Plukovník Ing. Antonin J a š e k, CSc.
Zobrazit tendence rozvoje vojenství pod zorným úhlem vědeckotechnické revoluce znamená prom[tnout komplex jejich obecných jevových stránek a kvalit na skutečnost a procesy vojenské reality. Přitom je nutné mít na paměti specifiku pohybu vojenské reality, zračí cí se zejména: - v objektivni existenci vysokého stu pn ě neurčitosti , která nemá obdobu v jiných s polečen skýc h systémech a jejich pohybu; - v nerovnoměrném , dlouhodob ěj šímu plánování se vzp írajícím vývoji, který se vyznačuje skoky v důsledku výskytu více či m é ně revolucionizujících objevů a p oznat ků soudobé vědy. Tyto zvláštnosti ztěžují př edvídání rozvoje vojenstvI; ponechávajf prostor jen k vyty čení možných hypotéz rozvojových tendencí vojenství, nepochybně s omezeným trvánfm jejich platnosti. Předp:okládané trendy a směry 30
rozvoje vědeckotechnické revoluce ve vojenství jsou takto pouze ideovým modelem, vytvořeným promHnutim jevových stránek modelu obecnějšího, k terý zobrazuje trendy a směry vývoje celé společnosti, do vojenstvi. Přitom je nutné uvážit, že ne všechny jevové stránky a ne ve steiné intenzit~ se nutně musf projevovat ve vojenské c blasti; pře sně ji vyjádřeno: obranný s ystém je specifickou částí celku a í. toho vyplývají i specifické formy možného pruběhu vědeckotechnické r evoluce. Jde nyní o to odhalit zvláštnosti forem vědeckotechnické revoluce ve vojenství, pos tihnout v prvním přístu pu jen hlavní - základni charakteristiky, a vycházet přitom z obecného teoretického modelu. V této souvislosti je možné tvrdit, že obranný systém státu a vojenství vůbec jsou nesrovnatelně senzitivněj sf k vědec kotechnickým poznatkům, než kterýkoliv jiný spo l ečenský sys-
těm. To vyplývá z vysoce t echnicky dotované struktury a predevším z účelové
diska
funk ce systém u, kterlí je z hle existence státu nepochybně
prvořadá.
Účelová funkce si tak objektivně vyn ucuje, aby v ěd ec kote c hni cké poznatky byly hodnoceny přeclevším ve smyslu pří nos u ke zvýšení obranného potenciálu stá tu.
Technické a technologické aspekty rozvoje vojenství
Hloubka, rychlos t a rozsah výrobn!ch převratt'\, technických novot a vědeckých ob jevů ma j! základní odraz 11e zvýšené účinnosti prostředků niče ní a ostatní bo;ové techniky. Důkazem
je fakt, že
např.
dosah
těchto
p,ro-
i: tředků překroč il již v současné době rozměry zeměkoule a hledá základny
i mimo ni. Lze předpokládat, že hlavní změny v růstu efektivity bojové techniky budou p10 objevech v mikrostruktuře samotné hmoty. Materiály s dok onalejšími vlastnostmi pravděpodobně vyvolají dalši růst efektivity a vznik nových zbrai1ových a zabezpečujících systémů na zcela odlišné hmotně strukturální základn ě.
To se plně týká i nových zdrojů energie a prostředků k transformaci a přen osu. Nové materiály a zdroje energie změní nepo chy bně surovinovou a energetic kou bilanci státu, respL koalice státu. Energie, získáva ná jinými netradičními postupy, odstraní omezení zbraňových systémů co do dosahu a rovněž tak bude stimul ova t vznik systémů na zcela jiném techno logickém principu (např. na princip,u kvantových generátorů]. V oblasti základního, pfírodověd-
něho
výzkumu je tud!ž nutné očekáva t objevy, které v dů s led ku technologické aplikace mohou vyvolat takové změny ve formách vedení ozbrojeného zápasu, které lze srovnat se změna mi po zavedení raketových jaderných zbraní. Charakteristické je, že podíl věd (zejména přírodních) a jejich tech nologické aplikace na r ozvo ji zbraňo vých systémů rychle stoupá, zatímco množství vojenského přínosu v pod obě aktuálních vojenských zkušeností klesá. Stále více je čistá vojenská věda závislejší na výsledcích jiných věd. Tím spíše je nutné sledovat možné vojenské aplikace v ýs ledků jiných věd již v samotném jejic h zrodu. Jedním z pr oj evů vědeckotechnické revoluce ve vojenstvi bude růst složitosti sys témů nejen co do množstv i v systému zahrnutých prvkťl, a le i jejich funkční diferenciace. V důsledku toho poros tou daleko rychleji i materiální, energetické a informační vazby mezi nimi. Jinými slovy by byl o možné označit tento jev jako „struktur ální zhuštěni ". Tato tendence se zákonit ě promítne ve zvýšené citlivosti systému vů č i vnějším i vni třním vlivům a rozšíření m oblasti nestabilit.
