jedná se o vrstvu krytu vozovky KOH-I-NOOR v Děčíně, závod s vyváženými protismykovými Tichá či pavilon čs. stavitelství v Moskvě (spolupráce J. Šafer, a protihlukovými vlastnostmi. J. Witzany). Z pozdějších realizací je to např. hotel Tranzit Osobnost stavitelství v Praze – Ruzyni či právě realizovaná stavba Ústavu umění a deOsobností stavitelství pro le- signu Západočeské univerzity tošní rok byl v Senátu vyhlášen v Plzni. Celým svým profesním doc. Ing. arch. Jan Štípek. Po životem, pedagogickou činností studiích na pražské ČVUT a po i působením v řadě odborných krátkém působení v projektové porot a komisí dokazuje, že je složce Pragounionu se v roce výraznou osobností českého 1968 stal zakládajícím členem stavebnictví. ■

Soutěž Environmentálně vyspělý rodinný dům „nové generace“ V rámci doprovodného programu 22. mezinárodního veletrhu FOR ARCH 2011 byla oficiálně vyhlášena soutěž Environmentálně vyspělý rodinný dům „nové generace“. Soutěž je určena studentům architektury a stavebního inženýrství vybraných vysokých škol v České republice a na Slovensku – ČVUT v Praze, VUT v Brně, VŠB-TU Ostrava, TU v Liberci, STU v Bratislavě, TU v Košicích a ŽU v Žilině. Cílem soutěže je navrhnout environmentálně vyspělý rodinný dům zasazený do skutečného prostředí. Důraz je kladen na ekologii a minimální provozní náklady, návrh objektu musí respektovat všechny aspekty udržitelnosti, zohledněna budou kritéria energetická a ekologická, ale také ekonomická a sociálně-kulturní. Vhodným architektonickým, konstrukčním a technologickým řešením by mělo být dosaženo maximální provozní efektivity a užitnosti. Stavba musí být urbanisticky začleněna do okolí a architektonicky ztvárněna

dle platných regulačních podmínek územního plánu. Soutěž je dvoukolová – první kolo probíhá od září 2011 do února 2012. Druhé kolo, do něhož postoupí deset nejlepších projektů, potrvá od března do září 2012. Hodnotit se bude stavba jako celek, architektonický návrh a splnění požadavků na environmentálně vyspělý dům. Vítězný návrh bude představen na veletrhu FOR ARCH 2012 a následně zrealizován na

Soutěž organizuje Středoevropská asociace environmentálně efektivních a inteligentních budov (AEEIB) a jejím garantem je Stavební fakulta ČVUT v Praze. Studenti mají možnost si v této soutěži vyzkoušet realizaci projektu již během studia a navázat spolupráci z firmami z praxe. Více informací (včetně přihlášek a podkladů k soutěži) lze nalézt na stránkách asociace AEEIB: www.aeeib.com/soutez. ■

inzerce

Firemní účet je základním stavebním kamenem v podnikání Architekti, autorizovaní inženýři a technici, ti všichni mají společný problém, kterým jsou pozdě proplácené faktury. Sami pak nemohou včas zaplatit svoje spolupracovníky, v horších případech mohou mít problém se splácením úvěru. Jak usnadnit situaci těmto podnikatelům radí Martin Eyberger, výkonný manažer segmentu Podnikatelé a firmy z ČSOB. pání účtu. Samozřejmou součástí kont je pak internetové bankovnictví, platební karta zdarma a přehled o dění na účtu prostřednictvím e-mailu nebo SMS zpráv.

Vodovod Region Jih II Ve druhé polovině října bylo v Kunicích slavnostně uvedeno do provozu nemalé vodohospodářské dílo, díky němuž se obyvatelé dvanácti obcí středočeského kraje dočkali přívodu kvalitní pitné vody ze Želivky. Skupinový vodovod Region Jih bude po dokončení zásobovat vodou 15 obcí s cca 9500 obyvateli. Vodovod tvoří 46,784 km vodovodních řadů, 6 vodojemů a 4 čerpací stanice. Dodavatelem stavby je společnost Energie-stavební a báňská a.s. Celkové investiční náklady na jeho výstavbu představují 281,501 mil. Kč. Výstavba byla rozdělena do dvou etap, II. etapa pak na tři stavební části. Se stavbou I. etapy se začalo v roce 2003 a poslední část II. etapy byla stavebně dokončena v srpnu 2011. Stavba využívala kombinovaného financování z rozpočtů obcí, dotací Ministerstva zemědělství, bezúročných úvěrů ČMZRB a v posledních dvou částech stavby i Středočeského kraje. ■

jaře 2013 v obci Koleč cca 25 km západně od Prahy. Aby bylo dosaženo optimálního návrhu budovy, je preferována týmová spolupráce dvou až čtyř studentů různých zaměření (architekt, projektant, stavební fyzik, specialista na TZB apod.). Volba konstrukčního a materiálového řešení je přímou volbou soutěžních týmů. Konkrétní výrobky poté budou aplikovány na produktové listy partnerů soutěže.

Chystají se v kontextu s těmito konty i nějaké novinky? Martin Eyberger Nabízí ČSOB zmíněným profesím nějakou pomoc při řešení uvedených problémů?

Naším cílem je přinášet řešení šitá na míru, a tak jsme ve spolupráci s profesními komorami připravili Program pro architekty a Program pro autorizované inženýry a techniky činné ve stavebnictví, jež komplexně řeší jejich potřeby. O jaká řešení se jedná?

V první řadě jde o ČSOB Firemní konto pro architekty a ČSOB Firemní konto pro autorizované inženýry a techniky činné ve stavebnictví. Obě konta jsou vytvořena na základě specifických potřeb těchto podnikatelů. Mezi jejich hlavní výhody patří veškeré příchozí platby zdarma, nepřetržitý přístup k penězům a snadná dostupnost povoleného přečer-

Ano, v létě jsme rozšířili nabídku. K ČSOB Firemnímu kontu navíc nabízíme možnost bezplatné aktivace ČSOB Aktivního konta pro soukromé účely. Cena ČSOB Firemního konta zůstává stále stejná. Proč by si měli podnikatelé založit ČSOB Firemní konto?

Díky ČSOB Firemnímu kontu si mohou snadno a přehledně oddělit finance plynoucí z podnikatelské činnosti od těch soukromých, což jim výrazně zjednoduší vedení účetnictví a daňovou evidenci. ČSOB Aktivní konto je navíc mezi našimi klienty velmi oblíbené. Více než dvě třetiny nových klientů si vyberou pro správu soukromých financí právě toto konto. Lze je navíc pohodlně využít i jako účet pro celou rodinu. K ČSOB Aktivnímu kontu si lze dokoupit Rodinný balíček. Celkem tak plně pokryjete rodinné finanční transakce.

CSOB-ADV_Prof komory_2011_Stavebnictvi_125x185_NEW.indd 1

Architekti také jistě ocení povolené přečerpání účtu. Jaké má parametry?

Dobře si uvědomujeme, že tito podnikatelé často bojují s nedostatkem peněz, což je přímý důsledek toho, že jsou jim opožděně propláceny faktury. U nás jsme schopni s nimi během třiceti minut podepsat smlouvu k povolenému přečerpání účtu, na jejímž základě jim poskytneme až 1 milion korun s výhodným úročením. Dostačující podmínkou pro poskytnutí úvěru je alespoň šestiměsíční členství v profesní komoře s doložením dokladu o členství, dále pak vyplněná žádost o úvěr, jejíž součástí je prohlášení o bezdlužnosti vůči státu, daňové přiznání za uplynulý rok a potvrzení o zaplacení daně z příjmu za uplynulý rok (pokud jste zpracovávali daňové přiznání). Máte zároveň nějaké řešení pro výhodné zhodnocení úspor těchto podnikatelů?

Byli bychom špatní správci peněz našich klientů, kdybychom neměli. Z naší nabídky mohu doporučit ČSOB Spořicí účet pro podnikatele, který nabízí zvýhodněnou úrokovou sazbu. Peníze na něj lze vkládat kdykoliv a v libovolné výši a má jednodenní výpovědní lhůtu. Více informací získáte na www.csob.cz, www.csobleasing.cz nebo na Infolince 800 300 300.

10/7/2011 2:56:05 PM stavebnictví 11–12/11

7

stavba roku

text: AG Studio, a.s.

foto: archiv BAK, stavební společnost

Identifikovaný nelétající objekt I když se v internetové soutěži stavba Společenského centra Trutnovska pro kulturu a volný čas stala Stavbou desetiletí Východočeského kraje, bylo jasné, že pro samo město je UFFO, jak také zní jeho název, spíše stavbou století. Multifunkční budova (s náklady téměř 480 milionů korun, na které přispěla 180 miliony korun i Evropská unie) umožňuje provozování klasického divadla s kukátkovou scénou i vytvoření divadelní arény nebo sálu pro plesy a koncerty. Zdařilý kulturní stánek, který nemá variabilitou svého prostoru v České republice prakticky obdoby, získal v soutěži Stavba roku 2011 právem nejvyšší ocenění. Urbanistické řešení Budova společenského centra představuje architektonickou dominantu náměstí Republiky v městské části Střední Předměstí města Trutnov. Plocha tohoto náměstí, částečně formovaného pochozí střechou podzemní podnože budovy, výškově navazuje na komunikace Horská a Nádražní, východní roh suterénního podlaží, a tedy i náměstí pak vzhledem ke svažitosti terénu vystupuje nad povrch až do podoby zvýšené terasy nad křižovatkou ulic Spojenecká a Veleslavínova. Jednoduchá pravoúhlá hmota nadzemní části budovy, korunovaná eliptickou bazilikou, je umístěna samostatně v ploše náměstí. Hlavní pěší nástupní osa vstupního vestibulu budovy je orientována k příjezdu do města směrem od Krkonoš a k stávajícímu autobusovému a železničnímu nádraží. Vjezd do podzemních garáží a zásobování budovy jsou řešeny z protilehlé strany novostavby s připojením k ulici Spojenecká. Pěší nástupy do provozní části budovy vedou z úrovně plochy nového náměstí na severovýchodní a jihozápadní straně budovy, kde rovněž ústí vý-

8


chody z bočních foyerů na úrovni přízemí společenského centra. Garážová stání v pozemní části budovy jsou vyhrazena jednak pro návštěvníky Společenského centra, kterým slouží vstup z garáží přímo do vestibulu před šatnami v 1.PP, ale plní i funkci veřejných parkovacích stání s přístupem dvěma schodišti přímo z plochy náměstí.

Architektonické řešení Po více než dvaceti letech se v České republice naskytla možnost výstavby nového divadla „na zelené louce“. Novostavba je tvořena jedním podzemním podlažím obdélného půdorysu 67,80 x 62,90 m a třemi nadzemními podlažími o rozměrech 30,6 x 48,6 m. V podzemním podlaží jsou veřejné hromadné garáže s parkovacími stáními pro osobní automobily (81 stání, z toho 6 stání pro tělesně postižené), veřejné WC, technické a skladové zázemí víceúčelového sálu. V části půdorysné plochy suterénu se nacházejí šatny a sociální zařízení pro provoz víceúčelového sálu v 1.NP a 2.NP a dále zázemí pro provoz baru a kavárny.

▲ Pohled na vstupní průčelí Společenského centra Trutnovska, v popředí sousoší Smečka

Tři podlaží nadzemní části budovy obsahují šatnové zázemí umělců, technické příslušenství objektu, administrativními plochy ve 3.NP, hlavní vstupní halu s galerií, sloužící jako univerzální výstavní prostor, ale především víceúčelový sál umožňující variabilní prostorové a funkční využití a prostupující celou výškou nadzemní části budovy. Kromě klasického divadla s kukátkovou scénou pro 391 diváků umožňuje vytvořit arénu pro 589 diváků a půdorysně se tak blíží římskému Koloseu. Odstraněním akustických panelů dochází k expanzi „komorního“ hlediště do foyerů s navýšením kapacity sálu pro maximální počet 641 diváků. Konstrukce hlediště je v tomto případě přesunuta do suterénního skladu jevištním výtahem, který umožňuje další scénické vy-

užití (orchestřiště, zvýšené pódium atd.) Touto úpravou se získává sál s rovnou podlahou a různé varianty uspořádání akustických panelů pak nabízejí ideální prostor pro pořádání konferencí, plesů i koncertů. Protože mezi hledištěm a náměstím neexistuje po odstranění dělicích panelů vizuální bariéra, je vtahován do dění na jevišti i prostor celého náměstí. Vysoce variabilní divadelní prostor, který využívá i přirozeného osvětlení, nemá v Evropě obdoby a může se stát impulzem pro pořádání divadelních festivalů, televizních přenosů atd. Vnější výraz budovy přiznává rozdělení na část pro diváky se skleněnou fasádou, co nejvíce otevřenou do prostoru náměstí, a provozní část, vymezenou plnými stěnami. K opláštění pevné části budovy byly

použity sklocementové desky pískové barvy s povrchovou úpravou vytvářející graficky zajímavou formu pro integraci postfunkcionalistického díla do organizmu města. Obě části budovy, vyjadřující symbolicky rozdělení vnitřních funkcí jinak velmi jednoduché kubické formy objektu, spojuje v interiéru budovy oválná hmota jeviště a hlediště, která se uplatňuje i v siluetě budovy a pro-

pisuje se do oblého tvaru střešní baziliky. Nové náměstí, jež barvou dlažby opticky prostupuje do interiéru divadla, spolu s veřejným a slavnostním osvětlením zvýrazňuje výjimečnost funkce a architektury budovy. V interiéru převládá snaha o vytvoření příjemného klimatu použitím tradičních materiálů, jako je dřevo, textilie, beton a sklo.

Zemní práce Podle geologického průzkumu byly vyhodnoceny v místě stavby jednoduché základové poměry. Základová spára novostavby je na kótě 410,30 v terase štěrkopískové údolní nivy. Hladina podzemní vody ve vrtaných sondách na staveništi se pohybovala od 0,5–1,5 m pod

základovou spárou. Zájmové území bylo rovinné, povrch staveniště byl tvořen konstrukcí vozovek a chodníků, pod kterými ležela vrstva navážek z elektrárenského popílku a zbytky demolic budov. Pro založení byla vyhloubena stavební jáma o půdorysném rozměru 67,80 x 62,90 m a hloubce 2,1–3,5 m. Stabilita kolmých stěn byla zajištěna kotveným pažením.

inzerce


9

Konference

Koncert

Divadlo, kukátková scéna

▲ 1.NP – hlavní varianty uspořádání sálu

Konstrukční řešení stavby Spodní stavba Konstrukčním řešením spodní stavby je monolitický kombinovaný nosný systém s podporami v podobě sloupů a vnitřních a obvodových stěn. Tato konstrukce přenáší účinky svislého zatížení do základové půdy pomocí základové desky, vzdoruje zemnímu tlaku a zároveň slouží jako hydroizolace, neboť spodní stavba je navržena jako vodotěsná konstrukce (bílá vana). ■ Základová deska – má tloušťku 400 mm, lokálně je zesílena na 600 mm. Je řešena jako vodotěsná konstrukce. Nepropustnost konstrukce je zajištěna použitím vodostavebního betonu v minimální tloušťce stěn 300 mm. ■ Svislé konstrukce – svislé nosné konstrukce suterénu tvoří čtvercové sloupy o rozměrech 300 x 300 mm a 400 x 400 mm, kruhové sloupy o průměrech 300 mm a 400 mm, obvodové stěny tl. 300 mm a 260 mm, vnitřní stěny a stěny komunikačních jader a výtahových šachet tl. 200 mm. Stěny výtahových šachet jsou z akustických důvodů zdvojené,

10


s vnitřní železobetonovou stěnou tl. 120 mm, resp. 150 mm. Stěny v kontaktu se zeminou jsou navrženy jako vodotěsná konstrukce z vodostavebního betonu. ■ Vodorovné konstrukce – tvoří ve dvou směrech pnuté železobetonové desky. Stropní deska nad suterénem byla navržena ve dvou výškových úrovních. Pod nadzemní částí budovy má stropní deska tloušťku 250 mm, pod exteriérem na nižší úrovni tloušťku 300 mm. Vrchní stavba Konstrukčním řešením vrchní stavby je monolitický kombinovaný nosný systém s podporami v podobě sloupů a vnitřních a obvodových stěn. Tato konstrukce je způsobilá odolávat vodorovným účinkům větru a přenášet veškerá zatížení do základové půdy pomocí základové desky. ■ Svislé konstrukce – svislé nosné konstrukce nadzemních podlaží tvoří kruhové sloupy o průměru 300 mm, obvodové stěny tl. 200 mm, vnitřní stěny a stěny komunikačních jader a výtahových šachet tl. 150 mm a 200 mm. Stěny výtahových šachet jsou z akustických důvodů zdvojené s vnitřní železobetonovou stěnou

tl. 120 mm, resp. 150 mm. Podél prosklené fasády jsou navrženy sloupy průměru 300 mm průběžné přes všechna tři nadzemní podlaží. ■ Vodorovné konstrukce – tvoří ve dvou směrech pnuté železobetonové desky. Stropní desky mají konstantní tloušťku 250 mm. V úrovni stropní desky nad 3.NP jsou fasádní sloupy propojeny s vnitřními sloupy prefabrikovanými trámky o průřezu 200 x 450 mm. Tyto prefabrikované trámky jsou na sloupy osazeny pomocí skrytých konzol a zmonolitněny se stropní deskou. Část proskleného střešního pláště je uložena na prefabrikovaných trámcích. ■ Nástavba – na stropní desce 3.NP ji tvoří ocelová konstrukce z válcovaných ocelových profilů. Válcová plocha je sestavena z podélných příhradových vazníků s přímou horní pásnicí a zakřivenou spodní pásnicí. Vazníky jsou uloženy na ocelových sloupech různých výšek. Konstrukce jako celek je vodorovně ztužena diagonálami. ■ Markýza – je navržena s nosnou konzolou z nerezové oceli se skleněnou výplní nad hlavním vstupem. Samotné konzoly tvoří dvojice nerezové pásoviny proměnného

průřezu s vylehčením kruhovými otvory. Jednotlivé konzoly, které jsou kotveny do kruhových fasádních železobetonových sloupů přes prvky přerušující tepelný most, jsou propojeny příčníky z nerezové pásoviny. Pod konstrukcí je podvěšena skleněná výplň z vrtaného lepeného bezpečnostního skla. Markýzy nad bočními vstupy a zadním vjezdem jsou ocelové konzoly z válcovaných ocelových profilů, čela jsou obložená mléčnými bezpečnostními skly a ve střešní rovině je titanzinkový plech břidlicové barvy. Podlahy ■ V celém administrativním prostoru ve 3.NP s výjimkou sociálních buněk je podlaha dvojitá (dutinová), z oplechovaných DT desek na podložkách, kvůli variabilitě silnoproudých a slaboproudých rozvodů k jednotlivým pracovištím v podlahách. ■ Ve vnitřní části vjezdových ramp a podzemních garážích je epoxidová stěrka v tl. 3 mm, která je vodo-nepropustná a odolná proti úkapům ropných produktů. ■ V ostatních prostorách je položena těžká plovoucí podlaha s betonovou mazaninou a s nášlapnou

Ples

Divadlo, aréna

▲ Podélný řez stavbou

inzerce


11

▲ Variabilní víceúčelový sál ▼ Schodiště ve vstupní hale

12


▼ Vstupní hala s galerií

vrstvou podle účelu užití místností – keramická dlažba, dřevěná lamelová podlaha z tvrdého dřeva, vinylová podlahovina, pryžová podlahovina, čisticí zóna Topwell 26 mm – Extra. Ve skladbách podlah vymezujících komunikačně zatížené plochy je izolace proti kročejovému zvuku zajištěna pomocí podlahových desek.

■ Izolace stropní desky nad 1.PP je řešena přídavnou pojistnou živičnou izolací ve 2% spádu. ■ V konstrukci zelené střechy je izolační vrstva doplněna o drenážní a akumulační systém a konstrukci proti prorůstání kořenů. ■ Izolace střechy nad 3.NP je fóliová. ■ Ve skladbách podlah v hygienickém zázemí je fóliová izolace pod dlažbou s vytažením min. 300 mm nad podlahu.

Tepelná izolace ■ Svislé konstrukce pevné fasády jsou zatepleny tepelnou izolací z desek z minerální vlny v tl. 160 mm. ■ Střecha budovy je zateplena spádovým polystyrenem a tepelnou izolací deskami tl. 200 mm. Tloušťka tepelné izolace v zateplení konstrukce stropu nad 1.PP (pod venkovním prostředím) ve skladbě pochozích ploch je z desek Styrodur v tl. 140 mm, ve skladbě zelené střechy pak v tl. 100 mm.

Fasáda ■ Prosklená část fasádního pláště – fasáda je předsazena před stavební konstrukci, je použit systém rastrový, typu sloupek – příčník, s vnějšími přítlačnými lištami s pohledovým zdůrazněním podélných příčníků. Povrchová úprava viditelných hliníkových profilů je provedena práškovým vypalovacím lakem a zasklení izolačními dvojskly. ■ Pevná část fasádního pláště – fasádní plášť je z velkoformátových sklocementových desek, s tepelnou izolací z desek z minerální vlny v tl. 160 mm. Obklad deskami je proveden pomocí šroubů z vnitřní

Hydroizolace ■ Izolaci spodní stavby proti podzemní vodě a zemní vlhkosti umožňuje použití vodostavebního betonu v obvodových konstrukcích spodní stavby.

strany na osazovací rošt, který je kotven pomocí hmoždinek do stavební konstrukce bez narušení exteriérového povrchu desek. Osazovací rošt je z aluminiových profilů bez povrchové úpravy.

Varianty dispozičně provozního řešení Víceúčelový shromažďovací prostor v 1.NP a 2.NP podle funkčního využití spolu s vazbou na ekonomicky řešenou rozměrovou a tvarovou řadu posuvných stěn vytváří tvarové a rozměrové řešení půdorysných variant uspořádání shromažďovacího prostoru v těchto velikostech a funkcích: ■ divadlo – kukátková scéna (1.NP: 247 diváků, 2.NP: 144 diváků, celkem: 391 diváků); ■ divadlo – amfiteátr (1.NP: 393 diváků, 2.NP: 196 diváků, celkem: 589 diváků); ■ konferenční sál (1.NP: 392 míst, 2.NP: 60 míst, celkem: 452 míst); ■ koncertní sál (1.NP: 497 diváků, 2.NP: 144 diváků, celkem: 641 diváků);

■ plesový sál (1.NP: 436 míst, 2.NP: 86 míst, celkem: 522 míst). V každé variantě upořádání shromažďovacího prostoru je v podélném obvodu budovy řešen provoz kavárny a baru s návazností na foyer nástupu do shromažďovacího prostoru. ■ Základní údaje o stavbě Název stavby: Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas Investor: Město Trutnov Autor: AG Studio, a.s. Ing. arch. Radek Vopalecký Ing. arch. Luděk Štefek Ing. Jana Vebrová Ing. Michal Fousek doc. Miroslav Melena Zhotovitel: BAK stavební společnost, a.s. Stavbyvedoucí: Jiří Rajsner Doba výstavby: 09/2008–04/2010

inzerce

e e zd Jsm ... Vá pro

• KVALITA • RYCHLOST • ZÁRUKY • CERTIFIKACE • STABILITA • SOLIDNOST Realizace staveb pro státní i soukromý sektor • sportovní, průmyslové, zemědělské a ostatní halové stavby • administrativní, provozní a skladové objekty

• rodinné domy, dvojdomy, řadové domy, bytové domy • střešní konstrukce (krovy, vazníky, lepené prvky) • ostatní stavby

www.Haas-Fertigbau.cz

Sídlo firmy a výrobní závod Haas Fertigbau Chanovice s.r.o. Chanovice 102 341 01 Horažďovice tel.: 376 535 111 • fax: 376 535 867 [email protected]

Obchodní centrum v Praze Černokostelecká 143 108 00 Praha 10 tel.: 281 000 111 • fax: 281 000 880 [email protected] stavebnictví 11–12/11 13

realizace

text a foto: Ing. Michal Sedláček, Ing. Alena Svěrková

Výstavba podchodu v drážním tělese za plného provozu na železniční trati Cílem výstavby podchodu pod drážním tělesem bylo propojení dvou oddělených parkových ploch v jeden rozsáhlý celek. Podchod se nachází v katastrálním území Praha – Kbely a kříží jednokolejnou trať Praha hl. n. – Turnov ve staničení 15,890 km (obr. 1). Příspěvek prezentuje výstavbu uskutečněnou za plného provozu na železniční trati. Z důvodu zachování provozu na železniční trati po dobu realizace díla byla zvolena technologie výstavby podchodu hornickým způsobem, tedy bez odstranění nadloží. Stavba byla rozčleněna na následující stavební objekty: ■ SO-01 Podchod; ■ SO-02 Portály; ■ SO-03 Přístupové cesty; ■S O-04 Ochrana inženýrských sítí; ■ SO-05 Osvětlení podchodu; ■ SO-06 Zásahy do zeleně.

Zajištění drážního tělesa Pro zajištění stability drážního tělesa byly nejprve zpevněny svahy tzv. hřebíkováním a následně byl realizován mikropilotový deštník (obr. 3). Hřebíkování svahu probíhalo v rastru 1,5 m vodorovně a 1,0 m svisle, hřebíky Ø 22 mm byly osazeny do vrtů Ø 110 mm s cementovou zálivkou. Hlavy hřebů byly opatřeny závitem a hřeby se aktivovaly dotažením matice k podkladní ocelové desce. Mikropilotový deštník byl na▼ Obr. 4. Mikropilotový deštník

14


vržen ve dvou řadách, s použitím ocelových trubek 114/10 v délce 15 m (obr. 4). Celkový počet mikropilot byl 23 kusů (horní řada 10 ks, dolní řada 13 ks). ▲ Obr. 1. Situace

Výstavba podchodu Podchod je realizován v jednotném příčném profilu, jako kruhová klenba s rovnými stěnami a rovným dnem, o světlých rozměrech 3,0 x 3,0 m. Celková délka podchodu činí 24 m, v podélném směru je navržen sklon 1,0 %. S ohledem na zvolenou technologii výstavby hornickým způsobem je podchod rozdělen na provizorní a definitivní konstrukci. Provizorní konstrukce zajišťuje bezpečnost a stabilitu díla během výstavby, definitivní konstrukce pak mechanickou odolnost a stabilitu při užívání díla v období návrhové životnosti stavby. Provizorní konstrukce byla formována ocelovými rámy profilu K21 z důlní výztuže a ocelovými pažinami v kombinaci se stříkaným betonem pevnostní třídy C 16/20.

▲▼ Obr. 2 a 3. Zajišťování svahu

▲ Obr. 6. Instalace výztuže

▲ Obr. 5. Dokončená ražba

▲ Obr. 7. Dokončení betonáže

Definitivní konstrukce byla tvořena litým betonem pevnostní třídy C 3 0/ 37. Byla použita prutová výztuž z oceli B 500B (dno, stěny), současně se svařovanými sítěmi z oceli B 500A (stropní klenba).

▲ Obr. 8. Bednění klenby

Ochrana definitivní konstrukce proti podzemní vodě byla řešena mezilehlou hydroizolací na bázi elastomerické membrány (Masterseal 345), jež byla aplikována nástřikem na provizorní konstrukci v tloušťce 3 mm.

Výstavba portálů Podchod je z obou stran zakončen portály, které zajišťují násep drážního tělesa proti sesuvu a vytvářejí architektonickou tvář

díla. Portál tvoří dvakrát zalomená železobetonová stěna – čelo a dvě šikmá křídla proměnné výšky. Stěna je na vzdušné straně doplněna obkladem z lomového kamene. Výška čela portálu je 6,0 m, délka šikmých křídel činí 10,5 m. stavebnictví 11–12/11

15

▲ Obr. 9. Přípravné práce

▲ Obr. 11. Kamenické práce

▲ Obr. 10. Bednění křídel

Založení portálu a křídel bylo navrženo plošné, pomocí základových pásů. Nosná konstrukce je ze železobetonu pevnostní třídy C 30/37, výztuž byla použita prutová, z oceli B 500B, současně se svařovanými sítěmi z oceli B 500A. Vrchol portálu je opatřen třímadlovým zábradlím městského typu. Zábradlí je metalizováno třemi vrstvami ochranného nátěru v celkové tloušťce 320 μm. Sloupk y zábradlí budou do konstrukce por tálu kot veny chemickými kotvami na patní plechy.

Realizovaná měření

▲ Obr. 12. Finální podoba portálu

inzerce

16


Nivelační měření Během výstavby byly měřeny svislé posuny na určené síti geodetických bodů. Body byly osazeny s předstihem před zahájením stavební činnosti a bylo provedeno základní, tzv. nulové čtení. Veškerá následně naměřená data byla vztažena k základnímu (nulovému) měření a zpracována do tabulek a grafů. Na terén kolmo na osu štoly se osadilo pět geodetických profilů

značených G1 až G5. Dva profily (G2, G3) byly přímo na koleji, konkrétně na vnějších šroubech. Profily G1 a G4 byly osazeny na obou stranách podél koleje cca 6 m od nejbližší kolejnice. Realizovány byly do terénu zapuštěnými svislými ocelovými trny. Konvergenční měření Měření konvergencí slouží ke zjištění změny tvaru sledovaného raženého profilu. Výsledkem měření konvergencí jsou relativní deformace profilu tunelu v místech osazených konvergenčních bodů. Proto se měření doplňuje absolutním zaměřováním vrcholového bodu v tunelu (střed horní klenby) pro zjištění absolutních posunů podzemního díla jako celku s připojením na pevné body mimo stavbu. V raženém tunelu byly postupně osazeny tři konvergenční profily K1–K3, kde profil K2 byl umístěn pod osou koleje železniční trati, profil K1 pod nivelačním profilem G1 a profil K3 pod nivelačním profilem G4. Měření náklonu portálu Na zajištěném svahu čela tunelu (portálu) se uskutečnilo geode-

▲ Obr. 13. Nivelační body na terénu a v kolejišti

▲ Obr. 14. Geodetické body na portálech

tické měření náklonu metodou protínání vpřed (měření úhlů a délek) z pevné protilehlé základny umístěné mimo oblast očekávaných posunů. Na každém zajištěném svahu čela tunelu byly osazeny tři měřicí body ve výšce 0,5 až 1,0 m nad dnem tunelu. Střední bod byl umístěn nad osou tunelu a dva krajní body se nacházely 3,5 m od osy tunelu na obě strany.

Závěr Výstavbou podchodu byly propojeny dvě oddělené parkové plochy v jeden rozsáhlý celek. Veškeré stavební práce probíhaly za plného provozu na trati. Vzhledem k navrženým opatřením (mikropilotový deštník, kotvení portálu) a aktivní spolupráci mezi projektantem, zhotovitelem a firmou zajišťující geodetická měření se podařilo docílit minimálních poklesů ve sledovaných nivelačních profilech. ■

▲ Obr. 15. Geodetické body na portálech

Použitá literatura: [1] P-564/08 Stavba č. 0093 TV Kbely, Projektová dokumentace – DSP, KO-KA s.r.o. [2] P-762/10 Stavba č. 0093 TV Kbely, Projektová dokumentace – RDS, KO-KA s.r.o. [3] Fotografie: archiv firmy KO-KA s.r.o. [4] Projekt geotechnického monitoringu, INSET s.r.o. Autoři článku: Ing. Michal Sedláček, Ph.D. e-mail: [email protected] Ing. Alena Svěrková, e-mail: [email protected] KO-KA s.r.o.

▲ Obr. 16. Záznam konvergenčních měření


17

osobnost stavitelství

Bedřich Hacar Jméno profesora Bedřicha Hacara se možná ne zcela právem nachází poněkud ve stínu jeho slavného učitele a předchůdce, profesora Františka Kloknera. Zanícení pro vědu i vlohy pro její aplikaci v praxi však spojují obě velké osobnosti českého stavitelství natolik, že úspěch společného díla, kterým bylo především založení a úspěšné fungování ústavu nesoucího dnes Kloknerovo jméno, by bez jejich mnohaleté spolupráce nebyl představitelný.

▲ Profesor Bedřich Hacar

Jestliže byl akademik František Klokner tím, kdo stál vždy v čele často urputného boje o samu existenci a později i prestiž potřebné instituce, pak akademik Bedřich Hacar zajišťoval řadu let bezchybný chod a později, když byl v čele ústavu, přispěl význačnou měrou k jeho rozvoji a zařazení mezi světově uznávaná vědecká pracoviště.

Počátky spolupráce a založení ústavu Stejně jako František Klokner, pocházel i Bedřich Hacar z chudé rodiny, takže v průběhu studií na střední i vysoké škole se živil z kondic a stipendií. Pocházel z městečka Čechy pod Kosířem na Hané, kde se naro-

18


dil 24. května 1893. Po studiu na českém reálném gymnáziu v Prostějově studoval v letech 1913–1919 velice úspěšně na vysoké škole, tehdy stavebním odboru České vysoké školy technické, a obě předepsané státní zkoušky složil s vyznamenáním. Přitom současně absolvoval obor kulturního i zeměměřičského inženýrství. V závěru studia již zároveň pracoval u stavební firmy Ing. Dr. Skorkovský, podnikatelství betonových staveb. Dne 1. října 1919 nastoupil jako konstruktér v Ústavu staveb ze železobetonu a železných konstrukcí pozemních staveb (v roce 1919 ještě nazývaného Stolice pozemního stavitelství IIIA a IIIB ) u profesora Kloknera. František Klokner, tehdy sedmačtyřicetiletý přednosta (děkan) odboru, dosáhl po mnohaletém úsilí souhlasu Ministerstva školství a národní osvěty RČS se založením výzkumného a zkušebního ústavu a Bedřich Hacar se již od samého počátku přípravných prací rovněž zúčastnil. V roce 1921 tak zahájil činnost Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních, přímý předchůdce dnešního Kloknerova ústavu. V témže roce byla inženýru Hacarovi udělena hodnost doktora technických věd za disertační práci Základová deska kruhová a v roce 1924 autorizace civilního inženýra. Roku 1923 byl Bedřich Hacar jmenován správcem provozu ústavu a o dva roky později se stal Kloknerovým zástupcem ve funkci přednosty.

text: Petr Zázvorka

Do čela ústavu V roce 1939 se Bedřich Hacar úspěšně ucházel o docenturu, která mu ovšem byla úředně potvrzena až v roce 1946. Uzavření vysokých škol se samozřejmě týkalo i tohoto ústavu. Posléze se však podařilo Bedřichu Hacarovi prosadit, aby ústav, spolupracující především se stavební praxí, byl znovu otevřen již v červnu 1940. Vzhledem k tomu, že František Klokner odešel do předčasného důchodu, stal se Bedřich Hacar jeho přednostou a pokračoval v trendu, který František Klokner nastolil. Ve funkci přednosty byl Bedřich Hacar potvrzen na návrh profesorského sboru znovu na podzim 1948. Po válce se mnohem více věnoval práci pedagogické jako docent a počínaje rokem 1947 i jako profesor. Od roku 1941 vedl rovněž katedru stavebních konstrukcí, od roku 1956 betonových mostů a konstrukcí. V roce 1959 odešel do důchodu, čímž sice ukončil své působení na vysoké škole, stále však zůstával ředitelem Ústavu aplikované mechaniky ČSAV, který vznikl v roce 1955 z původního Kloknerova ústavu po jeho začlenění do ČSAV. V roce 1960 byl zvolen akademikem. Ředitelem ÚTAM byl až do roku 1963. Krátce potom, co z funkce odešel již dosti nemocný, dne 9. října 1963 zemřel.

Výzkumná činnost Výzkumná činnost v celém období jeho vědecké dráhy se zaměřovala hlavně na technologii výroby betonu, zakládání staveb, betonové konstrukce, teorie skořepin, ocelové konstrukce, nedestruktivní vyšetřování hmot a konstrukcí. Zabýval se například lepenými dřevěnými konstrukcemi, svařovanými ocelovými konstrukcemi a výztuží do betonu (Roxory). Rozvoj betonového stavitelství a konstrukcí podmiňoval Hacarovu aktivitu v tomto oboru již před 2. světovou válkou. Z té doby pochází řada experimentálních staveb a konstrukcí. Současně se účastnil výzkumných prací z oboru využití

foto: archiv ČVUT dřevin pro stavební účely, zkoumání únosnosti cihelného zdiva, fyzikálních vlastností stavebních hmot a konstrukcí (průteplivost, akustika, otřesy, tepelná odolnost) a také zatěžovacím zkouškám a posuzování vadných konstrukcí. Z jeho četných prací v tomto oboru je nutné jmenovat alespoň: Logaritmický zákon vzrůstu pevnosti betonu a malty, Otázky hydratačního tepla cementu v betonech masivních konstrukcí, Stanovení dovoleného namáhání základové půdy zkouškami, Soudržnost oceli, Četné konstrukční prvky ze železového betonu (sloupy, klenby atd.), Hřibové stropní konstrukce, Zborcené skořepiny, hlavně konoidy a hyperbolické paraboloidy, Nýtované a svařované ocelové prvky a konstrukce, Vyšetřování a využití hmot a konstrukcí z hlediska tepelné a zvukové izolace, akustika velkých prostorů, Použití mesotheria (paprsků γ) pro vyšetřování stavebních hmot a konstrukcí (defektoskopie, poloha výztuže).

Praktická činnost Praktická činnost profesora Hacara spočívala především v účastí při projektování železobetonových konstrukcí všeho druhu, a to již v počátcích jeho praxe. Ze staveb, na kterých se zúčastnil, jmenujme alespoň: palác Lucerna v Praze, most přes Mrlinu (pravý přítok Labe), četné rámové konstrukce průmyslových závodů, elektrárny v Semilech a v Pardubicích, plynárna v Praze – Michli, kotelna a rozvodna v Ervěnicích, hřibové stropy Státní fakultní nemocnice v Praze, vodárna v Praze – Podolí, nádraží v Hradci Králové a v Poděbradech, Chemický ústav ČVUT v Praze – Dejvicích atd. V rámci této činnosti založil v roce 1927 společně s Ing. Dr. Celestýnem Kloučkem první kancelář betonových konstrukcí. Velmi rozsáhlá byla jeho projektová a poradenská činnost v oboru skořepinových konstrukcí, šlo např. o výrobní haly v Rybitví a v Neratovicích, perónní přístřešky v Českých Velenicích, haly ve Veselí nad Moravou a v Roudnici nad Labem, garáže v Praze – Hloubětíně a v Šumperku atd.

Zvláštním oborem praktické působnosti profesora Hacara byly rekonstrukce průmyslových a historických staveb poškozených za války, nebo dalšími vnějšími vlivy (požáry), ale též stavby zvláštní důležitosti. Zvláště záslužná je jeho účast na záchraně historických stavebních památek, jako je Míčovna a Belvedér na Pražském hradě, kostel a klášter Na Slovanech v Praze, arciděkanský kostel v Ústí nad Labem, na úpravách pražského Karolina, Strahovského kláštera, Betlémské kaple nebo kláštera kajetánů v Praze, záchranné práce na hradech Orlík a Zvíkov a na řadě dalších památkově chráněných objektů.

Poradenská činnost Poradenská činnost Bedřicha Hacara se uplatnila v době jeho působení v ústavu téměř na každé významnější stavbě na území Čech, Moravy a Slovenska. Bylo by velmi nesnadné provést alespoň neúplný výčet staveb, u nichž pomohl při řešení různých obtíží. Účast na těchto pracích byla výbornou školou i pro ostatní pracovníky ústavu. Jednalo se přitom o koncepční otázky týkající se zakládání staveb, konstrukčního pojetí, detailů konstrukce i technologie, jako tomu bylo například při stavbě vysokých betonových komínů v Praze – Karlíně nebo v Brně. Profesor Hacar se podílel svými radami i na stavbách velkých přehrad nejen u nás (Štěchovice, Slapy, Křímov, Žermanice, Vír, Lipno, Orlík atd.), ale i v tehdejší Jugoslávii a v Rumunsku. V souvislosti s projekty skořepinových konstrukcí přednášel rovněž ve Varšavě, Lodži, Bělehradě a v Sarajevě. Díky svým zkušenostem a znalostem byl rovněž jmenován členem řady komisí, např. Komise pro výstavbu hlavního města Prahy, Komise pro posouzení projektu vodního díla Orlík a pro přemostění orlické nádrže, Komise pro cement a beton, atd.

