Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování
I. díl
Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování Autoři:
Ing. Bc. Jan Maršák (Projektový tým IRZ, OPVI, Ministerstvo životního prostředí)
Ing. Marie Svojítková (Projektový tým IRZ, OPVI, Ministerstvo životního prostředí)
Ing. Petr Volf (Projektový tým IRZ, OPVI, Ministerstvo životního prostředí)
Mgr. Pavel Frolka (Projektový tým IRZ, OPVI, Ministerstvo životního prostředí)
RNDr. Jan Prášek (CENIA, česká informační agentura životního prostředí)
Ministerstvo životního prostředí 3. přepracované vydání Praha, listopad 2005
Důležité kontakty: Ministerstvo životního prostředí Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a IPPC Vršovická 65 100 10 Praha 10 CENIA, česká informační agentura životního prostředí Úsek informační podpory Kodaňská 10/54 100 10 Praha 10 Česká inspekce životního prostředí Na Břehu 267 190 00 Praha 9
Důležité odkazy Ministerstvo životního prostředí: www.env.cz CENIA, česká informační agentura životního prostředí: www.cenia.cz Integrovaný registr znečišťování: www.irz.cz;
[email protected] Informační systém o IPPC: www.env.cz/ippc;
[email protected] Česká inspekce životního prostředí: www.cizp.cz Český hydrometeorologický ústav: www.chmi.cz Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M.: www.vuv.cz Centrum pro hospodaření s odpady: http://ceho.vuv.cz/
Upozornění! INFORMACE V MANUÁLU MOHOU BÝT V BUDOUCNU AKTUALIZOVÁNY. MANUÁL MŮŽE BÝT PRO NEKOMERČNÍ ÚČELY REPRODUKOVÁN ČÁSTEČNĚ NEBO CELÝ, OVŠEM VŽDY S UVEDENÍM ZDROJE (MŽP). K NEKOMERČNÍM ÚČELŮM JE PLNÁ VERZE MANUÁLU VOLNĚ KE STAŽENÍ NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH WWW.IRZ.CZ. KOMERČNÍ ROZŠIŘOVÁNÍ JE MOŽNÉ POUZE SE SOUHLASEM VYDAVATELE.
4
Obsah Úvod Použité zkratky 1 Obecné informace 1.1 Registry úniků a přenosů znečišťujících látek 1.1.1 Registry úniků a přenosů znečišťujících látek – mezinárodní kontext 1.1.2 Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek 1.1.3 Cíle registrů úniků a přenosů znečišťujících látek 1.1.4 Přínosy registrů úniků a přenosů znečišťujících látek 1.1.5 Využití dat z PRTR 1.2 Evropský registr emisí znečišťujících látek (EPER) 1.2.1 Rozsah EPER 1.2.2 Využití EPER 1.2.3 Data v EPER 1.2.4 Budoucí vývoj EPER 2 Integrovaný registr znečišťování 2.1 Cíle zavedení integrovaného registru znečišťování 2.2 Právní předpisy k IRZ 2.2.1 Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci 2.2.2 Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování 2.3 Uživatel registrované látky 2.4 Látky ohlašované do integrovaného registru znečišťování 2.4.1 Ohlašovací prahy 2.5 Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek 2.5.1 Měření 2.5.2 Výpočet 2.5.3 Expertní odhad 2.6 Ohlašování do integrovaného registru znečišťování 2.6.1 Ohlašovací povinnost 2.6.2 Ohlašovací jednotka 2.6.3 Forma a způsob ohlašování 2.6.4 Harmonogram ohlašování 2.7 Utajování informací 2.8 Údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování 2.8.1 Odvětvová klasifikace ekonomických činností 2.8.2 Kódy NOSE-P 2.8.3 Zeměpisné souřadnice 2.8.4 Číslo CAS 2.9 Vedení evidence k integrovanému registru znečišťování 2.9.1 Vyhláška o vedení provozní evidence 2.10 Kompetence v rámci integrovaného registru znečišťování 2.10.1 Ministerstvo životního prostředí 2.10.2 CENIA, česká informační agentura životního prostředí 2.10.3 Česká inspekce životního prostředí 2.11 Sankce 3 Centralizace ohlašovacích povinností 3.1 Centrální ohlašovna 3.2 Postavení dotčených orgánů 4 Otázky a odpovědi 5 Legislativa 5.1 Průřezové právní předpisy 5.2 Legislativa v oblasti integrovaného registru znečišťování 5.3 Legislativa v oblasti ovzduší 5.4 Legislativa v oblasti vody 5.5 Legislativa v oblasti odpadového hospodářství 5.6 Legislativa v oblasti půdy a zemědělství 5.7 Legislativa v oblasti chemických látek 5.8 Legislativa v oblasti havárií 6 Důležité pojmy 7 Přílohy
5
7 8 9 9 9 9 10 10 10 11 11 11 11 12 13 13 13 14 15 15 15 16 17 17 17 17 18 18 18 18 19 19 19 19 20 20 20 20 21 21 21 21 22 22 24 24 26 27 30 30 30 30 30 31 31 31 32 33 36
6
Úvod Česká republika se vstupem do Evropské unie, ratifikací Aarhuské úmluvy a podpisem Protokolu PRTR zavázala plnit povinnosti v oblasti životního prostředí, které z těchto mezinárodních aktů vyplývají. Jedná se zejména o shromažďování a šíření informací o životním prostředí, umožnění svobodného přístupu veřejnosti k těmto informacím a tvorbu registru (seznamu, databáze) úniků a přenosů znečišťujících látek. Ke splnění závazků bylo nutné doplnit legislativu v České republice o nové právní nástroje, které výše uvedené procesy umožní. Dne 5. února 2002 byl přijat zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Zákon zakládá integrovaný registr znečišťování životního prostředí (dále jen integrovaný registr znečišťování - IRZ) jako veřejně přístupný informační systém. Legislativními akty, které problematiku integrovaného registru znečišťování upravují, jsou nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování, ve znění pozdějších předpisů (novelizováno nařízením vlády č. 304/2005 Sb. – viz přílohy), a vyhláška č. 572/2004 Sb., kterou se stanoví forma a způsob vedení evidence podkladů nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování. Předkládaný manuál je koncipován jako dokument určený ohlašovatelům a orgánům státní správy k lepší implementaci požadavků IRZ, které vyplývají z legislativy. Vzhledem k tomu, že ohlašování do IRZ je novým procesem, vydává Ministerstvo životního prostředí jako zřizovatel IRZ tuto příručku k usnadnění splnění ohlašovacích povinností. Manuál rozebírá podrobnosti z oblasti legislativní, definuje ohlašovací povinnosti, ohlašovací jednotku a ohlašovatele do IRZ. Dále je v manuálu vysvětlen nový proces ohlašování, který vyplývá z ustanovení zákona o integrované prevenci. Manuál obsahuje rovněž seznam relevantní legislativy, důležité pojmy a odpovědi na vybrané otázky vztahující se k IRZ. Manuál byl vypracován na Ministerstvu životního prostředí s přispěním CENIA, české informační agentury životního prostředí. Vzhledem k rozsáhlosti oblasti, kterou IRZ pokrývá, bylo učiněno rozhodnutí rozdělit manuál do několika dílů. Obsah prvního dílu byl představen výše v textu. Druhý díl je orientován na detailní propracování oblasti metod měření (případně výpočtů a expertních odhadů). Zaměřuje se na indikativní seznamy polutantů podle odvětví. Obsahuje i příklady řešení modelových situací, které by uživateli registrované látky mohly způsobit potíže. Součástí druhého dílu jsou i další otázky a odpovědi vztahující se k IRZ.
7
Použité zkratky BTEX CAS CeHO CENIA CO CPA ČHMÚ ČIŽP ČSN EC EEA EPER E-PRTR
Souhrnný parametr pro benzen, toluen, ethylbenzen a xylen Chemical Abstract Service Number – číslo chemické látky v databázi CAS Centrum pro hospodaření s odpady Česká informační agentura životního prostředí Centrální ohlašovna Classification of Products by Activity Český hydrometeorologický ústav Česká inspekce životního prostředí Česká státní norma European Commission – Evropská komise European Environment Agency – Evropská agentura pro životní prostředí European Pollutant Emission Register – Evropský registr emisí znečišťujících látek European Pollutant Release and Transfer Register – Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek GPS Global Positioning System – Globální polohový systém HEIS ČR Hydroekologický informační systém České republiky HEIS VÚV Hydroekologický informační systém Výzkumného ústavu vodohospodářského IČ Identifikační číslo organizace IPPC Integrated Pollution Prevention and Control – Integrovaná prevence a omezování znečištění IRZ Integrovaný registr znečišťování ISO International Organization for Standardization – Mezinárodní organizace pro standardizaci ISOH Informační systém odpadového hospodářství KÚ Krajský úřad MZe Ministerstvo zemědělství MŽP Ministerstvo životního prostředí NACE National Classification of Economic Activities – Národní klasifikace ekonomických aktivit NOSE Nomenclature of Sources of Emissions – Nomenklatura zdrojů znečištění OECD Organisation for Economic Co-operation and Development – Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj OKEČ Odvětvová klasifikace ekonomických činností PAU Polyaromatické uhlovodíky Protokol o PRTR Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek PRTR Pollution Release and Transfer Register – Registr úniků a přenosů znečišťujících látek REZZO Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší SKP Standardní klasifikace produktů TEQ Toxic Equivalent – Toxický ekvivalent (vyjádřený v ekvivalentech toxicity 2,3,7,8 – tetrachlordibenzodioxinu) VÚV T. G. M. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka WGS 84 World Geodetic System 1984 – Světový geodetický systém 1984
8
1 Obecné informace 1.1 Registry úniků a přenosů znečišťujících látek Registry úniků a přenosů znečišťujících látek (Pollutant Release and Transfer Registers – PRTR) jsou seznamy nebo databáze úniků a přenosů potenciálně škodlivých látek z rozmanitých zdrojů. PRTR zahrnují informace o emisích do ovzduší, vody a půdy stejně jako o přenosech odpadů ke zpracování nebo odstranění. Látky a jejich emise (přenosy) jsou uváděny jednotlivě a nikoli v celých skupinách. Emise (přenosy) látek jsou spojeny přímo s konkrétním zařízením. Významnou charakteristikou systémů PRTR je, že údaje o emisích a přenosech konkrétních znečišťujících látek z jednotlivých podniků jsou dostupné veřejnosti. 1.1.1 Registry úniků a přenosů znečišťujících látek – mezinárodní kontext Tvorba registrů úniků a přenosů znečišťujících látek se stala předmětem mnoha mezinárodních dokumentů, publikací a konferencí. Ministři životního prostředí zemí sdružených v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v roce 1991 vyhlásili omezování znečištění životního prostředí za hlavní cíl pro devadesátá léta. OECD publikovala v roce 1996 manuál pro vlády (Pollutant Release and Transfer Registers. A Tool for Environmental Policy and Sustainable Development. Guidance Manual for Government), které se rozhodly zavést registry úniků a přenosů znečištění jako nástroj k monitorování tohoto snižování. V ten samý rok OECD přijala doporučení k implementaci registrů úniků a přenosů znečišťujících látek (C(96)41/Final). Na konferenci o životním prostředí v Riu de Janeiru v roce 1992 byla přijata deklarace, která výslovně zmiňuje právo veřejnosti mít informace o životním prostředí (zahrnující informace o nebezpečných látkách či činnostech) volně přístupné (right to know). Stejně tak musí mít veřejnost možnost účastnit se procesu přijímání závažných rozhodnutí. Na stejné konferenci byla přijata i tzv. Agenda 21, která obsahuje konkrétní doporučení všem zemím v oblasti environmentální politiky. V kapitole 19 vyzývá jednotlivé země, aby snížily a omezily své úniky do životního prostředí a monitorovaly svůj pokrok v této oblasti. V oblasti přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí zaujímá významné místo Aarhuská úmluva (Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí) podepsaná v roce 1998. V Aarhuské úmluvě se všechny smluvní státy zavázaly veřejně šířit údaje o emisích a využívat PRTR jako nástroj ke sledování pokroku v environmentálních přístupech. Článek 5 se přímo dotýká shromažďování a šíření informací o životním prostředí, které zahrnuje zveřejňování místně specifických informací o relevantních zdrojích znečišťování s využitím veřejných sítí. Zároveň se v článku 5 uvádí, že se ke zpřístupňování informací budou užívat veřejně přístupné seznamy, registry nebo soubory údajů. Jedná se o odkaz na PRTR jako vhodný nástroj ke sledování pokroku v parametrech životního prostředí. Dokumentem navazujícím na Aarhuskou úmluvu je Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek podepsaný v roce 2003. Protokol je prvním mezinárodním právně závazným dokumentem o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek. Cílem je posílit možnosti přístupu veřejnosti k informacím založením koherentního a celonárodního registru. Obsahuje již konkrétní kritéria, která by měly systémy PRTR splňovat. 1.1.2 Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (Protocol on Pollutant Release and Transfer Registers – Protocol on PRTR) byl přijat na 5. ministerské konferenci „Životní prostředí pro Evropu“ Evropské hospodářské komise OSN 21. května 2003 v Kyjevě a vychází z Aarhuské úmluvy. Protokol deklaruje důležitost registrů úniků a přenosů znečišťujících látek jako mechanismu pro zvyšování odpovědnosti podniků, omezování znečištění a podporu udržitelného rozvoje. Účelem registrů je přispět k posílení integrovaného přístupu v ochraně životního prostředí a k podpoře šetrnějšího chování. Protokol stanoví stěžejní prvky systému registru, jeho formu, strukturu a údaje, které musí obsahovat. Požaduje, aby smluvní strany založily PRTR, který: – je veřejně dostupný a bezplatný, – je strukturovaný podle různých parametrů (provozovna, polutant, poloha, složka životního prostředí), – uživatelsky přátelský ve struktuře a poskytuje odkazy na další registry, – prezentuje standardizovaná strukturovaná data a databáze, – pokrývá úniky a přenosy minimálně 86 polutantů uvedených v Protokolu, jako jsou skleníkové plyny,
