Plzeň poloha, struktura, infrastruktura a obraz města

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Pedagogická fakulta Katedra geografie

Plzeň – poloha, struktura, infrastruktura a obraz města

Jana Sládková Bakalářská práce

Vedoucí práce: doc. RNDr. Jan Kubeš CSc. České Budějovice, 2011

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat učiteli a vedoucímu mé bakalářské práce panu doc. RNDr. Janu Kubešovi, CSc. za vedení celé práce, za metodické připomínky a rady. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za podporu a pomoc. Také děkuji svým přátelům a všem, kteří mi pomohli ať uţ psychicky nebo radou či nápadem a kteří to se mnou vydrţeli do zdárného konce.

2

Prohlášení Prohlašuji, ţe svoji bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně, pouze s pouţitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, ţe v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. V platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené podobě pedagogickou fakultou, elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách.

V Českých Budějovicích ……………………...

…………………………………. Podpis

3

Anotace: Sládková, J. (2010): Plzeň – poloha, struktura, infrastruktura a obraz města. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, katedra geografie, 86 str. Bakalářská práce shrnuje urbánně geografické poznatky o městě Plzni. Zahrnuje zhodnocení polohy města, jeho historického vývoje, kapitoly o fyzicko-geografických a sociálně-geografických sloţkách města a především vybrané analýzy prostorové struktury města a infrastruktury města. V rámci sociálně geografické charakteristiky jsou shrnuty informace o územně správním členění, o čtvrtích města, o vývoji počtu obyvatel, jsou zde také kratší popisy výrobních kapacit a ploch, zařízení vybraných druhů sluţeb, dopravy, rekreace a cestovního ruchu. Hlavní částí práce jsou analýzy geneticko-koncentrické, funkční a urbanistickomorfologické prostorové struktury města a poznání stavu infrastruktury města. Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Jan Kubeš CSc. Klíčová slova: urbánní geografie, geografická poloha města, prostorová struktura města, infrastruktura města, Plzeň.

Abstract: Sládková, J. (2010): Plzeň – location, structure, infrastructure and city image. Bachelor thesis. Univerzity of South Bohemia, Pedagogical faculty, Department of Geography, P. 86 Bachelor thesis summarizes urban geographic information about the city Plzeň. Thesis includes an assessment of the position, its historical development, the chapters on physicalgeographical and socio-geographic components of a particular subgroup analysis of the spatial structure of cities and infrastructure. The socio-geographical characteristics are summarizes information on the territorial division, about a quarter of the city, development of population, there are also short descriptions of manufacturing capacity and space, equipment, selected types of services, transport, recreation and tourism. Main part of genetic analysis, concentric, functional and urban spatial and morphological structure of the city and state of knowledge of the city's infrastructure. Thesis Supervisor: doc. RNDr. Jan Kubeš CSc. Keywords: urban geography, geographic location of Plzeň, the spatial structure of city, infrastructure of the city, Plzeň

4

Obsah: 1. Úvod 2. Geografická a historická charakteristika města Plzně 2.1. Matematicko-geografická poloha 2.2. Historický vývoj města 2.3. Fyzicko-geografická charakteristika 2.3.1. Geologická a geomorfologická charakteristika 2.3.2. Klimatická charakteristika 2.3.3. Hydrologická charakteristika 2.3.4. Charakteristika bioty a ochrany přírody 2.3.5. Charakteristika krajiny a krajinného rázu, vyuţití pozemků 2.4. Sociálně geografická charakteristika 2.4.1. Územně správní členění 2.4.2. Popis čtvrtí města 2.4.3. Vývoj počtu obyvatelstva města a jeho současná geodemografická charakteristika 2.4.4. Charakteristika výrobních kapacit a ploch 2.4.5. Charakteristika zařízení vybraných druhů sluţeb 2.4.6. Celková dopravní charakteristika 2.4.7. Charakteristika rekreace a cestovního ruchu 3. Rozbor literatury 3.1. Literatura pro geografickou a historickou charakteristiku řešeného území 3.2. Literatura zabývající se teorií prostorové struktury města 3.3. Literatura o prostorové struktuře, infrastruktuře a obrazu města 4. Analýza dopravně komunikační polohy města Plzně 5. Analýza prostorové struktury města Plzně 5.1. Geneticko-koncentrická prostorová struktura 5.2. Funkční prostorová struktura 5.3. Urbanisticko-morfologická prostorová struktura 5.4. Sociální a demografická prostorová struktura 6. Analýza infrastruktury města Plzně 6.1. Infrastruktura silničních, ţelezničních a dalších komunikací 6.2. Městská hromadná doprava 6.3. Technická infrastruktura 6.4. Biotická infrastruktura 7. Obraz města Plzně – vybrané charakteristiky 7.1. Siluety a panoramata 7.2. Půdorysná struktura města 7.3. Urbanistické uzly a osy města 7.4. Vybrané mikroprostory města 7.5. Vybrané vstupy do města 8. Závěr 9. Zdroje 10. Přílohy

5

6 7 7 8 12 12 15 16 18 18 19 19 21 25 27 29 32 33 35 35 35 36 38 40 41 43 47 48 51 51 54 56 60 63 63 63 64 65 66 67 69 73

1. Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma Plzeň – poloha, struktura, infrastruktura a obraz města. Zvolila jsem ho po dlouhém a pečlivém uváţení hlavně proto, ţe se mi líbilo a bylo mi ze všech nabízených témat bakalářských prací nejbliţší. Jednou z motivací je to, ţe k městu mám osobní vztah a chci ho dobře poznat. Myslím, ţe díky struktuře práce mám moţnost město poznat důkladně i z hlediska, které je výjimečné a jiní na město nepohlíţejí. Hlavním cílem této práce jsou analýzy prostorové struktury města Plzně. Podruţným cílem (cíl 1.) bylo zhotovení geografické charakteristiky města. V tomto bodě bych se chtěla zabývat zvlášť fyzicko-geografickou charakteristikou a sociálně-geografickou charakteristikou města. Fyzicko-geografická charakteristika zahrne geologii a geomorfologii zvoleného území, dále klimatickou charakteristiku, hydrologii, charakteristiku bioty, ochrany přírody, krajiny a krajinného rázu. V části sociálně-geografická charakteristika je popis čtvrtí města a s ním souvisejícího územně správního členění, charakteristika obyvatelstva, výrobních kapacit a ploch, zařízení sluţeb a obsluhy, dopravní situace města, rekreace a cestovního ruchu. Obě charakteristiky budou doplněny tematickými mapami. Dalším úkolem bylo také zpracování historického vývoje města z urbánního hlediska. K těmto i dalším úkolům byl vypracován rozbor literatury. Seznam literatury obsahuje poměrně velké mnoţství adres internetových stránek, které jsem vyuţila pro čerpání informací. Dalším cílem (cíl 2.) práce je analýza mikro-, mezo- a makropolohy města s důrazem na dopravní polohu, kde bych se chtěla zabývat polohou města v rámci regionu, polohou města v rámci České republiky a vůči hlavnímu městu Praze a také polohou Plzně v evropském měřítku. Hlavním cílem (cíl 3.), jak jiţ bylo uvedeno, je analyzovat prostorovou strukturu města Plzně s důrazem na analýzu prostorové struktury z hlediska geneticko-koncentrické, funkční, urbanisticko-morfologické, sociální a demografické zonace. V analýze infrastruktury města (cíl 4.) se budu zabývat infrastrukturou silničních, ţelezničních a dalších komunikací, městskou hromadnou dopravou, technickou i biotickou infrastrukturou. V poslední kapitole stručně představím obraz města pomocí siluet a panoramat, půdorysné struktury, urbanistických uzlů a os města. Také se budu zabývat vybranými mikroprostory města z hlediska genia loci a vybranými vstupy do sídla (cíl 5.).

6

2. Geografická a historická charakteristika města Plzně 2.1. Matematicko-geografická poloha Město Plzeň je metropolí západních Čech. Je čtvrtým největším městem podle počtu obyvatel i podle rozlohy města v České republice, po Praze, Brně a Ostravě. Rozloha města je 125 km2 a počet obyvatel se pohybuje okolo 167 000. Zeměpisné souřadnice města jsou 49°44'50" severní zeměpisné šířky a 13°22'39" východní zeměpisné délky. Jsou to souřadnice chrámu sv. Bartoloměje na náměstí Republiky v centru, které jsou uváděny jako oficiální souřadnice města ve všech zdrojích. Nejsevernějším bodem města je 49°48'24" severní šířky a 13°23'26" východní délky. Nejjiţnější bod má souřadnice 49°40'42" severní šířky a 13°26'21" východní délky. Souřadnice nejzápadnějšího bodu města jsou 49°46'25" severní šířky a 13°16'05" východní délky. Posledními souřadnicemi jsou 49°46'30" severní šířky a 13°28'19" východní délky nejvýchodnějšího bodu města. Tyto souřadnice jsem získala pomocí Měření GPS na www.mapy.cz. Stejnou zeměpisnou šířku, jako Plzeň, má Luxembourg, hlavní město Lucemburska, Charkiv, který je druhým největším městem Ukrajiny a Vancouver, který je největším městem na kanadském západním pobřeţí. Zeměpisnou délku sdílí například s Berlínem, který je hlavním městem Spolkové republiky Německo, sicilským Palermem nebo s hlavním městem Libye Tripolisem (Matušková, Novotná a kol. 2007).

Nadmořská výška se pohybuje mezi 293 a 452 metry nad mořem. Centrum města je v nadmořské výšce 310 m n. m., která patří k niţším nadmořským výškám. Město je obklopeno vrchy – Chlum (416 m n. m.), Sylvánský vrch (414 m n. m.), Švabiny (409 m n. m.), Hůrka (378 m n. m.), Val (434 m n. m.), Dubová hora (406 m n. m.), Háje (436 m n. m.) a Homolka (373 m n. m.). Nejniţším bodem ve městě je břeh Berounky u Bukovce s nadmořskou výškou 293 m n. m. (Dokoupil, 2007). Nejvyšším bodem v Plzni je Červená skála pod Radyní s výškou 452 m n. m. (Integrovaný plán rozvoje města Plzeň, 2008). Vzdálenost vzdušnou čárou z Plzně do Prahy je 85 kilometrů, po dálnici je to necelých 90 kilometrů, coţ je přibliţně hodina cesty. Díky tomuto faktu má město výhodnou polohu vůči hlavnímu městu. Dále leţí na trase, která spojuje Prahu s Německem a západní Evropou, jak silniční komunikací (dálnice), tak po ţeleznici (ţelezniční koridor). K hranicím země s Německem (na hraniční přechod Rozvadov) je vzdálenost vzdušnou čárou 65 kilometrů. Město spolu se 14 dalšími obcemi tvoří okres Plzeň-město. Plzeň je správním centrem tohoto okresu. V roce 2009 měl okres o rozloze 261,46 km2 185 855 obyvatel (hustota zalidnění byla 710,9 ob./km2 – k 31. 12. 2009). Přes 90 % obyvatel ţije v Plzni. Na severu a západě sousedí Plzeň-město s okresem Plzeň-sever. Jiţní a jihovýchodní okresní hranici sdílí s okresem Plzeň-jih. Sídlem obou okresů je Plzeň. Východním sousedem je okres Rokycany (http://www.czso.cz/).

7

Město je zároveň městem krajským, centrum Plzeňského kraje, který se nachází na jihozápadě Čech. Sousedí s kraji Karlovarským, Ústeckým, Středočeským a Jihočeským. Na jihozápadě sousedí s německou spolkovou zemí Bavorsko. Rozloha kraje je 7 561 km2 a počet obyvatel byl 571 980 (k 30. 9. 2010). Rozlohou je třetím největším a počtem obyvatel devátým krajem v zemi. Součástí kraje je sedm okresů a 15 ORP (Plzeň je jednou z ORP) http://www.kr-plzensky.cz. 2.2. Historický vývoj města Následující text vznikl na základě těchto prací – Kuča (2002), Domanický, Jedličková (2005), Kejha, Janouškovec (2010) a Kolektiv autorů (2009). Nebylo moţné zjistit prvotní zdroje, protoţe se v této literatuře většinou neuvádějí a není to v této převáţně odborně-populární literatuře zvykem. Město vzniklo na území, které bylo výhodné klimatickými a pedologickými podmínkami. Je to nejúrodnější a nejteplejší oblast západních Čech. Oblast vděčí svému charakteru za osidlování jiţ od pravěku. Dalším kladem byl soutok řek, jehoţ předností je ochranná funkce. Nejprve vnikala jednotlivá hradiště na území dnešního města – například Litice, Křivice, Radčice, Hradiště a v neposlední řadě Starý Plzenec. Bylo jich téměř 30 a zhruba jedna třetina zanikla a ostatní se zachovaly dodnes. Slované se na území Plzeňské kotliny zabydleli později kvůli lesnímu pásmu Podbrdska, které pro ně bylo sloţitou překáţkou. V desátém století nabývá důleţitost dnešního Starého Plzence, o kterém jsou zmínky od roku 976. Osada se jmenovala Plzeň a stala se centrem správy jihozápadní části území za Přemyslovců. Hradiště mělo excentrickou polohu v Plzeňské kotlině a vedly zde stezky, které spojovaly Prahu a Řezno. Další sídlo, které bylo v tomto období na území dnešního města, vzniklo nad soutokem Mţe a Úslavy nedaleko Doubravky. Dnes tam stojí kostel svatého Jiří ze 14. století, který vznikl z původní kaple. Současně je toto místo nejniţší v Plzeňské kotlině. Před zaloţením současné Plzně vzniklo několik vsí, které jsou dnes součástí města – Litice (1216), Doudlevce (1227), Skvrňany (1239) a Křimice (1251). Dále jsou na území Plzně doloţeny dvě jiţ zaniklé vesnice – Malice (1266) a Záhoří. Dnes tyto dvě vesnice připomínají ulice Malická, Pod Záhorskem a Pod Všemi svatými a kostel Všech svatých, který patřil farní vsi Záhoří a měl funkci hřbitovního kostela. Existence obou obcí je doloţena archeologickým výzkumem a nálezy. Záhoří zaniklo ještě před vznikem Plzně, ale v 15. století bylo znova osídleno (roku 1418 je doloţeno placení úroku z předměstí obcí). Ve 13. století staré město Plzeň ztrácí význam, protoţe v polovině tohoto století byla zaloţena další královská města – Stříbro, Domaţlice a Klatovy, a přechází na ně část pravomocí a část správy. Význam získávají i města Touškov a Dobřany. Díky těmto městům se stala poloha staré Plzně strategicky nevhodnou a patronátní práva kostelů ve starém městě král Přemysl Otakar II. věnoval v roce 1266 chotěšovskému klášteru, ale dnes je skutek přisuzován aţ Václavu II. Samotné město Nová Plzeň bylo zaloţeno v roce 1295 a postupně na něj přešla správní funkce ze Starého Plzence. Zajímavostí z hlediska jazykového je skutečnost, ţe jméno města bylo aţ do konce 16. století rodu muţského. Město bylo zaloţeno na soutoku řek Mţe a Radbuzy naproti kostelu Všech svatých a bylo křiţovatkou dálkových obchodních stezek vedoucích do Řezna, do Norimberku a do Saska. Bylo jedním z nejmladších a zároveň jedním z největších královských měst ve své době. Obyvatelé pocházeli ze Starého Plzence, z okolních měst – Dobřan, Touškova, Klatov, Stříbra, Nepomuka, ale i z Českých Budějovic, Chebu, Prahy nebo Kutné Hory. Jeho rozloha byla asi 25 ha a bylo rozděleno do bloků pravoúhlou sítí 15 ulic. Uprostřed bylo obdélníkové náměstí, které

8

vzniklo vynecháním dvou bloků a svou plochou 2,73 ha v době vzniku patřilo k největším v Evropě. Půdorys je s menšími změnami dochován do současnosti a je perlou středověkého urbanismu. Šíře domovních parcel se pohybovala mezi 7 a10 metry, ale občas byly i uţší nebo širší. Jejich počet uváděný v dokumentech je 290 parcel. Na náměstí stojí na průsečíku diagonál chrám sv. Bartoloměje, který měl farní funkci a nahradil původní kostel zhruba v polovině 14. století. Nedaleko náměstí byly vystavěny dva kláštery – minoritský (později františkánský) s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který najdeme ve městě dodnes, a dominikánský s kostelem sv. Ducha, který zanikl díky přestavbě na měšťanský dům. Město mělo čtyři brány – na severu Malickou (Saskou), Skvrňanskou na západě, jiţní Litickou a severovýchodní Praţskou bránu. Kvůli rozpínání města byly vykupovány pozemky, které patřily jiţ výše zmíněné obci Malice, která se stala nejstarším předměstím Plzně – v dokumentech je zmiňované jako Malické nebo Saské předměstí, dnes je známé jako Severní předměstí. Část Malic zasahovala i na území města, konkrétní nálezy byly nalezeny u morového sloupu na náměstí. Další předměstí – Vídeň, U Špitálu, V Zahradách a Rybáře - se nacházela okolo města a tvořila prstenec. Předměstí U Špitálu leţelo podél praţské cesty. Jmenuje se podle špitálu s kaplí sv. Maří Magdalény, který byl zaloţen roku 1320. Předměstí Rybáře zaujímalo území podél městských hradeb a mlýnského náhonu Radbuzy od minoritského kláštera k masným krámům. Předměstí Vídeň leţelo na návrší, kde dnes stojí budova, které se říká Nad Hamburkem, na východ od mostu přes Radbuzu, který najdeme na Praţském předměstí. Město mělo po Praze nejrozsáhlejší pozemky. Získalo několik vesnic, některé z nich jsou doloţeny později – Skvrňany, Doudlevce, Radobyčice, Útušice, Černice, Boţkov, Koterov a část Lobzů. Plzeň byla nejprve husitským městem, ale roku 1420 se stala městem katolickým. Město uvnitř hradeb nebylo během doby husitství dobyto, ale předměstí byla poničena obléhajícími. Ve městě ţilo převáţně německy mluvící obyvatelstvo, aţ v druhé polovině 15. století začalo převaţovat české obyvatelstvo. Od roku 1460 byly městské knihy vedeny v českém jazyce a roku 1468 byla v Plzni vytištěna první česká kniha. Severozápadní část městského jádra byla ţidovskou čtvrtí aţ do roku 1504, kdy byli Ţidé z města vyhnáni. Přestavba Plzně v období gotiky po velkém poţáru, který zachvátil město v roce 1507, byla dokončena v druhé polovině 15. století. V této době začali obyvatelé města budova sloţitý sklepní systém, který byl třípatrový. V době husitského obléhání byl pro obyvatelstvo důleţitý, z hlediska bezpečnosti i z hlediska zásobování. V 16. století se ve městě začíná projevovat renesanční myšlení a sloh. Během renesance Plzeň zaznamenala výrazný rozkvět. Dřevěné a hrázděné měšťanské domy jsou nahrazeny renesančními domy, které jsou zvyšovány na dvoupatrové, mění se fasády domů, mění se silueta města, ale půdorys zůstává původní. V tomto období byla postavena i plzeňská radnice (1554-1558), která je povaţována za jednu z nejcennějších v Evropě za Alpami. Náměstí je povaţováno za umělecký klenot v Čechách a je srovnatelné s náměstím v Olomouci. Město se stalo i sídlem císaře Rudolfa II, od září 1599 do června 1600, kdy v hlavním městě Praze vypukla morová epidemie. Počet domů ve městě v roce 1568 je 287. Město se rozrůstalo i za hradbami, předměstí se rozpínala díky prosperitě města. Některá předměstí byla opevněna dřevěné opevnění s branami. Nejdříve bylo opevněno Skvrňanské předměstí na západě a později i jiţní Litické předměstí, z těchto stran nebylo město chráněno vodními toky. Byl tam vybudován val s vodním příkopem, branami a věţemi. V 15. století bylo největším Špitálské (Praţské) předměstí s 26 domy a koţeluţskými dílnami, pak následovaly Rybáře se 13 domy, kde ţili hlavně rybáři, jak napovídá název. Na Skvrňanském předměstí byly soukenické rámy a několik pivovarů. Skvrňanské předměstí s Litickým, kde byla cihelna a ţily zde cihláři, měly dohromady 10 domů. Na Vídni bylo 5 domů a nejmenší bylo Malické (Saské) předměstí se 4 domy. O sto let později byla předměstí větší a dělila se na 4 části. Největším bylo Skvrňanské (Litické) předměstí, kde bylo 87 domů, následovalo Malické (Saské) předměstí se 42 domy, 30 domů bylo na Špitálském předměstí, kde se počet domů příliš nezvýšil a nejmenším byla Vídeň, kde bylo 13 domů. Do počátku 17. století se předměstí ještě

9

rozrostla. Za třicetileté války bylo město v obleţení. Předměstí byla zničena a poprvé v historii bylo dobyto město i uvnitř hradeb Mansfeldovým vojskem. V roce 1621 bylo město ovládnuto opět vojskem císaře. Dobytí odstartovalo novou etapu vývoje městského opevnění a obnovení předměstí. V roce 1648 nechali radní města vypálit předměstí ze strachu ze Švédů, ale ti se nakonec k městu nepřiblíţili. Stavu, ve kterém byla Plzeň před bitvou na Bílé Hoře, se podařilo dosáhnout opět aţ na konci 18. století. Baroko nepřináší ţádné zásadní změny urbanistického charakteru. Do konce 17. století probíhaly stavební práce, které pomáhaly k obnově původního stavu města. Mění se architektonický a umělecký styl, fasády měšťanských domů a v barokním slohu byl opraven i františkánský (dříve minoritský) klášter. Novou dominantou města se stala budova arciděkanství z počátku 18. století. V poslední třetině 18. století si měšťanské obyvatelstvo staví letní sídla ve svých zahradách za městem, díky tomu vznikají pozoruhodné stavby. Bohuţel v tomto století bylo období vlády Josefa II, kdy byly rušeny některé kláštery. V Plzni mezi ně patří dominikánský klášter ve vnitřním městě a klášter dominikánek, jehoţ budova byla zachována pro účely školství. Dále byl zrušen hřbitov u chrámu sv. Bartoloměje. Během 18. století byly zrušeny špitální kostely na Praţském předměstí. Nejrozsáhlejší změny v Plzni přicházejí na přelomu 18. a 19. století. Město se začíná rozpínat, jsou zbořeny městské hradby a brány, v letech 1839 aţ 1846 na místě příkopů byly vysázeny sady – okruh stromořadí, a zaloţeny parky – Smetanovy a Kopeckého sady, dále sady Křiţíkovy, Šafaříkovy a 5. května. Od roku 1833 se v Lochotíně stavěl lázeňský areál. Z přelomu 30. a 40. let 19. století pocházejí dva velké pivovary. Předměstí se stále rozrůstají a od roku 1839 je stav zachycen v katastrální mapě. Zástavba se soustřeďovala více na předměstí neţ mimo ně. Město získává stavební plochy, rozvíjí se a transformuje se tradiční ekonomická základna, která je tvořena řemesly a obchodem do industriální struktury. Na počátku 19. století byla budována síť císařských silnic. Nové silnice potvrdily důleţitost Plzně jako dopravního uzlu významného v západních Čechách, kterým bylo město od zaloţení a s největší pravděpodobností ještě dříve. Dopravní síť ovlivnila novodobý urbanistický vývoj a zároveň předurčila jeho charakter. Díky rozvoji ţelezniční dopravy a průmyslové výroby ve městě v druhé polovině 19. století vzrostl počet obyvatel. Také dochází k aktivaci stavební činnosti. Vznikají budovy vzdělávacích a správních institucí, nádraţí, divadla, muzea, věznice a vojenských kasáren, domy ve vnitřním městě byly zvyšovány ze dvou pater na tři. Změnilo se i správní členění města. Litické předměstí se stalo součástí Říšského předměstí (dnes Jiţní). Od roku 1854 byla výstavba řízena podle prvního regulačního plánu Říšského předměstí, který zpracoval ing. Aixner. Zástavba se rozšiřuje směrem na jih od vnitřního města. Vývoj města byl ovlivněn jiţ zmíněnou ţeleznicí. Nejprve zde fungovala koněspřeţná dráha, později i parostrojní ţeleznice. S tím souvisí i rozvoj průmyslu. Dominantním odvětvím jsou pivovary – Měšťanský pivovar (Prazdroj) a První plzeňský akciový pivovar (Gambrinus). Následuje strojírenství, které zastupují Škodovy závody. Tyto tři podniky zaujímají poměrně velkou rozlohu města, zároveň zajišťují mnoho pracovních míst. Nejsou to jediné průmyslové podniky v Plzni. Dále můţeme jmenovat továrnu na stroje a vagony, velký parní mlýn, továrnu na drátěné hřebíky nebo Piettovu papírnu. 1859 vznikl regulační plán celé západní části města. Ve vítězném plánu jeho autor navrhl, ţe město bude mít šachovnicovou uliční síť na celém území. V tomto období se Americká třída začala měnit na reprezentativní třídu. Jiţně od zmíněné třídy se nacházela vilová čtvrť, kde nakonec převládla výstavba činţovních domů. V 19. století 60. a 70. léta jsou ve znamení výstavby. Z velké části byly zastavěny pozemky mezi Klatovskou třídou a Radbuzou od Americké třídy po ţeleznici. Dále probíhala výstavba na západ od centra k řece Mţi, kde byly stavěny nevzhledné přízemní domy. Postupně byly nahrazeny většinou jednopatrovými jednoduchými nájemními domy. Náročnější stavební formy byly stavěny v jiţní části čtvrti. Zástavba východního Praţského předměstí nebyla příliš hustá a typické pro ni byly domy s velkými zahradami. Půdorys předměstí byl šachovnicový, převaţovala přízemní nebo jednopatrová zástavba s malými byty, která byla ovlivněna regulačním plánem schváleným v roce

10

1874. Saské předměstí zaostávalo, výstavba se příliš nerozvíjela. Od roku 1843 do roku 1880 se počet domů zvýšil z 582 na 1681 a počet obyvatel z 8 892 na 38 883 - největšímu nárůstu došlo v 70. letech. Od 80. let bylo nově zastavováno jihozápadní území od vnitřního města okolo dnešního Husova náměstí. Nejniţší ţivotní úroveň mělo Saské předměstí, šlo o zemědělskou a dělnickou čtvrť a výstavby a rozvoj stále nepokračoval. Na Praţském předměstí pokračovala od 80. let výstavba činţovních domů v jiţní části východně od Nepomucké třídy. Od roku 1884 byla čtvrť nazývána neoficiálně Petrohrad. Z let 1874-1878 pochází komplex věznice na Borech, který má charakteristický tvar hvězdy. Na konci 19. století a na začátku 20. století narůstá počet obyvatel i počet domů. Plzeň se pomalu stává velkoměstem, svým charakterem i strukturou. V Čechách kromě Prahy je jediným velkoměstem. Za rozmach vděčí hlavně prosperujícím Škodovým závodům. Další změnou přibliţující Plzeň k velkoměstu bylo vybudování elektrické tramvajové dráhy v roce 1899 a výstavba veřejných budov. Důleţitou roli v urbanistickém vývoji měla nová budova Velkého divadla vystavěná v letech 1899 aţ 1902. Dalšími významnými budovami jsou Velká synagoga (1888-1892) a německý evangelický kostel. Neméně významnou budovou byla budova muzea z let 1897-1902. V historickém jádru města nedošlo k plošným demolicím bloků díky absenci celkového asanačního plánu, ale nový vývoj nebral ohledy na staré hodnotné stavby. Například z rohů náměstí zmizely všechny 4 kašny, kdyţ se dával do provozu nový vodovod v roce 1891. V nových čtvrtích vznikají budovy administrativní, školní i církevní. Dále se formovala náměstí nebo centra jednotlivých čtvrtí. V čtvrťových centrech byly většinou školy, kostely nebo úřady. Pro dnešní Jiţní, dříve Říšské, předměstí byl zhotoven regulační plán, který přinesl návrh, ţe část předměstí bude mít trojúhelníkové a lichoběţníkové bloky, coţ bylo pro město netradiční. Důvodem bylo vyuţití daného prostoru. Na Praţském předměstí na počátku 20. století byla vystavěna vilová čtvrť V Podhájí (dnes Slovany). Plán Praţského předměstí byl mnohokrát měněn. Na Říšském předměstí bylo vytvořeno kruhové náměstí Na Hvězdě, které se stalo novým prvkem. Byla zde vilová zástavba s velkými zahradami. Území Praţského předměstí bylo zastavováno prvorepublikovými převáţně řadovými rodinnými domy. Saské předměstí se výstavbě dosud vyhnulo, pouze ulice Na Roudné byla lemována bloky činţovních domů. Dále zde před první světovou válkou byla vystavěna nejhonosnější vilová čtvrť Lochotín v Plzni. Zajímavé je, ţe byla určena minimální rozloha parcel – 1080 m2. S přeměnou Plzně na velkoměsto byla nutná výstavba technických a komunálních zařízení. Byla vystavěna vodárna, zrušeny všechny plzeňské hřbitovy a nahradil je Ústřední hřbitov, byla zaloţena zoologická zahrada a Borský park. Při okrajích města vznikala zástavba dělnických rodinných domků, které byly skromné. Za součást aglomerace města Plzně lze jiţ před první světovou válkou povaţovat obce Skvrňany, Doudlevce, Boţkov, Lobzy, Doubravka a Bolevec. O připojení těchto obcí k městu se začalo jednat v roce 1919. Od roku 1924 jsou Doubravka, Doudlevce, Lobzy a Skvrňany součástí města, tzv. Velké Plzně. Uspořádání města se z administrativního hlediska nezměnilo aţ do roku 1942, přestoţe během 20. let 20. století proběhla aktualizace generálního upravovacího plánu města. Aglomerace okolo Plzně se rozrůstala ve 20. a 30. letech mimo hranice města. V období první republiky se úroveň bydlení výrazně zvýšila. Byly stavěny hlavně rodinné domy – řadové nebo samostatně stojící, a zaostávala výstavba činţovních domů. V tomto období proběhlo několik změn i centru města. Řeka Radbuza byla v okolí centra regulována na počátku 20. let 20. století a zároveň byla zasypána Mlýnská strouha. To znamenalo odstavení vodní elektrárny, která byla nahrazena novou elektrárnou. Na Americké třídě byl v roce 1924 postaven Mrakodrap a tento dům následovala výstavba nových veřejných budov – budova banky, a nekatolických kostelů – českobratrský kostel Mistra Jana Husa, metodistická Betlémská kaple a Korandův českobratrský sbor. V tomto období byla dokončena výstavba areálu Fakultní nemocnice na Borech. Na konci 30. let byl dokončen areál Jubilejního výstaviště nedaleko městského centra, ale přímo v jádru města se výstavba dále nerozšiřovala a naopak bylo několik domů zbouráno.