Archivní materiály z pozůstalosti O málokterém technikovi z jeho éry jsou dnes zachovány písemné

dokumenty i zvukové materiály tak kompletní, a proto z hlediska dějin vědy, techniky i školství tak cenné, jako o Bedřich Hacarovi. Jeho biografické dokumenty z pozůstalosti, doklady o studiu, podklady i výsledky vědecké i pedagogické práce, bohaté expertní činnosti za celou dobu jeho aktivity na ČVUT i ČSAV jsou uloženy především v Archivu ČVUT, jehož význam není vždy dostatečně doceněn. Materiály, zpřístupněné jeho pracovníky, umožnily i toto připomenutí geniální osobnosti českého stavitelství. Příkladem složité opravy i ukázkou tehdejších možností a přístupu k záchraně válkou poškozené památky je realizovaná záchrana arciděkanského kostela v Ústí nad Labem. Při popisu a fotodokumentaci opravy bylo využito materiálů, poskytnutých Archivem ČVUT z pozůstalosti profesora Hacara. Unikátní oprava kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem, řešená za účasti profesora Bedřicha Hacara V dubnu 1945 bylo letecky bombardováno Ústí nad Labem. Při náletu byla vážně poškozena dominanta města, arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, z roku 1318, se současnou novogotickou podobou po přestavbě podle návrhů Josefa Mockera v 19. století. Do nejbližšího okolí spadlo a vybuchlo pět leteckých bomb USA GP 1000 LB (hmotnost trhaviny 300 kg TNT). Ty zasáhly chrámovou loď a nejbližší okolí věže, jež byla porušena na dvou protilehlých stranách svislou trhlinou až 130 mm širokou, táhnoucí se od zvonice do základů. Obě části věže se přitom posunuly tak, že se osa věže vychýlila. Pod základy byla dodatečně zjištěna dutina o obsahu 3,5 m³. Další, šestá bomba, která pronikla kněžištěm a klenbou dovnitř kostela do hloubky 4 m pod jeho dlažbu, naštěstí nevybuchla a byla posléze odstraněna a zneškodněna. Záchrana celého objektu spočívala: ■ V dočasném zabezpečení vychýlení věže ve dvou kolmých směrech dřevěnou konstrukcí. Původní vychýlení vrcholu věže kolmo na osu chrámu bylo po bombardování

1000 mm, při zajišťování vzrostlo ještě o dalších 860 mm. Ve směru kolmém činila konečná výchylka 450 mm. ■ Zainjektování zdiva věže, hlavně v okolí trhlin. Předtím byly široké trhliny v celé tloušťce kamenného zdiva pečlivě zabetonovány. Na protilehlých stranách trhlin bylo porušené zdivo provrtáno, do vrtu byla vložena ocel Roxor Ø R 28 a poté zainjektována. Vzdálenost vrtů byla 1,2 až 1,7 m. Věž byla vyztužena vytvořením tří železobetonových podlaží roštové soustavy s obvodovými obrubami zapuštěnými do starého zdiva. Aby se zabránilo dalšímu vzájemnému posuvu zdiva, byly obě části věže spojeny železobetonovými hmoždíky rybinového tvaru. ■ V obvodovém stažení a rozšíření základového zdiva věže železobetonovým vnějším pásem tak, aby při konečném dosednutí na základovou půdu bylo její zatížení menší než 3,5 kg/cm² (při váze věže cca 8000 t). Rovněž základy čtyř štíh-

lých kamenných sloupů s kanelurami o opsaném průměru 800 mm byly rozšířeny obetonováním. ■ V dozdění vybombardovaného obvodového zdiva a zhotovení dvou gotických oken s kamennými příčlemi a sloupky podle původního tvaru. ■ V doplnění části diamantové klenby zasažené bombami železobetonovou skořepinou tloušťky 50 mm původního tvaru s kamennými žebry, rovněž původního uspořádání. ■ Ve zpevnění ostatních částí kleneb porušených trhlinami rubovou vyztuženou stříkanou omítkou tloušťky 30 mm. ■ V opravě části poškozené střešní konstrukce dřevem. Po této úpravě je arciděkanský kostel Nanebevstoupení Panny Marie v Ústí nad Labem jediný kostel v České republice s věží vychýlenou o téměř 2 m od svislé osy při výšce 56 metrů. Jde o nejvíce vychýlenou věž na sever od Alp. ■

▼ Zajištění arciděkanského kostela v Ústí nad Labem při opravě po náletu


19


text: Slavomír Entler

grafické podklady: autor

Ovládání a zkoušky požárně bezpečnostních zařízení: 2011 Ing. Slavomír Entler Absolvoval Moskevský energetický institut, obor jaderné elektrárny a zařízení. Do roku 1991 pracoval v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži na výzkumu v rámci programu mezinárodního termojaderného reaktoru ITER. Od roku 1991 se zabývá projektováním EPS a požární bezpečností staveb. V současnosti působí ve firmách Profitech s.r.o. a Elektra Zlín s.r.o. Je autorizovaným inženýrem pro požární bezpečnost staveb a techniku prostředí staveb, specializace elektrotechnická zařízení. E-mail: [email protected] ■

V tomto roce vyšly dvě nové normy ČSN 73 0875 a ČSN 34 2710, týkající se elektrické požární signalizace (EPS). Protože EPS často tvoří jádro požárně bezpečnostních opatření, dotýkají se nové normy velkého množství staveb a ostatních požárně bezpečnostních zařízení. Ovládání PBZ Snad každý projektant elektrické požární signalizace (EPS) se dostal za dobu své praxe alespoň jednou do situace, že musel na kontrolním dnu stavby řešit otázku ovládání požárně bezpečnostních zařízení (PBZ). Investor, uživatel, HIP nebo i dodavatel měření a regulace (MaR) s pravidelnou jistotou prosazovali, aby se požárně bezpečnostní zařízení ovládaly systémem MaR. Jestliže nebylo o způsobu ovládání rozhodnuto dopředu v požárně bezpečnostním řešení stavby, mohl čekat projektanta EPS při prosazování ovládání PBZ přímo z EPS tvrdý boj. Ovládání všech zařízení domovní technologie jedním centrálním systémem má svoji logiku, protože přináší správci objektu komfort jednoduché centrální kontroly a správy všech zařízení a jejich součinnosti. Vyjmout něco z tohoto centralizovaného systému bylo proto vždy chápáno téměř jako zločin a především jako technologická anarchie. Pokud investor prosadil svou a PBZ byla ovládána systémem MaR, realizace protipožárních opatření spočívala především v získání signálu z EPS a naprogramování software MaR. Systém MaR dostal informace o lokaci požárního poplachu od EPS, sám následně informaci distribuoval a zajistil aktivaci protipožárních zařízení. Argumentem pro využití MaR při řízení PBZ byla také možnost rychlého operativního zrušení protipožárních opatření přímo technikem MaR, když planý požární poplach blokoval životně důležitá zařízení, např. výtahy nebo výrobní technologie.

20


Potenciální hrozby Na kontrolní dny požární specialisté chodí pouze výjimečně a projektant EPS byl na jednání obvykle jediný, kdo alespoň zčásti vnímal nezbytnou podstatu požárně bezpečnostních opatření. Někdy se věci vyřešily samy – požární klapky byly nainstalovány s vlastním spouštěcím čidlem, obvykle tepelnou tavnou pojistkou, a ovládání nepotřebovaly. Výrobci EPS postupně začlenili do sestav EPS vlastní elektromagnetické stavěče požárních dveří, které se tak staly součástí EPS. V případě ovládání technologií s významnou elektročástí, například posilovacích čerpadel požární vody, požárních výtahů nebo elektrických zámků dveří, však byl boj vždy obtížný. Když projektant EPS nebojoval nebo prohrál, ovládání PBZ zajistil systém MaR nebo dokonce obsluha MaR. V jednom konkrétním případě, který jsem měl možnost posuzovat, jsou doposud: ■ požární klapky ovládané ručně obsluhou MaR; ■ únikové a požární dveře ovládané signálem z MaR do kartového systému; ■ větrání únikových cest ovládané MaR. Laikům mohou uvedené případy připadat v pořádku. Požárnímu specialistovi se však musí ježit vlasy na hlavě hrůzou. Je totiž zřejmé, že v takovém objektu může dojít v případě požáru k vysokým ztrátám na lidských životech. Systém MaR ani kartový systém nejsou konstruovány na funkci při požáru. Pokud selžou, protipožární opatření se zhroutí. Únikové cesty nebudou průchodné, chráněné ani odvětrávané, nebo se kvůli změně programového vybavení MaR požárně bezpečnostní opatření vůbec nespustí. V důsledku toho pak při požáru obyvatelé objektu uhoří, nebo se otráví zplodinami. Hlavní roli hrají následující skutečnosti: ■ MaR ani kartový systém nejsou požárně bezpečnostní zařízení; ■ MaR ani kartový systém nemusí mít zajištěnou funkčnost při požáru; ■ MaR ani kartový systém nemusí mít pravidelné kontroly provozuschopnosti a koordinační zkoušky; ■ obsluha MaR nemusí být vyškolena pro činnost při požáru; ■ ovládání lze kdykoliv odprogramovat, zablokovat nebo zrušit. Pokud MaR nebo jiné nepožární zařízení zajišťuje ovládání PBZ, není nijak garantována jeho správná funkce při požáru a požárně bezpečnostní opatření mohou být aktivována zmatečně, nebo nemusí být aktivována vůbec. Například pro odblokování únikových východů obsahuje vazba EPS -> MaR -> kartový systém -> únikové dveře hned dva nevhodné články, které nezaručují funkčnost při požáru. Hrozí, že dveře zůstanou při požáru uzamčeny se všemi důsledky pro prchající osoby. Pravidelné revize se přitom provádějí pouze na EPS, a jen málokde se do revize zahrnují ostatní články cesty ovládacího signálu k ovládaným PBZ, ačkoliv to legislativa vyžaduje. Takzvaná zkouška na relátka je v revizích častým jevem, přestože je bezcenná a nijak nezaručuje, že se potřebné požárně bezpečnostní opatření skutečně provede. Zvláště alarmující je, pokud uživatel objektu připustil ve větším rozsahu režim manuálního ovládání PBZ. Manuální režim ovládání má svůj důležitý význam pro lokální ovládání PBZ jednotkou požární ochrany v místě požárního poplachu. Avšak v případě centrálního manuálního

ovládání více požárně bezpečnostních zařízení, např. desítek požárních klapek, strmě narůstá negativní vliv lidského faktoru. Pravidlo chybovat je lidské zde může způsobit uzavření nesprávných klapek nebo nesprávných požárních dveří, a tím umožnit rychlé rozšíření požáru. Významnou roli v řešení uvedených problémů by mělo hrát požárně bezpečnostní řešení stavby (PBŘ). Úloha zpracovatele PBŘ je legislativně ukotvena v odst. 2 § 5 vyhlášky č. 246/2001 Sb. Pokud v minulosti PBŘ předepsalo závazné řešení součinnosti PBZ, obvykle je stavba dodržela. Kolik takových řešení však bylo? Podrobná PBŘ se zpracovávala pouze na rozsáhlé objekty a většina PBŘ byla povrchní a formální. Někteří zpracovatelé PBŘ ignorovali i základní požadavky na součinnost PBZ, stanovené v ČSN. Projektant EPS se pak dostával do sporů, které mu vlastně ani nepříslušely.

ČSN 73 0875:2011 V průběhu uplynulých let došlo k významnému posílení protipožární ochrany. Vyhlášky č. 246/2001 Sb. a č. 23/2008 Sb. uzákonily soubor organizačních, stavebních a technických opatření požární ochrany. Konkretizaci podmínek ovládání PBZ přineslo nové vydání normy ČSN 73 0875 v dubnu tohoto roku. Norma zásadním způsobem upravuje způsob ovládání PBZ. Výslovně stanovuje, že vazby PBZ musí být řešeny v požárně bezpečnostním řešení a odpovědný za součinnost PBZ je zpracovatel PBŘ, bez ohledu na jednotlivá konkrétní požárně bezpečnostní zařízení. Mechanizmus spouštění PBZ definuje ČSN 730875 explicitně v odst. 4.9.4: „Ovládání EPS musí být provedeno přímo. Není dovoleno využívat jiné softwarem řízené systémy (např. software systému měření a regulace apod.) pro ovládání zařízení. Jiné řešení je možné pouze na základě studie spolehlivosti s průkazem, že ovládané zařízení přes jiný systém bude bezpečné a bude zajištěno i v případě požáru (např. řídicí systémy tunelů)“. Tím, že normotvůrci výslovně vyloučili systém MaR z ovládání PBZ, zásadním způsobem vyřešili výše popisované spory na stavbách. Přitom ponechali možnost individuálního řešení pro komplikované projekty. Problematiky se okrajově dotýká i nové vydání ČSN 34 2710:2011, které v odst. 4 vyžaduje navržení a výstavbu systému EPS provést tak, aby nemohla být jeho funkce narušena ostatními technickými zařízeními včetně systémů měření a regulace. Citovaná ČSN 73 0875 obsahuje zcela nový přístup k rozdělení úloh mezi projektanta PBŘ a projektanta EPS. Projektant PBŘ se stává projektantem požární bezpečnosti jako celku a projektant EPS se stává čistokrevným projektantem elektrického zařízení. Je odstraněna dosavadní chudokrevnost požárně bezpečnostních řešení, které se omezovaly na strohé vyrovnání se s jednotlivými odstavci ČSN 73 08xx na jedné straně a dvojakost projektování EPS na straně druhé, kdy projektant EPS musel řešit otázky návrhu elektrického zařízení a současně počítat požární rizika.

▲ Zařízení elektrické požární signalizace, ilustrační foto

Zpracovatel PBŘ nyní musí stanovit, co se má střežit, jakým způsobem se má střežit a jaká se mají aktivovat protipožární opatření. Následně musí koordinovat a kontrolovat, aby jednotlivá požárně bezpečnostní zařízení v součinnosti skutečně poskytla jím požadovanou funkční ochranu. Stanovení mechanizmu ovládání PBZ a jeho kontroly nyní není závislé na libovůli investora, uživatele, projektanta MaR nebo projektanta EPS, a je svěřeno do rukou nejpovolanějšího – zpracovatele požárně bezpečnostního řešení. Projektant EPS musí pouze zajistit, aby byly splněny požadavky PBŘ. Již nebude nucen typovat požární nebezpečí podle tabulek a odhadovat vhodný způsob součinnosti PBZ. Stanovení součinnosti a popis ovládání PBZ musí být do budoucna součástí PBŘ a nová norma stanovuje minimální rozsah tohoto popisu. Současně je zpracovateli PBŘ stanovena povinnost koordinovat společné zkoušky požárně bezpečnostních zařízení jako celku. Je tak vytvořena příležitost, při které může zpracovatel PBŘ kontrolovat, jak je jeho řešení v praxi naplňováno, a může zakročit, pokud zjistí porušení požadavků PBŘ. Normou jsou ustanoveny jak povinné výchozí koordinační zkoušky PBZ, tak povinné periodické koordinační zkoušky, a také základní pravidla jejich provádění. Znehodnocení požárně bezpečnostních opatření proto bude v budoucnu mnohem obtížnější. To je revoluce. Revoluce, se kterou se však ne každý zpracovatel PBŘ vyrovná.

Zkoušky PBZ Kominíci říkají, že pokud se nekontroluje pravidelně komín, tak se ucpe a dům buď vyhoří, nebo se lidé v něm udusí spalinami. Ucpání komínu je snadno představitelné, důsledky závažné, a přesto pravidelné revize komínu část národa neprovádí. U kontrol požárně bezpečnostních zařízení (PBZ) je situace v něčem horší a v něčem lepší. Horší je v tom, že selhání zařízení je představitelné obtížněji, a proto jsou náklady na pravidelné kontroly často považovány za zbytečné. Stačí přece, že

inzerce


21

„to bliká“. Naštěstí jsou tato zařízení obvykle ve firemních objektech a firmy si mohou spočítat, že by škody způsobené požárem mohly být nesrovnatelně vyšší, než jsou náklady na udržování PBZ v plném provozu. Většina firem proto dbá na to, aby probíhaly pravidelné kontroly PBZ a následně byly odstraňovány zjištěné závady, které se najdou téměř vždy. Někdy se stane, že firma ignoruje základní bezpečnostní pravidla. Například požární preventista jedné dopravní společnosti před lety rozhodl, že v částečně zatopených podzemních kabelových kanálech musí být kouřová čidla elektrické požární signalizace (EPS), protože tam přece hoří kabely s vysokým vývinem kouře. Nepřihlédl k vlivu 100% vlhkosti vzduchu ani k názoru odborníků, kteří upozorňovali na nevyhnutelnou korozi kouřových čidel. Po několika měsících provozu koroze vyřadila čidla z provozu a kontrola zjistila nefunkčnost celé části EPS. Zařízení však bylo nové a firma po několik let nevyčlenila potřebné investice na výměnu čidel. V důsledku byla EPS v kabelových kanálech několik let nefunkční. Jak je to možné? Nabízejí se jen dvě vysvětlení: revizní technik vystavil nepravdivý doklad o provozuschopnosti nebo firma provozovala EPS v objektech bez platné revize. Každopádně firma jako provozovatel systému EPS svým nekonáním porušila ustanovení odst. 6 § 7 vyhlášky č. 246/2001 Sb., který požaduje, aby provozovatel provedl opatření k neprodlenému uvedení EPS do provozu.

Vyhláška č. 246/2001 Sb. Provádění zkoušek a kontrol všech typů PBZ legislativně sjednotila zmíněná vyhláška MV č. 246/2001 Sb., o požární prevenci. Tato vyhláška stanoví základní pravidla pro provoz, údržbu a kontroly PBZ bez ohledu na jeho druh nebo typ. Je stanoveno, že provozuschopnost zařízení se prokazuje mimo jiné dokladem o funkční zkoušce zařízení a dokladem o kontrole provozuschopnosti zařízení (odst. 3 § 7). Funkční zkoušky a kontroly provozuschopnosti musí být provedeny podle zmíněné vyhlášky, podle příslušných norem (pro EPS ČSN 34 2710 a 73 0875), podmínek vyplývajících z ověřené projektové dokumentace a postupy stanovenými v průvodní dokumentaci výrobce (odst. 4 § 7, odst. 1 § 10, odst. 1 § 7). Požadovanou odbornou způsobilost osob, provádějících zkoušky a kontroly, stanovuje průvodní dokumentace výrobce zařízení v souladu se stanovenými právními a normativními požadavky (odst. 3 § 10). Osoba, která zkoušky a kontroly provedla, odpovídá za jejich kvalitu a úplnost a musí písemně potvrdit, že splnila podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce konkrétního typu zařízení (odst. 2 § 10). Při ověřování způsobilosti PBZ k provozu se pak vychází mimo jiné z dokladů o provedených funkčních zkouškách a kontrolách provozuschopnosti (odst. 5a § 46), z dokladů, potvrzujících oprávnění osob k montáži PBZ a z výše uvedeného písemného potvrzení (odst. 5b § 46). Funkční zkoušky a kontrola provozuschopnosti musí být provedeny před uvedením zařízení do provozu (odst. 1 § 7) a poté nejméně jednou za rok, pokud například ověřená projektová dokumentace nestanoví kratší lhůty (odst. 4. § 7). V případě EPS vyhláška stanovuje povinnost provádět nejméně jednou měsíčně zkoušky činnosti ústředen a doplňujících zařízení a nejméně jednou za půl roku zkoušky činnosti samočinných hlásičů požáru a zařízení, které elektrická požární signalizace ovládá (odst. 1 § 8). Protokol o funkčních zkouškách a kontrolách provozuschopnosti musí obsahovat povinné údaje. Jde především o přesnou specifikaci provozovatele PBZ a místa provádění kontroly, druhu PBZ a o datum provedení a výsledek kontroly (odst. 8 § 7). Citovaná vyhláška měla 23. července 2011 své 10. narozeniny. Řada jejích ustanovení se již stala nedílnou součástí každodenní praxe, jiné jsou provozovateli objektů ignorovány. Jen minimálně se provádějí

22


měsíční zkoušky ústředen. Nejčastěji se v praxi se provádějí pouze půlroční zkoušky EPS a roční kontroly provozuschopnosti PBZ. Pouze mizivá část projektantů využívá v rizikovém prostředí nebo provozně složitých technologických instalacích možnost zpřísnění požadavků na zkoušky PBZ, které vyhláška umožňuje. A pokud tak projektant učiní, vůbec není jisté, zda je provozovatel bude plnit. Důsledných kontrol je v této oblasti jako šafránu.

Půlroční zkoušky ovládaných zařízení Zcela výjimečně se plní citované ustanovení odst. 1b § 8 vyhlášky, které stanovuje povinnost jednou za půl roku zkoušet zařízení, která EPS ovládá. Pokud EPS ovládá stabilní hasicí zařízení (SHZ), mělo by být podle tohoto ustanovení vyhlášky SHZ zkoušeno nejméně jednou za půl roku. To je ovšem v rozporu s celkovým pojetím vyhlášky, které stanovuje pro SHZ, jako samostatné PBZ, povinnost kontroly provozuschopnosti 1x ročně. Může za to nepřesná formulace požadavku: pokud jde o jednoduché zařízení, které je revidováno společně s EPS, například sirény, magnetické stavěče dveří, elektromagnetické zámky apod., je bezpochyby půlroční kontrola vhodná. Pokud však EPS ovládá jiné PBZ, na které se vztahují samostatné normativy, například SHZ, požární výtahy nebo větrání únikových cest, pak musí být postupováno podle normativů toho konkrétního PBZ a zmíněné ustanovení vyhlášky se na tato zařízení nevztahuje. Tento výklad vyhlášky potvrzuje nedávno aktualizovaná norma ČSN 73 0875:2011, která explicitně definuje koordinační funkční zkoušky EPS a dalších PBZ s intervalem provádění 1 rok (odst. 4.8.5 ČSN 73 0875). Případné novele vyhlášky by proto prospělo odstavec 1b § 8 upřesnit.

ČSN 34 2710:2011 Až donedávna platná ČSN 34 2710:1990 přes řadu novelizací poskytovala v otázce zkoušek nejasný výklad. Nová ČSN 34 2710:2011 sladila normativní požadavky s požadavky vyhlášky č. 246/2001 Sb. popsané v předchozím textu. Požadavky vyhlášky byly do normy plně přeneseny, a to včetně výše popsané chyby v obsahu půlročních zkoušek (odst. 12.2), která je ještě znásobena seznamem ovládaných zařízení v odst. 6.10.1 normy. Nová ČSN 34 2710:2011 tak konzistentně vyžaduje každých půl roku spolu s EPS zkoušet ovládané PBZ a rozpor s ostatními ustanoveními vyhlášky nebo ČSN 73 0875:2011 místo vyřešení naopak prohloubila. Systémy SHZ a ZOKT ovládané z EPS je proto podle této normy nutné zkoušet 2x ročně. Nově jsou zpracovány podmínky provádění revizí elektrické části EPS s uvedením specifik revizí zařízení EPS (příloha J). Interval periodických revizí elektrického zařízení EPS je stanoven odkazem na tabulku 1 ČSN 33 1500:1990.

ČSN 73 0875:2011 Nová ČSN 73 0875 přistupuje k problematice zkoušek PBZ z hlediska zajištění správné součinnosti různých technologií požární ochrany. Tím se přímo dotýká zkoušek EPS, protože EPS obvykle svým programovým vybavení součinnost PBZ zajišťuje. Otázka zkoušek součinnosti PBZ nebyla dříve nikde detailně a byla zmíněna pouze v nejasném ustanovení 434 b) ČSN 34 2710:1990, které převzala vyhláška ve zmíněném ustanovení odst. 1b) § 8, kde je požadováno zkoušení zařízení, které EPS ovládá, s periodou půl roku. ČSN 73 0875:2011 tuto problematiku podrobně řeší a zavádí pojem koordinační funkční zkoušky. Norma rozlišuje koordinační funkční

✓

zkoušku výchozí před uvedením zařízení do provozu a periodické koordinační funkční zkoušky. Periodické koordinační funkční zkoušky musí být provedeny minimálně jednou za rok. Koordinační funkční zkouška částečně odpovídá pojmu komplexní zkoušky, který byl doposud používán. Má za hlavní cíl ověřit součinnost a správnou koordinaci mezi propojenými systémy PBZ a správnou reakci jednotlivých zařízení. Protože jde o koordinační zkoušku protipožárních opatření, předpokládá se také účast HZS na zkouškách. Norma stanoví povinnost v dostatečném předstihu informovat územně příslušný orgán HZS o provádění zkoušek. Koordinací zkoušek je pověřen zpracovatel požárně bezpečnostního řešení, který kontroluje, aby zkoušky potvrdily jím navrženou součinnost PBZ. Protože při zkouškách nejde jen o správné předání signálů, ale prověření správné funkce protipožárních opatření jako celku, je normou výslovně zakázáno pouhé sledování výstupů EPS, jako je například zkouška na relátka. Zkouška na relátka je v současnosti běžnou praxí, jak obejít potřebnou koordinaci PBZ. Nová ČSN 73 0875 přináší do současné praxe mnoho změn. S těmito změnami se budou muset vyrovnat servisní organizace EPS, řešitelé požární bezpečnosti a především provozovatelé, správci, majitelé i uživatelé objektů. Odměnou jim bude významně vyšší jistota, že při požáru budou požárně bezpečnostní opatření funkční. ■ Zkratky: PBZ požárně bezpečnostní zařízení EPS elektrická požární signalizace MaR měření a regulace PBŘ požárně bezpečnostní řešení stavby inzerce

SHZ ZOKT

stabilní hasicí zařízení zařízení pro odvod kouře a tepla

Použitá literatura: [1] Vyhláška č. 264/2001 Sb. [2] ČSN 730875:2011 [3] ČSN 342710:1990 [4] ČSN 342710:2011

english synopsis

Tests of Fire Protection Equipment

Tests of fire protection equipment represent one of important fire protection duties for many of the buildings. The implementation of the tests is regulated by the Decree No. 264/2001 Coll. It’s still a valid historical standard ČSN 34 2710. The new standard ČSN 73 0875, released this year, describes the test for fire protection equipment as a whole.

klíčová slova:

požární ochrana, požárně bezpečnostní zařízení, elektrická požární signalizace, požárně bezpečnostní řešení, zkoušky, ČSN 73 0875, ČSN 34 2710, Vyhláška č. 264/2001 Sb.

keywords:

fire protection, fire protection equipment, fire alarm system, fire safety solution, tests, Standard ČSN 73 0875, Standard ČSN 34 2710, Decree No. 264/2001 Coll.

Načerpejte energii s topnou technikou Viessmann a ušetřete až 50 % nákladů! Na období od 1. září 2011 do 31. prosince 2011 jsme pro Vás připravili výjimečnou akci na koupi kotle Viessmann. Kromě možnosti úpory až 30 % nákladů na vytápění s moderními kondenzačními kotli Viessmann máte možnost načerpat novou energii během dvoudenního pobytu v jednom z více než 250 evropských hotelů a ušetřit až 50 % nákladů. Proto neváhejte a modernizujte své vytápění. Tak ušetříte hned dvakrát! Uvedená akce platí od 1. září do 31. prosince 2011 s možností využití poukázky do 31. prosince 2013. Uvedená poukázka na bezplatné ubytování na jednu noc (při zaplacení druhé noci v daném hotelu) bude přibalena k dodanému kotli *. O dalších podrobnostech této mimořádné akce a moderní topné technice Viessmann se informujte u partnerů pro montáž kotlů Viessmann nebo na stránce www.modernizujte.cz. * Týká se kotlů a tepelných čerpadel do jmenovitého tepelného výkonu 35 kW.


23


text: Mária Bellová

grafické podklady: autorka

Požiarna odolnosť betónových konštrukcií a jej overenie podľa EN Ing. Mária Bellová, PhD. Absolventka Stavebnej fakulty SVŠT (teraz STU) v Bratislave, kde pôsobí od roku 1974 na katedre betónových konštrukcií a mostov ako pedagóg. V rámci zavádzania európskych noriem do praxe sa zaoberá navrhovaním betónových, a tiež murovaných konštrukcií na účinky požiaru. Okrem toho sa venuje tiež problematike navrhovania murovaných konštrukcií na účinky ostatných zaťažení pri bežnej teplote podľa už výlučne platných európskych noriem. E-mail: [email protected] ■

Betón ako stavebný materiál nosných konštrukcií – podobne ako murivo – vykazuje v porovnaní s inými nosnými stavebnými materiálmi (oceľ, drevo) výbornú odolnosť voči účinkom vysokých teplôt. Táto jeho výhoda sa využíva pri budovaní požiarnych stien, ktoré predstavujú prekážku pri šírení požiaru. Napriek tejto priaznivej vlastnosti betónu musí byť každá betónová konštrukcia, navrhnutá podľa ČSN/STN EN 1992-1-1 [3], ktorá môže byť vystavená účinku požiaru, overená z hľadiska požiarnej bezpečnosti podľa normy ČSN/STN EN 1992-1-2 [4].

Postupy overovania požiarnej odolnosti betónových konštrukcií v minulosti a v sůčastnosti V roku 2010 bola koncom marca zrušená norma ČSN/STN 73 0821 Požární bezpečnost staveb – Požární odolnost stavebních konstrukcí [1] z roku 1974, v ktorej boli uvedené prehľadné univerzálne tabuľky na preukázanie požiarnej odolnosti konštrukčných prvkov z rôznych materiálov. Tá vznikla na základe požiarnych skúšok, výskumu, výpočtov a prác Výzkumného ústavu pozemních staveb (VÚPS) Praha ešte v bývalom Československu. V praxi sa táto norma veľmi dobre osvedčila a stala sa často používanou pomôckou na preukázanie požiarnej odolnosti rôznych konštrukčných prvkov. V prípade požiarnej odolnosti betónových konštrukcií rozlišovala norma [1] betónovú zmes, z ktorej boli tieto konštrukcie zhotovené, na základe druhu použitého kameniva na: ■ skupinu A (ľahké, pórovité kamenivo); ■ skupinu B (hutné kamenivo). Tabuľky v [1] boli diferencované podľa druhu použitého stavebného materiálu (murivo, betón, drevo, oceľ) a funkcie stavebného prvku/konštrukcie (stĺpy, steny, stropy).

24


Pre prvky, zhotovené z betónu, boli v tabuľkách uvedené hodnoty požiarnej odolnosti – čas v minútach v rozsahu od 15 minút do 240 minút – jednotlivých betónových prvkov: stĺpov, stien a stropov (zhotovených z betónu skupiny A, resp. B), ktoré boli omietnuté, alebo neomietnuté, v závislosti od ich hrúbky (od 50 mm do 280 mm), pričom muselo byť dodržané minimálne krytie hlavnej výstuže, uvedené v tabuľkách. Následný proces požiarnych skúšok a výpočtov nedokázal sledovať masívny vývoj a rozšírenie nových materiálov, prvkov a konštrukcií v stavebnej praxi, ktorý bol v ostatných dvoch desaťročiach na Slovensku aj v Česku zaznamenaný, a zaostal za ním. Dôvody boli jasné – vysoká finančná náročnosť požiarnych experimentov a veľká rôznorodosť a množstvo modifikácií nových materiálov a výrobkov pre stavebnú prax. Táto skutočnosť spôsobila, že pôvodné tabuľky požiarnej odolnosti, ktoré obsahoval normový predpis [1], zastarali. V roku 2010 bola do sústavy slovenských technických noriem (STN) zavedená k pôvodnej norme ČSN/STN 73 0821 [1] Zmena 3 [2], ktorá ju aktualizuje, ale táto môže byť použitá na overenie požiarnej odolnosti len u tých stavieb, ktoré boli navrhnuté podľa pôvodných STN ešte pred ich definitívnym zrušením v marci 2010. Podľa predpisov platných pre objekty pozemných a inžinierskych stavieb, navrhnutých a zrealizovaných v krajinách Európskej únie, a teda aj v Českej a Slovenskej republike (po 1. apríli 2010), musia tieto objekty okrem iných požiadaviek spĺňať aj základnú požiadavku požiarnej bezpečnosti. Základným cieľom požiarnej bezpečnosti v prípade požiaru je obmedziť riziká pre jednotlivca i spoločnosť, pre okolité stavby a tam, kde sa to vyžaduje, aj pre priamo ohrozený majetok. Pre obmedzenie rizika pri požiari uvádza Smernica pre stavebné výrobky nasledujúce základné požiadavky. Stavba musí byť navrhnutá a zhotovená tak, aby v prípade požiaru: ■ bola počas stanovenej doby zachovaná únosnosť konštrukcie; ■ bol vo vnútri stavby obmedzený vznik a šírenie ohňa a dymu; ■ bolo obmedzené šírenie ohňa na okolité stavby; ■ mohli užívatelia opustiť stavbu alebo byť zachránení iným spôsobom; ■ bola vzatá do úvahy bezpečnosť zásahových jednotiek. Budovy a inžinierske stavby, navrhnuté na účinky zaťaženia pri bežnej teplote už podľa v súčasnosti výlučne platných európskych noriem na navrhovanie nosných konštrukcií stavieb – Eurokódov – musia byť navrhnuté na účinky požiaru podľa častí 1-2 jednotlivých materiálových Eurokódov, ktoré uvádzajú postupy navrhovania konštrukcií na účinky požiaru. V prípade betónových konštrukcií ide o normu ČSN/STN EN 1992-1-2 Eurokód 2: Navrhovanie betónových konštrukcií. Časť 1-2: Navrhovanie konštrukcií na účinky požiaru [4] a jej Národnú prílohu. Požiarna odolnosť stavebnej konštrukcie je doba, počas ktorej je stavebná konštrukcia schopná odolávať teplotám, vznikajúcim pri požiari. Konštrukcie, vystavené normalizovanému požiaru sa posudzujú s prihliadnutím k funkciám: – únosnosti a stability (kritérium R – mechanical resistance); – celistvosti (kritérium E – integrity); – izolácie (kritérium I – insulation); – mechanickej odolnosti (kritérium M – mechanical impact). R – nosnosť: je schopnosť prvku stavebnej konštrukcie odolávať určitý čas požiaru, pôsobiacemu z jednej alebo viacerých strán pri danom mechanickom namáhaní bez straty jeho konštrukčnej pevnosti a stability.

E – celistvosť: je schopnosť prvku stavebnej konštrukcie, ktorý má požiarnu deliacu funkciu, odolávať požiaru, pôsobiacemu z jednej strany bez jeho prenosu na neexponovanú stranu v dôsledku prieniku plameňov alebo horúcich plynov, ktoré by spôsobili zapálenie povrchu na neexponovanej strane, prípadne iného materiálu, susediaceho s povrchom konštrukcie. I – izolácia: je schopnosť prvku stavebnej konštrukcie odolávať požiaru, pôsobiacemu z jednej strany bez jeho prenosu na neexponovanú stranu v dôsledku významného prestupu tepla. Prestup tepla musí byť obmedzený tak, aby sa neexponovaná strana ani nijaký materiál v jej tesnej blízkosti nevznietili. Prvok musí byť tiež prekážkou prestupu tepla postačujúcou na ochranu osôb v jeho blízkosti. M – mechanická odolnosť: je schopnosť prvku odolať nárazu, spôsobenému poškodením (pádom) iného prvku. Táto požiadavka sa uplatní v prípade požiarnych stien, ktoré oddeľujú požiarne úseky alebo budovy.

Navrhovanie betónových konštrukcií na účinky požiaru Rozsah platnosti a metódy posudzovania Časti 1-2 noriem na navrhovanie konštrukcií na účinky požiaru uvádzajú len rozdiely alebo doplnenia, ktorými sa navrhovanie na účinky požiaru líši od postupov navrhovania pri bežnej teplote. Pre navrhovanie betónových konštrukcií na účinky požiaru platí norma [4]. Eurokódy sa zaoberajú len pasívnymi metódami požiarnej ochrany, teda dimenzovaním zodpovedajúcej únosnosti stavebných konštrukcií a ich častí, nevyhnutnej pre zabezpečenie podmienok evakuácie osôb a uskutočnenia hasiaceho zásahu, a kde je to nutné, aj pre obmedzenie rozvoja požiaru. ■ Normy neplatia pre predpäté konštrukcie s vonkajšími káblami a pre škrupiny. ■ Možno ich použiť pre konštrukcie, zhotovené z betónu až do triedy C 90/105, pričom pre vyššiu triedu ako C 50/60 platia už doplňujúce pravidlá. Hodnoty zaťaženia, vrátane teplotnej analýzy, sa určujú podľa normy ČSN/STN EN 1991-1-2 [5]. Požiarna situácia je definovaná ako mimoriadna návrhová situácia. Preto sa účinky zaťaženia pri požiari stanovia ako hodnoty pre čas t = 0 redukované s použitím súčiniteľov kombinácie podľa [5]. Zjednodušene možno stanoviť návrhovú hodnotu účinku zaťaženia Efi,d pre požiarnu situáciu vynásobením účinku zaťaženia Ed stanoveného v návrhu pre bežné teploty: (20°C) redukčným súčiniteľom ηfi nasledovne:

Efi,d = ηfi . Ed

kde: Ed je návrhová hodnota príslušnej sily alebo momentu pri bežnej teplote zo základnej kombinácie zaťažení; ηfi redukčný súčiniteľ pre úroveň návrhového zaťaženia pri požiarnej situácii. Hodnota redukčného súčiniteľa ηfi je odporúčaná v európskych normách pre navrhovanie konštrukcií z jednotlivých materiálov na účinky požiaru. Pre betónové konštrukcie je možné tento súčiniteľ zjednodušene uvážiť hodnotou: ηfi = 0,70. Pri posúdení požiarnej odolnosti konštrukcie je potrebné preukázať, že v priebehu celej doby požiarneho namáhania je návrhová hodnota príslušných účinkov zaťaženia pri požiarnej situácii určená podľa [5] vrátane vrátane účinkov teplotných zaťažení menšia, než návrhová hodnota odolnosti prvku pri požiarnej situácii v čase t. Podmienka spoľahlivosti má teda tvar:

Efi,d ≤ Rfi,d,t

kde: Efi,d je návrhový účinok (sila alebo moment) pri požiarnej návrhovej situácii; Rfi,d,t návrhová hodnota odolnosti prvku pri požiarnej situácii v čase t.

Posúdenie požiarnej odolnosti betónovej konštrukcie je možné vykonať týmito spôsobmi: ■ osvedčenými návrhovými postupmi: skúškou konštrukcie alebo použitím tabuľkových hodnôt, kde údaje v tabuľkách zodpovedajú závislosti teploty od času pri požiari podľa normovej skúšky; ■ použitím zjednodušených výpočtových metód pre určité typy prvkov; ■ posúdením presnejšími výpočtovými metódami, pričom sa posúdenie vzťahuje na jednotlivý prvok, časť konštrukcie, alebo celú konštrukciu. Posúdenie skúškou koštrukcie Z dôvodov, uvedených v úvode tohto príspevku, sa preukazovanie požiarnej odolnosti skúškami (uskutočnením požiarneho experimentu) bude realizovať len celkom výnimočne, a to v prípadoch, ktoré sa budú týkať prvkov/konštrukcií: ■ s vysokou mierou požiarneho rizika; ■ s veľkým počtom opakovaného výskytu; ■ s vysokými ekonomickými stratami v dôsledku požiaru, napríklad: betónových prefabrikátov tunelového ostenia. Posúdenie pomocou tabuliek Tabuľky reprezentujú najjednoduchší spôsob overenia požiarnej odolnosti betónových prvkov, nie sú však univerzálne. Ich používanie je možné, len ak sa splnia určité konštrukčné zásady. Hodnoty uvedené v tabuľkách sú konzervatívne, teda na strane bezpečnosti. Pri ich zostavovaní sa vychádzalo z normovej teplotnej krivky. ■ Tabuľky platia len pre masívne (nevyľahčené) prvky zo železobetónu a z predpätého betónu. ■ V tabuľkách nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu, určenú pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť. ■ Tabuľky sú zostavené pre železobetónové stĺpy, nenosné aj nosné betónové/železobetónové steny, a tiež pre nosníky a dosky zo železobetónu a z predpätého betónu s dobou požiarnej odolnosti od 30 do 240 minút. ■ Hodnoty požiarnej odolnosti uvedené v tabuľkách zohľadňujú tiež okrajové podmienky, teda spôsob uloženia betónových prvkov. Prehľad prvkov, pre ktoré poskytuje norma [4] tabuľkové hodnoty požiarnej odolnosti, uvádza tab. 1. ■ Tabuľky platia pre obyčajný betón s kremičitým alebo vápencovým kamenivom (obsahujúcim najmenej 80 % hmotnosti vápencového kameniva) až do triedy pevnosti C 90/105 a pre ľahký betón až do triedy pevnosti LC 55/60. ■ Hodnoty, uvedené v tabuľkách, platia pre obyčajný betón (2000 až 2600 kg/m3) s kremičitým kamenivom, pri použití vápencového alebo ľahkého kameniva možno u nosníkov alebo dosiek zmenšiť uvažovaný najmenší rozmer prierezu o 10 %. ■ Pri použití tabuľkových hodnôt nie je požadované ďalšie posúdenie, týkajúce sa odštiepovania betónu s výnimkou povrchovej výstuže. ■ Pri uplatnení kritéria R – nosnosť, sú v tabuľkách uvádzané minimálne nutné rozmery priečneho rezu b, h a d pre príslušnú dobu požiarnej odolnosti, a tiež minimálna osová vzdialenosť a/asd prútov výstuže od okraja prierezu. Pri určovaní požiarnej odolnosti betónových prvkov podľa normy [1], ktorá platila v minulosti, rozhodovala vzdialenosť povrchu výstuže, umiestnenej najbližšie k povrchu betónového prvku, ktorý bol vystavený účinku požiaru. Podľa európskej normy sa posudzuje najmenšia vzdialenosť ťažiska takejto výstuže od okraja betónového prierezu, ktorý je vystavený účinku požiaru. stavebnictví 11–12/11

25

Konštrukčný prvok

Kritérium (pož. odolnosť – minúty)

Poznámka

Tabuľka x*

Stĺp

R (30 ~ 240)

■ Prierez: kruh; pravouhlý ■ Vystavenie účinku požiaru: z 1 alebo viac strán

Tabuľka 2

Stena nenosná

EI (60 ~ 240)

Stena nosná plná

REI (30 ~ 240)

Požiarna stena

M (30 ~ 240)

Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu

R (30 ~ 240)

Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu R (30 ~ 240) Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu

R (30 ~ 240)

Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu

R (30 ~ 240)

Dosky železobetónové a predpäté plné

REI (30 ~ 240)

Dosky železobetónové a predpäté plné

REI (30 ~ 240)

Dosky železobetónové a predpäté rebrové

REI (30 ~ 240)

Dosky železobetónové a predpäté rebrové

REI (30 ~ 240)

Tabuľka 3 ■ Prosto podopretý ■ Vystavenie účinku požiaru: z 3 strán (okrem hornej) ■ Spojite podopretý ■ Vystavenie účinku požiaru: z 3 strán (okrem hornej) ■ Spojite podopretý ■ Prierez tvaru „I” ■ Vystavenie účinku požiaru: z 3 strán (okrem hornej)

Tabuľka 4

■ Vystavenie účinku požiaru: zo všetkých 4 strán ■ Prosto podopreté ■ Nosné v 1 alebo v 2 smeroch ■ Bodovo podopreté

Tabuľka 5

■ Nosné v 2 smeroch ■ Proste podopreté ■ Nosné v 2 smeroch ■ Aspoň 1 okraj votknutý

▲ Tab. 1. Sortiment konštrukčných prvkov, pre ktoré sú k dispozícii tabuľky požiarnej odolnosti, x* – číslo tabuľky v tomto príspevku, ktorá obsahuje hodnoty požiarnej odolnosti vybraných (označených) konštrukčných prvkov

■

Najmenšie rozmery b / a, resp. d / a [mm] Požiarna odolnosť R [minúty]

▲ Obr. 1. Rozmery prierezu b, h a d a osová vzdialenosť výstuže a / asd od okraja prierezu prvku s nosnou výstužou umiestnenou v jednej vrstve

30

Niektoré zo značiek, použitých v tabuľkách, definuje obrázok 1. ■ Značka a, uvádzaná v tabuľkách, predstavuje osovú vzdialenosť betonárskej alebo predpínacej výstuže od najbližšieho povrchu, vystaveného účinku požiaru. ■ Ak je osová vzdialenosť výstuže a od okraja prierezu väčšia alebo rovná 70 mm, má sa navrhnúť povrchová výstuž, ktorú tvorí výstužná sieť, umiestnená pri okraji prierezu, s priemerom drôtov najmenej 4 mm, a s rozostupmi najviac 100 mm v oboch smeroch. Krytie výstužnej siete má byť najmenej 20 mm, a najviac 50 mm. ■ V ťahaných oblastiach betónového prierezu prostých nosníkov a dosiek sa v tabuľkách zjednodušene predpokladajú kritické teploty oceľovej výstuže nasledovne: – nepredpätá betonárska výstuž: θcr = 500 °C; – predpínacia oceľ: tyče θcr = 400 °C; – predpínacia oceľ: drôty a laná θcr = 350 °C. ■ Medzi hodnotami uvedenými v tabuľkách sa dovoľuje lineárne interpolovať. ■ Hodnoty uvedené v tabuľkách predpisujú najmenšie rozmery b, h a d z hľadiska požiarnej odolnosti ako doplnenie ku konštrukčným zásadám predpísaným v ČSN/STN EN 1992-1-1 [3]. Niektoré hodnoty osovej vzdialenosti výstuže od okraja prierezu a, uvedené v tabuľkách, sú menšie než tie, ktoré vyžaduje norma [3] vzhľadom na minimálnu hrúbku betónu krycej vrstvy výstuže.