9
polutanty způsobující kyselý déšť, polutanty spotřebovávající ozón, těžké kovy a některé karcinogeny, – pokrývá úniky a přenosy z různých typů bodových zdrojů, – poskytuje dostupná data o difúzních zdrojích (např. dopravě), – má omezená ustanovení týkající se utajování, – je dostupný pro účast veřejnosti při jeho vývoji a modifikacích. Schéma PRTR je založeno na následujících parametrech: – povinné a periodické ohlašování, – roční ohlašovací cyklus, – hlášení o znečištění vody, ovzduší a půdy (multi-media approach), – sledování polutantů (pollutant-specific approach) nebo kategorií odpadů (waste-specific approach) v přenosech (odpady a odpadní vody), – hlášení za jednotlivé provozovny. Registr podle Protokolu má obsahovat informace minimálně o 86 znečišťujících látkách (seznam tvoří přílohu k Protokolu), smluvní strany nicméně mohou vytvářet rozsáhlejší databáze. Pro každou látku jsou stanoveny hmotnostní prahy. Při vytváření registru musí být brána v úvahu možnost jeho rozšiřování v čase. Nezbytným rysem registru je veřejná přístupnost (bezplatná) a možnost veřejné kontroly. Protokolem je požadováno zajištění účasti veřejnosti i při vývoji národního registru, veřejnost může předkládat jakékoli připomínky, informace, analýzy nebo stanoviska. Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek vstoupí v platnost pro smluvní strany devadesátým dnem po datu uložení šestnácté listiny o ratifikaci, přijetí nebo přistoupení. Je ovšem otevřený k přistoupení i dalším státům a organizacím regionální hospodářské integrace. 1.1.3 Cíle registrů úniků a přenosů znečišťujících látek Zřízení národního systému PRTR sleduje především následující cíle: – požadovat od podniků pravidelné, periodické hlášení údajů o jejich emisích a přenosech, – vytvořit z hlášení vysoce strukturovanou integrovanou databázi údajů o emisích a přenosech, – poskytovat relevantní a věrohodná data všem zainteresovaným stranám, – umožnit formulovat státní environmentální politiku a strategie jejího rozvoje, – umožnit sledovat pokrok v plnění závazků v rámci životního prostředí, – působit na odpovědnější ekologické chování jednotlivých podniků, – poskytovat srovnávací informace sloužící k rychlejšímu zavádění čistších technologií, – umožnit veřejnosti podílet se na rozvoji daného systému, – poskytovat data k podpoře identifikace a hodnocení možných nebezpečí pro člověka a životní prostředí indikováním zdrojů a množství potenciálně nebezpečných úniků a přenosů ve všech složkách životního prostředí, – integrovat existující informační zdroje o životním prostředí. 1.1.4 Přínosy registrů úniků a přenosů znečišťujících látek Přínosy systémů PRTR je možné vidět v různých oblastech: – PRTR je jedním z nástrojů k vývoji účinné a efektivní politiky k ochraně životního prostředí a podpoře udržitelného rozvoje, – vlády mohou data z PRTR používat k hodnocení pokroků v environmentálních politikách a k odhadům splnění cílů v oblasti životního prostředí (zda jsou či nejsou plněny), – veřejná přístupnost dat z PRTR zajišťuje jejich značné rozšíření, – veřejná kontrola působí jako pozitivní stimul pro podniky zlepšovat své chování vůči životnímu prostředí, – PRTR znamená silnou pobídku pro ohlašovatele ke snižování úniků a přenosů, – rozšíření dat z PRTR vede k podpoře soutěžení mezi producenty znečištění v redukci úniků. 1.1.5 Využití dat z PRTR Data, která jsou v systému PRTR dostupná, mohou využít různé zainteresované strany. Účel využití se různí, nicméně je možné říci, že okruh subjektů, které mohou informace využít, je poměrně široký: – vlády – k formulaci zásadních strategií v oblasti životního prostředí,
10
– lokální komunity – stav životního prostředí v dané lokalitě, – profesní a průmyslové asociace – informace o environmentální situaci členů těchto organizací, – zaměstnanci – k zjištění situace v provozu, kde jsou zaměstnáni, – investoři – k zjištění informací o provozu, do kterého chtějí investovat, – vědecké instituce – provádění analýz, publikace, další dokumenty, – vzdělávací instituce – použití dat na nejrůznějších úrovních vzdělávacího systému, – média (odborná i masová) – využití dat k analýzám, informování veřejnosti. 1.2 Evropský registr emisí znečišťujících látek (EPER) Evropský registr emisí znečišťujících látek (European Pollutant Emission Register - EPER) byl založen v roce 2000 rozhodnutím Evropské komise (2000/479/EC). Rozhodnutí navazuje na článek 15 odstavec 3 Směrnice o integrované prevenci (96/61/EC), který požaduje, aby členské státy registrovaly, evidovaly a předávaly údaje o hlavních základních emisích a odpovědných zdrojích. Členské státy EU mají povinnost vést národní registry emisí z průmyslových zdrojů a podávat informace o emisích z těchto zařízení Evropské komisi. Získaná data jsou přístupná pro veřejnost v registru EPER na internetu. Evropská komise a Evropská agentura pro životní prostředí (European Environment Agency – EEA) zahájily provoz EPER v roce 2003, který byl zároveň prvním rokem, kdy došlo k ohlášení dat od jednotlivých států do registru. V červnu 2003 byly ohlašovány údaje za rok 2001 (případně 2000 nebo 2002). 23. února 2004 byly spuštěny internetové stránky EPER, na kterých jsou zveřejňována data z ohlášení. Druhé ohlášení – za rok 2004, proběhne v roce 2006. Cyklus ohlašování do EPER je tedy tříletý. Po kontrole a vyhodnocení zkušeností a po ratifikaci Protokolu PRTR Evropskou unií je ovšem plánován přechod na roční periodicitu podávání zpráv (pravděpodobně od roku 2007) vzhledem k tomu, aby zveřejňované informace nepostrádaly aktuálnost a byly v krátké době dostupné veřejnosti. 1.2.1 Rozsah EPER Členské státy mají podle Rozhodnutí evidovat emise znečišťujících látek do ovzduší a do vody, u nichž byly překročeny ohlašovací prahy (thresholds). V EPER se sledují emise 50 polutantů. Ačkoli se rozlišuje mezi látkami unikajícími do ovzduší a vody, je důležité zajistit konzistentnost mezi oběma médii. Řada znečišťujících látek – zejména těžké kovy a některé organické látky – se proto objevuje u ovzduší i vody (37 látek se týká ovzduší a 26 látek se týká vody). Je nutno vykázat veškeré emise každé znečišťující látky z podniku, které přesahují mezní hodnotu. Ohlašovací jednotkou pro EPER je podnik. Do EPER ovšem neohlašují všechny průmyslové podniky. EPER pokrývá ty činnosti, které jsou specifikovány v příloze Směrnice o IPPC. Příloha je identická s přílohou v rozhodnutí o EPER. Ohlašovací povinnost tak mají pouze provozovatelé IPPC zařízení. V současnosti jsou v registru informace o 9387 podnicích. Ohlašovaná data je jen v minimální míře možné označit za neveřejná. 1.2.2 Využití EPER V souvislosti se zavedením EPER je možné identifikovat tři směry jeho využití. – Zvýšit povědomí o znečišťování životního prostředí a porovnat emise podle jednotlivých podniků nebo průmyslových odvětví. Zpřístupnění údajů na internetu zvýší možnost veřejného využití údajů z EPER pro nevládní organizace a výzkumné organizace nebo zainteresované občany (veřejné využití). – Stimulovat průmyslové podniky k zlepšení environmentálního chování a inovaci průmyslových procesů. Opatření přijatá průmyslovými podniky povedou ke snížení emisí, které bude možno sledovat a prokázat v registru EPER (využití průmyslovými podniky). – Zhodnotit pokrok dosažený při plnění environmentálních cílů stanovených v národních nebo mezinárodních dohodách; EPER umožní Komisi určit základní emise a průmyslové zdroje, posoudit údaje vykazované členskými státy s ohledem na některé mezinárodní dohody a pravidelně publikovat dosažené výsledky (využití orgány státní správy). 1.2.3 Data v EPER Za účelem shromažďování emisních údajů v EPER předávají pověřené orgány státní správy údaje Komisi a kopii poskytují Evropské agentuře pro životní prostředí. K maximalizaci vzájemné porovnatelnosti a harmonizace mezi členskými státy je nezbytný pevný formát, který je stanovený v příloze A2 Rozhodnutí o EPER. Při vykazování Komisi se musí používat tento formát. Členské státy odpovídají za identifikaci všech svých podniků uskutečňujících činnosti uvedené v příloze I Směrnice o IPPC. Ohlašují také všechny
11
své základní emise definované jako celkové emise z podniku pro každou znečišťující látku překračující mezní hodnotu stanovenou v příloze A1 Rozhodnutí o EPER. U emisí do vody je třeba další specifikace určující, zda se údaj týká přímého úniku do povrchových vod nebo nepřímého úniku formou přenosu (kanalizací) do čistírny odpadních vod, jež se nalézá mimo dotyčnou lokalitu. Kromě údajů ohlašovaných pro jednotlivé podniky poskytnou členské státy také agregovaný přehled obsahující národní souhrny pro všechny ohlašované emise, jak vyžaduje článek 1 odst. 4 Rozhodnutí o EPER. Národní souhrny pro průmyslová odvětví umožní Komisi srovnávat, monitorovat a publikovat výsledky agregovaných kategorií zdrojů s činnostmi uvedenými v příloze I Směrnice o IPPC a srovnat tyto výsledky s informacemi poskytnutými na základě jiných požadavků na vykazování emisí. Zprávy obsahující agregované národní souhrny pro průmyslové sektory je možno využít i pro jiné mezinárodní protokoly a omezit zdvojování prací. Průmysl proto podává informace členským státům a vykazované údaje poskytují členské státy Komisi, která je uloží v registru EPER, jenž se tak stane evropskou databází obsahující emisní údaje pro činnosti ohlašované podle požadavků Rozhodnutí o EPER. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) se bude podílet na shromažďování údajů, kontrolách jejich konsistence a na distribuci dat a obdrží kopii údajů zasílaných členskými státy Komisi v elektronickém formátu podle přílohy A2 Rozhodnutí o EPER. V jistých případech může EEA provést i omezenou validaci s využitím analýzy trendů, kontroly konsistence dat či porovnáním emisních údajů pro podobné průmyslové činnosti nebo odvětví. Komplexnější ověření údajů však nebude úkolem EEA, nýbrž jednotlivých členských států. Zajišťování kvality je povinností členských států a ohlašovatelů z řad průmyslových podniků; kontrola kvality je úkolem pověřeného orgánu státní správy. Komise a Evropská agentura pro životní prostředí provádějí pouze omezenou kontrolu některých aspektů kvality s ohledem na úplnost a konzistentnost ohlašovaných údajů. 1.2.4 Budoucí vývoj EPER Evropská komise předpokládá neustálý vývoj Evropského registru. Budoucí rozvoj EPER bude vycházet z kontroly v letech 2004 a 2006 po skončení prvního, resp. druhého cyklu vykazování členskými státy. Zásadní význam pro EPER mělo přistoupení Evropského společenství k Protokolu o PRTR. Požadavky tohoto Protokolu budou implementovány do nově přijímaného Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek, a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (Nařízení o E-PRTR). Nařízení již bylo schváleno Evropským parlamentem a čeká ho již jen schválení Evropskou radou. Tímto Nařízením se budou řídit všechny členské státy Evropské unie, přičemž poprvé se podle něj budou ohlašovat data za rok 2007. Zavedením Nařízení o E-PRTR se upraví rozsah ohlašovacích povinností do IRZ. Místo současných 72 látek, dle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., se bude sledovat 93 látek. Dále se upraví některé stávající ohlašovací prahy, forma ohlašování přenosů, ohlašovací cyklus a zavedeno bude sledování difúzních zdrojů znečišťování.