11

Dvacátá a třicátá léta 20. století byla ve znamení rozsáhlé výstavby. Absence okruţního propojení zástavby podél výpadových silnic je omlouvána překáţkami, například hlubokými údolími řek Radbuzy a Úslavy, ţeleznicí a Škodovými závody. Od německé okupace se z Plzně stalo pohraniční město. Obec Litice byla obsazena Němci. Během druhé světové války výstavba ve městě probíhala v malé míře. Bylo postaveno sídliště provizorních řadových domů osídlenců z Německa, kterému se říkalo Berlín a které na okraji Lochotína stojí dodnes. Význam ţelezničního uzlu ve městě a Škodových závodů, které během války byly zaměřeny na válečnou výrobu, učinily z Plzně cíl spojeneckého bombardování. Státy, které měly zemi osvobodit, ze strachu ze zneuţití města zničily 70 % továren, hlavní vlakové nádraţí a omylem i čtvrť Doubravku. Po druhé světové válce byly napravovány škody, které ve městě zanechala válka. Na přelomu 40. a 50. let byl vypracován nový směrný plán statutárního města, který odmítl právě probíhající vývoj města. V tomto plánu byla zachována podoba historického jádra města a některé samostatné budovy. Bloková zástavba na předměstí měla být zbořena, na jejím místě měly město protnout dálnice a mezi nimi byla v plánech výstavba obytných a občanských objektů. Tato centrální část Plzně se měla přeměnit ve velké sídliště. Plán nebyl schválen, ale stopy se objevovaly ve městě do konce 20. století. V období, kdy byl uznáván stalinský kult osobnosti, byl patrný návrat ke komponovaným uličním prostorům. Ve městě najdeme z této etapy sídliště Slovany, které je uceleným obytným celkem. Bylo pokračováním Petrohradu a vilové čtvrti Petřín. Bloky obytných domů byly vystavěny i podél nedaleké Koterovské třídy. Po této éře proběhla další, kdy byly postaveny mladší části sídliště, byla uplatněna výstavba panelových domů a později i věţové panelové domy s plochou střechou. Nový směrný územní plán Plzně byl schválen v roce 1966, o pět let později proběhla revize, kde byla původně navrhovaná dálnice přeloţena mimo centrum města. V další aktualizaci plánu z roku 1980 byla dálnice umístěna k severnímu okraji aglomerace. O pět let později byl zpracován nový územní plán, jehoţ tvorba trvala tři roky, a v roce 1988 byl schválen. Od 60. do 80 let bylo zbořeno několik obytných bloků okolo historického jádra, zahrnuty byly i kasárna 35. pluku. Sady Pětatřicátníků zaznamenaly rozšíření své plochy a severně od centra byla postavena mimoúrovňová kruhová křiţovatka. Proběhla výstavba a rozšíření komunikací ve městě – například Karlovarská ulice nebo tranzitní komunikace sady 5. května. Tyto komunikace byly pro město důleţité díky tomu, ţe odváděly tranzitní dopravu z centra města. Nedaleko soutoku Mţe a Radbuzy vyrostl sportovní areál a stadion TJ SK Škoda Plzeň. Ve druhé polovině 60. let byl postaven obchodní dům Prior, na začátku 70. let bylo vybudováno Centrální autobusové nádraţí a v polovině 80. let byla dokončena stavba domu kultury. Za socialismu v Plzni bylo zbořeno 300 domů v centrální části, zmizela zástavba několika ulic. Historické jádro bylo narušeno minimálně, přestoţe škody nejsou malé – zanikla solnice z období baroka, hostinec U Knoblochů a další. Demolice domů se nevyhnula ani náměstí, roku 1967 byl zničen cenný nároţní dům z doby renesanční. Místo něj tam byla postavena budova, která výrazně narušila ráz náměstí, dnes je to hotel. Aţ v roce 1989 bylo plzeňské historické centrum prohlášeno za městskou památkovou rezervací. Bohuţel ani tato skutečnost nezabránila zboření nemocnice na sadech 5. května v roce 1992. Okrajové části města se také proměně nevyhnuly. I v druhé polovině 20. století probíhal rozvoj průmyslu a koncentrace obyvatel za pracovními příleţitostmi. Situace byla řešena výstavbou panelových sídlišť – od roku 1962 Doubravka, od roku 1968 Skvrňany, poté i Slovany a Bory, roku 1974 byla přenesena výstavba sídlišť i do Bolevce, na Lochotín, Zavadilku a Košutku, nejnovějším je sídliště Vinice. Po roce 1989 nebyla změněna pouze politická situace, ale změny nastaly i ve vývoji města. Především byly pozastaveny změny v urbanistickém vývoji města – například zásahy do struktury města. Byl vypracován nový územní plán v první polovině 90. let. Cílem bylo odvést dopravu z města, zachovat zástavbu historického jádra města a zastavět volné plochy vhodnými stavbami, vzniklé po zbourání některých domů. V některých částech byla zástavba navrţena nevhodně. V polovině 90. let byla dokončena dálnice D5 vedoucí z Prahy do Rozvadova mimo

12

obchvat Plzně. Z realizace obchvatu v severní části aglomerace z předchozích plánů sešlo a v roce 1991 byl schválen návrh, aby trasa obchvatu byla jiţně od města a vedla mezi Bručnou a Černicemi. Okolo těchto plánů vzniklo mnoho sporů a některé byly řešeny soudní cestou. Ještě v roce 2002 obchvat nebyl postaven a tranzitní doprava byla velkou zátěţí pro město. Poslední úsek dálnice D5 byl zprovozněn na začátku října 2006. Během 90. let bylo v Plzni postaveno mnoho nových objektů. Byly to komerční stavby – bankovní budovy, hypermarkety (Borská pole, okraj Severního předměstí) nebo průmyslová zóna Borská pole. Výstavba rodinných domů probíhala v okrajových částech města. Na území města vznikly památkové rezervace a zóny lidové architektury, které chrání dochovaná jádra „plzeňských vesnic“ – rezervace Koterov, Černice a Boţkov a zóna Lobzy. Další zóny jsou v Bolevci, Bukovci, Křimicích, Radčicích a Újezdě, kde jsou většinou méně významné nebo narušené.

2.3. Fyzicko-geografická charakteristika 2.3.1. Geologická a geomorfologická charakteristika Text této kapitoly vznikl na základě práce Demek, Balatka a kol. (1987) – geomorfologické členění a geologická struktura v geomorfologických jednotkách, v menší míře na základě práce Kraft, Winter (2007) a Pech, Suda (2007), vyuţívala jsem také základní mapy 1: 100 000 a geologickou mapu (http://www.geology.cz). Město Plzeň se rozkládá v Poberounské subprovincii (V), dalo název oblasti Plzeňská pahorkatina (VB), která blíţe určuje polohu města. Plzeň leţí na hranici dvou celků – Plaská pahorkatina (VB-2) a Švihovská vrchovina (VB-3) – Mapa 1. Celky se dělí na podcelky – v Plaské pahorkatině jsou to Kaznějovská pahorkatina (VB-2B), Kralovická pahorkatina (VB2D) a Plzeňská kotlina (VB-2C), ve Švihovské vrchovině jsou to Radyňská vrchovina (VB-3D) a Rokycanská pahorkatina (VB-3E). Podcelky se dělí na okrsky, coţ jsou nejniţší geomorfologické jednotky. Největší část města zasahuje Touškovskou kotlinu (VB-2C-a), dále město okrajově sahá do Štěnovické vrchoviny (VB-3D-b), Klabavské pahorkatiny (VB-3E-a), Koţlanské plošiny (VB-2D-b) a Hornobřízské pahorkatiny (VB-2B-b). Celé území patří do provincie Česká vysočina. Plzeňská pahorkatina (VB) se nachází v západních Čechách, její rozloha je 4607 km2 a střední výška je 438,3 m. Je tvořena starohorními horninami s ostrůvky hlubinných vyvřelin, které jsou zvrásněné a slabě přeměněné. Na nich jsou permokarbonské a neogenní horniny. Charakteristické je zvlnění, kde se střídají vyvýšené části s plochými sníţeninami, místy vystupují odolné horniny, mezi které patří buliţníky. Berounka se svými přítoky vytvořila hluboká údolí. V oblasti se těţí kaolín, který vzniká dlouhodobým zvětráváním. Nejvyšším bodem pahorkatiny je Koráb (773 m). Plaská pahorkatina (VB-2) zaujímá střední část Plzeňské pahorkatiny. Zaujímá 2180 km2 a střední výška je 423,3 m, tvoří ji nepřeměněné a slabě metamorfované starohorní horniny tepelsko-barrandienské oblasti. Nejvyšším bodem pahorkatiny je Vlčí hora (704 m). V Plaské pahorkatině jsou dvě pahorkatiny a jedna kotlina zasahující do Plzně. Jednou z nich je Kaznějovská pahorkatina (VB-2B), která leţí na severu střední části Plaské pahorkatiny, její rozloha je 340 km2 a střední výška je 430,6 m. Na starohorních horninách vznikl ploše zvlněný erozně denudační reliéf, který se sklání od severu k jihu a je charakterizovaný širokými rozvodními hřbety. Nejvyšším bodem pahorkatiny je vrch Krmníky (598 m). Její součástí je okrsek Hornobřízská pahorkatina (VB-2B-b), která zaujímá

13

14

střední a jiţní část Kaznějovské pahorkatiny. Nejvyšším bodem pahorkatiny je Červený vrch (514 m) a významnými bod jsou Krkavec (504 m) a Příšovská homolka (404 m). Druhou pahorkatinou je Kralovická pahorkatina (VB-2D), která leţí na severovýchodě Plaské pahorkatiny, zaujímá 574 km2 a střední výška je 392 m. Je tvořena nepřeměněnými aţ slabě přeměněnými starohorními břidlicemi s vloţkami buliţníků a spilitů a s denudačními zbytky karbonských hornin a miocenních sedimentů. Nejvyšším bodem je vrch Nad kostelem (537 m). Její součástí je Kožlanská plošina (VB-2D-b), která se nachází v západní a jihozápadní části Kralovické pahorkatiny. Jejím nejvyšším bodem je vrch Za rájem (514 m) a významným bodem je vrch Homole (453 m). Na jihu střední část Plaské pahorkatiny se nachází Plzeňská kotlina (VB-2C) s rozlohou 284 km2 a se střední výškou 352,1 m. Je tvořena sedimentárními horninami jiţní části plzeňské starohorní pánve a miocenními říčně jezerními uloţeninami. Nejvyšším bodem je Hůrka s nadmořskou výškou 426 m. V severní části Plzeňské kotliny se nachází Touškovská kotlina (VB-2C-a), na jejímţ území leţí velká část města Plzně. Je tvořena převáţně karbonskými prachovci, jílovci, pískovci, arkózami a slepenci, méně starohorními břidlicemi, drobami a spility a miocenními říčně jezerními písky a jíly. Je nejníţe poloţenou částí Plzeňské kotliny. Na jejím území se stékají zdrojnice Berounky. Švihovská vrchovina (VB-3) leţí v jiţní a jihovýchodní části Plzeňské pahorkatiny, její rozloha je 1424 km2 a střední výška je 460,3 m. Podmíněná převáţně odolnými horninami spilitového stupně barrandienských starohor s pozdně variskými magmatity, méně horninami staršího paleozoika a ojediněle karbonskými sedimenty. Vytváří strukturně denudační reliéf. Součástí Švihovské vrchoviny kde leţí město Plzeň, jsou Radyňská vrchovina a Rokycanská pahorkatina. Severní a střední část Švihovská vrchoviny zaujímá Radyňská vrchovina (VB-3D). Je to plochá vrchovina o rozloze 720 km2 a se střední výškou 464,6 m. Je tvořena starohorními břidlicemi a drobami se spility a četnými buliţníkovými vloţkami. Zaujímá strukturně denudační reliéf v povodí Úhlavy a Úslavy. Nejvyšší bod vrchoviny je Na skále (673 m). Západní část Radyňské vrchoviny zaujímá Štěnovická vrchovina (VB-3D-b). Je to plochá vrchovina v úhlu mezi Úslavou, Radbuzou a Úhlavou. Tvoří ji starohorní břidlice a droby se spility a vloţkami buliţníků. Nejvyšším bodem je Radaně (567 m) a významnými body jsou Farská skála (537 m), Ostrá hůrka (411 m), Štěnovický vrch (460 m), Tlustá hora (476 m) a Vysoká (522 m). Rokycanská pahorkatina (VB-3E) je v severovýchodní části Švihovská vrchoviny. Je to členitá pahorkatina kerné stavby o rozloze 147 m2 a se střední výškou 410 m tvořená ordovickými horninami barrandienské intrageosynklinály, proterozoickými, méně kambrickými horninami a vzácně karbonskými sedimenty letkovské pánve. Nejvyšším bodem je Kotel (575 m). Na západě a na jihu Rokycanské pahorkatiny se nachází Klabavská pahorkatina (VB-3E-a), na jejímţ území se nachází Plzeň. Je to členitá pahorkatina kerného typu sloţená z ordovických zvrásněných břidlic s křemenci. Nejvyšším bodem je jiţ zmíněný Kotel.

2.3.2. Klimatická charakteristika Informace, které jsou pouţity v této podkapitole o charakteru klimatu Plzně, jsem čerpala z několika zdrojů – Hostýnek (2007), Tolasz (2007) a www.chmi.cz. Klima města Plzně lze klasifikovat jako mírně teplé na základě členění klimatu České republiky. Město je z větší části v kotlině obklopené vrchovinami a pahorkatinami. Díky tomuto faktu má město specifické klima. Na podzim a v zimě se nad město často snáší mlhy a nízká oblačnost. Také nastává inverzní situace, která se projevuje tím, ţe v centru města je chladné a mlhavé počasí a nad hranicí inverze, to znamená v okrajových částech města (Lochotín, Bory), 15

jiţ špatné počasí být nemusí. Město a celá kotlina leţí v závětří šumavských hřebenů a Českého lesa. Od klimatu města se odlišuje oblast Boleveckých rybníků, kde poměrně silně kolísá teplota i vlhkost vzduchu. Příčinou je kombinace písčitých půd a vodních ploch. Další specifikum mají nivy zdrojnic Berounky. Jsou to nejteplejší oblasti v celém regionu. Teplota vzduchu (Mapa 1.) se měří elektronickými čidly na stanicích Plzeň-Bolevec a Plzeň-Mikulka. Dlouhodobé průměrné teploty jsou zpracované ze stanic Plzeň-Bolevec a PlzeňLíně. Nejvyšší dlouhodobé průměrné teploty se pohybují okolo 8 °C a jsou naměřené v nejbliţším okolí Plzně a hlavně okolo čtyř hlavních plzeňských řek. Nejteplejším měsícem je červenec a nejchladněji je v lednu. Na stanici v Plzni-Líně byly naměřeny během celého roku vyšší teploty neţ v Plzni-Bolevci. Je to dáno polohou stanice, stanice v Bolevci leţí na dně údolí a klima je tam výrazně ovlivněno rybniční soustavou. Dále měříme relativní vlhkost vzduchu. Nejvyšší relativní vlhkost vzduchu je v listopadu, prosinci a lednu (80-90 %), nejniţší relativní vlhkost vzduchu je v měsících květen, červen, červenec a srpen (70 %). Zmínila bych i sráţky. Sráţky se měří v kapalném stavu i v pevném stavu. Roční úhrny sráţek se pohybují okolo 450 aţ 750 mm. Dlouhodobý průměr sráţek je 527 mm (Bolevec) a 500 mm (Radčice). Nejvyšší roční maximum sráţek bylo naměřeno v roce 2002, jeho hodnota byla 800 mm sráţek. V tomto roce byly velmi vysoké sráţky v srpnu a následovaly povodně. Naopak nejniţší roční sráţky byly naměřeny v letech 1991 a 2003. Nejdeštivější měsíce bývají červen a červenec (60-80 mm), nejméně sráţek spadne v lednu a únoru (pod 30 mm). V srpnu 2002 v Plzni spadlo 240 mm sráţek, coţ způsobilo jiţ zmíněné povodně. Bouřkové období v Plzni je hlavně v období léta. Bouřky rozlišujeme na blízké, vzdálené a velmi vzdálené. Počítá se počet dnů s bouřkou do klimatické charakteristiky. V Plzni počet dnů v roce s bouřkou je mezi 6 a 11 dny. Nejvíce bouřek bývá v období od května do srpna. V lednu a únoru bývají bouřky vzácně. Průměrná roční rychlost větru se v Plzni pohybuje okolo 2-3 m/s.

2.3.3. Hydrologická charakteristika Text následující podkapitoly vznikl na základě prací Švorc, Švorcová (2006), Vlček a kol. (1984) a Kopp (2008). Město Plzeň leţí na soutoku čtyř řek (Mapa 1.), které jsou zdrojnicemi Berounky, a tím je jeho poloha unikátní. Řeky se nestékají v jednom místě, jak si mnozí představí, ale stékají se postupně. Na jiţním okraji Plzně v části Doudlevce se stékají Úhlava s Radbuzou a pokračují jako Radbuza. Nedaleko centra se vlévá Radbuza do Mţe a vzniká Berounka. Vzniklo strategicky vhodné místo pro osídlení a tento soutok plnil obranou funkci města, a proto zde bylo nejpravděpodobněji zaloţeno město, které bylo chráněno vodními toky před nepřáteli. Poslední z hlavních říčních toků města je Úslava, která vtéká do Berounky severovýchodně od historického jádra v městské části Plzně Doubravka. Kromě obranné funkce z polohy města 16

vyplývají výhody v hospodářství a je zajištěn zdroj vody pro průmysl a obyvatelstvo nejen Plzně, ale i celé aglomerace. V minulosti se uvaţovalo o vyuţití vodních toků k dopravě, ale nikdy se plány splavňování neuskutečnily a zachoval se přirozený ráz řek a jejich břehů. Počátek Berounky bylo velmi těţké určit. Ve dvacátém století byl začátkem stanoven soutok Mţe a Radbuzy. Za hlavní zdrojnici Berounky z hydrografického hlediska je povaţována Mţe, která má největší rozlohu povodí (1609,38 km2) a nejvyšší dlouhodobý průměrný průtok (8,28 m3/s), ale není nejdelší. Z hlediska geomorfologie je významnější Radbuza. Plzeňské řeky jsou středoevropský pluvio-nivální typ, který má maximální průtoky na jaře v době tání sněhu. Všechny čtyři hlavní řeky – zdrojnice Berounky - pramení mimo Plzeň a její nejbliţší okolí. Jednou ze zmíněných hlavních řek je Mže. Jako jediná pramení za hranicemi naší země, v Českém lese v Bavorsku pod jménem Blätterbach ve výšce 700 m n. m. Je o ní psáno jiţ v Kosmově kronice a byla zmapována od hranic aţ k ústí do Vltavy (část dnes známa jako Berounka). Délka toku Mţe je 106,5 km a plocha povodí je 1828,6 km 2 - v tomto údaji se zdroje informací liší. Na řece se nachází dvě přehradní nádrţe – Lučina, která zásobuje pitnou vodou Tachovsko, a Hracholusky, která slouţí k rekreačním a hydroenergetickým účelům. Do Mţe vtékají čtyři důleţité levé přítoky a dva pravé. Další hlavní řekou je Radbuza. Je zdrojnicí Berounky. Délka toku Radbuzy je 111,5 km a plocha povodí je 2179,4 km2. Pramení v Českém lese na území naší země, 1,5 km severovýchodně od osady Závist ve výšce 720 m n. m. Je nejdelší ze zdrojnic Berounky. Na Radbuze leţí nádrţ České údolí, která slouţí jako rekreační nádrţ. Nejvýznamnějším pravým přítokem je Úhlava. Její délka toku je 108,5 km a plocha povodí je 919,4 km2. Pramení na Šumavě na západním svahu Pancíře ve výšce 1110 m n. m. Horní tok má charakter bystřiny. A této řece leţí přehrada Nýrsko, která je hlavním zdrojem pitné vody pro Plzeň a Domaţlicko. Poslední zdrojnicí Berounky je Úslava, jejíţ délka toku je 94 km a plocha povodí zaujímá rozlohu 796,5 km2. Pramení pod kopcem Drkolná ve výšce 695 m n. m. v Pláničkově vrchovině. Do Berounky vtéká jako poslední ze zdrojnic na severovýchodním okraji Plzně v části Plzeň-Doubravka. Původně byla nazývána Bradava nebo Bradlava a její horní tok je tak pojmenováván i dnes. Berounka je řekou, která vznikla soutokem Mţe a Radbuzy a je levým přítokem Vltavy. Délka jejího toku 139,1 km a plocha povodí je 8861,4 km2. Odvodňuje velkou část území Českého lesa a západní část Šumavy, v Brdech severní svahy a menší pahorkatiny. Všechny její zdrojnice stékají do Plzeňské kotliny z pahorkatin a hor. Jejími významnými přítoky jsou Střela, Třemošná, Klabava a Litava. Třemošná je levým přítokem Berounka, délka toku 41,2 km a plocha povodí je 249,3 km2. Pramení nedaleko obce Čbán v nadmořské výšce 566 m. I Střela je levý přítok Berounky. Je delší neţ Třemošná, její tok má 97,4 km a plocha povodí je 922,6 km 2. Pramen najdeme v Tepelské vrchovině, na jiţním úbočí Prachometského kopce (678m n. m.), který najdeme v severní části vrchoviny. Pravým přítokem je říčka Klabava. Délka toku je 49 km a plocha povodí je 372,3 km 2. Pramení jihovýchodně od obce Teslín (678 m n. m.). Litava je posledním zmíněným přítokem Berounky, vtéká do ní zprava. Pramení v Brdech severně od Roţmitálu pod Třemšínem ve výšce 765 m n. m. Délka toku je 54,6 km a plocha povodí je 629,4 km2.

Na území města Plzně je vodní nádrž České údolí, která byla vybudována v roce 1973 pro rekreační účely. Bohuţel díky přítoku ţivinových látek a nevhodných technických parametrů nádrţe je kaţdý rok voda v nádrţi nevhodná na koupání. Významnou součástí vodstva v Plzni je soustava Boleveckých rybníků v povodí Boleveckého potoka, kterých je 11. Rozloha vodních ploch rybniční soustavy je 80 ha, z toho 53 ha zaujímá největší z rybníků Velký Bolevecký rybník. Tato rybniční soustava je starší neţ 17

rybniční soustava v jiţních Čechách a je povaţována za základ rybničního hospodářství města. Jihočeské rybníky byly zakládány od 16. století a Bolevec rybníky byly zaloţeny v roce 1460. Oblast Plzeňska je povaţována za kolébku českého rybníkářství. Ve městě jsou i podzemní prameny, které jsou doplňkovým zdrojem vod. Významnými jsou zásoby podzemní vody v kvartérních uloţeninách nivy Mţe a Berounky, jsou výjimkou. Podzemní vody jsou vyuţívány pivovarem Plzeňský Prazdroj, který ji má jako základní zdroj vody pro výrobu značkového piva. Na Roudné, kde se nedaleko nalézá pivovar, je pět artézských studní, které jsou hluboké 80-100 m a nejstarší pochází z roku 1900, nejnovější je z roku 2001. Voda v nich je kvalitní. Její vlastnosti jsou dobré, má stálé sloţení a stabilní teplotu 10,5 °C. Odběr vody za rok je zhruba 350 000 m3 vody. Na území města se nenachází minerální prameny, kromě Kopeckého pramene v blízkosti Lochotínského parku, který je dnes nevyuţívaný a výjimkou. 2.3.4. Charakteristika bioty a ochrany přírody Text o květeně na území města Plzně vznikl na základě práce Chocholoušková, Pyšek (2007). Následuje text o fauně, jehoţ základem je práce Němec, Vacík (2007). Plzeň a její okolí patří do oblasti lesní středoevropské květeny, podoblasti přechodné hercynské květeny a obvodu teplejší hercynské květeny. Původní vegetaci zde nenajdeme, protoţe je hodně pozměněna činností člověka, hlavně zemědělskou činností a osídlením – zástavbou. Lidé také budují umělé parky, kterými se snaţí nahradit zničenou původní vegetaci. Zajímavostí je rybniční soustava, která je nejstarší v České republice. Její okolí slouţí především k rekreaci obyvatel města. Je zde přírodní rezervace Kamenný rybník, kde můţeme najít zajímavé druhy rostlin. Například klikvu bahenní v rašelinném společenstvu nebo ostřici plstnatoplodou mezi pobřeţními rákosinami. Na dně rybníků se vyskytují řasy paroţnatky. Podle geobotanické mapy je území města označeno jak acidofilní doubravy. Podél toků se nachází luhy a olšiny, mírné svahy údolí řek, kde jsou humózní půdy, jsou označeny jako dubohabřiny a na extrémních stanovištích najdeme reliktní bory. Vegetace na území města je ovlivněna činností člověka. Bohuţel Plzeň patří k městům, která jsou ovlivněna průmyslem a těţbou nerostných surovin. Tento fakt má vliv na vegetaci města. Fauna je charakterově řazena mezi zvířenu střední Evropy. Oblast je významná paleontologickými nálezy z období kambria a ordoviku. V minulosti byl běţně nalézán tesařík zavalitý na teplých stanovištích města, ale dnes je potvrzen velice vzácně v oblasti Severního předměstí. Bohuţel člověk svou činností zapříčinil redukci druhové skladby ţivočichů ve městě, ale tím se nevyznačuje pouze Plzeň, ale i jiná města. Na území města se vyskytuje mnoho synantropních druhů, například rorýs obecný, vlaštovka obecná, jiřička obecná nebo holub hřivnáč. Mnohdy si neuvědomujeme, ţe tito ţivočichové ţili původně v jiném prostředí neţ dnes. Od roku 1998 v centru města sídlil jeden pár sokola stěhovavého, ale bohuţel v roce 2003 se pár rozpadl a sokol ve městě jiţ nesídlí. Avifauna je ve města nečekaně pestrá – bylo zaznamenáno 143 druhů. Zdomácnělo i několik druhů savců – hlodavci (myš domácí, potkan), šelmy (liška obecná, kuna lesní, hranostaj a tchoř tmavý), kopytníci (prase divoké, srnec domácí) a letouni – několik druhů netopýra. V neposlední řadě zde najdeme mandelinky, střevlíci nebo tesaříky.

18

2.3.5. Charakteristika krajiny a krajinného rázu, vyuţití pozemků Text této podkapitoly vznikl na základě práce Kopp, Roubal (2007), předchozích podkapitol a textů týkajících se fyzicko-geografických podmínek města. Krajinný ráz je určován fyzicko-geografickými podmínkami. Mezi přírodními podmínkami města dominuje soutok „plzeňských“ řek. Okolí setkání řek je strategicky výhodný pro zaloţení obytného sídla, tento fakt byl znám jiţ před zaloţením města, před rokem 1295. Významným znakem krajinné struktury jsou příměstské lesy, které obklopují město kolem dokola. Niva řeky Mţe, která je nejširší, je vyuţívána k zemědělství díky velkému podílu orné půdy. V nivách zbývajících tří řek je výraznější podíl travních porostů. Biokoridor v údolí řeky Radbuzy je přerušen přehradní nádrţí České údolí a rekreační oblastí, která se rozprostírá v nejbliţším okolí přehrady. Svůj stav nejvíce přibliţující se původnímu stavu si zachoval biokoridor v údolí Berounky. Břehy řeky, která odvádí vodu z Plzeňské kotliny, jsou porostlé přirozenými lesními porosty. Ale i ty jsou přerušeny například v místě bývalé papírny Bukovec. Při plánování dopravní sítě byla snaha narušit nivní pásy a říční toky co nejméně. Počet kříţení dopravních komunikací s řekami je co nejméně, ekohydrologická kvalita je ovlivněna minimálně. Řeka Radbuza teče městskou zástavbou, proto je regulována. Biokoridor je výrazně omezen jezy. Na Mţi je vliv člověka patrný ve čtvrti Roudná. Při průchodu městskou zástavbou je nejméně ovlivněna funkčnost biokoridoru v nivě Úslavy. Niva řeky Mţe se pyšní největším podílem orné půdy. Naopak nejvyšší podíl lesních porostů je v údolí Berounky, dále na březích Berounky najdeme výrobní a těţební plochy – Prazdroj, bývalá papírna Bukovec, těţba štěrkopísků říčních teras. Úslava a Radbuza mají strukturu vyuţití ploch v okolí vyrovnanou. Různorodý charakter mají drobné vodní toky na území města. To samé můţeme říci i o kvalitě vody. Ve městě je všeobecně špatná kvalita vody, nejhorší je ve Vejprnickém potoce. Skutečností je, ţe kvalitou vody je ovlivněno vyuţití území a zástavba, která je s vodou v kontaktu. Patrná je snaha o zlepšení kvality vody. 2.4. Sociálně geografická charakteristika 2.4.1. Územně správní členění Plzeň je statutární město, krajské město a bývala okresní město. Je členěna na deset městských obvodů na základě zákona č. 128/2000 Sb. - zákon o obcích - Plzeň 1, Plzeň 2 Slovany, Plzeň 3, Plzeň 4, Plzeň 5 - Křimice, Plzeň 6 - Litice, Plzeň 7 - Radčice, Plzeň 8 Černice, Plzeň 9 – Malesice a Plzeň 10 - Lhota. Městské obvody Plzně jsou vyznačeny v Mapě 2a. červenou linií. Těchto deset městských obvodů (částí) se dělí na 104 urbanistických obvodů – v Mapě 2a. jsou vyznačeny černě. Obvody Plzeň 1 - Plzeň 4 leţí především ve vnitřním městě. Obvody Plzeň 5 – Plzeň 10 jsou okrajové, vzniklé z původně samostatných obcí, které se

19

20

připojily rozšiřující se zástavbou. Městské obvody a urbanistické obvody města Plzně jsou sumarizovány v Tabulce 1. V této bakalářské práci není prostor pro rozsáhlé texty o vývoji územněsprávního členění Plzně. Přesto uvedu několik zajímavostí k tomuto tématu. Litice, leţící na jiţním okraji města, byly samostatnou obcí, která od roku 1850 správně spadala pod okresní úřad v Plzni. Roku 1938 byly přičleněny k německé říši, jako jediná obec v okresu, a po skončení druhé světové války a vysídlení německého obyvatelstva, se staly samostatnou obcí. K Plzni byly připojeny v roce 1949, v roce 1954 se dostaly do správy obvodního národního výboru Litice, rok 1964 znamenal připojení Litic k okresu Plzeň-jih a od roku 1970 byly opět pod správou Plzně (obvodního národního výboru Plzně 3). V roce 1990 se Litice staly samostatným městským obvodem Plzeň 6-Litice. Městský obvod Plzeň 10-Lhota vznikl na začátku roku 2003, základem je Dohoda o připojení obce Lhota k městu Plzeň.

