PLANETA MERKUR JIŽ RTUŤOVITĚ NEBUBLÁ

Čtrnáctideník Rotary Clubu Opava International Číslo 7. Ročník III. Vyšlo dne 1. 4. 2013 SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY

PLANETA MERKUR JIŽ RTUŤOVITĚ NEBUBLÁ ZÁJMY

Je všeobecně známo, že zvuk je jeden ze způsobů přenášení informací. Mezi zvuky patří i zpěv, který má značný význam pro život každého člověka. Zpěv rozbíjí bloky, otevírá srdce, uvolňuje emoce, léčí a uvolňuje také informace. Odborníci tvrdí, že díky rezonanci se slaďují i lidské mozkové vlny. To již dávno popsal řecký filozof Pýthagorás, který učil o vesmírné harmonii sfér, kterou tvoří tóny a vibrace nebeských těles a nás, lidí. Tvořivá síla zvuku je zde podstatou a projevem života. On sám zpíval každý večer svým studentům uklidňující melodie. Pomocí hlasu a zvuku lyry jim pomáhal zbavit se starostí a problémů, nashromážděných v jejich myslích během dne. Přispíval tak ke zdraví lidí a napravoval lidské chování a životy, napsal jeden z jeho životopisců. Snad proto všichni vesměs rádi zpíváme. Myšlenka pěvecké soutěže, nazvané ZAČAROVANÁ PÍSNIČKA, vychází nejen z naší lásky k hudbě a zpěvu, ale také z toho, že je třeba umožnit veřejný zpěv všem zájemcům. Tedy i těm, kteří mají život poněkud složitější pro nejrůznější tělesná omezení. Ale děvčata a chlapci, kteří nevidí, nebo se pohybují pouze na vozíku, mají stejné city, touhy a potřeby jako všichni jejich vrstevníci. 1

Pro některé jsou ony dvě hodiny, které jsme strávili v opavském Obecním domě soutěží oblastního kola „Začarované písničky“, něčím, co se odehrálo od čtyř odpoledne do šesti do večera, během nichž vystoupilo sedmnáct soutěžících. To je ovšem jen velice formální pohled. Vystoupení každého z účastníků předchází často mnohahodinový nácvik, zkoušení, vybírání písniček a pilování zpěvu. Přistupuje k tomu také tréma, ale i touha po tom zazpívat co nejlépe. Ukázat světu, že jsem zde, že žiji, také proto, že zpívám. A když čtrnáctiletá Lucie Stříbrná z Hněvošic zpívá písničku „Říkej mi táto“ a dívá se ze svého vozíčku na tatínka a maminku, kteří sedí v hledišti, jde o mnoho více, než o zpěv. Konec konců porota Lucii přiřkla první místo v kategorii pět až patnáct let. A když devětadvacetiletý Martin Lach z opavského Klubu přátel Eliška zpívá vlastní skladbu nazvanou Křídla, cítíme přesně, co tento sice již dospělý muž, ale s duší snivého chlapce, myslí tím „jak by létal po světě, kdyby měl křídla“. A nebyl odkázán na vozík. Přesně tak mu jistě rozuměli jeho dva kamarádi, Stanislav Mrůzek a Martin Vitásek, kteří jeho dlouhou a krásnou skladbu doprovodili na kytary. Proto také Martin, když dostával diplom svědčící o tom, že se umístil na prvním místě v kategorii nad patnáct let, zcela jednoznačným gestem pozval na podium tyto své dva kamarády, aby s ním veřejně a před všemi sdíleli jeho radost. Těžko říci, o čem sní naši mladí soutěžící. Ale zcela určitě si mnohokrát ve své mysli promítají film z oné soutěže. Film, v němž každý z nich hrál hlavní roli. Film, v němž každý z nich dosáhl nejlepšího vřelého potlesku. Film, který má sice začátek, leč jinak je nekonečný. Dvacátého května se s vítězi všech oblastních kol setkáme rovněž v Opavě na celostátním kole. Účastníků bude více, soutěžit budou nejlepší z nejlepších, porota bude zřejmě stejně odborně i lidsky nadšená, sál bude plný diváků, naladěných na stejné struny jejich myslí. A v zákulisí budou stále stejní lidé připravovat diplomy, odměny, medaile, občerstvení a jiné nezbytnosti. Budou to lidé z RC Opava International. Jako každým rokem. Podle vědců z univerzity v Yale vydává zajímavé zvuky i šest okem viditelných planet, včetně Země. Merkur prý rtuťovitě bublá, Saturn temně mručí pomalou melodii a Slunce produkuje zvuk s osmdesáti alikvotními tóny. Pokud ony planety nahlédly do tohoto sálu (na snímku dole), myslím, že nyní vibrují na jednu notu lahodnou, do té doby zcela neznámou symfonii, místy přecházející v grandiózní polyfonii, která je harmonicky vysoko nad rámcem lidské představivosti. Zjednodušeně řečeno, bylo to nádherné odpoledne, které v pohodě, svěže i vtipně komentoval a dirigoval Jan Raida. Petr Andrle