60

Zjednodušenú ukážku požiarnej odolnosti železobetónových a predpätých stĺpov pravouhlého alebo kruhového prierezu, namáhaných prevažne tlakom v stužených konštrukciách, znázorňuje tabuľka 2, ktorú možno používať len spolu s pripojenými poznámkami.

26


90 120 180 240

Menší z rozmerov priečneho rezu b stĺpa pravouhlého prierezu / osová vzdialenosť a výstuže od okraja prierezu Priemer kruhového prierezu stĺpa d / osová vzdialenosť a výstuže od okraja prierezu Stĺp vystavený účinkom Stĺp vystavený účinkom požiaru požiaru len z jednej strany z viac, než jednej strany b/a 155/25 b/a 200/32 d/a 155/25 d/a 300/27 b/a 155/25 b/a 250/46 d/a 155/25 d/a 350/40 b/a 155/25 b/a 350/53 d/a 155/25 d/a 450/40* b/a 175/35 b/a 350/57* d/a 175/35 d/a 450/51* b/a 230/55 b/a 450/70* d/a 230/55 d/a 450/70* b/a 295/70 d/a 295/70

▲ Tab 2. Požiarna odolnosť železobetónových a predpätých stĺpov pravouhlého alebo kruhového prierezu – v stužených konštrukciách – namáhaných prevažne tlakom

Poznámky: 1. T abuľku 2 možno použiť v prípadoch, ak súčasne platí: a) Účinná dĺžka stĺpa pri požiarnej situácii je lo,fi £ 3 m, pričom sa predpokladá, že účinná dĺžka stĺpa pri požiarnej situácii lo,fi sa vždy rovná lo pri bežnej teplote. Pre stužené konštrukcie sa v medziľahlých podlažiach účinná výška rovná 0,5.l a pre najvyššie podlažie 0,5.l £ lo = lo,fi £ 0,7.l (l je skutočná výška podlažia). M0Ed, fi b) Excentricita prvého rádu pri požiarnej situácii je: e = £ emax, pričom odporúčaná hodnota pre emax = 0,15.h (alebo b). N0Ed, fi c) P locha pozdĺžnej výstuže je: As < 0,04.Ac 2. Medzi hodnotami, uvedenými v tabuľke, sa dovoľuje lineárne interpolovať. 3. V tabuľke nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu, určenú pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť (napr. pre R 15 sa uvážia rozmery, určené pre R 30).

Požiarna odolnosť R (minúty)

Ukážku požiarnej odolnosti nosných stien z vystuženého aj z nevystuženého betónu uvádza tabuľka 3, ktorú možno použiť len spolu s pripojenými poznámkami.

30

Najmenšie rozmery d / a (mm) Požiarna odolnosť (minúty) 30

Hrúbka steny d / osová vzdialenosť a výstuže od okraja prierezu Stena vystavená účinkom poPožiarna stena vystavená žiaru z dvoch strán (kritérium účinkom požiaru len z jednej R) (napr. vo vnútri požiarneho strany (kritérium REI) úseku) * 120/10 120/10*

60

130/10*

140/10*

90

140/25

170/25

120

160/35

220/35

180

210/50

270/55

240

270/60

350/60

▲ Tab. 3. Požiarna odolnosť nosných stien z vystuženého aj z nevystuženého betónu.* Zvyčajne rozhoduje krycia vrstva požadovaná podľa ČSN/STN EN 1992-1-1 [3].

Poznámky: 1. Pri použití vápencového kameniva možno hrúbku steny d zmenšiť o 10 %, pričom výsledný rozmer odporúčame zaokrúhliť nahor na 50 mm. 2. Pomer svetlej výšky steny k jej hrúbke nemá byť väčší než 40. 3. Ak má požiarna stena spĺňať aj požiadavku odolnosti proti nárazu M (kritérium M – štítové steny), má byť najmenšia hrúbka nosnej steny z vystuženého betónu d = 140 mm, a osová vzdialenosť výstuže od povrchu nosnej steny a nemá byť menšia ako 25 mm, t.j. pre požiarnu odolnosť 30 a 60 minút platia minimálne rozmery ako pre požiarnu odolnosť 90 minút, teda: d/a →140/25 pre kritériá REI – M. 4. Medzi hodnotami, uvedenými v tabuľke, sa dovoľuje lineárne interpolovať (napr. pre R 45). 5. V tabuľke nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu, určenú pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť (napr. pre R 15 uvážiť hodnoty uvedené pre R 30). Ukážku požiarnej odolnosti spojitých nosníkov, ktoré sú vystavené účinkom požiaru z troch strán, t.j. vrchná strana je izolovaná doskou po celý čas požiarnej odolnosti, uvádza tabuľka 4, ktorú možno použiť len spolu s pripojenými poznámkami. inzerce

60 90 120 180 240

Najmenšie rozmery (mm) Možné kombinácie hodnôt: a; bmin a priemerná osová vzdialenosť výstuže od okraja vystaveného požiaru bmin šírka nosníka 15* a 12* bmin 80 160 25 12* a 120 bmin 200 35 25 a 150 250 bmin a 45 35 35 bmin 200 300 450 a 60 50 50 bmin 240 400 550 a 75 60 60 bmin 280 500 650

prierezu,

30 500 40 600 50 700

▲ Tab. 4. Požiarna odolnosť spojitých nosníkov zo železobetónu a z predpätého betónu. * Zvyčajne rozhoduje krycia vrstva požadovaná podľa STN EN 1992-1-1 [3].

Poznámky: 1. Tabuľka 4 platí len za predpokladu, ak redistribúcia ohybového momentu v návrhu pri bežnej teplote neprekročí 15 %. Ak nie je táto podmienka splnená, nosník je potrebné považovať za prostý. 2. Pri predpätých nosníkoch sa má osová vzdialenosť a výstuže od okraja prierezu zväčšiť o hodnoty: a) 10 mm – pri predpínacích tyčiach (predpokladaná kritická teplota výstuže je θcr = 400 °C); b) 15 mm – pri predpínacích drôtoch a lanách (predpokladaná kritická teplota výstuže je θcr = 350 °C). 3. Pre rohové prúty betonárskej alebo predpínacej výstuže, umiestnené pri bočnej stene nosníka, je potrebné hodnotu osovej vzdialenosti prútov výstuže od bočného líca nosníka zväčšiť na hodnotu:

asd = a + 10 mm,

ale len v prípade, ak je výstuž nosníka umiestnená len v jednej vrstve. Ak však je šírka nosníka väčšia, než hodnoty bmin, uvedené vo 4. (označenom) stĺpci tabuľky, zväčšenie hodnoty a na asd sa nevyžaduje. 4. V prípade, ak je nosník vystavený účinkom požiaru zo všetkých štyroch strán, okrem hodnôt a a bmin podľa tabuľky 4, musí navyše platiť:

h ³ bmin


27

Požiarna odolnosť REI (minúty) 30 60 90 120 180 240

Najmenšie rozmery (mm) Osová vzdialenosť výstuže a od okraja prierezu Dosky nosné vo dvoch smeHrúbka dosky Dosky nosroch hs (mm) né v jednom (hodnota a platí pre dolnú výstuž) smere 1,5 < ly/lx £ 2,0 ly/lx £ 1,5 * 10* 10* 60 10 * 80 20 15 10* 100 30 20 15* 120 40 25 20 150 55 40 30 175 65 50 40

▲ Tab. 5. Požiarna odolnosť proste podopretých dosiek zo železobetónu. a z predpätého betónu, nosných v jednom alebo vo dvoch smeroch.* Zvyčajne rozhoduje krycia vrstva požadovaná podľa STN EN 1992-1-1 [3], hs hrúbka dosky (pozri poznámku 1.), lx a ly rozpätia dosky, nosnej vo dvoch smeroch, kde ly je väčšie rozpätie.

teda výška nosníka h nemá byť menšia ako najmenšia šírka, požadovaná pre príslušnú požiarnu odolnosť, a prierezová plocha nosníka nemá byť menšia, ako:

Ac ³ 2.b2min

Poznámky: 1. Keďže pri stropnej konštrukcii sa okrem požiarne deliaceho kritéria (EI) vždy požaduje aj splnenie nosnej funkcie (kritérium R), za hrúbku dosky hs (mm) treba považovať len hrúbku dosky, prevzatú z návrhu podľa ČSN/STN EN 1992-1-1 [3], teda hrúbku nosnej konštrukcie bez vrstiev ■ podlahy aj v prípade, ak je nášľapná vrstva podlahy nehorľavá. 2. Pri doskách nosných vo dvoch smeroch hodnota a reprezentuje osovú vzdialenosť tej vrstvy výstuže od povrchu dosky, ktorá je umiestnená bližšie k povrchu dosky. 3. Pri predpätých doskách sa má požadovaná osová vzdialenosť a výstuže od okraja prierezu zväčšiť o hodnotu: a) 10 mm – pri predpínacích tyčiach (predpokladaná kritická teplota výstuže je θcr = 400 °C); b) 15 mm – pri predpínacích drôtoch a lanách (predpokladaná kritická teplota výstuže je θcr = 350 °C). 4. Hodnoty a pre dosky nosné vo dvoch smeroch (dva posledné stĺpce tabuľky 5) platia len za predpokladu podopretia dosky po celom obvode. V ostatných prípadoch sa odporúča použiť hodnoty a, určené pre dosky nosné v jednom smere. 5. Medzi hodnotami, uvedenými v tabuľke, sa dovoľuje lineárne interpolovať (napr. pre R 45). 6. V tabuľke nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu, určenú pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť (napr. pre R 15 uvážiť hodnoty uvedené pre R 30). Zjednodušené výpočtové metódy Norma [4] vo svojich prílohách uvádza 2 rôzne zjednodušené výpočtové metódy pre posúdenie požiarnej odolnosti betónových prvkov. Pri nich sa určí zredukovaná medzná únosnosť požiarom znehodnoteného prierezu, ktorá sa porovná s účinkami zaťaženia pri požiarnej situácii. Je to metóda izotermy 500 °C a zónová metóda. Použitie týchto metód si vyžaduje vykonanie teplotnej analýzy, teda stanovenie priebehu teplôt v priereze v čase zaťaženia požiarom. Normový predpis [4] uvádza priebehy teplôt po priereze pre tieto základné prvky: dosky, stĺpy a trámy. Metóda izotermy 500 °C vychádza z predpokladu, že betón, zohriaty na teplotu vyššiu ako 500 °C, stratil svoju nosnú funkciu, a je z únosnosti vylúčený. Zbytková (vnútorná) časť prierezu si naopak zachová svoju únosnosť. Jej použitie vyžaduje poznať priebeh izotermy 500 °C, ktorá vymedzí funkčnú časť prierezu. Výstuž, ktorá sa nachádza vo vnútri izotermy 500 °C, bude mať redukovanú pevnosť v závislosti od jej teploty. Zónová metóda je alternatívou k metóde izotermy 500 °C, je však presnejšia. Prierez sa pri nej rozdelí na zóny s rozdielnym stupňom požiarneho namáhania, stanoví sa priemerná teplota v každej zóne, a k nej príslušný

28


redukčný súčiniteľ pevnosti betónu v tlaku. Určí sa okrajová časť prierezu, ktorá je vylúčená z nosnosti. Pri výpočte medznej únosnosti redukovaného prierezu sa aj u tejto metódy zohľadní redukovaná pevnosť betónu v tlaku. Presnejšie výpočtové metódy Presnejšie výpočtové metódy vychádzajú z modelu teplotnej odozvy, ktorý zohľadňuje priebeh a rozloženie teplôt v prvkoch, a z modelu mechanickej odozvy, ktorý definuje zmeny mechanických vlastností železobetónu pri požiarnej situácii.

Záver Príspevok prináša prehľad postupov overenia požiarnej odolnosti betónových konštrukcií podľa pôvodnej národnej normy, ale najmä podľa v súčasnosti výlučne platných európskych noriem, ktoré boli implementované do sústav noriem ČSN aj STN. Požiarna odolnosť betónových konštrukcií patrí podobne ako mechanická odolnosť a stabilita k základným požiadavkám, ktoré musia stavby splniť. Navrhovanie na účinky požiaru je neoddeliteľnou súčasťou projektovej dokumentácie stavieb. Jadro príspevku tvorí informácia o spôsobe overenia požiarnej odolnosti betónových prvkov (stĺpov, stien, nosníkov a dosák) pomocou tabuliek. ■ Príspevok je časťou problematiky riešenej v rámci projektu podporovaného agentúrou VEGA 1/0857/11. Použitá literatúra: [1] ČSN 73 0821 Požární bezpečnost staveb. Požární odolnost stavebních konstrukcí. Praha: Vydavatelství ÚNM, 1974 [2] STN 73 0821/Z3 Požiarna bezpečnosť stavieb. Požiarna odolnosť stavebných konštrukcií. Zmena 3. Bratislava: SÚTN 2010 [3] STN EN 1992-1-1: Eurokód 2 Navrhovanie betónových konštrukcií. Časť 1-1: Všeobecné pravidlá a pravidlá pre pozemné stavby. Bratislava, SÚTN 2006 [4] STN EN 1992-1-2: Eurokód 2 Navrhovanie betónových konštrukcií. Časť 1-2: Navrhovanie na účinky požiaru. Bratislava, SÚTN 2007 [5] STN EN 1991-1-2: Eurokód 1 Zaťaženia konštrukcií. Časť 1-2: Všeobecné zaťaženia. Zaťaženia konštrukcií namáhaných požiarom. Bratislava, SÚTN 2007 [6] Olbřímek, J., Bellová, M., Štujberová, M., Osvald, A.: Požiarna odolnosť stavebných konštrukcií podľa eurokódov v tabuľkách. Bratislava, SÚTN 2010 [7] Bellová, M.: Požiarna odolnosť betónových konštrukcií podľa európskej normy. Statika stavieb 2011, Piešťany , Spolok statikov Slovenska 2011

english synopsis Fire Resistance of Concrete Structures and its Verification According to European Codes

The article presents possibilities of concrete structures fire resistance determination according to Eurocode 2: Design of concrete structures – Part 1-2: General rules – Structural fire design.

klíčová slova: požiarna odolnosť, tabuľky požiarnej odolnosti

keywords: fire resistance, tables of fire resistance

odborné posouzení článku: prof. Ing. Jaroslav Procházka, CSc., Fakulta stavební ČVUT Praha


text: Slavomír Entler


Požární průzkum šikmého zauhlovacího mostu v Elektrárně Tušimice II Ing. Slavomír Entler Absolvoval Moskevský energetický institut, obor jaderné elektrárny a zařízení. Do roku 1991 pracoval v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži na výzkumu v rámci programu mezinárodního termojaderného reaktoru ITER. Od roku 1991 se zabývá projektováním EPS a požární bezpečností staveb. V současnosti působí ve firmách Profitech s.r.o. a Elektra Zlín s.r.o. Je autorizovaným inženýrem pro požární bezpečnost staveb a techniku prostředí staveb, specializace elektrotechnická zařízení. E-mail: [email protected]

Požární inženýrství poskytuje projektantům odpovědi na otázky požární bezpečnosti, které obvyklým postupem požárně bezpečnostního řešení zjistit nelze. V příspěvku uvedeném případě šikmého zauhlovacího mostu v Elektrárně Tušimice II vedlo obvyklé požárně bezpečnostní řešení v případě detekce požáru systémem EPS k ohrožení zasahujících hasičů. Požární inženýrství umožnilo problém vyřešit.

poplachy. Falešný požární poplach následovaný hašením naložených dopravníkových pásů by na šikmém mostu mohl, v krajním případě, znamenat až několikadenní odstávku celé elektrárny. Proto byl stanoven úkol zhodnotit vliv odkladu automatického spuštění hašení na vývoj požáru a na nosnost a celistvost konstrukce mostu.

Požární inženýrství Pro řešení požární bezpečnosti mají zpracovatelé požárně bezpečnostních řešení mocný nástroj – požární inženýrství. Zákon o požární ochraně č. 133/1985 Sb., ve znění zákona č. 186/2006 Sb., povoluje v § 99 použít postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument, upravující podmínky požární ochrany, a kterým je právě požární inženýrství. Problematika a postupy řešení požárního inženýrství jsou popsány v ISO/TR 13387. Řešitel stanoví pravděpodobné zdroje a následný průběh požáru. Základní metodou požárního inženýrství je specifikace vhodných návrhových požárních scénářů a návrhových požárů. Návrhový požární scenář je popisem průběhu konkrétního požáru v čase a prostoru, jenž specifikuje, jaký má na požár vliv charakteristika objektu, uživatelé, požárně-bezpečnostní zařízení a všechny ostatní faktory. Definuje zdroj a průběh vznícení, rozvoj a šíření požáru, vzájemné ovlivňování požáru okolím a naopak ovlivňování okolí požárem, uhasínání a uhasnutí požáru. Důležitou součástí požárního scenáře je návrhový požár. Návrhový požár je idealizovanou představou skutečného požáru, ke kterému může v dané situaci skutečně dojít. Podstatou návrhového požáru je popis jednotlivých fází požáru. Výpočet návrhového požáru poskytuje množství výsledků, kterými jsou například stanovení rychlosti nárůstu teplot stavebních konstrukcí nebo pohyb kouře ve sledovaném prostoru.

Požární průzkum V rámci Komplexní obnovy elektrárny Tušimice II vznikla diskuze týkající se automatického spuštění hašení systémem stabilního hasicího zařízení (SHZ) na šikmém zauhlovacím mostu dopravníkových pásů T12. Podle původního požárně bezpečnostního řešení (PBŘ) mělo být hašení automaticky zahájeno nejpozději do 5 minut od vyhlášení poplachu elektrickou požární signalizací (EPS), aby nebyla ohrožena stabilita konstrukce mostu. Ve stanoveném intervalu však nebylo možné provést fyzicky náročný požární průzkum mostu. Požární průzkum je přitom nezbytný z důvodu zamezení významných ekonomických ztrát, spojených s falešnými ▼ Obr. 1. Šikmý zauhlovací most pásů T12

Konstrukce zauhlovacího mostu Zauhlovací most pásů T12 (obr. 1) je tvořen opláštěnou ocelovou příhradovou konstrukcí s dvojicí pásových dopravníků uhlí. Celý most stoupá pod úhlem přibližně 16° z úrovně terénu do výšky 47 m. Celková délka mostu je 170 m, šířka 6,6 m a výška 3,6 m. Střešní a obvodový plášť mostu je z hliníkového plechu, boční okenní plochy jsou tvořeny sklem s drátovou vložkou. Podlaha je betonová. Vznik požáru Obecně lze stanovit čtyři hlavní příčiny vzniku požáru zauhlovacích pásů na mostě, kde nejsou hnací soustrojí ani jiná technologie: ■ zadřený rozžhavený váleček pásu iniciuje zahoření stojícího pásu; ■ jiskry od zadřeného válečku pásu iniciují požár uhelného prachu; ■ dopravení ohniska a jeho rozhoření; ■ jiná příčina – elektroinstalace, lidská chyba apod. Požární scenáře V závislosti na příčině vzniku požáru se požár rozvíjí různými mechanizmy: ■ Pryžové dopravníkové pásy jsou vyrobeny z gumotextilního jádra, gumových krycích vrstev a gumových okrajů. Požár pásu vzniká vznícením stavebnictví 11–12/11

29

Teplota pod válečky pásu a

uhlovodíkových plynů, uvolněných tepelným rozkladem krycí vrstvy pásu. Kontaktem pryže s předmětem vyšší teploty než 460 °C může snadno dojít k jejímu vznícení. Při teplotě 500 °C se tento čas pohybuje od 10 do 20 sekund [6]. Po prohoření pásů nastane jednak vznícení uhlí na pásu, pokud není pás prázdný, a také k přetržení pásu. Přetržení pásu kvalitativně změní podmínky požáru. Dojde k rychlému pohybu pásu oběma směry s následným rozvířením uhelného prachu z pásu s možností jeho výbuchu. Hořící pás se svine k napínačkám, umístěným u jedné z nosných konstrukcí mostu. Při rozvoji požáru svinutého pásu u napínačky může dojít k rychlému narušení statiky nosné konstrukce mostu. ■ Jiskry od zadřeného válečku iniciují zahoření usazeného uhelného prachu na podlaze prostoru nebo na konstrukcích v okolí pásu. Od hořícího uhelného prachu se oheň šíří na uhlí na pásech a na pryžové pásy. ■ Dopravení ohniska a jeho rozhoření způsobí požár uhlí na pásu a postupné zahoření pryže pásů. ■ Závada na elektroinstalaci nebo lidská chyba může iniciovat zahoření usazeného uhelného prachu nebo uhlí na pásu. V obou případech se požár postupně rozšíří na uhlí na pásu a na pryžový dopravník. Posuzovaný zauhlovací most je vybaven moderními technologiemi na odstraňování uhelného prachu, které zabezpečují nízkou prašnost dopravy uhlí. Pravidelná údržba zajišťuje čistý most s minimální vrstvou uhelného prachu na konstrukcích. Díky tomu je nepravděpodobné primární zahoření uhelného prachu a popsané mechanizmy lze shrnout do dvou následu■ požárních scenářů. jících ■ Scenář A: Zahoření pásu zespoda od válečku, prohoření a následné přetržení pásu a rychlé rozšíření požáru po celé ploše mostu s možností výbuchu zvířeného uhelného prachu. ■ Scenář B: Zahoření uhlí na pásu s pozdějším prohořením pásu. Požární scenář A Zahoření pásu zespoda a následné přetržení pásu způsobí velmi rychlý a destruktivní průběh požáru. Pohyb pásu po přetržení způsobí zvíření hořících látek, veškerého uhelného prachu a pokud je na pásu uhlí, pak se celý náklad rozptýlí do vzduchu. Tím může dojít k překročení meze výbušnosti uhelného prachu a k jeho explozi. Současně jsou rozptýleny hořící částice pryže a uhlí po celé ploše mostu bez ohledu na požární úseky. Pás se svine k napínačce, kde se rozhoří. Protože se napínačka nachází v blízkosti nosné opory mostu, dojde rychle k narušení statiky celé konstrukce mostu. Specifika tohoto požárního scenáře spočívají v tom, že již počáteční fáze požáru narušuje pevnost pásu a přetržení pásu způsobí řádové urychlení rozvoje požáru. Přitom možnost detekce požáru zespoda pásů je omezená. Včasné zjištění vzniku požáru pásu zespoda je možné pouze sledováním teploty v prostoru válečků. Detekce teploty nad pásem, sledování kamerovým systémem nebo sledování zvýšení koncentrace CO nemá v těchto případech potřebný efekt, detekce kouře není v zauhlovacím prostoru použitelná. Počáteční fáze tohoto scenáře trvá však relativně dlouho. Nejprve se při pohybu pásu intenzivně zahřívá zadřený váleček, avšak dokud se pás pohybuje, pryž se nevznítí. Po zastavení pásu a po vznícení pryže trvá prohoření pryže řádově minuty až desítky minut. Při tabulkové rychlosti odhořívání jednotkové plochy pryže 0,48 mm/min je teoretická doba prohoření pásu o tloušťce 13 mm 27 min. V praxi bude ovšem rychlost hoření záviset na konkrétním složení pásu a bude ovlivňována teplotou a dalšími parametry prostředí. Nelze také přesně stanovit, kdy dojde k přetržení pásu, protože jeden váleček zaujímá méně než 1/3 šířky pásu a bude záležet na napnutí a zatížení pásu. Uvedené skutečnosti lze shrnout do závěru, že zvýšená teplota v okolí válečků předejde přetržení pásu až o několik desítek minut. Posuzovaný most T12 má v prostoru válečků pásů instalován lineární teplotní hlásič. Přesné měření maximálních teplot po celé délce kabelu

30


Teplota pod válečky pásu B

▲ Obr. 2. Signalizace teploty pod válečky na velínu zauhlování

je graficky signalizováno na velín zauhlování. Překročení teploty 80 °C je také signalizováno na stanici HZS elektrárny. Signalizace vyšší teploty však nespouští žádnou hasební sekvenci. Není žádoucí zastavovat pás, protože by tím došlo k iniciaci požáru pásu. Automatické spuštění hašení systémem SHZ není v tomto případě také žádoucí, protože vyžaduje zastavení pásů a přineslo by při hoření pásu zespodu jen malý efekt. Při správné funkci teplotního hlásiče a součinnosti obsluhy zauhlování s jednotkou HZS lze rozvoji požáru a přetržení pásu podle posuzovaného scénáře účinně zabránit. Protože nedochází k automatické aktivaci SHZ, nemá uvedený požární scénář A pro stanovené zadání odkladu spuštění hašení význam. Požární scenář B Zahoření uhlí na dopravníkovém pásu probíhá, na rozdíl od předchozího scénáře, bez kvalitativních zvratů. Požár uhlí je řízen palivem nebo odvětráním podle podmínek panujících na mostu. K přetržení pásu na počátku fáze rozvoje požáru podle tohoto scénáře nedojde. Specifika scénáře spočívají v rozvoji požáru uhlí na pásu s následným vlivem požáru na konstrukci mostu. Detekce vzniku požáru je možná sledováním teploty nad pásem, případně sledováním videokamerami nebo sledováním zvýšené koncentrace CO. V okamžiku detekce zvýšené teploty nad pásy nad 80 °C jsou v souladu s ustanovením 12.2.6.3 b) ČSN 730804 pásy zastaveny a je zahájena hasební sekvence. Časové nastavení automatické hasební sekvence je cílem této analýzy a závisí na rychlosti rozvoje požáru v prostředí mostu. Rychlost rozvoje požáru lze zjistit výpočtem návrhového požáru. Výpočet návrhového požáru umožní určit časové milníky ohrožení nosné konstrukce mostu. Návrhový požár podle požárního scenáře B Analýza návrhového požáru je provedena podle Přílohy C a E ČSN EN 1991-1-2. Metodika lokálního požáru je vhodná pro detailní posouzení rozvoje požáru pro průměr ohně < 10 m a při rychlosti uvolňování tepla < 50 MW. Uvedený návrhový požár se týká požáru na pásu s následujícími podmínkami: ■ je posuzována nejkonzervativnější varianta, kdy jsou oba pásy plné uhlí; ■ návrhový požár neuvažuje přetržení pásu, ke kterému dojde až sekundárně; ■ návrhový požár neuvažuje výbuch uhelného prachu, technologicky je zajištěna minimální prašnost provozu a čistota prostor a k přetržení pásu dojde až sekundárně. Všechny podmínky jsou v počátečním stadiu rozvoje požáru splněny. Komínový efekt V šikmém mostě dochází k silnému komínovému efektu, který urychluje hoření. V uzavřeném dlouhém stoupajícím prostoru dojde při požáru k výraznému rozdělení teplot vzduchu a spalin v dolní a horní části mostu. Most je rozdělen na dva požární úseky, jež jsou odděleny požárními

stěnami, avšak v těchto požárních stěnách jsou velké otvory pro pásové dopravníky. Plocha otvorů umožňuje proudění vzduchu a vznik výrazného komínového efektu. Chladný vzduch bude přisáván spodními otvory a horními otvory bude odcházet horký vzduch. Komínový efekt je kvantifikován na základě analýzy výměny plynů vertikálními otvory při různých teplotách pro jednotnou tlakovou distribuci a jejího porovnání se standardní výměnou vzduchu bez komínového efektu [3]. Vzdálenost neutrální roviny od přívodního otvoru zjistíme podle vzorce:

▲ Graf 1. Aproximace komínového efektu

kde: CD1 je výtokový součinitel přívodních otvorů; CD2 je výtokový součinitel odvodních otvorů; A1 je plocha přívodních otvorů; A2 je plocha odvodních otvorů; H je vzájemná vzdálenost přívodních a odvodních otvorů; ρ je hustota vzduchu, index i pro vnitřní teplotu, index j pro teplotu vně otvorů. Hmotnostní množství vzduchu přívodními otvory lze stanovit rovnicí:

kde: t je čas od počátku rozvoje požáru; tα je doba pro dosažení rychlosti uvolňování tepla 1 MW. Plně rozvinutá fáze požáru je určena maximální hodnotou Q. V případě požáru řízeného palivem je tato hodnota závislá na maximální rychlosti uvolňování tepla RHRf.

kde: g je gravitační zrychlení. Shodnou výměnu vzduchu bez komínového efektu lze popsat podle [3] vzorcem pro výměnu plynu jedním vertikálním otvorem bez přímého zadání neutrální roviny:

kde: RHRf je maximální rychlost uvolňování tepla; Afi je maximální plocha požáru. Pokud je požár řízen odvětráním, pak je maximální hodnota Q určena vztahem:

kde: bo je šířka otvorů; ho, eq je výška otvorů, která zajistí stejnou výměnu vzduchu jako komínový efekt. S použitím limitního stavu mji při teplotách > 300 °C zjistíme ekvivalentní výšku otvorů pro 300 °C:

Výsledné přiblížení komínového efektu pomocí ekvivalentní výšky otvoru ho,eq vykazuje do 350 °C velmi dobrou shodu s výpočtovým komínovým efektem v rozsahu a při vyšších teplotách je výsledek z hlediska vlivu na rozvoj požáru konzervativnější, jak je zřejmé z grafu 1. Proto můžeme přistoupit k vlastnímu výpočtu návrhového požáru.

kde: m je součinitel hoření; Hu je hodnota čisté výhřevnosti dřeva; Av je plocha otvorů; ho,eq je ekvivalentní výška otvorů se započtením komínového efektu. V popisovaném případě je Q max palivo = 81,6 MW a Q max odvětrání = 73,8 MW. Protože Q max odvětrání < Q max palivo, je požár bez ohledu na komínový efekt omezen přívodem vzduchu a je řízen odvětráním. Čas dosažení plně rozvinuté fáze tf1 je:

Vyhoření požárního zatížení ve fázi rozvoje Qfi,k,1 je dáno vztahem:

Fáze požáru Rychlost uvolňování tepla při požáru závisí na tom, v jaké fázi se požár nachází. Rozlišujeme čtyři fáze požáru: ■ iniciační fázi; ■ fázi rozvoje; ■ plně rozvinutou fázi; ■ fázi útlumu.

Fáze útlumu hoření je charakteristická lineárním poklesem a začíná po vyhoření 70 % požárního zatížení. Vyhoření požárního zatížení v plně rozvinuté fázi Qfi,k,2 zjistíme ze vztahu:

Iniciační fáze nemá pro náš účel význam a pomineme ji. Fáze rozvoje požáru je obecně popsána vztahem:

Qfi,k je charakteristické požární zatížení a je podle ČSN EN 1991-1-2 definováno jako: stavebnictví 11–12/11

31

▲ Graf 2. Rychlost uvolňování tepla při návrhovém požáru podle požárního scénáře B

kde: Mk,i je množství hořlavého materiálu; Hui je hodnota čisté výhřevnosti; Ψi je součinitel chráněného požárního zatížení.

▲ Graf 4. Vývoj teploty v ose plamene na úrovni stropu a na úrovni čidla EPS v první minutě

Doba ukončení plně rozvinuté fáze tf2 ■ Fáze útlumu hoření

Návrhový požár odpovídá stanoveným předpokladům přibližně v prvních 20 minutách rozvoje požáru. Další průběh je uveden pouze pro celkovou ilustraci. Lokální požár Délka plamene Lf je dána vztahem: Teplota v ose plamene je dána vztahem:

Virtuální počátek osy zo je dán vztahem:

kde: Q je rychlost uvolňování tepla podle předchozího článku; D je průměr ohně za předpokladu kruhového ohniska. ▼ Graf 3. Vývoj výšky plamene

▲ Graf 5. Vývoj teploty v ose plamene na úrovni stropu

Výsledky rozboru Návrhový požár poskytuje odpovědi na základní časové souvislosti rozvoje požáru podle požárního scénáře B. V prostoru 0,5 m nad pásem, kde je umístěn teplotní hlásič EPS, dojde v případě vznícení uhlí na pásu k dosažení iniciační teploty 80 °C poplachu nejpozději do 10 sekund od zahájení rozvoje požáru. V 7. minutě plameny dosáhnou stropu mostu. V 10. minutě je v nejkritičtějším místě u stropu dosaženo teploty plamene přibližně 520 °C. Mechanické vlastnosti nosné konstrukce jsou ohroženy pnutím tepelné roztažnosti. Konstrukce jsou však chladnější než teplota plamene a jejich stabilita ještě není narušena. ČSN 730810 v odstavci 5.1.3 udává za kritickou teplotu bez průkazu 560 °C pro střešní nosníky a podlahové prvky a 620 °C pro nosné prvky obvodových plášťů. Nosné konstrukce s kritickou teplotou 500 °C se nacházejí pod pravděpodobnými ohnisky požáru, a proto nebudou ohřívány. K dosažení kritické teploty střešních nosníků na vnitřním povrchu konstrukce dojde přibližně ve 14. minutě od iniciace požáru. Vyhodnocení scénářů Technicko-organizační opatření musí zajistit nepřetržité sledování teploty v prostoru válečků pásů s cílem zamezení vzniku nebo rozvoje požáru podle požárního scenáře A. Hašení se spouští manuálně až po provedení požárního průzkumu. V případě požárního scenáře B odklad automatického hašení o 10 minut nezpůsobí významné ohrožení konstrukce a je možný. Požár se v 10. minutě však významně rozšíří, proto je odklad přípustný pouze za přítomnosti jednotky HZS. Organizačně musí být zajištěno manuální

32


[5] ČSN 730810 [6] Kratochvíl T., Lochman, J.: Návrh opatření zamezujících vzniku požáru dopravních pásů velkostrojů v SHD z titulu prokluzu dopravních pásů na rotačním bubnu, i-TES 1990 [7] Entler, S.: PBŘ Zauhlování T10, T11 a T12, KO ETUII, Profitech s.r.o. 2011

zahájení hašení jednotkou HZS nejpozději v 7. minutě od vyhlášení poplachu. Pokud nebude přítomnost jednotky HZS možná a průzkum nebude prováděn, je nutné zahájit hašení v nejkratší možné době po vyhlášení poplachu. Vyřešení zadání Na základě vyhodnocení požárního scénáře B bylo realizováno řešení stanoveného zadání. Standardním postupem při požárním poplachu na mostu je provedení požárního průzkumu a manuální spuštění hašení po lokalizaci požáru nejpozději do 7 minut od vyhlášení poplachu. Pokud dojde k nepředvídaným okolnostem, je v 10. minutě po vyhlášení poplachu hašení spuštěno automaticky. Dispečer stanice HZS potvrzuje do 1 minuty od vyhlášení poplachu provedení požárního průzkumu. Pokud není provedení požárního průzkumu potvrzeno, hašení se spustí automaticky ve 2. minutě od vyhlášení poplachu.

english synopsis Fire Protection Engineering In Practice

Zkratky: EPS elektrická požární signalizace PBŘ požárně bezpečnostní řešení SHZ stabilní hasicí zařízení PBZ požárně bezpečnostní zařízení

Fire Protection Engineering allows developers to find out the answers to most of the issues of fire safety. Unlike the formal investigation, procedure referred to the standards provides much more precise answers and allows the fire safety solution in difficult conditions in case of any objects.

klíčová slova:

Použité dokumenty: [1] ISO/TR 13387, Požární inženýrství [2] ČSN EN 1991-1-2, Eurokód: Zatížení konstrukcí vystavených účinkům požáru [3] Kučera, P., Kaiser, R., Pavlík, T., Pokorný, J.: Dynamika požáru, SPBI 2009 [4] Šenovský, M. a kol.: Základy požárního inženýrství, SPBI 2004

požární ochrana, požárně bezpečnostní řešení, požární inženýrství, návrhový požár, zauhlování

keywords: fire protection, fire safety solution, fire protection engineering, fire design, coal handling

inzerce

Vidíme věci jinak. Unikátní ocelové konstrukce navrhujeme kreativně a ekonomicky. Naše myšlenky, znalosti a zkušenosti v oboru ocelových konstrukcí umožňují k Vašim přáním přistupovat kreativně a zároveň ekonomicky. Disponujeme rozsáhlým technickým zázemím, vlastním výrobním závodem a technickou kontrolou na nejvyšší úrovni. Spoléhejte na profesionály v oboru.

NÁVRH

Zimní stadion, Chomutov

DODÁVKA A MONTÁŽ

Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové

SPOLEČNOST JE ŘÁDNÝM ČLENEM ČAOK

ŘÍZENÍ STAVEB

Konstrukce rozhledny Velký Kamýk, Písek

DIAGNOSTIKA

Stanice metra Střížkov, Praha

EXCON, a.s. Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9

Hangár, letiště Ostrava - Mošnov

Tel.: +420 244 015 111 Fax: +420 244 015 340

ELENZ - zauhlování, Ledvice

[email protected]

www.excon.cz


33


text: Jan Růžička, Marek Pokorný

grafické podklady: archiv autorů

Požární odolnost obvodových stěn NED, PD z přírodních a recyklovaných materiálů

Požadavky na snížení energetické náročnosti ■ staveb se v současnosti stávají nedílnou součástí návrhu kvalitních staveb. Koncept staveb navržených v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu je obecně přijímán jako řešení, které tyto požadavky naplňuje. Specifickými vlastnostmi obvodových konstrukcí staveb navržených v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu jsou mj. velké objemy teplených izolací, velké tloušťky konstrukcí a relativně komplikovaná souvrství. V souladu s obecnými principy udržitelné výstavby [1] je snaha co nejvíce snížit negativní environmentální dopad těchto konstrukcí [2], což znamená mj. i využívat tzv. environmentálně efektivní materiály, tj. materiály z obnovitelných, recyklovaných či snadno recyklovatelných zdrojů nebo materiálů s co nejmenšími hodnotami svázaných emisí CO2, SO2 a zabudované energie. Do popředí zájmu se tak dostávají především konstrukční, tepelně izolační a pohledové materiály na bázi dřeva nebo celulózy, ale také z konopí, slámy, rákosu, ovčí vlny, dále pak jílové obkladové desky a omítky, ale i výrobky z recyklovaného plastu nebo z recyklovaných nápojových kartonů. Všechny tyto materiály, současně subtilní nosné prvky konstrukcí, velké tloušťky tepelných izolací, náročné kotvení jednotlivých vrstev představují z hlediska požární odolnosti těchto konstrukcí specifické problémy. Cílem zkoušek požární odolnosti nosných obvodových stěn bylo ověření základních konstrukčních principů a skladeb z požárního hlediska a analýza chování materiálů v průběhu zkoušky. Požární zkoušky byly provedeny v autorizované zkušební laboratoři PAVUS, a.s., ve Veselí nad Lužnicí v roce 2011.