12
2 Integrovaný registr znečišťování Zákon o integrované prevenci vytváří nový zvláštní nástroj, jehož základním smyslem je zajištění existence veřejně přístupného informačního systému, v němž bude možné získat data týkající se případného negativního vlivu zařízení na životní prostředí. Tímto nástrojem je integrovaný registr znečišťování (IRZ), který zákon definuje jako „databázi údajů o vybraných látkách, jejich přenosech a emisích“ (viz § 2 písm. i) zákona o integrované prevenci). Význam tohoto registru je zřejmý a plně odpovídá principu práva na informace o životním prostředí, potažmo právu na účast veřejnosti ve věcech týkajících se životního prostředí. Ochranu životního prostředí je nutno brát jako veřejný zájem (samotné životní prostředí je označováno za veřejný statek) a v tomto ohledu je nezbytné zajistit, aby každý měl přístup k informacím, které vypovídají o tom, k jakému ohrožování a poškozování životního prostředí dochází nebo může docházet, jaký vliv na životní prostředí má nebo může mít příslušná realizovaná činnost. Data v IRZ budou zcela jasně spojena s konkrétním podnikem a vypouštěnou látkou, což naznačuje další široké možnosti využití nového registru. V návaznosti na princip práva na informace je integrovaný registr znečišťování také jednou z cest, kterou je možné prakticky zajistit působení základních principů integrované prevence vůbec. Jedná se zejména o trvale udržitelný rozvoj, vysokou úroveň ochrany životního prostředí, princip prevence, integrace aj. Integrovaný registr znečišťování naplňuje požadavky Evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER) podle Rozhodnutí 479/2000 ES, které musí členské státy EU plnit. Zároveň je v souladu s požadavky Protokolu o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek (Protokol o PRTR). Česká republika se tak řadí mezi environmentálně vyspělé země, které vytvářejí nástroje k efektivní ochraně životního prostředí. Pro sféru povinných osob má fungování integrovaného registru znečišťování rovněž značné přínosy. Vede zejména k hledání úspor ve výrobách, případně k nahrazování některých látek méně škodlivými. Vzhledem k zavádění úspornějších technologií může vést i ke zvyšování konkurenceschopnosti. V neposlední řadě je díky ustanovením zákona o integrované prevenci možné dosáhnout snížení administrativní zátěže ohlašovatelů a zefektivnění toku ohlašovaných dat mezi ohlašovatelem a subjekty státní správy. Přínosem pro uživatele registrované látky bude zejména skutečnost, že ohlašovací systém jim usnadní plnění ohlašovacích povinností.
➢ Integrovaný registr znečišťování životního prostředí (IRZ) je databáze údajů o vybraných látkách, jejich přenosech a emisích.
2.1 Cíle zavedení integrovaného registru znečišťování Zavedením integrovaného registru znečišťování v České republice bude vytvořený stav, kdy: – stát má v každém okamžiku k dispozici relevantní a věrohodné informace o znečišťování životního prostředí, přičemž tyto informace jsou k dispozici jak ve formě pro rozhodování (například pro umístění do zprávy o životním prostředí), tak pro vzdělávání, – odborná i široká veřejnost má k dispozici snadno dostupné věrohodné informace o znečišťování životního prostředí – ohlašovací povinnosti mohou povinné subjekty plnit efektivně, jednoduše a transparentně, – povinné subjekty nemusejí zkoumat, jak a komu mají zaslat své hlášení, protože ohlašovací povinnost ve všech složkách znečišťování životního prostředí splní na jediném místě, – cíle MŽP v oblasti integrované prevence jsou dosahovány rychleji a s vynaložením menšího úsilí, – data z IRZ slouží ke splnění povinnosti České republiky jako členského státu Evropské unie ohlašovat údaje o znečištění do EPER a následně do E-PRTR. 2.2 Právní předpisy k IRZ Integrovaný registr znečišťování zakládá zákon č. 76/2002 Sb. (Hlava III zákona), o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Legislativním aktem, který problematiku integrovaného registru znečišťování upravuje, je nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování.
➢ Legislativu k integrovanému registru znečišťování tvoří zákon č. 76/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 368/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 572/2004 Sb.
13
2.2.1 Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci Zákon o integrované prevenci: – definuje základní pojmy (integrovaný registr znečišťování životního prostředí, uživatel registrované látky), – zřizuje IRZ, – vymezuje ohlašovací povinnosti, – ukládá povinnost vést evidenci údajů nezbytných pro splnění ohlašovací povinnosti, – upřesňuje způsob zveřejňování z IRZ.
§
Zákon o integrované prevenci – Hlava III – Integrovaný registr znečišťování § 21 Zřízení integrovaného registru znečišťování Ministerstvo životního prostředí zřizuje a spravuje integrovaný registr znečišťování jako veřejně přístupný informační systém veřejné správy.11) § 22 Ohlašovací povinnost (1) Uživatel registrované látky je pro účely shromažďování údajů do integrovaného registru znečišťování povinen zjistit, vyhodnotit a Ministerstvu životního prostředí ohlásit emise a přenosy látek uvedených v prováděcím právním předpise, pokud je jejich vyráběné nebo použité množství nebo množství v emisích anebo přenosech vyšší nebo shodné s množstvím stanoveným v tomto prováděcím právním předpise (dále jen „ohlašovaná látka“). (2) Uživatel registrované látky je povinen ohlásit Ministerstvu životního prostředí údaje podle odstavce 1 a provozovatel zařízení dále údaje o výsledcích monitorování uloženého integrovaným povolením do 15. února běžného roku za předchozí kalendářní rok v listinné a v elektronické podobě. Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek a způsob a formu ohlašování stanoví prováděcí právní předpis. První ohlašovací povinnost provozovatel zařízení a ostatní uživatelé registrované látky splní k 15. únoru 2005. (3) Při ohlašování údajů podle odstavce 1 má uživatel registrované látky právo označit údaj obsahující identifikaci ohlašované látky za předmět obchodního tajemství, přičemž ustanovení zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena.15) Tento údaj může Ministerstvo životního prostředí dále poskytnout na vyžádání pouze správním úřadům. Za předmět obchodního tajemství nelze označit identifikaci a množství ohlašované látky v emisích do ovzduší, vody a půdy. Údaj označený za obchodní tajemství Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje pod označením skupin znečišťujících látek, do nichž ohlašovaná látka patří, uvedených v seznamu znečišťujících látek stanoveném v prováděcím právním předpisu. (4) Ministerstvo životního prostředí může na žádost uživatele registrované látky prodloužit lhůtu podle odstavce 2, nejdéle však o 60 dnů. § 23 Pokud uživatel registrované látky splní ohlašovací povinnost podle § 22 tohoto zákona, není povinen hlásit stejné údaje zahrnuté do ohlašovací povinnosti dalším správním úřadům podle zvláštních právních předpisů.16) § 24 (1) Každý, kdo na základě zvláštních právních předpisů16) vede evidenci v oblasti životního prostředí, je povinen spolupracovat s Ministerstvem životního prostředí při propojení této evidence s integrovaným registrem znečišťování podle tohoto zákona. (2) Vláda může nařízením stanovit způsob vedení integrovaného registru znečišťování a dalších evidencí tak, aby zajišťoval jednotu informačního systému v oblasti životního prostředí. § 25 Vedení evidence (1) Uživatel registrované látky vede evidenci podkladů nezbytných pro splnění ohlašovací povinnosti podle § 22. Formu a způsob vedení evidence stanoví prováděcí právní předpis. Do této evidence se u zaří-
§ 2 písm. r) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. Například zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. Například zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., zákon č. 309/1991 Sb.
11) 15)
16)
14
§
zení zahrnují též údaje o plnění podmínek vyplývajících z integrovaného povolení. Pro tuto evidenci mohou být využity shodné údaje evidované podle zvláštních právních předpisů.16) (2) Uživatel registrované látky je povinen uchovávat veškeré údaje ohlašované do integrovaného registru znečišťování a dokumentaci, na jejímž základě byly tyto údaje zpracovány, po dobu 5 let. Po uplynutí této lhůty se postupuje podle zvláštních právních předpisů.17) § 26 Zveřejňování údajů z integrovaného registru znečišťování (1) Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje údaje ohlašované do integrovaného registru znečišťování do 30. září běžného roku za předchozí kalendářní rok na portálu veřejné správy. Ministerstvo životního prostředí každoročně publikuje v listinné podobě nebo v elektronické podobě informace vybrané a zpracované na základě údajů ohlašovaných do integrovaného registru znečišťování. (2) Ministerstvo životního prostředí zpřístupňuje a předává údaje z integrovaného registru znečišťování ostatním správním úřadům. (3) Ministerstvo životního prostředí zabezpečuje předávání údajů z integrovaného registru znečišťování v souladu s mezinárodními závazky.18) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů. Například rozhodnutí Evropské komise 479/2000/ES o implementaci Evropského emisního registru znečištění podle článku 15 Směrnice Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění.
17)
18)
2.2.2 Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování (celé znění je přílohou manuálu) stanovuje: – seznam ohlašovaných látek a jejich hmotnostní prahy, – způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek, – způsob a formu ohlašování do registru, – opatření k zajištění jednoty informačního systému v oblasti životního prostředí. 2.3 Uživatel registrované látky Pojem uživatel registrované látky je definován v zákoně o integrované prevenci (§ 2 písm. l). Cílem definice je získání souboru dat o největších znečišťovatelích. Definice není omezena pouze na provozovatele zařízení podle zákona o integrované prevenci.
§
Zákon o integrované prevenci § 2 Základní pojmy l) uživatelem registrované látky provozovatel zařízení, jakož i jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje technickou nebo technologickou jednotku, v níž je zpracovávána nebo produkována látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování.
➢ Pojem uživatel registrované látky je širším pojmem než provozovatel zařízení ve smyslu zákona o integrované prevenci. Uživatel registrované látky nemusí být provozovatelem zařízení podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci. Stejně tak provozovatel zařízení nemusí být uživatelem registrované látky.
2.4 Látky ohlašované do integrovaného registru znečišťování Přílohy č. 1 a 2 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. tvoří seznamy látek, jejichž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat (tzv. ohlašované látky). Kromě seznamu ohlašovaných látek jsou pro každou látku stanoveny ohlašovací prahy. Od roku 2004 do roku 2006 je ohlašováno 72 látek dle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Pro ohlašování v roce 2007 budou povinnosti týkající se ohlašování do IRZ upraveny dle požadavků Nařízení o E-PRTR (viz kapitola 1.2.4 Budoucí vývoj EPER). Jednou z hlavních změn bude rozšíření seznamu ohlašovaných látek na celkový počet 93 látek.