Na dalších dvou stranách momentky z aparátu Boba Křempka. 2

3

4

Rotary International Distrikt 2240 Česká republika a Slovenská republika

Alexander Turkovič, guvernér distriktu Motto RI 2012/2013: Peace Through Service Službou k harmonii světa Službou k harmónii sveta Distriktní motto 2012/2013: Podporujme dialog generací Podporujme dialóg generácií

Dopis guvernéra č. 9 březen 2013 Vážení přátelé, každý měsíc rotariánského roku je věnován jiné problematice a guvernérovi stačí podívat se do seznamu a ihned ví, o čem by měl ten který měsíc v dopise DG psát. Až potud je to jednoduché. Celosvětový záběr Rotary International a tím i rozdíl kultur v různých zemích některá témata zesiluje nebo také zeslabuje. Právě tento problém se objevil v měsíci březnu, kdy tématem je gramotnost (literacy), tedy v původním smyslu schopnost umět číst a psát a k tomu schopnost počítat (numeracy). Můj přítel Jerry, rotarián ze Sydney mi vyprávěl příhodu o tom, jak zapomněl v autě brýle a požádal úřednici, zda by mu nevyplnila příslušné kolonky v jakési žádosti. Přísná dáma si ho změřila pohledem a sdělila mu, že nikdy není pozdě naučit se číst a psát. To svědčí o faktu, že se tento problém nemusí týkat jen malé skupiny obyvatel, u které se to navíc často předpokládá. Česká a Slovenská republika tento problém naštěstí řešit nemusí. Ten zlomek procenta problémů v oblasti gramotnosti, který má trochu jiné důvody, je hluboko pod rozlišovací schopnost statistiky. Snad nejčastěji se s pojmem gramotnost setkáme, když si přečteme některé současné bakalářské práce před první jazykovou korekcí, ale to je již o několik stupňů výš, než jaký máme na mysli. Systém povinné školní docházky, který byl zaveden již za vlády Marie Terezie, obsahoval čtení, psaní a počty (a také náboženství), tzv. trivium, zajistil již tenkrát většině populace v této části světa alespoň základní vzdělání. Jsou zde však různá ale. Otázkou k zamyšlení je totiž dnešní pojem gramotnosti, např. problém počítačové gramotnosti se týká většinou starší generace. I když jsem slyšel i mladší ročníky, že to zrovna není jejich šálek čaje (případně kávy). Přimlouval bych se za to, aby naši členové, kteří nejsou pro tuto činnost talentovaní či zaučení, a kteří se dostanou do klubových funkcí, nekončili první pokusy obvyklým prohlášením, že je to vina našeho distriktního IT systému. Chce to trochu 5