Požadavky na požární odolnost Požadovaná požární odolnost (PO) v minutách konstrukce závisí na tzv. stupni požární bezpečnosti (SPB) daného požárního úseku. SPB (I až VII) závisí na požární výšce objektu, požárním zatížení a konstrukčním systému budovy z požárního hlediska. Pro rodinné domy řešené jako dřevostavby s hořlavým konstrukčním systémem se běžně uvažuje následující SPB

34


a jemu odpovídající požadovaná PO pro nosnou obvodovou, případně pro vnitřní nosnou stěnu: jednopodlažní RD – I. SPB – požadovaná PO = 15 min; dvoupodlažní RD – II. SPB – požadovaná PO = 30 min pro 1.NP, 15 min pro 2.NP; třípodlažní RD – III. SPB – požadovaná PO = 45 min pro 1.NP a 2.NP, 15 min pro 3.NP.

Metodika zkoušek požární odolnosti Zkoušky požární odolnosti svislých nosných konstrukcí byly provedeny podle ČSN EN 1363-1:2000 Zkoušení požární odolnosti; Část 1: Základní požadavky a podle ČSN EN 1365-1:2000 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků; Část 1: Stěny. Požární odolnost byla zkoušena na výsecích nosných stěn o velikosti 3 x 3 m. Úroveň tepelného zatížení ve zkušební peci (výkon hořáků) byla dána tzv. požárním scenářem, normovým požárem, pro který je zkoušená konstrukce zamýšlená (viz obr. 1). Vnitřní požár simuluje podmínky uvnitř hořícího prostoru s plně rozvinutým požárem (stav po tzv. prostorovém vzplanutí – flashover efekt). Vnější požár představuje tepelné zatížení vnější části stěny, způsobené např. sousedním hořícím objektem. Kromě vlastní doby v minutách jsou ve výsledné požární odolnosti uváděny mezní stavy: R (únosnost a stabilita), E (celistvost neohřívaného povrchu, tj. zejména omezení vzniku trhlin), I (tepelně izolační schopnost neohřívaného povrchu). Dále je uváděn druh konstrukce: DP1 (nejčastěji zcela nehořlavé konstrukce, např. zděná či železobetonová), DP2 nebo DP3 (konstrukce s jistým podílem hořlavých materiálů zejména v nosné konstrukci či opláštění). Vlastní průběh zkoušek byl vždy proveden v souladu s normovou metodikou. Vzhledem k výzkumnému charakteru projektu byly zkoušky provedeny ve dvou zkušebních režimech, které se lišily úpravou zkušebních vzorků: ■ tzv. deklarační zkouška – konstrukční řešení a skladba zkušebního vzorku je neměnná v celé jeho ploše; výsledky zkoušky je možno chápat jako deklaraci požární odolnosti zkoušené konstrukce; ■ tzv. experimentální (ověřovací) zkouška – konstrukční řešení a skladba zkušebního vzorku se liší v různých částech vzorku, jsou ověřovány různé materiály, skladby a různá konstrukční řešení; výsledky zkoušek ukazují orientační (předpokládanou) míru požární odolnosti nejslabšího článku složené konstrukce. Přínosem experimentálního pojetí zkoušky bylo především ověření většího počtu konstrukčních a materiálových řešení. Zkušební vzorky byly osazeny kromě teplotních čidel na neohřívaném povrchu vzorku také sadou čidel uvnitř skladby, což umožnilo vytvořit tzv. teplotní profil stěny. Ten umožňuje hlubší analýzu konstrukce a jejího chování v průběhu požáru a může sloužit jako podklad pro další optimalizaci konstrukční skladby z hlediska požární odolnosti. ▼ Obr. 1. Požární scenáře v oblasti požárního zkušebnictví pro vnitřní a vnější požár (teplota ve zkušební peci) 1000 Teplota v peci (°C)

Ing. Jan Růžička, Ph.D. Absolvent Stavební fakulty ČVUT, obor Pozemní stavby a architektura. Působí jako odborný asistent na katedře konstrukcí pozemních staveb a ve Výzkumném centru CIDEAS na FSv ČVUT. Je praktikujícím architektem ve volném sdružení architektů atelier KUBUS. E-mail: [email protected] Spoluautor: Ing. Marek Pokorný E-mail: [email protected]

800 600 400

Normová teplotní křivka (vnitřní požár) Křivka vnějšího požáru

200 0 0

15

30 45 60 75 Doba trvání požáru (min)

90

105

120

▲ Schéma 1. Skladba 1a – LOP na bázi dřeva – systému 2 x 4 s izolací z dřevní hmoty

▲ Schéma 3. Skladba 2a – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z dřevní hmoty

Návrh modelových skladeb Konstrukční skladby byly navrženy na principu dřevostaveb systému 2 x 4 nosnými sloupky ze dřeva nebo na jeho bázi a s tepelnými izolacemi z dřevní hmoty, foukané celulózy nebo minerální vlny, popř. slámy. Specifickou konstrukcí je nosná stěna ze slaměných balíků. I toto, byť velmi specifické řešení, může v řadě případů být vhodnou materiálově konstrukční variantou k běžným konstrukcím, jak ukazují četné zahraniční [3] i domácí příklady [4]. Konstrukční skladby a dimenze nosných prvků byly cíleně navrženy na předpokládané spodní hranici požární odolnosti. Záměrně byly použity co nejsubtilnější nosné prvky a co nejmenší tloušťky požáru odolných vrstev (krycích i tepelně izolačních). Zkoušené skladby tedy sice neodpovídají tepelně technickým požadavkům pro nízkoenergetické a pasivní domy, ale tvoří vždy základ reálné konstrukce a jsou navrženy tak, aby odpovídaly běžným statickým a stavebně fyzikálním požadavkům pro nosné obvodové stěny. Předpokládá se, že konstrukce použitá pro konkrétní projekt bude buď pracovat právě s těmito minimálními dimenzemi a tloušťkami vrstev, nebo budou konstrukční prvky a tloušťky vrstev vždy vyšších dimenzí, tj. tzv. na straně bezpečnosti proti zkoušenému vzorku. Celkem bylo zkoušeno 6 skladeb ve 4 zkušebních stěnách (schémata 1–7 a obr. 2–6). Skladba 1a – LOP na bázi dřeva systému 2 x 4 s izolací z dřevní hmoty Stěna je charakteristická zejména štíhlostí nosných prvků z hraněného řeziva KVH 40/140 mm (oproti běžně používaným sloupkům tl. 60 mm). Konstrukční plášťování a vzduchotěsná vrstva je tvořena deskou OSB 4PD tl. 15 mm, hlavní tepelnou izolaci tvoří dřevní hmota STEICO Flex tl. 140 mm. Z exteriéru je skladba kryta dřevovláknitou deskou DHF 4PD tl. 15 mm bez povrchové úpravy. Vnitřní povrch je tvořen SDK Rigips RF tl. 12,5 mm na dřevěném prkenném roštu 24/60 mm na kovových závěsech. Instalační dutina tl. 60 mm je vyplněna teplenou izolací z dřevní hmoty STEICO Flex.

▲ Schéma 2. Skladba 1b – LOP na bázi dřeva – systému 2 x 4 s izolací z foukané celulózy

▲ Schéma 4. Skladba 2b – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z foukané celulózy

Skladba 1b – LOP na bázi dřeva systému 2 x 4 s izolací z foukané celulózy Stěna je konstrukčně obdobná jako u skladby 1a, ale jsou použity jiné druhy tepelných izolací. Instalační dutina tl. 60 mm je vyplněna tepelnou izolací z minerálních vláken ORSIL Orsik, hlavní tepelně izolační vrstvu tl. 140 mm tvoří foukaná celulóza CIUR. Povrchové úpravy z exteriéru a interiéru jsou jako u skladby 1a. Skladba 2a – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z dřevní hmoty Konstrukce stěny vychází z principů 2 x 4, hlavní nosný prvek je tvořen I-nosníky STEICO WALL 60/160. Tepelná izolace mezi sloupky je tvořena dřevovláknitými rohožemi STEICO FLEX tl. 2 x 80 mm a vnější tuhou dřevovláknitou deskou STEICO Protect tl. 60 mm, na kterou byla provedena vnější povrchová úprava vyztuženou stěrkou Knauf Uniritmo s armovací síťkou. Konstrukční plášťování je tvořené vnitřní deskou OSB 4PD tl. 15 mm. Skladba 2b – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z foukané celulózy Stěna je konstrukčně obdobná jako u skladby 2a, ale jsou použity opět jiné druhy tepelných izolací. Tepelná izolace mezi sloupky je tvořena foukanou celulózou CIUR. Z exteriéru jsou desky DHF 4PD tl. 15 mm a STEICO Protect tl. 40 mm. Na této části skladby nebyla realizována vnější povrchová úprava. Pozn.: Skladby 2a a 2b byly testovány na tzv. vnější požár, proto nezahrnují vnitřní instalační předstěnu na vnitřní straně stěny. Cílem zkoušky bylo mj. ověřit případný vliv povrchové úpravy na vnější (požární) straně stěny na průběh zkoušky. Skladba 3 – nosná stěna ze slaměných balíků Stěna je z balíků slámy 500 x 410 x 500 mm, které plní tepelně izolační a nosnou funkci. Prahová a věncová fošna z panelu NOVATOP tl. 84 mm jsou spřaženy po 600 mm stahovacími závitovými tyčemi M12, které slouží ke stlačení balíků. Objemová hmotnost nestlačených balíků je 77,0 kg/m3, po finálním přitížení 93,1 kg/m3. Z interiéru je na rabicové pletivo provedena stavebnictví 11–12/11

35

▲ Obr. 2.–6. Zkušební stěny a skladby (zleva): Zkušební vzorek s nosnými prvky z profilů 40/140 mm se skladbami 1a, 1b. Skladby 2a, 2b s nosnou konstrukcí z I-nosníků. Nosná stěna ze slaměných balíků (skladba 3). Skladba 4a s dřevěnými nosnými profily 50/100 mm s tepelnou izolací ze slaměných balíků a směsí foukané slámy a celulózy. Skladba 4b s dřevěnými I-nosníky s konstrukčním plášťováním z desek z recyklovaného tetrapaku a s foukanou izolací ze směsi celulózy a slámy.

■ ▲ Schéma 5. Skladba 3 – nosná stěna ze slaměných balíků ▲S chéma 6. Skladba 4a – LOP s dřevěnými sloupky s izolací ze slámy a foukané celulózy

STANDARD tl. 15 mm. Tepelnou izolaci tvoří směs foukané celulózy CIUR (50 %) a slaměné řezanky (50 %). Z interiéru je provedena jílová omítka PICAS tl. 30 mm na rabicovém pletivu, horní část stěny je opět opatřena stěrkovým podkladem ze stavebního lepidla. Z exteriéru je záklop z dřevovláknitých desek EGGER DHF 4N+F EN tl. 15 mm.

Průběh a vyhodnocení požárních zkoušek

▲ Schéma 7. Skladba 4b – LOP s nosníky STEICO s foukanou izolací ze směsi slámy a celulózy

jílová omítka PICAS tl. 50 mm, z exteriéru pak vápenná omítka tl. 30 mm na rabicovém pletivu. Obvodová stěna je navržena na principu systému 2 x 4. Je tvořena nosnými dřevěnými sloupky 50/100 mm s plášťováním z desek OSB 4PD tl. 15 mm. Tepelnou izolaci tvoří vnější slaměné balíky tl. 410 mm, dutina mezi balíky a OSB deskami je vyplněna foukanou směsí celulózy CIUR (50 %) a slaměné řezanky (50 %). Z interiéru je na OSB deskách provedena jílová omítka PICAS tl. 30 mm na rabicovém pletivu, v horní polovině stěny je pod jílovou omítkou proveden stěrkový podklad ze stavebního lepidla. Z exteriéru je vápenná omítka na rabicovém pletivu tl. 30 mm. Skladba 4b – LOP s nosníky STEICO s foukanou izolací ze směsi slámy a celulózy Konstrukce stěny vychází opět ze systému 2 x 4 a je tvořena nosnými dřevěnými I-nosníky STEICO WALL 60/160 s konstrukčním plášťováním z desek z recyklovaných tetrapakových obalů FLEXIBUILD BASIC D1,5

36


Zkoušky byly prováděny ve svislé stěnové peci, vzorky byly zabudovány do ocelového zatěžovacího rámu s možností volné dilatace po okrajích. Zatěžovací rám byl vložen do čela zkušební pece a třicet minut před započetím zkoušky bylo hydraulickými lisy vneseno definované svislé zatížení, jež může v reálných podmínkách nastat od účinků stálého nebo nahodilého zatížení. Z celkem realizovaných čtyř zkušebních stěn byla jedna zkouška (stěna 3) provedena jako tzv. deklarační, ostatní zkoušky jako tzv. experimentální. Zkušební stěny 1, 3 a 4 byly testovány na vnitřní požár a stěna 2 na vnější požár. Zkušební stěna 1 (skladba 1a, 1b) – LOP na bázi dřeva Vzorek byl testován při tzv. vnitřním požáru a při zatížení 22,5 kN/m. V 68. minutě byl dosažen mezní stav E (celistvost povrchu), kdy prohořela vnější DHF deska u horního okraje vzorku v části tepelně izolační výplně s foukanou celulózou. Požární odolnost konstrukce byla stanovena REI 60 DP3 a ta je jako minimální předpokládána pro obě skladby. V průběhu zkoušky byl prokázán vliv použité tepelné izolace na průběh zkoušky. Ze snímků z termokamery i z teplotního profilu stěny jsou patrné vyšší povrchové teploty v části konstrukce s tepelnou izolací z dřevovláknitých desek, což je způsobeno nepatrně horšími tepelně izolačními vlastnosti dřevovláknitých desek, které lépe vedou teplo k vnějšímu líci konstrukce, tj. k neexponované straně odvrácené od požáru (dřevovláknité desky

▲ Obr. 7–9. Vlevo: Prohoření vnějšího záklopu s trvalým plamenným hořením (70. min). Uprostřed: Snímek z termokamery v cca 63. minutě zkoušky – levá část (foukaná celulóza) vykazuje nižší povrchovou teplotou než pravá část (dřevovláknitá izolace), tmavá plocha ukazuje počátek selhávání celistvosti stěny (mezní stav E) v části s foukanou celulózou, okolní povrchové teploty cca 12–70 °C. Vpravo: Konstrukce po zkoušce – patrná je absence tepelného izolantu u obou skladeb a míra poškození nosného sloupku v místě kolapsu.

λD = 0,039 W.m-1K-1, fo u k a n á c e l u l óz a λD = 0,035 Wm-1K-1). Avšak příčinou selhání konstrukce byla lokální nehomogenita a narušení kompaktnosti skladby s foukanou izolací z celulózy. Příčinou této nehomogenity mohlo být např. vypadnutí části izolace směrem do pece po destrukci záklopu, ▲ Graf 1. Teplotní profil skladby 1a sednutí izolace či vznik ▼ Graf 2. Teplotní profil skladby 1b dutiny při hoření ve vnitřní části stěny. Z grafů teplotního profilu stěn (graf 1, 2) je patrné, že po cca 12.–15. minutě dochází k prudkému nárůstu teplot pod interiérovou SDK deskou, což vypovídá o jistém požárním limitu této protipožární ochrany. Ten byl v praxi již mnohokrát ověřen (deska tl. 12,5 mm v jedné vrstvě). V instalační předstěně s dřevovláknitou tepelnou izolací (skladba 1a) je nárůst teploty výraznější, což souvisí s vyšší hořlavostí oproti skladbě 1b, kde je použita v předstěně minerální izolace. Obě skladby dle předpokladu vykazovaly velice nízké teploty na neohřívané straně (nárůst pouze o cca 20 °C), a to díky jejich značné tepelně izolační schopnosti. Zkouška požární odolnosti obvodové stěny prokázala především reálnost použití velmi subtilních dřevěných nosných sloupků šířky 40 mm a zároveň poukázala na snazší možnost destrukce tepelného izolantu z foukané izolace (celulózy) po prohoření záklopu. Zkušební stěna 2 (skladba 2a, 2b) – LOP na bázi dřeva Zkouška byla koncipována na tzv. vnější požár (např. požár sousedního objektu). Svislé zatížení stěny v průběhu zkoušky bylo 22,5 kN/m. V průběhu zkoušky byla překročena požadovaná teplota v peci příslušného požárního scenáře vlivem hoření části konstrukce (graf 3). Z hlediska rozvoje požáru se ukázaly významné spoje pero-drážka v dřevovláknitých deskách, které zabraňovaly prostupu požáru do dalších vrstev. Zkouška byla ukončena ve 105. minutě pro porušení celistvosti E s trvalým průnikem plamenů v části skladby

2b s foukanou tepelnou izolací z celulózy (obr. 10). Příčinou mohla být opět lokální nehomogenita buď z výroby vzorků, nebo destrukce izolace v průběhu zkoušky. Byla dosažena požární odolnost REI 90 DP3 a ta je jako minimální předpokládána pro obě skladby. Princip prohřátí ▲ Graf 3. Teplotní profil skladby 2a ▼ Graf 4. Teplotní profil skladby 2b a porušení obou skladeb je podobný jako u stěny 1. Zajímavé je chování tuhé dřevovláknité desky oriento vané směrem do p e c e. D e sk y s e vzájemnými spoji p e ro - d r á ž k a b ě hem zkoušky odhořívaly, uhelnatěly, avšak jejich izolační schopnost i přes relativně malou tloušťku (40 nebo 60 mm) byla značná a výrazně chránily další souvrství stěny. Zkouška neprokázala vliv povrchových úprav na vnější exponované straně. Dřevovláknité desky v části, kde omítka neodpadla, byly vizuálně ve stejném stavu jako u neomítnuté části (obr. 12), naopak vliv styku desek pero-drážka je klíčový. Na teplotním profilu stěny (graf 3) se skladbou 2a je na povrchu tuhé dřevovláknité desky (pod vnější tenkovrstvou omítkou) patrný nárůst teploty nad teplotu požárního scénáře. Příčinou bylo hoření a žhnutí této desky, jež tak sama o sobě přispívala k rozvoji požáru i v okamžiku, kdy hořáky byly z důvodu regulace teploty vypínány. Na druhou stranu spoj pero-drážka, velká tepelná kapacita dřevovláknité desky a její dobré tepelně izolační schopnosti udržovaly teploty na vnitřní straně desky na nízké úrovni. Izolace tak velmi dobře tlumila účinek vnějšího požáru a chránila další souvrství stěny. Obě skladby vykazovaly minimální nárůst povrchové teploty na neohřívané straně (graf 3, 4). Tato zkouška prokázala především vysokou ochrannou schopnost tuhé dřevovláknité desky, jakožto přírodního hořlavého materiálu, odolávat účinku požáru působícího přímo na povrch desky, a to po dobu 90 minut. stavebnictví 11–12/11

37

▲ Obr. 10–12. Vlevo: Prohoření vnějšího záklopu s trvalým plamenným hořením (107. min) – ztráta celistvosti. Uprostřed: Snímek z termokamery v cca 100. minutě zkoušky – levá část (dřevovláknitá izolace) s vyšší povrchovou teplotou, pravá část (foukaná celulóza) s nižší povrchovou teplotou, tmavá plocha ukazuje na místo selhání konstrukce v části s foukanou celulózou, okolní povrchové teploty cca 19–76 °C. Vpravo: Konstrukce po zkoušce – patrná je absence omítkové stěrky na části skladby 2a a absence tepelného izolantu z foukané celulózy u skladby 2b.

Zkušební stěna 3 (skladba 3) – stěna z nosných slaměných balíků Nosná stěna ze slaměných balíků byla zkoušena při vnitřním požáru, zkouška byla provedena jako tzv. deklarační. Zatížení stěny po dobu zkoušky bylo 12,0 kN/m. Zkouška byla ukončena ve 145. minutě z důvodu nadměrné svislé deformace, tj. ■ dosažení mezního stavu požární odolnosti R. Povrch stěny zůstal ▲ Graf 5. Teplotní profil skladby 3 po celou dobu zkoušky celistvý a nedošlo k prohoření stěny (obr. 13). Od 114. minuty, patrně v souvislosti s degradací požární ochranné vrstvy z jílové omítky a vyhoříváním slaměných balíků, narůstá rychlost svislé deformace. Bylo dosaženo požární odolnosti REI 120 DP3. Zkouška prokázala význam povrchových vrstev a jejich provedení pro požární odolnost konstrukce. Jednoznačně byl prokázán význam kotvení, tj. rabicového pletiva, pro zajištění stability ochranné požární vrstvy, v tomto případě jílové omítky. Ta může být v praxi nahrazena pravděpodobně i jinou omítkou. Z teplot v průběhu požáru z teplotního profilu stěny (graf 5) je patrný klíčový význam povrchových úprav u této specifické konstrukce. Hliněná omítka v tloušťce 50 mm dokáže efektivně ochraňovat další souvrství, teplota pod omítkou je od 90. minuty konstantně cca o 200 °C nižší než teplota v peci. Ve 144. minutě je z teplotního profilu patrné odpadnutí hliněné omítky a prudký nárůst teploty, který se projevuje i v dalších vrstvách (obr. 15). Průběh teploty v 1/3 tloušťky slaměné izolace ukazuje zpomalení nárůstu teploty vlivem odpařující se přirozené vlhkosti slaměné stěny, cca od 20. do 60. min je teplota konstantní na 100 °C, poté se zpožděním narůstá a blíží se teplotě pod omítkou. Je patrný skokový nárůst teploty v okamžiku odpadnutí hliněné omítky. Teploty v dalších vrstvách se přibližují hodnotě 100 °C, průměrná teplota z příslušných čidel na neohřívaném povrchu snímaná z čidel je 66 °C, maximální teplota z příslušných čidel je pak 61,8 °C, tj. maximální teplota na neohřívaném povrchu (nárůst o cca 140 °C) dle ČSN není atakována. Konstrukce nosné stěny ze slaměných balíků prokázala při zatížení 12,0 kN/m a při výše popsaných povrchových úpravách a konstrukčních opatření dostatečnou požární odolnost a z tohoto pohledu je možné její využití jako nosné obvodové stěny. Klíčový význam z hlediska požární odolnosti hrají povrchové úpravy slaměné stěny, zejména tloušťka omítky a způsob kotvení k podkladu. Zkušební stěna 4 (skladba 4a, 4b) – LOP s tepelnou izolací ze slámy Vzorek byl testován při tzv. vnitřním požáru a při zatížení 22,5 kN/m.

38


Zkouška byla ukončena v 66. minutě vlivem porušení celistvosti E s trvalým průnikem plamenů v části skladby 4b se ztužujícími tetrapakovými deskami. Část vzorku se skladbou 4a (slaměné balíky s foukanou celulózou a ztužujícími OSB deskami) byla v okamžiku ukončení zkoušky bez jakýchkoliv známek porušení na vnější straně (obr. 16). Dosažená požární odolnost REI 60 DP3 je jako minimální předpokládána pro obě skladby. Zkouška obdobně jako u stěny 3 potvrdila významnou ochrannou funkci hliněné omítky a balíků slámy jako tepelného izolantu, dále ověřila použitelnost hořlavé tetrapakové desky v požárně dělicí konstrukci jako vnitřního konstrukčního prvku za předpokladu její dostatečné protipožární ochrany. Na druhou stranu právě přítomnost plastů a hliníku v tetrapakové desce jsou limitující z hlediska požární odolnosti konstrukce jako celku. Na teplotním profilu obou skladeb je, stejně jako u skladby 3, patrná značná ochranná funkce hliněné omítky. U skladby 4a (graf 6) byla hliněná omítka aplikována na dřevěnou OSB desku, která vytvářela během testu spolehlivější nosič pro omítku než tetrapaková deska ve skladbě 4b (graf 7), kde cca ve 45. minutě došlo pravděpodobně k destrukci vrstvy hliněné omítky v důsledku jejího selhání. S přibližně desetiminutovým zpožděním došlo opět k prudkému zvýšení teploty pod tetrapakovou deskou kvůli jejímu hoření. Nízké povrchové teploty v rozmezí 20–29 °C v okolí porušení celistvosti vzorku (obr. 18) při ukončení zkoušky ukazují na rychlý rozvoj hoření po selhání tetrapakových desek. Použití tetrapakové desky pro konstrukční plášťování a vzduchotěsnou vrstvu je i s ohledem na požární ochranu svislých nosných prvků možné, ale je třeba vnímat limity tohoto recyklovaného materiálu, dané zejména přítomností plastů a hliníku. Zkoušená skladba 4b byla z tohoto pohledu velmi ▲ Graf 6. Teplotní profil skladby 4a exponovaná, i přesto ▼ Graf 7. Teplotní profil skladby 4b byla dosažena u požární nosné obvodové stěny odolnost 60 minut. U skladby 4a s tepelnou izolací z balíků slámy a celulózy lze očekávat obdobnou nebo vyšší požární odolnost jako u skladby 3.

▲ Obr. 13–15. Vlevo: Slaměná stěna po ukončení zkoušky bez vnějších známek poškození, patrné jsou tmavé skvrny na povrchu vnější vápenné omítky. Uprostřed: Snímek z termokamery při ukončení zkoušky v cca 146. minutě – na snímku je patrné mírně nerovnoměrné prohřátí stěny, povrchové teploty jsou v rozmezí 64–74 °C. Vpravo: Hořící povrch slaměných balíků po odpadnutí jílové omítky v době po ukončení zkoušky.

▲ Obr. 16–18. Vlevo: Demontáž stěny (skladba 4b) po ukončení zkoušky, skladba 4a bez porušení. Uprostřed: Snímek z termokamery – prokreslování místa selhání celistvosti u skladby 4b s tetrapakovými deskami (cca 62. min), nízké povrchové teploty v okolí v rozmezí 20–29 °C ukazují na rychlý rozvoj hoření po selhání desek. Vpravo: Na snímku je patrný rozdílný stav konstrukcí po ukončení zkoušky – skladba 4a pouze se zuhelnatělým povrchem, skladba 4b s prohořelým místem.

Závěr Realizované zkoušky požární odolnosti, způsob jejich provedení a analýza výsledků přinášejí cenné zkušenosti s chováním obvodových konstrukcí pro nízkoenergetické a pasivní domy . Ukazuje se, že velké tloušťky tepelných izolací v těchto konstrukcích může být využito za předpokladu správné volby požárně odolného tepelného izolantu kromě jiného i ke zvýšení požární odolnosti. Z tohoto pohledu si lze představit i kombinaci souvrství, kdy ochrannou vrstvu z interiéru a exteriéru budou tvořit tepelné izolace s vyšší požárně ochrannou funkcí a vnitřní vrstvu méně požárně stabilní (např. na bázi EPS, XPS), aplikované z ekonomických, technologických, popř. stavebně fyzikálních důvodů. U složitých vícevrstvých skladeb se jako velmi účinný nástroj pro analýzu výsledků ukázalo osazení teplotních čidel dovnitř skladby a vytvoření tzv. teplotního profilu stěny, což může být velmi efektivní pro optimalizaci konstrukčních skladeb u finančně velmi náročných požárních zkoušek. V neposlední řadě dosažené výsledky požární odolnosti navržených modelů skladeb ukazují, že použití přírodních, obnovitelných a recyklovaných materiálů je velmi efektivní nejen z environmentálního, ale i z požárního hlediska. Požární odolnosti všech testovaných konstrukcí splňují splňují s rezervou normové požadavky pro nosné obvodové stěny zejména rodinných domů. ■ Zpracovatelem projektu byla katedra konstrukcí pozemních staveb Fakulty stavební ČVUT v Praze, výsledky projektu jsou veřejně přístupné na webových stránkách zpracovatele http://kps.fsv.cvut.cz/. Tento výsledek byl získán za finanční podpory programu Efekt MPO ČR v rámci Projektu 1221420507: Vybrané vlastnosti přírodních a dalších stavebních materiálů, stavebních prvků a budov. Na projektu spolupracovali: AB atelier, RIGI s.r.o., Penatus s.r.o, CIUR a.s., M.T.A. s.r.o., Flexibuild s.r.o., Tesařství Biskup s.r.o.

Použitá literatura: [1] AGENDA 21 pro udržitelnou výstavbu – CIB Report Publikation 237, český překlad CIB Report 237, ČVUT v Praze, Praha, ISBN 80-01-02467-92, 2001 [2] Růžička, J., Mančík, Š.: Environmentální kvalita pasivních domů podle kritérií udržitelné výstavby – případová studie, praktický příklad. Sborník z konference Pasivní domy 2010, Brno [3] Minke, G., Mahlke, F.: Building with straw. Birkhäuser – Publishers for Architecture, Basel, ISBN 3-7643-7171-4, 2005 [4] Márton, J. a kol.: Stavby ze slaměných balíků, ISBN 978-80-254-6610-0, 2010

english synopsis Fire Resistance of Perimeter Walls for Low Energy and Passive Houses Made of Natural and Recycled Materials The tests of fire resistance, the performance thereof and the analysis of their results bring valuable experience in the behaviour of perimeter structures for low energy and passive houses exposed to fire. It looks that the big thickness of heat insulation in these structures may be used, among others, to increase fire resistance provided the appropriate fire resistant insulating material is chosen.

klíčová slova: požární odolnost, obvodové stěny, nízkoenergetické domy, pasivní domy, deklarační zkoušky, experimentální zkoušky

keywords: fire resistance, perimeter walls, low energy houses, passive houses, declaration tests, experimental tests


39


text: Jiří Zápařka

grafické podklady: archiv autora

■

▲ Obr. 1. Pohled z výjezdového portálu tunelu Cholupice do údolí Vtavy a Berounky. Na pravé straně v dálce jsou vidět portály tunelu Lochkov.

Bezpečnostní zkoušky požárního větrání tunelů Cholupice a Lochkov Ing. Jiří Zápařka Vystudoval Vysoké učení technické v Brně. Od roku 1998 je externím spolupracovníkem společnosti SATRA, spol. s.r.o., v oboru větrání silničních tunelů. E-mail: [email protected]

Příspěvek pojednává o zkouškách podélného požárního větrání v dálničních tunelech Cholupice a Lochkov, které se uskutečnily v období od května do září 2010. Volně navazuje na článek z květnového čísla ročníku 2009 s ná40


zvem Bezpečnost při požáru v tunelu, který se pokoušel o ucelený souhrn této problematiky. Obsah dokumentuje průběh zkoušek požárního větrání před uvedením do provozu dvou dálničních tunelů v jižní části Pražského silničního okruhu. Zároveň rekapituluje poznatky o požárním větrání dálničních tunelů v České republice a jeho zkoušení. Specifika silničních tunelů při požáru Silniční tunely jsou obecně dvakrát bezpečnější než otevřené komunikace. Existují ovšem scenáře, které v tunelu mohou mít, oproti otevřeném prostoru, katastrofické následky. V tunelech jsou tyto scenáře spojeny hlavně s požárem a způsobem šíření kouře v jeho prvních minutách.

Standardní požadavky na stavební a technologické vybavení pro odvod kouře a tepla v tunelu jsou 90–120 minut a tradičně se posuzují podle teplotních křivek. Trvalo nějaký čas, než se do povědomí dostala zásadní důležitost správné funkce požárního větrání v prvních 10–15 minutách od vzniku požáru. Silné podélné proudění v tunelu během požáru často dodává podmínkám pro šíření kouře taková specifika, jaká nejsou v žádné jiné stavbě reálná.

Tunely Cholupice a Lochkov Tunely Cholupice o délce 1,9 km (Tunel 513, dříve často uváděný jako Tunel Komořany) a Lochkov o délce 1,6 km (Tunel 514), se nalézají v jižní části Pražského silničního okruhu, po obou stranách Vltavy, a jsou spojeny mostem. Tyto tunely jsou řešeny jako jednosměrné (samostatný tunel pro každý směr jízdy). Stoupající tunely jsou třípruhové a klesající dvoupruhové. Požární větrání je rozděleno na Hlavní větrání – tj. větrání tunelových těles a Větrání pomocných prostor – tj. větrání propojek mezi tunely, které slouží k úniku osob ze zasaženého tunelu do tunelu požárem nezasaženého.

Hlavní větrání Kouř je při jednosměrném provozu odváděn ze zasaženého tunelu podélně, pomocí proudových ventilátorů pod stropem tunelu, a je vytlačen ve směru jízdy výjezdovým portálem z tunelu. Rychlost, která je třeba k šíření kouře jedním směrem, se nazývá kritická a pro oba tunely je rovna velikosti uKRIT = 2,7 m/s. V nezasaženém tunelu je proudění reverzováno proti směru jízdy, ve směru shodném se zasaženým tunelem. Kouř se tak z portálu zasaženého tunelu nedostane do tunelu únikového. Při obousměrném provozu je rychlost regulována na rychlost nižší u = 1,5 m/s, aby byly vytvořeny takové podmínky, kdy se kouř bude držet u stropu a u vozovky zůstane nezakouřená vrstva. V tunelu Cholupice je instalováno ve dvojicích a trojicích 22 proudových ventilátorů, z toho: 6 ks ve stoupajícím tunelu (D = 1400 mm; Pm = 45 kW) a 16 ks v klesajícím tunelu (D = 1120 mm; Pm = 37 kW). V tunelu Lochkov je ve dvojicích a trojicích instalováno 20 proudových ventilátorů, z toho: 6 ks ve stoupajícím tunelu (D = 1400 mm; Pm = 45 kW) a 14 ks v klesajícím tunelu (D = 1120 mm; Pm = 37 kW). Rychlost proudění je regulována dle průměrné hodnoty ze dvou senzorů měření rychlosti v tunelu. V případě, že je ohnisko požáru identifikováno v blízkosti proudových ventilátorů, je pro regulaci rychlosti využíváno pouze ventilátorů nejvzdálenějších. Vliv podélné rychlosti na šíření kouře Zásadní pro rychlost a směr proudění v první fázi požáru je dopravní stav. Většinou je výchozí proudění ve směru jízdy a jeho rychlost klesá k nule, jak vozidla za požárem vyjíždějí a vozidla před požárem dojíždějí. Po uzavření tunelu a vyjetí posledního vozidla pístový efekt vozidel odezní a s narůstajícím požárem začne převládat vliv vztlaku požáru v závislosti na sklonu tunelu. V tunelech Cholupice a Lochkov činí podélný sklon 4 %. V případě, že by požární větrání nezafungovalo a kouř se šířil přirozeně, situace by vypadala jako na obrázku 2. Při nižších rychlostech se kouř šíří oběma směry – tedy i nad zablokovaná vozidla před požárem, ale umožňuje stratifikované šíření kouře v obou směrech v horní části klenby tunelu, a u vozovky tak vzniká vrstva čerstvého vzduchu, proudícího k požáru. Množství kouře je

▲ Obr. 2. Simulace šíření kouře v tunelu Lochkov. Ukázka vlivu nejprve doznívajícího pístového efektu vyjíždějících vozidel a následně vzrůstajícího vlivu komínového efektu ve 4% klesání, na šíření kouře při přirozeném proudění (případ selhání detekce požáru nebo nespuštění požárního větrání).

v poměru s průběhem tepelného výdeje požáru [MW] a jeho produkce při návrhovém požáru 80 m3/s. Kouř je směrem od ohniska stále více ochlazován a ředěn. Pokud není odsáván, klesne na úroveň proudu čerstvého vzduchu, který si přisává požár, a celý prostor se zakouří. Při rychlostech vyšších, než je rychlost kritická, se kouř šíří pouze ve směru proudění. Správná funkce větrání při požáru závisí na rychlosti detekce a na správně fungujícím spolehlivém řídicím systému. Při zásahu HZS může vyvstat potřeba reverzace proudění v zasaženém tunelu. Pro tyto účely slouží poloautomatický režim reverzace, kterým může operátor přerušit automatický požární režim, spuštěný bezprostředně po potvrzení požáru.

Větrání pomocných prostor Propojky mezi tunely jsou chráněny proti vniknutí kouře pomocí přetlakového větrání. Ventilátor v propojce přivádí vzduch z tunelu nezasaženého požárem do propojky a vytváří v ní přetlak oproti zakouřenému tunelu. Kouř se tak při otevření dveří nešíří do propojky a do nezasaženého tunelu. V zahraničí, v některých zemích jako Švýcarsko, povolují příslušné předpisy mezi tunely jen jedny dveře (na rozdíl od dvojitých dveří, tvořící mezi tunely přetlakovou komoru, jako je tomu v ČR). Dveře jsou řešeny jako posuvné, aby rozdíl tlaků mezi tunely neznemožnil otevření, a přetlak je řešen pomocí hlavního větrání v nezasaženém tunelu.

Zkoušky požárního větrání tunelů Cholupice (květen, září 2010) a Lochkov (srpen, září 2010) Počáteční podmínky Rychlost přirozeného proudění v tunelu vlivem větru působícího na portály dosahovala během zkoušek ±2 m/s. Nejvyšších hodnot z vyhodnocovaných dat dosáhla v období mezi 16.–18. květnem 2010. Na obou portálech byl měřen západní vítr o síle 4–5 m/s. Vyvozená rychlost proudění u tunelu Cholupice v pravém, klesajícím dvoupruhovém tunelu dosahovala –2 ÷ –2,5 m/s (proti směru jízdy) a ve stoupajícím třípruhovém tunelu +2 ÷ +3 m/s (ve směru jízdy). stavebnictví 11–12/11

41

▲ Obr. 3. Hlavní větrání - vývoj šíření kouře při požárním režimu větrání s barevným rozlišením teplotních polí. Návrhový požár 30 MW dosahuje teplot 800–1000ºC. V případě městského tunelu, při dopravní kongesci, mohou být vozidla zablokována z obou stran. V těchto tunelech je zásadní vývoj 1,2,3. U dálničních tunelů, jako je jsou tunely Cholupice a Lochkov, zvláště pak při podélném sklonu 4% se volí co nejrychlejší náběh na kritickou rychlost viz 4.

▲ Obr. 4. Přetlakové větrání propojky

▲ Obr. 5. Posuvné dveře propojky – tunel Gothard

Využití mobilního ventilátoru při zkouškách větracího systému Při požárních zkouškách lze pomocí mobilního ventilátoru simulovat vliv protivětru na portál. Bylo tak možné prověřit různé stavy a nebýt odkázán pouze na přirozené proudění jako počáteční stav pro zkoušku. Scenář zkoušek tak byl reálnější a časy náběhu větracího systému byly prověřeny i za nepříznivých počátečních podmínek.

Průběh zkoušek a výsledky Postupně byly prověřovány: - funkční zkoušky požárního automatického režimu; - ověření výkonu podélného větrání v ručním a poloautomatickém režimu; - vizualizace kouře pomocí aerosolu; - prověření přetlakového větrání propojek.

42


▲ Obr. 8. Zkouška se uskutečnila za podmínek přiškrceného rozpočtu v takovémto rozsahu pouze díky vstřícnosti mnoha zúčastněných

▲ Obr. 9. Tunel Cholupice - mobilní ventilátor připraven k vytvoření protitlaku na portál při zkoušce požárního větrání

▲ Obr. 6. Počáteční podmínky - rychlost větru na portálech a rychlost proudění v tunelu Cholupice. Oba tunely se v tomto směru chovají velice obdobně. Směr proudění v tunelu nejvíce ovlivní rozdíl povětrnostních podmínek v údolí a na kopci. Vzhledem k orientaci východ-západ, kolmo na údolí Vltavy, hraje velkou roli, na které portály svítí slunce (kladný směr ve směru jízdy, záporný směr - proti směru jízdy). ▼ Obr. 7. Mobilní ventilátor ZVVZ – APWR 55 kW

▲ Obr. 10. Diesel agregát 200 kW při zapojení hvězda – trojúhelník 55 kW motor zvládl ▼ Obr. 11. Portál tunelu Lochkov


43

▲ Obr. 12. Automatický požární režim – graf na obrázku dokumentuje průběh čtyř opakovaných zkoušek (zkoušky ±7 – ±10) z 15. září, kdy byl prověřován upravený algoritmus. Graf dokládá rychlost náběhu a schopnost udržování rychlosti proudění (viz zkouška ±10 trvající 45 minut).