15
§
Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování § 1 Seznam ohlašovaných látek a ohlašovací prahy (1) V přílohách č. 1 a 2 k tomuto nařízení se stanoví seznam látek, jejichž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat (dále jen „ohlašovaná látka“), pokud jejich množství v emisích anebo přenosech ze souboru souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu (dále jen „provozovna“) je za jeden kalendářní rok shodné nebo vyšší s množstvím stanoveným v tomto nařízení (dále jen „ohlašovací práh“). Řada znečišťujících látek je sledována ve všech oblastech (ovzduší, voda, půda, přenosy), neboť je nutné mít přehled o všech směrech vstupu těchto látek do životního prostředí. Zároveň je posílen integrační prvek registru. Ohlašují se rovněž havarijní emise (jednorázové nevýrobní emise), pokud dojde k překročení stanoveného prahu.
➢ Příloha č. 1 k nařízení vlády o IRZ platí pro ohlašování za rok 2005. ➢ Látky se sledují v emisích do ovzduší, vody, půdy a v přenosech (odpady a odpadní vody, které jsou vypouštěny do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu). ➢ Uživatel registrované látky zvlášť zjišťuje a vyhodnocuje emise a přenosy ohlašovaných látek při haváriích.
2.4.1 Ohlašovací prahy Ohlašovacím prahem se rozumí množství znečišťující látky v emisích nebo přenosech z provozovny za jeden kalendářní rok stanovené v příloze č. 1 a 2 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Definice ohlašovacích prahů pro emise a pro přenosy jsou stanoveny v § 1 nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování.
§
Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování § 1 Seznam ohlašovaných látek a ohlašovací prahy (2) Ohlašovací práh pro emise do ovzduší je ohlašovací práh látky vypouštěné do ovzduší, která je současně znečišťující látkou.1) (3) Ohlašovací práh pro emise do vody je ohlašovací práh látky vypouštěné do povrchových nebo podzemních vod, která je současně závadnou látkou,2) nebo je obsažena v odpadních vodách3) vypouštěných do kanalizace, která není zakončena čistírnou odpadních vod. (4) Ohlašovací práh pro emise do půdy je ohlašovací práh látky vypouštěné do půdy nebo na půdu, která je současně škodlivou látkou.4) (5) Ohlašovací práh látky obsažené v odpadech5) nebo v odpadních vodách vypouštěných do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu je ohlašovacím prahem látky mimo provozovnu. § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší). § 39 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). 3) § 38 zákona č. 254/2001 Sb. 4) § 3 odst. 1 a 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. 5) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 275/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. 1) 2)
Účelem aplikace těchto mezních hodnot je snaha zabránit tomu, aby byly průmyslové podniky nuceny ohlašovat nevýznamné emise. Pouze v případě dosažení nebo překročení těchto stanovených prahů je uživatel registrované látky povinen ohlašovat registrované látky v rozsahu uvedeném v příloze k nařízení vlády č. 368/2003 Sb.
16
➢ Pokud došlo k dosažení nebo překročení hmotnostního prahu u jedné látky, uživatel registrované látky oznámí hodnotu emise (případně přenosu) do IRZ pouze u této látky. ➢ Pokud došlo k dosažení nebo překročení stanoveného hmotnostního prahu u více ohlašovaných látek, do IRZ se ohlašují pouze látky u nichž došlo k dosažení nebo překročení stanoveného prahu. ➢ Uživatel registrované látky může látky, u kterých nedošlo k dosažení nebo překročení stanoveného prahu, ohlásit dobrovolně. 2.5 Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek Uživatel registrované látky je nejprve povinen zjistit, zda je v provozovně v emisích nebo přenosech produkována ohlašovaná látka. Pokud ano, musí zjistit, zda je její množství v emisích nebo v přenosech shodné nebo vyšší s ohlašovacím prahem uvedeným v příloze k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Je-li množství ohlašované látky v emisích anebo v přenosech vyšší nebo shodné s ohlašovacím prahem, uživatel registrované látky zjišťuje a vyhodnocuje všechny emise a přenosy ohlašovaných látek, jejichž množství je stejné jako ohlašovací práh nebo jej překračuje. Zvlášť se zjišťují a vyhodnocují emise a přenosy ohlašovaných látek při haváriích.
§
Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování § 2 Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek (4) Uživatel registrované látky zjišťuje a vyhodnocuje množství ohlašované látky a) způsobem a podle metody stanovené v integrovaném povolení, b) nejedná-li se o zařízení podle § 2 písm. a) zákona, nebo neobsahuje-li integrované povolení konkrétní způsob a metodu zjišťování a vyhodnocování, způsobem podle příslušných právních předpisů7) a c) nejde-li o případy podle písmene a) nebo b), způsobem daným v příloze č. 3 k tomuto nařízení – měřením, výpočtem, expertním odhadem. 7)
Například zákon č. 86/2002 Sb., ve znění zákona č. 521/2002 Sb., zákon č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 76/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb.
2.5.1 Měření Měřením (M – measurement) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů přímým monitorováním emisního procesu. Monitorování je možno provádět následujícími způsoby: a) kontinuálně, b) jednorázově. Musí být zaznamenána doba trvání emise. Bodová měření jakéhokoli parametru emisí musí být dostatečně reprezentativní pro roční objem emisí této látky. Případně je třeba ke zjištění celkových ročních emisí látky doplnit měření použitím jiných metod zjišťování emisí (například výpočtu a expertního odhadu). 2.5.2 Výpočet Výpočtem (C – calculation) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů pomocí výpočtu na základě konkrétních údajů. Výpočet je nutno provádět na základě hmotnostní bilance nebo s využitím emisních faktorů platných pro zařízení. Musí být započítán jakýkoli vznik nebo zánik látky v rámci hmotnostní bilance. Při provádění výpočtu hmotnostní bilance je třeba definovat období, pro které je výpočet prováděn tak, aby byly zohledněny doby přerušení procesů a jejich změny. Výpočet hmotnostní bilance je možno provádět pro jeden rok nebo pro definované období, přičemž výsledky pro období jsou přepočteny k získání údajů o ročních emisích a přenosech. Pro konkrétní látky v jednotlivých procesech je možno použít jednoduchý výpočet hmotnostní bilance. V rámci hmotnostní bilance se zjišťují roční emise a přenosy, a to v maximálně možné míře na základě celkových ročních dat. Pokud jsou, pro účely výpočtu hmotnostní bilance shromažďovány údaje za období méně než jednoho roku, musí uživatel registrované látky zajistit, aby interpolované roční hodnoty odpovídaly provozu zařízení, technické nebo technologické jednotky v rámci tohoto období. V maximální míře je nutno použít emisní faktory zjištěné při monitorování stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek, technologií nebo úniků. 2.5.3 Expertní odhad Expertním odhadem (E – estimation) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů na základě obecnějších údajů získaných ze stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek nebo technologií. Metoda zjišťování využívá emisní faktory nebo referenční emisní faktory.
17
Emisními faktory se rozumí průměrné hodnoty, které popisují množství vypuštěné chemické látky jako funkci konkrétního procesu nebo metody použití určitého vybavení. Mohou být vyjádřeny jako poměr chemické látky na vstupu k množství chemické látky procházející procesem. Při výpočtech musí být použity odpovídající údaje; kvalita různých údajů o emisních faktorech je variabilní. V některých případech se emisní faktory vypočítávají na základě měření prováděných za zkušebních podmínek pro řadu různých zařízení, zatímco jiné emisní faktory se určují na základě podrobných výsledků monitorování. Některé vycházejí pouze z průměrných úniků z podobných typů procesů; některé emisní faktory se týkají konkrétních objektů nebo procesů, zatímco jiné mohou představovat celostátní průměry. Kvalita emisních faktorů se liší v závislosti na použitelnosti a spolehlivosti výpočtů a původních měření. Po určení vhodných emisních faktorů pro daný proces je nutno tyto faktory přizpůsobit pro tento proces. ➢ Písmenné kódy pro měření (M), výpočty (C) a expertní odhad (E) jsou povinnou součástí ohlašovacího formuláře pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování. 2.6 Ohlašování do integrovaného registru znečišťování 2.6.1 Ohlašovací povinnost Uživatel registrované látky je pro účely shromažďování údajů do integrovaného registru znečišťování povinen zjistit, vyhodnotit a Ministerstvu životního prostředí ohlásit emise a přenosy látek uvedených v nařízení vlády č. 368/2003 Sb., pokud je jejich množství v emisích anebo přenosech vyšší nebo shodné s množstvím stanoveným v nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. ➢ Ohlašovací povinnost do IRZ vzniká v případě, že emise nebo přenosy ohlašovaných látek jsou shodné nebo vyšší než stanovené hmotnostní prahy v nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. ➢ Pokud vznikla uživateli registrované látky ohlašovací povinnost do IRZ, vztahují se na něj další návazné procesy, které se vztahují k ohlašování ostatních údajů z evidencí v oblasti životního prostředí (blíže kapitola 3 manuálu). 2.6.2 Ohlašovací jednotka Ohlašovací (vykazovací) jednotkou je pro účely integrovaného registru znečišťování provozovna. Provozovna je definována jako soubor technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu (§ 1 odst. 1 NV č. 368/2003 Sb.). ➢ Pokud uživatel registrované látky vlastní více provozoven a v každé z těchto provozoven je překračován zadaný hmotnostní práh pro některé z ohlašovaných látek, ohlašuje za každou provozovnu informace do integrovaného registru znečišťování zvlášť. 2.6.3 Forma a způsob ohlašování Údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování jsou stanoveny v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Uživatel registrované látky ohlašuje požadované údaje v elektronické podobě Ministerstvu životního prostředí. Z ohlášení v elektronické podobě se vytvoří vytištěním listinná podoba ohlášení, kterou je uživatel povinen zaslat MŽP.
§
Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování § 3 Způsob a forma ohlašování údajů do integrovaného registru znečišťování (2) Uživatel registrované látky ohlašuje požadované údaje v elektronické podobě Ministerstvu životního prostředí pomocí automatizovaného ohlašovacího procesu veřejně přístupného dálkovým přístupem na elektronické adrese, kterou zveřejní Ministerstvo životního prostředí ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. (3) Z ohlášení v elektronické podobě se vytvoří vytištěním listinná podoba ohlášení, kterou je uživatel povinen zaslat Ministerstvu životního prostředí. Listinná podoba ohlášení musí být opatřena podpisem fyzické osoby, která je uživatelem registrované látky, nebo podpisem osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, je-li uživatelem registrované látky právnická osoba. Ohlášení v listinné podobě musí být svázáno do jediného svazku.
18
2.6.4 Harmonogram ohlašování Údaje za rok (T-1) musí uživatel registrované látky v listinné i elektronické podobě ohlásit MŽP vždy k 15. únoru běžného roku (T). První povinnost oznámit údaje do IRZ za rok 2004 měli uživatelé registrované látky k 15. únoru 2005. Údaje za rok 2005 budou ohlašovány k 15. únoru 2006. Ministerstvo životního prostředí může na žádost uživatele registrované látky prodloužit lhůtu, nejdéle však o 60 dnů.
§
Zákon o integrované prevenci § 22 Ohlašovací povinnost (2) Uživatel registrované látky je povinen ohlásit Ministerstvu životního prostředí údaje podle odstavce 1 a provozovatel zařízení dále údaje o výsledcích monitorování uloženého integrovaným povolením do 15. února běžného roku za předchozí kalendářní rok v listinné a v elektronické podobě. První ohlašovací povinnost provozovatel zařízení a ostatní uživatelé registrované látky splní k 15. únoru 2005. ➢ Termín 15. 2. je závazný pro ohlašování do IRZ. Termíny uplatňované podle zvláštních právních předpisů v oblasti životního prostředí zůstávají nedotčeny a musí být uživatelem registrované látky plněny včetně ostatních povinností (blíže kapitola 3 manuálu).