více odvahy, požádat o pomoc někoho zkušeného, nebo naši asistentu Lenku Královou a brzy zjistíte, že to zase není tak neřešitelný problém. Jiným typem gramotnosti je gramotnost finanční. V této oblasti jsou aktivní pražské kluby a pořádají skvělé akce a konference. Toto téma je poměrně aktuální a nezdá se, že by hned tak mělo vymizet. Většiny členů Rotary se netýká, ale naše okolí s tím má často problém a finanční gramotnost, či spíše negramotnost, se stala součástí naší kultury. Pokud to ovšem nenazveme jinak, např. nezodpovědnost, nebo neopodstatněné spoléhání se na stát, či záchranné sociální sítě. To se ale dostáváme již do politiky a to není v souladu s našimi zásadami. Druhá otázka je, zda se máme zabývat negramotností jen v rámci hranic našeho distriktu. Rotary uznává hranice v souladu s mezinárodním právem, ale nebere je v úvahu jako něco, co má lidi rozdělit a zhoršit možnost komunikovat. Při psaní tohoto dopisu se mi vybavily ihned čtyři aktivity v oblasti školství, tři souvisí s Afrikou, jedna s Jižní Amerikou. Pokud si dobře vzpomínám, učily členky Pražského Interactu ve škole v Ugandě, podobnou činnost prezentoval prezident RC Frýdek Místek na minulém PETSu a čerstvou zprávu mám od ADG Luboše Pasáka z RC Tábor, který o vyučování dětí v Africe bude jistě psát i do Rotary Good News. Některé projekty humanitárního charakteru, založené na dodávkách zařízení, nemají patřičný dopad v zemích, kde je jiná kultura a jiné tradice. Problém začne velmi brzy po odjezdu těch, kteří technologie přivezli, namontovali a zprovoznili. Takové věci se stávají při dodávkách ventilovaných skladů v Afghánistánu, ale i u zařízení pro úpravu vody v Africe. Přivést něco, co je tak jiné a tak nové lidem, kteří mají výrazně jiné myšlení, žádné nebo nízké vzdělání a jinou kulturu, nemusí být vždy úspěšné. Právě vzdělávání by zřejmě mělo předcházet tuto hmotnou technickou pomoc, nebo ji alespoň doprovázet. Zde by mohla být vyšší účinnost při poskytování pomoci potřebným, než prosté dodávky kontejnerů čehokoliv, které se často ani k zamýšleným adresátům nedostanou. Náš distrikt má své problémy a není z nejbohatších. Pokud dozrajeme pro tuto fázi pomoci, stálo by za úvahu, zda nejít tímto směrem. Každá z takovýchto aktivit má svá negativa. Stává se v některých oblastech, konkrétně mám na mysli Jižní Ameriku, že vystudovaní mladí lidé, pocházející z velmi zaostalých oblastí, se tam již po studiu nevrátí. Původní předsevzetí, že kraji pomohou, se někde na té cestě ke vzdělání poztrácelo. Je obtížné to vyčítat těm několika šťastným, kterým se to podařilo. Myslím, že i my sami máme podobný problém. Na našem Distriktním shromáždění na brněnské přehradě vystoupil velmi talentovaný mladý muž, který vystudoval svou čtvrtou vysokou školu v zahraničí. Byl vybrán Rotary klubem našeho distriktu a stipendium pro studium na univerzitě v Anglii mu poskytl anglický Rotary klub. Nyní pracuje v Londýně v prestižní mezinárodní společnosti. Bylo velmi zajímavé poslouchat, jakých aktivit ve spojení s Rotary se zúčastnil, skutečně obdivuhodné. Nebyl jsem rozhodně sám, komu ale v této přednášce něco chybělo. Postrádal jsem skromné prohlášení či příslib, že počítá s tím, že jednou zaujme takové místo, kde své zemi prospěje a vrátí to, co od něj oprávněně očekává. To je něco, co čekáme od členů GSE teamů i od studentů vyslaných na roční výměnu. Možná, že se to někomu zdá málo internacionální, ale nejen můj vlastní klub tuto situaci již zažil, takže to není nic nového a bylo by naivní si myslet, že tento problém tu není. Jestli ho dokážeme řešit, to si nejsem jist. Měli bychom ale o něm vědět a ve svých projektech a aktivitách s ním tak trochu počítat.

Alexander Turkovič, DG

6

Vážení rotariánští přátelé, minulý týden jsme s manželkou Mirkou byli služebně v Karlových Varech, a protože se jednalo o středu, 20. 3. 2013, tedy den našich pravidelných schůzek jak v Ostravě, tak Opavě, zorganizovali jsme improvizovanou schůzku se sekretářem nového RC KARLOVY VARY, SPA, opavským rodákem Jirkou Novákem, členem představenstva skláren MOSER, a.s., jinak pro mnohé z nás „ikonou“ novodobých rotariánských dějin našeho distriktu 2240 (mj. past-prezident RC Karlovy Vary v letech 1992/1993). Naše setkání a povídání se odehrálo v hotelu PROMENÁDA, jehož majitelem je další člen tohoto RC KARLOVY VARY, SPA, přítel Svatopluk Pazderka. Alespoň touto formou a fotografií bychom se s Vámi o toto velmi přátelské setkání rádi chtěli podělit.

TEDY, VŠECHNO NEJLEPŠÍ, BOBE!

Většinou to tak bývá, že když má někdo nějaké životní jubileum, pějí se o něm pouze příznivé a pozitivní zprávy. Musím říct, že u Bohumila Křempka to prostě ani jinak nejde. Je totiž vždy v absolutní pohodě, rád pomůže, vyslechne, poradí. Je zkrátka kamarád a kolega. Přesně v duchu označení „přítel do nepohody“. Proto byl také prvním naším prezidentem, proto byl i pokladníkem, proto dnes nese na svých bedrech přetěžký úkol péče o naše i zahraniční studenty. Nu a v těchto dnech, přesněji minulý čtvrtek, oslavil své 45. narozeniny. U mužů se to smí prozrazovat. Takže, milý příteli Bohumile. Přejeme Ti všichni zdraví a radost do dalších let. Dostal jsem zmocnění od naší paní prezidentky, abych to nějak jménem klubu formuloval. Ani to mi pořádně nejde, protože jsou chvíle, kdy umění slovesné jaksi pokulhává za skutečností. Ale ty víš a my také víme. Tedy, všechno nejlepší, Bobe. Petr Andrle 7

CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE (2)