2.4.2. Popis čtvrtí města Do bakalářské práce jsem doplnila popis zástavby jednotlivých městských obvodů města Plzně, včetně zajímavých souvislostí. Jde o podklad, který vyuţíváme v dalších kapitolách k popisu a vysvětlení zjištěných výsledků urbánně geografických analýz. Vyuţívala jsem map, plánů, svých návštěv města a také některé texty uvedené na webových stránkách města Plzně a stránkách jednotlivých městských částí. Plzeň 1 Byl vymezen na počátku 80. let dvacátého století jako správní obvod, kdy se rozmáhala bytová výstavba (dnes největší rozloha sídlišť bytových domů v Plzni) a díky ní i příliv obyvatel. Je to část města, kde můţeme najít soustavu Boleveckých rybníků nebo zoologickou zahradu. Prvenství jí náleţí nejen v počtu obyvatel, ale i v čistotě ovzduší. Tento obvod má rozsáhlé rekreační zázemí. Bývá nazýván Severním předměstím, protoţe se nachází v severní části města. V městském obvodu je zahrnuta stará městská část Roudná, původně samostatná obec Bolevec a osady Bílá Hora a Košutka. Později čtvrť doplnila vilová zástavba Lochotín, stejnojmenné sídliště a sídliště Lochotín, Košutka a Vinice. Jiţní a východní hranici Plzně 1 je tvořena řekami Mţí a Berounkou. Západní hranici sdílí s městkou částí Plzeň 7 - Radčice. Severní hranici tvoří hranice města, která sousedí s obcemi Chotíkov, Třemošná-Záluţí, Zruč-Senec a Druztová. S centrem města je obvod spojen třemi mosty – most u Kalikovského mlýna, most generála Pattona a Rooseveltův most (minulosti Saský). Se sousední městskou částí Plzeň 4 (Doubravka) je spojena Plzeň 1 Masarykovým mostem. Mezi centrem a tímto obvodem je šest lávek a dále funguje městská doprava – několik linek autobusů a dvě linky tramvajové. Do roku 1989 byla čtvrť pouze obytnou částí města, kde doznívalo zemědělství. Chyběly zde obchody a byl zde nedostatek pracovních příleţitostí. V současné době se i v této čtvrti rozvíjí obchodní síť. Městská část má dostatek aţ přebytek míst v mateřských a základních škol. Je to důsledek stárnutí obyvatel. Sídlo v této oblasti má několik středních škol, učilišť a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy s Fakultní nemocnicí a několika soukromými praxemi a klinikami. Nechybí zde ani kultura a sport. Kromě několika hřišť v Plzni1 sídlí Středisko volného času dětí a mládeţe nebo dobrovolní hasiči. Nemohu opomenout Umělecko průmyslové oddělení Západočeského muzea v Plzni, sídlící ve starém Bolevci, a Zoologickou a botanickou zahradu města Plzně, na níţ navazuje Lochotínský park. Na území této městské části lze najít Boleveckou rybniční soustavu, jejíţ historie sahá do 15. století, rozsáhlé lesy, přírodní

21

rezervaci Petrovku a Kamenný rybník, přírodní památku Doubí a památné stromy, které rostou na hrázi Velkého Boleveckého rybníka. Od roku 1956 v této části města provádějí pravidelná pozorování pracovníci meteorologické stanice. Tento text byl vypracován na základě informací uvedených na internetových stránkách městského obvodu Plzeň 1 (http://umo1.plzen.eu/cz/mo_plzen/data_obvodu/index.html). Plzeň 2 - Slovany Tato městská část je tvořena místními částmi – Boţkov, část Doudlevce, Hradiště, Koterov, část Lobz a část Východního předměstí. Katastrální výměra městského obvodu je 1639 ha. Zaujímá jihovýchodní část města. Při jeho severní hranici se nachází Hlavní vlakové nádraţí, jeho západní hranicí jsou řeky Radbuza a Úhlava a na východní hranici se nachází řeka Úslava. Sousedícími obvody jsou Plzeň 3, Plzeň 4 a Plzeň 8. Městský charakter byl dán jiţ koncem 19. století. Od té doby je část, kde se nachází hlavní vlakové nádraţí, nazývána Petrohrad. V centrální části městského obvodu se nachází stará zástavba činţovních domů. Na začátku 2. poloviny 20. století (50. a 60. léta) začala v této části města výstavba nových sídlišť, která byla později doplněna panelovými domy. Na konci 19. století se na Slovanech rozvíjí průmysl a vznikají nové továrny, mezi ně patří například papírna, ţelezniční dílny, likérka Stock v Boţkově nebo pivovar Světovar. V době První republiky se v této městské části rozběhla výstavba vilových čtvrtí pro střední vrstvy na okraji města na Bručné, na Čechurově a na Světovar a byla zavedena městská doprava. Nyní jsou součástí obvodu bývalé samostatné obce – Koterov, Boţkov a Hradiště. Koterov a Boţkov jsou vesnickými památkovými zónami díky své lidové architektuře. Významné jsou církevní památky. Mezi nimi kostel sv. Mikuláše s přilehlým hřbitovem z 15. století nebo kostel P. Marie Růţencové z období secese a dominikánským klášterem (z roku 1913). Ve čtvrti se nachází park a lesopark Homolka a park ve chvojkových lomech, kam se mohou obyvatelé chodit rekreovat. K dispozici je tam i městský bazén nebo cyklostezky. Také zde najdeme knihovnu města Plzně, kulturní domy Šeříková a JAS. Pro obyvatele jsou ve čtvrti k dispozici mateřské, základní a střední školy, zdravotnické zařízení Slovany s pohotovostí, lékárny a pošty. Na řece Úslavě je úpravna vody, která slouţí celému městu Plzni. Text této kapitoly byl zpracován také s vyuţitím http://umo2.plzen.eu/cz/mo_plzen/data_obvodu/index.html. Plzeň 3 Rozloha třetího městského obvodu je 2308 ha a patří k největším plzeňským obvodům. Zaujímá historické jádro města, které je nejstarší částí Plzně, a mladší části města, mezi které patří Bory, Doudlevce, Skvrňany, Nová Hospoda, Zátiší, Valcha a Radobyčice. Historické jádro je nejstarší částí města, první zmínka je z roku 976. Týká se původního hradiště, které se nacházelo 10 km jihovýchodně od dnešního centra. Město bylo zaloţeno na současném místě ze strategických a komunikačních důvodů. Zaloţil ho český král Václav II. v roce 1295 podle zásad gotického urbanismu v šachovnicovém půdorysu s obdélníkovým náměstím. Dominantou je chrám sv. Bartoloměje, který má nejvyšší kostelní věţ v celé naší zemi, 102 m. Písemná zmínka o osadě Doudlevce je zaznamenána jiţ v roce 1227. Přemysl Otakar II. ji v roce 1266 věnoval chotěšovskému klášteru. Po zaloţení Nové Plzně byly darované novému městu. Měly posílit jeho hospodářské postavení. Byla to zemědělská obec, ale v 19. století se město začalo přetvářet v průmyslovou Plzeň. V této městské části vedle Škodovy cihelny vznikly vodárny s plynárnou a elektrické podniky. Pokračoval růst počtu domů i obyvatel, vznikaly i nové čtvrti jako Malá Strana, Podhájí nebo Na Srandě. Velký rozvoj této části podpořila továrna ET Doudlevce.

22

Další místní částí jsou Skvrňany, o nichţ je první doloţená písemná zmínka z roku 1239, a tehdy patřily pod kladrubský klášter. Později se osada stala součástí plzeňského panství. Přes všechny nesnáze to byla prosperující obec, velký vliv na její rozvoj mělo rozšiřování Škodových závodů. V roce 1861 zde byla dostavěna ţelezniční trať a začala výstavba nádraţí. Nedaleko se těţilo uhlí, písek a sála zde cihelna. Na konci II. světové války byly vybombardované a od roku 1964 patří pod městský obvod Plzeň 3. Na konci 60. let bylo zde vybudované sídliště, z původní obce se dochovala budova školy a krypta uvaţovaného kostela sv. Antonína Paduánského. Zmínka o Radobyčicích pochází z roku 1418 a od roku 1848 byly plnoprávnou obcí. Spadaly pod faru a školu v Liticích. V letech 1866 aţ 1963 měla obec svou vlastní školu. Nejcennější stavbou v Radobyčicích je kaplička na návsi, která je z roku 1776. Roku 1915 byl do obce zaveden elektrický proud, v roce 1923 začala do obce jezdit pravidelná autobusová linka z Plzně-Předenic a od roku 1953 je obec spojena s Plzní linkou městské hromadné dopravy. Místní národní výbor zde působil od roku 1945 a v roce 1949 byla obec připojena k Plzni. V roce 1954 byl v obci ustanoven samostatný Obvodní národní výbor, v roce 1964 byl zrušen a obec připojena k národnímu výboru Plzeň-jih a po roce 1976 se Radobyčice zase staly částí Plzně. Jednou z nejmladších osad, která se později stala součástí města Plzně, je Nová Hospoda. Jak jiţ napovídá jméno obce, tak na počátku (v roce 1713, první zmínka), na místě dnešní osady stála hospoda, která byla útočištěm pro všechny, kteří cestovali po důleţité dopravní cestě – bavorské silnici. Okolo hospody stálo několik domků. K růstu obce přispěl i rozvoj místního hornictví, hlavně po uzavření litických dolů v roce 1910. Do roku 1950 Patřila osada pod správu Vejprnic. Nová Hospoda během celé své existence bojovala s nedostatkem vody, do 20. let dvacátého století byly v osadě jen dvě studny. Od roku 1949 jezdí do Nové Hospody autobus a od roku 1955 trolejbus z Plzně. V roce 1950 byla osada připojena k Plzni, ale v letech 1954 aţ 1960, kdy se stala Nová Hospoda součástí městského obvodu Plzeň 3 z ekonomických důvodů, tam byl zřízen obvodní národní výbor. Okolo sto let je stará nejmladší plzeňská osada známá pod jménem Valcha. Původně byla hornickou osadou, kterou zaloţila správa dolů, které jsou nedaleko. Název je odvozen od výroby sukna, které se vyrábělo blízko dnešního nádraţí, kde stávala soukenická valcha. Kdyţ údajně byly doly vyčerpané, tak prý byla osada zrušena (v roce 1911). Po první světové válce ji osídlili legionáři a byla součástí Litic. V roce 1938 se stala samostatnou obcí a v roce 1942 se stala součástí Plzně. Od roku 1960 je součástí Plzně 3. Mimo obytné budovy je zde mnoho rekreačních objektů. Zdrojem pro tento text jsou internetové stránky http://umo3.plzen.eu. Plzeň 4 Jednou z původních osad na území čtvrtého obvodu města Plzně byla Doubravka, podle které bývá často nazýván. Tato městská část zaujímá východní území města, je nejvýchodnější částí Plzně. Na severozápadě sousedí s Plzní 1, na západě se dělí o kousek hranice s jádrem města, které spadá do městského obvodu Plzeň 3, a jiţním sousedem je Plzeň 2 - Slovany. Do obvodu Plzeň 4 spadá území původně samostatných obcí Doubravka, Letná a Lobzy, které dnes tvoří společný městský celek, a obce Bukovec, Červený Hrádek, Újezd a Zábělá, které tvoří samostatné celky. Spektrum budov je pestré. V tomto obvodě můţeme najít historickou vesnickou zástavbu, rodinné domky i městské bytové domy. Na Doubravce najdeme i nejstarší kostel v Plzni – kostel sv. Jiří, z 10. století. Tato čtvrť je převáţně obytnou zónou a průmyslové zóny v této části jsou oddělené od obytných zón. Nachází se tu i rekreační plochy, mezi které patří Lobezský park, kopec Chlum nebo park v Potoční ulici. Tento obvod se stále rozvíjí, vznikají zde nové zástavby rodinných domků a nevyuţitá místa jsou doplněna bytovými domy. Pro psaní tohoto textu jsem kromě vlastních poznatků vyuţila informace z internetových stránek městského obvodu http://umo4.plzen.eu.

23

Plzeň 5 - Křimice Nachází se v západní části Plzně a zaujímá skoro celé území původní historické obce Křimice a malý jihozápadní výběţek, který spadá původně k území obce Radčice u Plzně. Osídlení této oblasti je doloţeno jiţ v období mladší doby kamenné (před 7 tisíci lety) díky nálezům archeologů. Poloha této části je strategicky výhodní díky protékající řece tímto územím. Trvalé osídlení je zaznamenáno aţ ve 13. století (r. 1245 je zaznamenán v majetkových knihách) a jméno je dáno podle zakladatele Crima (Kříma). Důleţité období v historii této obce byla průmyslová revoluce, kdy byl postaven nový pivovar, mlýn s elektrárnou a cukrovar. Také zemědělství získalo svou slávu díky kvalitní zelenině – prvenství mezi zeleninou mělo zelí. Od roku 1868 zde fungovala základní škola, která měla v době své slávy 310 ţáků, coţ bylo rekordní číslo, psal se rok 1916/1917. Nemůţeme opomenout místní spolky zakládané za první republiky – Sokol, dobrovolní hasiči, dělnická tělovýchovná jednota nebo Občansko– hospodářská beseda. Po druhé světové válce měla obec zemědělský charakter a obyvatelé dojíţděli za prací do Plzně. V roce 1979 byla obec připojena k Plzni a měnila svůj charakter na okrajovou obytnou čtvrť (http://umo5.plzen.eu). Plzeň 6 - Litice Tento obvod zaujímá jiţní část města společně Plzní 10 - Lhotou, částí Plzně 3 a Plzní 8 - Černice. Jiţní hranici obvodu tvoří hranice města, o západní hranici se dělí s Plzní 10 - Lhotou, severní a východní hranici sdílí s Plzní 3. Protéká zde Litický potok a řeka Radbuza, na které leţí rekreační vodní nádrţ České údolí. O Liticích se můţeme dočíst jiţ od roku 1211, ale první doloţení obyvatelé pochází z mladší doby bronzové. Na konci 19. století měla obec Litice zemědělský charakter, na počátku 20. století jsou doloţeny pouze dva podniky – cihelna ThurnTaxisů a mlýn Ignáce Slavíka. Spojení s Plzní autobusem a elektrického proudu se místní obyvatelé dočkali v roce 1919, české školy aţ v roce 1928. V roce 1970 byla tato obec definitivně připojena k Plzni a od roku 1990 tvoří samostatnou městskou část Plzeň 6. V této části města nechybí sportovní tradice – od roku 1940 je tu Sokol Litice, od roku 1927 oddíl házené, v roce 1945 byl zaloţen fotbalový klub, v roce 1971 oddíl pozemního hokeje a v roce 1988 oddíl nohejbalu. Za zmínku stojí kostel sv. Petra a Pavla z roku 1420, který je stavební a uměleckou památkou (http://umo6.plzen.eu). Plzeň 7- Radčice Tento městský obvod najdeme na severozápadě Plzně. Jeho rozloha je 407 ha a je jedním z nejmenších částí města. Sousedí se čtyřmi městskými obvody – na západě s Plzní 9 - Malesicemi a s Plzní 5-Křimicemi, na jihu má krátkou hranici společnou s Plzní 3 a na východě je jejím sousedním obvodem Plzeň 1. Severní hranice je zároveň hranicí města. Zaujímá část levého břehu řeky Mţe. Součástí Plzně je od roku 1976 a od roku 1990 je samostatným městským obvodem. Radčice mají spíše zemědělský charakter, který předurčila kvalitní a úrodná půda a také protékající řeka. Severní část obvodu je zalesněna. Chráněnou památkovou vesnickou zónou je centrum Radčic, náves s kapličkou a venkovskými statky. Na území této části se nachází chráněný skalní útvar, na němţ je postaven romantický zámeček, jehoţ původ je datován na počátek 20. století. Západní okraj Radčic zaujímá průmyslový areál pro lehkou výrobu (http://umo7.plzen.eu). Plzeň 8 - Černice Rozloha osmého městského obvodu je větší neţ 5 km2 a zaujímá jihovýchodní výběţek města. Severozápadní hranici tvoří řeka Úhlava. Černice byla zmíněna jiţ v první polovině 15. století a v té době patřilo k Plzni. Historické centrum obce je v současné době vyhlášeno památkovou rezervací „Selská náves“. Na

24

jihovýchodě obvodu je část lesa, kterým prochází cyklostezky, po kterých se lze dostat ke zřícenině hradu Radyně, která je nedaleko Plzně. V Černicích byl otevřen Pivovarský dvůr s vlastní výrobou piva. Na severovýchodě obvodu je nákupní centrum Olympia Plzeň, kde je multikino, pošta a malé obchůdky, dále v této čtvrti stojí obchodní dům Kika a benzínová stanice. Najdeme zde i zóny lehké průmyslové výroby, svou činnost tu provozují významné výrobní, stavební a prodejní firmy. Ve čtvrti funguje Tyršova základní škola s výukovým programem „Začít spolu“. Musím zmínit i sportovní areál, kde je moderní fotbalové hřiště, tenisové kurty a hřiště pro pláţový volejbal. Od roku 1953 je obec spojena s Plzní městskou hromadnou dopravou a trolejbusovou linkou. V roce 1992 se staly Černice samostatným městským obvodem (http://umo8.plzen.eu).

Plzeň 9 - Malesice Obec Malesice se nachází severozápadně od Plzně. První zmínka pochází z roku 1239 a na přelom 13. a 14. století patřila obec k hradu Kyjov, který se nachází nedaleko. Tvrz vystřídal mnoho majitelů a zaznamenala mnoho změn, mezi nimi i přestavba v zámek. Na počátku 20. století se majitelem stal bratr budoucího majitele Škodových závodů Emila Škody Karel Škoda. V roce 1939 se stala obec součástí Velkoněmecké říše, byla těsně u hranic. Bylo vystěhováno 65 českých rodin, po osvobození zde sídlil štáb americké armády a bylo odsunuto 35 místních Němců a 160 říšských uprchlíků. Po druhé světové válce se stal zámek majetkem vysokých škol v Plzni a slouţil jako studentská kolej. Součástí městského obvodu Plzeň 9 je obec Dolní Vlkýš, o které se prameny informací zmiňují jiţ v roce 1115. Tehdy obec byla majetkem Kladrubského kláštera. Osada se jmenuje podle dobyvatele, který ovlivnil dění v obci. Kolem roku 1900 patřila obec k hejtmanství Stříbro, okres Touškov, pod faru Malesice a pošta spadala pod Plzeň. V obci stojí kaplička sv. Jiří, která má významnou památkovou hodnotu Tento text vznikl na základě informací z http://umo9.plzen.eu. Plzeň 10 - Lhota Městským obvodem je od roku 2003, kdy byla obec Lhota připojena k Plzni. Městská část zaujímá území o rozloze 389 ha v jihozápadním okraji města. První zmínka je datována na počátek 13. století, okolo roku 1212 (http://umo10.plzen.eu).

2.4.3. Vývoj počtu obyvatelstva města a jeho současná geodemografická charakteristika Tato kapitola představuje komentované údaje o vývoji počtu obyvatel Plzně, eventuálně o vývoji počtu obyvatel dříve samostatných obcí, které jsou dnes součástí Plzně. Čerpala jsem zejména ze Statistického lexikonu obcí České republiky, z Historického lexikonu obcí České republiky a publikace Kuča (2002). Geodemografické údaje za současnou Plzeň lze vyčíst ze souhrnných řádků tabulek obsaţených v analytické části práce – Tabulka 2. Původně bylo město malé. Na soutoku Mţe a Radbuzy bylo vystavěno 290 domů. Ve 14. století ţilo ve městě okolo 2 000 obyvatel a přibliţně 700 obyvatel na předměstí. Další údaj o počtu obyvatel byl zaznamenán aţ na počátku 18. století, a to v r. 1702. V Plzni ţilo 2 516 obyvatel. O jedenáct let později byl počet obyvatel zaznamenán zvlášť pro město a předměstí a zvlášť pro pozdější městské části. Ve městě ţilo 2 772 obyvatel, ve Skvrňanech 169, v Bolevci 75, v Lobzech 98, v Boţkově 129, v Újezdu 60, v Bukovci 71 a na Doubravce 69 obyvatel. V roce 1786 město mělo 5246 obyvatel. V roce 1811 bylo hlášeno ve městě 7 384 obyvatel a v roce 1830

25

zde ţilo 8 798 občanů. V roce 1843 ţilo v Plzni 8892 obyvatel a v obcích, které tvořily s Plzní souvislou aglomeraci – Bolevec, Boţkov, Bukovec, Černice, Doubravka, Doudlevce, Hradiště, Koterov, Lobzy, Nová Hospoda, Radobyčice, Skvrňany a Újezd, ţilo celkem 3306 obyvatel. V obcích, které nepatřily do aglomerace, ale od roku 1976 tvoří s městem Statutární město Plzeň, ţilo 1896 obyvatel. Celkový počet obyvatel čítal 14 094 občanů (Kuča, 2002).

První rok, který je uváděn v Historickém statistickém lexikonu, je rok 1869. Je to rok, který se stal důleţitým mezníkem v novodobé historii moderního sčítání lidu. Od té doby je sčítání lidí prováděno s výjimkami pravidelně a podle pravidel. V Plzni ţilo 23 681 obyvatel, v navazující aglomeraci bylo sečteno 4574 obyvatel. Za Statutární město je uveden počet 30 634 obyvatel. V lexikonu je uveden celkový počet 31 436, rozdíl 802 obyvatel vznikl tím, ţe do sčítání nebyly zahrnuty tři obce, které jsou dnes součástí města – Lhota, Dolní Vlkýš a Malesice. Další sčítání proběhlo v roce 1880, kdy v Plzni ţilo 38 883 obyvatel, v aglomeraci 44 675, na území statutárního města 48 027 občanů, v Malesicích a Dolním Vlkýši 641 obyvatel a ve Lhotě 166 obyvatel. O deset let později byla čísla následující: v Plzni ţilo 50 221 obyvatel, v aglomeraci 59 325 občanů a na území celého statutárního města 63 143 obyvatel. Ve zbylých třech obcích ţilo 1015 obyvatel. Na počátku nového století ţilo v Plzni 68 079 obyvatel, v aglomeraci 85 946 obyvatel a na území statutárního města ţilo 90 358 obyvatel. Ve zmíněných třech obcích ţilo 976 obyvatel. V roce 1910 se při sčítání hlásilo k trvalému pobytu ve městě a na předměstích 80 445 obyvatel, v aglomeraci ţilo 106 338 obyvatel, na území statutárního města 110 952 a ve zbývajících třech obcích 1056 obyvatel. Další sčítání proběhlo v roce 1921. Ve městě ţilo 88 416 lidí, v plzeňské aglomeraci 117 225, na území statutárního města 121 277 a ve zbývajících třech obcích 1077 obyvatel. 89 374 obyvatel bylo zaznamenáno v Plzni v roce 1930, 126 791 obyvatel v aglomeraci a na území statutárního města 132 008 občanů. V Malesicích, Dolním Vlkýši a Lhotě ţilo 1280 lidí. Během druhé světové války sčítání lidí neproběhlo, proto dalším rokem s daty je rok 1950, kdy v Plzni bydlelo 86 815 obyvatel, aglomerace měla 121 871 občanů a 126 505 obyvatel by mělo statutární město Plzeň. Tři obce, které jsou dnes součástí města a které nepatřily do souvislé aglomerace, měly 942 obyvatel. V letech 1880 aţ 1930 jsou v datech uváděny počty Čechů a Němců ţijících v Plzni a aglomeraci zvlášť. Další sčítání lidu proběhlo v roce 1961. V této době proběhly změny v územním členění města Plzně. Udaná data k jednotlivým částem města nelze porovnat. Pro tuto práci jsem vybrala pouze data pro celé město, souvislou aglomeraci města a údaj, který se vztahuje k budoucímu statutárnímu městu, aby bylo moţné data porovnat. K trvalému pobytu ve městě se hlásilo 100 885 občanů, v aglomeraci ţilo 130 430 lidí a území statutárního města bylo domovem pro 135 239 obyvatel. Ve zbylých obcích ţilo 995 obyvatel. V roce 1970 bylo započteno 102 990 občanů ve městě, 148 128 v aglomeraci, 152 560 na území statutárního města a 964 ve třech obcích, které jsou součástí Plzně. Další sčítání proběhlo o deset let později, ve městě ţilo 80 420 26

občanů, v aglomeraci 165 789, ve statutárním městě 170 701 obyvatel a v obcích 898 lidí. Následující sčítání proběhlo v roce 1991 a v Plzni se k trvalému pobytu přihlásilo 71 442 občanů, v aglomeraci 168 403 obyvatel, ve statutárním městě 173 008 lidí a v obcích 783 občanů. V posledním sčítání lidí, které proběhlo v roce 2001 v celé Plzni ţilo 166 118 obyvatel. K 31. 12. 2008 mělo město Plzeň 169 273 obyvatel. 2.4.4. Charakteristika výrobních kapacit a ploch Tato charakteristika vznikla na základě několika zdrojů. Zdrojem pro informace o historii průmyslu je Dokoupil, Mirvald (2007), o plzeňském pivovaru a Škodových závodech jsem čerpala

informace

na

internetových

stránkách

http://www.pilsner-urquell.cz,

http://www.skoda.cz a o industriálním parku Borská pole jsem čerpala informace na stránkách http://ukr.plzen.eu/rozvojove-projekty. Město Plzeň je průmyslové město, které zahájilo svůj průmyslový a s tím spojený urbanistický a populační rozvoj uţ v polovině 19. století. Vše začalo řemeslnou výrobou jiţ ve středověku a pokračuje to do současnosti. Uţ v polovině 19. století se v Plzni začal rozvíjet průmysl. Na území města je v této době doloţeno několik továren. Nejprve to byly malé provozy s dělbou práce, kam postupně začala pronikat strojová výroba. Podnětem pro průmyslovou výrobu byla surovinová základna kyzových břidlic, která je potřebná k výrobě české dýmavé kyseliny sírové. Ve městě se vyráběla i přírodní barviva. Díky chovu skotu a ovcí se ve městě rozvíjí průmysl zpracovávající kůţe a koţešiny. V neposlední řadě se ve městě rozvíjí výroba keramiky a kachlíků, protoţe v okolí Plzně jsou kaolinové doly. Přes město vedly obchodní stezky, díky kterým výrobci měli odběratele pro své výrobky. Obchodní stezky vedly do Bavorska, Sasky, Vídně a Prahy. Roku 1842 byl zaloţen Měšťanský pivovar, coţ bylo důsledkem várečného práva a dobrých podmínek pro vaření piva – dostatek surovin (ječmen, chmel a kvalitní voda), se zaváděním strojů se úroveň výroby postupně zvyšovala. Řemeslná výroba byla pomalu vytlačována závody. Těţba černého uhlí v okolí města přispěla k průmyslovému rozvoji Plzně. Za rozmach ţelezářství a strojírenství mohou ne příliš bohatá loţiska ţelezných rud. Významná jsou loţiska kaolínu, která se nacházejí u Horní Břízy a Chlumčan. Průmyslové závody vytvořily mnoho pracovních míst pro obyvatele z Plzně i blízkého okolí, během 20. století bylo zaznamenáno, ţe dokonce dvě pětiny pracujících ze západočeského regionu byly zaměstnány v plzeňských závodech. Dnes tento počet klesá. Zavedení ţelezniční dopravy znamenalo pozitivní krok k dalšímu rozvoji průmyslu. Po Praze byla Plzeň nejvýhodnější lokalitou pro budování průmyslu. Jiné město v Čechách nemělo tak výhodné podmínky pro průmysl – přeprava surovin, materiálů i hotových výrobků. Bylo moţné produkty vyváţet i za hranic České země – do Bavorska, Saska a Rakouska.

Pro město bylo a je typické svým průmyslem, kdy ho proslavila jedna dominující továrna – Škodovy závody, které reprezentují strojírenský průmysl Plzně od roku 1869. Později se výrazně zviditelnily plzeňské pivovary, které jsou známy po celém světě, ţelezniční dílny, strojírny a papírna. Na konci 40. let (1948) bylo v Plzni evidováno 146 závodů, převaţovaly malé závody. Počet závodů se sniţoval a v 80. letech jich bylo pouze 36. Důvodů bylo několik. Byla snaha o koncentraci výroby a specializace, docházelo ke spojování jednotlivých podniků nebo k jejich rušení. Přesto Plzeň neztratila význam ve světě průmyslu a první místo v západních 27

Čechách. Od počátku 90. let, kdy v Plzni bylo asi 60 závodů, se jejich počet zvyšuje. Nejstarším odvětvím průmyslu je pivovarnictví, které provází město od jeho počátků aţ do současnosti. Plzeň je městem královským a všichni občané od krále získali právo várečné jiţ při zaloţení města. Pivo mohl vařit kaţdý doma. První písemný záznam o existenci pivovaru v Plzni je z roku 1307. V 16.-18. století byl vydán tzv. Bavorský zákon o čistotě piva, který vymezoval konkrétní suroviny potřebné k výrobě piva – ječmen, chmel a voda. Na území města bylo 36 sladoven a 26 malých měšťanských pivovarů. Kvalita piva není stejná. Roku 1837 získal měšťanský pivovar nejvyšší dosaţitelnou cenu na mezinárodní výstavě v Paříţi. V roce 1839 se plzeňští právovárečníci domluvili na výstavbě nového pivovaru, měl být zárukou kvalitního piva a vaření piva bylo zahájeno roku 1842 pod vedením sládka Josefa Grolla. Ve stejném roce bylo plzeňské pivo prodáváno i v Praze, postupně se stává populárním. V roce 1856 míří plzeňské pivo i za hranice země, do Vídně. O rok později byl do provozu uveden první parostroj. Ochranná známka „PilsnerBier“ byla registrovaná v roce 1859. Od roku 1873 se vyváţí pivo z plzeňského pivovaru do USA, později i do Afriky, do Latinské Ameriky a na Blízký východ. Elektrifikace pivovaru byla zahájena v roce 1881. V roce 1896 se stává druhým největším pivovarem v Rakousku-Uhersku. O dva roky později byla zapsána ochranná známka „Prazdroj – Urquell“ a v roce 1899 i „Plzeňský Prazdroj – Pilsner Urquell“. V roce 1913 se stává největším pivovarem v Evropě a nakupuje automobily pro svou potřebu. Do roku 1919 se datuje počátek obnovy pivovaru a modernizace provozu, které pokračují aţ do konce 20. let 20. století. Roku 1933 vznikající koncern Měšťanský pivovar přebírá První plzeňský akciový pivovar (Gambrinus) a Český plzeňský pivovar (Světovar). Je největším v Československé republice. V roce 1939 má pivovar zastoupení ve 43 zemích světa, v USA je Prazdroj bojkotován jako německý výrobek. Během druhé světové války byla část areálu pivovaru zničena a roku 1946 byl znárodněn a začal působit jako podnik Plzeňské pivovary. O rok později je jiţ národním podnikem. V roce 1964 je podnik přejmenován na Západočeské pivovary, pro jednodušší export se nazývá národní podnik Plzeňský Prazdroj. Roku 1989 se stal opět státním podnikem Plzeňské pivovary, který sdruţoval plzeňské pivovary Prazdroj a Gambrinus a dále domaţlický, chebský a karlovarský pivovar a pivovar v Chodové Plané. Pivovar prochází modernizacemi a opravami.

V roce 1992 proběhla privatizace Plzeňských pivovarů a národního podniku Plzeňský Prazdroj, vznikl Plzeňský Prazdroj, a. s. Od roku 1999 se stal součástí pivovarnické skupiny South African Breweries (SAB). Schválení spojení Plzeňského Prazdroje, a.s. s akciovými společnostmi Pivovar Radegast a Pivovar Velké Popovice akcionáři proběhlo v roce 2000. Dnes je Plzeňský Prazdroj nesporně pojem známý po celém světě a nikdo si ho nesplete. Je to nezaměnitelná chuť a kvalita, alespoň znalci piva to říkají. O tomto svědčí i mnoho cen, které plzeňské pivo získalo. Další průmyslovým podnikem s dlouhou tradicí a jménem známým ve světě je Škoda Holding a. s., dříve Škodovy závody. Byly zaloţeny v roce 1859 jako pobočka slévárny a strojírny hrabětem ValdštejnemVartenberkem. V továrně byly vyráběny stroje a zařízení pro cukrovary, pivovary, doly, parní stroje, kotle, ţelezné mostní konstrukce, zařízení pro ţeleznice a tak dále. V roce 1869 továrnu koupil ing. Emil Škoda, strojírenský odborník a dynamický podnikatel. Během 80. let podnik vzkvétá a Škoda zakládá moderní ocelárnu. Vyrábí ocelové díly pro velké osobní a válečné lodě. Ze vzkvétajícího podniku vznikla v roce 1899 akciová společnost a před první světovou válkou se Škodovy závody staly největší zbrojovkou Rakouska-Uherska, vyráběly těţká děla a munici. Dále se podílely na výrobě částí potrubí pro elektrárnu na Niagarských vodopádech a pro zdymadla Suezského průplavu, strojní zařízení cukrovarů v Turecku nebo pivovarů v celé Evropě. Během první světové války poklesla mírová výroba, ale zároveň probíhala výstavba nových výrobních kapacit a v roce 1917 zaměstnávala továrna 35 tisíc lidí. Za první republiky byl podnik přetransformován ze zbrojního koncernu na mnohooborový, vrátil se ke své

28

tradiční výrobě a zařadil do výroby i nové obory, například výroba parních a pak i elektrických lokomotiv. V roce 1923 byla zapsána ochranná známka, která je dnes známá po celém světě – okřídlený šíp v kruhu. Krátce před začátkem druhé světové války začala opět výroba zbraní a za druhé světové války byl závod nedobrovolně součástí německého zbrojního průmyslu. Podnik utrpěl značné škody – ztráta některých zahraničních trhů nebo zničení části areálu po náletech spojenců, paradoxně. Po válce byly závody zestátněny a postupně se oddělovaly jednotlivé části – automobilka v Mladé Boleslavi, letecká továrna v Praze nebo závody na Slovensku. Plzeňská továrna se soustředila na těţké strojírenství, investiční průmyslovou výstavbu, hromadnou dopravu a energetiku. Směr exportu byl jasný – na východ od zemí socialistického bloku.