2.7 Utajování informací Integrovaný registr znečišťování je zřizován jako veřejně přístupný informační systém, proto bude možné označit za předmět obchodního tajemství jen vybrané údaje. Tím je zaručeno právo veřejnosti získat co nejvíce informací o emisích a přenosech z jednotlivých provozoven, které budou registrovány v IRZ.
§
Zákon o integrované prevenci § 22 (3) Při ohlašování údajů do integrovaného registru znečišťování má uživatel registrované látky právo označit údaj obsahující identifikaci ohlašované látky za předmět obchodního tajemství, přičemž ustanovení zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena.15) Tento údaj může Ministerstvo životního prostředí dále poskytnout na vyžádání pouze správním úřadům. Za předmět obchodního tajemství nelze označit identifikaci a množství ohlašované látky v emisích do ovzduší, vody a půdy. Údaj označený za obchodní tajemství Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje pod označením skupin znečišťujících látek, do nichž ohlašovaná látka patří, uvedených v seznamu znečišťujících látek stanoveném v nařízení vlády č. 368/2003 Sb.
15)
Například zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb.
2.8 Údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování Přílohu č. 4 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. (nařízení vlády včetně příloh je součástí manuálu) tvoří seznam povinných ohlašovaných položek, které budou součástí ohlašovacího formuláře do IRZ. Ministerstvo životního prostředí vydá přesné náležitosti formuláře pro ohlašování požadovaných údajů. V této části textu jsou vysvětleny některé povinné položky. 2.8.1 Odvětvová klasifikace ekonomických činností Jednou ze základních ekonomických klasifikací je Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ). Je vypracována pro kategorizaci údajů, které souvisí s organizační jednotkou - ekonomickým subjektem. Poskytuje základnu pro přípravu statistických údajů o různých vstupech, výstupech, tvorbě kapitálu a finančních transakcích ekonomických subjektů. Předmětem odvětvové klasifikace ekonomických činností jsou všechny pracovní činnosti vykonávané ekonomickými subjekty a jsou určované jejich vývojem. Obecně je činnost dána kombinací práce, výrobní techniky, informační sítě, materiálů, výrobků a vede k vytvoření specifických výrobků nebo výkonů (služeb). Každá položka zahrnuje seskupení stejnorodých činností na příslušném stupni třídění. Skladebnými prvky jednotlivých seskupení jsou zpravidla jednotky organizační struktury, jejichž činnost svými výsledky obsáhne jednu nebo více skupin nebo tříd výrobků, průmyslových prací či služeb (výkonů). Jednotlivá odvětvová seskupení ekonomických činností lze poměrně spolehlivě definovat co do jejich náplně charakteristickými výsledky těchto činností, tzn. těmi třídami výrobků, prací a výkonů, v nichž jsou výsledky pracovních činností z jednotlivých seskupení klasifikovány. Je však vždy nezbytné vzít v úvahu popis čin-
19
nosti, neboť v některých případech se jedná spíše o použitý výrobní proces nebo suroviny než o výsledný produkt. Jako praktický nástroj pro vymezení charakteristických výrobků individuálních činností může být v každodenní statistické práci nápomocna Standardní klasifikace produkce (SKP), která je založena na klasifikaci výrobků Evropských společenství (Classification of Products by Activity - CPA). OKEČ je zpracována podle pravidel závazných pro vytvoření odvětvových klasifikací členských států EU tzn., že třídění je prakticky převzato do úrovně 4 míst z klasifikace NACE rev. 1. 1, pouze na 5. místě byly vytvořeny upřesňující položky vyjadřující některá národní specifika. Klasifikace respektuje ve světě obvyklé chápání užitečnosti různých činností a tím i vymezení produktivní sféry tak, jak je vyžadovalo především zavádění národního účetnictví do ekonomické a statistické praxe České republiky. ➢ OKEČ - podrobnosti jsou dostupné na stránkách Českého statistického úřadu http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/odvetvova_klasifikace_ekonomickych_cinnosti_(okec). ➢ OKEČ je udáván u každé jednotlivé provozovny, kde odpovídá hlavní činnosti. 2.8.2 Kódy NOSE-P Kódy NOSE-P (Nomenclature of Sources of Emission - Process List) jsou relevantní pouze pro provozovatele zařízení spadajícího do činností podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci. Jedná se o standardně používanou nomenklaturu zdrojů emisí. Kódy NOSE-P pro jednotlivá zařízení podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci tvoří přílohu č. 5 k nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. ➢ Kódy NOSE-P jsou uvedeny v příloze č. 5 k nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. ➢ Kódy NOSE-P povinně vyplňují pouze provozovatelé zařízení podle zákona o integrované prevenci. 2.8.3 Zeměpisné souřadnice Závazným geodetickým referenčním systémem (viz NV č. 116/1995 Sb., kterým se stanoví geodetické referenční systémy, státní mapová díla závazná na celém území státu a zásady jejich používání) je světový geodetický systém, označovaný jako WGS84 (World Geodetic System 84). Uživatel registrované látky uvede zeměpisné souřadnice středu provozovny s přesností na stovky metrů. S ohledem na rozšíření jiného geodetického systému v ČR (S-JTSK) bude moci uživatel registrované látky zadávat souřadnice i v tomto systému. Elektronická aplikace (IntForm) následně převede souřadnice do tvaru odpovídajícího WGS84. Souřadnice se dají odečíst například pomocí přístrojů GPS – Global Positioning System. 2.8.4 Číslo CAS Identifikační číslo, které vychází z databáze Chemical Abstract Service (CAS). Číslo mají přidělené chemické sloučeniny, případně jejich směsi. V přílohách č. 1 a 2 k nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování jsou čísla CAS uvedena. Uživatel registrované látky je nemusí nikde vyhledávat. 2.9 Vedení evidence k integrovanému registru znečišťování Pro získávání údajů nezbytných pro ohlášení do integrovaného registru znečišťování je třeba, aby uživatel registrované látky vedl provozní evidenci. Skutečnost definuje § 25 zákona o integrované prevenci. V ustanovení zákona je rovněž dána možnost využít pro tuto evidenci shodné údaje evidované podle zvláštních právních předpisů. Provozní evidence u zařízení podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci musí obsahovat i údaje o plnění podmínek vyplývajících z integrovaného povolení. Údaje v provozní evidenci a dokumentaci, na jejímž základě byly údaje zpracovány, musí uživatel registrované látky uchovávat po dobu 5 let. Po uplynutí této lhůty se postupuje podle zákona č. 97/ 1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů.
§
Zákon o integrované prevenci § 25 Vedení evidence (1) Uživatel registrované látky vede evidenci podkladů nezbytných pro splnění ohlašovací povinnosti podle § 22. Formu a způsob vedení evidence stanoví prováděcí právní předpis. Do této evidence se u zařízení zahrnují též údaje o plnění podmínek vyplývajících z integrovaného povolení. Pro tuto evidenci mohou být využity shodné údaje evidované podle zvláštních právních předpisů.16) (2) Uživatel registrované látky je povinen uchovávat veškeré údaje ohlašované do integrovaného regist-
20
ru znečišťování a dokumentaci, na jejímž základě byly tyto údaje zpracovány, po dobu 5 let. Po uplynutí této lhůty se postupuje podle zvláštních právních předpisů.17) Například zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., zákon č. 309/1991 Sb. Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů.
16)
17)
2.9.1 Vyhláška o vedení provozní evidence Ustanovení § 47 odst. 3 zákona o integrované prevenci zmocňuje Ministerstvo životního prostředí k vydání vyhlášky, kterou se stanoví náležitosti vedení evidence údajů potřebných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování, konkrétně k provedení § 25 odst. 1 zákona o integrované prevenci. Vyhláška Ministerstva životního prostředí stanoví: způsob a formu vedení provozní evidence, způsob a formu vedení dokumentace o plnění podmínek integrovaného povolení, podobu evidenčního listu pro ohlašované látky. Vyhláška vyšla pod číslem 572/2004 Sb. 2.10 Kompetence v rámci integrovaného registru znečišťování Kompetence jednotlivých subjektů v rámci IRZ jsou specifikovány v zákoně o integrované prevenci. 2.10.1 Ministerstvo životního prostředí Ministerstvo životního prostředí: – zřizuje a spravuje integrovaný registr znečišťování, – rozhoduje o prodlužování lhůt pro ohlášení do IRZ, – má oprávnění vyžadovat spolupráci od ostatních subjektů v rámci propojování evidencí a IRZ, – zveřejňuje a publikuje údaje ohlašované do IRZ, – zpřístupňuje a předává informace z IRZ ostatním správním úřadům, – zabezpečuje předávání údajů z IRZ v souladu s mezinárodními závazky. 2.10.2 CENIA, česká informační agentura životního prostředí CENIA: – provozuje integrovaný registr znečišťování, – provozuje centrální ohlašovnu, – provozuje internetové stránky IRZ.
§
Zákon o integrované prevenci § 21 Zřízení integrovaného registru znečišťování Ministerstvo životního prostředí zřizuje a spravuje integrovaný registr znečišťování jako veřejně přístupný informační systém veřejné správy.11) § 22 Ohlašovací povinnost (4) Ministerstvo životního prostředí může na žádost uživatele registrované látky prodloužit lhůtu podle odstavce 2, nejdéle však o 60 dnů. § 24 (1) Každý, kdo na základě zvláštních právních předpisů16) vede evidenci v oblasti životního prostředí, je povinen spolupracovat s Ministerstvem životního prostředí při propojování této evidence s integrovaným registrem znečišťování podle tohoto zákona. § 26 Zveřejňování údajů z integrovaného registru znečišťování (1) Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje údaje ohlašované do integrovaného registru znečišťování do 30. září běžného roku za předchozí kalendářní rok na portálu veřejné správy.11) Ministerstvo životního prostředí každoročně publikuje v listinné podobě informace vybrané a zpracované na základě údajů ohlašovaných do integrovaného registru znečišťování. § 2 písm. r) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. Například zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., zákon č. 309/1991 Sb.
11)
16)
21
(2) Ministerstvo životního prostředí zpřístupňuje a předává údaje z integrovaného registru znečišťování ostatním správním úřadům. (3) Ministerstvo životního prostředí zabezpečuje předávání údajů z integrovaného registru znečišťování v souladu s mezinárodními závazky.18) § 29 Ministerstvo životního prostředí i) Ministerstvo životního prostředí zřizuje a spravuje integrovaný registr znečišťování. 18) Například rozhodnutí Evropské komise 479/2000/ES o implementaci Evropského emisního registru znečištění podle článku 15 Směrnice Rady 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění.
2.10.3 Česká inspekce životního prostředí Česká inspekce životního prostředí: – provádí kontrolní činnost, – ukládá pokuty (viz oddíl sankce), – rozhoduje o zastavení řízení o uložení pokuty.
§
Zákon o integrované prevenci § 34 Česká inspekce životního prostředí a) kontroluje plnění povinností stanovených tímto zákonem nebo integrovaným povolením s výjimkou kontroly podle § 18. c) ukládá pokuty podle § 37 odst. 1 až 5. d) rozhoduje o přerušení nebo zastavení řízení o uložení pokuty. 2.11 Sankce Neohlášení údajů, nedoplnění údajů ve stanovené lhůtě případně uvedení nepravdivých informací do IRZ podléhá sankcím, které jsou specifikovány v zákoně o integrované prevenci (Hlava VI).
§
Zákon o integrované prevenci – Hlava IV - Pokuty § 37 (1) Pokutu do výše 500 000 Kč inspekce uloží uživateli registrované látky, jestliže: a) nesplní ohlašovací povinnost podle § 22, b) nedoplní ve stanovené lhůtě chybějící údaje do integrovaného registru znečišťování, nebo c) uvede při plnění ohlašovací povinnosti podle § 22 nepravdivé údaje. § 38 (1) Při rozhodování o výši pokuty inspekce, kraj nebo krajský hygienik přihlíží zejména k závažnosti porušení povinnosti, době trvání protiprávního stavu, ke vzniklým nebo hrozícím škodlivým následkům v oblasti životního prostředí nebo v oblasti zdraví člověka a k výši pokut ukládaných podle jiných právních předpisů6) za porušení obdobných povinností. (2) Dojde-li v době do uplynutí 2 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty k opětovnému porušení stejných povinností, za které již byla uložena pokuta, inspekce, kraj nebo krajský hygienik uloží pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby. (3) Řízení o uložení pokuty lze zahájit pouze do 1 roku ode dne, kdy se inspekce, kraj nebo krajský hygienik dověděli o tom, že provozovatel zařízení nebo uživatel registrované látky porušil stanovenou povinnost, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. (4) Je-li porušena povinnost vyplývající z tohoto zákona nebo z integrovaného povolení a současně ze zvláštního právního předpisu6), uloží se pokuta pouze podle tohoto zákona. (5) Za porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo integrovaným povolením nelze uložit pokutu podle zvláštních právních předpisů6).
