PLASTOVÉ OBALY CHRÁNÍ POTRAVINY Ing. František Vörös, Sdružení EPS ČR, Kralupy nad Vltavou (www.epscr.cz )
Součástí výstavy Interpack 2011 v květnu v Düsseldorfu byl i kongres „Save Food“, kde pod záštitou OSN diskutovalo přes 300 expertů nad tématem snížení potravinových odpadů. Celosvětově se totiž jedna třetina potravin znehodnotí. Potraviny jsou znehodnocovány v celém řetězci, tj. od zemědělské prvovýroby, přes transporty, balení, prodej a domácnosti. Celosvětově se tak jedná o 1,3 miliardy tun potravin za rok. Ztráty v ovoci a zelenině se pohybují mezi 40 – 55%. V rozvojových zemích jsou nejvyšší ztráty na začátku řetězce – roli hraje i nedostatečné balení. V konečné fázi řetězce jsou největší ztráty v Evropě a Severní Americe – 95 – 115kg/rok a osobu, zatímco v subsaharské Africe a jižní a jihovýchodní Asii jsou tyto ztráty 6 – 11kg/rok a osobu. Podle „Toppits Save Food studie“, která byla provedena v 1.čtvrtletí 2011 v 6 státech EU a Rusku, končí více jak 20% nakoupených potravin v popelnicích. Jinak řečeno: každý pátý nákup skončí v popelnici. Z toho polovina by se dala, při lepším plánování a i při citelném posouzení prošlých lahůdek, využít. Přibližně 30% zabalených potravin se vyhazuje do odpadů aniž by se vybalily. Většinu z odpadů tvoří ovoce a zelenina, následují hotová jídla. V Německu se ročně vyhodí 6,6mil.tun potravin v hodnotě 25 miliard Euro (více jak polovina českého státního rozpočtu). Prakticky každý občan vyhodí ročně potraviny ve výši své hmotnosti. Přitom více než 50% všech plastových obalů v Evropě je určeno k ochraně potravin. Díky tomu se pouze 1-2% potravin znehodnotí na cestě k zákazníkovi. V rozvojových zemích nejsou plastové obaly dostatečně rozšířeny, a tady se 50% potravin znehodnotí. Evropská komise projednala v červnu 2005 zprávu o nutnosti snížit ekologickou zátěž výrobků a služeb v EU. Z následné studie z roku 2006 vyplynulo, že za 70-80% environmentální zátěže jsou zodpovědné tři sektory: - výroba potravin a nápojů - doprava - budovy Oteplování planety země a zvyšování exhalací CO2 se jeví jako průkazné. Dle odborníků došlo ve 20.století ke zvýšení průměrné teploty o 0,7oC. Exhalace CO2 dosáhly průměrně hodnoty 390 ppm, tj. o 40% více než před průmyslovou revolucí. K řešení globálních problémů přijala EU v roce 2007 program 20-20-20, tj. do roku 2020 snížit exhalace CO2 o 20%, zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 20% a snížit spotřebu energií o 20%. Poslední závazek je, na rozdíl od předcházejících dvou, pro členské státy nepovinný. V březnu 2011 zveřejnila EU strategii – Roadmap 2050 , která předpokládá snížení emisí CO2 do konce roku 2050 o 80 – 95% v porovnání s rokem 1990. To předpokládá roční průměrné snižování emisí do roku 2020 o 2%.Pro sektor výroby potravin a nápojů se předpokládá následující snížení emisí CO2 proti roku 1990: rok 2005 -20% rok 2030 -36 až -37% rok 2050 - 42 až -49%
V rozvojových zemích se 30 – 50% vyprodukovaných potravin nedostane ke spotřebitelům v důsledku nevhodných nebo žádných obalů. V průměru se z tohoto důvodu znehodnocuje jedna pětina potravin. Následně se nevhodným skladováním doma znehodnotí jedna třetina potravin. Např. ve Velké Británii se týdně vyhodí 1,6 milionu banánů a 5 milionů brambor. Obal musí plnit řadu funkcí. V první řadě musí zajistit, že obsah je dodán spotřebiteli v dobrém stavu bez ohledu na složitý transport. Obal musí chránit obsah před nebezpečím, jako jsou vibrace, vlhkost, teplo, chlad, pachy, světlo, mikroorganismy, škůdci. Obal