Po roce 1989 byly Škodovy závody privatizovány a transformovány – začalo hledání výrobního programu jiných trhů, které by nahradily trhy zemí Sovětského svazu. V devadesátých letech rozšířila výrobní aktivity – například nákup automobilek TATRA a LIAZ nebo výstavba výrobny hliníkových plechovek na nápoje. V roce 2000 vznikla společnost ŠKODA HOLDING a. s. – podnik se rozhodl pro rozvoj vybraných oborů, hlavně dopravního strojírenství. V současnosti lze v Plzni nalézt Městský industriální park Borská pole, který leţí v jihozápadní části města (městský obvod Plzeň 3) a zaujímá území o rozloze 105 ha. Tato průmyslová zóna byla zaloţena v roce 1995 a o rok později začala výstavba areálu a infrastruktury, ale první myšlenka se objevila o tři roky dříve (1992). Důvodů, které spustily realizaci tohoto projektu, bylo více. Hlavním důvodem byla nutnost zajistit pracovní místa pro lidi, kteří byli propouštěni z továren (hlavně ze společnosti Škoda a. s.). Dalšími důvody byly podpora podnikání, potřeba modernizace, restrukturalizace a rozvoje hospodaření města a zájem o zlepšení kvality ţivota v Plzni. Zahraniční subjekty projevily zájem o podnikání v této lokalitě. Na investicích se podílelo město, správci sítí a Česká republika. Průmyslová zóna získala čtyři ocenění od agentury CzechInvest. České společnosti zde mají asi 40 % zastoupení, ze zahraničí největší zastoupení mají německé a japonské firmy. Nejvíce investic směřuje do výroby spotřební elektroniky, automobilového průmyslu, výroby přesných strojírenských výrobků, klimatizačních zařízení, forem a plastových prototypů a do strategických sluţeb. Největšími investory podle počtu zaměstnanců jsou: Panasonic AVC Network Czech, Yazaki Wiring Technologies Czech, Daikin Industries Czech Republic, Daiho (Czech), JTEKT Automotive Czech Plzen, Fuji Koyo Czech, ZF Engineering, MBtech Group a Technocrane. 2.4.5. Charakteristika zařízení vybraných druhů sluţeb Plzeň má téměř 170 tisíc obyvatel, tedy mnohem více obyvatel neţ další běţná česká krajská města. Tomu odpovídá mnoţství a hlavně zastoupení druhů zařízení sluţeb. Vybírám pouze nejvýznamnější zařízení sluţeb pro obyvatele v posloupnosti – administrativní sluţby, sluţby zdravotnictví, vzdělávací zařízení, kulturní zařízení, sportoviště a obchodní centra (http://www.plazaplzen.eu/, http://www.olympiaplzen.cz/index.php). Informace jsem čerpala z internetových

stránek

města

(http://www.plzen.eu), 29

fakultní

nemocnice

(http://www.fnplzen.cz), západočeské univerzity (http://www.zcu.cz), ze stránek se seznamy mateřských,

základních

a

http://www.zakladniskoly.cz,

středních

škol

v

Plzni

http://www.stredniskoly.cz)

(http://www.materskeskolky.cz, a

sportovních

klubů

(http://www.hcplzen.cz, http://www.fcviktoria.cz/cs/). Plzeň je krajským městem, takţe v ní sídlí krajský úřad. Magistrát sídlí na radnici na náměstí Republiky. Kaţdý městský obvod má svůj úřad, kde obyvatelé mohou řešit své problémy týkající se města a bydlení ve městě. Ze soustavy soudů České republiky v Plzni najdeme Krajský soud a Okresní soud Plzeň-město. Nesmím opomenout Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni, který se stará o historicky cenné bohatství. Na jiţním předměstí se nachází Úřad práce, který zprostředkovává práci nezaměstnaným. Ve všech městech, kde sídlí, plní stejnou funkci. Pobočku pro Plzeňský kraj zde má i Český statistický úřad, který vede záznamy o obyvatelstvu i další záznamy a statistiky. V Plzni sídlí celní úřad, který je podřízen Celnímu ředitelství Plzeň. Působí v oblasti celnictví, celní politiky, sazeb a statistiky, spravují cla, daně a poplatky, které jsou stanovené zákonem o Celní správě České republiky. Dále zde můţeme najít finanční úřad a pobočku České národní banky, Katastrální úřad (s působností na území bývalého okresu Plzeň město) a prodejnu map (pro Plzeňský kraj). Ve městě bychom našli Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje a Městské ředitelství policie Plzeň. Dopravní inspektorát, jednotlivá obvodní oddělení policie i věznici se zvýšenou ostrahou na Borech, která patří mezi nejznámější v celé zemi. Nachází se na jiţním okraji města, nedaleko Litické přehrady. Z leteckého snímku je patrný její tvar hvězdy, který je charakteristický. Ve městě je několik zdravotnických zařízení, která se starají o obyvatele Plzně a jejího okolí. Dominující je Fakultní nemocnice, která má dva areály – v Plzni-Bory a v Plzni-Lochotín. Dalšími zařízeními, která poskytují péči obyvatelům, jsou Městská nemocnice Plzeň a. s., Mulačova nemocnice s.r.o., Poliklinika Denisovo nábřeţí, s.r.o. a Nemocnice u Sv. Jiří s.r.o. Fakultní nemocnice zajišťuje základní i speciální péči pacientům, pouze nejsloţitější transplantace, operace srdce u dětí a popáleninovou medicínu neposkytuje. Spolupracuje s Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Plzni. Nemocnice investuje do svého rozvoje díky ekonomické stabilitě a modernizuje pracoviště lékařů, vlastní špičkové přístroje potřebné k diagnostikování a léčení potíţí. Plzeň se mohla donedávna pyšnit Západočeskou univerzitou, ale v poslední době je její pověst díky fakultě práv poškozená. Ale záleţí na dalším jednání vedení, jestli pověst opět zlepší nebo zůstane na současné úrovni. Vznikla sloučením Vysoké školy strojní a elektrotechnické a Pedagogické fakulty v rove1991 a podle zákona O vysokých školách získala název západočeská univerzita v Plzni. Původně měla pět fakult – fakultu aplikovaných věd, ekonomickou fakultu, fakulty pedagogickou, elektrotechnickou a strojní. V roce 1993 byla připojena Fakulta právnická, Fakulta filozofická (humanitních studií) se stala součást ZČU v roce 1999 a poslední fakulta – Fakulta zdravotnických studií- přibyla v roce 2008. Nyní má Západočeská univerzita osm fakult, kde je přes 60 kateder, a její součástí jsou tři vysokoškolské ústavy. Dalším vzdělávacím zařízením je Lékařská fakulta v Plzni. Je součástí Karlovy univerzity v Praze a spolupracuje s jiţ zmíněnou Fakultní nemocnicí. Tato odloučená fakulta vznikla v říjnu 1945. Na fakultě jsou dva studijní obory – všeobecné lékařství a stomatologie. I o ţáky středních škol je postaráno. V Plzni je 25 středních škol, 19 veřejných, jedna církevní a 5 soukromých. Veřejné školy: Střední škola informatiky a finančních sluţeb, Střední odborná škola obchodu, uţitého umění a designu, Odborné učiliště a Praktická škola Plzeň, Konzervatoř, Střední odborné učiliště elektrotechnické, Sportovní gymnázium, Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická, Masarykovo gymnázium, Gymnázium Luďka Pika, Gymnázium, Plzeň, Mikulášské nám. 23, Obchodní akademie, Hotelová škola, Střední odborné učiliště stavební, Střední průmyslová škola stavební, Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Integrovaná střední škola ţivnostenská, Střední odborná škola profesora Švejcara, Střední průmyslová škola dopravní a Střední průmyslová škola strojnická. Pouze jedna stření škola je církevní - Církevní gymnázium

30

Plzeň. I mezi soukromými školami si zájemci mohou vybrat - Plzeňská obchodní akademie, s.r.o., Střední odborná škola ochrany osob a majetku Plzeň s.r.o., Gymnázium Františka Křiţíka, s.r.o., Střední odborná škola a střední odborné učiliště obchodu, sluţeb a provozu hotelů, s.r.o. a Sportovní a podnikatelská střední škola, spol. s r.o. Město myslí i na nejmenší. Najdeme zde 49 mateřských škol, které se zabývají dětmi od 3 let aţ do předškolního věku. Tím zajišťují podmínky pro zaměstnané rodiče. O malé školáky se stará 35 základních škol, které poskytují dětem vědomosti a základní výchovu. V Plzni je několik kulturních domů, divadel, kin a jiných kulturních zařízení. Nejznámějším je Kulturní dům Peklo. Budova je postavena v novorenesančním stylu a pochází z počátku 20. století. V budově se nachází velký a malý sál, několik učeben a jediné muzeum v Čechách, které je věnováno americké armádě, Patton Memorial Pilsen. Vzniklo na počest americké armády, která na konci druhé světové války Plzeň osvobodila. Toto kulturní centrum je provozováno příspěvkovou organizací Esprit. Nejstarším kulturním domem je Měšťanská beseda, která byla postavena v roce 1901 Františkem Kotkem v novorenesanční architektuře se secesní výzdobou. Kromě několika společenských sálů a salonků se zde nachází kino Beseda, divadlo Jonáš a významnou kavárnou s dobrou pověstí. Za zmínku stojí i Dům kultury Inwest-K Plzeň, kterému se mezi obyvateli říká „Nové Peklo“ a původnímu KD Peklo se říká „Staré Peklo“. Sídlí zde například Divadlo Miroslava Horníčka, pořádají se plesy, výstavy a jiné kulturní akce. Mimo centrum města najdeme ještě další dva kulturní domy – Šeříkovka a JAS. Kina zmíním tři – kino Beseda, které se nachází v Besedě, multikina Cinestar a Cinema city. První s osmi promítacími sály najdeme v nákupní zóně Olympia Plzeň v okrajové části města Černice. Druhé s deseti promítacími sály najdeme v nákupní zóně Plaza, která je nedaleko centra města. Na původní tradici navazuje Divadlo J. K. Tyla a Divadlo Alfa. První zmíněné bylo postaveno v roce 1902 a navazuje na původní divadlo, které působilo ve městě od roku 1759. Budova má novorenesanční ráz. V divadle působí čtyři divadelní soubory – činohra, opera, balet a opereta s muzikálem, a má dvě scény – Velké divadlo a Komorní divadlo. Nachází se v centru města. Divadlo Alfa je spojeno se jmény známých loutkářů jako byli Karel Novák, Josef Skupa nebo Jiří Trnka a navazuje na tradici Plzeňského loutkového divadla profesora Skupy. Za zmínku stojí i Divadlo Dialog, které je zaměřeno hlavně na činohru a působí v něm 15 souborů. Divadlo pod lampou je spíše hudebním klubem, kde mají moţnost se prezentovat nové hudební skupiny, ale vytváří zázemí i pro divadelní soubory. Svůj význam na kulturní scéně ve městě má i jiţ zmíněné Divadlo Miroslava Horníčka. Dalším loutkovým divadlem je Divadlo Špalíček, které hraje pro děti stejně jako Divadlo V Boudě. V Plzni působí i Plzeňská filharmonie, která byla zaloţena v roce 1946 jako Plzeňský rozhlasový orchestr a navazovala na své předchůdce z poloviny 19. století. Z galerií zmíním Západočeskou galerii, která má ve městě i v kraji největší význam a sbírky jsou datovány od 14. století aţ po současnost. Galerie města Plzně se nachází v centru města a je po Západočeské galerii druhou významnější galerií. Je zaměřena na moderní a současné umění. Dále za zmínku stojí Galerie Jiřího Trnky, Univerzitní galerie, Galerie Paletka, Galerie U Svaté Anny nebo Galerie Evropský dům. Z daleka jsem nevyjmenovala všechny galerie ve městě, ale myslím si, ţe je na kaţdém, kam zavítá. Neméně důleţitou součástí kultury jsou muzea. Západočeské muzeum má regionální význam i na úrovni Plzeňského kraje a v rámci celé České republiky. Je jedním z center vědecké práce ve městě. Zaloţeno bylo v roce 1878 a od té doby sbírá důkazy o historii a přírodě. Expozice se týkají Přírody, historie i etnografie na Plzeňsku. Konají se zde přednášky a kulturní pořady pro veřejnost. Dalším významným muzeem ve městě je Pivovarské muzeum, které mapuje tradici a vývoj plzeňského piva od počátku města. Najdeme zde, jak se dříve pivo vařilo, historii pivovarnictví, láhve a etikety, ţivot v plzeňské hospůdce a získáme moţnost podívat se do plzeňského podzemí. Neméně významným muzeem je Patton Memorial Pilsen, které jsem jiţ zmiňovala o několik řádků výše. Je to jediné muzeum u nás věnované americké armádě. Obyvatelé se zasadili o vznik muzea, které bylo otevřeno k 60. výročí osvobození Plzně a jihozápadních Čech, protoţe jsou vděční Američanům za osvobození v roce 1945.

31

Na počest americké armády se kaţdý rok v květnu pořádají vzpomínkové akce. Pro děti jsou zajímavá dvě muzea – Muzeum strašidel a Muzeum loutek. Obě jsou na náměstí v centru města. Ještě zmíním netradiční interaktivní muzeum Techmania Science Center v objektu závodu Škoda, které je pro děti i pro dospělé. Je technická expozice pro ty, kteří mají rádi fyziku a její zákony. Od září toho roku v areálu tohoto muzea najdeme exponát, který v mnoha lidech budil rozporuplné pocity – Entropu. Vzdělávací instituce jsou doplněny knihovnami. Knihovna města Plzně zahájila svou činnost v roce 1876 pod názvem Obecná knihovna města Plzně. Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje je přímo v centru a její historie se píše od roku 1950. Sídlí v bývalém dominikánském klášteře. Zajímavostí je knihovna pro nevidomé, která je součástí vědecké knihovny. Zahrnuje knihovnu Anglickou, Německou a Rakouskou, které se nachází v Evropském domě na náměstí Republiky stejně jako knihovna Alliance Francaise de Plzeň. V neposlední řadě zmíním knihovnu Západočeského muzea, která je jeho součástí. Planetárium ukončilo svou činnost a zaměřilo se pouze na přednášky a akce pro veřejnost. Někteří lidé si nedokáţí představit ţivot bez sportu. Ve městě najdeme několik sportovních zařízení. Především bych zmínila Stadion Štruncovy sady, kde má hlavní zázemí fotbalový klub, ale lze tam hrát fotbal, hokejbal, házenou nebo dělat atletiku a další činnosti. Hokejový klub má své zázemí v ČEZ Aréně. V okrajové části Plzně na Košutce se nachází druhý zimní stadion Kooperativa aréna, kde probíhá veřejné bruslení i školička bruslení. Ve městě najdeme ještě další sportovní areály – na Borech, na Slovanech a další. V centru města lze najít obchody se suvenýry, staroţitnostmi, knihami a jiným luxusním zboţím, butiky a jiné módní doplňky. Ve městě jsou čtyři velká nákupní centra, kde jsou obchody, kavárny i další podniky. Jsou situovaná do centra i na okraje měst. Obchodní centrum Plzeň Plaza má výhodnou polohu, díky které je snadno dostupné nejen městskou hromadnou dopravou, ale i pěšky, nachází se v centru města. Najdeme tam přes sto obchodů, supermarket Albert, restaurace, kavárny, multiplex Cinema City, zábavní Fantasy Park a velké parkoviště. Obchodní centrum Olympia se nachází v městské části Plzeň-Černice, na jihovýchodním okraji města. Mezi více neţ stovkou obchodů a módních butiků zde najdeme supermarket Hypernova, multikino Cinestar, kavárny a restaurace. Nechybí ani dětský koutek s hlídáním. Na Doubravce je Obchodní centrum Tesco, které je otevřeno 24 hodin denně a dále zde najdeme více neţ 50 obchodů s restauracemi a kavárnami. Stejné i další sluţby zákazníkům nabízí i Obchodní centrum Tesco v Plzni-Borská pole. Ze sluţeb, které se liší od předchozího obchodního domu zmíním obchodní dům Obi nebo nábytek Asco.

2.4.6. Celková dopravní charakteristika V bakalářské práci jsou tři kapitoly týkající se dopravy. Zde bych se věnovala pouze stručně historii silniční a ţelezniční dopravy v Plzni aţ do současnosti. V kapitole 4. budou texty vztahující se k dopravní poloze města, v kapitole 6. se budu věnovat, mimo jiné, systému MHD v Plzni. Ke tvorbě textu této kapitoly jsem pouţívala práce Dokoupil, Mirvald (2007) a http://www.plzen.eu/zivot-v-plzni/doprava/zakladni. Nejstaršími stezkami v Plzni a jejím okolí byly stezky pro pěší a nosiče, později i pro vozy. Byly to ne příliš upravené lesní cesty. V oblasti baţin byly vytvořeny haťové přechody. Na příkrých údolních svazích a v záplavových územích cesty obvykle nevedly, ale Plzeň byla výjimkou, kde cesty vedly okolo řek. Cestující a obchodníci přecházeli i řeky a to v brodech. Plzeň byla napojena na stezky, které vedly za hranice země. Měla výhodnou polohu, coţ ovlivnilo její vývoj. Plzeň je dopravním uzlem, nejen silničním, ale i ţelezničním. První zpevněné silniční cesty byly budovány od 18. století a byly nazývány císařské nebo tereziánské silnice. Město se pyšnilo i Říšskou silnicí, které se říkalo také Bavorská, a byla jednou z nejstarších silnicí v zemi. Spojovala Plzeň

32

s Prahou, Klenčí pod Čechovem a Bavorskem. Norimberská silnice vedla k Rozvadovu a předcházela dnešní dálnici. Z Plzně vedly cesty do Bavorska, Saska a Rakouska, Krušných hor, Kraslic, Mariánských Lázní, Chebu a Aše. Díky těmto trasám se stala Plzeň významným dopravním uzlem ve Střední Evropě. První ţelezniční trasa vedla z Plzně do Domaţlic, v roce 1861. Napojila se na ţelezniční síť Německa. Později Plzeň získala spojení s hlavním městem naší země (v roce 1862). Ve stejném roce se začalo jezdit z Plzně do Rakouska přes Břeclav. Rozvoj ţeleznice pokračoval a stejně se to projevuje i v metropoli západních Čech. Dalšími ţelezničními směry byly České Budějovice (1868), Cheb (1872), Ţatec (1873), Klatovy (1876) a Ţelezná Ruda (1877). Tato síť vydrţela do současné doby.

V současné době je Plzeň dopravním uzlem, kterým procházejí tři hlavní silniční trasy. Jedna vede z Německa přes Rozvadov, Plzeň, Prahu aţ na Slovensko (E 50), druhá začíná opět v Německu, ale pokračuje přes Vojtanov, Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice do Rakouska (E 49) a třetí je z Plzně přes Ţeleznou Rudu do Německa (E 53). Město zajišťuje systém městské hromadné dopravy 39 linkami. Tři z nich jsou tramvajové, 6 trolejbusových a 21 autobusových, 3 linky zajišťují dopravu v noci. Plzní projíţdí nejen místní autobusové spoje, ale i dálkové vnitrostátní a mezinárodní linky. Za jeden den je na jednom z největších autobusových nádraţí v zemi odbaví 221 spojů. Mezi cílovými městy v České republice jsou například České Budějovice, Brno, Praha nebo Tábor. Mezinárodní linky jezdí například do Anglie, Francie, Holandska, Švýcarska nebo Španělska a spojují některá evropská města s Plzní – například Paříţ, Londýn, Mnichov, Brusel, Ţeneva nebo Barcelona. Ve městě se sbíhají hlavní tratě ze šesti směrů – z Prahy, Chebu, Českých Budějovic, Domaţlic, Ţelezné Rudy a Ţatce. Hlavní nádraţí se nachází nedaleko centra města a v Plzni můţeme najít devět menších zastávek. Během 24 hodin projede městem okolo 230 vlaků. Přes Plzeň jezdí české vlaky, které spojují město s jinými významnými hospodářskými centry (například Brno, Cheb, Jihlava, Ústí nad Labem, Františkovy Lázně nebo Ţelezná Ruda), a mezinárodní vlaky spojují Plzeň s městy na Slovensku (Ţilina, Poprad a Košice) nebo jinými evropskými městy (Mnichov, Norimberk nebo Stuttgart). Nejbliţší civilní letiště je mezinárodní letiště v Praze-Ruzyni. Vzdálenost, která dělí Plzeň od Ruzyně je zhruba 85 km po dálnici, a trvá asi 60 minut. Z Ruzyně se létá do celého světa. 2.4.7. Charakteristika rekreace a cestovního ruchu Plzeň je městem dobře vybaveným pro rekreaci svých obyvatel a průměrně atraktivním z hlediska cestovního ruchu. Ve městě jsou památky a v okolí města pěkná příroda vybízející k pobytu v přírodě. Najdeme i rekreační vodní plochy. Pro volný čas dětí, jejich vzdělání a rozptýlení je ve městě je velká zoologická zahrada a Dinopark. Podle autorů kapitoly o cestovním ruchu v knize Geografie města Plzně (Reitspies, Svoboda, J., 2007) můţeme památky pomyslně rozdělit do dvou skupin. Prvním druhem památek jsou kulturní památky a druhou

33

skupinou jsou umělecko-historické památky. Další text v této podkapitole je psán na základě návštěv města. Kulturními památkami jsou památkové rezervace, národní kulturní památky a historické památky, kam patří památné domy, památníky, pomníky, pamětní desky a další. Mezi umělecko-historické památky patří architektonické a urbanistické památky, parky, lidová architektura a kultura (Reitspies, Svoboda, J., 2007). Pro cestovní ruch je atraktivní historické jádro. Na území města najdeme památky ve všech stavebních slozích, přestoţe Plzeň byla zaloţena v roce 1295. Románský sloh zastupuje kostelík sv. Jiří v Doubravce. Zároveň patří k nejstarším církevním památkám v celé republice a je jedním s nejkrásnější výzdobou v západních Čechách. Kostel Všech svatých se nachází na Roudné na Severním předměstí a je nejstarším kostelem v Plzni z dob před zaloţením Plzně, byl farním kostelem obce Malice. Nejvíce se projevuje gotika v architektuře Plzně. Jednou z nejvýznamnějších památek v Plzni je gotický chrám sv. Bartoloměje na náměstí. Je to výrazná dominanta města a láká turisty. Je moţnost vylézt na jeho věţ, kde je z výšky 60 m krásná vyhlídka na město. Věţ je se svou výškou 102,26 m nejvyšší kostelní věţí v České republice. Další zajímavostí ve městě je historické podzemí. Jeho vznik a vývoj je zajímavý. Plzeň se rozkládá na pískovcovém podlaţí. Jedna průvodkyně z plzeňského podzemí mi řekla, jak vznikl labyrint podzemních chodeb. Kdyţ byla zaloţena Plzeň, která se původně rozkládala na území historického centra, tak ve většině domů měli obyvatelé várečné právo. Jenţe domy byly úzké a lidé potřebovali místo, proto si začali budovat dvoupatrové nebo třípatrové sklepy. Jelikoţ geologické podloţí je pískovcové, tak jim to šlo dobře. Ve sklepech měli uloţené sudy s pivem, potraviny, malé hospůdky a často také studně. Díky běhu dějin a mnohému obléhání města si obyvatelé začali propojovat sklepy mezi sebou. Bylo to z praktických důvodů. Kdyţ z jednoho domu se ukryli domácí do sklepa a nepřátelé se tam dostali, tak mohli přes sousedův dům utéci. Na počátku 15. století obléhali město husité a v té době byl uţ labyrint propojen, ale jeho vývoj pokračoval aţ do 19. století, Jeho celková délka je 17 kilometrů, ale pro návštěvníky je otevřena trasa o délce 800 metrů. Vchod do podzemí je v pivovarském muzeu. Myslím si, ţe v Plzni si kaţdý najde něco, co pro něj bude zajímavé. V Plzni se nachází velká zoologická zahrada spojená s botanickou zahradou a Dinoparkem.

34

3. Rozbor literatury 3.1. Literatura pro geografickou a historickou charakteristiku řešeného území Při popisu řešeného území byly vyuţity následující lexikony, monografie, popularizační práce a internetové zdroje. V lexikonu Kuča (2002) je mnoţství informací o vývoji prostorové a urbanistické struktury města Plzně. V knize je popsán podrobný vývoj města z hlediska počtu obyvatel. Také je zde vysvětlen původ jména a statut města, jak se měnil v průběhu času. Dále autor zmiňuje měnící se počet domů, získaná privilegia nebo katastrofy ovlivňující vývoj města. Vše je doplněno plány a nákresy města. V neposlední řadě je v knize seznam důleţitých městských budov a průmyslových areálů s fotkami. Informace z knihy jsem pouţila v kapitole Historický vývoj města a vývoj počtu obyvatel. Kniha Kejha, Janouškovec (2010) není ryze odbornou publikací. Mapuje dnes jiţ zaniklé části města, budovy a ulice. Kniha je plná fotografií a informací o budovách a částech města, které jiţ dnes neexistují, jsou přestavěny do jiné podoby nebo na jejich místě stojí úplně jiná stavba. Kniha Demek (1987) je podrobným přehledem geomorfologického členění povrchu České republiky. Z této knihy jsem čerpala informace pro kapitolu charakteristika. Podle mapy v knize jsem zakreslila do mapy fyzicko-geografických podmínek města geomorfologické celky. Dále jsem popsala podle knihy jednotlivé celky a hierarchii geomorfologického členění. Kniha Švorc, Švorcová (2006) je jasným a výstiţným přehledem českého vodstva. Pouţila jsem informace z tohoto díla při psaní kapitoly o řekách, které protékají Plzní a jsou pro město charakteristické. Kniha je z části obrázková, ale bohuţel v rámci této práce pro mě obrázky neměly ţádný význam. Publikace Vlček, ed (1984) poskytuje informace o vodstvu ČSR, které jsou doplněny mapkami. Informace z této knihy jsem pouţila pro doplnění předchozího zdroje. Kniha Dudák, ed. (2008) se zabývá velmi podrobně oblastí Plzeňsko. Nejprve oblast vymezuje a vysvětluje některé jazykové drobnosti. V první části autoři píší o přírodě. Kapitoly zahrnují geomorfologii, geologii, paleontologii, klimatologii, hydrologii, pedologii a pedogeografii, biogeografii – faunu i floru a ochranu ţivotního prostředí. Druhá část knihy je o historii celé oblasti, vývoji osídlení a o ţivotě lidí na tomto území. Popisuje vývoj zemědělství, průmyslu (pivovarnictví, strojírenství) a těţby uhlí a kaolinu. Vše je v knize přehledně shrnuto a podrobně popsáno.

35

3.2 Literatura zabývající se teorií prostorové struktury města Kniha Kubeš a kol (2009) je metodickou příručkou pro mou práci, ale týká se jiného města, konkrétně Českých Budějovic a jejich aglomerace. První kapitola popisuje vývoj města České Budějovice od jejich vzniku aţ konce 20. století. Ve druhé kapitole se autoři zabývají populačním vývojem v jednotlivých geneticko-koncentrických zónách a v urbanisticko morfologických zónách. Třetí kapitola shrnuje informace o geografické poloze města, prostorové struktuře města, dopravní a technické infrastruktuře. Dále popisuje vybrané charakteristiky obrazu města. Poslední kapitola se zabývá sociální a demografickou strukturou města. Kniha je doplněna tabulkami, mapami a fotografiemi. Další teoretickou literaturou, kterou jsem pouţila ve své práci je Sýkora (2002) a Ouředníček (2002). Oba články se zabývají suburbanizací a jejími důsledky, které ovlivňují rozvoj města.

3.3. Literatura o prostorové struktuře, infrastruktuře a obrazu města Plzně Paní docentka Matušková, doktorka Novotná a další spoluautoři (Matušková, Novotná, eds. a kol. 2007) shrnuli ve své knize geografii města Plzně. V knize je zahrnuta fyzická i socioekonomická geografie. Nevynechali ani vývoj zakreslení Plzně v mapách a v plánech, mapového serveru a v neposlední řadě i veduty města. Nezapomněli ani na geografickou polohu města a historii Plzně. Kniha mě inspirovala k hlavní ose kapitol týkajících se fyzické a socioekonomické geografie. Zpracování knihy je přehledné, výstiţné a upravené. Z knihy jsem čerpala informace ke kapitolám fyzické i sociální geografie a doplnila jsem je o informace z ostatní literatury. Zdrojem informací o prostorové struktuře Plzně v historii byl také „Historický atlas města Plzně“ – Kolektiv (2009). Tato publikace má tři části. První část je textová a popisuje historický vývoj města. Kromě historie je zmíněn i obraz města. Ve druhé části jsou mapové listy, kterých je 50. Jsou tam zahrnuty podrobné historické plány města, plány jednotlivých objektů, veduty, plány infrastrukturních prvků i letecké snímky města. Třetí část obsahuje popisky k jednotlivým přílohám. Dále jsem nahlédla do Integrovaného plánu rozvoje města (2008), který byl vypracován jako podklad pro kandidaturu města Plzně na Evropské hlavní město kultury v roce 2015. Plán je zveřejněn na internetových stránkách http://www.plzen2015.net. Na vzniku tohoto dokumentu, který analyzuje socioekonomickou situaci města, dále vybavenost a atraktivitu z kulturního, sportovního a volnočasového hlediska, se podílelo mnoho autorů nejen z reprezentace města, ale i z kulturních center, muzeí, divadel nebo úřadů. 36

Při studiu dostupných dat pro poznání města jsem nahlédla do map Územního plánu města Plzně a Přehledu aktuální dokumentace (2009), které jsou zveřejněné na internetových stránkách http://ukr.plzen.eu/cz/uzemni-planovani. Na tvorbě Územního plánu také pracovalo mnoho autorů. Jako podklad k Mapě 1., Mapě 3. a Mapě 4. jsem pouţila turistickou mapu Plzeňska od Kolektivu autorů Kartografie Praha (2004). Dále jsem pro Mapu 2. a kartogramy pouţila data pro práci v GIS. Získala jsem je od Správy informačních technologií města Plzně (SITmP). Autorem dat 2009 je společnost GEOREAL spol. s r.o. Dále jsem ve své práci vyuţila internetové stránky města http://www.plzen.eu/. Stránky mi pomohly získat mnoho informací a kontaktů důleţitých při psaní této práce.