6) Například zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2001 Sb., zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 164/2001 Sb., zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.
22
§ 39 (1) Inspekce, kraj nebo krajský hygienik na podkladě žádosti provozovatele zařízení rozhodne o zastavení řízení o uložení pokuty podle tohoto zákona, jsou-li splněny tyto podmínky: a) provozovatel zařízení zajistil odstranění následků porušení povinnosti, b) provozovatel zařízení přijal opatření zamezující dalšímu trvání nebo obnově protiprávního stavu, a c) uložení pokuty by vzhledem k opatřením učiněným provozovatelem zařízení vedlo k nepřiměřené tvrdosti.
23
3 Centralizace ohlašovacích povinností Zavedení integrovaného registru znečišťování se dotýká i způsobu ohlašování dalších údajů z oblasti životního prostředí. Podle § 4 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů: „Uživatel registrované látky ohlašuje prostřednictvím automatizovaného ohlašovacího procesu veřejně přístupného dálkovým přístupem na elektronické adrese podle § 3 odst. 2 i další údaje z evidence v oblasti životního prostředí, které je jinak povinen ohlašovat podle zvláštních právních předpisů.“ Tento postup se vztahuje na vybrané formuláře (celkem 20 formulářů dle složkových právních předpisů a 1 formulář pro IRZ), jejichž seznam je k dispozici v tabulce 1 (viz dále). Uživatelé registrované látky tak budou ohlašovat údaje požadované podle nařízení vlády č. 368/2003 Sb. a tzv. složkové legislativy na jedno místo – do centrální ohlašovny, které zřizuje MŽP a provozuje CENIA. Z něj budou data distribuována subjektům pověřeným kontrolou hlášení.
§
Zákon o integrované prevenci § 23 Pokud uživatel registrované látky splní ohlašovací povinnost podle § 22 tohoto zákona, není povinen hlásit stejné údaje zahrnuté do ohlašovací povinnosti dalším správním úřadům podle zvláštních právních předpisů.16) Například zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., zákon č. 309/1991 Sb.
16)
Uživatel registrované látky musí ovšem splnit povinnosti a termíny stanovené zvláštními právními předpisy. Ustanovení zákona o integrované prevenci neruší nutnost splnit povinnosti spojené s ohlašováním podle zvláštních právních předpisů. ➢ Pokud uživatel registrované látky musí splnit ohlašovací povinnost například podle vodního práva, jsou termíny tam uvedené pro uživatele registrované látky závazné a musí je dodržet. ➢ Centralizace ohlašovacích povinností se dotýká přesně stanovených povinností (blíže viz tabulka 1 – Seznam formulářů zasílaných ohlašovateli do centrální ohlašovny). Nejsou centralizovány veškeré povinnosti stanovené povinným osobám ve zvláštních právních předpisech (tyto povinnosti musí i nadále uživatel registrované látky plnit způsobem stanoveným v těchto předpisech). Pokud splní ohlašovací povinnost podle § 22 zákona o integrované prevenci, není povinen hlásit stejné údaje zahrnuté do ohlašovací povinnosti dalším správním úřadům podle příslušných právních předpisů (zákon o ovzduší, zákon o odpadech, vodní zákon). ➢ Uživatel registrované látky bude ohlašovat na jedno místo (centrální ohlašovnu) s údaji do IRZ vybrané údaje z evidence v oblasti životního prostředí (viz tabulka 1 – Seznam formulářů zasílaných ohlašovateli do centrální ohlašovny), které dosud ohlašoval různým subjektům podle zvláštních právních předpisů. 3.1 Centrální ohlašovna Centrální ohlašovna je nově vytvořený prostředek pro naplnění požadavků zákona o integrované prevenci. ➢ Centrální ohlašovna je komunikační rozhraní mezi ohlašovateli a orgány státní správy (případně dalšími dotčenými subjekty), které má v rámci nového procesu ohlašování přesně dané úkoly (zejména evidenci a distribuci jednotlivých hlášení). ➢ Proces centralizace ohlašovacích povinností a ohlašování přes centrální ohlašovnu se dotýká výhradně uživatelů registrované látky, tedy ohlašovatelů do IRZ. ➢ Pokud nedojde k překročení ohlašovacích prahů, ohlášení do IRZ a ohlašování přes centrální ohlašovnu se na subjekty nebude vztahovat. Je nutné důsledně odlišovat pojmy centrální ohlašovna, integrovaný registr znečišťování. Centrální ohlašovna je komunikačním rozhraním mezi ohlašovateli a dotčenými subjekty. Integrovaný registr znečišťování je registr přesně specifikovaný v NV č. 368/2003 Sb. IRZ bude obsahovat informace, které vyplývají z uvedeného nařízení vlády.
24
Tabulka 1 – Seznam formulářů zasílaných ohlašovateli do centrální ohlašovny
25
3.2 Postavení dotčených orgánů Změna toku dat bude mít nepochybně vliv i na činnost subjektů, které vykonávají úkony stanovené právními předpisy (ORP, KÚ, podniky Povodí, ČIŽP, obce, složkové registry). Dotčené subjekty jsou v současné době zapojeny do procesu sledování znečištění v jednotlivých složkách životního prostředí. Subjekty budou dostávat stejná data a ve stejných termínech jako doposud. Některá z těchto dat (ta, která jsou zahrnuta ve vybraných formulářích – viz tabulka1 na straně 25), však budou tyto subjekty dostávat nikoliv přímo od ohlašovatelů, ale z centrální ohlašovny. Data od ohlašovatelů, kterých se netýká ohlašovací povinnost do IRZ, budou k pověřeným subjektům proudit stejnou cestou jako doposud. Komunikace mezi ověřovateli a ohlašovateli bude možná podle zaběhnutých pravidel tak, jak jsou dlouhodobě v jednotlivých oblastech budována. Mohou být konzultovány objevené chyby ve formulářích, ale opravy mohou být provedeny pouze ohlašovatelem prostřednictvím centrální ohlašovny. Po všech nezbytných procedurách budou data zavedena do informačních systémů pověřených subjektů.
26
4 Otázky a odpovědi 1. Co je integrovaný registr znečišťování životního prostředí? Integrovaný registr znečišťování životního prostředí (zkráceně integrovaný registr znečišťování – IRZ) je databáze údajů o vybraných látkách, jejich přenosech a emisích. 2. Jaké je legislativní zakotvení IRZ? Vznik IRZ upravuje zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování, ve znění nařízení vlády č. 304/2005 Sb. a vyhláška č. 572/2004 Sb., kterou se stanoví způsob a forma vedení evidence podkladů nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování. 3. Kolik látek bude v IRZ sledováno? V roce 2006 se bude sledovat 72 látek podle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. IRZ bude nastaven tak, aby mohlo docházet k jeho rozšiřování. 4. Kdo je tzv. uživatel registrované látky? Uživatel registrované látky je definován v § 2 písm. l) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci. Uživatel registrované látky je povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat emise a přenosy ohlašovaných látek, pokud jejich množství v emisích anebo přenosech z provozovny (tj. ze souboru souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu) je za jeden kalendářní rok shodné nebo vyšší s ohlašovacím prahem. 5. Kdy vzniká povinnost ohlašovat údaje do IRZ? Povinnost ohlašovat do IRZ vzniká v případě, že množství ohlašované látky v emisích nebo přenosech je rovné nebo vyšší než stanovený hmotnostní práh (tzv. ohlašovací práh). 6. Co je centrální ohlašovna? Dle § 4 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., uživatel registrované látky ohlašuje prostřednictvím automatizovaného ohlašovacího procesu veřejně přístupného dálkovým přístupem i další údaje z evidence v oblasti životního prostředí na jediné ohlašovací místo – centrální ohlašovnu MŽP. Dalšími údaji jsou míněny vybrané formuláře podle zákona o ochraně ovzduší, vodního zákona a zákona o odpadech (viz tabulka 1 na straně 25). 7. Koho se týká ohlašování přes centrální ohlašovnu? Systém ohlašování přes centrální ohlašovnu se dotkne pouze ohlašovatelů do IRZ. Pokud tedy ohlašovatel nesplňuje podmínky ohlašovací povinnosti do IRZ, pak se ho systém centrálního ohlašování netýká. 8. Vzniká ohlašovací povinnost v případě, že nejsou překročeny stanovené ohlašovací prahy? Ne. Ohlašovací povinnost mají pouze uživatelé registrované látky, pokud je množství ohlašované látky v emisích nebo přenosech shodné nebo vyšší než stanovený ohlašovací práh. 9. Co jsou to přenosy (mimo lokalitu)? Přenosem (mimo lokalitu) je třeba rozumět přesun znečišťujících látek nebo odpadů určených k odstranění nebo využití a znečišťujících látek v odpadních vodách určených k čištění mimo hranice zařízení. V případě IRZ se o přenosech hovoří v souvislosti s odpady a vypouštěním odpadních vod do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu. Zavedením IRZ je uživateli registrované látky dána povinnost sledovat chemické látky v přenosech. 10. Je pojem uživatel registrované látky totožný s pojmem provozovatel zařízení? Ne. Jedná se o rozdílné pojmy, které jsou oba definovány v zákoně o integrované prevenci. Uživatel registrované látky nemusí být provozovatel zařízení a zároveň provozovatel zařízení nemusí být uživatelem registrované látky. Pojem uživatel registrované látky zahrnuje větší počet subjektů než pojem provozovatel zařízení IPPC.