▲ Obr. 13. Poloautomatický režim – reverzace. Graf dokumentuje dvě opakované zkoušky reverzace. Větrací systém je reverzován na plný výkon všech dostupných proudových ventilátorů. Proto dosahuje za určitých okolností až 7 m/s. Funkce je však splněna při dosažení rychlosti + 2,7 m/s v zasaženém tunelu a –1,5 m/s.

44


▲ Obr. 14. Vizualizace příčného odvodu klapkou v mezistropu tunelu. Tunel Isla-Bella; A13; Švýcarsko 2010.

▲ Obr. 15. Vizualizace proudění při příčném odvodu pomocí nafty a benzínu – rychlost 1,5–2 m/s. Tunel Mrázovka; Městský okruh; Praha 2004.

■ Během prvních zkoušek se pohybovaly potřebné časy k dosažení kritické rychlosti mezi 7 a 10 minutami. Dokud není dosažena kritická rychlost, kouř se stále šíří proti vozidlům, proto bylo třeba regulátor upravit. ■ Rychlost náběhu na nominální výkon je například v Rakousku požadována do 5 minut s tolerancí podle RVS 09. 02. 22 ±0,3 m/s. V doporučení Světové silniční asociace PIARC je pásmo tolerance uvedeno pro rychlosti pro obousměrný provoz nebo kongesci: 1,5 ±0,2 m/s. ■ Po úpravě byly dosahované časy 3:00 ÷ 4:45 minut s pásmem tolerance 1,5 ±0,2–0,3 m/s. ■ Provedené zkoušky prokázaly splnění požadavků na požární režim větrání tunelů a udržování přetlaku propojek.

proudovými ventilátory pro podélný odvod kouře v případě požáru. Během těchto let se v odborné veřejnosti rozvinula bouřlivá debata o požárním větrání tunelů s podélným větráním a o potřebě a podobě zkoušek před uvedením do provozu pomocí tzv. horkého kouře. Některé státy vyžadují v rámci provozních zkoušek také zkoušku studeným nebo horkým kouřem před uvedením tunelu do provozu. V případě příčného odvodu kouř průkazně názorně ukazuje sací účinnost otvoru pro odvod kouře. Při těchto zkouškách se často využívá studeného kouře z toho důvodu, aby se lépe projevila účinnost odsávání. U podélného větrání k ověření funkčnosti stačí měření rychlosti a směru proudění v tunelu. Význam kouřových zkoušek je hlavně ve vizualizaci šíření kouře pro výcvik záchranných složek. U tunelů Cholupice a Lochkov byla zpočátku požadována zkouška o výkonu 15 MW, což by mělo zásadní dopad na vybavení tunelu. Pokud se zkouška horkým kouřem uskutečňuje, pohybuje se výkon zkušebního požáru většinou do 5 MW, aby nedošlo k poškození tunelu. V České republice doposud proběhly dvě zkoušky horkým kouřem před uvedením do provozu, a to v městském tunelu Mrázovka 2004 (délka 1,2 km; příčné větrání; 2 MW) a v podélně větraném dálničním tunelu Valík 2006 (380 m; 5 MW). U tunelů Cholupice a Lochkov nakonec bylo rozhodnuto, že k vizualizaci proudění bude použit aerosol.

Vizualizace kouře Během posledních šesti let byly v České republice otevřeny dálniční tunely Valík 2006 (u Plzně), Panenská a Libouchec 2006 (u Ústí nad Labem), Klimkovice 2008 (u Ostravy) a naposledy loni na podzim tunely Cholupice a Lochkov 2010. Všechny tunely jsou vybaveny inzerce


45

Použitá literatura: [1] Road Tunnels: Operational Strategies for Emergency Ventilation prepared by Working Group 6: Ventilation and Fire Control and approved by Technical Committee C3.3 – Road Tunnel Operation of the World Road Association – PIARC (2009) Silniční tunely: Strategie řízení požárního větrání; Sborník PIARC– Světové silniční asociace [2] SOKP, stavba 513 Vestec – Lahovice; Zkoušky požárního režimu větrání; Výkonové a funkční zkoušky systému větrání tunelů; květen–červen 2010 [3] SOKP, Stavba 514 Lahovice – Slivenec; Zkoušky požárního režimu větrání; Výkonové a funkční zkoušky systému větrání tunelů; srpen–září 2010

english synopsis Safety of Tunnels in the Capital Prague

The article informs about the tests of fire ventilation of the tunnels Cholupice and Lochkov before their commissioning; in the southern part of the Prague motorway circuit, presenting the development of the Municipal Circuit safety concept over the years, and the ventilation system project in the tunnel complex Blanka.

klíčová slova: systémy požárního větrání, tunel Cholupice, tunel Lochkov, tunelový komplex Blanka

■

keywords: ▲ Obr. 16. Vizualizace proudění pomocí aerosolu–kritická rychlost proudění v tunelu uKRIT = 2,7 m/s. Tunel Cholupice; Dálniční okruh; Praha 2010.

fire ventilation systems, Cholupice tunnel, Lochkov tunnel, Blanka tunnel complex

inzerce

Výstavba kanalizace a ČOV v obci Březolupy – I. etapa V souvislosti s novými požadavky EU, vztahujícími se ke kvalitě životního prostředí, rozhodla se obec Březolupy pro výstavbu čističky odpadních vod a 2000 metrů nové kanalizační sítě. Celkové náklady investice se vyšplhaly na 40 mil. Kč, což vedlo ke snahám o získání dotace Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. To se díky kvalitně zpracovaným podkladům podařilo.

Požadavkem obce bylo použití kvalitního potrubí s vysokou spolehlivostí a maximálními zárukami, samozřejmě s přihlédnutím k jeho ceně. Pro dané geologické podmínky zvolil V-projekt Zlín třívrstvý plnostěnný systém PP Master SN 8. Další důvod použití potrubí z polypropylenu byl ten, že stavební práce měly probíhat i v zimních měsících, kdy potrubí musí splňovat

46


podmínky pokládky za nízkých teplot. Rozsah průměrů sahal od DN 200 až k DN 500. Většinu trasy tvořilo potrubí PP Master DN 300 a DN 400, bylo položeno i 100 m kanalizace Pragma 630 mm. Pokládka byla díky nízké hmotnosti trub snadná a velmi rychlá. K naprosté spokojenosti investora ji provedla firma FIRESTA-Fišer, Brno, v termínu 08/2008– 10/2009. Starosta Březolup uvádí, že z jeho pohledu i z pohledu provozovatele, Moravské Vodárenské a.s., je nová kanalizační síť po více než roce provozu naprosto bez závad.

Nezničitelné polypropylenové trubky PP Master se vyrábí v kruhové tuhosti SN 10 a SN 12 (v Březolupech byla použita starší varianta SN 8). Pipelife dal trubkám PP Master do vínku vysokou tvrdost povrchu a také zcela ojedinělou stabilizaci povrchové vrstvy proti účinkům UV paprsků. Vnitřní trubní stěna je světlá, aby při kamerové zkoušce vynikly všechny chyby pokládky –

a také aby bylo možné přečíst dosud málo běžný vnitřní popis trubek, který dává investorovi záruku, že během stavby nedošlo k záměně trub za výrobky nízké kvality. Integrované hrdlo je vybaveno osvědčeným jazýčkovým těsněním, v kombinaci se zcela unikátním typem podpůrného kroužku. Systém PP MASTER přináší vysokou příčnou i podélnou tuhost. Je předurčen pro těžké nebo velmi nepříznivé podmínky pokládky i provozu, pro místa s vysokými nároky na bezpečnost kanalizačního řadu a podobně. Díky extrémní odolnosti vůči abrazi, nadstandardní dlouhodobě zkoušené těsnosti a vysoké odolnosti proti poškozeni je PP MASTER v provozu výrazně lepši než trouby z jiných materiálů, především dříve používaného betonu či kameniny.

Pipelife Czech, s.r.o. Kučovaniny 1778, 765 02 Otrokovice Tel.: 577 111 211, fax: 577 111 227 e-mail: [email protected] www.pipelife.cz

navrhování staveb

text: Pavel Rubáš


Ke zvukové pohltivosti zařízení pro snižování hluku silničního provozu Ing. Pavel Rubáš, Ph.D. Autor článku absolvoval obor pozemní stavby s modulem stavební fyzika na Stavební fakultě ČVUT. V současné době působí v Technickém a zkušebním ústavu stavebním Praha s.p. ve funkci ředitele pobočky Teplice. Profesně se zabývá odbornými a znaleckými posudky v oboru stavební fyziky (světlená technika, stavební akustika, radioaktivita) a systémy managementu kvality, životního prostředí, bezpečnosti práce, sociální odpovědnosti. E-mail: [email protected]

Příspěvek podrobněji seznamuje odbornou veřejnost s problematikou absorpce zvuku a se souvislostmi v rámci hodnocení zařízení pro snížení hluku silničního provozu. Harmonizovaná norma ČSN EN 14388 – Zařízení pro snížení hluku silničního provozu – zahrnuje všechny výrobky používané k snížení hluku silničního provozu, vyrobené z jakýchkoliv materiálů, přičemž stanovuje funkční požadavky a metody pro hodnocení zařízení pro snížení hluku silničního provozu. Norma zahrnuje akustické a neakustické vlastnosti, definuje akustické vlastnosti, jako jsou zvuková neprůzvučnost a zvuková pohltivost, které souvisejí s primární funkcí zařízení – snižovat hluk silničního provozu. Zvuková pohltivost je vlastností často ne zcela pochopenou, a tak se ve výběrových řízeních objevují požadavky na nesmyslně vysoké hodnoty jednočíselné veličiny zvukové pohltivosti těchto zařízení, nebo je pro železniční aplikace využíváno normalizované spektrum silničního hluku.

Činitel pohltivosti a pohlcování zvuku Jedním z nejdůležitějších aspektů při potlačování hluku v praxi je problém zvukové pohltivosti konstrukcí a předmětů. Dopadne-li zvuková vlna na plochu, její energie se zčásti pohltí. Schopnost plochy pohlcovat zvukovou energii se obecně vyjadřuje pomocí činitele pohltivosti a. Tento činitel je definován jako poměr energie pohlcené plochou k energii na plochu dopadající, prakticky může nabýt kterékoliv číselné hodnoty ležící v intervalu [0; 1]. Při měření v dozvukové místnosti může činitel zvukové pohltivosti nabývat i hodnot větších než 1, což je způsobeno tzv. okrajovým efektem. Nízké hodnoty činitele pohltivosti jsou charakteristické pro vysoce odrazivé plochy (např. mramorové dlaždice). Dopadající zvukové vlny způsobí, že zrna a jiné částice, ze kterých se konstrukce elementárně skládá, začnou vibrovat. Vibrace působí tření a okamžitou přeměnu akustické energie na tepelnou, přičemž

v tomto případě jde o změny teploty, které nejsou pozorovatelné lidskými smysly. Přeměna akustické energie se uskutečňuje třením molekul vzduchu o materiál konstrukce. Pro přeměnu dostatečného množství energie musí být plocha, na níž nastává tření, dostatečně velká. Z tohoto důvodu se k pohlcování zvuku nejlépe hodí látky porézní nebo s mezerovitou strukturou. Zvuk se šíří jemnými póry, jejichž celková plocha je vzhledem k jejich objemu značně velká, resp. zvuk je dobře pohlcován vzniklými mezerami. Všeobecně je velký problém s pohlcováním zvuku na nízkých kmitočtech s dlouhou vlnovou délkou, v tomto případě se uplatní větší tloušťka pohltivého materiálu, protože s rostoucí tloušťkou pohltivé vrstvy konstrukce dochází obecně ke zlepšení činitele zvukové pohltivosti, jelikož se první maximum posouvá do nižších kmitočtů. Absorpce zvuku je efektivnější, protože pohltivý materiál je umístěn v místech, kde je vysoká akustická rychlost – rychlost částic. Využívají se i další fyzikální principy, např. kmitající desky a membrány nebo dutinové rezonátory. Činitel pohltivosti je kmitočtově závislou veličinou, jako příklad lze uvést povrchy obsahující rezonanční dutiny, které se vyznačují kmitočtovou oblastí s velkou pohltivostí, obklopenou oboustranně oblastmi s malou pohltivostí. K popisu pohltivosti musíme znát křivku závislosti a na kmitočtu. Problematika je však podstatně složitější, zvuk se od reálných konstrukcí mnohonásobně odráží, zvukové vlny dopadají na různé plochy pod různými úhly dopadu. Pro vyjádření reálného a prakticky uplatnitelného ukazatele se měří statistická střední hodnota činitele pohltivosti as v třetinooktávových pásmech od 100 do 5000 Hz. Ve velkém prostoru (> 150 m3) s aktivním zdrojem hluku je počet zvukových vln dopadajících na konkrétní plochu tak velký, že v každém bodě plochy je stejná pravděpodobnost dopadu vlny pod kterýmkoliv úhlem. Zvukové pole v takovém prostoru nazýváme difuzním. Deklarované činitele pohltivosti protihlukových stěn se při počáteční zkoušce typu měří v dozvukové komoře, kde je stupeň difuze mnohem vyšší než v běžných místnostech.

Zvuková pohltivost Zvuková pohltivost je vlastností konstrukce (nikoliv samotného materiálu) pohlcovat část akustického výkonu dopadající zvukové vlny. Zvuková pohltivost A (m2) v kmitočtovém pásmu je jako veličina absolutním ukazatelem této vlastnosti. Používá se pro ni také výstižný název ekvivalentní pohltivá plocha v kmitočtovém pásmu (1): kde as střední činitel pohltivosti (-) v kmitočtovém pásmu; S – plošný obsah (m2) volného povrchu konstrukce.

Měření činitele pohltivosti v dozvukové komoře Činitel pohltivosti měřené konstrukce se určuje z rozdílu měřených dob dozvuku prázdné komory a komory s instalovaným vzorkem. stavebnictví 11–12/11

47

Doba dozvuku je časový úsek, v němž intenzita zvuku v komoře klesne po náhlém ukončení činnosti zdroje zvuku na miliontinu původní hodnoty, resp. v němž hladina akustického tlaku klesne po náhlém ukončení činnosti o 60 dB. Dozvuková komora je obvykle konstruována tak, že stěny nejsou souběžné a paralelní, ale jsou hladké a odrazivé. Objem komory musí mít přes 150 m3, aby se difuzní zvukové pole vytvořilo také na nízkých kmitočtech. Měření se provádí podle ČSN EN ISO 354 při všesměrovém dopadu zvukových vln na zkoušený vzorek (zařízení). Z rozdílu naměřených hodnot se stanovuje ekvivalentní pohltivá plocha vzorku a střední činitel zvukové pohltivosti as. Měření protihlukových stěn probíhá v rozsahu kmitočtových pásem 1/3 okt. od 100 do 5000 Hz. Výsledkem zkoušky jsou hodnoty činitele zvukové pohltivosti as v třetinooktávových pásmech v rozsahu od 100 do 5000 Hz. Průměrná doba dozvuku v dozvukové místnosti se zjišťuje měřením s namontovaným zkušebním vzorkem a bez vzorku. Ekvivalentní pohltivá plocha A1 (v m2) prázdné dozvukové místnosti se vypočítá pomocí vzorce (2):

kde V je objem (v m3) prázdné dozvukové místnosti; c■ rychlost šíření zvuku ve vzduchu (v m.s -1); T1 doba dozvuku v prázdné dozvukové místnosti (v sekundách); m1 součinitel útlumu ve vzduchu (v m-1), vypočítaný podle ISO 9613-1 s ohledem na klimatické podmínky, které panovaly v prázdné dozvukové místnosti během měření. Obdobně se stanoví ekvivalentní pohltivá plocha A 2 (v m2) dozvukové místnosti obsahující zkušební vzorek. Vypočítá se pomocí vzorce (3):

kde V a c mají stejný význam jako v předchozím odstavci; T2 doba dozvuku v dozvukové místnosti po vložení zkušebního vzorku (v sekundách); m2 součinitel útlumu ve vzduchu (v m-1), vypočítaný podle ISO 9613-1 s ohledem na klimatické podmínky, které panovaly v dozvukové místnosti s vloženým vzorkem. Ekvivalentní pohltivá plocha A (v m2) se vypočítá pomocí vzorce (4):

Hodnocení zvukové pohltivosti protihlukových stěn pro snižování hluku z dopravy Hlavním výsledkem, který se objektivně vztahuje k měřené konstrukci – zařízení pro snížení hluku silničního provozu, je jednočíselná veličina zvukové pohltivosti zařízení DLa v dB, zaokrouhlená na celé číslo. Jednočíselná veličina pro hodnocení zvukové pohltivosti DLα v dB je dána vztahem (6):

kde aSi jsou střední činitele zvukové pohltivosti v třetinooktávovém pásmu v rozsahu od 100 Hz do 5 kHz určené měřením podle ČSN EN ISO 354; Li normalizované spektrum hluku silničního provozu (dB). Normalizované spektrum hluku silničního provozu se používá k výpočtu jednočíselných veličin zvukové pohltivosti a vzduchové neprůzvučnosti zařízení snižujících hluk silničního provozu v blízkosti pozemních komunikací; toto spektrum je definováno hladinami akustického tlaku z „typické silniční dopravy“ váženou funkcí filtru zvukoměru A (lidské ucho) v třetinooktávových pásmech kmitočtového rozsahu 100 Hz až 5 kHz. Největší váhu mají kmitočty okolo 1000 Hz, kde je lidský sluch nejcitlivější. V současné době se připravuje prEN 16272-3-1. Railway applications – Track – Noise barriers and related devices acting on airborne sound propagation – Test method for determining the acoustic performance Part 3-1: Normalized railway noise spectrum and single number ratings for diffuse field applications. Norma obdobným způsobem definuje normalizované spektrum hluku železničního provozu, jelikož jde o spektra odlišná a při porovnání vážených hodnot konkrétních zařízení pro silnice a železnice může dojít ke zdánlivému paradoxu, že zařízení A, které je lepší než zařízení B při vážení normalizovaným spektrem silničního hluku, bude horší za použití normalizovaného spektra železničního hluku. Je-li třeba kromě stanovení hodnoty DLα zvukovou pohltivost kategorizovat, použijí se kategorie uvedené v tabulce z ČSN EN 1793-1. Kategorie A0 A1 A2 A3 A4

DLα (dB) neurčeno <4 4 až 7 8 až 11 > 11

kde c1 je rychlost šíření zvuku ve vzduchu při teplotě t1; c2 rychlost šíření zvuku ve vzduchu při teplotě t2; A1, V, T1, m1, A 2, T2 a m2 mají stejný význam jako v předchozích odstavcích.

▲ Tab. 1. Kategorizace podle ČSN EN 1793-1

Činitel zvukové pohltivosti vzorku α se vypočítá pomocí vzorce (5):

Norma ČSN EN 1793-1 uvádí, že v některých případech, u vysoce pohltivých zařízení, může poměr součtových členů ve výrazu (6) pro DLα překročit hodnotu 1, což je pro výpočet DLα nepřípustné, protože nelze vyčíslit dekadický logaritmus hodnoty menší nebo rovné nule. Proto je maximální hodnota tohoto poměru omezena na 0,99. Problémem je samotné chápání významu pojmu poměr; pokud za poměr považujeme celý zlomek, tak maximální hodnota DLα

kde AT je ekvivalentní pohltivá plocha A (v m2); S plocha pokrytá zkušebním vzorkem (v m2).

48


Virtuální realita pohltivých zařízení

Střední hodnota činitele Střední hodnota činitelepohltivosti pohltivosti,a�ss ¾ ®

1,2

1,0

0,8

0,6

0,4

0,2

0,0 100

160

250

400

630

Zařízení č.1 (13 dB)

▲G raf 1. Závislost jednočíselné veličiny zvukové pohltivosti zařízení na činiteli pohltivosti

dosáhne 20 dB při dosazení omezení 0,99. Autor článku se však v zahraničních protokolech setkal s konzervativním přístupem, kdy byl za poměr považován pouze samotný čitatel, jelikož jmenovatel je konstantou. Bylo použito omezení 0,99 pouze v čitateli a DLα mohl mít hodnotu maximálně 13 dB. Možná jde o logické vyčíslení zejména s ohledem na tab. 1. V dalším textu je za poměr považován celý zlomek. Výsledná jednočíselná hodnota DLα je exponenciálně závislá, proto dochází při hodnotách čitatele blízkých jmenovateli k výraznému nárůstu DLα, který však již vůbec nesouvisí s růstem zvukové pohltivosti výrobku. Lze konstatovat, že výrobek s DLα = 13 dB má zvukovou pohltivost identickou s výrobkem, který dosáhl výsledku DLα = 19 dB, viz graf 2. U výrobků se zjištěným DLα ≥ 11 dB, resp. zařazených do kategorie A4, je vzájemné porovnání jednočíselných hodnot neobjektivní. Rozdíl několika decibelů v deklaraci zvukové pohltivosti může pozitivně působit na zákazníka, avšak z fyzikálního pohledu je absurdní. Přesto se můžeme setkat s požadavkem na akustické vlastnosti zařízení DLα > 16 dB; tím jsou neoprávněně diskriminovány všechny konkurenční výrobky kategorie A4. Porovnání vysoce pohltivých zařízení s rozdílným DLα lze nejlépe demonstrovat na konkrétním případu. Střední hodnoty činitele pohltivosti byly záměrně změněny, aby nedošlo ke konfrontaci dvou reálných zařízení, viz graf 2 a zařízení označená č. 1 a č. 2. Dvě vysoce pohltivá zařízení se v průběhu střední hodnoty činitele pohltivosti liší o necelá 4 % na všech kmitočtových pásmech, což odpovídá rozdílu as do 0,05 na všech kmitočtových pásmech, ale jednočíselná hodnota DLα je rozdílná o astronomických 6 dB. Pokud by se podobná situace hypoteticky projevovala u obyčejného zařízení v kategorii A2, došlo by za stejných podmínek při nepatrné změně as k posunu o těžko uvěřitelné dvě kategorie až na A4, avšak popsané problémy s vyčíslováním vzorce (6) se projevují pouze u vysoce pohltivých zařízení, viz graf 1 s limitou k 0,99. Vezmeme-li v úvahu opakovatelnost a reprodukovatelnost laboratorních měření zvukové pohltivosti u laboratorních měření podle ČSN EN ISO 354, tak uvedený rozdíl 4 % je pod hranicí reprodukovatelnosti a často i opakovatelnosti zkušebního postupu. Autor článku proto plánuje rozsáhlé mezilaboratorní porovnání vysoce pohltivého zařízení ve skupině laboratoří sdružených ve skupině ECI–ICE (www.eciice.org), aby otevřeně poukázal na rozdílné výsledky vážené hodnoty DLa, které mohou být neúmyslně uváděny akreditovanými laboratořemi v Evropě u vysoce pohltivých zařízení a následně výrobci neoprávněně označovány, možná i zneužívány, jako konkurenční výhoda.

1000

1600 2500 4000 Kmitočet, f, Hz � ®

Zařízení č. 2 (19 dB)

Rozdíl

▲ Graf 2. Závislost jednočíselné veličiny zvukové pohltivosti zařízení na činiteli pohltivosti

Závěr Zvuková pohltivost zařízení pro snižování hluku silničního, resp. železničního provozu je nepochybně cennou vlastností těchto konstrukcí. Avšak u vážené hodnoty DLa musíme zejména u vysoce pohltivých zařízení v kategorii A4 brát opatrně, neboť publikované, resp. deklarované jednočíselné hodnoty výrobců se mohou značně lišit, ačkoliv z fyzikální podstaty nemají odlišnou přidanou hodnotu. Laicky řečeno není v hodnotách >11 dB (kategorii A4) žádný podstatný rozdíl v dosažené hodnotě pohltivosti. Proto také předmětná norma ČSN EN 1793-1, Zařízení pro snížení hluku silničního provozu – Zkušební metody stanovení akustických vlastností – Část 1: Určení zvukové pohltivosti laboratorní metodou, již neuvádí horní hranici kategorie A4, případně by se pak musela zavést kategorie další (A5, A6 apod.). Proto jsou veškeré hodnoty deklarované v rozmezí 12–20 dB umožněny pouze prostorem v normě pro způsob výpočtu hodnot potřebných ke stanovení konečné hodnoty DLa , viz graf 1. Při porovnání deklarovaných údajů nezapomínejme na vlastní nadhled a na konzultace s odborníky v oboru stavební akustiky. ■ [1] Beranek, L.: Noise Reduction, New York: McGraw-Hill Book Company, Inc., 1960 [2] Čechura, J.: Stavební fyzika – akustika stavebních konstrukcí, Praha: Vydavatelství ČVUT, 1999 [3] Jaksch, I.: Základy akustiky a hlukové diagnostiky, Liberec: Vydavatelství TUL, 2010

english synopsis Sound Absorption of Equipment for Traffic Noise Reduction

The sound absorption of the equipment for road and railway traffic noise reduction is undoubtedly a valuable characteristic of structures. But we must be very careful about the weighted value DL particularly in highly absorptive equipment of class A4 because the published or declared single-digit values given by manufacturers may differ to a large extent although from the physical point of view their added value is not different.

klíčová slova: zvuková pohltivost, zařízení pro snižování hluku, silniční provoz, železniční provoz

keywords: sound absorption, noise reduction equipment, road traffic, railway traffic


49

obnova staveb

text: Michael Balík


▲ Celkový pohled na areál hospodářských budov kláštera. Vlevo je západní věžní rizalit při bývalé konírně, v popředí sýpka (dnes restaurace) a související prostory, v pozadí velehradská bazilika.

Snižování vlhkosti zdiva v příkladech, část IV. – volba nejvhodnějších metod ■

Ing. Michael Balík, CSc. Vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze. Je majitelem ateliéru pro návrhy sanace zdiva, ochrany fasád a všech souvisejících vlivů, autor jedenácti odborných publikací v daném oboru. Předseda odborné společnosti pro odvlhčování staveb ČSSI. Je expertem Českého egyptologického ústavu FF UK. E-mail: [email protected]

Součástí historických areálů nejsou pouze budovy hlavní – původně obytné, ale také často rozsáhlé objekty hospodářské. Jejich prostorové možnosti bývají pro majitele zajímavé a stávají se důvodem pro celkovou obnovu. V místech původně určených pro běžné sklepy, k ustájení zvířat, konírny, chlévy, ale i sýpky apod. jsou nově plánovány budoucí provozy, které vyžadují velmi kvalitní vnitřní prostředí. Tyto, z technického hlediska, nepříliš vhodné a rozumné záměry využití stávajících prostor nelze často zvrátit a je třeba volit relativně velmi nákladné způsoby odvlhčení konstrukcí. Zvolené sanační kombina50


ce nebývají vesměs kladně přijímány zástupci památkové péče a podmínky formulované v závazných rozhodnutích navržené úpravy prakticky vylučují. Projektant-specialista se tak při řešení daného zadání pohybuje v jakémsi kruhu. Při návrzích rekonstrukcí původních zámeckých nebo klášterních areálů využívají architekti prostor hospodářských budov pro účely např. galerií, muzeí, koncertních a jiných společenských místností, a často také restaurací a vináren. Zdivo těchto budov bývá dlouhodobě poškozováno nejenom vlhkostí, ale zejména vysokou salinitou živočišného původu. Rozhodování projektanta jsou v těchto případech ovlivňována skutečnostmi zjištěnými na základě stavebního průzkumu. Většinou je třeba se zbavit všech kontaminovaných omítek, často i degradovaného zdiva, včetně podlahových vrstev atd. Části těchto konstrukcí jsou však často zdobeny výtvarnými a architektonickými prvky (např. niky s lunetami, kamennými napáječkami, ostěními oken a dveří atd.) a jsou chráněny z hlediska památkové péče. Úkolem projektanta-specialisty je tedy navrhnout takové úpravy, které vytvoří vhodné vnitřní prostředí a také přiměřený vzhled povrchů určených pro nové využití. Do zdiva a souvisejících konstrukcí však není možno z hlediska jejich památkové ochrany jakkoliv vstupovat – jsou tedy vyloučeny destruktivní, avšak i částečně destruktivní úpravy. Dohoda o účinné metodě odvlhčení nebývá tedy často možná. Projektant bezvýsledně dokazuje, že např. provedení chemických clon v podzákladí nebo v oblasti mezi základy a zdivem neznamená žádnou zásadní destrukční úpravu, nebo že aplikace omítek, které jsou vnitřně hydrofobizované, nemůže vyvolat další problémy. S těmito argumenty předložené návrhy často posuzují

Proces rozhodování o volbě sanační metody na konkrétním příkladu Areál hospodářských stavení kláštera ve Velehradě Čtvrtý příklad v rámci seriálu představuje návrh a realizaci dodatečné izolace areálu hospodářských stavení kláštera ve Velehradě. Předmětem projektu byla náhrada anebo doplnění nefunkční a neexistující původní izolace. Objekty tvoří tvar písmene L. Při průjezdu jsou situovány bývalé sýpky a na straně severní bývalé konírny s rizalitem věže. Zdivo objektů je vesměs kamenné, částečně cihelné v části nadzemní. Budovy se nacházejí v mírném terénním zářezu – kritická je strana severní u koníren. Část sýpek je podsklepena. Architektonický návrh předpokládá zcela nové využití a řadu nových konstrukčních prvků v rámci dispozice obou budov. Objekty jsou památkově chráněny a nelze zasahovat jakýmkoliv způsobem do zdiva (stanovisko zástupců památkové péče). Příčiny poruch zdiva Příčinami, které způsobují poruchy z hlediska vlhkosti, jsou: ■ voda, která vzlíná do zdiva z podzákladí; ■ v oda, která se kumuluje v terénu a do zdiva proniká druhotně (v oblastech obvodového zdiva pod terénem – tj. zejména v oblasti severní fasády konírny); ■ dalším významným důvodem pro vznik poruch je vysoká salinita. zástupci památkové péče. Hlavními důvody neporozumění a dlouhých diskuzí mezi projektanty a zástupci památkové péče jsou zejména: ■ Nedostatek přehledu o možných sanačních opatřeních, z hlediska jejich provádění a vlivu na památkově chráněné konstrukce a na jejich detaily. ■ Jistá paušalizace vlastností úprav, bez posouzení daného příkladu a problému na konkrétní stavbě. Často se tak lze setkat s tvrzením, že např.: sanační omítky jsou nevhodné, protože uzavírají vlhkost ve zdivu a posouvají její úroveň do vyšších oblastí…, nebo že vnější vzduchové kanály způsobují destrukci základového a nadzákladového zdiva…, anebo také že životnost chemických clon je velmi krátkodobá…, atd. Tato tvrzení jsou ovlivňována semináři a školeními, kde odborníci, často v dobré víře, poukazují na negace některých sanačních opatření, ale nezdůrazňují potřebu hodnotit přiměřenost nebo nepřiměřenost sanačních zásahů individuálně ke každé stavbě. Žádná sanační metoda není jediná možná, není receptem, ale také není jednoznačně nevhodná pro všechny objekty. Zástupci památkové péče mnohdy čerpají pouze z teoretických podkladů, bez znalostí skutečného provádění různých opatření přímo na stavbách. Totéž v jiné modifikaci platí i pro autory sanačních opatření, kteří ne vždy mají přirozenou pokoru ke kulturnímu dědictví našich předků. V obou případech je to otázka všeobecného vzdělání.

Původní izolace nejsou dnes již funkční a umožňují pronikání vlhkosti do zdiva. Rozbory vzorků (3 kusy ve výšce 0,9 m – 2x sýpka, 1x konírna) byly zprůměrovány tak, aby byly směrodatné a charakteristické pro celé objekty. Obsahy vodorozpustných solí ve zdivu byly vysoké, a to převážně síranů – nejmenší hodnota 4,6 % hm., maximálně 8,3 % hm., tj. průměrně 6,4 % hm. ▼ Výdech v drenážním výkopu v rámci obvodového zdiva objektu konírny. Návrh snížení vlhkosti zdiva úpravami, které podpoří difuzi vlhkosti ze zdiva – metodami vzduchovými. Související úpravou je i drenážní systém podél obvodu budov.

▼ Interiér bývalé konírny s patrnými poruchami z hlediska vlhkosti, které zasahují až do patek kleneb


51

■ ▲ Detail z průzkumů vlhkosti nosných zdí a grafické vyhodnocení úseků zdiva poškozovaných vysokou a velmi vysokou vlhkostí ▼ Variantní možnosti řešení dodatečné izolace obvodového zdiva objektu sýpky

•••• • • •• • •••• • ••• • • • ••• •• • • • •• • • • • • •• • • • • • • • •• • •• • •• • • •• • • ••• • •• •• • • • •• • •• • •• • ••• • • •• • •

a) nerealizováno 52


• ••• • • • • • • •••• • • •• • •••• • ••• • • • ••• •• • • • •• • • • • • •• • • • • b) realizováno

▲ Schematický návrh metod – způsobů snížení vlhkosti vzhledem k budoucímu využití budov

nerealizováno • • • • •c)• •••• • • •• • •••• • ••• • • • ••• •• • • • •• • • • • • •• • •d)• realizováno • • • • •• • •• • •• • • •• • • ••• • •• •• • • • •• • •• • •• • ••• • • •• • •• stavebnictví 11–12/11

53

Obsahy dusičnanů byly vysoké zejména v konírně, a to 3,7 % hm., obsahy chloridů byly v celém rozsahu nízké. Dusičnany byly vneseny do zdí předchozím užíváním – stáje, eventuálně hnojiva, sírany měly původ ve zdicím materiálu, pravděpodobně skladováním chemických hnojiv. Technologie sanačních úprav Na základě zkušeností s objekty situovanými v podobných podmínkách a na základě znalosti a účinnosti té které sanační úpravy, a zejména s ohledem na potřebu nezhoršovat stav zdiva další kumulací vody byla navržena a realizována kombinace sanačních úprav, která vychází z následujících variantních návrhů: ■ metoda mírné elektroosmózy na určených oblastech obvodového zdiva; ■ aplikace vnitřně hydrofobizovaných omítek na vybraných plochách; ■ provedení dutinových podlah v celém rozsahu obou objektů; ■ vytvoření drenážního systému při severní stěně konírny s dílčím odvětráváním zdiva. Tato zvolená kombinace je jistým kompromisem. Původně navržená nepřijatá úprava s aplikací chemických clon byla předmětem diskuzí a kritiky. Varianta 1. Systém plošných dutin pod podlahami, drenážní rýha podél budovy a horizontální chemická clona v nosných zdech (viz řez A-A´ a B-B´) – nerealizovaná ■ úpravy vycházejí přímo z poznaných příčin poruch a vytvářejí proti Tyto dalšímu vnikání vody účinnou bariéru. Zjednodušeně se dá říci, že pokud by byla tato opatření realizována, nahradila by izolace původní, pokud existovaly. Sanační řešení je tvořeno několika stavebními etapami a jeho účinnost je zaručena až po realizaci celého systému. Jedná se o: ■ provedení dutiny ve skladbě podlah, která je pasivně zprovozněna vdechovými a výdechovými otvory; ■ výdechové otvory jsou propojeny s dílčí plošnou dutinou vytvořenou při líci zdiva pod úrovní terénu zvenku – ta je samostatně odvětrávána; ■ pomocný výkop pro vnější dutinu je odvodněn vloženou drenáží se spádem do terénu a kanalizace; ■ v lastní izolace zdiva je řešena utěsňující a hydrofobizovanou vrstvou, která vznikne naplněním infúzních vrtů zvolenou chemickou směsí – tzv. chemickou clonou. Varianta nebyla realizována kvůli jejím částečně destruktivním způsobům provádění. Projektant se však domnívá, že hlavním důvodem pro nepřijetí této varianty byla nedůvěra k její účinnosti a zejména životnosti. V daném případě bylo možno nahradit toto řešení jiným, z hlediska podmínek památkové péče, šetrnějším. Varianta 2. Suterén plošných dutin pod podlahami, vnější plošná dutina, drenáž a elektroosmóza – realizovaná Izolace mírné elektroosmózy je řešením, které nijakým způsobem nepoškodí historické – památkově chráněné konstrukce. Nevýhoda této metody je v přípravných pracích pro uložení kladných – pásových elektrod. Potřeba odbourat pás omítek (ve výšce cca 250 mm) je často pro zástupce památkové péče problémem z hlediska ochrany případně zachovalých historických omítek. Výhodou metody mírné elektroosmózy je nejen vytvoření účinné bariéry proti dalšímu vzlínání, ale také „odsunu“ vody ve zdivu nahromaděné. Zvolené sanační opatření však nemůže zabránit volné vodě, která by mohla do zdiva vnikat. Celkové posouzení možných sanačních opatření Investor zvolil variantu sanačních úprav, která je z hlediska památkové ochrany vůči zdivu šetrnější a jednodušší z hlediska souvisejících stavebních prací. Utěsnění zdiva ve variantě, která kalkuluje s aplikací chemické

54


▲ Relativně komplikované odvodnění nepravidelného obvodového zdiva objektu konírny pomocí dutin a uplatněním drenáže – realizováno ▼ Návrh kombinace dvou systémů řešení dodatečného snížení vlhkosti zdiva objektu sýpky – vzduchových úprav pod podlahami a mírné elektroosmózy, která je instalována na nosných zdech a kotvená v podzákladí – realizováno

▲ Objekt bývalé sýpky (dnes restaurace) po obnově

clony, by bylo z tohoto hlediska logickou náhradou horizontálních izolací. Zvolená kombinace odvlhčovacích opatření je řešením kompromisním, avšak jednoznačně účinným. ■

english synopsis Examples of Reduction of Masonry Moisture, Part IV – Selection of the Most Appropriate Methods The fourth example in the series presents the design and implementation of additional insulation of the farm buildings in Velehrad Monastery. In the parts where there used to be regular cellars, barns, horse stables, cow sheds, and also granary, etc., new facilities were added which require top quality interior environment conditions. The assignment for the project was to replace and/or complement the non-functioning and non-existing original insulation.

klíčová slova: ▲▼ Prostory bývalé konírny (dnes galerie) po obnově

památkově chráněná stavba, chemická clona, mírná elektroosmóza

keywords: listed building, chemical curtain, mild electric osmosis

odborné posouzení článku: doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D., Fakulta stavební, VŠB–TU Ostrava


55

navrhování staveb

text a grafické podklady: Vít Křivý, Petr Brož, Luboš Němec, Marie Studničková

K možnostem použití digitální mapy sněhových oblastí České republiky Ing. Vít Křivý, Ph.D. Od roku 2005 působí jako odborný asistent na katedře konstrukcí Fakulty stavební VŠB-TU Ostrava, kde se věnuje oborům ocelové konstrukce, dřevěné konstrukce, zatížení stavebních konstrukcí a teorie spolehlivosti konstrukcí. Od roku 2007 je současně zaměstnán jako vědecko-výzkumný pracovník Institutu ocelových konstrukcí s.r.o., kde se zabývá hodnocením spolehlivosti a prováděním preventivních a podrobných prohlídek ocelových konstrukcí. E-mail: [email protected] Spoluautoři: doc. Ing. Petr Brož, DrSc. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta aplikovaných věd E-mail: [email protected] RNDr. Luboš Němec ČHMÚ – pobočka Praha E-mail: [email protected] Ing. Marie Studničková, CSc. Kloknerův ústav ČVUT v Praze E-mail: [email protected]

■

Novou digitální mapu zatížení sněhem na zemi, uvedenou na www.snehovamapa.cz, lze použít pro stanovení charakteristických hodnot zatížení sněhem. Podmínky použití digitální mapy jsou uvedeny v předkládaném článku. Digitální mapa zatížení sněhem na zemi je výstupem řešení projektu GA ČR 103/08/0589 Pravděpodobnostní aplikace geostatistických metod zpracování charakteristik sněhové pokrývky pro zajištění spolehlivých nosných konstrukcí, řešeného v letech 2008–2010 ve spolupráci Fakulty stavební VŠB-TU Ostrava a ČHMÚ. Autoři mapy publikovali potřebné informace o předpokladech zpracování mapy a o meteorologických údajích v různých časopisech a sbornících [1, 2 a 3] a zevrubná informace je přímo uvedena na úvodní webové stránce mapy pod tlačítkem O aplikaci.