37

4. Analýza dopravně komunikační polohy města Plzně Město leţí západně od hlavního města na soutoku čtyř řek. Díky své poloze v kotlině mělo území příznivé podmínky pro osídlení. Vhodné klima a půdy s vlastnostmi vhodnými pěstování plodin byly důvodem zakládání několika osad na území dnešního města. Díky osidlování zde vznikaly významné dopravní stezky, které spojovaly Prahu s Německem. Plzeň je městem krajským i okresním. Nachází se v centru kraje. Zajišťuje sluţby nejen pro obyvatele města, ale i pro obyvatele z okolí. Do Plzně dojíţdí mnoho lidí za prací i za vzděláním. Je zde mnoho mateřských, základních i středních škol, nechybí univerzita. Je centrem kultury, najdeme zde mnoho kulturních zařízení. Dále jsou zde zajištěny zdravotnické a sociální sluţby pro kraj. Nachází se zde fakultní nemocnice i jiná zařízení. Dopravně komunikační poloha města je poměrně výhodná. Pro srovnání jsme se spoluţačkami v rámci předmětu UGMA vypracovaly čtyři tabulky Vybavenost silničními komunikacemi, Vybavenost ţelezničními komunikacemi, Vzdálenost od Prahy a Vzdálenost od Brna. V těchto tabulkách srovnáváme krajská města mimo Prahy, která by měla nejvýhodnější dopravní polohu. První tabulkou je Vybavenost silničními komunikacemi – Tabulka 4. Vzaly jsme si Autoatlas ČR v měřítku 1:100 000 (Beran a kol., 2001) a spočítaly jsme kolik dálnic, rychlostních komunikací, silnic první třídy a silnic druhé třídy vede jednotlivými městy. U kaţdé komunikace jsme počítaly vstup do města a výstup z něj. Kaţdému druhu komunikace jsme daly bodovou hodnotu. Dálnici jsme daly 4 body, rychlostní komunikaci jsme daly 3 body, silnici první třídy jsme ohodnotily 2 body a silnici druhé třídy 1 bodem. Všechno jsme spočítaly a vyhodnotily. Stejným způsobem jsme udělaly i druhou tabulku Vybavenost ţelezničními komunikacemi. Z mapy jsme vymezily ţelezniční tratě, které jsme na základě zdrojů http://www.szdc.cz/obrazky/mapy/koridory.gif, www.idos.cz a internetových stránek Českých drah, rozdělily na ţelezniční koridory, významné rychlíkové tratě a ostatní tratě. Ţelezniční koridory získaly 4 body, významné rychlíkové tratě 2 body a ostatní tratě 1 bod. Body jsme sečetly. Ještě jsme do této tabulky přidaly Méně významné mezinárodní letiště, za které jsme udělily jeden bod. Dálnice sice nevede přímo Plzní, ale poloha města a dálnice je výhodná. Motoristé se snadno dostanou na dálnici nebo z dálnice do města a zároveň město není zatíţeno provozem dálnice. Za dálnici Plzeň získala 8 bodů. Rychlostní komunikaci ve městě a okolí nenajdeme. Plzní prochází 2 silnice první třídy (2 vstupy a 2 výstupy), za které má město 8 bodů, a 2 silnice druhé třídy (2 vstupy a 2 výstupy), za které Plzeň získala 4 body. Za silniční komunikace, 38

kterých je celkem deset, získala Plzeň celkem 20 bodů. Celkově je Plzeň na třetím místě, po Ostravě a Brně. Plzní prochází jeden ţelezniční koridor (1 vstup a 1 výstup), za který je bodový zisk 8 bodů. Významné rychlíkové tratě vedou do tří směrů, bodový zisk pro město je 6 bodů. Do kategorie ostatní tratě jsme zařadily jeden směr, za který město získalo 1 bod. Ţelezničních tratí je celkem 6 a Plzeň za ně získala 15 bodů, které stačí na třetí místo, o které se dělí s Ústím nad Labem. Méně významné mezinárodní letiště v Plzni a nejbliţším okolí není. Další dvě tabulky se zabývají vzdáleností od krajských měst od Prahy a Brna. Obě tabulky jsou rozdělené na silniční a ţelezniční dopravu, silniční je rozdělena na cestu automobilem a autobusem. První tabulka je vzdálenost krajských měst od Prahy – Tabulka 5. Vţdy je tam uvedena vzdálenost města od Prahy a čas, za který by měla být trasa překonána. Vzdálenost automobilem a čas jsme získaly díky Plánovači tras na www.mapy.cz. Tam jsme si zadaly začátek a cíl cesty. U vzdáleností a časů autobusové a vlakové dopravy jsme vyuţily www.idos.cz a vybraly jsme nejkratší čas a vzdálenost. Vzdálenost je zaznamenána v kilometrech a čas v minutách. U cesty automobilem je začátek a cíl cesty umístěn do centra měst, u autobusové a vlakové dopravy je začátek a cíl cesty autobusové nebo vlakové nádraţí v jednotlivých městech. Bodové hodnocení je následující. Pokud vzdálenost je do 99 km, tak bodový zisk je 3 body. Vzdálenost od 100 km do 149 km je obodována 2 body a vzdálenost od 150 km do 199 km je za 1 bod. Delší vzdálenosti nejsou bodovány. U času je bodování podobné. Časová vzdálenost do 99 minut má hodnotu 3 bodů, čas mezi 100 a 149 minutami je za 2 body. Cesta trvající 150 aţ 199 minut získá 1 bod. Stejná metodika byla pouţita i u druhé tabulky Vzdálenost od Brna – Tabulka 6. Poloha Plzně vůči Praze je poměrně výhodná. Automobilem i autobusem lze cestu překonat za hodinu, vlakem trvá cesta déle. Za silniční dopravu získává plný počet bodů – ve všech čtyřech kategoriích má 3 body. U ţelezniční dopravy ztrácí v obou kategoriích 1 bod. Přesto v této tabulce Plzeň získává celkem vysoký počet bodů (16 bodů) a o 2. -3. místo se dělí s městem Hradec Králové. Poloha vůči Brnu není tak výhodná. V této tabulce Plzeň získala pouze jeden bod za časovou vzdálenost automobilem. V této tabulce se Plzeň dělí o poslední místo s dalšími třemi městy. Celkově z analýzy dopravní polohy vyplývá, ţe Plzeň má výhodnou dopravní polohu v Čechách (vůči Praze), na Moravě (vůči Brnu) nikoli. Dále patří mezi nejlépe vybavená města silničními a ţelezničními komunikacemi, po Praze (která byla v analýze vynechána), Ostravě a Brně.

39

5. Analýza prostorové struktury města Plzně V této kapitole s názvem Analýza prostorové struktury města Plzně bych se chtěla zabývat tím, jak je město strukturované. Prostorová struktura města reálně popisuje strukturu města. V kaţdé podkapitole zmíním krátce teorii prostorové zonace města, v níţ je vyjádřena existující struktura města i ta, která je chybějící. Poté provedu podrobnější analýzu městské struktury. Nejprve zmíním definici pojmu sídlo. Podle publikace Brychtová, Fňukal (2007) sídlo je prostorově oddělená a trvale osídlená skupina obydlí lidí. Sídlo s menším počtem obydlí se nazývá venkovské sídlo. Město je sídlo s větším počtem usedlostí (základní sídelní jednotka, lidské obydlí). Z administrativně správního pohledu je základním pojmem obec. Je základním článkem administrativního členění státu. Větší obce mohou obdrţet statut města. Plzeň patří mezi statutární města, která mohou mít jednotlivé městské obvody. Město je ovlivněno procesy, které proměňují současnou strukturu města. Ve své práci je zmíním pouze krátce. Nejsou hlavním tématem mé práce. Jedním z těchto procesů je suburbanizace. Můţeme ji vnímat jako součást urbanizace, vývoje měst. Suburbanizace ovlivňuje nejen prostorové rozmístění obyvatelstva, ale i architekturu, vybavenost sluţbami a technickou a dopravní infrastrukturu. (Ouředníček, 2002). Lidé rozšiřují své aktivity na území mimo městskou zástavbu, ale co nejblíţe centru a sluţbám (Sýkora, 2002). V Plzni je tento vývoj patrný, koukneme-li se na historický vývoj města. Seltzer (2002) a Downs (1999) upozorňují na specifickou formu suburbanizace, která je nazývána urban sprawl. Pan Downs charakterizuje urban sprawl několika rysy - rozšiřováním zástavby do velkých vzdáleností od města, nízkou hustotou osídlení obytné zástavby, dominancí individuální automobilové dopravy nebo koncentrací sluţeb podél dopravních tepen. Také se projevují finanční nerovnosti mezi obcemi. Podle Seltzera ţivelné rozpínání měst je silnou výzvou pro zdravý ekologický, sociální a hospodářský rozvoj osídlených oblastí. Podle tohoto autora lze změnit existující trendy rozvoje území plánováním a předejít negativním důsledkům tohoto procesu. Se suburbanizací jsem jiţ zmínila dominující individuální automobilovou dopravu. Podle Puchera (2002) negativním důsledkem suburbanizace je zvyšování počtu aut, dopravní zácpy, hluk, nehody a s tím souvisí i úmrtí (ovlivnění přirozeného pohybu obyvatelstva), a znečištění ovzduší (ovlivnění kvality ţivota). Město je z hlediska urbanistického členěno do šesti sektorů. Prvním je Centrální oblast města, která zaujímá centrum města a jeho nejbliţší okolí. Východní Předměstí se rozprostírá na území jihovýchodně od centra aţ k hranicím města (Východní předměstí, Slovany, Koterov, Bručná a Černice). Jižní Předměstí zaujímá téměř celou čtvrtinu města jihozápadně od centra. 40

Doubravku najdeme severovýchodně od centra a zaujímá území stejnojmenného sídliště. Skvrňany leţí západně od centra a zahrnují kromě Skvrňan i Malesice, Radčice, Křimice a Dolní Vlkýš.

Severní

Předměstí

zahrnuje

sídliště

Vinice,

Lochotín,

Bolevec

a

Košutku

(http://www.plzen2015.net). 5.1. Geneticko-koncentrická prostorová struktura Tato koncepce souvisí s historickým a urbanistickým vývojem města a dělí město na tři zóny. První zónou je jádro města. Většinou zahrnuje historické jádro. Druhou částí je vnitřní město, kde jsou zahrnuta původní městská předměstí, a nezahrnuje městské jádro. Třetí zónou jsou předměstí, kam patří nová současná předměstí, která vznikají díky nové zástavbě. Dále můţeme vymezit centrum města, které zahrnuje jádro města a část vnitřního města, která na jádro navazuje a prošla procesem citizace. Kaţdá městská čtvrť můţe mít své jádro. (Kubeš, 2009) Podobnou prostorovou strukturu popisuje ve své práci Sýkora (1999). Autor ve své práci teorii aplikuje na Prahu, ale lze ji aplikovat i na Plzeň. První územní celek je městské centrum, které představuje klíčové území města. Druhým územím je rozsáhlé území činţovních domů a třetím územím jsou předměstské zóny samostatných sídel leţících mimo kompaktní město. V Plzni jsem vymezila jádro města, vnitřní město a současná předměstí (Mapa 2b.). Jádro města je tvořeno urbanistickým obvodem Plzeň – historické jádro (001). Leţí téměř uprostřed města od konce 13. století, mezi řekami Mţí a Radbuzou, jejichţ soutok chránil město před nevítanými návštěvami a dobyvateli. Jádro je tvořeno pravoúhlou sítí 15 ulic a domy byly postaveny do 21 bloků. Uprostřed se nachází obdélníkové náměstí, které vzniklo vynecháním dvou bloků domů, s chrámem sv. Bartoloměje. V současné době náměstí Republiky je hlavním náměstím a reprezentuje město. Jádro města je totoţné s historickým jádrem města. Vnitřní město zaujímá urbanistické obvody Centrum – východ (002), Centrum – jih (003), Centrum – jihozápad (004), Centrum – západ (005), jihozápadní část obvodu U Spartaku (009), Hamburk (010), západní polovinu obvodu Hlavní nádraţí (011), tři čtvrtiny obvodu Dukelská (040), severní třetinu obvodu Bory – u nemocnice (041), severní okraj obvodu Nemocnice (042) a obvod Proti Belánce (043). Tato část města tvořila historická předměstí. Historické jádro města spolu s částí vnitřního města tvoří centrum města, které bych vymezila urbanistickými obvody – Plzeň – historické jádro (001) a částmi obvodů Centrum – jih (003), Centrum – západ (005) a U Spartaku (009). Je to část města, která byla citizovaná a dnes tam najdeme převáţnou část sluţeb pro občany – úřady a radnici, obchody, knihovnu, muzeum, divadla a další kulturní zařízení, restaurace, hotely, archiv, některé fakulty Západočeské univerzity a v neposlední řadě krajský soud. 41

42

Třetí zónou, kterou jsem vymezila a vyznačila do mapy, jsou předměstí. Zóna je tvořena současnými předměstími, kde jsou postavena sídliště. Předměstí rodinných domků vznikala od poloviny 19. století, ale hlavně v období první republiky. Mezi předměstí s výstavbou rodinných domů patří Jiţní předměstí, Východní předměstí, Čechurov, Bručná a Severní předměstí. Výstavba sídlišť panelových domů v Plzni začala na počátku 60. let 20. století, patří sem Skvrňany, Doudlevce, Slovany, Lobzy, Doubravka, Lochotín, Bolevec, Košutka a Vinice. Dále jsem do předměstské zóny zahrnula areál Škodových závodů, Borská pole a městské části, které byly původně osadami sousedícími s městem. Dnes součástmi města jsou Nová Hospoda, Koterov, Boţkov, Černice a Újezd, pro které je charakteristická zástavba rodinných domů. Městské centrum je stejné jako jádro města. Území činţovních domů v podstatě kopíruje vnitřní město. Pouze třetí zóna se liší tím, ţe v geneticko-koncentrické zonaci jsou zahrnuta předměstí i suburbia. 5.2. Funkční prostorová struktura Město lze rozdělit podle teorie Funkční prostorové zonace (Mapa 3.) do 12 „základních“ zón, třináctou zónou je kategorie jiné plochy a mohou být i přechodné zóny, kde se jednotlivé funkce buď doplňují, nebo jsou ve vzájemném souladu a nevylučují se. První typem je obytná zóna. Zahrnuje území, na kterém stojí zástavba, ve které bydlí obyvatelé města. Mohou to být rodinné domy, vícepodlaţní bytové domy i panelová sídliště. Podle mého názoru nejdůleţitější zónu ve městě můţeme dělit na pět typů. Prvním z nich je obytná vícepodlažní ulicově-bloková zástavba, kterou můţeme najít na předměstích města. Dalším typem je obytná jednopodlažní maloměstská ulicová zástavba, která bývá na předměstích nebo v malých městech. Obytnou mnohopodlažní blokovou zástavbu sídlišť lze najít na okrajích města, kde vyrostla v druhé polovině 20. století paneláková sídliště, která v současné době procházejí revitalizací. Další typ se nazývá obytná jednopodlažní soliterní až řadová zástavba rodinných domů a převáţně tento typ najdeme na okrajích města, které byly ještě suburbií. Obytná jednopodlažní původně venkovská dvorová zástavba se nachází například v jádrech městských čtvrtí na předměstí. Druhý typ najdeme tam, kde jsou obchody a budovy, ve kterých se nachází sluţby pro obyvatele. Nazýváme jí obslužnou zónou. Přechodným typem mezi obytnou a obsluţnou zónou je obytně-obslužná zóna. V této zóně je vyváţený poměr mezi bydlením a sluţbami. Obsluţné zóny, které jsou vymezené funkční zonací, lze rozlišit také jako pět typů. Obslužně-obytná vícepodlažní ulicově-bloková zástavba, která se nachází převáţně v centru města, kolem obchodních tříd nebo v jádrech městských čtvrtí, je významným typem zonace. Další zónou můţe být obslužná ulicově-bloková či bloková zástavba veřejných služeb, kterými můţe být kultura, veřejná správa, zdravotnictví nebo vzdělání, a lze ji najít nejen v centru města, ale i na okrajích měst. Následující typ se převáţně nachází na okraji města, ale výjimečně ho můţeme najít i v centru - obslužná bloková zástavba nových velkých marketů. Na sídlištích můţeme najít další typ obslužná bloková zástavba obslužných jader sídlišť. Posledním typem je obslužná bloková zástavba a plochy výstavišť a zábavných parků.

43

44

V průmyslové zóně najdeme vše, co je spojeno s průmyslem, například továrny a sklady. Průmyslovou zónu můţeme rozdělit na dva podtypy - průmyslová bloková zástavba a průmyslově-obslužná bloková zástavba a související plochy. První podtyp zahrnuje samotné továrny a výrobní závody. K druhému podtypu patří například sklady a jiné průmyslové prostory, kde neprobíhá vlastní výroba. Další zónou je dopravní zóna, kam řadíme silniční mimoúrovňové křiţovatky, dálniční pásy, odbavovací budovy ţelezničního a autobusového nádraţí a letiště, velká parkoviště pro automobily, řadové i patrové garáţe, kolejiště při vlakovém nádraţí, přístavy a s ním související zařízení vodní dopravy, prostor a dráhy náleţící letišti. Do technickoinfrastrukturní zóny patří čistírny odpadních vod, skládky pevného odpadu a transformovny elektrického napětí. Sportovně - rekreační zóny jsou děleny na venkovní sportoviště, bloky sportovních hal a arén, zástavbu zařízení pro cestovní ruch (například ubytovací zařízení) a zahrádkářské osady, které jsou přímo ve městě. Přírodně – rekreační zóny můţeme rozdělit na čtyři podtypy – městské parky, lesoparky a další rozsáhlejší udrţovaná zeleň, zoologické zahrady, vodní plochy a hladiny řek ve městě a chráněná území přírody. Dalšími zónami jsou agroprůmyslové zóny, památkové zóny, polyfunkční zóny, zemědělská krajina, zemědělsko-lesní krajina, lesní krajina, vodní plochy a jiné plochy. Tyto zóny nemají definované podtypy (Kubeš, 2009).

Ve své bakalářské práci o Plzni jsem obytnou zónu rozdělila na tři podtypy, pro které jsem si vybrala tři odstíny červené barvy. Prvním jsou bloky panelových domů, kam jsem zařadila hlavně sídliště. V severní části města jsou to sídliště Bolevec, Košutka a Lochotín, jiţně od těchto sídlišť ještě zmíním Vinice. Sídliště východně od centra města je Doubravka. Na Východním předměstí část sídliště Slovany a jiţně od centra města část sídliště Doudlevce jsou zastavěny zástavbou panelových domů. Sídliště Skvrňany leţící západně od centra je částečně zastavěno panelovými domy. Druhým typem je vícepodlaţní ulicová zástavba, kde jsou vyznačené plochy zastavěné činţovními domy. Větší plochy s vícepodlaţní ulicovou zástavbou se nachází ve Vnitřním městě v sousedství areálu Škodových závodů, na Jiţním předměstí a v městské čtvrti Petrohrad. Posledním podtypem obytné zóny je zástavba rodinných domů. Nejblíţe centru jsou rodinné domy na Jiţním předměstí. Další zástavba tohoto typu se nachází podél Slovanské ulice a na Východním předměstí. Rodinné domy zaujímají čtvrtě Čechurov a Bručná. I Koterov je zastavěn rodinnými domy, kde jsou z části hospodářská stavení. Další zóny se zástavbou rodinných domků se nachází v sousedství přehrady České údolí, v Zátiší, v Nové hospodě a pás zástavby tohoto typu podél silnice Vejprnická. Severně od centra města se nachází zástavba rodinných domů podél Lidické ulice, dále mezi Lidickou a Karlovarskou a na Bílé Hoře. Další zóna je přechodná obytně-obsluţná zóna. Nachází se západně a jiţně od centra v nejbliţším okolí a obytná funkce s obsluţnou se doplňují. Obsluţnou zónu jsem ve své práci nedělila na podtypy. Zahrnuje centrum města, hlavní náměstí, kde najdeme radnici, obchody, hotely a restaurace, kulturní zařízení a mnoho dalších sluţeb pro obyvatelstvo. Dále jsem zařadila k tomuto podtypu obchodní centrum Plaza, kde 45

kromě obchodů najdeme i kino Cinema City, část obchodní zóny Borská pole, areál Západočeské univerzity a několik malých zón s obchodními domy. Další vymezenou plochou je průmyslově obsluţná zóna. Zóna zahrnuje průmyslové prostory a budovy, kde přímo neprobíhá průmyslová výroba, a sklady. Zahrnula jsem to této kategorie část Borských polí, kde se nachází sklady několika firem. Druhou velkou průmyslově obsluţnou zónou je zóna na Slovanech, kde se nachází areál bývalého pivovaru Světovar, který podle dostupných informací projde revitalizací a stane se z něj nadregionální multikulturní centrum. V budoucnu část této zóny se díky této proměně stane obsluţnou zónou. Město Plzeň je známé jako město průmyslové. Bylo by zvláštní, kdyby průmyslová zóna chyběla. Průmyslová zóna zahrnuje přímo areál průmyslového závodu. Na mapě jsem do této zóny zahrnula dva průmyslové areály – areál Škodových závodů a areál pivovaru Plzeňský prazdroj. První zmíněný areál se nachází jihozápadně od centra. Pivovar je situován severovýchodně od centra. Historie těchto závodů sahá do devatenáctého století. Sportovně-rekreační zónou jsou všechny areály vyuţívané ke sportovnímu vyţití. V těsné blízkosti centra města ve Štruncových sadech najdeme fotbalový stadion, který je domovským stadionem plzeňského FC Viktoria Plzeň. Jiţně od centra se nachází ČEZ Aréna, kde sídlí a trénuje HC Plzeň 1929. Na Košutce je zimní stadion Kooperativa Aréna, který je vyuţíván k bruslení pro veřejnost. Dále jsem do této zóny zařadila několik hřišť, která se nacházejí v jednotlivých městských částech. Přírodně-rekreační zónu jsem ve své práci rozdělila na tři podtypy – parky a zeleň, lesní zeleň a zahrádkářské osady. Významnou přírodně-rekreační atrakcí pro obyvatele Plzně jsou zoologická a botanická zahrada s Dinoparkem. V Dinoparku se nachází Wollemia Nobilis, která pochází z druhohor, čímţ se řadí mezi nejstarší rostliny na světě. Dinopark byl otevřen v roce 2003. První ZOO byla zaloţena jiţ v roce 1926 v Doudlevcích a ve své době byla druhou zoologickou zahradou v Československu (první byla v Liberci). Na současné místo byla přesunuta v roce 1963. V roce 1981 byla ZOO sloučena s botanickou zahradou a vznikl tak ojedinělý areál (http://www.zooplzen.cz/informace/zoo.php). Dále do této zóny patří okolí Kopeckého pramene a několik dalších ploch, jako jsou louky a prostranství vhodná k procházkám a jiným aktivitám ve volném čase. Podobně jsem vymezila i lesní zeleň ve městě. Převáţně jsou to malé zalesněné plochy v městské zástavbě a kolem řek a přehrady vyuţívané pro rekreaci. Ve městě nechybí ani zahrádkářské osady. Velkou zahrádkářskou a chatovou osadou je Výsluní. Další chatové a zahrádkářské osady jsou na Severním předměstí, u Lenčiny aleje a u Roudné. Na Výsluní se některé rodiny usadily jiţ na stálo a chaty přestavěly na rodinné domky. Do agrozóny jsem zařadila několik zemědělsky vyuţívaných ploch uvnitř intravilánu Plzně.

46

Silniční komunikace jsem vyznačila v mapě šedou barvou. Vybrala jsem pouze větší silnice - dálnici D 5, silnice I. Třídy E 53, E 49, 26 a 27, silnice II. Třídy 203, 231, 233 a 605. Dopravní zóny souvisejí s ţelezničními tratěmi. První z nich je plzeňské hlavní vlakové nádraţí, které je nedaleko centra města. Dále do této zóna patří nákladní prostor na ţeleznici v plzeňském pivovaře. Třetí plochou související s dopravou je vlakové nádraţí v Plzni – Koterově. O vodních tocích a plochách se příliš rozepisovat nebudu, protoţe důleţité informace byly jiţ řečeny v předchozích kapitolách. Vodními toky jsou čtyři plzeňské řeky – Mţe, Radbuza, Úhlava a Úslava, které svým způsobem ovlivňují město a ţivot v něm od počátku. Díky těmto řekám zde byl úrodný kraj vhodný pro osídlení a zemědělství, později zde bylo zaloţeno město. Řeky ovlivňují vegetaci i zástavbu. Vodní plochou je nádrţ České údolí, jejíţ okolí slouţí k rekreaci.

5.3. Urbanisticko-morfologická prostorová struktura Urbanisticko-morfologická prostorová struktura je částečně zachycena v předchozí kapitole. Zahrnuje půdorysnou, výškovou, objemovou, tvarovou a slohovou prostorovou strukturu. Půdorysná prostorová struktura dělí zástavbu na pět podtypů. Prvním je ulicově – bloková zástavba, kde blok je tvořen budovami postavenými do čtverce nebo obdélníku. Z vnější strany bloku je ulice a uvnitř bloku je například dvůr. Druhým podtypem je bloková zástavba, kdy blokem je samostatná velká budova. Třetí je solitérní aţ řadová zástavba, pro kterou je charakteristická zástavba převáţně rodinných domků postavených samostatně nebo do „řadovek“. Předposledním podtypem je původně venkovská dvorová zástavba, pro kterou jsou typická venkovská sídla. Venkovské stavení má charakteristickou podobu, skládá se ze dvou budov, které mají průčelí do ulice nebo na náves, mezi nimi je dvůr, který je vzadu uzavřen stodolou. Posledním typem je půdorysně rozmanitá nebo specifická zástavba. Také výšková prostorová struktura zástavby je rozdělena na pět podtypů. Jednopodlaţní zástavba je prvním podtypem. Druhý je vícepodlaţní zástavba, kam patří budovy se dvěma aţ čtyřmi podlaţími. Mnohopodlaţní zástavba má čtyři aţ dvanáct podlaţí. Předposledním typem je mrakodrapová zástavba, která má více neţ dvanáct podlaţí. Posledním typem je výškově rozmanitá zástavba. Objemovou prostorovou strukturu dělíme na čtyři podtypy. Prvním je maloobjemová zástavba, kam patří rodinné domy. Druhým podtypem je středně objemová zástavba, kde najdeme činţovní domy. Třetí podtyp je velkoobjemová zástavba, která zahrnuje panelové domy a další velké budovy. Posledním je objemově rozmanitá zástavba. Podtypů slohové prostorové struktury je více neţ mají předchozí prostorové struktury. Je ovlivněna obdobími, kdy byla zástavba postavena. Je gotická, renesanční, barokní, klasicistní a empírová zástavba. Dále je novorenesanční, novobarokní a secesní zástavba. To jsou podtypy, které jsou datované do počátku 20. století. Podtypy zástavby od 20. století aţ do současnosti jsou zástavba socialistického realismu 1945-1960, výrazná a kvalitní moderní a postmoderní zástavba, zástavba panelového sídliště z 60. - 90. let 20. století. Posledními podtypy jsou slohově rozmanitá zástavba a bezslohová zástavba. (Kubeš, 2009)

47

Ulicově – blokovou zástavbu najdeme v jádru města, západně od něj, v okolí náměstí Českých bratří jiţně od centra a severně od Jiţního předměstí. Dále tento typ zástavby najdeme kolem Štefánikova a Chodského náměstí. I čtvrť Petrohrad, Doudlevce, jiţní část Roudné, část Doubravky a Východní předměstí jsou zastavěny touto zástavbou. Bloková zástavba se nachází na sídlištích Bolevec, Vinice, část Doubravky a Skvrňany. Rodinné domy v soliterní nebo řadové zástavbě najdeme na Jiţním předměstí, ve Skvrňanech, na \Doubravce, na Lochotíně, na Bílé Hoře, v Újezdě, v Červeném Hrádku, Lobzech, Boţkově, v části Východního předměstí, v Koterově, Čechurově, na Bručné, v Černicích, na Valše a v Nové Hospodě. V některých okrajových částech města lze najít venkovskou dvorovou zástavbu, protoţe byly původně samostatnými venkovskými obcemi. Těmito částmi jsou Křimice, Radčice, Malesice a Dolní Vlkýš. Výškovou prostorovou strukturu lze vymezit jednodušeji. V centru města je vícepodlaţní zástavba. Jsou to převáţně činţovní domy. Na sídlištích, která jsem vymezila v rámci předchozí půdorysné prostorové struktury, najdeme mnohopodlaţní zástavbu, kterou panelové domy bezpochyby jsou. Ve čtvrtích, které jsou zastavěny rodinnými domy je výškové rozmanitá prostorová struktura. Některé rodinné domy jsou přízemní, jiné dvoupatrové. Mrakodrapovou zástavbu ve městě nenajdeme. Podobné je to i s objemovou prostorovou strukturou. Vnitřní město je zastavěno středně objemovou zástavbou. Na sídlištích je velkoobjemová zástavba panelových domů. Čtvrti s rodinnými domy patří k maloobjemové zástavbě. Náměstí Republiky, které je hlavním náměstím města, historickým jádrem a zároveň centrem veškerého dění, je postaveno v renesančním stylu. I domy v nejbliţším okolí historického jádra jsou renesanční, klasicistní a novorenesanční. Koncem 19. století bylo zastavěno území jihozápadně od historického jádra, které se nachází kolem Husova náměstí, a čtvrť Petrohrad. Dále byl postaven areál věznice na Borech, budovy Velkého divadla a muzea. Před první světovou válkou byla na Lochotíně vystavěna luxusní vilová čtvrť. Na Slovanech a na Jiţním předměstí byly vystavěny prvorepublikové vilové čtvrti. Období první republiky zasahuje i do architektury vnitřního města. Na Americké třídě byl postaven Mrakodrap, dále budova banky, areál Fakultní nemocnice na Borech a mnoho dalších budov a obytných domů. Během 60. a 70. let byla postavena plzeňská sídliště. V současné době pokračuje výstavba rodinných domů v okrajových částech města. Například v Červeném Hrádku jsou stavěny nové velké rodinné domy.