27
11. Ohlašují údaje do IRZ pouze provozovatelé zařízení podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci? Ne. Do IRZ ohlašují údaje uživatelé registrované látky, kteří jsou definováni jinak než provozovatelé zařízení podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci. Provozovatelé zařízení podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci jsou povinni v případě ohlašování do IRZ vyplnit kódy NOSE-P. 12. Budou se přes centrální ohlašovnu hlásit veškeré údaje z jednotlivých oblastí životního prostředí? Ne. Prozatím se přes centrální ohlašovnu budou ohlašovat údaje z vybraných formulářů pro podávání hlášení v oblasti životního prostředí. Seznam těchto formulářů je dostupný v této publikaci (viz tabulka 1 na straně 25) a také na internetových stránkách IRZ resp. centrální ohlašovny. 13. Kdy budou údaje z IRZ přístupné veřejnosti? Ministerstvo životního prostředí zveřejňuje údaje ohlašované do IRZ do 30. září běžného roku za předchozí kalendářní rok na portálu veřejné správy (první údaje byly zveřejněny 30. 9. 2005 na internetových stránkách IRZ). Tato povinnost je plněna zveřejněním na internetových stránkách IRZ. Ministerstvo životního prostředí každoročně publikuje v listinné podobě nebo elektronické podobě informace vybrané a zpracované na základě údajů ohlašovaných do integrovaného registru znečišťování. 14. Co jsou to kódy NOSE-P a kde jsou uvedeny? Kódy NOSE-P (Nomenclature of Sources of Emission – Process List) jsou standardně používanou nomenklaturou zdrojů emisí. Kódy vyplňují pouze provozovatelé zařízení spadajících do činností podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci. Kódy NOSE-P jsou uvedeny v příloze č. 5 nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. 15. Jak přesně chápat v souvislosti s IRZ pojem přenos a jaký je rozdíl mezi emisemi a přenosy? Striktně aplikováno přímo na IRZ je přenos přesun znečišťujících látek v odpadech určených k odstranění nebo využití a znečišťujících látek v odpadních vodách určených k čištění mimo hranice zařízení. Přenos se tedy vztahuje k odpadům a odpadním vodám, které odcházejí do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu. IRZ zavádí povinnost sledovat chemické látky i v přenosech. Emise definuje § 2, písm. c) zákona č. 76/2002 Sb., jako vypouštění látek, šíření vibrací a vyzařování hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření ze zařízení do životního prostředí. Pro účely IRZ se hovoří o emisích do ovzduší, do vody (vypouštění do povrchových či podzemních vod nebo v odpadních vodách do kanalizace, která není zakončena čistírnou odpadních vod) a do půdy. Z těchto definic vyplývá rozdíl mezi přenosy a emisemi. Přenosem rozumíme výstup odpadních látek (odpadů, odpadních vod) mimo provozovnu k dalšímu využití či odstranění, zatímco emisí je přímé vypouštění znečišťujících látek do recipientu (voda, ovzduší, půda). 16. Co je to registrovaná látka a co je látka ohlašovaná? V příslušné legislativě se nikde nehovoří o registrované látce, ale pouze o uživateli registrované látky nebo o ohlašované látce (obě slovní spojení jsou definována). Významově registrovanou látku můžeme ztotožnit s látkou ohlašovanou. 17. Jak je definována „provozovna“ (§ 1 odst. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb.) v případě zemědělských výrob? „Provozovnou“ se rozumí soubor souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu. V rámci zemědělské výroby je třeba se zaměřit na všechny zdroje emisí, jako jsou např. haly chovu a stáje, sklady, jímky, silážní jámy, hnojiště, atd. Obsah pojmu provozovna je proto nutno zkoumat individuálně v konkrétních případech. 18. Ke kterému bodu provozovny se vztahují souřadnice dle přílohy č. 4 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., když má výrobní areál plochu cca 50 ha? Závazným geodetickým referenčním systémem (viz nařízení vlády č. 116/1995 Sb.) je světový geodetický systém, označovaný jako WGS84 (World Geodetic System 84). Uživatel registrované látky uvede zeměpisné souřadnice středu provozovny s přesností na stovky metrů. S ohledem na rozšíření jiného geodetického systému v ČR (S-JTSK) bude moci uživatel registrované látky zadávat souřadnice i v tomto systému. Elektronická aplikace následně převede souřadnice do tvaru odpovídajícího WGS84. (Souřadnice se dají odečíst například pomocí přístrojů GPS – Global Positioning System).
28
19. Kdo verifikuje všechna data, která elektronicky vyplní provozovatelé na formulářích IRZ? Data ohlášená do IRZ bude verifikovat CENIA, česká informační agentura životního prostředí. ČIŽP bude provádět kontrolu plnění ohlašovací povinnosti do IRZ a vedení evidence IRZ (podle vyhlášky č. 572/2004 Sb.) během běžných kontrol. ČIŽP nebude kontrolovat všechna ohlášená data do registru, ale pouze ta, u nichž dospěje provozovatel IRZ k názoru, že jsou nesprávná. Na podnět CENIA, budou-li v průběhu verifikace odhaleny nesrovnalosti v ohlášení do IRZ, provede ČIŽP šetření přímo v provozovně. 20. Jakým způsobem získá obec s rozšířenou působností data? Zavedení integrovaného registru znečišťování se dotkne i některých dalších ohlašovacích povinností uživatele registrované látky. Pokud splní ohlašovací povinnost podle § 22 zákona o integrované prevenci, nebude povinen hlásit stejné údaje zahrnuté do ohlašovací povinnosti dalším správním úřadům podle příslušných právních předpisů. K zajištění jednoty informačního systému v oblasti životního prostředí, je v nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování (§ 4) stanoveno ohlašovat s údaji do integrovaného registru znečišťování i další údaje z evidence v oblasti životního prostředí, které je jinak uživatel registrované látky povinen ohlašovat podle zvláštních právních předpisů (zákon o ochraně ovzduší, zákon o odpadech, vodní zákon). Uživatelé registrované látky tak budou ohlašovat údaje požadované podle nařízení vlády č. 368/2003 Sb. a vybrané údaje podle zvláštních právních předpisů (viz tabulka 1 na straně 25) na jedno místo – do centrální ohlašovny, které zřizuje MŽP – a z něj budou data distribuována subjektům pověřeným kontrolou hlášení. Ohlašování na jedno místo (centrální ohlašovnu) neznamená ovšem ohlašování v jednom termínu. Ve zvláštních právních předpisech jsou stanovena různá data pro splnění ohlašovacích povinností. Takto dané termíny zůstávají nedotčeny a je nutné je dodržet. Změna toku dat bude mít nepochybně vliv i na činnost činitelů, kteří vykonávají úkony stanovené zvláštními právními předpisy (ORP, KÚ, Povodí, ČIŽP, obce, složkové registry). Po zavedení režimu ohlašování, podle zákona o integrované prevenci, budou dostávat stejná data jako doposud (ve stejných termínech), ale nikoli přímo od ohlašovatelů, nýbrž elektronicky nebo v listinné podobě z centrální ohlašovny. Data od ohlašovatelů, kterých se netýká ohlašovací povinnost do IRZ, budou k pověřeným subjektům proudit stejnou cestou jako doposud. Proces centralizace ohlašovacích povinností a ohlašování přes centrální ohlašovnu se dotkne výhradně uživatelů registrované látky, kteří dosáhnou nebo překročí ohlašovací prahy a vznikne jim povinnost ohlašovat do IRZ. Pokud nedojde k překročení či dosažení ohlašovacích prahů, nevzniká povinnost ohlášení do IRZ a ohlašování přes centrální ohlašovnu se subjektů nedotýká. Shrnutí: Centrální ohlašovna přijímá od ohlašovatelů různě strukturované údaje v různých formátech a zasílá je oprávněné kontrolní instituci. Preferovaný způsob podání hlášení je elektronickou cestou, přípustný je ale jakýkoli způsob podání. Pokud ohlašovatel podá hlášení e-mailem, bude stejným způsobem centrální ohlašovna distribuovat toto hlášení oprávněným úřadům. Pokud ohlašovatel vytváří formuláře v listinné podobě, zašle centrální ohlašovna oprávněným úřadům listinnou podobu formulářů. Komunikace mezi ověřovateli a ohlašovateli probíhá zcela standardně tak, jak probíhala doposud.
29
5 Legislativa 5.1 Průřezové právní předpisy Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů. 5.2 Legislativa v oblasti integrovaného registru znečišťování Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 572/2004 Sb., kterou se stanoví forma a způsob vedení evidence podkladů nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování. 5.3 Legislativa v oblasti ovzduší Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování. Nařízení vlády č. 112/2004 Sb., o Národním programu snižování emisí tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého a oxidů dusíku ze stávajících zvláště velkých spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. 5.4 Legislativa v oblasti vody Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 7/2003 Sb., o vodoprávní evidenci, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 391/2004 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy.
30
5.5 Legislativa v oblasti odpadového hospodářství Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 384/2001 Sb., o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrachlordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 50 mg/kg (o nakládání s PCB). Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění pozdějších předpisů. 5.6 Legislativa v oblasti půdy a zemědělství Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů, (úplné znění vyhlášeno pod č. 461/2004 Sb.). Vyhláška č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. Vyhláška č. 329/2004 Sb., o přípravcích a dalších prostředcích na ochranu rostlin. 5.7 Legislativa v oblasti chemických látek Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 164/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení nebezpečných vlastností chemických látek a chemických přípravků z hlediska hořlavosti a oxidační schopnosti. Vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 222/2004 Sb., kterou se u chemických látek a chemických přípravků stanoví základní metody pro zkoušení fyzikálně-chemických vlastností, výbušných vlastností a vlastností nebezpečných pro životní prostředí. Vyhláška č. 223/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro životní prostředí. Vyhláška č. 231/2004 Sb., kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku. Vyhláška č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků. Vyhláška č. 426/2004 Sb., o registraci chemických látek. Vyhláška č. 427/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika chemických látek pro zdraví člověka. Vyhláška č. 428/2004 Sb., o získání odborné způsobilosti k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické. Vyhláška č. 443/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení toxicity chemických látek a chemických přípravků.
31
5.8 Legislativa v oblasti havárií Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 452/2004 Sb., kterým se stanoví způsob hodnocení bezpečnostního programu prevence závažné havárie a bezpečnostní zprávy, obsah ročního plánu kontrol, postup při provádění kontroly, obsah informace a obsah výsledné zprávy o kontrole. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 7/2000 Sb., kterou se stanoví rozsah a způsob zpracování hlášení o závažné havárii a konečné zprávy o vzniku a následcích závažné havárie, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva vnitra č. 383/2000 Sb., kterou se stanoví zásady pro stanovení zóny havarijního plánování a rozsah a způsob vypracování vnějšího havarijního plánu pro havárie způsobené vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky. Vyhláška č. 366/2004 Sb., o některých podrobnostech systému prevence závažných havárií.
32
6 Důležité pojmy Aarhuská úmluva (Aarhus Convention on Access to Information, Public Participation in Decision-making and Access to Justice in Environmental Matters) – Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí uzavřená v Aarhusu, Dánsko, 25. června 1998. Agenda 21 (Agenda 21) – Dokument přijatý na konferenci Organizace spojených národů (OSN) o životním prostředí v Rio de Janeiru. Centrální ohlašovna – CO (Central reporting point) – Souhrn technických a personálních zdrojů plnící úlohu komunikačního rozhraní. V případě IRZ se jedná o rozhraní mezi ohlašovateli a orgány státní správy. Cyklus vykazování (Reporting cycle) – Cyklus celého procesu vykazování, který se skládá ze sběru, ověřování, předkládání a zpracování vykazovaných údajů. Činnosti uvedené v Příloze 1 (Annex I activities) – Činnosti uvedené v Příloze 1 směrnice IPPC a specifikované v příloze A3 Rozhodnutí Komise ze 17. července 2000 (2000/479/EC) o vytvoření Evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER). Emise (Emission) – Vypouštění látek, šíření vibrací a vyzařování hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření ze zařízení do životního prostředí. EPER (EPER – European Pollutant Emission Register) – Evropský registr emisí znečišťujících látek založený na Rozhodnutí Komise ze 17. července 2000 (2000/479/EC) o vytvoření Evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER) podle článku 15 směrnice Rady 96/61/ES o integrované prevenci a kontrole znečišťování (IPPC). Článek 15(3) Směrnice o IPPC stanovuje členským státům povinnost inventarizovat a vykazovat údaje o významných emisích a jejich zdrojích. Komise výsledky publikuje každé tři roky a stanovuje formát a specifikace přenosu informací od členských států. Evropská agentura životního prostředí (EEA – European Environment Agency) – Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) byla založena Nařízením EEC č. 1210/1990 ve znění Nařízení EEC č. 933/1990. EEA zahájila činnost v roce 1994. Cílem činnosti EEA je podpora udržitelného rozvoje a nápomoc v dosahování zjevného a měřitelného zlepšení evropského životního prostředí. Způsob podpory a nápomoci spočívá v poskytování aktuálních, cílených, relevantních a spolehlivých informací pro aktéry politického a veřejného rozhodování. Agentura zpracovává údaje z členských států a spolupracuje s EIONETem (Evropská síť environmentálních informací a pozorování) a s dalšími mezinárodními organizacemi. Expertní odhad – E (Estimation) – Zjištění hodnoty emisí a přenosů na základě obecnějších údajů získaných ze stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek nebo technologií. Tato metoda zjišťování využívá emisní faktory nebo referenční emisní faktory. HEIS (Hydroecological Information System) – Hydroekologický informační systém provozovaný Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka. IRZ (Integrated Pollution Register) – Integrovaný registr znečišťování životního prostředí – databáze údajů o vybraných látkách, jejich přenosech a emisích. ISOH (Waste Management Information System) – Informační systém odpadového hospodářství provozovaný Centrem pro hospodaření s odpady. Kód NACE (NACE code) – Kód Národní klasifikace ekonomických činností (National Classification of Economic Activities) – standardní evropská klasifikace ekonomických činností. Kód je čtyřmístný s pátou číslicí pro národní úroveň.