chrání tekutiny před únikem, musí být snadno otevíratelný i uzavíratelný. Musí umožnit zákazníkovi předání informací o produktu. Musí být atraktivní, ale bezpečný z hlediska použití a pro životní prostředí po skončení aplikační životnosti. Invovační aktivity v oblasti obalů směřují i ke snížení nákladů na jejich výrobu. Tak např. jogurtové kelímky mají dnes proti roku 1970 nižší hmotnost o 67%, lahve na detergenty jsou o 64% lehčí, pivní lahve o 55%, kartonové krabice o 20%. Anglická nezisková organizace INCPEN (www.incpen.org) byla založena v roce 1974 a sdružuje významné společnosti, které usilují o udržitelnou výrobu, distribuci a spotřebu potravin. Pozornost věnuje i environmentální analýze a sociálním dopadům obalů a baleného zboží na životní prostředí. Z jimi publikovaných dat vyplývá, že se spotřeba obalů v kg na hlavu se ve vyspělých evropských zemích zvyšuje – tabulka I. Tabulka I. - Spotřeba obalů ve vybraných evropských státech (v kg na hlavu) země Irsko Itálie Francie Německo Belgie
1998 185 161 194 172 140
2007 245 212 202 196 158
Index 2007/1998 132,4 131,7 104,1 114,0 112,9
V publikaci „Table for one – the energy cost to feed one person“ z roku 2009 podrobně posoudili energetickou spotřebu britského občana na stravu za týden v MJ (megajoule). Pro lepší představu uvádějí, že 1 MJ představuje spotřebu 60W žárovky za 5 hodin, nebo 11W úsporné žárovky během 24 hodin. V průměru spotřebuje každý občan za týden potraviny s energetickou hodnotou 73 MJ (14.000 kalorií). K jejich výrobě od pole k přepravě ke konzumentovi v domácnosti je potřeba energie 337 MJ. K výrobě obalů k ochraně potravin se spotřebuje 35MJ. Obaly jsou pojistkou, že energie pro jejich výrobu je efektivní, neboť se podílí pouze 10% na celém řetězci od produkce, přes transporty, prodeje, skladování a přípravu k požití. Celkově je energie na výrobu potravin 5x větší než je člověkem přijatá energie. Za rok spotřebuje průměrný obyvatel VB potraviny o hmotnosti desetinásobku jeho osobní hmotnosti. O tom, jak se na této spotřebě podílelo 18 druhů potravin vypovídá tabulka II. Tabulka II. – Energetická spotřeba 18 druhů potravin v řetězci od výroby po spotřebu v MJ/osobu/ týden
Produkt Chleba Cereální produkty Sýr Vejce Tuky a olej Ryba Čerstvé ovoce Ovocné výrobky Čerstvá zelenina Ostatní zelenina Bramborové produkty Maso a masové produkty Mléko a mléčné produkty Alkoholické nápoje Nealkoholické nápoje Čaj, káva apod. Sušenky, cukroví Cukr, kompoty Ostatní potraviny Celkem
Kuchyňská úprava
celkem
0,4 0,4 0,1 0,1 0,1 0,1 0,4 0,2 0,4 0,2 0,5 0,5
Skladování v domácnosti (lednice) 9,0 0,0 0,5 0,6 1,0 2,0 0,0 1,0 1,0 4,0 3,0 15,0
2,0 5,6 0,0 1,5 0,0 0,7 0,0 0,0 5,1 3,4 10,0 14,0
24,0 21,9 6,3 5,2 8,8 17,0 7,2 5,9 18,2 16,0 18,3 104,1
2,0
0,7
14,4
0,0
38,0
0,1 0,2 0,0 0,0 0,1 0,4 9,8
0,2 0,4 0,0 0,1 0,1 0,2 5,1
1,0 2,0 0,0 0,0 0,0 3,0 57,5
0,0 0,0 3,7 0,0 0,0 0,4 46,4
7,7 11,4 7,3 4,3 3,7 11,7 337
Skladování, obchod
Doprava na nákup
0,6 1,1 0,2 0,1 0,3 0,4 1,1 0,2 1,7 0,3 0,4 1,5
Transport zabalené potraviny 0,4 1,0 0,2 0,1 0,2 0,3 0,7 0,2 0,8 0,4 0,7 1,7
0,2 0,5 0,2 0,1 0,4 0,4 0,4 0,3 0,3 0,5 0,7 3,0
3,2
1,2
3,5
1,7 4,2 0,4 0,4 0,3 1,1 24,8
0,5 1,0 0,1 0,5 0,0 0,3 11,6
0,2 0,6 0,1 0,2 0,2 0,3 11,8
Výroba potraviny
Výroba obalu
Transport obalu
11,0 11,0 5,0 2,5 6,0 12,0 4,0 3,0 8,0 5,0 2,5 65,0
0,4 2,3 0,1 0,2 0,8 1,1 0,6 1,0 0,9 2,2 0,5 3,4
12,0 4,0 3,0 3,0 3,0 3,0 6,0 170,0
Pro srovnání se spotřebou energie v jiných oblastech slouží údaje v tabulce III.