48

5.4. Sociální a demografická prostorová struktura Sociální prostorová struktura má mnoho hledisek. Úzce souvisí s demografickou prostorovou strukturou. Její vývoj je rychlý a změny probíhají kaţdý den. Ovlivněna je denní dojíţďkou obyvatelstva do zaměstnání, škol nebo za sluţbami. Do sociální prostorové struktury je zahrnuta třídní, příjmová, prestiţní, ţivotně stylová, vzdělanostní, náboţenská a etnická prostorová struktura. Třídní struktura dělí město na dělnické, úřednické a podnikatelské čtvrti. Příjmová (majetková) struktura vymezuje čtvrti bohatých, středostavovské čtvrti, nízkopříjmové čtvrti a chudinská ghetta. S touto strukturou souvisí ţivotně stylová prostorová struktura města a prestiţní struktura města. Dalšími strukturami jsou vzdělanostní, náboţenská a etnická.(Kubeš, 2009) Příjmová struktura úzce souvisí s ţivotně stylovou strukturou. Na výši příjmu obyvatel závisí ţivotní styl i prestiţní místo pro bydlení, které si můţe dovolit člověk s vyššími příjmy. S výší příjmu souvisí třídní struktura. Vymezení těchto struktur není jednoznačné. Dnes není příliš vhodné společnost dělit na třídy. K tomuto vymezení nejsou zveřejňována data s výší příjmu obyvatel. Pro naše města není typické vymezování jednotlivých čtvrtí podle tříd, vzdělání, etnik a náboţenství. V historii dělení měst podle náboţenství, etnika a majetku bylo běţné. V Plzni na přelomu 15. a 16. století byla v severozápadní části města ţidovská čtvrť. Dnes existují čtvrtě s tzv. dobrou adresou, kde ţijí lidé s vyššími příjmy, a naopak čtvrtě se „špatnou adresou“, kde ţijí sociálně nejslabší nebo nepřizpůsobiví lidé. Demografická prostorová struktura zahrnuje věkovou skladbu obyvatelstva nebo skladbu pohlaví. Data k analýze demografické prostorové struktury získáváme ze sčítání lidu, domů a bytů, které probíhá kaţdých deset let. Ve své práci se zaměřím na počet obyvatel v jednotlivých urbanistických obvodech, hustotu zalidnění, věkovou strukturu a skladbu pohlaví. Dále jsem se zabývala ekonomickou aktivitou a dojíţďkou za prací z jednotlivých obvodů. Data pro své výpočty jsem čerpala ze Statistického lexikonu obcí České republiky 2005, ve kterém jsou zpracována data ze sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001. Hodnoty hustoty zalidnění (Mapa 6.) jsem vypočítala na základě dvou získaných údajů – rozlohy obvodu a počtu obyvatel v urbanistickém obvodu. Počet obyvatel jsem vydělila rozlohou obvodu a získala jsem počet obyvatel na kilometr čtvereční. Vzhledem k tomu, ţe rozloha většiny urbanistických obvodů nepřesahuje kilometr čtvereční, tak mi vycházela velká čísla. Nejhustěji zalidněná jsou sídliště Bolevec, Košutka a Lochotín, dále Vinice, Doubravka, Slovany, Doudlevce a Jiţní předměstí. Naopak nejmenší hustota obyvatel je v urbanistických obvodech, které jsou z velké části nezastavěné (obvody 021, 033, 051, 052, 074, 082, 092), kde jsou zahrádkářské kolonie (obvody 050, 065, 099), a v obvodech, na jejichţ území se nachází průmyslové areály (obvody 034, 048). Další obvody s nízkou hustotou zalidnění jsou obvody 49

006, kde je zoologická zahrada a zahrádkářská osada, 016 a 042, kde jsou areály fakultní nemocnice – Lochotín a Bory a obvod 055, kde je areál Západočeské univerzity. Ostatní urbanistické obvody jsou rovnoměrně. Věkovou strukturu charakterizuji na základě vypočítaného indexu stáří (= počet obyvatel na 65 let/ obyvatelstvo ve věku 0-14 let *100) – Mapa 5. Nejstarší obyvatelstvo ţije v částech několika sídlišť, kde je to pro lidi s vyšším věkem pohodlnější. Mají menší byt, který snadno uklidí, nemusí se starat o zahradu a zvířata, mají blízko obchody, zdravotnická zařízení a úřady. V urbanistickém obvodě číslo 78 se nachází domov důchodců a léčebna dlouhodobě nemocných. Dále starší obyvatelstvo ţije na Jiţním předměstí a v okrajových částech města. Domnívám se, ţe jsou to Ti obyvatelé, kteří v těchto domech ţijí od narození a nechtějí změnu nebo tam ţijí s dětmi, které se postarají o dům i zahradu. V centru a některých částech sídlišť ţije naopak mladší obyvatelstvo. Jsou to mladé páry nebo rodiny s dětmi, které si nemohou dovolit vlastní dům. Podíl narozených (Mapa 7.) v urbanistických obvodech a počtu obyvatel *100. Největší podíl narozených je na severním, východním a jiţním okraji města, na západním okraji města je naopak nejmenší. V centru města se pohybuje mezi 50 a 60 %. Ekonomickou aktivitu obyvatelstva znázorňuje několik kartogramů. První z nich je úroveň ekonomické aktivity (Mapa 8.). Je to podíl ekonomicky aktivních obyvatel a počtu obyvatel v urbanistických obvodech vynásobený stem. Tyto hodnoty jsou poměrně rovnoměrné. Nejvyšší hodnoty úrovně ekonomické aktivity jsou v severovýchodní části plzeňského sídliště Bolevec. Myslím si, ţe důvodem je fakt, ţe zde ţije více mladých pracujících lidí. Další kartogramy znázorňují počet pracujících v zemědělství a lesnictví (Mapa 9.), v průmyslu a stavebnictví (Mapa 10.) a ve sluţbách (Mapa 11.). Tyto ukazatele jsem vypočítala jako podíl pracujících v daném odvětví a potu ekonomicky aktivních, vynásobený stem. Nejvíce lidí pracujících v zemědělství ţije v okrajových částech města. Naopak v obvodech, které jsou vybarvené nejsvětlejší barvou, není nikdo pracující v oborech primárního sektoru. I v průmyslu pracují lidé ţijící v okrajových částech města, ale najdeme i obvody blíţe centru, kde je vyšší procento pracujících v průmyslu. Ekonomicky aktivní lidé pracující ve sluţbách, kterých je vyšší procento, ţijí rovnoměrně po celém městě. Posledním kartogramem, který souvisí s ekonomickou aktivitou, je dojíţďka do zaměstnání. Výrazné procento dojíţdějících lidí ţije v okrajových částech města.

50

6. Analýza infrastruktury města Plzně Tato analýza vznikla na základě všech mých zjištění a pozorování, pouze technické parametry a informace z historie jednotlivých staveb a podniků jsem vyhledala na internetových stránkách podniků. Vybrané prvky dopravní a technické infrastruktury z této kapitoly jsou vyznačeny v Mapě 4. 6.1. Infrastruktura silničních, ţelezničních a dalších komunikací Město Plzeň je důleţitým dopravním uzlem nejen v současné době, ale i během dlouhé historie města. Nejstaršími dopravními stezkami byly stezka pro pěší jiţ v dobách prvního osídlení oblasti. První zpevněné cesty byly budovány v 18. století. Z kapitoly 4., která se zabývá analýzou dopravně komunikační polohy města, vyplývá, ţe Plzeň patří k nejlépe vybaveným krajským městům v České republice silničními a ţelezničními komunikacemi. Důleţitou součástí silniční infrastruktury je dálnice D5, která sice neprochází centrem města, ale protíná okraj města Plzně. Díky dálnici se Plzeň připojila k evropské dálniční síti. Zároveň částečně napomohla k omezení provozu přes centrum města. Cestující, kteří nemusí jezdit přes centrum města, tak se mu vyhnou. Dálnice D5 spojuje Prahu s Norimberkem. Stavba byla zahájena roku 1977 postavením mostu v Berouně a prvního úseku u Prahy, ale úvahy a plány vznikaly jiţ ve 30. letech 20. století. V roce 1995 dálnice D5 spojila Prahu s Plzní (Ejpovicemi u Plzně) a v roce 1997 i Plzeň (Sulkov u Plzně) s Německem. Chyběl úsek současného obchvatu Plzně (mezi Ejpovicemi a Sulkovem), který byl dokončen v roce 2006. Úsek Ejpovice-Černice je dlouhý 8,569 km a byl zprovozněn v roce 2004. Zahrnuje lávku pro chodce, odvodňovací štolu o délce 440 m a most přes řeku Úslavu. Most přes Úhlavu (445 metrů dlouhý) a tunel Valík, kolem kterého byly vedeny mnohé diskuze, se nachází v úseku Černice-Útušice o délce 3,47 km. Tunel Valík, byl postaven proto, aby se zachovalo zalesnění stejnojmenného kopce. Technický servis zajišťuje Ředitelství silnic a dálnic a bezpečnost provozu zajišťuje několik technických zařízení v souladu s normami Evropské unie. Byly vyzkoušeny krizové situace a ověřeno správné fungování sloţek záchranného systému (hasiči, policie a zdravotnická záchranná sluţba včetně vrtulníku, pro který je připraven prostor pro přistání) v případě nehody. Poslední úsek, který se nachází mezi Útušicemi a Sulkovem, měří 8,398 km. Součástí tohoto úseku je most přes Radbuzu. U Rozvadova na dálnici navazuje německá dálnice A6, která míří přes Německo aţ do francouzského Brestu.

V rámci evropské silniční sítě, do které patří silnice I. třídy, které jsou označeny písmenem E a číslem, je Plzeň významnou křiţovatkou. První významnou silnicí v rámci evropské silniční sítě je silnice E 49. Vede z Rakouska a Českých Budějovic přes Plzeň a Karlovy Vary do Chebu a Německa. E 50 je totoţná s dálnicí D 5 a vede z Německa přes Rozvadov a Plzeň (přes obchvat Plzně), Prahu a Brno do Uherského Hradiště a na Slovensko. E 53 vede z Plzně na Ţeleznou Rudu a do Německa. Další silnice první třídy, kterých je 70, jsou označené jednocifernými a dvoucifernými čísly od 1 do 71. Silnice I. třídy číslo 20 vede z Jenišova u Karlových Varů přes Plzeň (centrum města), Nepomuk, Blatnou a Písek do Českých Budějovic. Silnice číslo 26 vede z Ejpovic přes Plzeň (centrum města), Stod a Horšovský Týn na Folmavu a do Německa. Silnice číslo 27 vede z Dubí přes Litvínov, Most, Ţatec,

51

52

Plasy, centrum Plzně, Přeštice a Klatovy na Ţeleznou Rudu a do Německa. Další v řadě jsou silnice II. třídy. Silnice číslo 203 vede směrem na Nýřany. Silnice číslo 605 vede do Stříbra a na Rozvadov. Směrem na Zruč-Senec a do Kozojed nás zavede silnice číslo 231. Do Chrástu a Pavlíkova u Rakovníka vede silnice s číslem 233. Silnice s číslem 627 vede přes městskou část Litice a za Šlovicemi se napojí na silnici číslo 180, která tvoří pomyslný okruh kolem města.

Silniční komunikace jsou vyuţívány k dopravě osobními automobily, kterými cestují lidé z okolních obcí za prací do města, nebo k autobusové dopravě. Centrální autobusové nádraţí, které patří mezi největší autobusová nádraţí v zemi, se nachází nedaleko centra města a v blízkosti areálu Škodových závodů (viz Mapa 4.). Za dne (24 hodin) je z tohoto nádraţí odbaveno okolo 221 místních i dálkových, vnitrostátních i mezistátních spojů. V Mapě 4. jsem vyznačila významné silnice na území města jako sběrné silniční komunikace. Dále jsem v mapě vyznačila tranzitní komunikace, za které jsou povaţované části významných silnic mimo území města a dálnice D5. Plzeň neopomíná ani cyklisty. Ve městě je 24 km stezek, tzv. smíšených, o které se dělí cyklisté s chodci a 25 km stezek, které mají rozdělený provoz. Plzní prochází mezinárodní cyklotrasa 3, která vede z Prahy do Regensburgu. Nadregionálními trasami pro cyklisty, které vedou přes Plzeň, jsou trasy s čísly 31, 35 a 37. První cyklotrasa, číslo 31, vede z Plzně přes Nepomuk do Blatné. Druhá trasa pro cyklisty (č. 35) vede z Plzně přes Manětín do Ţlutic. Trasa č. 37, která se nazývá cyklotrasa Přátelství, vede z Plzně do Neustadtu a dále do Norimberku a Paříţe. Kolem města vede okruţní trasa č. 2151. Město Plzeň je poměrně významným uzlem ţelezničních tratí. Z Plzně vedou tratě do šesti hlavních směrů – do Prahy, Českých Budějovic, Ţelezné Rudy, Domaţlic, Chebu a Ţatce, které jsem vyznačila v Mapě 4. Plzní prochází ţelezniční koridor s číslem III.(a 170), který je dvoukolejnou tratí. Vede z Prahy přes Plzeň do Chebu a k hranici s Německem. Do Českých Budějovic vede místy dvoukolejná a místy jednokolejná trať číslo 190. Směrem na Ţeleznou Rudu vede jednokolejná trať číslo 183. Do Domaţlic jede vlak po trati číslo 180, která je jednokolejná. Po trati číslo 160, která je jednokolejná, se dostaneme do Ţatce. Hlavní vlakové nádraţí leţí v centru města a dalších 11 menších stanic a zastávek (Plzeň-zastávka, Plzeňjiţní předměstí, Plzeň-Doudlevce, Plzeň-Koterov, Plzeň-Doubravka, Plzeň- Bílá Hora, Plzeň-Bolevec, PlzeňSkvrňany, Plzeň-Zadní Skvrňany, Plzeň-Valcha a Plzeň-Křimice) je rozmístěno po městě. Během jednoho dne (24 hodin) projede Plzní přibliţně 230 vlaků, které jsou vnitrostátní i mezistátní. Mezinárodní rychlíky spojují město s německými městy (Frankfurtem nad Mohanem, Mnichovem, Norimberkem a Stuttgartem) a 4 mezinárodní vlaky jedou z Plzně na Slovensko (do Ţiliny, Popradu a Košic). Pro nákladní dopravu po ţeleznici mají oprávnění a potřebné vybavení (váhu a nakládací rampy) stanice Plzeň – hlavní nádraţí, Plzeň-Koterov, Plzeň-Křimice a PlzeňValcha.

Nejbliţší letiště, které zajišťuje civilní dopravu, je mezinárodní letiště Praha-Ruzyně. Cesta z Plzně je dlouhá necelých 90 kilometrů po dálnici a trvá přibliţně hodinu. 53

Nedaleko Plzně se nachází veřejné vnitrostátní letiště Plzeň-Letkov, kde sídlí stejnojmenný aeroklub od roku 1952 a bylo vybudováno pro účely klubu. Leţí východně od centra města vzdáleno 7 kilometrů. Je zde prostor pro výcvik a přípravu pilotů na soutěţe a je zde moţno trávit volný čas. Pro veřejnost jsou provozovány vyhlídkové lety. Dříve klub působil ne letišti na Borech, kde nyní stojí průmyslová zóna Borská pole. Dalším letištěm je neveřejné mezinárodní letiště Plzeň-Líně, kde je provozována letecká škola a vyhlídkové lety. Leţí jihozápadně od města a je 17 kilometrů vzdálené. Technické

a

historické

údaje

jsem

čerpala

z internetových

stránek

http://www.rsd.cz,

http://www.cdcargo.cz, http://web.plzen.eu/cz/o_meste/doprava, http://www.cd.cz/infoservis, http://www.mdcr.cz/, http://www.plzenskonakole.cz, http://www.plzen.eu/zivot-v-plzni/doprava/zakladni-informace-1/.

6.2. Městská hromadná doprava Počátek vyuţívání veřejné dopravy se datuje do poloviny 19. století, kdy začala průmyslová revoluce, a ne jinak tomu bylo i v Plzni. Nejprve byla vyuţívána pára jako pohon pro parní lokomotivy. Díky tomu se i dlouhé trasy staly dostupnějšími neţ v dobách koní a kočárů. Postupně vznikaly další ţelezniční tratě, které spojovaly evropská města. První vlak v Plzni mohli obyvatelé vidět roku 1861, bylo to období, kdy Plzeň průmyslově vzkvétala a rozpínala se i za hradby původního středověkého města. Lidé cítili potřebu cestovat nejen do jiných měst, ale i kaţdý den po Plzni za prací neb na trhy. V mnoha městech Evropy i Ameriky probíhaly různé pokusy, jak provozovat ţeleznici uvnitř města. V Praze fungovala za tímto účelem od poloviny 70. let 19. století koňská dráha, v Brně jezdila parní pouliční dráha od roku 1884. Lidé zkoušeli vyuţít vozy na různé pohony, například stlačený vzduch nebo plyn. V této době se objevily tramvaje (tramway), které byly na elektriku, byly rychlejší a neznečisťovaly město jako jiné dopravní prostředky. Roku 1896 od ministerstva ţeleznic získal pro Plzeň František Křiţík oprávnění postavit jednokolejnou elektrickou dráhu. O tři roky později se ve městě objevily první tramvajové linky. Pro město to byla významná událost a zmínky se objevily i v tisku. Byl to významný mezník v historii městské hromadné dopravy v Plzni. Tramvaje se staly poměrně rychle oblíbeným dopravním prostředkem obyvatel města Plzně. Jedna z původních tramvají, číslo 18, je zachována do dnes a vyjely při oslavách dopravních podniků, je nejstarší tramvají v Čechách. Provoz tramvajové dopravy nebyl ve městě nikdy přerušen. Bez tramvají se dnes obyvatelé Plzně nedokáţou městskou dopravu představit. Autobusy se ve městě objevily později, za první republiky. Uvádí se, ţe to bylo v roce 1929, ale první autobusy ve městě jezdily jiţ sedm let dříve. Provozovala je Poštovní správa Ministerstva pošt a telegrafů a spojoval centrum s Doubravkou, Ústředním hřbitovem, Předenicemi, Kralovicemi a Manětínem. Se zavedením dalších linek v roce 1929 se městská doprava výrazně zkvalitnila. Autobusy doplnily tramvaje a jezdily na Jiţní předměstí, z Doudlevcí, na Homolku, do Bolevce, na Bílou Horu a doplnily i původní trasy autobusů Poštovní správy na Doubravku a k Ústřednímu hřbitovu. Dokonce jedním ze spojů byla linka z Plzně do Prahy, ale dnes je jiţ tato éra plzeňské autobusové dopravy v zapomnění. Během druhé světové války autobusová doprava zaznamenala úpadek. Nedostatek pohonných hmot zavinil velké vytíţení trolejbusů, které musely na sebe převzít funkci autobusů, a některé autobusy byly předělány na jiný pohon – dřevoplyn a svítiplyn. Po druhé světové válce autobusová doprava pouze doplňovala dopravu tramvajovou a trolejbusovou. Více vyuţívané byly v době oprav tramvajových a trolejbusových tratí nebo spojovaly centrum se čtvrtěmi, kam byly trolejbusy zavedeny aţ později – Boţkov, Černice, Nová Hospoda. I v současné době jsou autobusy vyuţívány v době oprav do čtvrtí, kam jezdí tramvaje a trolejbusy. Přestoţe trolejbusy byly vynalezeny dříve neţ autobusy se spalovacími motory, dokonce o třináct let, své éry se dočkaly mezi světovými válkami. V Praze začaly jezdit v roce 1936, v Plzni o pět let později – v roce 1941. Za druhé světové války byly zaváděny a důvodem pro jejich vyuţití byly nedostatek ropy a její cena. Dnes jsou

54

plzeňské trolejbusy nejstarším a druhým nejrozsáhlejším provozem v Čechách. První dvě linky začaly jezdit místo autobusů směr Doubravka a Ústřední hřbitov, v poválečném období jezdily i na významná předměstí tehdejší doby. Trolejbusy jedoucí na Severní předměstí nahradily tramvaje. Oblíbenou linkou trolejbusové dopravy je spoj jedoucí ze sídliště Doubravka na Bory, který je pro obyvatele Plzně k dispozici od roku 1988. Plzeň má síť tras městské hromadné dopravy, která je rozprostřená po celém městě. Jsou vyuţívány autobusy, trolejbusy a tramvaje. MHD je zajišťováno Plzeňskými městskými dopravními podniky. Jsou akciovou společností, která byla zaloţena jiţ na konci 19. století. Významnou osobností, která má v této oblasti velké zásluhy, byl doktor František Křiţík. Zpočátku se podnik staral o tramvajové tratě a elektrárny vybudované pro pohon těchto drah. Oficiální jméno podniku bylo Elektrické dráhy v Plzni a okolí. Později se staral o rozšíření městské dopravy. V první polovině třicátých let 20. století poskytoval obyvatelům Plzně elektřinu, která pocházela z vlastní výroby. Po druhé světové válce se rozdělila činnost podniku na dopravní a elektrárenskou. Z tohoto období pochází dodnes mezi obyvateli pouţívaný název Dopravní podniky statutárního města Plzně. V roce 1998 byla společnost přejmenována na Plzeňské městské dopravní podniky a stala se akciovou společností.

Ve městě jezdí tři tramvajové linky (č. 1, 2, 4), které tvoří základní osy MHD. Tramvajové spoje propojují centrum města, kde je autobusové a vlakové nádraţí, s největšími předměstími (č. 1 Bolevec a Slovany, č. 2 Skvrňany a Světovar, č. 4 Košutka a Bory). Tramvajové spoje jsou doplněny trolejbusovými, kterých je devět, s výjimkou severní části města. Spojují jih města se západem přes centrum (č. 10 Černice a Skvrňany), centrum s východní částí města (č. 11 Autobusové nádraţí a Ústřední hřbitov) nebo východní a západní části města, které spojují hned dvě linky (č. 12 z Letkova přes centrum do Nové Hospody, č. 15 z městské části Lobzy přes Borská pole do Nové Hospody), podobně jako severovýchodní sídliště s jiţními částmi města (č. 13 z Doubravky do Černic, č. 16 z Doubravky na Bory). Z jiţní části města Bory do centra na hlavní vlakové nádraţí jezdí trolejbus č. 14, z Doubravky do Nové Hospody jezdí spoj č. 17 a Borská pole s autobusovým nádraţím v centru města č. 18. Posledním dopravním prostředkem městské hromadné dopravy, který doplňuje tramvajové a trolejbusové linky, je autobus. Po městě jezdí 23 autobusových linek. Tyto linky zajišťují dopravní spojení s okrajovými částmi města, kam se nedostanou tramvaje a trolejbusy, jako jsou Malesice, Radčice, Křimice, Újezd, Červený Hrádek, Koterov, Radobyčice, Litice, Valcha, Lhota a severní část města, nebo s okolními obcemi, například Starý Plzenec, Sedlec, Třemošná, Nová Huť nebo Vejprnice. Autobusové linky zajišťují městskou dopravu i v noci. Je jich šest a jsou označeny N1, N2, N3, N4, N5 a N6. První tři spoje jezdí kaţdou noc a propojují hlavní části města (Bolevec, Košutka, Doubravka, Černice, Nová hospoda a Skvrňany), další tři spoje jezdí pouze v noci na sobotu, neděli a svátek a jezdí i do okrajových městských částí (Bílá Hora, Malesice, Červený Hrádek, Litice, Lhota nebo Koterov). Všechny noční linky se staví na zastávce Mrakodrap, která se nachází v centru města na Americké třídě nedaleko náměstí Republiky. Technické a historické údaje jsem čerpala z http://www.pmdp.cz/zabava/historie/, http://www.pmdp.cz/o-nas/historie-pmdp/historie-pmdp.aspx, a http://gis.plzen.eu/IPD/.

55

6.3. Technická infrastruktura - vybrané prvky technické infrastruktury jsou zakresleny v Mapě 4. Od počátků nového města bylo zásobováno z domovních studní, které byly hloubeny ve sklepích domů měšťanů, a z řek, které v té době byly ještě čisté. Kaţdý občan si zajišťoval pitnou vodu pro svou potřebu. Od 16. století bylo postaveno první vodárenské zařízení, které zásobovalo město vodou z řeky Radbuzy. Zařízení bylo vyuţíváno do roku 1830. Vodárenská věţ, která byla jeho součástí, stojí ve městě nedaleko centra dodnes. Voda byla zavedena do kašny na náměstí, později byly vystavěny další tři kašny v rozích náměstí. Dalšími zdroji pitné vody se staly prameny na Roudné, které jsou zdrojem vody pro plzeňský pivovar Prazdroj. S rozvojem města postupně kapacita vodárny nestačila a bylo nutné vybudovat vodárnu novou. Na konci 80. let 19. století byla uvedena do provozu nová vodárna. Voda byla čerpána z řeky Úhlavy a na kopci Homolka byl postaven vodojem. Obojí je v provozu s úpravami a rekonstrukcemi dodnes. Místní význam získaly prameny na Grubrovce v Doudlevcích, které posílily kapacitu vodárny o několik let později. Také dochází ke zhoršení kvality vody v Úhlavě, důvodem je rozmach průmyslu v Klatovech. V roce 1916 se staly prameny na Roudné zdrojem kvalitnější pitné vody a byl vybudován druhý vodovodní systém. Oba fungovaly aţ do roku 1970. V období první republiky byla postavena unikátní filtrační stanice paříţskou firmou Puech-Chabal a tento projekt splnil svůj účel. Zvýšila se kvalita vody bez chemie a bakterií. Systém fungoval aţ do roku 1997 a nyní se rozhoduje o jeho dalším osudu. Další rozšíření vodárny proběhlo v 60. letech. V současné době je kapacita plzeňské vodárny 1500 litrů za sekundu. Plzeňský systém úpraven vody upraví 18 miliónů m3 pitné vody za rok (http://www.vodarna.cz/uprava-pitne-vody.html). Vodovodní síť je těsně spjatá s rozvojem města a vodárnou. Vodovod vybudovaný na konci 19. století je základem pro dnešní síť. S rozvojem města se síť vodovodního potrubí rozšiřovala tak, aby pokryla celé území města a později i do Dýšiné, Ejpovic a Rokycan. Se zaloţením 2. a 3. tlakového pásma byl vybudován vodojem Sylván a doprava vody byla rozšířena do Třemošné a dalších obcí severně od města. Pro jihozápadní část města byl postaven nový vodárenský komplex Bory s vodojemem. Výstavba vodovodní sítě pokračuje podle územního plánu. Plzeňská vodárna zásobuje díky rozsáhlé vodovodní síti kromě Plzně 20 měst a obcí. Vodovodní síť má více neţ 550 km potrubí, 8 vodojemů, 12 čerpacích a 13 redukčních stanic podle stránek plzeňské vodárny (http://www.vodarna.cz/plzensky-vodovod.html). Do roku 1964, kdy ve městě vznikla čistírna odpadních vod, byly nečistoty vypouštěny do řek bez čistění. Jiţ ve 20. letech byl vypracován projekt, který nebyl uskutečněn. Ve 30. letech vznikl druhý plán, ale realizace byla přerušena druhou světovou válkou. Voda v plzeňských řekách byla stále znečišťována a její stav se stal v 60. letech neúnosným, i díky rozvoji průmyslu. Projekt byl zpracován v polovině 50. let, realizaci se podařilo dokončit 56

v polovině 60. let. Plzeňská čistírna odpadních vod byla na svou dobu moderní a vyuţívala mechanicko-biologické čištění. ČOV byla přetěţována a kvalita čištění sniţována. Během povodní v roce 2002 byl ukončen provoz, který byl jiţ předtím utlumen díky nově vystavěné čistírně uvedené do provozu na přelomu let 1996 a 1997. Nová ČOV čistí veškeré odpadní vody odváděné z města od roku 2008. V Křimicích je malá čistírna odpadních vod lokálního významu (http://www.vodarna.cz/cistirna-odpadnich-vod.html). Jiţ v 17. století se objevují první zmínky o kanalizaci. Měla podobu vyzděných stok, které byly rozmístěny nahodile. Bohuţel byly nekryté a díky tomu se zhoršovaly hygienické podmínky ve městě. V 19. století pokračovala výstavba stok na náměstí a okolí jádra města, které byly cihlové a jejich vstupy chránily litinové mříţe. A od konce 30. let začala výstavba kanalizace mimo staré město. Odváděla odpadní vodu a vytékala u Pekla do Mţe. Další rozšíření bylo provedeno na předměstí města a nahodilá kanalizace ústila do řek v Plzni. Ke konci 19. století s rozvojem města bylo nutné změnit podobu kanalizační sítě. Stavební odborníci byli pro inspiraci vysláni do ciziny, kdy navštívili 21 měst v Evropě. Na základě těchto cest byl vypracován plán, podle kterého by byla vybudována síť splachovacích kanalizací. Část z těchto stok plní svou funkci do současnosti. Město bylo rozděleno na dvě výšková pásma. Kanalizace je tvořena z jedné poloviny kruhovými stokami a druhá polovině je tvořena jinými z části atypickými profily. Hlavními kanalizačními sběrači jsou Roudenský, Strojírenský, Borský, Doudlevecký, Skvrňanský, Letenský, Doubravecký, Slovanský, Bolevecký, Městský a Úhlavský. Síť se rozšiřovala společně s městem. Ve městě je 500 kilometrů kanalizačních stok, 24 čerpacích kanalizačních stanic, 16 kanalizačních shybek a 83 odlehčovacích komor v provozu (http://www.vodarna.cz/plzenska-kanalizace.html). Skládka odpadů, kam je vyváţen odpad z Plzně, je u nedaleké obce Chotíkov vzdálená asi 7 kilometrů, která leţí na území okresu Plzeň – sever. Je situována do vytěţené části pískovny. Skládka má dvě části, první částí je stará nebezpečná skládka, která je v nejstarší vytěţené části pískovny a do roku 1990 tam byl ukládán komunální i průmyslový odpad, a druhou částí je nová zabezpečená skládka, která splňuje pravidla podle zákonů. Skládka je pod správou Dobrovolného svazku obcí Skládky odpadů Chotíkov, kde jsou sdruţeny města Plzeň a Touškov a obec Chotíkov. Na území města Plzně je devět sběrných dvorů. Jeden z nich je na Lochotíně a je moţné odevzdat objemný komunální odpad a stavební suť, elektroodpad, šatstvo, sklo, papír, plasty nebo ţelezo. Dva sběrné dvory najdeme na Slovanech, čtyři na Borech a dva na Doubravce. Ve sběrném dvoře na Slovanech, ve třech borských i ve dvou doubravských sběrných dvorech se sbírá například sklo, papír, plasty, stavební suť, ţelezný šrot, léky, televizory, elektronický šrot, lednice, mrazáky nebo biologicky rozloţitelný odpad. Druhý slovanský sběrný dvůr sbírá nebezpečné sloţky komunálního odpadu, mezi ně patří například baterie, barvy, zářivky nebo 57

olejové filtry. Na Borech mohou obyvatelé odevzdat obnošené šatstvo určené pro Český Červený kříţ a elektrozařízení z domácností (http://odpady.plzen.eu). O energie a sluţby s nimi spojené se v Plzni stará akciová společnost Plzeňská energetika, která sídlí v Tylově ulici. Energetický závod, předchůdce dnešní Plzeňské energetiky, vznikl jiţ v roce 1874 a byl součástí továrny Emila Škody. V roce 1896 vznikla elektrárna Škodových závodů v severní části dnešního areálu. Tvořily ji kotelny s deseti parními kotli a parní stroj, který byl v krátké době nahrazen parní turbínou (r. 1904). V roce 1910 byla modernizována a nazvána Elektrickou ústřednou – Elú. Dalšího rozšíření o nové turbosoustrojí se elektrárna dočkala o čtyři roky později, její průměrná denní výroba dosahovala pětinásobku původní výroby. Zisk podílu na těţbě uhlí v roce 1917 měl vliv na výkon elektrárny. Ve dvacátých letech 20. století v jiţní části areálu továrny vznikla transformační stanice a elektrická energie byla vedena kabely v zemi. Ke konci druhé světové války, během bombardování Plzně, byla Elú poškozena spolu s továrnou. Po druhé světové válce byly škody napraveny. Od té doby proběhlo několik modernizací a v devadesátých letech se objevily snahy o ekologizaci provozu. Od roku 2000 jsou rozšiřovány síť horkovodů. Akciová společnost Západočeská energetika koupila distribuční síť elektrické energie. V současné době se na rozvodu tepla po městě podílí teplárenská soustava, kterou tvoří centrální zdroj (teplárna s kombinovanou výrobou tepla a elektrické energie), další zdroje tepla (satelitní výtopna Doubravka, teplárna v areálu továrny Škoda – zásobuje mimo vlastní areál ještě sídliště Skvrňany a průmyslovou zónu Borská pole), hlavní horkovodní napáječe, primární rozvody, výměníkové stanice, sekundární rozvody a odběrná místa. Horkovodní napáječe jsou tři hlavní – Sever, Jih a Východ. Sever pokrývá severní předměstí, kde jsou části Roudná, Vinice, Lochotín, Košutka a Bolevec. Jih napájí část vnitřního města, Bory na Jiţním předměstí a Doudlevce. Doubravku a Lobzy zásobuje Východ. Tepelné sítě přesahují délku 40 km. Dodává teplo pomocí horké vody. Tím je zajištěna bezpečnost dodávek tepla, protoţe nehrozí výbuch ani poţár. Akciová společnost ČEZ zajišťuje výrobu převáţné části elektrické energie. Je vyráběna ve zdrojích, které se nachází mimo území města Plzně. Část elektrické energie je vyráběna v teplárnách – centrální teplárna Plzeňské teplárny, a.s. a teplárna Plzeňské energetiky, a.s., které se nachází ve městě. Dalšími zdroji jsou malé vodní elektrárny nebo točivé redukce. Město je zásobeno elektrickou energií přes transformovny Chrást (400/110 kV) a Přeštice (400/220/110 kV) z nadřazené přenosové soustavy, které leţí mimo město. Majitelem rozvodny a transformátorů vvn/vvn je akciová společnost Česká energetická přenosová soustava. Rozvodová soustava vvn, která na ně navazuje a patří společnosti ČEZ, začíná rozvodnami 110 kV Chrást a Přeštice. Na ně navazují většinou dvojitá venkovní vedení 110 kV. Ve městě jsou čtyři transformovny 110/22 kV – Plzeň město, Plzeň sever, Plzeň jih a Křimice, které jsou 58