Je to úžasné, když vidíte, co se dá pro děti dělat. Zejména pro ty, které jsou díky různým cestám osudu, tak trochu ochuzeny o mnohé, co je jiným jejich vrstevníkům samozřejmostí. Náš RC Opava International podpořil konání prvního letního tábora pro handicapované děti. Jeho účastníky se staly děti ze ZŠ pro tělesně postižené (Dostojevského ulice, Opava) a další děti z Klubu přátel tělesně postižených Eliška v Opavě. V druhém červencovém týdnu se v zlatohorském areálu Bohemaland sešlo 33 dětí nejrůznějších kategorií, mimo jiné také devět vozíčkářů, dále děti s kombinovaným postižením či s autismem. K nim musíme připočítat 14 asistentek, studentek Slezského gymnázia v Opavě, dále i 16 dospělých a také vysoké nasazení těch, kteří tábor připravovali. V konečné pak fázi nelze nevzpomenout dvě jména. Hlavní vedoucí a zdravotnicí tábora byla asistentka pedagoga ze ZŠ pro tělesně postižené Jitka Jelínková. Programovou vedoucí byla učitelka Pavla Hoppová. Mnohé děti byly poprvé samostatně na táboře. Nikdy předtím nebyly odloučeny od rodiny. Konec konců řada z nich pochází ze sociálně slabších rodin, které statečně a těžce nesou břímě potřebné zvýšené péče o své členy. Vyslat své děti do takového tábora byla pro mnohé rodiče málo reálná vize. A tak se stalo, že se tábor uskutečnil. Především díky finanční podpoře, kterou poskytli opavští rotariáni. A kterou hodláme poskytovat i nadále. Proto je tento projekt uváděn při všech našich akcích, jako jedna z našich základních aktivit. Pochopitelně, že peníze nejsou všechno. Nesmírným štěstím pro celou akci, která by se měla v tomto roce opakovat, bylo také nasazení obětavých organizátorek. Pavly Hoppové a Jitky Jelínkové. Ty také přišly na jedno z našich pravidelných setkání a seznámily nás s průběhem tábora. Program, který vymyslely a uskutečnily, byl úžasný. Vnesly jím světlo do mnoha dětských srdcí a pomohly vytvořit vazby, které by jinak nevznikly. Jak napsala maminka Tereza Sassi:

Jindy málomluvná Yasmínka mi s nadšením vyprávěla, co všechno dělali, která místa navštívili, kdo byl v jejich skupině, s kým spala na pokoji… a skoro nešla zastavit. Chtěla bych poděkovat...také Rotary klubu za finanční pomoc, bez které by pro mnohé děti byl tábor nedostupný.

V několika pokračováních seznámíme naše čtenáře s tímto úžasným projektem a lidmi kolem 8

DNES DEN TŘETÍ A ČTVRTÝ Zlaté hory, den třetí - úterý Evropu jsme zvládli skvěle, proto dnes mířily naše kroky do Asie. Dopolední program zahrnoval návštěvu pěti stanovišť, která děti vyhledávaly podle mapy. Na prvním stanovišti si děti namalovaly podle předlohy čínský znak. Na druhém pak ošetřovaly zraněného v Himalájích a přenášely ho do bezpečí. Na třetím poznávaly různé rostliny, keře a stromy. Čtvrté stanoviště bylo trochu nebezpečné - úkolem bylo osvobodit saudsko-arabskou princeznu, která byla přivázaná ke stromu spletitými uzly. Na posledním pátém stanovišti musely děti přenést pomocí čínských hůlek rýži (malé papírové kuličky), z jedné nádoby do druhé. V klubovně jsme pak po svačině malovali mandaly. Po obědě a kratším odpočinku jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina, sestávající se z dětí na vozíku a dětí méně fyzicky zdatných, se vydala do Zlatých Hor na zmrzlinu. Cesta byla dlouhá asi 2 kilometry. Dolů, z kopce to šlo lehce, na cestě zpět jsme se mírně zapotili. Druhá skupina se vydala navštívit Zlatorudné mlýny. Místní průvodce děti seznámil s historií místa a těžbou zlata. V kádích si děti samy mohly vyzkoušet rýžování šupinek zlata. Vypukla opravdová zlatá horečka a některým se docela dařilo. Cesta byla dlouhá zhruba 10 kilometrů. Děti ji zvládly bez problémů. Po večeři jsme se ocitli v asijské čajovně. Za poslechu tibetské hudby jsme usrkávali pravý cejlonský čaj s příchutí jahod (na přání dětí slaďoučký), a hráli stolní hry. POZNÁVÁNÍ ROSTLIN

9

Přemísťování rýže hůlkami

Přenášení raněného v Himalájích 10

Osvobození saudsko-arabské princezny

Kreslení čínských znaků a malování mandal.....