Koncepce mapy je volena tak, aby byla uživatelsky příjemná. Sněhové charakteristiky pro danou lokalitu lze obdržet buď poklepem na virtuální mapu, nebo přímým zadáním souřadnic GPS. Digitální mapa je použitelná nejen pro tradiční analýzu konstrukcí metodou dílčích součinitelů, ale také pro přímé pravděpodobnostní posudky konstrukcí. Rozdílné hodnoty mezi digitální a tištěnou mapou Při porovnání charakteristických hodnot zatížení sněhem na zemi sk odečtených z mapy sněhových oblastí na území ČR [5] s hodnotami poskytnutými novou digitální mapou lze u mnoha lokalit pozorovat významné rozdíly. Pro většinu území České republiky udává digitální mapa nižší hodnoty sk ve srovnání s mapou tištěnou. Příčiny vedoucí k časté odlišnosti mezi mapami jsou následující. ■ Nová digitální mapa nepracuje s osmi diskrétními sněhovými oblastmi jako mapa tištěná. Půdorysná síť o základním rozměru 100 x 100 m pokrývá území České republiky tak hustě, že lze téměř hovořit o spojitém rozdělení sledované veličiny. Největší rozdíly tak jsou u lokalit ležících těsně za hranicí sněhových oblastí, definovaných v tištěné mapě, kde dochází ke skokovému nárůstu při stanovení zatížení sněhem. ■ Je třeba si uvědomit, že například třetí sněhová oblast podle [5] pokrývá rozsah hodnot sk = 1,0 až 1,5 kN/m2. V oblastech, kde se reálná hodnota sk pohybuje těsně nad sk = 1,0 kN/m2, se tak musí podle tištěné mapy uvažovat hodnota sk = 1,5 kN/m2. ■ Rozlišení tištěné mapy nemůže být takové, aby podrobněji vystihlo lokální charakteristiky posuzované oblasti (údolí, osamělé kopce, konvexnost či konkávnost terénu a pod.), které mohou významně ovlivňovat sněhové charakteristiky oblasti. ■ V porovnání s tištěnou mapou uvedenou v [5] byl při sestavování digitální mapy použit sofistikovanější výpočetní model. Při tvorbě tištěné mapy se nepřihlíželo k terénním charakteristikám posuzované lokality (sklon, orientace, konvexnost), jak je tomu v metodě MWLR [3], aplikované při tvorbě digitální mapy. Vhodné klimatologické stanice pro regresní analýzu byly při tvorbě tištěné mapy vybrány pouze na základě kritéria nejmenší horizontální vzdálenosti od posuzovaného bodu. Pro zpracování obou map byla použita téměř totožná data z klimatologických stanic – pro novou digitální mapu to byla data z let 1961 až 2009, pro tištěnou mapu data z let 1961 až 2006. Tištěnou i digitální mapu vydal Český hydrometeorologický ústav.

Použití digitální mapy Koncepce digitální mapy Digitální mapa zatížení sněhem na zemi pokrývá Českou republiku půdorysnou sítí o základním rozměru 100 x 100 m, přičemž pro každý čtverec sítě 100 x 100 m byly metodou MWLR [3] stanoveny příslušné sněhové charakteristiky. Pro výpočet databáze byla použita statistická data Českého hydrometeorologického ústavu o naměřené nebo odvozené vodní hodnotě sněhu z období let 1961–2009.

56


Zatížení sněhem na území České republiky se určuje podle platné normy ČSN EN 1991-1-3 [4], pokud se projektant, objednatel a příslušný stavební úřad nedohodnou jinak. Základním údajem pro výpočet zatížení sněhem na střechách je charakteristická hodnota zatížení sněhem na zemi sk. Tato hodnota se v současnosti obvykle určuje podle Mapy sněhových oblastí na území ČR, která je předmětem Změny Z1 k [4], vydané v roce 2006 [5]. Tištěná mapa je tak základním podkladem pro stanovení sk.

zatížení sněhem na zemi (kN/m2)

Roční maxima zatížení sněhem na zemi Klimatologická stanice Horšovský Týn

Národní příloha k [4] ve svém článku NA.2.7 umožňuje stanovit charakteristickou hodnotu sk také podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu. V článku NA.2.7 se konkrétně uvádí: V místech, kde malá podrobnost mapy sněhových oblastí neposkytuje dostatek údajů o tíze sněhu, případně ze znalosti místních sněhových poměrů vyplývá, že tíha sněhu by mohla být jiná než stanoví mapa, doporučuje se určit zatížení sněhem podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu. Internetová verze sněhové mapy, uvedená na stránkách www.snehovamapa.cz, obsahuje data, jež jsou garantována Českým hydrometeorologickým ústavem. Charakteristické hodnoty zatížení sněhem na zemi sk uvedené v digitální mapě lze tedy použít jako rovnocenné k údajům tištěné mapy [5]. Digitální mapa zatížení sněhem na zemi funguje v roce 2011 v režimu testovací verze, kdy dochází k drobným úpravám v koncepci mapy a k zapracování připomínek odborné veřejnosti. Od počátku roku 2012 bude digitální mapa fungovat jako plná verze, použití digitální mapy pro běžnou projektovou činnost nebude zpoplatněno. Koncept digitální mapy byl na pravidelném zasedání v květnu 2011 představen členům TNK 38. Rovněž byla uskutečněna pracovní schůzka autorů mapy s odborníky z Kloknerova ústavu – prof. Ing. Milanem Holickým, DrSc., Ph.D., doc. Ing. Janou Markovou, Ph.D., Ing. Marií Studničkovou, CSc., a Ing. Miroslavem Sýkorou, Ph.D. Z pracovní schůzky vyplynuly požadavky a některá doporučení na úpravu a omezené použití digitální mapy. Všem těmto požadavkům bylo vyhověno – zásadní úpravy a omezení plynoucí z pracovní schůzky jsou uvedeny v další kapitole a budou rovněž zapracovány do manuálu k použití digitální mapy. Autoři digitální mapy předpokládají, že na podzimním zasedání TNK 38 předloží návrh změny Z4 k [4], ve kterém bude doplněno ustanovení Národní přílohy NA.2.7 o větu: Údaje Českého hydrometeorologického ústavu jsou k dispozici na www.snehovamapa.cz.

▲ Obr. 1. Roční maxima zatížení sněhem na zemi pro klimatologickou stanici Horšovský Týn

statistického souboru. Jako příklad je uvedena klimatologická stanice Horšovský Týn, kde jedna hodnota z roku 1970 výrazně překračuje další naměřené hodnoty a podle [7 a 8] má charakter mimořádného zatížení, viz obr. 1. Ve smyslu normy [4] se jedná o tzv. výjimečné podmínky, konkrétně o výjimečný spad sněhu. Podle národní přílohy normy ČSN EN 1991-1-3 se však pro území České republiky výjimečné zatížení sněhem nepředpokládá. Tato nesrovnalost je částečně vykompenzována minimální charakteristickou hodnotou zatížení sněhem na zemi uvažovanou pro trvalé a dočasné návrhové situace, která je podle tištěné mapy [5] pro I. sněhovou oblast rovna sk = 0,7 kN/m2. Digitální mapa zatížení sněhem na zemi však pro oblasti s malým sněhovým zatížením často udává charakteristickou hodnotu zatížení sněhem sk, která je nižší než sk = 0,7 kN/m2 (pro Horšovský Týn je to hodnota sk = 0,54 kN/m2) a zvyšuje se tak riziko, že při výjimečném spadu sněhu nebude konstrukce, navržená na nízkou hodnotu zatížení sněhem, dostatečně spolehlivá. Z výše uvedených důvodů se proto doporučuje při aplikaci digitální mapy předpokládat minimální charakteristickou hodnotu zatížení sněhem na zemi sk,min = 0,7 kN/m2.

Omezení při používání digitální mapy Minimální charakteristická hodnota zatížení sněhem na zemi sk V souladu s [4 a 6] je charakteristická hodnota zatížení sněhem na zemi sk definována jako 98% kvantil z rozdělení ročních maxim tíhy sněhu, což odpovídá střední době návratu 50 let. Hodnota sk uvedená ve výstupním formuláři digitální mapy je určena v souladu s touto definicí, přičemž 98% kvantil byl určen z předpokladu tříparametrického lognormálního rozdělení ročních maxim tíhy sněhu. Ze statistického zpracování ročních maxim vodních hodnot sněhu získaných pro jednotlivé klimatologické stanice vyplývá, že především u stanic s malým sněhovým zatížením občas nastává situace, kdy jedna hodnota ročního maxima výrazně překračuje další hodnoty ze

Použití digitální mapy pro pravděpodobnostní posuzování konstrukcí Koncepce digitální mapy je volena tak, aby byla použitelná nejen pro tradiční analýzu konstrukcí podle metody dílčích součinitelů, ale také pro přímé pravděpodobnostní posudky [9 a 10]. Kromě charakteristické hodnoty zatížení sněhem na zemi sk poskytuje mapa také statistické charakteristiky rozdělení ročních maxim pro danou lokalitu (střední hodnota, směrodatná odchylka, variační koeficient, šikmost) a křivku trvání zatížení pro danou lokalitu [10].

inzerce

0ROĊ¬KONTROLOVANÏ¬VčTRÉNÓ¬

.AVÝTIVTE¬NÉS¬NA¬VELETR

HU

06!¬0RAHA ,ETĕANY ¬ (ALA¬ ¬3TÉNEK¬ĉ¬

OCHRANA PROTI¬PLÓSNÓM

OMEZENÓ ALERGIÓ

PRACH¬¬HLUK ZģSTÉVAJÓ¬VENKU

ÞSPORA¬ENERGIE NA¬VYTÉPčNÓ

VHODNÏ¬PRO¬¬ s¬¬NOVOSTAVBY¬¬s¬¬REKONSTRUKCE ¬

¬s¬¬DOMY¬¬s¬¬BYTY¬¬s¬¬KANCELÉęE¬¬¬s¬ÝKOLKY¬¬s¬¬HOTELOVÏ¬POKOJE

! ).6%.4¬SRO 3TRAKONICKÉ¬ ¬¬¬¬(ORAäĦOVICE ¬TEL¬¬¬ ¬E MAIL¬INFO INVENTERCZ

WWWINVENTERCZ

$ECENTRÉLNÓ¬SYSTÏM ĚÓZENÏHO¬VčTRÉNÓ S¬REKUPERACÓ


57

Regresní analýza Závislost šikmosti na střední hodnotě

dobnostní analýzu konstrukcí se doporučuje konzultace s odbornými pracovišti, která mají s pravděpodobnostním posuzováním konstrukcí dostatečné zkušenosti. ■ Šikmost a

data ze stanic polynom 1. stupně

střední hodnota μ (kg/m2) ▲ Obr. 2. Zatížení sněhem na zemi – závislost šikmosti na střední hodnotě

Zatímco střední hodnotu rozdělení ročních maxim pro danou lokalitu lze určit poměrně přesně s využitím plošné interpolace a metody MWLR – tzn. že hodnota pro danou lokalitu se stanovuje podle údajů z deseti nejvíce „podobných“ klimatologických stanic [2 a 3], hodnoty směrodatných odchylek a šikmostí mohou být ovlivněny větší statistickou chybou. Nelze je totiž určit plošnou interpolací (data z „podobných“ klimatologických stanic jsou často velmi rozdílná). Musí se proto použít ■ polynomická regrese v závislosti na středních hodnotách všech 825 klimatologických stanic v České republice. Například závislost šikmosti na střední hodnotě je pro všech 825 klimatologických stanic znázorněna na obr. 2. Z obrázku vyplývá, že reálná hodnota šikmosti může „oscilovat“ nad a pod příslušnou regresní křivkou – největší rozdíly nastávají u hodnot šikmostí v oblastech s malým sněhovým zatížením. Při výpočtu charakteristické hodnoty zatížení sněhem na zemi sk, která je definována jako 98% kvantil z rozdělení ročních maxim tíhy sněhu, nehrají tyto rozdíly významnou roli. Při pravděpodobnostní analýze konstrukcí podle ČSN EN 1990 [6] a dokumentů JCSS [9], kdy jsou počítány pravděpodobnosti poruchy v řádu 10 -5, již mohou být výsledky možným rozptylem hodnot směrodatné odchylky a šikmosti významněji ovlivněny. Pro tyto případy se proto doporučuje považovat hodnoty směrodatné odchylky a šikmosti za informativní a vždy se doporučuje konzultace s odbornými pracovišti.

Poděkování Tento příspěvek vznikl za finanční podpory projektu MŠMT v rámci programu LH-Kontakt II, evidenční číslo projektu LH11073. Digitální mapa zatížení sněhem na zemi vznikla za finanční podpory projektu GA ČR 103/08/0589. Použitá Literatura: [1] Křivý, V.: Nová digitální mapa zatížení sněhem na zemi. Konstrukce, 2011, r. 10, č. 1, s. 20–25. ISSN 1213-8762 [2] Křivý, V., Čajka, R.: Design and reliability assessment of roof structural elements using the new digital ground snow load map of the Czech Republic. In Proceedings of 17th International conference Engineering Mechanics 2011. Svratka: Academy of Sciences of the Czech Republic, 2011. ISBN 978-80-87012-33-8 [3] Němec, L., Stříž, M.: Mapa zatížení sněhem. Meteorologické zprávy. 2011, r. 64, č. 5. ISSN 0026-1173 [4] ČSN EN 1991-1-3:2005 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-3: Obecná zatížení – Zatížení sněhem. ČNI, 2005. [5] ČSN EN 1991-1-3:2005/Z1:2006 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-3: Obecná zatížení – Zatížení sněhem (Změna Z1), ČNI, 2006 [6] ČSN EN 1990:2004: Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí. ČNI, 2004 [7] Sanpaolesi, L. et al.: Phase 1 Final Report to the European Commission, Scientific Support Activity in the Field of Structural Stability of Civil Engineering Works: Snow Loads. Department of Structural Engineering, Univ. of Pisa, 1998 [8] Sadovský, Z. et al.: Spracovanie klimatologických údajov na stanovenie zaťažení snehom na Slovensku, In Sborník 22. české a slovenské konference Ocelové konstrukce a mosty. Brno: CERM, 2009. ISBN 978-80-7204-635-5 [9] The JCSS Probabilistic Model Code. JCSS, 2001 [on-line]. Dostupný z www: . ISBN 978-3909386-79-6 [10] Marek, P., Guštar, M., Anagnos, T.: Simulation-Based Reliability Assessment for Structural Engineers. Boca Raton: CCR Press, FL, USA, 1996. ISBN 0-8493-8286-6

Závěr Digitální mapu, uvedenou na stránkách www.snehovamapa.cz, lze v souladu s platnými normami použít pro stanovení charakteristické hodnoty zatížení sněhem na zemi sk. Mapa tak může sloužit jako plnohodnotná alternativa ke stávající tištěné mapě [5]. Hlavní výhodou použití digitální mapy je možnost získání výstižných údajů o zatížení sněhem na zemi v posuzované lokalitě. Při porovnání charakteristických hodnot zatížení sněhem na zemi odečtených z tištěné mapy [5] s hodnotami poskytnutými novou digitální mapou lze u mnoha lokalit pozorovat významné rozdíly. Četnější jsou nižší hodnoty sk stanovené podle digitální mapy. Výsledky srovnání ukazují, že především lokality s vyšším sněhovým zatížením jsou v tištěné mapě často zatříděny do vyšší sněhové oblasti, než by bylo potřeba [3]. Použití digitální mapy tak může přinést významné ekonomické úspory především při návrhu lehkých ocelových či dřevěných střešních konstrukcí. Výhodné uplatnění mapy lze očekávat také při hodnocení existujících konstrukcí navržených podle původní ČSN 73 0035. Při použití digitální mapy se doporučuje omezit charakteristickou hodnotu zatížení sněhem na zemi na hodnotě sk,min ≥ 0,7 kN/m2. Při použití digitální mapy pro pravděpo-

58


english synopsis K možnostem použití digitální mapy sněhových oblastí České republiky

V článku je představena nová digitální mapa zatížení sněhem na zemi, kterou lze používat jako plnohodnotnou, výrazně zpřesněnou alternativu ke stávající tištěné mapě sněhových oblastí uvedené v normě ČSN EN 1991-1-3. Nová digitální mapa poskytuje projektantovi detailní informace o sněhových charakteristikách pro libovolně zvolenou lokalitu v České republice. Databáze digitální mapy byla vytvořena Českým hydrometeorologickým ústavem s využitím nejnovějších poznatků o rozložení zatížení sněhem na zemi na území České republiky.

klíčová slova: zatížení sněhem, digitální mapa, navrhování konstrukcí, normy

keywords: zatížení sněhem, digitální mapa, navrhování konstrukcí, normy

inzerce

Kvalitní betonové konstrukce Klíčovou roli při výběru vhodného materiálu už dnes hraje nejenom kvalita samotných materiálů a služeb, které společnosti nabízejí, ale i způsob zpracování, rychlost realizace a v neposlední řadě finanční náklady, na které má také vliv neustálé zdražování vstupních surovin a energie. Je známo, že betonáž zavlhlých a tuhých betonů patří k nejtěžším pracím na stavbě. Výhodným řešením v oblasti betonových konstrukcí je použití značkových betonů EASYCRETE® – lehce zpracovatelný beton nebo STEELCRETE® – beton s rozptýlenou výztuží od předního výrobce transportbetonu v ČR skupiny Českomoravský beton a.s., která je členem HeidelbergCement Group.

STEELCRETE® – objekt bez trhlin Základem dobré a kvalitní stavby je kompaktní únosný základ objektu, který je možné zajistit v případě použití betonu STEELCRETE®, což je drátkobeton se zaručenými mechanickými vlastnostmi obsahující rovnoměrně rozptýlená ocelová vlákna – výztuž. Je to kompozitní materiál s konstantními vlastnostmi ve všech směrech, jehož mechanické vlastnosti a kvalita jsou zaručeny prováděnými testy. Používá se při zhotovování betonových konstrukcí staveb (např.: základové desky, podzemní podlaží objektu), kde nahrazuje zcela nebo částečně klasickou betonářskou výztuž, zejména pak v oblastech zvýšeného namáhání.

EASYCRETE

– Když potřebu- Vláknobetony jsou stavebním materiálem již dloujete stihnout termín hodobě používaným pro zhotovování betono-

Při výstavbě se nejčastěji pro založení objektu používá základový pás. Na první pohled je to nejjednodušší konstrukce. Stačí pouze vybagrovat správně tvar základu do podloží a následně do něj provést betonáž. Často však dojde k časové prodlevě a do výkopu se sesunou stěny či při betonáži dojde k opakovanému přerušování prací, což má za následek špatné navázání nebo nenavázání jednotlivých částí pásu. Základové pásy nebývají zpravidla vyztuženy, a tak je mohou rovněž přerušit trhliny. Konečným důsledkem bývá nehomogenní konstrukce základů, která vede k nerovnoměrnému sedání objektu, což s sebou nese nepříjemné popraskání nosného i nenosného zdiva, které pak trvá po celou dobu životnosti objektu. Všechna tato negativa, která mohou vzniknout při realizaci základů vašeho rodinného domu díky špatnému technologickému postupu či špatně zvolenému betonu, lze jednoduše eliminovat, když pro kompaktní základovou desku použijete beton EASYCRETE®F nebo SF. Základová pláň se urovná do požadované nivelety, osadí a zafixují se prostupy (voda, el. proud a odpady), položí se podkladní fólie, na ni ocelová výztuž a obední se obvod základové desky. Zhruba tři potřebné autodomíchávače EASYCRETE® jsou bez větší námahy schopni uložit dva pracovníci asi za polovinu pracovní směny. Výhodou tohoto postupu je značná úspora času, efektivita a kvalita.

vých stavebních konstrukcí. Vlákna zlepšují různé mechanické vlastnosti betonu, jako například pevnost betonu v tahu, odolnost proti obrusu, nebo naopak snižují rozvoj trhlin v betonu při procesu jeho tvrdnutí a snižují i šířku trhlin ve ztvrdlém betonu. STEELCRETE® je novým druhem drátkobetonu, jehož mechanické vlastnosti jsou předem testovány dle standardizovaných zkušebních postupů a výrobce (členové skupiny Českomoravský beton) je garantuje jako součást dodávky. STEELCRETE® je homogenním materiálem, a proto se díky jeho použití snižuje riziko nesprávného vyztužení či posunutí výztuže při hutnění. Dále zlepšuje soudržnost betonu v detailech konstrukce (hrany) a odstraňuje tzv. opadávání betonu v okrajových částech. Odstraněním nebo částečnou redukcí klasické betonářské výztuže v konstrukci odpadá či se značně redukuje požadavek na dopravu a skladování výztuže na stavbě a provádění armovacích prací. Dodávkou rozptýlené výztuže „přímo z autodomíchávače“ se zrychlí postup výstavby a navíc toto řešení přispívá k nemalé úspoře nákladů na provedení stavby. STEELCRETE® je drátkobeton, jež splňuje veškeré požadavky na beton dle ČSN EN 206-1 a navíc splňuje požadavky dle podnikové normy vydané Českomoravským betonem a.s. PN ČMB 01-2008, na kterou bylo vydáno stavebně technické osvědčení STO 060-028542.

STEELCRETE® je vyráběn na centrálních betonárnách za nepřetržité kontroly výrobního procesu. Na stavbu je dodáván autodomíchávači a do konstrukce je ukládán přímo, pomocí čerpadel nebo jeřábem a bádiemi. Zhutňování se provádí jako u obyčejného betonu. STEELCRETE® je s výhodou používán také při výstavbě rodinných domů na konstrukce základových desek, kde může zcela nahradit klasickou výztuž. Dále do objektů s vysokým nárokem zatížení na m2. Množství drátku na m3 betonové směsi STEELCRETE® se stanoví podle požadovaného zatížení. V kombinaci s klasickou výztuží je vhodný pro provádění stěn podzemních podlaží budov, např.: sklepy (zde při použití technologie „bílé vany“, kdy přispěje k redukci klasické výztuže a redukuje šířku možných trhlin v konstrukci, čímž se dosáhne vodotěsnosti konstrukce). Je vhodný v kombinaci s klasickou výztuží i pro další stavební konstrukce (stěny, stropy, sloupy), které vyžadují vyšší stupeň vyztužení, a použití pouze betonářské výztuže by vedlo k problémům při betonování průřezu a detailů. STEELCRETE®, jak už bylo výše řečeno, je vhodný mimo jiné pro základové desky bez použití klasické výztuže. Příprava základové desky na betonáž je stejná jako při použití klasické betonové směsi a ocelové výztuže. Minimální doporučená tloušťka nanesené betonové směsi STEELCRETE® je 150 mm. Po uložení STEELCRETE® na základovou desku lze jednoduše hladinu směsi rozvlnit a tím dojde k rozlití povrchu. Perfektní konzistenci a dobrou stabilitu s vysokým nárokem na rozlití dosáhneme kvalitními příměsmi. Použití betonu s rozptýlenou výztuží STEELCRETE® se stále více prosazuje na stavbách, kde je kladen důraz na hospodárnost, rychlost a preciznost. Více informací a kontakty pro dotazy naleznete na produktovém webu skupiny Českomoravský beton www.lite-smesi.cz.


59

29.8.11 15:09

historie ČKAIT

text: Hana Dušková

foto: archiv ČKAIT, redakce

▲ Z debaty dne 3. října 2011. Zleva: prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.; Ing. Bohumil Rusek; Ing. Václav Mach; Ing. Miroslav Kotrbatý; prof. Ing. František Drkal, CSc.; Ing. Svatopluk Zídek.

20. výročí Inženýrské komory (ČKAIT) II. díl: období let 1992–1993 Druhý díl seriálu, mapujícího hlavní události dvacetileté epochy činnosti České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), představí období, které následovalo po vzniku Komory. Popíše tedy zejména roli Ustavujícího výboru ČKAIT, spolupráci s příslušnými fakultami a součinnost s Českým svazem stavebních inženýrů a některými dalšími profesními organizacemi. Obsahem je také prezentace úkolů definovaných prvním shromážděním delegátů ČKAIT konaném v listopadu roku 1992, schválení zkušebního řádu a zahájení zkušebního procesu v roce 1993. V této souvislosti je rovněž zmíněna historie problematiky § 34, o oprávnění k projektové činnosti nebo osvědčení zvláštní způsobilosti k výkonu činností ve výstavbě, v rámci zákona č. 360/1992 Sb. 60


Účast v debatě zabývající se výše uvedenou problematikou, z níž prezentujeme nejzajímavější výstupy, přijali tito odborníci – reprezentanti Ustavujícího výboru České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), jmenovaného dne 7. července 1992 tehdejším ministrem životního prostředí ČR: prof. Ing. František Drkal, CSc. z Fakulty strojní ČVUT; prof. Ing. František Hrdlička, CSc., děkan Fakulty strojní ČVUT; Ing. Miroslav Kotrbatý, spolumajitel firmy Kotrbatý s.r.o.; Ing. Václav Mach, první předseda ČKAIT; prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc., prorektor pro výstavbu a investiční činnost ČVUT v Praze, předseda Českého svazu stavebních inženýrů v letech 1992–2006; Ing. Bohumil Rusek, místopředseda ČKAIT v letech 1992–2008;

Ing. Svatopluk Zídek, současný prezident ČSSI a předseda OK ČKAIT Karlovy Vary. ■ Jak hodnotíte období procesu přípravy vzniku ČKAIT z pohledu spolupráce jednotlivých profesních organizací? Prof. Pavlík: Podle mého názoru byla skupina, která iniciovala, a poté společně pracovala na legislativním procesu ustanovení Komory, velice liberální. Uvědomovala si, že cíle lze dosáhnout jedině vzájemnou komunikací a společným předložením návrhu zákona. Základním mottem bylo, že se činnost ČKAIT nebude omezovat pouze na stavební inženýry, ale že se v rámci autorizačních oborů nebudou vylučovat se stavebnictvím související technické disciplíny. Určitým problémem sice byly

střety s kolegy architekty, kteří, jak již bylo dříve zmíněno, nechtěli v rámci ČKAIT akceptovat autorizační obor Pozemní stavitelství. Avšak ve finále se obě profesní organizace dokázaly domluvit na společném postupu. Ing. Mach: Základní princip, na kterém byla činnost ČKAIT postavena, je kontinuita se stavebním zákonem. Stavební činnost je v této souvislosti třeba chápat v celém rozsahu profese. Má proto význam, aby v rámci Komory byli autorizováni také odborníci souvisejících oborů, kteří jsou vzděláváni na příslušných technických fakultách. Například technologická zařízení budov někdy tvoří až 90 % stavby. Prof. Hrdlička: Inženýrská komora vznikla z iniciativy stavebních inženýrů, ale postupně se ukázalo, že by bylo vhodné, aby se v rámci činnosti ČKAIT zapojili také strojaři a elektrikáři, protože to jsou profese, bez kterých jsou jednotlivé stavby v celku nefunkční. V některých případech mají dokonce převažující charakter. Z tohoto důvodu také nevznikly příslušné samostatné komory. Pouze v symbióze těchto profesí má jakékoliv technické dílo smysl. Ing. Mach: Velmi aktivně se na přípravě návrhu autorizačního zákona podílel také Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR, jenž byl na tehdejší dění od začátku napojen. Formálně však v rámci Komory začleněn nebyl, protože se jedná o podnikatelskou organizaci, což ČKAIT být neměla. Prof. Drkal: V té době jsem kromě působení na Strojní fakultě ČVUT byl členem představenstva Českého svazu vědeckotechnických společností (ČSVTS). Mým profesním zaměřením je obor vzduchotechnika. S kolegou Ing. Kotrbatým, který se odborně specializuje na oblast vytápění, jsme se v rámci informací, jež jsme získali o iniciaci přípravy vzniku ČKAIT, do předmětného dění tehdy zapojili společně. Chtěli jsme zejména podpořit záměr, aby profese, které jsme zastupovali a které jsou součástí studijních programů jak na strojní, tak i na stavební fakultě, byly zařazeny mezi autorizační obory ČKAIT.

Ing. Mach: Stejným způsobem se zapojila také například Česká asociace inženýrských geologů. Ing. Kotrbatý: Mezi členy odborné Společnosti pro techniku prostředí (STP), jež byla jedním ze zakládajících členů ČSVTS, byli mnozí odborníci, kteří působili jako vedoucí projektanti a inženýři technologických, a to zejména energetických staveb. Ti velmi vítali potenciální možnost se do činnosti Komory zapojit. Prof. Drkal: O tom, že byl vztah mezi Komorou a Společností pro techniku prostředí vždy velmi dobrý, svědčí to, že je mnoho kolegů dodnes aktivními členy jak SPT, tak ČKAIT. Prof. Hrdlička: Nezmínili jsme například také organizaci s názvem Sdružení odběratelů investičních celků, která byla v rámci tehdejšího dění velmi činorodá. ■ Spolupráce se samozřejmě vyvíjela také v oblasti akademických institucí. Jakou roli měla součinnost s jednotlivými fakultami? Prof. Pavlík: Je zajímavé, že vysokoškolští pedagogové byli členy Svazu v daleko vyšší míře, než je tomu v současné době, kdy spatřuji v tomto směru určitý odstup. Tehdy bylo celé dění sledováno právě prostřednictvím ČSSI a fakulty se prostřednictvím svých významných odborníků, kteří byli členy Svazu, zapojovaly do formování ČKAIT velmi přirozeně. Mimo jiné například pomáhali poskytnutím prostor, protože Svaz měl v té době k dispozici pouze několik kanceláří budovy v pražské Legerově ulici. Ing. Mach: V tomto směru rozhodovaly zejména konkrétní osoby a jejich vztah k ČSSI. Na některých fakultách lidé celé dění velmi podporovali a cítili potřebu se připojit, jinde tomu bylo obráceně a ochota spolupracovat chyběla. Velmi dobrý kontakt byl například s pražskou stavební fakultou. Naopak s brněnskou stavební fakultou byla spolupráce špatná. Prof. Pavlík: Ano, na Stavební fakultě ČVUT v Praze velmi pomohli zejména děkani, nejprve prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc., později také doc. Ing. Ladislav Lamboj, CSc.,

kteří zároveň prezentovali určitý autorizační obor. Ing. Mach: Na druhou stranu, znám na této fakultě některé odborníky, kteří se do činnosti ve Svazu tehdy, ani potom později, nikdy nezapojili. Ing. Kotrbatý: Děkan Fakulty strojní ČVUT Prof. Ing. Petr Zuna, CSc., nebyl profesně zaměřen na oblast výstavby, nicméně, když jsme se na něj v tomto směru obrátili, vyvinul iniciativu pro zapojení profesí technika prostředí a technologická zařízení do autorizačních oborů v rámci Komory. ■ Jaká rozhodnutí v rámci tohoto období formování Komory považujete pro zajištění její smysluplné funkce za zásadní? Prof. Pavlík: Smyslem vzniku Inženýrské komory bylo od začátku především zvýšení kvality v rámci profese. Prof. Hrdlička: Jedním z hlavních principů byl také návrat k osobní zodpovědnosti. To byl jeden z hlavních motivů, jenž nás zásadním způsobem oslovoval. Ing. Mach: Velice důležité bylo zejména definování rozsahu působnosti autorizovaných osob. Ve výsledné verzi je mezi vybrané činnosti, k jejichž výkonu mají autorizované osoby oprávnění, zařazena jak projektová činnost ve výstavbě, tak odborné vedení provádění staveb. Vzpomínám si, že tuto variantu od začátku velice podporoval například doc. Ing. Milan Veverka, CSc., tehdy prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR. Návazně však tehdy bylo velmi složité vyřešit například otázky pojištění autorizovaných osob, protože pojišťovny do té doby neměly zkušenosti s vypracováním pojistných smluv pro stavbyvedoucí. Prof. Pavlík: Závažná diskuze se tehdy vedla i o tom, zda kromě inženýrů mají mít možnost ucházet se o autorizaci také technici činní ve výstavbě. Ing. Zídek: Jedním ze zlomových bodů tehdy bylo řešení otázky, zda se bude jednat o Komoru autorizovaných inženýrů, nebo Komoru autorizovaných inženýrů a techniků. Je škoda, že zde není přítomen kolega Ing. Jan Zdeněk,

který v přípravném ustavujícím výboru také zastupoval Svaz podnikatelů ve výstavbě a stále bojoval za práva techniků. Myslím si, že včasné rozhodnutí o autorizaci techniků činných ve výstavbě bylo zásadní. Tím, že technici mají povinnost vykonat autorizační zkoušku a vztahuje se na ně povinnost celoživotně se vzdělávat, se významně zvýšila jejich autorita a povědomí o jejich poslání ve společnosti. Shodou okolností jsem včera přijel ze slavnostního zasedání k 10. výročí založení Polské inženýrské komory v Krakově, kde byly zmiňovány velké problémy související právě s absencí odborného dohledu nad techniky. ■ Nebyla snaha o vytvoření ČKAIT z pohledu Českého svazu stavebních inženýrů chápána jako konflikt zájmů dvou profesních organizací? Prof. Pavlík: V rámci Svazu byl vztah k myšlence vzniku Komory od počátku ideově velice silný. Byť někteří opravdu upozorňovali na to, že po jejím založení Svaz zůstane v pozici dobrovolné profesní organizace a že může v rámci obou profesních organizací dojít ke konfliktu zájmů a k otázkám způsobu rozdělení příslušných kompetencí. To ale v žádném případě neznamenalo, že Svaz ve své programové struktuře nepodporoval Legislativní komisi, jejímž úkolem číslo jedna bylo právě založení Komory. Mohu, myslím, potvrdit, že se ani později nikdo nesetkal s náznakem případného uzurpování moci nebo podobných jevů. Musím v této souvislosti zmínit ještě další přednost, kterou se Český svaz stavebních inženýrů v rámci své historie vyznačoval – byl to vysoký morální kredit. Ing. Zídek: Je pravda, že proti vzniku Komory nebyla ze strany Svazu sebemenší zášť, naopak projevil velkou podporu. Bohužel, musím konstatovat, že podobnou podporu v současnosti v rámci zapojení se do činnosti Svazu ze strany členů Komory nepociťuji. Ing. Mach: Podle mého názoru je jednou z příčin to, že se Svaz od Komory málo odděluje. Činnost obou organizací se v mnohém stavebnictví 11–12/11

61

▲ Ing. Václav Mach, předseda

▲ Ing. Miroslav Čermák, CSc., místopředseda

▲ Ing. Bořivoj Málek, místopředseda

▲ Ing. Miroslav Najdekr, CSc., místopředseda

▲ Ing. Bohumil Rusek, místopředseda

▲ Ing. Ivo Bajer

▲ Ing. František Čejka

▲ Ing. Pavel Čížek

▲ prof. Ing. František Drkal, CSc.

▲ Ing. Jan Fujáček

▲ prof. Ing. Miroslav Horák, CSc.

▲ Ing. Igor Hönig

▲ prof. Ing. František Hrdlička, CSc.

▲ Ing. František Kleček

▲ Ing. Jiří Kokoška

▲ Ing. Miroslav Kotrbatý

▲ Ing. Jiří Koudelka

▲ Ing. Pavel Křeček

▲ Ing. Jiří Kuchynka

▲ doc. Ing. Ladislav Lamboj, CSc.

▲ Ing. Miroslav Loutocký

▲ Ing. Josef Mach

▲ Ing. Jan Merenda

▲ Ing. Vlastimil Moucha

▲ Ing. Václav Oupor

▲p rof. Jaroslav Pašek, DrSc.

▲ Ing. Jindřich Pater

▲ prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.

▲ Ing. Antonín Postřihač, CSc.

▲ Ing. Jiří Schandl

▲ Ing. Ladislav Vižďa, CSc.

▲ prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc.

▲ Ing. Jan Zdeněk

▲ Ing. Svatopluk Zídek

▲ Třicet čtyři členů Ustavujícího výboru České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), který byl jmenován 7. července 1992 tehdejším ministrem životního prostředí České republiky Ing. Františkem Bendou, CSc. Slib členů Ustavujícího výboru ČKAIT se konal 25. listopadu roku 1992.

62


integruje a ve výsledku jsou chápány jako jeden celek, což je pro jejich členy nevýhodou. Například v rámci Obce architektů a Komory architektů je činnost obou organizací diferencována a vzájemně se neváže Ing. Zídek: Na druhou stranu mezi oběma profesními organizacemi, tedy jak Svazem inženýrů, tak Inženýrskou komorou, doposud nevznikly jakékoliv spory, a to je velmi pozitivní. Je ale pravda, že v rámci činnosti Svazu jsou v některých případech, například při organizování odborných exkurzí na zajímavé stavby, oslovováni členové obou organizací. ■ Jak je v současné době diferencována činnost obou profesních organizací ČKAIT a ČSSI? Jaké dnes mají odborníci v rámci členství v ČSSI možnosti se odborně profilovat? Ing. Rusek: Komora v rámci jednotlivých autorizačních oborů zahrnuje řadu různých subjektů – jak z oblasti stavebnictví, tak strojírenství nebo elektrotechniky. Na základě stavebního zákona má však za úkol sledovat především vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě. Někteří členové, především z oblasti pozemních staveb, si neuvědomují, že prostředí pro vlastní specializovanou činnost by se měli snažit vytvořit právě v rámci odborných skupin ČSSI. Komora se nemůže v tomto směru starat o celé odborné spektrum. Pokud nahlédneme do historie, byl za první republiky vztah Svazu a Komory stejný. Ing. Zídek: Svaz, který má v současné době řádově 2000 členů, zastává roli výběrové organizace, která nabízí svým členům uplatnění v rámci devíti specializovaných odborných společností, sdružujících odborníky z celé republiky. Tyto společnosti shromažďují, konzultují a rozšiřují vědecké poznání v příslušných oblastech a spolupracují také s experty v zahraničí. Ing. Mach: Komora sice svým členům v rámci organizování celoživotního vzdělávání ČKAIT (CŽV) zajišťuje přístup k nejnovějším informacím a znalostem, avšak

všem 28 000 autorizovaným osobám nemůže zajistit uplatnění v podobných, úzce specializovaných odborných společnostech. To není reálné. Prof. Drkal: Společnost pro techniku prostředí (STP) poskytuje svým členům odborné informace na seminářích, kurzech, konferencích i v časopisu Vytápění, větrání, instalace. STP sdružuje okolo 1400 konstruktérů, projektantů, dodavatelů a provozovatelů zařízení techniky prostředí budov. Je členěna na 12 odborných sekcí – úzce specializovaných odborných skupin. ■ Vraťme se do roku 1992. Vznik České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě je datován dnem 7. července, kdy byl ministrem životního prostředí České republiky Ing. Františkem Bendou, CSc., na návrh Českého svazu stavebních inženýrů jmenován 34členný Ustavující výbor ČKAIT. Ing. Rusek: Úkolem Ustavujícího výboru bylo realizovat přípravné práce pro zahájení činnosti Komory a v té souvislosti svolat ustavující shromáždění delegátů ČKAIT. Na svém prvním zasedání Ustavující výbor zvolil jeho předsedou Ing. Václava Macha, místopředsedy Ing. Miroslava Čermáka, CSc.; Ing. Bohumila Ruska; Ing. Miroslava Najdekra, CSc.; a Ing. Bořivoje Málka. Ing. Mach: Za velmi pozitivní považuji zejména skutečnost, že jsme se tehdy byli schopni na výběru těchto 34 reprezentantů bez větších problémů v rámci všech spolupracujících profesních organizací domluvit. Prof. Pavlík: Ve výběru členů, který nebyl náhodný, skutečně panovala shoda. Ustavující výbor byl množinou zástupců, jež komplexně pokrývali nejen oblast regionální, ale také jednotlivé profese. ■ Jak byla definována autorizace ve smyslu zákona č. 360/1992 Sb.? Ing. Rusek: Autorizací zákon rozumí vykonání zkoušky před komisí, kterou jmenuje autorizační rada ČKAIT. Tu jmenuje na návrh Komory příslušný ministr

▲ 15. června roku 1993 byli žijící autorizovaní civilní inženýři začleněni jako čestní členové Komory. Od té doby se setkávají každoročně. Fotografie dokumentuje setkání čestných členů ČKAIT v budově ČSSI v Legerově ulici v roce 2000.

(v současné době ministr pro místní rozvoj) na dobu tří let. V pětičlenných komisích jsou odborníci ze zkoušeného oboru. Uchazeč o autorizaci předkládá doklady o ukončeném vzdělání a praxi, absolvuje test z právních předpisů, a poté rozpravu nad pracemi, které ze své odborné praxe pokládá za významné. Po úspěšném absolvování zkoušky skládá předepsaný slib. Tím se stává řádným členem ČKAIT, obdrží osvědčení o autorizaci a autorizační razítko se státním znakem. ■ Kdy a komu byly uděleny první autorizace? Ing. Rusek: 26. října 1992 schválil ministr životního prostředí ČR Ing. František Benda, CSc., první prozatímní autorizační řád ČKAIT. Podle něj složil dne 25. listopadu slavnostní slib autorizované osoby, ve smyslu zákona ČNR č. 360/1992 Sb., zvolený předseda Ustavujícího výboru ČKAIT Ing. Václav Mach do rukou nejstaršího člena Ustavujícího výboru Ing. Josefa Macha a poté jej složili ostatní členové do rukou zvoleného předsedy Ing. Václava Macha. Ing. Mach: Do doby zvolení řádných orgánů Komory měl právo udělovat autorizace Ustavující výbor ČKAIT. V té době se již uskutečnilo školení 240 vybraných budoucích zkušebních komisařů, kteří pak na listopadovém shromáždění delegátů složili slavnostní slib.