hlavními uzly pro zásobení města elektrickou energií. Napájecí uzel pro České dráhy, jehoţ úkolem je zabezpečit trakční napájení, se nachází v areálu transformovny Plzeň jih. Centrální teplárna má svou vlastní rozvodnu 110 kV. Areál Škoda k napájení odběrů vyuţívá transformovny Škoda HTR a ELÚ III. Na distribuční soustavu vvn, kterou je vedení 110 kV, navazuje systém zařízení vn, transformačních stanice vn/nn a rozvody nn. V oblast energetiky vyuţívá město i zemní plyn. Jeho zdrojem jsou předávací stanice ve Sviňomazech a v Horním Hradišti, obě se nachází na tranzitním plynovodu Rusko – západní Evropa. Do města je zemní plyn dopravován pomocí soustavy vysokotlakých plynovodů, které tvoří tzv. Severní a Jiţní obchvat Plzně a síť končí vysokotlakými regulačními stanicemi. Plyn je distribuován společností Západočeská plynárenská a.s. ze středotlaké a nízkotlaké plynovodní sítě pomocí středotlakých regulačních stanic. Na území města se nachází asi 62 km vysokotlakých plynovodů, 178 km středotlakých plynovodů i s přípojkami a 415 km nízkotlakých plynovodů s přípojkami, 39 vysokotlakých regulačních stanic a 27 středotlakých regulačních stanic. Vysílání radiokomunikací pro Plzeň zajišťují tři vysílače. Dva se nacházejí v okrese Plzeň – sever – Plzeň Krkavec (49°48'13" s. š., 13°20'33"v.d.) a Plzeň Krašov (49°59'46" s.š., 13°04'52"v.d.). Poslední najdeme na území města Plzeň, na Košutce (49° 46' 31" s. š., 13° 21' 20" v. d.). Krkavec se nachází v Plaské pahorkatině nedaleko Plzně, Chotíkova, Příšova, obce Ledce a Záluţí. Vrch je vysoký 504 m. n. m. Svahy jsou zalesněné smrkovými a borovosmrkovými lesy. Směřují tam i některé turistické trasy, na vrchu je od roku 1925 postavená chata Klubu českých turistů a rozhledna z roku 1900, která měří 18 metrů. Krašov leţí na výšině (710m. n. m.) mezi stejnojmennou obcí Krašov a obcí Bezvěrov asi 40 kilometrů severozápadně od Plzně. V současné době měří kotvený stoţár vysílače 347,5 metrů, ale původně měřil pouze 305 m, po rekonstrukci 312,5 m. Postaven byl v roce 1960, během srpna 1968 byl poškozen výbušninami a v roce 1979 byl díky tomuto poškození a vlivem mrazivého počasí nevratně poškozen a odstřelen. Nový vysílač bal postaven v roce 1981. V Česku je druhou nejvyšší stavbou. Vysílač Košutka se nachází v Plzni ve 410 m. n. m. a výška vysílače je 55 metrů. Z vysílače Plzeň Krašov je vysílán Český rozhlas 1 – Radioţurnál (89,1 FM), Český rozhlas 2 – Praha (101,7 FM), Český rozhlas 3 – Vltava (95,6 FM), Frekvence 1 (104,1 M) a Impuls (91,4 FM) i televize – základní programy ČT 1, ČT 2 a Nova. V červenci roku 2008 bylo z Krašova spuštěno digitální vysílání (DVB-T) – Multiplex 1 (ČT 1, ČT 2, ČT 4 SPORT, ČT 24, ČRo 1 – Radioţurnál, ČRo 2 – Praha, ČRo 3 – Vltava, ČRo Leonardo, ČRo D-dur, ČRo Rádio Česko a ČRoRadioWave), v říjnu 2008 Multiplex 2 (2 programy TV Nova, 2 programy TV Prima, TV Barrandov) a v prosinci 2008 Multiplex 3 (Public TV). Televizní vysílač, ale hlavně rozhlasový je i Plzeň Krkavec – vysílání České televize a Frekvence 1 (89,6 FM). Vysílač Plzeň

59

Košutka slouţí regionálním médiím, jako je Český rozhlas 5 – Plzeň nebo mediím celorepublikovým jako je Proglas. 6.4. Biotická infrastruktura Informace o jednotlivých maloplošně chráněných územích, o fauně a květeně, která se vyskytuje v rezervacích, a o památných stromech pro tento text jsem čerpala z publikace Zahradnický, Mackovčin (eds.) a kol. (2004). Plzeň a její okolí je známé nálezy rostlin z období karbonu a velkých savců (například mamut, nosoroţec, sobi nebo koně) ze starších čtvrtohor díky sprašovým hlínám. V současné době je území města výrazně ovlivněné člověkem, který provádí rozsáhlé naváţky, tvoří skládky, reguluje říční koryta a urbanizuje krajinu. Město Plzeň se téměř celým územím nachází v mírně teplé klimatické oblasti s dlouhým, teplým létem, krátkými a mírně teplými obdobími jara a podzimu a mírně teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Z východu, jihovýchodu, jihu a severozápadu zasahují na území města výběţky mírně teplé klimatické oblasti s vlhkým létem. Území města je převáţně odlesněné, původní vegetace je změněna dlouhodobou činností člověka. V Plzni najdeme plevelová společenstva výrazně ovlivněná lidským chováním, umělé travní porosty, kulturní lesy a umělé plochy zeleně a řadou šlechtěných druhů. V severní části města je nejrozšířenější lesní společenstvo, které bylo přirozeně acidofilní doubravou. Dnes, po 200 letech lidských zásahů a počínání, je z něj kulturní borový a smrkový porost s příměsí modřínu. Kulturní bory jsou charakterizovány borůvkou černou a brusinkou obecnou. Na jihu a východě jsou dubohabřiny ovlivněné člověkem. Údolní svahy řek jsou uměle osazovány rovníkem akátem a borovicí černou. Přírodní památka Čertova kazatelna se rozprostírá na levém břehu řeky Mţe jihovýchodně od Radčic v nadmořské výšce 311 aţ 340 metrů nad mořem na ploše 2,40 ha. Je to strmá skalní stěna s útvary selektivního zvětrávání, které jsou velice výrazné, a odnosu sedimentů karbonu v Plzni. Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1974, novelizována v roce 1998. Roste zde reliktní bor, v keřovém patře je nejvýrazněji zastoupený bez černý, ostruţiník a lesní dřeviny (habr obecný). V bylinném patře najdeme chrpu porýnskou, řeřišničník písečný a sleziník severní. Mezi florou je výrazný podíl invazních a expanzních druhů, například borovice černá, trnovník akát, dub červený, kustovnice cizí, posed bílý, pámelník bílý, loubinec pětilistý, třtina křovištní nebo janovec metlatý. Lokalitu obývá běţná zvířena světlého borového lesa, hmyz je závislý na borovici lesní, která dominuje. Za zmínku stojí vzácní kozlíček a krasec. Přírodní památku Doubí, která byla vyhlášená v roce 1998, najdeme severně od městské zástavby, východně od ţelezniční trati směrem na Ţatec a na pravém břehu bezejmenného přítoku Boleveckého potoka v nadmořské výšce 333 aţ 390 metrů na ploše 28,13 ha. Za vidění stojí skalní výchozy, na jednom z nich je geomorfologický útvar pupek, pískovcová konkrece (nakupenina), vystupující ze skály. Převáţnou část porostu přírodní památky tvoří acidofilní doubravy, ale zasahují sem i kulturní smrčiny a smíšené porosty borovice lesní a dubu zimního. Bylinné patro je zastoupeno konvalinkou vonnou, zeměţlučí hořkou, kokoříkem mnohokvětým nebo

60

hruštičkou zelenokvětou. Ţije zde čolek obecný, ještěrka obecná, slepýš křehký nebo datel černý, za zmínku stojí hnojník nebo tesařík, který zde ţil a dnes není potvrzen, ale ani vyloučen. Přírodní rezervaci Kamenný rybník najdeme na západním okraji stejnojmenného rybníka severně od městské zástavby v nadmořské výšce 337 aţ 350 metrů na ploše 11,38 ha. Rezervace byla vyhlášena v roce 1953 a v roce 1997 byla rozšířena. V rezervaci, která je tvořena rašeliništěm a potoční nivou, se zachovala společenstva rašelinné květeny i zvířeny a zbytky člověkem neovlivněné slatinné louky, kde najdeme vzácné rostliny. Ve stromovém patře je rašelinný bor, kde dominuje borovice lesní a bříza bělokorá, které jsou doplněny baţinnou olšinou. Nelesní vegetace je zastoupena ostřicí plstnatoplodou, suchopýrem úzkolistým, rašeliníky a klikvou bahenní. Do této lokality se rozšiřují rákos obecný a bezkolenec modrý. Dále zde můţeme objevit prhu arniku, ostřici třeslicovitou, jalovec obecný, suchopýr pochvatý, břízu pýřitou, sedmikvítek evropský, rdest vzplývavý, hvězdoš jarní nebo bublinatku jiţní. Ţije zde i mnoho vzácných druhů brouků (střevlíček, mandelinka, bradavičník, krasec a slunéčka) a dvoukřídlého hmyzu (pestřenky). Vidět bychom zde mohli i na běţné druhy hmyzu, obojţivelníků, plazů, ptáků (42 druhů, 28 z nich zde hnízdí) a savců, hlavně hlodavců. Přírodní památka Kopeckého pramen je minerální pramen, který se nachází na severozápadě města u západního okraje městské části Lochotín v nadmořské výšce 346 aţ 354 metrů. Rozloha chráněného území je 0,42 ha a byla vyhlášena v roce 1984, novelizována v roce 1997. Od roku 1833 byl pramen vyuţíván jako léčivý. Voda z tohoto prameniště je výrazně ţelezitá (15 mg/l), dále obsahuje mangan, sírany a oxid uhličitý. Půdní skelet je tvořen pískovci, drobnozrnnými slepenci a jílovci. Pramen je v areálu Lochotínského parku, kde se nachází listnaté porosty kulturního charakteru (javor mléč, olše lepkavá, bříza bělokorá, hloh obecný, jasan ztepilý, jeřáb ptačí, lípa malolistá, líska obecná, topol osika, trnovník akát, vrba jíva, vrba křehká a další). Z fauny zde ţije vzácný krasec a populace stehenáče. Ţivot v okolí této přírodní památky je výrazně ovlivněn člověkem a jeho zásahy. I přírodní rezervace Petrovka se nachází severně od městské zástavby v údolí Boleveckého potoka a na území města se nachází pouze část rezervace. Rozloha chráněného území je 28,08 ha, 18,53 ha je na území města a nachází se v nadmořské výšce 345 aţ 383 metrů. Byla vyhlášena v roce 1988. Rezervace chrání ekosystém jednoho z nejstarších rašelinišť v okolí Plzně, mokřadních luk a mnoho ohroţených druhů. Mezi květenu, kterou můţeme najít v rezervaci, patří například kapraď hřebenitá, jalovec obecný, bělozářka liliovitá, rákos obecný, přeslička poříční, bledule jarní, ocún jesenní, kosatec sibiřský nebo prstnatec májový. Z fauny zde ţije 132 druhů ţivočichů, převáţně běţná fauna borových lesů, například ještěrka obecná, káně lesní, poštolka obecná, datel černý, konipas bílý pěnice hnědokřídlá nebo jeţek západní. Přírodní rezervace Zábělá zasahuje na území města pouze částí, její rozloha je 4,84 ha a leţí v nadmořské výšce 300 aţ 338 metrů. Leţí na pravém břehu Berounky a byla vyhlášena v roce 1998. Porost je tvořen květnatými černýšovými dubohabřinami. V bylinném patře roste jaterník trojlaločný, černýš hajní, lilie zlatohlávek, podbílek šupinatý, sasanka hajní nebo ptačinec velkokvětý. Z ţivočichů za zmínku stojí kalous ušatý, ţluna šedá, dlask tlustozobý a ţluva hajní, tesaříci, páchník nebo hnojník. Na území města zasahuje přírodní park Horní Berounka, který byl vyhlášen v roce 1995. Rozloha celého parku je 5000 ha. Nadmořská výška se pohybuje mezi 296,5 m a 416,2 m nad mořem. Vegetaci byla tvořena společenstvy smíšených lesů, hlavně dubohabřiny, reliktními bory a acidofilními doubravami. Dnes je tvořena jasanovo-olšovými luhy a vrbovými křovinami v nivě Berounky. Roste zde vzácná tařice skalní, zimují zde kormoráni velcí a vyskytuje se slavík obecný. Ve městě se nachází několik památných stromů. První zmíním skupinku třech dubů letních známé pod názvem „Duby u Velkého rybníka“, které se nacházejí na hrázi na jiţním okraji Velkého Boleveckého rybníka. Stáří těchto dubů se pohybuje mezi 400 a 500 lety. Jeden z nich (ten první) zde roste od 15. století a patří k původním stromům, které zde byly vysázeny při budování rybníka a hráze. Dalším památným stromem je 250 let stará a 24

61

metrů vysoká „Koterovské lípa“. Je to lípa velkolistá a nachází se na ostrově u Koterovského mlýna (č. p. 17). Dvě „Lípy u Mže“ najdeme na pravém břehu Mţe v Křimicích. Dominují dětskému hřišti se svou výškou 31 metrů. A zmínku stojí „Alej Kilometrovka“, která lemuje cestu od Kalikovského mlýna, který je na Mţi nedaleko centra města, k Lochotínskému parku a je dlouhá 1070 metrů. Původní počet stromů byl 278 a její druhová skladba je pestrá. Zastoupeny jsou nejen dominující druhy olše lepkavá, jasan ztepilý a lípy, ale i topoly černé a další. Alej byla vysázena plzeňským okrašlovacím spolkem v roce 1893. V současné době je v případě potřeby doplňována lípami. „Körnerův dub“ se nachází v areálu Zoologické a botanické zahrady, kde býval součástí projektu Kodetova zahrada zahradního architekta J. Kumpána. Dnes tento dub letní, který je přes 400 let starý, je doplňkem japonské zahrady Šówa-en. „Topol bílý v Lochotínské ulici“ se nachází na křiţovatce ulic Lochotínská a Kleisslova a pravděpodobně byl součástí aleje v Lochotínské ulici z roku 1876. Posledním zmíněným památným stromem bude smrk ztepilý „Troják v Lánech“. Najdeme ho v lese severně od městské zástavby a severozápadně od přírodní rezervace Kamenný rybník. Je 130 let starý. Je zahrnutý v Sigmundově naučné stezce. Je zajímavý svým vzhledem, ve výšce 2,5 metrů je kmen rozdělen na tři přímé kmeny.

62

7. Obraz města Plzně – vybrané charakteristiky Obraz města je pomyslným posledním kamenem celé práce, abychom si mohli udělat celkový obrázek o městě Plzni. Obraz města je výsledkem utváření města v prostoru a čase. Zároveň musím upozornit, ţe kapitola je pouze mým subjektivním pohledem na město. Kaţdý člověk s mým pohledem a názorem souhlasit nemusí. Kapitola zahrnuje pět podkapitol – Siluety a panoramata města, Půdorysná struktura města, Urbanistické uzly a osy města, Vybrané mikroprostory města a Vybrané vstupy do města. 7.1. Siluety a panoramata města Historická část města Plzeň leţí v Plzeňské kotlině. Díky tomuto faktu je silueta města viditelná z okrajových částí města. Siluetu tvoří dominanty města. Nejvýraznější stavbou v siluetě města v centru je chrám sv. Bartoloměje na náměstí Republiky. Nachází se téměř uprostřed města, proto je dominantní v siluetách ze všech pohledů. Další stavbou, která je charakteristická svým vzhledem a výrazně zasahuje do siluety města z některých pohledů, je Velká synagoga. Plzeň je průmyslové město, pro které jsou charakteristické továrny. V siluetě města by neměly chybět tovární komíny, které nechybí. Siluetu dotvářejí další kostely, výškové budovy a zástavba města. 7.2. Půdorysná struktura města Půdorysná struktura města je ovlivněná čtyřmi plzeňskými řekami. Historické jádro města, které se nachází nedaleko soutoku řek Mţe a Radbuzy, má pravidelnou půdorysnou strukturu. Uprostřed je obdélníkové náměstí, které je tvořeno vynecháním dvou bloků budov. V severní části náměstí stojí chrám svatého Bartoloměje. V těsné blízkosti náměstí Republiky, které je hlavním náměstím města, je pravoúhlá síť ulic. Severní, východní a jiţní strany obklopují parky a sady. Ze západní strany vede kolem centra jedna z hlavních ulic – sady Pětatřicátníků. Pravoúhlá síť ulic je i v jihozápadní a jiţní části vnitřního města, dále stejnou půdorysnou strukturu najdeme v části Petrohrad, v části čtvrtí Doubravka, Doudlevce, Slovany a Bručná. Zajímavá je půdorysná struktura na Jiţním předměstí. Nachází se zde malé náměstí Na Hvězdě, které má kruhový tvar a ulice vedoucí od jeho středu jsou do hvězdy, jak jiţ napovídá název. Jiţně od tohoto náměstíčka najdeme ještě jednu hvězdu a jihovýchodně je půl hvězdy.

63

V blízkosti těchto půdorysných struktur se rozprostírá jeden z areálů Fakultní nemocnice. Pohled na areál z ptačí perspektivy se poměrně výrazně odlišuje od okolních bloků budov. Ještě jiţněji se nachází zahrádkářská osada Výsluní, která má odlišnou půdorysnou strukturu od městské zástavby, ale charakteristickou pro zahrádkářské osady. Síť silnic a cest je místy pravidelná a pravoúhlá, místy je nepravidelná. Chatová zástavba je nepravidelná. Několik chat je přestavěno na rodinné domy a obyvatelé tam ţijí trvale. Podobnou půdorysnou strukturu mají i Švábiny nebo osada v Lobzích. Další odlišnou půdorysnou strukturu ve městě má areál průmyslového závodu Škoda a Borská pole. Zástavbou této části města jsou velké tovární haly a sklady. Zaujímají velké území a v leteckém snímku města jsou výrazným prvkem průmyslového města. V sousedství Borských polí se nachází areál Západočeské univerzity a věznice na Borech, která má půdorys ve tvaru hvězdy. Zajímavou půdorysnou strukturu má sídliště Skvrňany. V severní části sídliště nejsou panelové domy postavené do bloků ani v řadách, jak bývá typické pro sídliště. Domy stojí do L nebo T. V jiţní části je půdorys zástavby charakteristický pro sídliště. Dále zmíním zajímavý půdorys severní části sídliště Bolevec. Panelové domy jsou stavěné do velkých oválů a uvnitř jsou velká hřiště, mateřské a základní školy, ústav sociální péče pro mentálně postiţenou mládeţ a domov důchodců. Městské části Malesice, Radčice, Křimice, Dolní Vlkýš, Bílá Hora, Újezd, Červený Hrádek, Boţkov, Koterov, Černice, Radobyčice, Hradiště, Litice, Lhota, Valcha a Nová Hospoda mají vesnický charakter, protoţe dříve to byly samostatné obce. Venkovská stavení stojí okolo návsi nebo malého náměstí. Ostatní zástavba v těchto částech města jsou rodinné domy. 7.3. Urbanistické uzly a osy města Urbanistické uzly města tvoří území, kde jsou soustředěné sluţby obyvatelstvu, které jsou vyuţívané kaţdý den a jsou důleţité pro obyvatele města. Hlavním a zároveň důleţitým urbanistickým uzlem města Plzně je náměstí Republiky, které se rozprostírá uprostřed města a současně je historickým jádrem Plzně. Kromě radnice, která je administrativní budovou reprezentující město, zde najdeme několik restaurací a hotelů, obchodů, muzeí a divadel. V těsné blízkosti centra města se nachází budova Západočeské univerzity, knihovna, památkový ústav, archiv a krajský soud. Na náměstí Republiky se konají společenské, kulturní a další akce. Jiţně od historického centra města najdeme krajský úřad Plzeňského kraje. Nachází se zde i několik církevních budov. Za všechny zmíním chrám sv. Bartoloměje, který je symbolem města, Velkou synagogu a Starou synagogu.

64

Dalším urbanistickým uzlem je nákupní zóna Černice, kde se nachází obchodní centrum Olympia. Je největším nákupním a zábavním centrem ve městě. Od roku 2004, kdy bylo otevřeno, zde nabízí více neţ sto prodejců své sluţby obyvatelstvu. Nechybí ani multikino sítě CineStar. Nákupní centrum je dostupné autem i městskou hromadnou dopravou. Podobné sluţby poskytuje nákupní centrum Borská pole, které bych zmínila jako další urbanistický uzel. Nabídka obchodů je pestrá – od základních jako jsou potraviny a oblečení, přes kosmetiku, sportovní vybavení, doplňků do bytu a na zahradu po knihy, dárky, klenoty a elektroniku. Na Východním předměstí se nachází další urbanistický uzel. Na náměstí Generála Píky se nachází velký kruhový objezd, jehoţ půdorysná struktura má tvar hvězdy. Z jihu do této dopravní křiţovatky vedou dvě třídy – Koterovská a Francouzská. Mezi nimi se nachází obchodní centrum Galerie Dvořák. Dále se zde nachází park Přátelství, krytý bazén a koupaliště, hřiště, sportovní hala, základní škola a střední škola elektrotechnická. Mezi menší urbanistické uzly bych zařadila budovy, kde je kaţdodenní provoz a jsou důleţité pro ţivot obyvatel ve městě, a jejich nejbliţší okolí. Patří sem budova hlavního vlakového nádraţí, kterou najdeme nedaleko centra. Zařadila bych sem i autobusové nádraţí, které odbaví denně mnoho cestujících, mezi nimiţ jsou lidé, kteří dojíţdějí za prací nebo do školy, do zdravotnických zařízení, na úřady, za nákupy a jinými sluţbami z okolních obcí, i turisté. Nesmím opomenout Fakultní nemocnici, která má dva areály – Bory a Lochotín. Urbanistické osy jsou tvořeny především ulicemi a silničními komunikacemi. První zmíním Americkou třídu. Tato ulice je rovnoběţná se Smetanovými a Kopeckého sady. Podél Americké třídy se nachází mnoho obchodů, restaurací a kulturních zařízení. Další urbanistickou osou je Klatovská třída, která pokračuje ulicemi sady Pětatřicátníků a Karlovarskou. Prochází téměř celým městem. Za zmínku stojí Nepomucká třída, která vede od nákupní zóny v Černicích přes městské části Bručná a Čechurov, od parku Homolka pokračuje jako Slovanská k Petrohradu, kde je přejmenovaná na Mikulášskou. Od křiţovatky s ulicí U Trati pokračuje k ulici U Prazdroje jako Sirková a dále jako Tyršova. 7.4. Vybrané mikroprostory města Podkapitola Vybrané mikroprostory města se zabývá místy ve městě, která mají genius loci („duch místa“). Zároveň je to velmi subjektivní, protoţe kaţdý člověk spatřuje kouzlo v něčem jiném. Prvním místem, které má podle mého názoru genius loci, je náměstí Republiky. Je to historické jádro, které prezentuje celé město od zaloţení aţ do současnosti. Snoubí se zde architektura od gotiky přes renesanci aţ po moderní. Vedle renesančních domů stojí na náměstí hotel Central, který byl postaven v roce 1972 v socialistickém stylu. V roce 2010 byly na 65

náměstí postaveny tři moderní kašny, které na sebe strhly pozornost. Vzbudily mnoho negativních ohlasů, hlavně díky svému velmi modernímu pojetí. Přesto na člověka náměstí působí, ať uţ pozitivně nebo negativně. V souvislosti s hlavním náměstím zmíním i druhé místo, které má podle mě genius loci – kostel sv. Bartoloměje na náměstí Republiky. Je to místo, kde se lidé přiblíţí Bohu, ať jsou věřící nebo ateisté. Kostely byly a jsou stavěny na místech, kde se setkávají energie působící na lidi. Dále bych v této kapitole zmínila Velkou synagogu, která má své kouzlo a na mě působí velice podobně jako chrám sv. Bartoloměje. Dalším místem, jehoţ genius loci na mě působí, je japonská zahrada Šówa-en, která je součástí zoologické a botanické zahrady. Zahrada je vytvořena podle budhistické filozofie. Působí harmonicky a uklidňuje duši člověka. Je plná symbolů – tři podoby budhy Amidy, které jsou symbolem míru, jsou vyjádřeny třemi základními kameny, dále jsou zde tři pěšiny – bílá symbolizuje cestu do ráje, červená utrpení současného ţivota a modrá moře. Dlouhý ţivot představuje ţelva a přístav setkávání lidí (http://www.zooplzen.cz/flora/japonska-zahrada.php). 7.5. Vybrané vstupy do města Silnic, které vedou do města je mnoho, proto se ve své práci budu věnovat pouze několika vybraným. Zajímavostí města je, ţe kdyţ přijíţdíte po hlavních příjezdových silnicích, tak je vţdy vidět chrám sv. Bartoloměje, který stojí na náměstí. První vstup, který jsem vybrala, je silnice E 49, která vede od Nepomuka a Českých Budějovic. Po této silnici přijedeme do Černic na kruhový objezd, odbočíme na Nepomuckou nebo můţeme pokračovat po E 49 a ulicí K Dráze odbočíme na Nepomuckou. V této části města projíţdíme zástavbou rodinných domů. Projedeme Bručnou a Čechurovem. Zde se mění zástavba rodinných domů v zástavbu činţovních domů a na náměstí Milady Horákové se ulice mění z Nepomucké na Slovanskou. Kolem silnice je zástavba rodinných domů, která se opět mění v zástavbu činţovních domů. Druhým mnou vybraným vstupem je silnice E 53, která vede z Ţelezné Rudy a Klatov. Od dálnice míjíme zprava Litice, dále zleva zahrádkářskou osadu Výsluní. Silnice Klatovská pokračuje kolem vodní nádrţe České údolí a věznice na Borech. V Doudlevcích je lemována zprava bloky činţovních domů aţ ke křiţovatce s ulicí U Trati, na Jiţním Předměstí je zleva zástavba prvorepublikových rodinných domků a vil a severněji navazuje zástavba činţovních domů. Z Domaţlic a Horšovského Týna vede do Plzně silnice 26 a vede v těsné blízkosti Nové Hospody, kde je zástavba rodinných domů, a Zátiším kolem Škodových závodů, autobusového nádraţí aţ do centra. E 49 vede z Karlových Varů do Plzně. Zprava míjí supermarket Glóbus, prochází mezi sídlišti Košutka, Bolevec a Lochotín. 66

8. Závěr Téma mé bakalářské práce je Plzeň – poloha, struktura, infrastruktura a obraz města. Cílem práce bylo zhotovení geografické charakteristiky města Plzně a hlavně zpracování několika vybraných urbánně geografických analýz, které byly doplněny mapami, kartogramy, tabulkami a fotografiemi. V první kapitole s názvem Geografická a historická charakteristika města Plzně jsem shrnula informace o městě. V první podkapitole jsem se věnovala matematicko-geografické poloze města, která poskytuje základní informace o městě. V druhé podkapitole jsem na základě několika zdrojů zmapovala historický vývoj města se zaměřením na urbanistický vývoj. Třetí podkapitola se zabývá fyzicko-geografickou charakteristikou – geologie a geomorfologie řešeného území, klima, hydrologie, biota a krajinný ráz. Přírodní podmínky vybraného území ovlivňují vývoj osídlení a rozvoj města. V následující podkapitole jsem se zabývala sociálněgeografickou charakteristikou, kam jsem zařadila územně správní členění, popis čtvrtí města, vývoj počtu obyvatelstva města a jeho současnou geodemografickou charakteristiku. Dále jsem charakterizovala výrobní kapacity a plochy, zařízení vybraných druhů sluţeb, dopravu, rekreaci a cestovní ruch ve městě. Následuje kapitola, ve které jsem rozebrala literaturu, kterou jsem pouţila ke psaní předchozích charakteristik. Bohuţel jsem nenašla více literatury, která by se přímo věnovala prostorové struktuře Plzně. Další kapitola se nazývá Analýza dopravně komunikační polohy města Plzně. Součástí této analýzy jsou čtyři tabulky, které byly vytvořeny spoluprací v rámci předmětu UGMA. Analyzujeme vybavenost krajských měst v České republice silničními a ţelezničními komunikacemi. Z této analýzy vyplývá, ţe Plzeň patří mezi nejlépe vybavená města komunikacemi. Dále jsme se zabývaly dopravní polohou vůči Praze a Brnu. Hodnotily jsme ji na základě vzdálenosti v kilometrech a časové dostupnosti prahy a Brna z měst autobusem, automobilem a vlakem. Poloha Plzně vůči Praze je velmi příznivá, vůči Brnu je nevýhodná. V páté kapitole se zabývám prostorovou strukturou města Plzně. Tato kapitola je doplněna několika mapami a kartogramy a zahrnuje několik dílčích prostorových struktur geneticko-koncentrickou prostorovou strukturu, funkční prostorovou strukturu, urbanistickomorfologickou prostorovou strukturu a sociální strukturu s demografickou strukturou. Následuje kapitola, kde analyzuji infrastrukturu města. Jiţ jsem zmínila dopravní infrastrukturu, která je velmi dobře vybavená. Myslím si, ţe i systém městské hromadné dopravy je promyšlený. Osami jsou tramvajové spoje doplněné o autobusové spoje, které jezdí i do okrajových částí města. Dopravní podnik provozuje i noční linky. V následující podkapitole jsem se zabývala technickou

67

infrastrukturou i jejím vývojem. Poslední podkapitolou je biotická infrastruktura, která zahrnuje informace o maloplošně chráněných územích a památných stromech ve městě. Kaţdé město má svoji unikátní vizuální kompoziční podobu, která bývá oceňována dobře nebo s výhradami, navíc je třeba zohlednit obraz jednotlivých čtvrtí města. Kompozičním charakteristikám Plzně jsem se věnovala v předposlední kapitole.