11

DEN ČTVRTÝ AUSTRÁLIE

Zlaté Hory, den čtvrtý – středa Dnes ráno jsme po náročné noční plavbě zakotvili na pobřeží Austrálie, dříve nazývané Terra inkognita (Země neznámá). Hned po snídani v přístavní krčmě nás místní drožkář za poplatek dopravil k jeskyni, kterou jsme se rozhodli dobýt a prozkoumat. Místní domorodci ji pojmenovali Na Špičáku, podle nedalekého kopce. Průzkum nám rozšířil obzory. Zjistili jsme například, že jeskyně v dávných dobách sloužila jako útočiště pronásledovaným lidem, v zimě v ní přezimují netopýři. Dokonce tu mají pozůstatky medvěda jeskynního, ale náš odborný tým po bližším ohledání zjistil, že se jedná o podvrh a kosti byly dovezeny neznámými přistěhovalci. Po náročném průzkumu jsme se vrátili do základního tábora, kde na nás čekala krmě nevalné chuti. Poté následoval zasloužený odpočinek. Odpoledne nás navštívil pan Tůma z Rotary klubu spolu dalšími členy. Popovídali si s dětmi, zahráli na kytaru a zazpívali pár písniček. Po jejich odjezdu byl turnaj družstev v přetahování lanem pro zdatnější a poznávání chutí a předmětů se zavázanýma očima pro méně zdatné. Následovala večeře a pěvecká soutěž Zlatohorský slavík v kategoriích: jednotlivci mladší, jednotlivci starší a skupiny. Zpěváci se snažili, zazněly songy známé i neznámé. Porota to rozhodně neměla lehké. Vítězové budou známi zítra.

12

V australském dni přijeli na návštěvu rotariáni z Opavy

13

Zlatohorský slavík

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ: DEN PÁTÝ A DEN ŠESTÝ 14

Zleva: blondýnka Míša si vybrala Mexiko. Kuba sní o Spojených státech, stejnou představu má Anna v zeleném. A Vilém si také vysnil Mexiko. Tak uvažují naši budoucí zahraniční studenti z Opavy. Byl to mezinárodní kongres Rotary International, který v roce 1930 na svém zasedání v Kodani vydal výzvu k mezinárodnímu stýkání se nejen firem, ale i rotariánských rodin. Tak, aby zahraniční studentské stáže umožnily vzájemné poznání a rotariánskou sounáležitost. Kluby Distriktu 66 v předválečném Československu této možnosti využívaly, avšak brzy byl všemu konec a na hodně dlouho. Vlastně na celou dobu obou totalit. Tedy na padesát let. Mladí lidé na snímku si ani nedovedou představit, že by nemohli mít pas, nebo že by nemohli cestovat po světě. A to je dobře. V nich je budoucnost této země, jejíž momentální představitelé nemají o něčem takovém, co organizují RC, ani potuchy. Jak píše například Vojta:

Dnešní svět nabízí tak moc, stačí jen příležitostem jít naproti…

… řekl jsem si před dvěma lety a rozhodl se přerušit studium na našem gymnáziu a na rok vycestovat někam do zahraničí, okusit něco nového, jiného a slibného. Pln optimismu jsem se přihlásil do Rotary Youth Exchange Program (RYEP - mládežnická výměna), zvolil jsem si cílové destinace a trpělivě čekal, až budu znát místo, kde strávím celý školní rok. Byl jsem nakonec vybrán pro pobyt v USA. Sliboval jsem si spoustu zábavy a hlavně obrovskou výhodu v jazykové vybavenosti, které bezpochyby po roce v anglicky mluvící zemi dosáhnu. Byl jsem tak nějak nadšený a ani jsem neuvažoval, že se můžou naskytnout věci, které už tak optimistické nebudou, jak už to v životě chodí. I tato fáze se objevila, několik měsíců před plánovaným odjezdem (odjezd byl naplánován na konec srpna 2011) a já si najednou začal uvědomovat, jestli mi to rozhodnutí 15