K 31. prosinci 1992 tak měla ČKAIT celkem 256 autorizovaných osob. Z toho 165 osob v regionální sekci Praha a 91 osob v regionální sekci Brno. ■ Jak vzpomínáte na období vaší činnosti jako zkušebních komisařů ČKAIT? Prof. Hrdlička: Pro celý proces bylo podstatné definovat oblasti a formu zkoušení, složení a zejména počet zkušebních komisí. Myslím, že toto vše se podařilo zvládnout za velice krátkou dobu. I když jsem se dříve názorově k nutnosti zkoušení uchazečů o autorizaci nepřikláněl, činnost zkušebního komisaře mě přesvědčila o tom, že je to nezbytné. Školní znalosti mohou vytvořit kvalitní základnu, ale nemohou nahradit praxi, jež umožňuje na danou odbornou problematiku nahlížet podstatně komplexněji. Prof. Pavlík: Proces zkoušení se diferencoval na jednotlivé profesní obory, které dále příslušné postupy vnitřně organizovaly. Působil jsem tehdy v rámci autorizačního oboru Pozemní stavby, a pamatuji se, že jsme České komoře architektů nabízeli vzájemnou výměnu jednoho z komisařů. Řešit bylo třeba také základní formu zkoušky. Záměrem nebylo zpochybňovat vzdělání dosažené během studia, ale zjistit, jak se dotyčná osoba orientuje v praxi. Nakonec bylo rozhodnuto, že základem budou reference uchazečů o autorizaci – tedy buď projektové

dokumentace, nebo projekty, které byly dotyčnými osobami realizovány. Na tomto základě pak bude vedena diskuze. Toto rozhodnutí se v praxi následně osvědčilo. Ing. Mach: Postupně jsme také dospěli k přesvědčení, že v rámci procesu zkoušky je velmi důležitou složkou také oblast stavebního práva, jehož znalosti jsou pro autorizované osoby v rámci jejich profesního působení podstatné. Prof. Pavlík: Zkušební komisaři tehdy měli v této oblasti povinná školení. V souvislosti s přípravou zkušebních témat jsme také začali spolupracovat s experty, kteří se později formovali v rámci České společnosti pro stavební právo. ■ Kdy začalo být součástí zkoušky odborné způsobilosti uchazečů o autorizaci také ověřování znalostí platných právních předpisů? Ing. Rusek: Již od roku 1992 je v rámci § 8 autorizačního zákona uvedeno, že předmětem zkoušky odborné způsobilosti je ověření znalostí potřebných pro výkon příslušných odborných činností, zejména pokud nejsou součástí uchazečova uznaného odborného vzdělání, a ověření znalosti platných právních předpisů upravujících výkon příslušných odborných činností, popřípadě činností souvisejících. Prof. Hrdlička: Znalost příslušných platných právních předpisů byla vyžadována od začátku, stavebnictví 11–12/11

63

vyvíjela se však v tomto směru forma zkoušení. Nejprve byla právní problematika součástí ústní zkoušky, o dva roky později se zavedlo ověření příslušných znalostí formou testu, jehož úspěšné splnění podmiňuje následnou vlastní zkoušku odborné způsobilosti. Ing. Mach: Ve zkušební komisi byl od počátku vždy jeden ze zkušebních komisařů právním expertem. ■ Kdy byla činnost České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě oficiálně zahájena? Ing. Rusek: Činnost Komory byla zahájena 28. listopadu 1992 prvním ustavujícím shromážděním delegátů ČKAIT, svolaném Ustavujícím výborem ČKAIT. Na tomto shromáždění delegátů bylo zvoleno představenstvo ČKAIT, v čele s předsedou Ing. Václavem Machem, byla zvolena dozorčí rada (předsedou byl doc. Ing. Antonín Pokorný, CSc.) a stavovský soud (předsedou byl Ing. Josef Mach). Byl schválen návrh kandidátů autorizační rady z řad autorizovaných inženýrů a řády České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (etický, organizační, volební a jednací, disciplinární). Sídlo Komory bylo v domě ČSSI v Legerově ulici č. 52, Praha 1. Ing. Mach: Struktura Komory se začala vytvářet územně. Na základě schváleného statutu zahájily od 1. prosince 1992 svoji činnost oblastní kanceláře ČKAIT, které byly rozděleny na regionální sekci Praha a Brno. Shoda v rámci tohoto rozhodnutí byla velmi důležitá, protože zákon tuto problematiku neřešil. ■ Jaký byl zájem o autorizace a kdy začaly být přijímány první žádosti? Ing. Rusek: První autorizační rada ČKAIT byla jmenována ministrem hospodářství doc. Ing. Karlem Dybou, CSc., dne 14. ledna 1993. Schválením Zkušebního řádu ČKAIT a Směrnice pro přijímání žádosti o autorizaci představenstvem Komory byla dokončena příslušná příprava a mohl být zahájen zkušební proces. Oblastní kanceláře začaly přijímat žádosti o udělení autorizace, byly pode-

64


psány smlouvy se zkušebními místy a v březnu se uskutečnily první autorizační zkoušky. Prof. Pavlík: Zde je nutné zmínit, že odborná veřejnost, které Komora v té době nabízela působení, se dělila na dvě skupiny. Jedna se „podvolila“, absolvovala autorizační zkoušky a stala se členy Komory. Pak zde byla skupina lidí, kteří autorizační zkoušky složit odmítali, i když se nedá říci, že by nebyli odborně způsobilí. Trvalo pak určitou dobu, než změnili názor. ■ Pokud vzpomínáme na významné události v historii Inženýrské komory, musíme také př i pomenout datum 15. června 1993. Tehdy představenstvo ČKAIT splnilo úkol ze shromáždění delegátů ČKAIT začlenit žijící autorizované civilní inženýry jako čestné členy Komory. Když byla v roce 1951 Inženýrská komora zrušena, byli totiž tito inženýři nuceni ukončit svoji činnost a odevzdat razítko. Ing. Mach: V prostorách děkanátu Stavební fakulty ČVUT v Praze se tehdy konalo první setkání čestných členů ČKAIT, na kterém úředně autorizovaní civilní inženýři obdrželi diplom a razítko čestného člena Komory. Od této doby se čestní členové setkávají každoročně. Kromě bývalých civilních inženýrů se čestnými členy stávají i osoby, které působily při vzniku Komory, nebo významně ovlivnily její činnost. ■ Když v červenci 1992 vstoupil v platnost zákon č. 360/1992 Sb., omezil platnost dřívějších průkazů zvláštní způsobilosti do července 1993. Po roce platnosti tohoto zákona však poslanci Parlamentu ČR přijali novelu, kterou platnost dřívějších průkazů zvláštní způsobilosti opět prodloužili. Jak ovlivnila tato skutečnost zájem odborné veřejnosti o zkoušky odborné způsobilosti a členství v ČKAIT? Ing. Rusek: V původním zákoně z května roku 1992 bylo v rámci § 34 toto přechodné ustanovení: Osoby, kterým bylo uděleno oprávnění k projektové činnosti nebo

osvědčení zvláštní způsobilosti k výkonu činností ve výstavbě podle dosavadních předpisů, mohou vykonávat vybrané činnosti podle tohoto zákona pouze do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona. V květnu 1993 poslanci Parlamentu ČR přijali – tehdy přes odpor vlády ČR – novelu zákona, kterou prodloužili platnost dřívějších průkazů zvláštní způsobilosti současně s autorizacemi, získanými podle autorizačního zákona, o další jeden a půl roku, tedy do 31. prosince 1994. Vláda ČR tehdy na své schůzi 19. května 1993 v usnesení č. 252 přijala stanovisko k této poslanecké iniciativě, v němž Sněmovně sdělovala: Přijetí navržené úpravy (zákona) se nedoporučuje. Představuje neodůvodněné prodloužení lhůty, v níž mohou osoby bez státní autorizace vykonávat vybrané činnosti ve výstavbě, …a stav právní nejistoty na straně objednatelů, zda jde o osobu kvalifikovanou k výkonu dané činnosti. Prodloužení období, kdy lze vykonávat vybrané činnosti bez státní autorizace, směřuje proti základní koncepční myšlence zákona. S udělením autorizace a zapsáním do seznamu vedenému příslušnou Komorou spojuje zákon závažné právní důsledky (odpovědnost těchto osob, povinné pojištění, jimi podepsané dokumenty jsou veřejnými listinami, vztahuje se na ně působnost příslušné Komory, apod.). S ohledem na charakter vykonávané činnosti, tj. projektové a realizační činnosti ve výstavbě, je třeba chránit veřejný zájem. Poslanci však na tyto námitky nedbali a novelu přijali. Průkazy zvláštní způsobilosti byly nakonec zrušeny až novelou autorizačního zákona z roku 2003 a platily do 1. ledna 2004. Ing. Mach: Do konce roku 1994, tedy po dobu dvou a půl roku, měli všichni, kdo měli zájem a chtěli respektovat platný zákon, možnost autorizaci u ČKA nebo ČKAIT získat. V Praze a Brně působilo nepřetržitě 22 zkušebních komisí a další zkušební místa včetně komisařů byla – pro případ zvýšeného zájmu žadatelů – připravena v Českých Budějovicích, v Hradci Králové

a dalších městech. Tuto možnost využilo do konce roku 1994 zhruba 10 000 inženýrů a techniků a cca 2500 architektů. ■ O dalším vývoji ustanovení v rámci § 34 zákona 360/1992, Sb. budeme informovat v dalších částech seriálu. Závěrem tohoto dílu ještě zpětně zhodnoťme rané období utváření Inženýrské komory. Co považujete v tomto směru za jeho nejsilnější stránku? Ing. Mach: Důležité bylo zejména to, že v této fázi přípravy vzniku Komory spolupracovali jak představitelé akademické sféry, tak projektanti, ale i zástupci realizační složky. Toto provázání vzájemně uznávaných pohledů v rámci jednotlivých profesních pozic bylo velmi silnou složkou celého procesu. Když celé období zpětně hodnotím, považuji za naprosto základní, že se jednalo o spolupráci slušných lidí. I když jsme neměli vždy na vše stejné názory, což konečně vyplývá i z dnešní debaty, pojil nás společný zájem a vzájemný respekt. Kdyby tomu tak nebylo, nikdy by se tento cíl nepodařilo zrealizovat. Zpětně to pokládám téměř za zázrak. Ing. Zídek: Svědčí o tom skutečnost, že dodnes je většina těchto osob v rámci Komory stále aktivně činná. Prof. Pavlík: Komora byla vybudována na silném základu, k jehož principům se všichni zmiňovaní účastníci přihlásili. Za Český svaz stavebních inženýrů mohu konstatovat, že velká podpora vzniku Komory, zaujetí pro tento společný záměr a téměř automaticky pokračující aktivní spolupráce vyplynuly zcela přirozeně, v návaznosti na historický vývoj této profesní organizace. A to bylo podle mě podstatou pro to, aby tato snaha byla úspěšná. ■ Následující díl seriálu bude zaměřen na zahájení činnosti oblastních kanceláří České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Budou prezentovány nejzajímavější momenty z další debaty, na kterou jsou pozváni přednostové jednotlivých oblastí.

Aqua-therm Praha 18. mezinárodní odborný veletrh vytápění, ventilace, klimatizační, měřicí, regulační, sanitární a ekologické techniky

22. - 26. 11. 2011 Výstaviště PVA Letňany, Praha 9

www.aqua-therm.cz

ZÍSKEJTE VSTUPENKU ZA 20 Kč

KONFERENCE TZB 2011 Úterý 22. 11.

■ Den portálu tzb-info.cz

– celodenní program

garant: Ing. Dagmar Kopačková, PhD.

Středa 23. 11.

11:00 – 13:00 hod., Velký sál výstaviště, mezinárodní účast

■ TZB PRO BUDOVY S TÉMĚŘ NULOVOU

SPOTŘEBOU ENERGIE

garant: prof. Ing. Karel Kabele, CSc

Čtvrtek 24. 11.

10:30 – 12:30 hod. ■ AKUMULACE ELEKTRICKÉ ENERGIE 13:00 – 15:00 hod. ■ AKUMULACE TEPELNÉ ENERGIE garant: doc. Ing. Tomáš Matuška, PhD. (ve spolupráci s Československou společností pro sluneční energii)

Pátek 25. 11.

10:30 – 12:30 hod. ■ ÚSPORY PITNÉ VODY A HOSPODAŘENÍ

S DEŠŤOVOU VODOU

garant: Ing. Dagmar Kopačková, PhD. 13:00 – 15:00 hod. ■ EKONOMIKA VYUŽITÍ SLUNEČNÍ ENERGIE garant: doc. Ing. Tomáš Matuška, PhD. Více na www.aqua-therm.cz

2011

jméno: ..................................................................................................... e-mail: ................................................................................................. ulice: ........................................................................................................ PSČ: ................................... město: .................................................. Prosíme vyplnit čitelně (tiskacím písmem). Souhlasím s vedením mých osobních údajů v databázi návštěvníků veletrhu AQUA-THERM do odvolání souhlasu.

Tento kupón platí jako poukázka, kterou vyměníte u pokladen za zlevněnou vstupenku v ceně 20 Kč.

inzerce

PRODECO má teď veškeré informace a dokumentaci k projektům vždy po ruce, a to díky úspěšné implementaci IS od firmy NAVISYS Společnost PRODECO je inženýrsko-dodavatelská firma orientovaná na dodávky a služby zákazníkům především na povrchových dolech a v tepelných elektrárnách. Projekty, na kterých pracuje, se časovou náročností pohybují v rozmezí týdnů až několika let. Dokumentaci k nim, včetně všech faktur, smluv a změnových řízení, mají přitom její pracovníci nyní k dispozici na jedno kliknutí. Díky Microsoft Dynamics NAV s oborovým řešením BIZ4BuildIn od společnosti NAVISYS. Přístup k informacím byl alfou i omegou Společnost PRODECO od počátku využívala podnikové informační systémy od lokálních výrobců. Ty však řešily pouze finanční řízení společnosti a nebyly schopny obsáhnout všechny procesy. Hlavní předmět podnikání firmy – řízení projektů a dodávek zařízení – tyto systémy nepodporovaly. S postupně narůstajícím objemem projektové dokumentace i elektronické a „papírové“ komunikace k jednotlivým projektům však absence přímého elektronického přístupu k informacím o projektech začínala být problematická. Nový management, který nastoupil v roce 2006, se rozhodl, že se tato situace musí změnit, protože bez aktuálních dat a rychlého přístupu k potřebným informacím už nebylo možné posouvat společnost dál. Lokální řešení se nebylo schopné firmě přizpůsobit Firma zvažovala hned několik variant. Poté, co se implementace stejného systému, který používala mateřská společnost, ukázala jako časově i ekonomicky neefektivní, zkusila firma oslovit silného lokálního dodavatele. Měl přizpůsobit svůj systém požadavkům, které firma měla. Jenže u něj nepochodila. Firma tak hledala jinou alternativu. Nový systém měl být dostatečně komplexní na to, aby pokryl všechny procesy, včetně projektového řízení a správy veškeré dokumentace k projektům v elektronické formě. Zároveň měl být schopen přizpůsobit se individuálním požadavkům firmy tak, aby si mohla zachovat svou hlavní konkurenční výhodu i desítky let budované unikátní know-how. Po několikaměsíčním hle-

dání firma jako nejlepší alternativu vyhodnotila Microsoft Dynamics NAV – silné nadnárodní řešení s velkou mírou adaptability. Microsoft Dynamics NAV jako podmínka V roce 2009 bylo vypsáno výběrové řízení na dodávku právě Microsoft Dynamics NAV s cílem pokrýt všechny firemní procesy. Společnost NAVISYS nabídla kromě standardního ERP systému i vlastní oborové řešení BIZ4BuildIn, čímž řeší všechny klíčové procesy od řízení obchodních příležitostí přes přípravu a realizaci zakázky, sledování a řízení projektů, řízení zdrojů a správu dokumentů až po řízení cashflow a controlling. Samozřejmostí je grafické plánování, včetně obvyklých Gantových diagramů, a integrace kalkulačních systémů či integrace s intranetovým portálem na platformě Microsoft SharePoint Server. A právě tyto pokročilé funkce management společnosti PRODECO oslovily nejvíce. Oborové řešení BIZ4BuildIn nabídlo vše, co firma potřebovala NAVISYS zahájil celý projekt implementace 1. července 2010. Ostrý start systému pak proběhl již 1. ledna 2011, tedy po pouhých 6 měsících. Microsoft Dynamics NAV výrazně usnadnil práci řady zaměstnanců. Reporting, který se dříve prováděl ručně do několika různých excelových tabulek, se nyní plně automatizoval. Výrazné ulehčení práce přinesl nový systém i pracovnicím finančního oddělení. Pravidelná finanční uzávěrka, na které se pracovalo dříve několik dní v měsíci, je teď hotová za jeden den. Vedení, které zhruba pětinu týdne tráví na cestách a obchodních jednáních, má nyní kdykoliv přístup ke všem informacím o dění ve firmě, a to do nejmenších detailů. Každý projekt, každou smlouvu, každou nezaplacenou fakturu má teď management k dispozici přímo v Microsoft Dynamics NAV během pár kliknutí. Zdlouhavé hledání dokumentů a obcházení firmy zcela odpadlo Největší posun, kterého si mohli všimnout i zákazníci a obchodní partneři společnosti PRODECO, však přineslo oborové řešení BIZ4BuildIn a integrace veškeré dokumentace k jednotlivým zakázkám přímo do prostředí Microsoft Dynamics NAV. Když nyní sedí obchodník na jednání se zákazníkem, může si ze svého notebooku ihned otevřít libovolný dokument vztažený k danému projektu, včetně například předávacího protokolu zaslaného poštou před dvěma lety. Zrychlilo se také jednání s obchodními partnery. Všechny informace o předchozích obchodních

kontaktech, předchozí verze smluv nebo informace o vzájemném platebním saldu jsou hned k dispozici. Dříve přitom právě dohledávání papírových dokumentů bylo extrémně časově náročné. Získat k nim přístup přímo na jednání se zákazníkem nebo obchodním partnerem bylo prakticky nemožné. V desítkách šanonů s papírovými dokumenty nebylo jednoduché se vyznat. Díky elektronické podobě všech dokumentů lze v nich hypertextově vyhledávat, což značně usnadňuje zaměstnancům práci. Nový systém pozitivně ohodnotili i auditoři Společnost PRODECO klade velký důraz na profesionalitu a standardizaci všech procesů, má zavedený a certifikovaný Integrovaný systém řízení v rozsahu norem ČSN EN ISO 9001:2009, ČSN EN ISO 14001:2005, ČSN OHSAS 18001:2008. Právě důsledná dokumentace jednotlivých procesů a podrobné manuály výrazně pomohly urychlit celou implementaci Microsoft Dynamics NAV. Ten pak pomohl při recertifikaci pro ISO 9001. Auditoři navíc celou implementaci ohodnotili velmi pozitivně a potvrdili, že nový systém pomůže při dalším rozvoji firmy i z pohledu důrazu na standardizaci a dodržování nastavených procesů. Microsoft Dynamics NAV s oborovým řešením BIZ4BuildIn tak zautomatizoval řadu klíčových procesů, výrazně zefektivnil oběh a zpracování projektové dokumentace a výrazně usnadnil získávání podkladů pro rozhodování managementu společnosti PRODECO. Profil dodavatele Společnost NAVISYS byla založena v roce 1997. Úspěšné implementace a kvalitní služby ji rychle posunuly mezi nejvýznamnější prodejce a implementátory Microsoft Dynamics NAV. V současné době působí především jako dodavatel komplexních vertikálních řešení pro oblasti logistiky dopravy, skladování, plánování a řízení výroby a projektově orientované společnosti. Společnost získala díky implementaci komplexního informačního systému ve společnosti PRODECO, a.s., prestižní cenu Microsoft Awards 2011 v kategorii Microsoft Dynamics ERP. V roce 2011 obdržel a společnost NAVISYS ocenění za své úspěchy a stala se členem Microsoft Dynamics PRESIDENT´S CLUB již podruhé během tří let.

svět stavbařů

Industriální stopy 2011 – konference a exkurze do Ostravy Ve dnech 17.–18. října 2011 proběhla v rámci 6. mezinárodního bienále Industriální stopy dvoudenní exkurze do Ostravy. Exkurze navázala na pražskou konferenci Průmyslové dědictví na hraně – Architektura konverzí. První den exkurze, 17. října 2011, proběhlo slavnostní uvítání ve Vítkovickém zámku generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Vítkovice, a.s., Ing. Janem Světlíkem, jehož společnost se stala tradičně hlavním partnerem letošních Industriálních stop. Následovala prohlídka areálu NKP dolu Hlubina, která pokračovala do areálu Vítkovických železáren, kde se účastníci seznámili s probíhající obnovou vysoké pece č. 1, plynojemu a energetické ústředny č. VI. Obnova železáren je financována prostřednictvím integračního operačního programu. Do budoucna zde vznikne společensko-vědecké centrum se zpřístupněnou vysokou pecí. Jed-

ná se o největší obnovu národní kulturní památky na našem území. Prohlídky vedl Ing. arch. Josef Pleskot (autor obnovy vysoké pece a plynojemu) a částečně místní školení průvodci. Prohlídka pokračovala návštěvou území Nové Karoliny, kde se dochovala dvojice památkově chráněných hal, dnes označovaných jako trojhalí. Plánuje se jejich konverze pro multifunkční účely označovaná jako zastřešené náměstí, které se jistě brzy stane atraktivním industriálním shromažďovacím prostorem, v jehož sousedství vyrůstá nová výstavba. Ve večerních hodinách proběhl v kompresorovně na dole Anselm na Landeku společenský program doplněný slavnostním aktem přijímání nových adeptů do cechu hornického. Nově byli přijati Ing. arch. Naděžda Goryczková, generální ředitelka NPÚ; Ing. Svatopluk Zídek, prezident ČSSI; Dipl.-Soz. Peter Backes z hutí ve Völklingenu; architekt Rasmus Radach z Ham-

burku a Dr Miles K. Oglethorpe, pracovník Skotské památkové péče. Druhý den, 18. říjen 2011, byl věnován odborným přednáškám. Program byl rozdělen do tří tematických bloků. Dopolední program se týkal tématu Vize proměny Ostravy: Vítkovice a Trojhalí. Program moderoval Petr Koudela z Dolní oblasti Vítkovice. S referáty na toto téma vystoupili Jan Světlík, generální ředitel, Vítkovice, a.s.; Ing. arch. Naděžda Goryczková a Josef Pleskot. Odpolední blok hodnotil v prvním panelu Udržitelný rozvoj a realizaci projektů nového využití průmyslového dědictví. Moderování se zhostila Nina Bartošová z Fakulty architektury ČVUT. Zahraniční hosté v tomto bloku seznámili české publikum s velmi podnětnými konverzemi průmyslových objektů v Německu a Velké Británii. Peter Backes pohovořil na téma Strategie a marketing udržitelného rozvoje ve Völklin-

genu, Miles Oglethorpe uvedl příklady projektů konverzí ve Skotsku a Rasmuch Radach nastínil případové studie z Německa. Druhý odpolední panel byl věnován tématu Industriální turistika, zpřístupnění památek jako kroku k jejich záchraně. Moderovala Eva Dvořáková z NPÚ. S referátem v této sekci vystoupili Ing. Jakub Hlaváček, vedoucí Oddělení inovací a trendů CzechTourism, PhDr. Benjamin Fragner se zkušenostmi z Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT při mapování průmyslového potenciálu v ČR a Richard Žabka z Agentury pro regionální rozvoj, který představil program se zaměřením na zřízení industriálních stezek v Moravskoslezském kraji. Ostravských stop se zúčastnilo přes devadesát účastníků. ■ Autorky: Eva Dvořáková Pavla Hlušičková

inzerce


67

Průmyslové dědictví – na hraně... úplně jiná studentská konference Mezinárodní konference Průmyslové dědictví – na hraně…, která proběhla 14.–15. října v renovovaných prostorách Národního technického muzea v Praze, jako jedna z vrcholných událostí letošního 6. bienále Industriální stopy 2011, měla z několika důvodů punc originality. Jedním z nich byla skutečnost, že se téma průmyslového dědictví vrátilo na půdu NTM, kde v roce 1986 vznikla Sekce ochrany průmyslového dědictví. To, že se tak nyní se stalo především v režii studentů, podtrhuje symbolický význam místa a naznačuje, že mladší generace přestává přihlížet a ochotně přebírá rovnocennou odpovědnost za osudy industriálních objektů. Pozitivní odezva mezi účastníky – studenty, ale i odbornou veřej-

ností – potvrdila, že se jednalo o jedinečnou akci, a to nejen ve smyslu jejího symbolického významu. Podařilo se realizovat konferenci ve spolupráci pracovišť dvou fakult – Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury a katedry architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze. Studentská iniciativa se setkala s podporou ze strany zkušených odborníků a pedagogů, která byla při přípravách nepostradatelná. Konference navíc byla finančně podpořena grantem z prostředků na specifický vysokoškolský v ýzkum ČVUT v Praze a při přípravě spolupracovaly i další odborné organizace, jako Národní památkový ústav a Kolegium pro technické památky ČKAIT a ČSSI.

Pečlivě sestavený program byl zárukou atraktivity konference. Témata prvního dne byla zaměřena na problematiku konverzí průmyslového dědictví, ať už na základě zkušeností z jednotlivých projektů, z pohledu památkové péče nebo v kontextu rozvojových strategií. Druhý den přinesl mírné odlehčení prostřednictvím prezentací aktivit převážně neziskových organizací, způsobů zapojení veřejnosti a alternativních forem využití průmyslového dědictví. Významným přínosem byla i mezinárodní účast z několika evropských zemí – Německa, Anglie, Španělska, Itálie, Polska, Srbska, Rumunska a samozřejmě Slovenska. Unikátní byla svým způsobem i koncepce konference. Partnerem akademickému mládí se v programu stali zástupci praxe spojené

s průmyslovým dědictvím. Jednotlivé tematické sekce otevřeli svými příspěvky zahraniční hosté James Douet a Miles Oglethorpe, britští členové mezinárodní organizace TICCIH, a německý architekt Rasmus Radach, jenž spolupracoval na několika významných projektech zaměřených na záchranu industriálních objektů v Porůří, a z České republiky generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková a poradce Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest Vít Ruprich. Součástí programu konference byla rovněž exkurze (nejen) za hmatatelnými stopami průmyslového dědictví na Kladensku v sobotu 15. října odpoledne. Účastníci měli možnost vidět továrnu na výrobu pian Dalibor v Zákolanech a unikátní areál Vojtěšské Huti v Kladně. Večer navštívili hornický skanzen Mayrau ve Vinařicích. ■ Autorky: Nina Bartošová Jana Hořická

inzerce

Náskok se so systémem systémom Securing technology for you

inzerce GU

Otvárať, zabezpečiť Otvírat, pohybovať, pohybovat,zatvárať, zavírat, zabezpečit

Okenná technika Okenní technika Dverová technika Dveřní technika Automatické vstupnésystémy systémy Automatické vstupní Systémy managementu manažmentu budov budov

www.g-u.com www.g-u.com GU SLOVENSKO s.r.o., Priemyselný parkUNitra - Sever, Dolné 9518,41Tel.: Lužianky, Tel.:155, 037Fax.: / 28525 [email protected] / 28525 99, ofﬁ[email protected] GU-stavební kování CZ, Pekařky 314/1, 180Hony 00, 24, Praha 283 840 28300, 840Fax: 165,

68


inzerce

Otvírat – pohybovat – zavírat – zabezpečit

Jak již motto této mezinárodní firmy GU napovídá, je pohyb filozofií jejího života a nejen pohyb, jako takový, ale hlavně bezpečnost – ta je pro GU vždy na prvním místě. Firemní skupina GU je díky svému výrobnímu závodu BKS v Německu naprostou světovou špičkou v oblasti výroby kompletního sortimentu panikového kování. GU-BKS vyrábí a prodává panikové hrazdy a tlačná madla s vnitřní a vnější montáží, jedno i vícebodové dveřní zámky mechanické i elektronické s několika panikovými funkcemi, elektrické otvírače, certifikované štítky, kliky a koule a všechny ostatní potřebné doplňky, to vše pro jedno i dvoukřídlé dveře.

panikového kování na stavebních výplních. Díky široké paletě produktů a špičkovému mezinárodnímu zázemí, podloženému desetiletími zkušeností, fa GU vyrábí, dodává a také montuje celé komplety stavebních výplní s funkčním spojením odpovídajícího panikového kování, dle platných norem, různých druhů pohonů a druhů otvírání dle přání zákazníka (rozměry, barva, použité materiály,…).

Pracovníci firmy GU jsou velice kompetentní k plánování kompletního systému kování pro panikové a únikové cesty dle požadavků norem ČSN EN 1125 a 179 a jsou schopni pomoci všem architektům a projektantům s návrhem nejvhodnějšího kování i pro ty nejnáročnější objekty. Plánování, montáž a dodržování (pravidelná údržba a servis) těchto norem se v dnešní době stává nejen pouhou nutností, ale již naprostou samozřejmostí. Do všech objektů, ve kterých pracují, baví se a setkávají lidé, jako jsou kancelářské budovy, kina, nemocnice, školy,.. všude tam dnes každý zodpovědný projektant navrhuje únikové cesty s použitím adekvátního

suvných dveří a panikového / únikového východu. Tyto dveře v běžném provozu fungují, jako běžné paralelně posuvné automatické dveře s HM pohonem. V případě propuknutí paniky – požáru,… se po zatlačení unikajících osob na kterékoliv křídlo toto uvolní z pojistek v horní části rámu, stane se otočně otvíravým a unikající osoby mohou skrz vzniklý prostor opustit objekt.

Průchozí šířka je 700-1250, resp. 14002500 mm u dvoukřídlého provedení, výška až 2500 mm a maximální hmotnost je 80 kg na 1 křídlo. Možnost nastavení rychlosti otvírání / zavírání, doby a také šířky otevření (např. v zimním období). ▲ AL dveře s elektromechanickým pohonem TurnMaster, laserovou závorou, zabraňující zranění osob při zavírání / otvírání dveří a panikové madlo, vše z produkce GU

Jako svoji novinku, nabízí GU pod názvem HM-PBO (heavyMaster-Panik Break Out) jedinečné spojení automatických po-

Samostatné pohony a automatické vstupní systémy fa GU vyrábí, dodává a také montuje samozřejmě i bez panikové funkce / kování. V jejím závodě – GU Automatic v Německu se tyto automatické systémy vyrábějí dle přání zákazníků. stavebnictví 11–12/11

69

infoservis Odborné semináře a konference 8.–9. 11. 2011 Regenerace bytového fondu VII. ročník celostátní konference Hradec Králové Kongresové centrum Aldis, Eliščino nábřeží 375 E-mail: [email protected] www.regeneracebytovehofondu.cz 8. 11. 2011 Technický dozor investora Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz 10. 11. 2011 Sanace, izolace a dokončovací detaily fasád Odborný seminář Zařazen do programu CV ČKAIT a jeho absolvování je ohodnoceno 1 bodem Olomouc, Hotel Hesperia, zimní zahrada,

Brněnská 55 E-mail: [email protected] www.azpromo.cz 10. 11. 2011 Přístavby, nástavby a vestavby z požárního hlediska Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz 14. 11. 2011 Požární uzávěry a klapky – vlastnosti a chování za běžného provozu a při požáru Odborný seminář Praha 6 – Dejvice, Masarykova kolej, Thákurova 1 E-mail: [email protected] www.psmcz.cz 15. 11. 2011 Moderní materiály a technologie pro výstavbu rodinných domů a obytných budov Odborný seminář – představení

nominovaných výrobků soutěže Most, Hotel Cascade, Velký salonek, Radniční 3 E-mail: [email protected] www.azpromo.cz 15. 11. 2011 Zákon o památkové péči Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz 15.–16. 11. 2011 Navrhování pasivních domů – Vytápění a větrání Školení Součást CŽV ČKAIT Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, ABF, Václavské nám. 31 E-mail: [email protected] www.pasivnidomy.cz/kurz.html 17.–18. 11. 2011 Navrhování pasivních domů – PHPP Seminář

Praha 1, Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, ABF, Václavské nám. 31 E-mail: [email protected] www.pasivnidomy.cz/kurz.html 21. 11. 2011 Sanace, izolace a dokončovací detaily fasád Odborný seminář Hradec Králové, Kongresové centrum Aldis, Eliščino nábřeží 375 E-mail: [email protected] www.azpromo.cz 22. 11. 2011 Střešní konstrukce a zateplení střešních plášťů Odborný seminář Brno, BVV, Kongresové centrum, Výstaviště 1 E-mail: [email protected] www.azpromo.cz 22. 11. 2011 Sanace, izolace a dokončovací fasády

inzerce

Aqua-therm letos s rozšířeným programem I když je oblast technického zařízení budov stejně jako celé stavebnictví v nelehké ekonomické situaci, vlajková loď oboru, veletrh Aqua-therm Praha, si i letos udrží vysokou laťku kvality a přitažlivosti pro vystavovatele i návštěvníky. Již nyní je jasné, že se veletrhu, který proběhne na pražském výstavišti PVA Expo Letňany od 22. do 26. listopadu, zúčastní přes 230 firem. Mimo jiné ABB, Atmos, AZ-Pokorny, Bosch Termotechnika, Družstevní závody Dražice – strojírna, EBM-PAPST, Elektro-Import, Elektrodesign Ventilátory, Master Therm tepelná čerpadla, MUT International, OPOP, Regulus, Remko, Rosenberg, Slovarm, Stiebel Eltron, Systherm, Viega, Ziehl-Abegg nebo ŽDB. Jak úsporně stavět a jezdit Veletrh nabízí pohled na úsporu energie z různých úhlů. V sekci nízkoenergetická výstavba se představují menší firmy, které nabízejí nové úsporné technologie a výrobky, jež si často teprve hledají místo na trhu. Nosnými tématy 70


sekce jsou energetická efektivita a úspory, obnovitelné zdroje energie a nízkoenergetické domy a budovy. Sekce Autoalternativa pak dává návštěvníkům možnost posoudit, nakolik se posunul vývoj v oblasti automobilů a motocyklů na alternativní pohon. Své novinky určené pro běžný provoz zde letos představí např. společnost E.ON. Doprovodný program letos na třech místech Veletrhy jsou dnes místem, kde si lze nejen fyzicky „osahat“ vystavené výrobky, ale také získat řadu cenných informací přímo od fundovaných odborníků. Garantem doprovodného programu veletrhu Aqua-therm Praha, jenž bude letos probíhat souběžně ve třech sálech, je již tradičně Společnost pro techniku prostředí. Hlavním tématem letošní konference TZB 2011, jež tvoří jeho páteř, budou budovy s téměř nulovou spotřebou energie, akumulace elektrické a tepelné energie, úspory pitné vody a ekonomika využití sluneční energie. V rámci doprovodného programu budou představeny také vítězné projekty soutěže ČEEP 2010 – PASIVNÍ A NÍZKOENERGE-

TICKÉ BUDOVY ČR. Soutěž, kterou pořádá agentura Top Expo, zahrnuje ocenění v kategoriích Český energetický a ekologický projekt, Česká energetická a ekologická stavba a Česká energetická a ekologická inovace. Doprovodný program veletrhu bude hostit rovněž zajímavý blok přednášek konaných pod hlavičkou celodenního semináře s názvem „Energetický management pro města a obce“. Návštěvníci mimo jiné získají aktuální informace o novele zákona o hospodaření s energií (Ing. Pavel Jirásek, Ministerstvo průmyslu a obchodu), dozví se, jaké jsou trendy vývoje centrálního zásobování teplem ve městech ČR (Ing. Martin Hájek, Ph.D., Teplárenské sdružení České republiky) a budou moci získat poznatky o energetickém plánování a sledování dat o spotřebě ve městech v ČR i v zahraničí (Miroslav Šafařík, Porsenna o.p.s.). Veletrh je otevřen od úterý 22. do pátku 25. listopadu od 10.00–18.00 hod., v sobotu 26. listopadu od 10.00 do 16.00 hod. Doprovodný program je návštěvníkům přístupný zdarma, kompletní přehled seminářů najdete na stránkách www.aqua-therm.cz.

Odborný seminář SPS Ústí nad Labem, Hotel Vladimír, Masarykova 36 E-mail: [email protected] www.azpromo.cz 23.–25. 11. 2011 Příprava ke zkoušce z OZPR Konzultační kurz – třídenní seminář Praha 1, VÚBP, v.v.i., Jeruzalémská 9 E-mail: [email protected] 24.–25. 11. 2011 Navrhování pasivních domů – závěr Seminář Brno, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, pracoviště Kamenná, Kamenná 20 E-mail: [email protected] 24. 11. 2011 Veřejné dražby – zkušenosti z praxe a ukázka fiktivní dražby Odborný seminář

Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz 28.–30. 11. 2011 Příprava k autorizaci inženýrů a techniků činných ve výstavbě Kurz Praha 2, Karlovo náměstí 7, Gradua-CEGOS E-mail: [email protected] 29. 11. 2011 Cyklus poruchy a sanace Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz 1. 12. 2011 Stavební zákon – územní řízení a stavební řád Odborný seminář Praha 9, Lisabonská 2394/4 E-mail: [email protected] www.studioaxis.cz

DSA: Dny otevřených dveří Dny otevřených dveřích ve školách a v projektových kancelářích se letos budou konat ve dnech 21.–26. listopadu 2011. Seznam míst je průběžně aktualizován na www.ckait.cz. Dny otevřených dveří na stavbách pak probíhají postupně od září do prosince. Ze dnů otevřených dveří na stavbách je v listopadu možné v Karlovarském kraji navštívit v Ostrově ve čtvrtek 8. prosince 2011 od 10.00 do 17.00 hodin Střední průmyslovou školu Ostrov, Klínovecká 1197. Zájemci se mohou obrátit na

Ing. Danu Ptáčkovou (tel.: 353 416 412, 736 650 029), krajskou manažerkou za SPS v ČR je Ing. Anna Vlášková (tel.: 603 732 876). Ve Zlínském kraji mohou zájemci zavítat do Školicího střediska II. v Uherském Brodě, Nivnická 1763, a to v pátek 25. listopadu 2011 od 12.00 do 17.00 hodin a v sobotu 26. listopadu od 8.00 do 13.00 hodin. Kontaktní osoba je Ing. Jan Chlebek (tel.: 776 106 742), krajským manažerem za SPS Ing. Pavel Bělohlávek, CSc. (tel.: 607 873 902). ■

Střechy Praha a Solar Praha Tradiční 14. odborný veletrh Střechy Praha a 8. specializovaná výstava Solar Praha mění termín i místo svého konání. Poprvé jsou návštěvníci obou akcí zváni do pražského veletržního areálu v Letňanech, jehož brány se jim otevřou v termínu 8.–11. 2. 2012. Pro změnu místa konání se pořadatel rozhodl z důvodu zachování kvality výstavního prostoru a slu-

žeb s tím spojených. Vzhledem k nejasné otázce nad dostavbou vyhořelé části Průmyslového paláce bylo rozhodnuto v rámci snahy o eliminaci problémů způsobených technickými nedostatky výstavního prostoru o přesunu do nové lokality. ■ Více informací naleznete na www.strechy-praha.cz.

inzerce

Společnost Xella CZ se opět stala partnerem soutěžní přehlídky řemesel SUSO Společnost Xella CZ, největší tuzemský výrobce bílého pórobetonu Ytong, již několik let spolupracuje se všemi typy škol zaměřenými na stavebnictví. Společnost, která tradičně udává moderní trendy na poli nízkoenergetického stavění, si je vědoma, jak důležitá je podpora talentovaných učňů a studentů.

Mezi nejprestižnější projekty patří soutěžní přehlídka řemesel SUSO, kde se mohli budoucí zedníci podrobně seznámit s pracovními postupy při realizaci zadání z materiálu Ytong na finále 15. ročníku, které se uskutečnilo ve dnech 21.–23. září při stavebním veletrhu FOR ARCH v PVA EXPO PRAHA v Letňanech. Soutěžící si tak mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jak jednoduchá je manipulace s pórobetonovými

tvárnicemi Ytong. K usnadnění práce přispívá homogenní povrch tvárnic a jejich stoprocentně přírodní složení, díky kterému lze jejich rozměry upravit do požadované velikosti pouhým přeříznutím obyčejnou pilkou na dřevo. Pro svou snadnou opracovatelnost bývá kompletní systém Ytong často nazýván velkou „stavebnicí“. Studenti tak měli jedinečnou šanci prohloubit si znalosti o moderním stavebním systému Ytong formou zážitků na vlastní kůži, které jsou pro získání stavebních dovedností tím nejefektivnějším způsobem. Lidé ve společnosti Xella CZ dlouhodobě věnují svou péči a podporu vzdělávacím projektům, mezi které patří nejen partnerství přehlídky SUSO, ale i organizace soutěží pro střední a vysoké školy. Dále nabízí Xella CZ všem vzdělávacím institucím bohatý edukační program, který si mohou přizpůsobit přesně na míru svým učebním plánům a záměrům, například odborné exkurze do výrobního závodu. Široké nabídky vzdělávacích projektů je možno využít během celého roku. stavebnictví 11–12/11

71

firemní blok

Rekonstrukce nadzemního parkoviště obchodního centra Futurum Brno Objekt se nachází na Vídeňské ulici v Brně a byl dokončen v roce 2001. Je třípodlažní a s obchodním centrem Futurum je propojen visutým koridorem. Všechny podlaží slouží k parkování osobních vozidel návštěvníků centra. Jedná se o montovanou betonovou konstrukci se zmonolitňující betonovou deskou. Půdorysná plocha objektu je 100 x 100 m. Předmětem rekonstrukce byl povrch 3.NP střešního parkoviště, kde povrchová úprava přes několikeré opravy nebyla vodotěsná a voda zatékala do betonové konstrukce objektu. Počet parkovacích míst na střeše je 418, plocha je spádovaná ke vpustím s vyhříváním.

Stav před započetím rekonstrukce Skladba 3.NP: ■ montovaná betonová konstrukce z T profilů; ■ zmonolitňující betonová deska tl. 150 mm; ■ povrchová úprava na bázi PU s pružnou membránou uprostřed.