Tabulka III. – Spotřeba energie ve VB v MJ/osobu/týden Potravinový řetězec Obaly Noviny, časopisy Osvětlení Vytápění místností Letadlo (Londýn – Kapské město) Osobní auto – 50km/den
337 35 50 100 600 760 1010
Údaje o podílu jednotlivých druhů výrobků na obalových aplikacích byly publikovány v Německu. Na tomto trhu hrají dominantní roli plasty se 43% podílem, následované papírem s 32%, kovy s 19% a sklo se 6%. Aplikace plastů v obalovém průmyslu je totiž pro oblast plastů dominantní – údaje za rok 2009 hovoří o 40,1% podílu v Evropě. Následuje stavebnictví s 20,3%, automobilový průmysl s 6,9% a elektropřístroje s 5,4%. Nejnovější údaje Plastics Europe, prezentované na tiskové konferenci dne 30.3.2011 ve Frankfurtu potvrzují, že sektor výroby plastů překonal krizi a dosáhl v roce 2010 na světě dosud rekordní výše 265 mil.tun – viz obrázek č.1
Zdroj: Plastics Europe
Obr.č.1 Světová výroba plastů v období 1950 – 2010
Nejčastěji používané plasty v obalovém průmyslu zaznamenávají trvalý růst výroby i spotřeby. Z tabulky IV pak vyplývá i příznivá prognóza růstu do roku 2015.
Tabulka IV. – Světové spotřeby plastů v období 1990 – 2015 (v milionech tun)
PE-LD,PE-LLD PE-HD PP PVC PET PS EPS PA
1990
2009
2010
2015
18,8 11,9 12,9 17,7 1,7 7,2 1,7 1,0
39,0 31,0 46,0 32,5 14,8 10,0 4,8 2,3
40,3 32,2 48,1 34,8 15,5 10,8 5,2 2,6
47,9 40,4 61,6 43,6 19,8 12,7 6,4 3,3
Roční průměr v růstu 2015 – 2009 (%) 3,5 4,5 5,0 5,0 5,0 4,0 5,0 6,0
Potravinářský průmysl prakticky nezaznamenal výrazný pokles během krize – obr.č.2, takže při dominanci aplikací plastů v tomto odvětví se krize u plastů projevila pouze krátkodobě.
Zdroj: Eurostat/Plastics Europe
Obr.2 – Indexy růstu (poklesu) výroby ve třech průmyslových odvětvích EU 27 v letech 2004 až 12/2010 (výroba, stavebnictví, potravinářství) Hodnocení životního cyklu obalů sleduje dopady na životní prostředí po celou dobu životnosti, tj. od získání zdrojů po fázi jeho odstraňování. Odpadová hierarchie podporuje na prvním místě předcházení vzniku odpadu a poté následuje opětné používání, recyklace, energetické využití, přičemž skládkování by mělo být tou nejméně žádoucí variantou. Za rok 2009 došlo v EU 27 + Norsko + Švýcarsko k vytřídění 24,3 mil.tun plastových odpadů, což je o 2,6% méně než v roce 2008.Recyklací nebo energeticky bylo využito 13,1 mil.tun, tj. o 2,5% více než v roce 2008. Podíl využitého odpadu z plastů tak dosáhl 54%, zbytek byl skládkován. Česká republika využila 44,2% odpadních plastů, bohužel 55,8% bylo uloženo na skládky. Vysoký energetický potenciál plastů tak byl zakopán do země. Výrobci plastů sdruženi v Plastics Europe si uvědomují zodpovědnost za využití všech odpadních plastů, včetně těch, které tvoří „ostrov“ v moři. Ale o tom až příště.