stálo za to, protože prošvihnu příští Mendlácký ples, příští oslavu Silvestra, Vánoce, moje osmnáctiny a oslavy osmnáctin mých spolužáků a tak dále a tak dále. Navzdory nejistotě a vlastně nevědomosti z toho, do čeho jsem se to vlastně přihlásil, jsem odletěl 27. srpna a od prvního rána, kdy jsem se v Michiganu probudil, jsem měl pocit, že takhle na rok vycestovat bylo rozhodnutí správné. Názor na mé rozhodnutí jsem nezměnil dodnes a s největší pravděpodobností ani ho již nikdy nezměním. Za ten rok, mě mnoho nenaučila ani tak škola, jako sám život. Rok, kdy jsem vlastně bydlel sám, zpočátku s úplně neznámými lidmi, mi pomohl prozřít. Pochopil a uvědomil jsem si spoustu věcí, a dovoluju si říci, že se v určitých věcech cítím vyspělejší a sebejistější. Nabyl jsem zdravého sebevědomí, udělal si nový pohled na svět, pohled nejen z pozice Čecha, ale z pozice člověka, který má vždycky možnost srovnat a tak neodsuzuje, že co není po našem, není dobré nebo správné. Sice jsem nebyl přítomen na oslavě plnoletosti mých nejlepších přátel, ale ani na vteřinu toho nelituji, protože jsem si zvolil něco jiného. Kdybych si měl zvolit znovu, volba by se nezměnila. Trošku paradoxní mi přijde, že to, co bylo mým největším cílem, pro mě samotného, mělo během toho roku přínos nejmenší. Tedy angličtinu jsem bral jen jako prostředek k dorozumívání, nikoliv jako nějakou obrovskou výhodu. Určitě, když člověk v angličtině přemýšlí nebo sní, je to bezpochyby signál toho, že jazyk jsem si tak nějak osvojil, ale v porovnání s tím, co všechno bylo pro mě během roku 2011/2012 přínosem, je to jen tak nějak příjemný bonus. Kontakty, okolo kterých se dnes svět točí, zážitky, radikální změna životního stylu (chodit každý teplý den k jezeru grilovat, nakupovat za poloviční ceny, jít na zápas NHL/NBA nebo cokoliv jiného; každý by si přišel určitě na své), ne jen kamarádi, ale opravdu dobří přátelé a hlavně nepřeberné množství úžasných vzpomínek. Roční pobyt v zahraničí je něco, co se popsat dá, ale když to člověk zažije na vlastní kůži, naprosto to předčí všechna očekávání a jsem si naprosto jistý, že nemluvím jen za sebe, ale také za tisíce jiných výměnných studentů, kteří tento program absolvovali. Myslím si, že dnešní svět nám nabízí mnoho možností, v čemž máme vůči starším generacím velkou výhodu. Musíme mít pouze otevřené oči a takovýmto příležitostem být nakloněni. A co víc, tento program není přehnaně drahý, tak jak nám to nabízejí některé nejmenované komerční společnosti, ale celoroční pobyt vyjde na 40 000 korun plus letenka, což je cena minimální za takovou zkušenost. Za celý svůj život považuji toto rozhodnutí za jedno z nejlepších, které jsem učinil a upřímně to každému doporučuji. Pro více informací se kdykoliv můžete zeptat přímo mně na ([email protected]) nebo na stránkách českého Rotary (www.rotary2240.org) Vojtěch Melecký

16

Tradice, která zavazuje Petr Andrle

Je zcela logické, že velice brzy po vzniku rotariánského hnutí v roce 1905, následovaly i další aktivity, především tedy propagační, nebo chcete li - žurnalistické. Již v roce 1911 vzniká magazin The Rotarian, který vychází dodnes. Jeho editorem byl od roku 1911 až do roku 1928 Chesley R. Perry (1872 – 1960), první tajemník RI v letech 1910 – 1942. Počátkem roku 1911 napsal totiž Paul Harris zajímavou esej o rotariánství a radil se s Perrym, jak její text nejlépe dostal mezi členy rotary. A v této jejich debatě vznikl nápad na vydávání první rotariánské tiskoviny. Nikoli náhodou, a nejen proto, se o těchto dvou mužích hovoří v tom smyslu, že Paul Harris byl architekt a zakladatel Rotary a Perry byl jeho stavitel. Bez tisku výhradně rotariánského, to prostě nepůjde, pochopili oba. Dlužno připomenout, že časopis se nejprve jmenoval „The National Rotarian“. Což vidíte právě na dobové kresbě, na níž jsou Harris a Perry. Jenže hned v září 1912 bylo slovo „National“ z názvu vypuštěno, protože hnutí dostalo výrazný mezinárodní rozměr. Takže zůstal „The Rotarian“.