▲O br. 2. Trhliny v místě dilatačních spár

▲ Obr. 1. Celkový pohled na budovu parkoviště

Defektní místa: ■ trhliny v místě dilatačních spár skrz PU vrstvu (obr. 2); ■ odpojený povrch od podkladu způsobený osmotickým tlakem (viz níže), obr. 3; ■ netěsný povrch v okolí ocelových rámů vpustí; ■ rozšířené dilatace v atice z důvodů dotvarování konstrukce; ■ trhliny obvodové atiky (obr. 5).

▲ Obr. 3. Odpojený povrch od podkladu způsobený osmotickým tlakem ▼ Obr. 4. Schéma vzniku osmotického tlaku v souvrství střechy

▲ Obr. 5. Trhliny obvodové atiky ▼ Obr. 6. Průnik vody do konstrukce

72


Voda vnikala do konstrukce, kde způsobovala výkvěty a poškozovala ocelovou výztuž (obr. 6). Osmotický tlak „Voda z betonového podkladu obohacená rozpuštěnými látkami z betonu a penetrační vrstvy (ta může obsahovat i nevytvrzené produkty) se dostává vzlínáním do vhodné dutiny nad penetrační vrst-

▲O br. 7. Schémata provedených detailů

vou a je pak dotována další vodou z betonu díky probíhající osmóze. Objem vody v dutině tím nabývá a destruuje okolí,“ konstatoval Ing. Martin Zadělák ze znaleckého ústavu QUALIFORM, a.s. Brno (viz obr. 4).

Požadavky na řešení vad díla Objednatel chtěl provést odstranění stávající vrstvy a její nahrazení novým povrchem splňujícím základní požadavek na nepropustnost. Důraz byl kladen na alternativní technologie se schopností aplikace na vlhký podklad. Součástí řešení byl požadavek na systémové řešení detailů, tzn. napojení na atiku, utěs-

nění vpustí, přemostění objektové dilatace. Varianty řešení Existují dva přístupy k řešení povrchů střešních parkovišť: ■P U membránové systémy; ■ stříkaná latexová izolace plněná ostrohranným kamenivem – čedičem. První řešení bylo na střeše aplikováno a neosvědčilo se. Hlavní důvody byly nikoliv v použitých materiálech, ale ve způsobu jejich aplikace. PU systémy vyžadují maximální vlhkost podkladu na úrovni 4 %, což je hodnota, kterou nelze objektivně ověřit při větších plochách bodovým měřením. Druhým rizikem je nedořešení detailů napojení na atiku, vpusti a objektovou dilataci,

k nimž se litý povrch obvykle jen dolije. Objednatel tedy zvolil druhou variantu, která se od první liší v těchto bodech: ■ povrch je difúzně otevřený a lze jej bez problémů aplikovat na vlhký podklad po dešti; ■ neztrácí svou tažnost se stárnutím materiálu vlivem UV záření; ■ systémově řešené detaily. Zvolený postup opravy Odstranění současného povrchu frézováním, malou silniční frézou, vyhlazení povrchu menšími frézami, zabroušení povrchu diamantovou bruskou, vyčištění povrchu tryskáním. Provedení detailů viz obr. 7–12. Výsledek a zkušenosti s užíváním Provedená úprava zabránila vnikání

vody do konstrukce. Montáž retardérů zpomalila provoz a omezila poškozování instalací v ploše. Ze systémových řešení se zrodilo kvalitní dílo. Vyjádření objednatele Skanska, a.s., se rozhodla pro tuto technologii opravy, protože jako jediná nabízela provedení bez vlivu počasí a také systémově řešila kritická místa. Kvalita provedení splnila očekávání, střecha je těsná. Voda při dešti plynule odtéká, protiskluzný povrch je bezpečný i za sněhu a náledí. ■ Autoři: Ing. Jindřich Plaček, Průmyslové podlahy Plaček, a.s., Ing. Vladislav Kufa, Skanska, a.s.

▲ Obr. 8. Napojení na atiku

▲ Obr. 11. Detail aplikace stříkáním

▲ Obr. 9. Utěsnění vpustí

▲ Obr. 12. Technologický proces pokládky jedné vrstvy – stříkání izolace, strojní zásyp čedičem zrnitosti 4–6 mm, s následným zaválcováním

▼ Obr. 10. Přemostění objektové dilatace elastickým pásem Sika Combiflex

▼ Obr. 13. Střecha parkovacího domu po provedené opravě


73

inzerce

Konstrukční řešení staveb z pórobetonu Ytong Problematice pórobetonových staveb byl věnován článek v časopise Stavebnictví 09/2011. Následující text popisuje další možnosti konstrukčního řešení pórobetonových zděných objektů a vytváří úvod k podrobnějšímu popisu konstrukcí. Příčný systém u zděných staveb Příčný konstrukční systém je vhodný pro takové dispozice objektů, kde se vedle sebe opakují rozměrově podobné nebo účelově shodné místnosti. Tyto místnosti oddělují nosné příčné stěny. Jedná se často o bytové nebo kancelářské stavby. ■ Vliv stropní konstrukce Pro návrh stropní konstrukce je výhodné užití shodných rozpětí příčných modulů. Tímto vychází i shodné zatížení na příčné stěny a není nutné zesilování stěn nebo volba jiných materiálů jako při užití různých větších rozpětí. Vždy je však nutné zahrnout vliv otvorů v příčných stěnách od podélných komunikací a veškerých průchodů. ■ Obvodové podélné zdivo Další významnou výhodou příčného systému je možnost uvolnění podélných fasádních stěn velkými okenními otvory nebo možnost užití lehkých vyzdívek či montovaných plášťů, neboť zatížení od stropních konstrukcí přenášejí pouze kolmé příčné stěny. Obvodové vyzdívané stěny můžeme navrhnout v pórobetonu s vyšší izolační schopností P1,8-300 a P2-350 s nižší pevností a zvýšit tak tepelně izolační schopnost objektu. ■ Příčné nosné stěny Střední příčné nosné stěny mohou být slabší, z materiálů s větší únosností a s menší tepelně izolační schopností. Například pro zdivo z pórobetonu Ytong užíváme na příčné stěny tvárnice pevnostních značek P4-550 nebo P6-650 a Příčné nosné stěny

při vyšších objektech a větší vzdálenosti stěn vyvozujících vyšší zatížení nahradíme pórobeton vápenopískovými tvárnicemi Silka s pevností 12, 15 nebo 20 MPa. Výhodou použití těžších materiálů je i lepší akustická funkce stěny. Obousměrný systém Navržení stropní nosné konstrukce v obou – nejlépe kolmých – směrech je nejvýhodnější pro zajištění prostorové tuhosti objektu a opření stěn v hlavě o konstrukci tuhou ve vodorovné rovině. Pro tento účel užíváme jako stropní konstrukce monolitické desky vyztužené ve dvou směrech, oboustranně vyztužené filigránové desky (s dovyztuženou druhou příčnou vrstvou), kazetové desky s vloženými vylehčujícími prvky – kazetami – nebo trámové rošty. Obousměrný systém je z hlediska pórobetonového zdiva a zdiva výhodný také proto, že ve srovnání s podélným nebo příčným systémem přenáší na zdivo vždy nižší zatížení. Ztužující stěny ■ Smykové stěny Smykové stěny se používají na ztužení konstrukcí proti účinkům vodorovných sil. Jedná se především o důsledek účinků zatížení větrem. Smyková stěna musí být zavázána do tuhé stropní konstrukce. Posouzení stěny je nutné provést ve vodorovné ložné spáře zdiva v patě stěny. Musíme dále zvážit, jak provést a posoudit i svislou spáru mezi smykovou stěnou a příčnou ztužující stěnou. Návrh a posouzení smykové stěny se řídí ČSN EN 1996-1-1. ■ Stěny ztužující jiné stěny Výraz ztužující stěny je ČSN EN 1996-1-1 vyhrazen pro stěny vytvářející příčnou oporu a ztužení nosným nebo obvodovým stěnám. Vzdálenost příčných stěn u samostatně stojící

stěny je vhodná po 7 m a měla by být vždy do vzdálenosti 12 m. Jiným řešením k zajištění stěny je výrazné zesílení tloušťky podporované stěny nebo její doplnění pilíři. To však mimo účelové provozní stavby naráží na technické a architektonické řešení. Správné je zabezpečit samostatnou stěnu ve zhlaví upnutím do stropní konstrukce, která je tuhá ve vodorovné rovině, nebo do vodorovného nosníku opřeného o příčné stěny. Za dostatečně tuhé se považují obvyklé železobetonové stropy včetně stropů polomontovaných, vytvořených dobetonávkou. Při návrhu vodorovných nosníků nahrazujících stropní konstrukce musíme dbát na dostatečnou tuhost (velikost) průřezu. Nemusí tudíž vyhovovat železobetonový profil betonovaný do U profilu. Nízkoenergetické stavby Nízkoenergetické pórobetonové stavby lze řešit dvěma základními způsoby: a) jednovrstvými silnějšími stěnami; b) s pomocí vnější dodatečné izolace. ■ Jednovrstvé stěny Jednovrstvé stěny z pórobetonu využívají tlouštěk 375 mm a 500 mm za použití tvárnic pevnosti P1,8-300 a P2-350. Při užití tlouštěk 375 mm vyhovují obvodové stěny s oběma typy tvárnic včetně omítek pro doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla U. Při tloušťkách 500 mm lze u stěny z P2-350 dosáhnout součinitele prostupu tepla U 0,20 W/m2K. ■ odatečná izolace Pro použití dodatečné tepelné izolace stěn je preferována izolační deska Multipor jako výrobek firmy Xella CZ. s.r.o. Multipor je speciálně vyrobený pórobeton s výbornými tepelně izolačními vlastnostmi. Udaný součinitel tepelné vodivosti l je 0,045 W/m.K.

Podélná ztužující stěna

Obvodová nenosná vyzdívka ▲ Obr. 1. Zjednodušené schéma příčného systému pro obytný dům ▼ Obr. 2. Příklad pro obousměrný konstrukční systém a vhodné roznesení zatížení od stropních konstrukcí na stěny Nosné stěny Nosné stěny ▲ Obr. 3. Schéma řešení se zdivem Ytong pro nízkoenergetické objekty

inzerce

Kde je vlna, na oheň není prostor Skutečnost, že kvalita bydlení v domě bez zateplení ani zdaleka nedosahuje parametrů kvalitně izolované stavby, je dnes už všeobecně známa. Zateplení se stává přirozenou součástí novostaveb i prioritou u rekonstrukcí starších objektů. Ještě větší požadavky jsou kladeny na mnohopodlažní bytové a občanské stavby. Mnohem větší roli v nich sehrávají protipožární vlastnosti izolace. Nehořlavá minerální vlna je zárukou zvýšené ochrany rozšíření případného požáru a tak i ochranou lidí i majetku. Není nic horšího než požár fasády, který se rozšíří na celou výšku budovy. Ideální řešení pro zateplení fasád představuje novinka od společnosti Knauf Insulation – fasádní deska na bázi kamenné vlny s označením FKD S. Kde je vlna, není oheň Dům je pro mnohé životní investicí, v níž končí podstatná část rodinných úspor. Navíc – kvůli jeho výstavbě jsme ochotni se na mnoho let

tinek a právě tyto fungují jako izolant. Izolace FKD S tak dům dokonale zateplí, ale zároveň umožní konstrukci dýchat – při správném provedení pak na vnitřních stěnách nekondenzuje vodní pára a netvoří se plíseň. Vše funguje na jednoduchém principu – u nezatepleného domu vzniká rosný bod na zdi – vlhkost vstupuje do stěn. Když tuto zeď zateplíme kamennou minerální izolací, která je prodyšná, posuneme rosný bod do izolace, pryč od zdi, kde se odpaří. FKD S dům spolehlivě obalí, ale neudusí. zadlužit. Takovou investici je potřeba chránit. Minerální izolace FKD S společnosti od Knauf Insulation je nehořlavá (třída reakce na oheň A1). Díky tomu vás chrání hned třikrát – šetří náklady na topení či chlazení, spoluvytváří zdravé vnitřní klima, čímž nabízí zdravější prostředí pro život vaší rodiny, a navíc brání následkům případného požáru. Teplo je základ Schopnost udržet tepelný komfort v interiéru přesto zůstává základním předpokladem tepelné izolace. Společnost Knauf Insulation, přední výrobce minerálních izolací, nabízí optimální řešení pro všechny typy základních konstrukcí staveb – bez ohledu na to, zda je dům z panelu, cihly či pórobetonu, minerální izolace se nezalekne ani otevřené konstrukce módních dřevostaveb. Důležitým ukazatelem je součinitel tepelné vodivosti, tzv. lambda. Čím je lambda nižší, tím lépe izoluje. FKD S je kamenná fasádní minerální izolace s nejnižší lambdou 0,036 na českém trhu. Úspory, úspory, úspory Stoupající ceny energií dávají za pravdu všem, kteří neváhali a rozhodli se svůj příbytek zateplit. Navzdory slibům politiků či vývoji cen energií na světové burze – sázka na to, že náklady na vytápění v budoucnu porostou, se zdá být dnes prakticky jedinou jistotou prognóz ekonomického vývoje. Kvalitní zateplení ušetří až 60 % nákladů na vytápění či dodatečné chlazení. Samozřejmě je potřeba sáhnout po izolaci s vhodnými parametry, jaké nabízí například kamenná fasádní deska FKD S od společnosti Knauf Insulation. Stop plísním! Bydlení v igelitu? Ani náhodou. Minerální izolace využívají unikátních vlastností přírodních materiálů, které tvoří základ jejich konstrukce – skla či čediče. Minerální izolace je tvořena množstvím mikrovláken z přírodních materiálů, které v sobě ukrývají miliony vzduchových du-

Psst! … tady není nic slyšet! Je jedno, zda bydlíte u rušné silnice, nedaleko dráhy či u letiště. Minerální izolace tvoří ideální protihlukovou bariéru. A stejně tak, jako její tepelněizolační vlastnosti chrání dům „v obou směrech“ – tedy před pronikáním chladu zvenčí i únikům tepla zevnitř, tak se díky vlastnostem fasádní zateplovací desky FKD S na bázi kamenné vlny stává dům místem nabízejícím absolutní soukromí. Tedy – pokud zrovna doma netrénujete na bicí. Zateplit, ale správně Nová izolace FKD S navíc skvěle drží svůj tvar, umožňuje snadnou manipulaci a při správné aplikaci několikanásobně prodlužuje životnost celé stavby. Fasáda musí být zaizolována v celé své ploše, nesmí se vyskytovat místa, kde by nám teplo unikalo – musíme zabránit vzniku tzv. tepelných mostů. Výrobce předepisuje i další postup – lepidlo musí být naneseno po celém povrchu minerální desky. Ta je poté kotvena ke zdi hmoždinkami, které musí být zaizolovány použitím zátek. Pokud dodržíte doporučený postup, bude vám kamenný kabát sloužit dlouhá léta. Bez ohledu na módní trendy – plášť s označením FKD S od společnosti Knauf Insulation bezpečně „vynosí“ i vaše děti.

Pozn.: I hasiči v Letňanech mají zatepleno nehořlavou minerální vlnou. Více info na: www.knaufinsulation.cz stavebnictví 11–12/11

75

inzerce

Fasáda ROCKPROFIL součástí požárního experimentu

▲ Prof. Ing. František Wald, CSc., ze Stavební fakulty ČVUT v Praze, duchovní otec projektu, a Ing. Pavel Matoušek ze spolupořádající firmy ROCKWOOL, a.s.

▲ Přední část budovy s oběma ventilačními okny (horní okno splnilo svou roli v 1. fázi testu)

▲ Plně plošně rozvinutý experimentální požár, okno dodává palivu kyslík

▲ Veselí nad Lužnicí, 15. září 2011: požární experiment COMPFIRE – 2patrová budova před 2. fází testu

▲ Magická hranice +1000 °C byla neočekávaně překonána, zatížený objekt to ustál ▼ Deformovaná konstrukce po požáru

V rámci unikátního požárního experimentu COMPFIRE ve Veselí nad Lužnicí nechali stavební odborníci 15. září 2011 hořet dvoupodlažní administrativní budovu. Při hodinovém požáru se teplota uvnitř budovy vyšplhala nad 1000 °C a ani při tak intenzivním žáru nejevilo opláštění budovy systémem ROCKPROFIL známky necelistvosti či porušení kritérií požární odolnosti. Samotný experiment, který měl v praxi ověřit platnost evropských požárních norem a posun ve vývoji ocelových konstrukcí, byl rozdělen do dvou fází. Nejdříve 6. září proběhl přípravný požár v 1. patře, až poté následoval hlavní test. Při něm se v uměle vytvořené administrativní budově naskládalo na podlahu v přízemí předem vypočítané množství dřevěných latí, složených do hranic jako palivo – požární zátěž. Celá budova byla protkána měřicími přístroji a senzory. Vedle ní, na dohled asi 300 diváků z celé Evropy i dalších zemí, se postavila elektronická časomíra a také display, ukazující teplotu uvnitř budovy. Dvacet minut po zapálení nastala etapa tzv. plně rozvinutého požáru, kdy teploty stále stoupaly a výška plamenů dosahovala až 4,5 m. K dramatickému efektu za zdánlivě klidného hoření, který podtrhnul rizika a nebezpečí skutečných požárů, došlo v okamžiku, kdy tlak vodní páry uvnitř jednoho z nosných sloupů přesáhl pevnost ocelové trubky (vyplněné betonem, z něhož pocházela vlhkost). Výsledkem byla exploze, kdy v horní části sloupu vznikla výrazná trhlina. Psychologický efekt byl vý-

razný. Narušený sloup však zůstal pevně stát a přenášel i nadále zatížení, aniž by se vychýlil, prohnul nebo zlomil. Ing. Pavel Matoušek, specialista ze spolupořádající firmy ROCKWOOL, okomentoval průběh testu: „Sledovali jsme stav, měření a chování vnějšího opláštění objektu – tedy kazetových stěn systému ROCKPROFIL, které jsou vyplněny minerální vlnou Airrock ND se speciální úpravou. Dodavatelem komponent plechových plášťů se stala společnost Kovové profily, která poprvé zkoušela některé z nových vnějších kazet nebo lamel řady KP FORM (šířky od 300 do 1000 mm), obklad z kompozitních prvků (ALPOLIC/fr) a integrované panely TRIMO Invisio – vše s výplní z minerálních vláken. Kotvení plášťů na stěnové kazety se provádí přímo nebo přes profily OMEGA speciálními distančními šrouby švýcarského výrobce SFS intec, s.r.o.“ Celkem bylo nainstalováno 6 různých povrchů ROCKPROFIL. Výsledná měření dopadla na výtečnou, u stěn se po celou dobu testování neobjevily známky necelistvosti anebo porušení kritérií požární odolnosti. Rozpon 7,5 m fasádního kazetového systému byl tak ověřen v praxi a prokázalo se, že odolnost těchto stěn během požáru skutečně dosahuje 60 minut. Výplň z minerální vlny odolala magické hranici 1000 °C a zabránila rozšíření požáru mimo zkušební objekt. V reálném životě to znamená záchranu všech vytvořených hodnot a především lidských životů.

Společnost ROCKWOOL je předním světovým výrobcem minerální vlny – materiálu, který zlepšuje kvalitu života miliónů lidí a pomáhá zmírňovat ekologické problémy. Společnost ROCKWOOL byla založena v roce 1909 a minerální izolace na bázi čediče vyrábí od roku 1937. V současnosti společnost zaměstnává přes 7800 vysoce kvalifikovaných pracovníků. Společnost ROCKWOOL provozuje 21 továren na třech kontinentech, nejbližší výrobní závod je situován v Bohumíně (okres Karviná). Ústředí mateřské společnosti Rockwool International A/S a oddělení výzkumu a vývoje a ochrany životního prostředí se nacházejí v dánském městečku Hedehusene poblíž Kodaně.

REFERENCE: NAREX Česká Lípa, 2500 m2, 2005 TAKENAKA TPCA Kolín, 975 m2, 2005 Logistické centrum Praha, 2500 m2, 2007 Aquasped Modletice, 500 m2, 2007 TESCO Žatec, 2360 m2, 2007 SIEMENS Trutnov, 2280 m2, 2007

▲ Druhá fáze experimentu byla zahájena zapálením hranolů v přízemí budovy ▲ Velký počet účastníků potvrdil důležitost testu

▲ Všechny obklady na ROCKPROFILU byly po požáru téměř bez následků

▲ Stropy nad prvním podlažím zatížily pytle s kamenivem pro 2. fázi testu

TESCO Horní Slavkov, 800 m2, 2008 TESCO Hradec Králové, 1600 m2, 2008 TESCO Říčany, 2000 m2, 2008 Elektrárna Ledvice, 2000 m2, 2009 TESCO Aš, 1620 m2, 2009 TESCO Chrudim, 2000 m2, 2009 PHOENIX Ostrava, 1500 m2, 2009 TESCO Vlašim, 1700 m2, 2010

TESCO Praha – Chodov, 760 m2, 2010 TESCO Vimperk 760 m2, 2010 TESCO Boskovice, 1960 m2, 2010 HORNBACH Plzeň, 3350 m2, 2010–2011 Elektrárna Ledvice, 8000 m2, 2010 LEGO Kladno, 800 m2, 2011 TOYOTA Liberec, 400 m2, 2011 Elektrárna Ledvice, 7650 m2, 2011

inzerce

Fispoclean – úklidové a čisticí stroje Fispoclean – úklidové a čisticí stroje

Fispocare – nový e-shop v provozu

Podzimní a zimní období je zpravidla ve znamení velkého úklidu vnějších prostor, ať již veřejných, firemních nebo soukromých. Říjen s listopadem budou jako vždy příležitost pro vyniknutí všech praktických vlastností zametacích strojů, jako je např. schopnost zametat a odklízet spadané listí, suchou trávu nebo jiný nepořádek na chodnících, parkovištích a komunikacích. V zimních měsících – prosinci, lednu a únoru – pak zase vyniknou sněhové frézy, zvláště při bohaté sněhové nadílce, která je rok od roku překvapivější. Proto je nutné se včas informovat o možnostech strojů z nabídky společnosti Fispoclean, ať už jde o nákup, půjčení či dlouhodobý pronájem úklidového stroje.

Skupina Fispogroup ovšem nezapomíná ani na vnitřní prostory. Nová divize Fispocare nabízí nyní (kromě čisticí chemie, kterou standardně nabízí Fispoclean) sanitární zařízení a hygienické potřeby pro využití v restauracích, jídelnách, nemocnicích a jiných provozech – skladech, výrobních prostorách a dalších

průmyslových zařízeních. Jedná se zejména o vybavení toalet – zásobníky na mýdlo, na papírové ručníky, náplně do zásobníků, různé čisticí prostředky, jako utěrky papírové a textilní, ručníky skládané i v rolích nebo čisticí rohože. V oblasti ochranných prostředků pak nabízí Fispocare ochranné roušky, rukavice a pracovní oděvy. E-shop je dostupný na internetové adrese www.fispocare.cz, kde také najdete všechny potřebné informace o zboží a možnosti jeho objednání.

Fispogroup přeje všem svým stávajícím i novým zákazníkům příjemný zbytek roku a krásné prožití vánočních svátků. Těšíme se s Vámi na shledanou jak v dalších číslech časopisu, tak i na našich pobočkách či prostřednictvím našich obchodních zástupců. stavebnictví 11–12/11

77

inzerce

Nové multikomfortní školicí středisko v Ostravě

Již od června letošního roku se může Ostrava pyšnit první pasivní administrativní budovou v České republice, jež je ve vlastnictví společnosti Intoza s.r.o. Isover se stal partnerem této stavby a jeho materiály přispěly k realizaci kvalitně zateplené obálky budovy. Objekt slouží nejen jako sídlo firmy, ale především jako školicí středisko pro zájemce o problematiku úsporných staveb. Výstavba budovy složené ze čtyř pater sahajících do výšky patnácti metrů s celkovou využitelnou plochou 1300 m2 se vyšplhala na 32 miliónů korun, jak potvrzuje autor stavby Ing. arch. Radim Václavík. Aby objekt splnil kritéria pasivního domu, je opatřen silným tepelným štítem tvořeným převážně šedými polystyreny Isover EPS GreyWall a Isover EPS Grey (250 mm ve stěnách, 400 mm ve střeše a 260 mm perimetrického polystyrenu v podlahách na terénu). Kvůli eliminaci tepelných mostů jsou izolace pouze lepeny bez mechanických kotev. Doplňkově v místech s minimálním prostorem jsou použity ultraúčinné izolace z fenolické pěny KOOLTHERM K5 a vakuové desky VARIOTEC. Systémové řešení kontaktní izolace je v systému Weber. Prosklené plochy v tomto plášti jsou samozřejmě z nabídky pro pasivní stavby, tj. zasklení kvalitním trojsklem a 86mm plastovým profilem. Před pří78


lišným tepelným ziskem ze slunečního svitu v létě a pro omezení nočních tepelných ztrát v zimě jsou okna opatřena účinným venkovním stíněním s automatickou regulací. Podlahová plocha dle PHPP

1062 m2

Měrná potřeba tepla na vytápění dle PHPP

11,5 kWh/ (m2a)

Celková potřeba primární energie dle PHPP

111 kWh/ (m2a)

Celková neprůvzdušnost n50:

0,17 h-1

Za energeticky pasivní je mimo jiné považována budova, která ročně spotřebuje maximálně 15 kWh/m2, což je zhruba o 90 % méně než většina současných staveb. V tomto případě byla většina požadavků splněna s dostatečnou rezervou. Budova je navíc řešena jako multikomfortní (koncept Isover Multi-Comfort House), proto byl brán zřetel i na akustickou pohodu, požární bezpečnost a zdravé vnitřní prostředí zásobované čistým vzduchem. Systém vnitřních příček a podhledů od firmy Rigips zajišťuje dobrou akustiku i požární bezpečnost vnitřních prostor. Pro zajištění čistého a kvalitního vzduchu bylo zvoleno řízené

větrání s rekuperací a je řešeno decentralizovaně v 5 samostatných zónách podle funkčního využití řešených prostor. Otvíravá okna jsou tedy navržena spíše z psychologického hlediska. I přes minimální tepelné ztráty je nutné budovu v nejchladnějších dnech v roce vytápět. K tomu slouží tepelné čerpadlo vzduch/voda, doplněné solárním ohřevem teplé užitkové vody. Na střeše budovy je dále umístěno 48 kusů fotovoltaický panelů o celkovém výkonu 10,8 kWp. Vyrobená elektrická energie (ročně 9440 kWh) bude využívána pro vlastní spotřebu v budově. Dům služeb a školicí středisko energetických úspor je opravdu velmi zajímavý objekt, první pasivní administrativní budova v České republice. Budova je koncipována jako školicí pomůcka, kde si lidé mohou moderní technologie „osahat“. Zároveň v ní budou sídlit firmy, které se přímo zabývají energetickými úsporami. Varšavská ulice 1583/99 v Ostravě se tedy po právu stává centrem energetických úspor nejenom severní Moravy.

inzerce

Oheň – dobrý sluha, ale zlý pán! U systémů ETICS to platí dvojnásob !

Jsme česká, výrobní firma z Oder, mající ve svém širokém výrobním portfoliu výrobky z plastů (profily pro stavebnictví, protihlukové stěny, široké spektrum ochranných trubek, hadice, lisované výrobky a další produkty dle přání a poptávek zákazníků). V roce 2009 vychází revidovaná norma ČSN 730810 Požární bezpečnost staveb, která stanoví požadavky na stavební výrobky a konstrukce z hlediska požární klasifikace. Následuje ji norma ČSN ISO 13785-1 Zkoušky reakce na oheň pro fasády, vycházející z platné mezinárodní normy, která specifikuje metodu pro stanovení reakce na oheň konstrukcí fasád nebo plášťů budov. Tato metoda simuluje venkovní požár působením plamenů přímo na fasádu zhotoveného modelu reálného zateplovacího systému, včetně řešení detailů. Současně je tento dokument doplněn o Národní přílohu, zpřesňující zařízení, způsob přípravy a provedení zkoušky. Stanoví hodnoticí kritéria a interpretaci výsledků zkoušky, včetně možnosti přímé a rozšířené aplikace. Těmito dokumenty byly jednoznačně dány požadavky požární bezpečnosti pro systém ETICS (založení, nadpraží, ostění atd.). Tyto skutečnosti jsou pro společnost MATEICIUC a.s., Odry, a jejího obchodního partnera HPI-CZ spol. s r.o., Hradec Králové, hozená rukavice, kterou se nebojí zvednout, a pouští se do vývoje výrobku, jenž by vyhověl novým normovým požadavkům požární bezpečnosti staveb v ČR.

Jako cíl byl vybrán detail založení ETICS s použitým izolantem EPS – fasádní expandovaný polystyren. Následovalo navrhování, testování a reálné zkoušení nového výrobku, jehož závěrečnou tečkou bylo provedení zkoušky v akreditované zkušební laboratoři. Výsledkem je protokol o zkoušce reakce na oheň, který je následně jedním z podkladů pro vypracování tzv. PKO – „Požárně klasifikačního osvědčení“, což je dokument schvalující zkoušený výrobek – systém do staveb v ČR. Dokument je určen pro projektanty, stavební dozory, státní požární dozor, stavební řízení atd. jako doklad o způsobilosti z hlediska požární bezpečnosti staveb. O jaký výrobek se vlastně jedná? Zakládací sada ETICS 2009 pro vnější kontaktní zateplovací systémy ETICS.

Tento výrobek má řadu nesporných výhod proti současnému stavu: ■ Univerzální – variabilní řešení, kdy zakládací sadu ETICS 2009 lze využít pro různé tloušťky izolantu. Tím se omezí nároky na

skladování, na množství zásob, včetně četnosti jejich položek. ■ Splňuje zpřísněné požadavky na požární ochranu v oblasti založení ETICS podle ČSN 73 0810:2009 a ČSN 73 0802:2009. ■ Jejím použitím vyloučíme případnou oxidaci kovových prvků. ■ Umožňuje estetické provedení v případě pohledové soklové exponované oblasti. ■ Zajišťuje těsnost ETICS vůči nežádoucímu nasávání vnějšího vzduchu mezi ETICS a podkladovou konstrukcí, které by degradovalo tepelně izolační účinek ETICS a snížilo jeho požární odolnost. ■ Minimalizuje rizika technologické nekázně při realizaci nutného zesílení a vyztužení tmelových vrstev na spodní hraně založení ETICS. ■ Umožňuje optimálně navázat vyztuženou základní vrstvu a konečnou povrchovou úpravu v ploše ETICS na spodní hranu založení ETICS, včetně potřebného okapního nosu. ■ Vytváří zásadní předpoklad pro zajištění rovinnosti ETICS. ■ Zakládací sada minimalizuje únik tepla tepelným mostem v oblasti založení. V současné době dokončujeme vývoj dalšího výrobku pro vnější kontaktní zateplovací systémy ETICS s předpokladem splnění normových požadavků požární bezpečnosti staveb, řešící jeden z kritických detailů ETICS. Závěrem bych chtěl „poděkovat“ tvůrcům výše zmíněných norem za to, že tyto důležité dokumenty jsou psány velmi přehledně a jasně, bez zbytečných poznámek a dodatků, aby tak zabránily případným nejasnostem, dvojsmyslným výkladům, neboť jak všichni víme, v oblasti požární bezpečnosti staveb se jedná nejen o majetek, ale i o lidské životy! Pro konkrétní dotazy Zakládací sady ETICS 2009 neváhejte kontaktovat p. Aloise Mika, [email protected], nebo p. Kamila Šulce, [email protected]. Rádi Vám vyjdou vstříc a budou se snažit zodpovědět Vaše dotazy.

MATEICIUC a.s. Ke Koupališti 370/15 742 35 Odry tel.: 556 312 411, fax: 556 730 417 e-mail: [email protected] www.mat-plasty.cz stavebnictví 11–12/11

79

inzerce

Dřevostavby v současnosti systému jsou poměrně hustě vedle sebe, na vzdálenost 400 nebo 600 mm, maximálně však 625 mm. Rozlišujeme tři základní typy lehkých skeletů: ■ Balloon frame („co největší skelet”); ■ Modifikovaný Balloon frame; ■ Platform frame (plošinový skelet). Balloon frame se vyznačuje tím, že sloupky probíhají od soklu až k okapu. Patrový práh je tvořen jednoduchým průvlakem, který je za sloupky průběžný. Na něm leží stropnice. Vzpěrná délka sloupků se zkracuje ztužením. Modifikovaný Balloon frame má sloupky, které jsou na patrovém prahu přerušeny. Rohový sloupek je většinou průběžný a je tvořen hranolem nebo vyskládán z fošen. Patrový práh je tvořen hranolem nebo dvěma fošnami položenými na sobě a je průběžný. Stropnice jsou většinou připojeny hřebíkováním k patrovému prahu. Konstrukce je ztužena ve stěnách. ▲ Obr. 1. Rodinný dům Malaga

Dřevostavba je charakteristická tím, že její nosná konstrukce je především ze dřeva a materiálů na bázi dřeva. Většina lidí si však pod pojmem dřevostavba představuje hlavně budovu v podobě rodinného či obytného domu. Na tento druh staveb je proto zaměřen i tento článek. Budovy ze dřeva a materiálů na bázi dřeva se nejvíce uplatňují v nízkopodlažní zástavbě obvykle do čtyř nadzemních podlaží. Konstrukční systémy budov ze dřeva a materiálů na bázi dřeva je možné rozdělit na srubové, skeletové a masivní deskové. Dřevěné konstrukce obytných budov se do první poloviny 19. stol. prováděly ve dvou základních variantách - s roubenými a s hrázděnými stěnami. Na obě tyto varianty se používalo hraněné řezivo a vyznačovaly se náročnými tesařskými spoji. Od první poloviny 19. stol. se začalo ve větší míře používat deskové řezivo a ke spojování prvků strojově vyráběné hřebíky. V současnosti se nejvíce používají tzv. těžké a lehké skelety v různých podobách. Těžké skelety Těžký skelet je nosný konstrukční systém vytvořený ze svislých a vodorovných nosných prvků většinou z lepeného lamelového dřeva. Kompletuje se nenosnými obvodovými plášti a dělicími konstrukcemi příček. Pro těžké dřevěné skelety jsou typické především tyto modulové rozměry 3,60 x 3,60 m a 4,80 x 4,80 m. 80


Novodobé konstrukce těžkých dřevěných skeletů mohou mít několik variant, které se liší provedením styků vodorovných a svislých prvků ■ skelet s jednodílnými průvlaky a sloupy; ■ skelet s dvojdílnými průvlaky a jednodílnými sloupy; ■ skelet s jednodílnými průvlaky a dvojdílnými sloupy. Těžké skelety se vyznačuji velkou půdorysnou dispoziční volností. Jejich určitou nevýhodou je náročnější provedeni konstrukčních detailů. Lehké skelety Lehký skelet je nosný konstrukční systém, který tvoří převážně fošny a prkna. Sloupky tohoto ▼ Obr. 2. Rodinný dům Top Line

Platform frame má podlaží z dílů posazených vzájemně na sebe a je dnes nejpoužívanějším typem lehkého skeletu při stavbě jednopodlažních a vícepodlažních budov. Prostorová tuhost budovy s lehkým skeletem je zajišťována ztužením konstrukce stropu a stěn. Stropní konstrukce se ztuží tak, že se stropnice vzájemně rozepřou (ztuží) na vzdálenost asi 2 m. Rozměr stropnice se voli tak, aby poměr její výšky k šířce byl z důvodu stability menší než 6. Stropní deska je nejtužší z překližek, které jsou položeny šachovnicově. Ztužení stěn lehkého skeletu je komplikováno tím, že sloupky stěn jsou pouze přihřebíková-

▲ Obr. 3. Rodinný dům Kubus

ny k prahům konstrukce a samy o sobě nejsou schopny přenášet vodorovné zatížení do základových pásů. Proto se ke ztužení lehkého skeletu používají výztužné stěny. Ty slouží ke ztužení stavby nejen v podélném směru, ale i ve směru příčném, protože kostra budovy je velmi měkká a při bočním působení větru by vykazovala velké deformace. Výztužnou stěnou rozumíme stěnový prvek v konstrukčním systému, který odolává vodorovnému zatížení a přenáší je do základů. Dřevěné výztužné stěny mají dřevěný rám z prken nebo fošen a plášť (především z překližek, třískových či OSB desek), který může být zvnějšku nebo i zvnitřku stěny. Lehké skelety se v současnosti používají především při realizaci rodinných a obytných domů. Na následujících obrázcích jsou ukázány velké možnosti použití certifikovaného lehkého skeletu systému HAAS. Lehký skelet lze kombinovat i s prvky těžkého skeletu, čímž získává na architektonické zajímavosti, viz obrázky 3 a 4. ▲ Obr. 4.Golfové apartmány Dýšina

Závěr Zajímavé je, že roční těžba dřeva na obyvatele je v ČR a v USA přibližně stejná. V USA však dřevostavby zcela dominují bytové výstavbě. V zájmu širšího využití dřeva ve stavebnictví

u nás bude především třeba překonat zkreslené představy veřejnosti o dřevu jako stavebním materiálu. Naším vzorem může být mimo jiné země i Velká Británie, která ačkoliv má malé vlastní zdroje dřeva, používá ho v bytové vý-

stavbě v neuvěřitelně velkém rozsahu. Ve Skotsku představují domy na bázi dřeva přibližně 70 % a v Anglii přibližně 25 % bytové výstavby. Petr Kuklík, Fakulta stavební ČVUT v Praze stavebnictví 11–12/11

81

v příštím čísle

01/12

Lednové číslo časopisu se věnuje tématu Výzkum a vývoj v praxi. Budou představeny například materiály vyvinuté na bázi nanotechnologií a jejich využití v oblastech stavebních konstrukcí, dále zajímavé aplikace inteligentních materiálů nebo uplatnění výzkumu a vývoje v rámci informačních technologií a v oblastech vysokorychlostní železniční dopravy.

leden

Ročník V Číslo: 11–12/2011 Cena: 68 Kč vč. DPH Vydává: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno IČ: 44960751

Číslo 01/12 vychází 9 . ledna

ediční plán 2011

předplatné Celoroční předplatné (sleva 20 %): 544 Kč včetně DPH, balného a poštovného


časopis

Objednávky předplatného zasílejte prosím na adresu: EXPO DATA spol. s r.o. Výstaviště 1, 648 03 Brno (IČO: 44960751, DIČ: CZ44960751, OR: Krajský soud v Brně, odd. C, vl. 3809, bankovní spojení: ČSOB Brno, číslo účtu: 377345383/0300) Jana Jaskulková Tel.: +420 541 159 369 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected]

■

ediční plán 2011

www.casopisstavebnictvi.cz

pozice na trhu

Předplatné můžete objednat také prostřednictvím formuláře na www.casopisstavebnictvi.cz.


časopis

Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2 Tel.: +420 227 090 500 Fax: +420 227 090 614 E-mail: [email protected] www.casopisstavebnictvi.cz Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský Tel.: +420 602 542 402 E-mail: [email protected] Redaktor: Petr Zázvorka Tel.: +420 728 867 448 E-mail: [email protected] Redaktor odborné části: Ing. Hana Dušková Tel.: +420 227 090 500 Mobil: +420 725 560 166 E-mail: [email protected] Inzertní oddělení: Manažeři obchodu: Daniel Doležal Tel.: +420 602 233 475 E-mail: [email protected] Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek, Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská, Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda), Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová, doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D. Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl Tel.: +420 541 159 374 E-mail: [email protected] Předplatné: Věra Pichová Tel.: +420 541 159 373 Fax: +420 541 153 049 E-mail: [email protected] Tisk: EUROPRINT a.s.

pozice na trhu

časopis Stavebnictví je členem Seznamu recenzovaných periodik vydávaných v České republice* *seznam zřizuje Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR

www.casopisstavebnictvi.cz Kontakt pro zaslání edičního plánu 2011 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě: Jana Jaskulková tel.: +420 541 159 369, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]

82


Náklad: 32 900 výtisků Povoleno: MK ČR E 17014 ISSN 1802-2030 EAN 977180220300501 Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa © Stavebnictví All rights reserved EXPO DATA spol. s r.o. Odborné posouzení Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení. O tom, které články budou odborně posouzeny, rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých příspěvcích posudky recenzentů. Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.

Baumit Star

Prvotřídní zateplení

Baumit Star Baumit Star je prémiový zateplovací systém, uspokojující nejvyšší nároky na kvalitu zateplení. Materiálová skladba systému kombinuje zkušenost a tradici s inovací. Systém Baumit Star využívá revoluční technologii bezhmoždinkového kotvení izolantu, je ﬂexibilní, odolný proti nárazu a vodoodpudivý. Volbou Baumit Star snížíte své náklady na vytápění, přispějete tak k ochraně životního prostředí. Vaše rozhodnutí na zateplovací systém Baumit Star je sázka na jistotu.

■ Špičkové tepelně izolační vlastnosti ■ Ekologická investice s návratností ■ Spolehlivost a jistota

Nápady s budoucností

požární bezpečnost staveb

Recommend Documents