Automatizační
Zatímco převažu jí cím principem technické základny je dnes mechanický princip jako odraz prů myslové etapy společenské výroby, nastoluje vě deckotechnická revoluce i ve vojenstvi princip automatizace materiálové, energetické i in formační transforma3
Vojenská mysl
princip
ce. Její první náznak y jsou patrny v existenci automaticky fun gujícfch zbraňových systémů. Au tomatizace však není sa moú čel em. Vytlačuje člo věka z u zavřen ého okruhu vojenského systému na jeho periferii jako požadavek bezpečnosti a nedostatečné fy31
zické a duševní schopnosti člověka. Proto s rC1stem technického pokroku je nutné očekávat rozvoj automatizovaných i plně automatických zbraňo vých i zabezpečovacích systémů · Důsledky
vědeckotechnických pře
měn
se zcela nepochybně odraz! jak ve struktuře ozbrojených sil, tak i ve formách jejich činnosti. Ozbrojený záp,as se rozšíří do kosmu. Dojde nu tně k přehodnocení dosavadních funkcí pozemních vojsk jako prostředku úderu a v souvislosti s tím i operací velkých svaz(1 pozemních Převraty
vojsk.
Nové energetické možnosti uvolní vázanost vojsk na zdrojfch a zvýš! mobilitu prostředků niče ní jako jediný předpoklad jejich pře žiti. Tak jako poklesne význam prostoru, vzroste význam faktoru času a zvýrazní se jeho ekonomie. Patrně dojde k negaci jakýchkoliv opatření, která souvisej! s přestavbou obranného systému na začátku vá lky. Boj o prostor ztratí svůj odvěký význam; otevře se nová dimenze boj o čas. zře jmě
v subjektivní složce
V obecném pohledu vědeckotech nická revoluce uvolňuje č lov ěka z výrobního procesu a poskytuje mu čas a síly k 1'l1stu jeho lidských kvalit. Jistá analogie existuje i v případě člo věka-vojáka. Automatické systémy uvo h"htjí člověka z funkce přednfho bojovníka a staví ho do funkce inženýrakonstruktéra provozu. Vedení zápasu (včetně velitelských, rozhodovacich fu nkcí ) nabývá tak výrazných inženýrsko-technických rysů. Poklesne emocionální vliv přímého kontaktu bojovníka s nepříte l em, což s e projeví v jiném psyc hi ckém postoji; lze se právem domnívat, že tyto psychické stavy nebudou pro subjekt příznivější.
Do zcela jiné polohy se dostává vztah člověka a stroje v automalizova·
ných a poloautomatizovaných systémech. Problém vztahu č lov ě ka a stroje je akutní již dnes. Jde o to, aby moderní technika, vkládající se mezi člo věka rozhodujícího orgána a pra· covní předmě t, tuto funkci usnadňo vala a naopak nevyčerpávala jeho omezené schopnosti. Dosavadn! trend vývoje složitých zbraňových automatizovaných systémů ukazuje, že nedochází ke snižování počtu lidi (absolutně), nýbrž ke vzniku nových funkci a růstu tzv. obslužné „terciární" sféry odborníl<ů. Jsou náznaky jasné profesionalizace vojenských specialistů u vysoce technizovaných systémů. Tento trend je nutné pokládat za zákonitý projev vědecko technické revoluce, který ovlivní i přípravu kádrů.
Aspekty v organizaci a
Do zcela význačného světla se dostává organizace řízeni jako výslovný, rozhodující lidský produkt. Předpoklá dá se, že časové, prostorové, strukturá lnf a funkční uspořádání obran ného systému i jednotlivých jeho prvků budou mít značný vliv na získání pře vahy v ozbrojeném zápase v podmfnkách „jaderné rovnováhy"· Uspořádání je náplni řízení; je závislé na odpoví-
řízení
dajícím množství informací. Systém, který tuto informaci lépe a rychleji dovede získat, zpracovat a upotřebit při dosahováni cílů, zvitězí. Složitost obranného systému zvýší nároky na jeho řídíc! aparát, který sám o sobě je systémem, do jehož struktury bude ke zvládnutí narůstají cfho toku informaci p;ronikat automatizační princip. Automatizace uvolní
člověka
od stereotypních duševnich prací k rozhodovacim a tvůrčím funkcínt. Toto uvolněni patrně ovlivni vytváření nových, optimá l nějšich, ale také složitějšich strukturálně funkč ních modelů obranného systému. Dělba práce dostává jiný smysl. Zatim co diferenciace na výkonnou a řídící, fyzickou a duševní práci se stírá, prohlubuje se diferenciace oborová, s jednotným univerzálnim vědec kotechnickým základem. Je nutné předpokládat zvýšení variety specialistti a týmovou práci při řešení vojenských problémti. Zásadní problémy branného systému přestávají být výhradní doménou vojenských specialistí'.t. Jejich sepětf se všemi otázkami společnosti a státu staví do popředí požadavek vědecky fundovaných expertiz odborníků ze Aspekty
všech
vědních oborů, včetně přírodních
věd. Přesto, že obranný systém jde cestou pronikání technizace • automatizace, nevyUačuje člověka jako „bojovníka se zbrani v ruce"; pouze nástroj, jehož P'Omocí dosahuje člověk lépe a rychleji svých cílů, se zvětšuje. Základní rozhodovací funkce, motivační aktivita, vti le vítězit zůstává nadále člověku. V souvislosti s tim doznaji změn i duševní kvality člov ě ka-orga nizátora, fungujíciho v kvalitativně změněných podmínkách boje a jeho organizace. Do pop.ředí vyvstává otázka typologie lidí, jejich výběr a cílevědomá příprava, psychologický a sociálně psychologický výzkum. Nastává období výzkumu samotného člově ka jako dominantního článku obranného systému.