17

V Československu, jak známo, vzniká první klub rotary v roce 1925 a již tři roky poté, v dubnu 1928, se v Plzni konala distriktní konference. Na ní možnost vydávání distriktního rotariánského periodika nadhodil druhý guvernér Distriktu 66 Bedřich Vraný, jinak majitel drogistického závodu a člen RC Mladá Boleslav. Bylo štěstím, že se této myšlenky ujal člen pražského RC Adolf Sequens, majitel firmy na prodej kancelářských strojů, mimo jiné velice aktivní člen 18. oddílu junáků a skautek v Praze, který je dodnes legendou. Mnozí členové tohoto oddílu, jejich příznivci a podporovatelé byli již tehdy rotariány. Ten měl také perfektní přehled o tom, kdo by mohl myšlenkám rotary nejlépe posloužit. Můžeme bez nadsázky říci, že od té doby stojí za vydáváním rotariánského tisku v Československu velice výrazné osobnosti československé kultury a československého podnikatelského světa. Adolf Sequens měl vynikající nápad. O zpracování prvního čísla Československého rotariána požádal tehdejšího vynikajícího novináře a reportéra Františka Kocourka (1901 – 1942). V té době již zkušený a velice vzdělaný žurnalista Franta Kocourek vypravil v lednu roku 1929 z tiskárny Melantrichu první číslo našeho rotariánského časopisu, tehdy ještě ve formátu A5. I když nebyl členem Rotary, moc dobře cítil, o jak silnou mezinárodní myšlenku jde. Proto ji podpořil. Jeho rukopis na tomto čísle zůstane navždy naší chloubou. Jenže, v době přicházející světové a politické krize třicátých let minulého století, bylo Franty Kocourka, jako perfektního publicisty, třeba v celé Evropě. Takže druhé číslo, vydané v květnu 1929 rediguje Aloys Skoumal (1904 – 1988). Lepšího odborníka jsme si tehdy nemohli představit. Aloys Skoumal, rodák z Pačlavic na Kroměřížsku, je dodnes překladatelskou legendou. Žák profesora Viléma Mathesia položil především odborný fundament pro dnešní překladatele z angličtiny. Proto mu byla rotariánská poselství z Nového Světa zcela blízká. Ale i tento muž, který snil o tom, že zbaví českou kulturu "pivního pochechtávání", "fořtovské důkladnosti" a "flekovské úrovně", v čemž mu inspirací bylo angloirské myšlení a jeho literatura, měl vícero úkolů. 18

Takže třetí a čtvrté číslo roku 1929 tiskla již tiskárna V & A. Janata v Novém Bydžově, kde byl v dubnu 1929 založen i RC. Spolumajitel tiskárny Alois Janata byl jeho členem. Tento muž renezančních rozměrů i myšlení, patří rovněž k chloubě naší rotariánské tiskové minulosti. V Novém Bydžově je znám jako divadelní ochotník a režisér, přední činitel Divadelní jednoty Jirásek. Ta například byla účastníkem prvního Jiráskova Hronova v roce 1931. Pouze v tomto roce sehráli ochotníci z Nového Bydžova pod vedením Aloise Janaty celkem 353 představení. Ve složitých dobách přebíral Alois Janata i tisk některých předních pražských nakladatelství (Aventinum). V roce 1930 byl Československý rotarián oficiálně deklarován jako dvouměsíčník, aby mohl lépe a cíleněji přebírat texty z časopisu The Rotarian. Vydávání pro léta další přebírá pražský RC. Administrace časopisu je svěřena další výrazné kulturní osobnosti první republiky, panu Vácslavu Rudlovi (1875 – 1958) z RC Mladá Boleslav. Ten mimo jiné patří zakladatelské generaci sběratelů exlibris, byl jejich předním činovníkem, propagátorem a činitelem požívajícím značnou autoritu i v zahraničí. Jeho sbírka exlibris čítala v té době více než šest tisíc listů. Pan berní ředitel Rudl vtiskl rotariánskému časopisu nesmazatelnou pečeť a zajistil od roku 1932 jeho tisk v mladoboleslavské tiskárně Hejda & Zdroj. V té době vycházel Československý rotarián v rozsahu 40 stran, články v něm uveřejňované vycházely v jazyce českém, německém i slovenském, dle mateřského jazyka autorů. Nikdo v tom neviděl žádný problém. Všichni tyto jazyky ovládali. Dlužno poznamenat, že Československý rotarián měl i řadu vynikajících přispívajících autorů. Patřili mezi ně například dr. Antonín Osička (1888 -1949), vynikající anglista, spisovatel, znalec Spojených států, Masarykův přítel. Spoluautor jazykových učebnic a slovníků. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Velký česko-anglický slovník Unikum. Mimo jiné také děkan filozofické fakulty Univerzity Karlovy, z níž byl po únorovém puči v roce 1948 vyhozen. Dalším velice kvalitním spolupracovníkem redakce byl brněnský rodák Berty Vojtěch Ženatý (*1889 – přesné úmrtí není známo, v roce 1939 se odstěhoval do USA). Výborný autor, publicista, také architekt, který zaujal mimo jiné i Tomáše Baťu pro svou znalost reálií amerického života. Málo je známo, že spolu se Zdeňkem Burianem vydali v roce 1934 knihu Piráti a Bukanýři. 19