68

9. Zdroje: Literatura: BRYCHTOVÁ, Š., FŇUKAL, M. (2007): Socioekonomická geografie I. Díl. Geografie obyvatelstva. Geografie sídel. Pardubice: Univerzita Pardubice, 127 s. DEMEK, J., BALATKA, B. A KOL. (1987): Hory a níţiny, Praha: Academia, 584 s. DOKOUPIL, J. (2007): Geografická poloha. In: Matušková, A., Novotná, M. (Eds.): „Geografie města Plzně“, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň, s. 31-33 DOKOUPIL, J., MIRVALD, S. (2007): Dopravní poloha a dostupnost města. In: Matušková, A., Novotná, M. (Eds.): „Geografie města Plzně“, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň, s. 130-139 DOKOUPIL, J., MIRVALD, S. (2007): Transformující se průmysl města. In: Matušková, A., Novotná, M. (Eds.): „Geografie města Plzně“, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň, s. 119-129 DOMANICKÝ, P., JEDLIČKOVÁ, J. (2005): Plzeň v době secese, Plzeň: NAVA, 143 s. DOWNS, A. (1999): Some Realities about Sprawl and Urban Decline, Housing Policy Debate 10 (4), s. 955-974 DUDÁK, V. (ED.) A KOL. (2008): Plzeňsko – příroda, historie, ţivot, Praha: Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 879 s. HOSTÝNEK, J. (2007): Podnebí. In: Matušková, A., Novotná, M. (Eds.): „Geografie města Plzně“, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň, s. 52-64 CHOCHOLOUŠKOVÁ, Z., PYŠEK, A. (2007): Flóra. In: Matušková, A., Novotná, M. (Eds.): „Geografie města Plzně“, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň, s. 74-77 KEJHA, J., JANOUŠKOVEC, J. (2010): Zmizelá Plzeň, Plzeň: NAVA, 126 s. KOLEKTIV AUTORŮ – ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2005): Statistický lexikon obcí České republiky 2005, Praha: Ottovo nakladatelství, 1358 s. KOLEKTIV AUTORŮ (2009): Historický atlas města Plzně, Plzeň: Statutární město Plzeň, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, 36 s., 50 mapových listů KOPP, J. (2008): Hydrologie. In: Dudák, V. (ed.) a kol.: „Plzeňsko – příroda, historie, ţivot“, Praha: Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, s. 73-79. KOPP, J., ROUBAL, Z. (2007): Změny přírodního prostředí. In: Matušková, A., Novotná, M. (Eds.): „Geografie města Plzně“, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň, s. 81-93 KRAFT, J., WINTER J. (2007): Geologie. In: Matušková, A., Novotná, M. (Eds.): „Geografie města Plzně“, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň, s. 39-48 KUBEŠ, J. A KOL. (2009): Urbánní geografie Českých Budějovic a Českobudějovické aglomerace I., Ústav vedy a výskumu Mateja Bela v Banskej Bystrici, 166 s. + přílohy KUBEŠ, J. (2009): Poloha, struktura, infrastruktura a obraz Českých Budějovic a Českobudějovické aglomerace. In: Kubeš, J. a kol.: „Urbánní geografie Českých Budějovic a Českobudějovické aglomerace I.“, Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, s. 51-113. KUČA, K. (2002): Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V. díl, Par-Pra, Praha: Libri, 671 s. MATUŠKOVÁ, A., NOVOTNÁ, M. A KOL. (2007): Geografie města Plzně, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň 69

NĚMEC, F., VACÍK, R. (2007): Fauna. In: Matušková, A., Novotná, M. (Eds.): „Geografie města Plzně“, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň, s. 78-80 OUŘEDNÍČEK, M. (2002): Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. In: Sýkora, L. a kol.: „Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky“, Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., Praha, s. 39-54 PECH, J., SUDA J. (2007): Reliéf. In: Matušková, A., Novotná, M. (Eds.): „Geografie města Plzně“, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň, s. 49-51 PUCHER, J. (2002): Suburbanizace příměstských oblastí a doprava: Mezinárodní srovnání. In: Sýkora, L. a kol.: „Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky“, Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., Praha, s. 39-54 REITSPIES, Z., SVOBODA, J., (2007): Předpoklady města pro cestovní ruch. In: Matušková, A., Novotná, M. (Eds.): „Geografie města Plzně“, Západočeská univerzita v Plzni, katedra geografie FPE, Plzeň, s. 140-149 RŮŢIČKOVÁ, J., ŠKRABAL, J. A KOL. (2006): Historický lexikon obcí České republiky 1869 – 2005, Praha: Český statistický úřad, 758 s. SELTZER, E. (2002): Suburbanizace a její ekologické, ekonomické a sociální důsledky: Poučení z vývoje v Portlandu. In: Sýkora, L. a kol.: „Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky“, Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., Praha, s. 81-100 SÝKORA, L. (1999): Transformations in the internal spatial structure of Prague, Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis – Folia Geographica XXXII (3), pp. 98 - 103 SÝKORA, L. (2002): Suburbanizace a její důsledky: výzva pro výzkum, usměrňování rozvoje území a společenskou angaţovanost. In: Sýkora, L. a kol.: „Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky“, Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., Praha, s. 9-19 ŠVORC, L., ŠVORCOVÁ, V. (2006): České řeky a říčky, Příbram: Knihovna Jana Drdy, 265 s. TOLASZ, R. A KOL. (2007): Atlas podnebí Česka, Praha: Český hydrometeorologický ústav, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 255 s. VLČEK, V. A KOL. (1984): Vodní toky a nádrţe, Zeměpisný lexikon ČSR, Praha: Academia, 315 s. ZAHRADNICKÝ, J., MACKOVČIN, P. (EDS.) A KOL. (2004): Okres Plzeň – město. In: Plzeňsko a Karlovarsko, Chráněná území ČR, svazek XI., Brno: Agentura ochrana přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, s. 306-328 Kartografické dokumenty: KOLEKTIV AUTORŮ – KARTOGRAFIE PRAHA (2004): Plzeňsko (kartografický dokument): turistická mapa 1: 100 000, Kartografie Praha BERAN, L. A KOL. (2001): Autoatlas ČR 1:100 000, 5. vydání. Geodézie ČS a. s., Praha, 232 s. Územně plánovací dokumentaci města: KOLEKTIV AUTORŮ (2008): Integrovaný plán rozvoje města: Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, Plzeň: Útvar koordinace evropských projektů města Plzně, p. o. (http://www.plzen2015.net/wp-content/uploads/2009/08/PEHMK_IPRM_dokument.pdf), 191 s. KOLEKTIV AUTORŮ (2009): Přehled aktuální dokumentace, Územně plánovací dokumenty, Územně plánovací podklady, Plzeň. (http://ukr.plzen.eu/cz/uzemni-planovani/uzemni-planmesta-plzne.aspx), 32 s. 70

Internetové zdroje: Kapitola 2 www.mapy.cz. http://www.czso.cz/xp/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_plzen_mesto http://www.kr-plzensky.cz/article.asp?sec=245 http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace/show_map.php?mapa=g50&y=822400&x=1069 700&s=1 http://www.chmi.cz/portal/dt?portal_lang=cs&menu=JSPTabContainer/P1_0_Home http://www.zakonycr.cz/seznamy/128-2000-sb-zakon-o-obcich-(obecni-zrizeni).html http://umo1.plzen.eu/cz/mo_plzen/data_obvodu/index.html http://umo2.plzen.eu/cz/mo_plzen/data_obvodu/index.html http://umo3.plzen.eu/cz/mo_plzen/dlouhy_popis.html http://umo3.plzen.eu/cz/mo_plzen/historie/index.html http://umo4.plzen.eu/cz/mo_plzen/dlouhy_popis.html http://umo4.plzen.eu/cz/mo_plzen/historie/index.html http://umo5.plzen.eu/cz/mo_plzen/historie/index.html http://umo6.plzen.eu/cz/mo_plzen/historie/index.html http://umo6.plzen.eu/cz/home/index.html http://umo6.plzen.eu/mestsky-obvod-plzen-6-litice/historie-obvodu/historie-obvodu-7.aspx http://umo7.plzen.eu/cz/mo_plzen/dlouhy_popis.html http://umo8.plzen.eu/cz/mo_plzen/historie/index.html http://umo8.plzen.eu/cz/mo_plzen/dlouhy_popis.html http://umo9.plzen.eu/cz/mo_plzen/dlouhy_popis.html http://umo10.plzen.eu/ http://umo10.plzen.eu/cz/mo_plzen/dlouhy_popis.html http://umo10.plzen.eu/cz/mo_plzen/historie/index.html http://www.pilsner-urquell.cz/cz/Historie-v-datech.html http://www.skoda.cz/ http://ukr.plzen.eu/rozvojove-projekty/mestske-projekty/mestsky-industrialni-park-plzen-borskapole/mestsky-industrialni-park-plzen-borska-pole.aspx http://www.plzen.eu/o-meste/kontakty/prakticke-odkazy/prakticke-odkazy.aspx http://www.fnplzen.cz/kdojsme.asp http://www.zcu.cz http://www.stredniskoly.cz/seznam-skol/plzensky-kraj/plzen-mesto/2/ http://www.plzen.eu/uzij-si-plzen/sluzby/nakupy/nakupy.aspx http://www.zakladniskoly.cz/seznam-skol/plzensky-kraj/plzen-mesto/3/ http://www.materskeskolky.cz/obec.php?okres=Plzeň&city=Plzeň&kraje=Plzeňský http://www.plazaplzen.eu/ http://www.olympiaplzen.cz/index.php http://www.plzen.eu/zivot-v-plzni/doprava/zakladni-informace-1/ http://www.hcplzen.cz/zobraz.asp?t=cez-arena http://www.fcviktoria.cz/cs/

Kapitola 4 http://www.szdc.cz/obrazky/mapy/koridory.gif www.idos.cz www.mapy.cz http://www.cd.cz/ http://www.cd.cz/assets/vnitrostatni-cestovani/mapa-site/mapa-trati/kraje.pdf http://www.k-report.net/koridory/rychlosti3k.htm http://www.k-report.net/koridory/histori3.htm 71

Plánovač tras na www.mapy.cz Kapitola 5 http://www.zooplzen.cz/informace/zoo.php http://www.zooplzen.cz/flora/japonska-zahrada.php Kapitola 6 http://www.rsd.cz/doc/Silnicni-a-dalnicni-sit/Dalnice/publikace-o-dalnici-d5/$file/D5.pdf http://www.rsd.cz/rsd/rsd.nsf/0/0F4DC593D80BE2FFC12575EC0036F3B8/$file/Paterni%20sit %20text%20www.pdf http://www.cdcargo.cz/on-line-nastroje/priprava-prepravy/seznam-stanic/-32/ http://web.plzen.eu/cz/o_meste/doprava/index.html http://www.cd.cz/infoservis/-3538/ http://www.mdcr.cz/cs/Drazni_doprava/Rozvoj_zeleznicni_infrastruktury/Rozvoj+%c5%beelezn i%c4%8dn%c3%ad+infrastruktury.htm http://www.plzenskonakole.cz/cz/uvodni-stranka-229 http://www.plzen.eu/zivot-v-plzni/doprava/zakladni-informace-1/ http://www.mapy.cz/#mm=TTcP@x=130652928@y=134711552@z=12 http://www.pmdp.cz/zabava/historie/ - 9.9.2010 http://www.pmdp.cz/o-nas/historie-pmdp/historie-pmdp.aspx - 9.9.2010 http://gis.plzen.eu/IPD/ - 10.9.2010 http://www.vodarna.cz/uprava-pitne-vody.html http://www.vodarna.cz/plzensky-vodovod.html http://www.vodarna.cz/cistirna-odpadnich-vod.html http://www.vodarna.cz/plzenska-kanalizace.html http://odpady.plzen.eu/?cl=120&sou=2mestoaodp&titul=Skl%E1dka%20odpad%F9%20Chot% EDkov – 10.9.2010 http://odpady.plzen.eu/?sou=20041111115342&ord=nazev&titul=Seznam%20sb%ECrn%FDch %20dvor%F9%20v%20Plzni - 20.9.2010 http://www.pe.cz/index.php?goto=text&sekce=m4JWVL2X&tid=1L5R6eFu&lng=cz http://www.pltep.cz/index.php?goto=text&sekce=Ar5bXRIQ&tid=5GPLpGs4&lng=cz http://energetika.plzen-city.cz/?sou=20041102174231&ord=kod&titul=Tepeln%E1%20energie – 28.9.2010 http://www.radiokomunikace.cz/vysilaci-sluzby/mapy-pokryti/analogove-pokryti.html http://www.ceskatelevize.cz/digict/digitalni-pozemni-vysilani-dvb-t/uzemni-oblast-plzen/ http://www.rozhlednyunas.cz/rozhledny/krkavec-u-plzne/ http://www.turisturaj.cz/?hledej=cile&vyraz=&okres=&ssi=&vde=&typ=3&typo=30&prms%5 B179%5D=4&x=36&y=11 – památné stromy http://www.turisturaj.cz/?hledej=cile&typ=3&typo=20&stranka=3 http://www.turisturaj.cz/cil/MCHU667 - Čertova kazatelna http://www.turisturaj.cz/cil/MCHU1946 - Doubí http://www.turisturaj.cz/cil/MCHU159 - Kamenný rybník http://www.turisturaj.cz/cil/MCHU855 - Kopeckého pramen http://www.turisturaj.cz/cil/MCHU1069 - Petrovka http://mapy.krplzensky.cz/arcims/turistic_cs/viewer.htm?Layers=00000000000000111110&ActiveLayer=17& QueryZoom=Yes&Query=ID_ES='PP21'

Kapitola 7 http://www.zooplzen.cz/flora/japonska-zahrada.php

72

73

74

75

76

77

78

79

Tabulka 1. Urbanistické obvody a jejich rozloha v km2 (Zdroj: http://gis.plzen-city.cz/sumare.asp?i=43) Č. urb. obvodu

Název urbanistického obvodu

Rozloha (km2)

52

Litická přehrada

53

Valcha

54

Borská pole

5,896

55

Zelený trojúhelník

1,547

56

Hlavní závod

1,82 0,217

1,91 2,67

1

Plzeň - historické jádro

0,235

2

Centrum - východ

0,131

3

Centrum - jih

0,357

4

Centrum - jihozápad

0,329

58

Na Stráních

5

Centrum - západ

0,384

59

Přední Skvrňany

6

Park kultury

2,46

60

Zadní Skvrňany

1,01

7

Záhorsko

0,225

61

Slovanské údolí

0,681

8

Roudná

1,978

62

Zátiší

0,287

9

U Spartaku

0,366

63

Nová Hospoda

0,954

10

Hamburk

0,086

64

Lobzy

0,588

11

Hlavní nádraţí

0,282

65

Ústřední hřbitov

0,641

0,621

66

Pod Švabinami

0,599

67

Letná

0,419

12

Pivovary

1,31

1,06

13

Beranovka

14

Bílá Hora

1,19

68

Malá Doubravka

0,582

15

Bolevec

1,226

69

Sídliště Doubravka

0,612

16

Nemocnice Lochotín

0,529

70

Doubravka

17

Starý Lochotín

0,289

71

Přední Újezd

1,19

18

Sídliště Lochotín - sever

0,483

72

Zadní Újezd

1,64

0,697

73

Bukovec

74

Chlum

0,833

75

Nad Týncem

0,389

76

Jateční

1,76

77

Litice

10,81

78

U cizineckého domu

0,342

79

Zavadilka -sever

1,12

80

Sídliště Košutka

0,829

81

Košutka - průmyslový obvod

0,157

82

Vinice - sever

1,26

19

Vinice - jih

20

Stará Košutka

21

Bolevecké rybníky

0,6 10,416

0,7

2,03

22

Petrohrad

0,643

23

Lobezská - průmyslový obvod

0,336

24

Papírna

0,157

25

Nad papírnou

0,444

26

Pod Homolkou

27

U Jiráskova náměstí

0,205

28

Staré Slovany

0,195

83

Radčice

3,78

29

Slovany - u lomu

0,404

84

Černice

5,01

30

Sídliště Slovany

0,687

85

Koterov

3,16

31

Petřín

0,344

86

Valcha - průmyslový obvod

32

Boţkov

5,5

87

Domaţlická - průmyslový obvod

33

Boţkov - průmyslový obvod

0,96

88

Křimice

34

Slovany - průmyslový obvod

1,15

89

Radobyčice

35

Za Homolkou

0,25

90

Podhájí

36

Homolka

0,609

91

Doubravka - průmyslový obvod

37

Hradiště

0,535

92

Bukovec - průmyslový obvod

38

Čechurov - jih

0,697

93

Červený Hrádek

39

Bručná - jih

0,938

94

Autobusové nádraţí

0,481

95

Sídliště Lochotín - jih

0,314

0,3

96

Vyšehrad

0,283

0,182

97

Čechurov -sever

0,385

0,126

98

Bručná - sever

99

U Doudleveckého hřbitova

100

Zavadilka - jih

101

Křimice - východ

0,287

102

Radčice - Pod Kyjovem

0,333

103

Malesice

6,66

104

Dolní Vlkýš

2,37

105

Lhota

3,89

40

Dukelská

41

Bory - u nemocnice

42 43

Nemocnice Proti Belánce

0,35

44

Bezovka

0,562

45

Nad Bezovkou

0,401

46

Staré Bory

0,225

47

Sídliště Bory

0,985

48

Doudlevce - průmyslový obvod

0,436

49

Doudlevce

0,471

50

Výsluní

51

České údolí

1,06 0,448

80

0,68 0,564 7,47 4,3 1,38 0,399 1,3 4,47 0,21

0,1 1,179 0,16

Tabulka 2. Charakteristiky obyvatelstva urbanistických obvodů města Plzně (2001) Zdroj: Statistický lexikon obcí ČR 2005, vlastní výpočty Číslo urb. obvodu 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 58 59 60 61 62 63

Název urbanistického obvodu Plzeň - historické jádro Centrum - východ Centrum - jih Centrum - jihozápad Centrum - západ Park kultury Záhorsko Roudná U Spartaku Hamburk Hlavní nádraţí Pivovary Beranovka Bílá Hora Bolevec Nemocnice Lochotín Starý Lochotín Sídliště Lochotín - sever Vinice - jih Stará Košutka Bolevecké rybníky Petrohrad Lobezská - průmyslový obvod Papírna Nad papírnou Pod Homolkou U Jiráskova náměstí Staré Slovany Slovany - u lomu Sídliště Slovany Petřín Boţkov Boţkov - průmyslový obvod Slovany - průmyslový obvod Za Homolkou Homolka Hradiště Čechurov - jih Bručná - jih Dukelská Bory - u nemocnice Nemocnice Proti Belánce Bezovka Nad Bezovkou Staré Bory Sídliště Bory Doudlevce - průmyslový obvod Doudlevce Výsluní České údolí Litická přehrada Valcha Borská pole Zelený trojúhelník Hlavní závod Na Stráních Přední Skvrňany Zadní Skvrňany Slovanské údolí Zátiší Nová Hospoda

Počet obyvatel 1863 391 2284 4055 1112 93 962 1211 293 77 0 246 58 890 11184 15 884 7216 6817 1191 74 6421 49 10 2055 1206 2385 1649 3880 7380 1821 998 13 54 2766 170 117 660 1057 1584 4591 1 2250 4629 1023 2428 5577 21 817 103 3 80 444 0 31 97 135 3042 9976 428 550 940

Počet 0-14 let 325 47 416 763 199 16 124 219 50 9 0 25 14 116 1264 1 84 686 1967 262 12 1096 5 3 275 161 289 227 436 779 253 141 0 13 333 21 13 96 163 264 626 0 339 588 157 343 550 4 136 16 0 17 67 0 2 36 28 304 1115 64 84 117

81

Počet Hustota Koeficient 65+ zalidnění feminity 197 7927,66 51,42 84 2984,73 53,96 279 6397,76 51,36 443 12325,23 52,48 140 2895,83 52,34 13 37,8 46,24 137 4275,56 49,79 166 612,23 50,62 42 800,55 50,51 17 895,35 46,75 0 0 0 45 396,14 53,66 6 96,83 48,28 145 747,9 49,89 884 9122,35 50,84 1 28,36 80 138 3058,82 50,34 770 14939,96 51,04 321 9780,49 51,46 98 1985 51,3 12 7,1 41,89 853 9986 53,22 1 145,83 40,82 2 63,69 50 311 4628,38 51,53 220 3445,71 50,17 584 11634,15 53,88 383 8456,41 51,79 1126 9603,96 53,79 2399 10742,36 53,32 314 5293,6 51,57 159 181,45 52,71 3 13,54 46,15 12 46,96 62,96 757 11064 53,36 22 279,15 52,35 23 218,69 51,28 94 946,92 50 165 1126,87 52,51 260 3293,14 51,77 1017 15303,33 53,67 0 5,49 0 363 17857,14 51,96 911 8236,65 53,29 186 2551,12 51,81 437 10791,11 51,77 1151 5661,93 52,86 7 48,17 38,1 111 1734,61 50,8 8 97,17 53,4 0 6,7 0 17 41,88 52,5 64 166,29 47,75 0 0 0 1 20,04 45,16 5 53,3 45,36 16 622,12 57,78 426 2322,14 52,63 1190 9877,23 51,5 69 628,49 49,07 117 1916,38 54,18 163 985,32 54,68

Index Podíl stáří narozených 60,62 58,62 178,72 61,13 67,07 58,8 58,06 58,69 70,35 60,88 81,25 64,52 110,48 55,41 75,8 63,67 84 60,75 188,89 55,84 0 0 180 54,47 42,86 70,69 125 67,64 69,94 56,85 100 20 164,29 64,71 112,24 56,55 16,32 60,53 37,4 67,84 100 67,57 77,83 61,24 20 53,06 66,67 60 113,09 60,39 136,65 62,19 202,08 60,5 168,72 63,25 258,26 54,36 307,96 52,03 124,11 65,35 112,77 68,24 0 46,15 92,31 55,56 227,33 53,22 104,76 60,59 176,92 57,26 97,92 62,73 101,23 62,63 98,48 57,95 162,46 61,01 0 0 107,08 60,53 154,93 57,31 118,47 48,97 127,41 62,73 209,27 53,09 175 61,9 81,62 67,44 50 53,4 0 0 100 68,75 95,52 64,19 0 0 50 45,16 13,89 70,1 57,14 57,78 140,13 55,52 106,73 57,17 107,81 64,72 139,29 62,36 139,32 55,43

64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105

Lobzy Ústřední hřbitov Pod Švabinami Letná Malá Doubravka Sídliště Doubravka Doubravka Přední Újezd Zadní Újezd Bukovec Chlum Nad Týncem Jateční Litice U cizineckého domu Zavadilka -sever Sídliště Košutka Košutka - průmyslový obvod Vinice - sever Radčice Černice Koterov Valcha - průmyslový obvod Domaţlická - průmyslový obvod Křimice Radobyčice Podhájí Doubravka - průmyslový obvod Bukovec - průmyslový obvod Červený Hrádek Autobusové nádraţí Sídliště Lochotín - jih Vyšehrad Čechurov -sever Bručná - sever U Doudleveckého hřbitova Zavadilka - jih Křimice - východ Radčice - Pod Kyjovem Malesice Dolní Vlkýš Lhota

31 21 2827 2603 3365 4690 5494 977 783 424 22 1561 210 1320 597 1371 13953 0 11 893 835 634 0 0 1527 351 219 62 22 784 469 5109 141 951 377 17 251 0 0 448 11 400

6 4 323 322 423 530 716 146 121 62 6 203 49 186 59 206 2443 0 3 145 137 88 0 0 242 46 19 13 3 115 89 519 26 155 54 38 0 0 83 1 53

82

3 3 464 457 657 1087 934 139 127 61 5 103 17 132 275 183 704 0 0 141 99 73 0 0 167 48 33 2 2 102 58 695 18 163 69 3 21 0 0 55 1 76

52,72 32,76 2666,98 6212,41 5781,79 7663,4 7848,57 821,01 477,44 208,87 26,41 4012,85 119,32 122,11 1745,61 1224,11 16831,12 0 8,73 236,24 166,67 200,63 0 0 204,42 81,63 158,7 155,39 16,92 175,39 2233,33 16270,7 498,23 2470,13 3770 14,42 1568,75 0 0 67,27 4,64 102,83

61,29 47,62 51,96 51,98 52,24 53,2 51,82 49,85 50,57 48,82 63,64 50,67 48,1 50 59,13 49,89 51,19 0 54,55 52,63 49,58 47 0 0 50,36 50,71 46,58 45,16 40,91 50 51,17 51,89 51,77 49,84 50,4 52,94 51 0 0 49,33 45,45 47,75

50 75 143,65 141,93 155,32 205,09 130,45 95,21 104,96 98,39 83,33 50,74 34,69 70,97 466,1 88,83 28,82 0 0 97,24 72,26 82,95 0 0 69,01 104,35 173,68 15,38 66,67 88,7 65,17 133,91 69,23 105,16 127,78 0 55,26 0 0 66,27 100 143,4

70,97 57,14 58,4 56,13 56,46 55,42 59,68 70,11 66,28 67,45 50 62,72 53,81 64,09 60,13 62,58 56,12 0 54,55 72 64,07 67,67 0 0 60,12 73,5 68,95 58,06 18,18 61,1 60,34 55,88 65,25 63,83 59,42 64,71 56,97 0 0 43,08 0 36,75

Tabulka 3. Ekonomická aktivita obyvatelstva v urbanistických obvodech města Plzně 2001 (Zdroj: Statistický lexikon obcí ČR 2005, vlastní výpočty) Číslo urb. obvodu 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51

Název urbanistického obvodu Plzeň - historické jádro Centrum - východ Centrum - jih Centrum - jihozápad Centrum - západ Park kultury Záhorsko Roudná U Spartaku Hamburk Hlavní nádraţí Pivovary Beranovka Bílá Hora Bolevec Nemocnice Lochotín Starý Lochotín Sídliště Lochotín - sever Vinice - jih Stará Košutka Bolevecké rybníky Petrohrad Lobezská - průmyslový obvod Papírna Nad papírnou Pod Homolkou U Jiráskova náměstí Staré Slovany Slovany - u lomu Sídliště Slovany Petřín Boţkov Boţkov - průmyslový obvod Slovany - průmyslový obvod Za Homolkou Homolka Hradiště Čechurov - jih Bručná - jih Dukelská Bory - u nemocnice Nemocnice Proti Belánce Bezovka Nad Bezovkou Staré Bory Sídliště Bory Doudlevce - průmyslový obvod Doudlevce Výsluní České údolí

EA I. (%) 0,91 0,52 0,35 0,52 0,74 11,54 3,47 1,23 1,36 0 0 0,82 0 2 0,74 0 1,75 0,73 0,63 0,94 0 0,87 5,41 0 0,64 2,77 0,71 1,05 0,89 0,77 0,83 0,74 0 5,26 1,04 1,15 2,9 1,42 1,13 1,02 0,71 0 0,87 1,03 0,56 0,58 0,6 0 0,93 0

EA II. (%) 28,1 27,23 29,63 31,04 31,31 30,77 29,07 27,93 34,01 32,35 0 58,2 27,27 33,11 36,09 0 25,93 38,02 32,27 36,16 35,48 32,41 21,62 75 38,34 29,85 33,48 29,84 33,93 32,33 37,64 33,89 30 47,37 29,04 32,18 31,88 36,47 28,81 27,93 29,78 0 31,06 34,58 30,45 34,44 32,51 55,56 35,27 40

EA III. (%) 62,24 61,26 58,22 56,07 55,25 55,77 59,87 56,33 57,14 50 0 37,7 48,48 63,11 56,77 100 68,23 54,56 56,73 61,16 61,29 54,4 48,65 25 52,55 61,99 60,11 65,58 61,16 60,55 56 57,04 70 47,37 65,04 63,22 62,32 58,12 66,1 54,85 61,84 0 57,66 59,21 58,46 59,9 60,69 44,44 56,15 50

úroveň EA (%) 53,3 48,85 50,09 52,6 48,83 55,91 47,92 53,51 50,17 44,16 0 49,59 56,9 50,56 61,39 80 58,03 61,06 51,33 53,4 41,89 51,99 75,51 40 53,43 50,83 47,09 46,33 43,53 42,45 52,66 54,11 76,92 35,19 45,19 51,18 58,97 53,18 50,24 49,49 48,86 0 50,8 50,1 52 49,51 47,98 42,86 52,75 58,25

0

0

0

0

52 53 54 55 56 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104

Litická přehrada Valcha Borská pole Zelený trojúhelník Hlavní závod Na Stráních Přední Skvrňany Zadní Skvrňany Slovanské údolí Zátiší Nová Hospoda Lobzy Ústřední hřbitov Pod Švabinami Letná Malá Doubravka Sídliště Doubravka Doubravka Přední Újezd Zadní Újezd Bukovec Chlum Nad Týncem Jateční Litice U cizineckého domu Zavadilka -sever Sídliště Košutka Košutka - průmyslový obvod Vinice - sever Radčice Černice Koterov Valcha - průmyslový obvod Domaţlická - průmyslový obvod Křimice Radobyčice Podhájí Doubravka - průmyslový obvod Bukovec - průmyslový obvod Červený Hrádek Autobusové nádraţí Sídliště Lochotín - jih Vyšehrad Čechurov -sever Bručná - sever U Doudleveckého hřbitova Zavadilka - jih Křimice - východ Radčice - Pod Kyjovem Malesice Dolní Vlkýš

105

Lhota

0 1,86 0 0 0 1,49 0,35 0,56 0,93 1,52 0,81 7,69 28,57 0,74 1,63 0,58 1,09 0,98 2,35 3,76 1,85 0 0,51 0 1,22 1,63 0,56 0,58 0 25 3,52 5,62 2,51 0 0 4,11 3,02 1,54 0 0 3,5 0,83 0,42 0 1,06 2,21 0 0,67 0 0 6,5 16,67

31,43 33,02 0 18,52 39,53 25,37 36,59 33,34 37,21 36,12 38,13 30,77 0 35,79 33,28 31,28 29,01 31,06 36,67 33,08 41,67 25 38,7 27,27 40,95 36,96 29,43 34,73 0 25 41,32 34,19 37,05 0 0 38,65 33,67 34,62 19,44 60 34,58 30,58 33,9 36,49 33,12 30,39 42,86 34,23 0 0 41,46 50

62,86 60 0 81,48 30,23 70,15 59,32 59,17 57,21 47,91 52,33 61,54 71,43 59,55 59,84 61,15 63,34 61,62 58,24 60,15 51,85 58,33 56,43 33,64 55,1 54,35 62,9 59,01 0 50 52,97 55,27 55,15 0 0 50,12 52,76 57,69 77,78 33,33 58,88 57,85 57,34 55,41 57,96 65,19 42,86 61,07 0 0 43,5 16,67

43,75 48,42 0 87,1 44,33 49,63 57,13 59,44 50,23 47,82 52,45 41,94 33,33 52,39 51,94 46,36 44,84 49,98 52,2 50,96 50,94 54,55 63,23 52,38 55,68 30,82 52,3 56,7 0 36,36 50,95 51,14 56,62 0 0 54,22 56,7 59,36 58,06 68,18 54,59 51,6 59,87 52,48 49,53 48,01 41,18 59,36 0 0 54,91 54,55

1,51

38,69

55,28

49,75

84

85

86

Foto 1. „Mrakodrap“ na Americké třídě (Sládek Pavel)

Foto 2. Radnice (Sládek Pavel) 87

Foto 3. Domy na náměstí (Sládek Pavel)

Foto 4. Hotel Central (Sládek Pavel)

88

Foto 5. Mariánský sloup (Sládek Pavel)

Foto 6. Pohled na fotbalový stadion a pivovar (Sládek Pavel)

89

Foto 7. Radyně (Sládek Pavel)

Foto 8. Vstup do města (Sládek Pavel)

90

Foto 9. Pohled na město (Sládek Pavel)

Foto 10. Divadlo (Sládek Pavel)

91

Foto 11. Velká synagoga a „Škodovka“ (Sládek Pavel)

Foto 12. Karlovarská – dopravní uzel (Sládek Pavel)

92

Foto 13. Kulturní dům „Peklo“ (Sládek Pavel)

Foto 14. Chrám sv. Bartoloměje (Sládek Pavel) 93

Foto 15. Univerzitní knihkupectví (Sládek Pavel)

94