vojenskovědni
Analýza dosavadního vývoje vojenství ukazuje tendenci prohlubování a komplikace vztahi'.1 a vazeb jak uvnitř obranného systému, tak i tohoto, vůči ostatním systémům společen ského, ekonomického, technického i čistě přírodního charakteru. Tato tendence se bude zvyšovat. Za této situace mi'.1že analyzovat, odhalovat a předvídat problematiku obranného systému ve všech mnohoznačných vazbách jedině věda jako uspořádaný teoretický systém. V této souvislosti je nutné pochopit, že i stanovení optimální strategie jejich postupů je ryze teoretickou vědní záležitostí a přestá vá být záležitostí denní praxe a momentálních potřeb. Všechno nasvědčuje tomu, že drichází k analogickému procesu jako v celospolečenském rámci: věda začí ná v systému cílevědomé, p'ánované přípravy a vedení hrát úlohu „hlavni výrobní sny" a je možné právem tvrdit, že se tak stane hlavním prvkem vojenského potenciálu zemP-.
sna vědy se projeví zejména v před vídavém poskytování objektivní, vě decké informace o nových zákonitostech přípravy a vedení ozbrojeného zápasu a jeho zabezpečení. Rozsáhlé a obtížné úkoly vojenské vědy nemohou být splněny bez proměn v samotné její architektonické skladbě, ve struktuře tohoto teoretického systému, v jeho metodologickém arzenálu. Jinými slovy, vojenská věda sama o sobě prodělává vel ký obrodný proces vědeckotechnické revoluce, přičemž je zdokonalována a oplodňo vána myšlenkovým prouděním vyššího teoretického systému, jehož je sama s oučástí.
Proces „racionalizace" vojenství, který může být uskuteč11.ován jedině pomocí vědy (a to nejen vojenské), vystup'u je tedy jako ústřední cíl vědy, který se přirozeně rozpadá na celou řadu postupných cílů, k jejichž řešení vystupuje ten či onen vědní obor, nebo disciplína se svým svébytným systémem teorii a metod, s různým po33
dílem účasti a kompetenční závaznosti. z toho je zřejmé, že i postupná vědecká modelace objektu zkoumán[ probíhá po linii dosahovánt postupných cnl'.1, přičemž teoretický systém projde dynamickým procesem svého přetváření. I institucionální oblast, jako nositel a tvilrce teoretického systému, se bude měnit. To znamená, že ani systém teorif, ani institucionální báze nemilže být jednou provždy daná, statická, uzavřená. Tzv. čistá vojenská věda s jejími teoriemi ponejvice na empirickém základu, nutně přizpilsobi svťl.j nástroj poznání charakteru svého předmětu. Podstatným prvkem, stránkou, vlastností tohoto předmětu se stává vzrůst neurčitostí existujícich v budoucím jeho vývoji, růst složitosti, nedostatek objektivní informace, nedostatek ex-
34
perimentace. V této souvislosti se vě deckotechnická revoluce v samotné „čisté" vojenské vědě ptojevl vznikem nových vědních oborů, disciplín a teorií jako přirozený odraz nových změ něných podmínek vedení ozbrojeného zápasu a také důsledek progresívního pohybu uvnitř vědy samé. V oblasti metodologie vojenské vědy se projeví kybernetizací, se svým svébytným metodologickým funkčně strukturálním pojetím . Je zřejmé, že ač sám předmět vojenské vědy se nemění, ke změnám dojde nezbytně ve strategii vojenské vědy samé. Zejména v tom, že bude pře h odnoceno úsill i hlavní a postupné cíle vojenské vědy v souladu s dosud neprobádanými jevovými stránkami předmětu.