Českoslovenští rotariáni měli k dispozici ještě další informační zdroj. Pro členy RI v Československu vycházel i Zpravodaj, jehož obsah zajišťovala sekce RI v Curychu. Toto je část úvodní stránky Zpravodaje č. 7 z prosince 1936. Úvodní slova více než příznačná pro dobu, v níž byla psána. Součástí tohoto vydání Zpravodaje byla i podrobná zpráva o připravované rotariánské konferenci v Nice. Zde se prosím trochu zastavme. Konference, která se konala ve dnech 6-11. června 1937 byla v historii RI v pořadí dvacátou osmou. V projevu na konferenci označil P. Harris tehdejší údobí rozvoje RI za velice úspěšné. Bohužel to byla poslední konference v Evropě, před 2. světovou válkou. Konference v NICE se zúčastnila také početná delegace československých rotariánů. V následujících letech a rotariánské konference konaly také každým rokem, ale mimo evropský kontinent. První konference v Evropě po 2. světové válce se konala v roce 1953 v Paříži. Tak snad jen pár fotografií, jako vzpomínka na zakladatele Paula P. Harrise, protože to byla jeho poslední návštěva v Evropě (zemřel v lednu 1947). Na snímku z NICE tehdejší prezident (1936-1937) Will R. Manier z Nashville (Tennessee) s chotí a vpravo Paul P. Harris rovněž s manželkou.

20

Záběr z pléna konference

V roce 1936 začal vedle dvouměsíčníku Československý rotarián vycházet měsíčník Rotarián, jehož úkolem bylo rozšiřování informací výhradně organizačního charakteru. Vycházel ve formátu A5 v poměrně jednoduché úpravě. Československý rotarián, vycházející v té době v poměrně exkluzivní podobě (černobílý, na křídovém papíře, ve formátu A4, v nákladu 1 500 ks) zaměřoval svůj obsah spíše k tomu, aby oslovil více veřejnost. Jenže, to bylo již pozdě. Na obzoru se rýsoval příchod první, tehdy hnědé totality. A totalitní systémy jsou vždy na štíru se svobodou a demokracií. Nastal tedy první úpadek rotariánský v zemích českých, moravských, slezských a slovenských. 22. 8. 1939 vydává pražské ministerstvo vnitra pokyn k rozpuštění rotary klubů. (Ve zkrácené podobě zpracováno pro Rotary Good News)

21

A ještě pár snímků na závěr 22

Rotary klub Zlín Vás srdečně zve na

VIII. ROČNÍK NÁVRATŮ KE KOŘENŮM

VE DNECH 14

- 15. ČERVNA 2013

Zahájení hlavního programu ve 14.15 hodin v budově č. 14 baťovského areálu (Baťův institut). PÁTEK 14.06. 13.00 hod. Sraz účastníků v prostorách budovy č. 14 14.15 – 18.15 Konference “Baťovské návraty ke kořenům” Témata konference: - Rotary a Baťa - Baťa a boty - Film a reklama u Baťů - Průmyslový design u Baťů - Zdravotnictví u Baťů

18.30 hod. Společná večeře 20.30 hod. Odjezd ze Zlína do Uherského Hradiště 22.00 hod. Noc s věrozvěsty na Sadské výšině (slavnostní komponovaný večer Slováckého muzea s multimediální projekcí a koncertem cimbálové muziky Hradišťan s Jiřím Pavlicou k 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu) SOBOTA 15.06.

9.00 hod. Setkání ve vile Tomáše Bati Exkurze na stanovištích: 1. Dílenské řízení a průmysl – 75. budova továrního areálu 2. Architektura a stavitelství ve Zlíně - 21. budova “Mrakodrap”

13.00 hod. Společný oběd 14.15 hod. Slavnostní ukončení Přihlášku na akci obdržíte do 31. 5. 2013. Základní účastnický poplatek je 999,- Kč na osobu. Kontakty na organizaci akce za RC Zlín jsou: [email protected] tel. 606-806690

NEMUSÍTE DO GENTU, STAČÍ JET DO KRAVAŘ tvrdí Josef Melecký Srdečně Vás s předstihem zvu na pondělí 27. května 2013 k nám do Kravař do kostela sv. Bartoloměje, kde od 19:00 hodin v rámci letošního JANÁČKOVA MÁJE bude vystupovat naprostá světová extratřída Capilla Flamenca z belgického Luewenu. Zabývají se zpěvem starých církevních chorálů, tzv. blancefleur, white flower. Poslechnout si je můžete také na www.capilla.be. Určitě nezapomeňte pozvat své blízké, přátele, kamarády. Bude to zcela nezapomenutelný zážitek. Kdybyste si je letos chtěli poslechnout jinde, musíte do Kremsu, Ferrary nebo do Gentu. Všude tady vystupují. Ovšem 27 května 2013 je v jejich programu uvedeno město Kravaře :-) OPAVSKÝ ROTARIÁN - čtrnáctideník RC Opava International. III. ročník. Vychází každé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Růžová 14, 746 01 Opava ([email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail: [email protected] Toto číslo 7/2013 vyšlo dne 1. dubna 2013.

23