33
Kód NOSE-P (NOSE-P code) – Standardní nomenklatura zdrojů emisí vyvinutá Eurostatem, EEA a DG Environment (Generální ředitelství pro životní prostředí – Evropská komise). NOSE-P klasifikuje zdroje emisí v přímé návaznosti na klasifikaci NACE. Látka (Substance) – Jakýkoliv chemický prvek nebo jejich sloučeniny s výjimkou radioaktivních látek. Lokalita (Site) – Geografické umístění provozovny. Měření – M (Measurement) – Zjištění hodnoty emisí a přenosů přímým monitorováním emisního procesu. Monitorování je možno provádět následujícími způsoby: a) kontinuálně; b) jednorázově. Ohlašovací práh (Threshold value) – Množství znečišťujících látek v emisích nebo přenosech z provozovny za jeden kalendářní rok shodné nebo vyšší s množstvím stanoveným v Příloze 1 a 2 Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Ohlašovaná látka ([reported] Pollutant) – Látky stanovené v Příloze 1 a 2 Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování , jejichž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat. OKEČ – Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ) je vypracována pro kategorizaci údajů, které souvisí s organizační jednotkou – ekonomickým subjektem. Poskytuje základnu pro přípravu statistických údajů o různých vstupech, výstupech, tvorbě kapitálu a finančních transakcích ekonomických subjektů. OKEČ je zpracována podle pravidel závazných pro vytvoření odvětvových klasifikací členských států ES1, tzn. že třídění je prakticky převzato do úrovně 4 míst z klasifikace NACE rev. 1. 1, pouze na 5. místě byly vytvořeny upřesňující položky vyjadřující některá národní specifika. Klasifikace respektuje ve světě obvyklé chápání užitečnosti různých činností a tím i vymezení produktivní sféry tak, jak je vyžadovalo především zavádění národního účetnictví do ekonomické a statistické praxe České republiky. Provozovatel zařízení (Operator) – Právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje zařízení, nebo osoba, která žádá o vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení, popřípadě jiného obdobného povolení podle zvláštních právních předpisů. Provozovna (Facility) – Soubor souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu. PRTR (PRTR – Pollutant Release and Transfer Register) – Registr úniků a přenosů znečišťujících látek je seznam nebo databáze úniků a přenosů potenciálně škodlivých látek z různých zdrojů. PRTR zahrnuje informace o emisích do ovzduší, vody a půdy stejně jako o přenosech odpadů ke zpracování nebo odstranění. Látky a jejich emise (přenosy) jsou uváděny jednotlivě a nikoli v celých skupinách. Emise (přenosy) látek jsou spojeny přímo s konkrétním zařízením. Protokol o PRTR (Protocol on PRTR) – Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek k Aarhuské úmluvě o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí přijatý na 5. ministerské konferenci Životní prostředí pro Evropu (Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů). Přenos [mimo lokalitu] (Off-site transfer) – Přesun znečišťujících látek nebo odpadů určených k odstranění nebo využití a znečišťujících látek v odpadních vodách určených k čištění mimo hranice zařízení. Ohlašovaná látka – Látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování. REZZO (Register of Emissions and Air Pollution Sources) – Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší – databáze údajů o stacionárních a mobilních zdrojích znečišťování ovzduší provozovaná v rámci Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) na Českém hydrometeorologickém ústavu.
34
Směrnice IPPC (IPPC Directive) – Směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění. Uživatel registrované látky – Provozovatel zařízení, jakož i jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje technickou nebo technologickou jednotku, v níž je zpracovávána nebo produkována látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování. Výpočet – C (Calculation) – Zjištění hodnoty emisí a přenosů pomocí výpočtu na základě konkrétních údajů. Výpočet je nutno provádět na základě hmotnostní bilance nebo s využitím emisních faktorů platných pro zařízení. Musí být započítán jakýkoli vznik nebo zánik látky v rámci hmotnostní bilance. Zařízení (Installation) – Technická jednotka a technologická jednotka uvedená v příloze č. 1 k zákonu o integrované prevenci nebo soubor souvisejících technických a technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu, jestliže alespoň jedna tato jednotka je uvedena v příloze č. 1 k zákonu o integrované prevenci a nejde-li o jednotky používané k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů; za zařízení se považují i další technické jednotky a technologické jednotky nebo jejich soubor neuvedené v příloze č. 1 k zákonu o integrované prevenci, jestliže provozovatel zařízení pro ně požádá o vydání integrovaného povolení. Znečištění (Pollution) – Lidskou činností přímo či nepřímo způsobené vniknutí látek, vibrací, hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření do ovzduší, vody nebo půdy, které může být škodlivé pro zdraví člověka nebo zvířat nebo může nepříznivě ovlivnit kvalitu životního prostředí nebo může vést ke škodám na hmotném majetku nebo může omezit či zabránit využívání hodnot životního prostředí, které jsou chráněny zvláštními právními předpisy. Znečišťující látka (Pollutant) – Látka nebo skupina látek, které mohou být škodlivé pro životní prostředí nebo lidské zdraví z důvodu svých vlastností a úniku do životního prostředí.
35
7 Přílohy
vatel registrované látky zjišťuje a vyhodnocuje všechny emise a přenosy ohlašovaných látek, jejichž množství překračuje ohlašovací práh, pro každou technickou a technologickou jednotku samostatně. (3) Uživatel registrované látky zvlášť zjišťuje a vyhodnocuje emise a přenosy ohlašovaných látek při haváriích.6) (4) Uživatel registrované látky zjišťuje a vyhodnocuje množství ohlašované látky a) způsobem a podle metody stanovené v integrovaném povolení, b) nejedná-li se o zařízení podle § 2 písm. a) zákona, nebo neobsahuje-li integrované povolení konkrétní způsob a metodu zjišťování a vyhodnocování, způsobem podle příslušných právních předpisů7) a c) nejde-li o případy podle písmene a) nebo b), způsobem podle přílohy č. 3 k tomuto nařízení.
368 NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 1. října 2003 o integrovaném registru znečišťování Vláda nařizuje podle § 47 odst. 1 a 2 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), (dále jen „zákon“) k provedení § 22 odst. 1 až 3 a § 24 odst. 2 zákona: §1 Seznam ohlašovaných látek a ohlašovací prahy (1) V přílohách č. 1 a 2 k tomuto nařízení se stanoví seznam látek, jejichž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat (dále jen „ohlašovaná látka“), pokud jejich množství v emisích anebo přenosech ze souboru souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu (dále jen „provozovna“) je za jeden kalendářní rok shodné nebo vyšší s množstvím stanoveným v tomto nařízení (dále jen „ohlašovací práh“). (2) Ohlašovací práh pro emise do ovzduší je ohlašovací práh látky vypouštěné do ovzduší, která je současně znečišťující látkou.1) (3) Ohlašovací práh pro emise do vody je ohlašovací práh látky vypouštěné do povrchových nebo podzemních vod, která je současně závadnou látkou,2) nebo je obsažena v odpadních vodách3) vypouštěných do kanalizace, která není zakončena čistírnou odpadních vod. (4) Ohlašovací práh pro emise do půdy je ohlašovací práh látky vypouštěné do půdy nebo na půdu, která je současně škodlivou látkou.4) (5) Ohlašovací práh látky obsažené v odpadech5) nebo v odpadních vodách vypouštěných do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu je ohlašovacím prahem látky mimo provozovnu.
§3 Způsob a forma ohlašování údajů do integrovaného registru znečišťování (1) Údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování jsou stanoveny v příloze č. 4 k tomuto nařízení. V ohlášení, které se týká zařízení stanoveného v příloze č. 1 k zákonu, se uvádějí také kódy NOSE–P, které jsou uvedeny v příloze č. 5 k tomuto nařízení. (2) Uživatel registrované látky ohlašuje požadované údaje v elektronické podobě Ministerstvu životního prostředí pomocí automatizovaného ohlašovacího procesu veřejně přístupného dálkovým přístupem na elektronické adrese, kterou zveřejní Ministerstvo životního prostředí ve Věstníku Ministerstva životního prostředí. (3) Z ohlášení v elektronické podobě se vytvoří vytištěním listinná podoba ohlášení, kterou je uživatel povinen zaslat Ministerstvu životního prostředí. Listinná podoba ohlášení musí být opatřena podpisem fyzické osoby, která je uživatelem registrované látky, nebo podpisem osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, je-li uživatelem registrované látky právnická osoba. Ohlášení v listinné podobě musí být svázáno do jediného svazku.
§2 Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek
§4 Opatření k zajištění jednoty informačního systému v oblasti životního prostředí
(1) Uživatel registrované látky je povinen zjistit, zda je v provozovně zpracovávána nebo produkována ohlašovaná látka, jejíž množství v emisích anebo přenosech je vyšší nebo shodné s ohlašovacím prahem. (2) Nastane-li skutečnost podle odstavce 1, uži-
Uživatel registrované látky ohlašuje současně s údaji do integrovaného registru znečišťování podle přílohy č. 4 k tomuto nařízení i další údaje z evidence v oblasti životního prostředí, které je
36
jinak povinen ohlašovat podle zvláštních právních předpisů.7)
Poznámky pod čarou: § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší). 2) § 39 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). 3) § 38 zákona č. 254/2001 Sb. 4) § 3 odst. 1 a 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. 5) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 275/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. 6) Například § 2 písm. c) zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů, § 40 a 41 zákona č. 254/2001 Sb. 7) Například zákon č. 86/2002 Sb., ve znění zákona č. 521/2002 Sb., zákon č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 76/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. 1)
§5 Účinnost Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004.
Předseda vlády: PhDr. Špidla v. r. Ministr životního prostředí: RNDr. Ambrozek v. r. Ministr zemědělství: Ing. Palas v. r.
37
Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Seznam ohlašovaných látek s ohlašovacími prahy pro účely ohlašování do integrovaného registru znečišťování za rok 2004 a roky následující. Poslední ohlášení podle této přílohy bude za rok, ve kterém vstoupí v platnost a stane se pro Českou republiku závazným Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek. ã.
ãíslo CAS
ohla‰ovaná látka
do ovzdu‰í (kg/rok) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42
74-82-8 630-08-0 124-38-9 10024-97-2 7664-41-7
2551-62-4
7440-38-2 7440-43-9 7440-47-3 7440-50-8 7439-97-6 7440-02-0 7439-92-1 7440-66-6 85535-84-8 107-06-2 75-09-2
118-74-1 87-68-3 608-73-1 87-86-5 127-18-4 56-23-5 12002-48-1 71-55-6 79-01-6 67-66-3
108-95-2
do vody (kg/rok)
do pÛdy (kg/rok)
ohla‰ovací práh mimo provozovnu (kg/rok)
-
-
-
50 000 5 000 5 5 50 50 1 20 20 100 1 10 10
50 000 5 000 5 5 50 50 1 20 20 100 1 10 10
50 000 5 000 50 5 200 500 5 500 50 1 000 10 100 100
1 000 1 1 1 1 50 20 5
1 000 1 1 1 0,001 1 1 50 20 5
1 000 1 5 1 0,001 5 1 000 1 000 1 000 1 000 1 000 1 000 5 50 200 50
50 000 2 000 000
2 000 000
2 000 000
ohla‰ovací práh pro emise
methan (CH4) 100 000 oxid uhelnat˘ (CO) 500 000 oxid uhliãit˘ (CO2) 100 000 000 fluorované uhlovodíky (HFC) 100 oxid dusn˘ (N2O) 10 000 amoniak (NH3) 10 000 nemethanové tûkavé organické slouãeniny (NMVOC) 100 000 oxidy dusíku (NOx/NO2) 100 000 perfluorouhlovodíky (PFC) 100 fluorid sírov˘ (SF6) 50 oxidy síry (SOx/SO2) 150 000 celkov˘ dusík celkov˘ fosfor arsen a slouãeniny (jako As) 20 kadmium a slouãeniny (jako Cd) 10 chrom a slouãeniny (jako Cr) 100 mûì a slouãeniny (jako Cu) 100 rtuÈ a slouãeniny (jako Hg) 10 nikl a slouãeniny (jako Ni) 50 olovo a slouãeniny (jako Pb) 200 zinek a slouãeniny (jako Zn) 200 chloralkany (C10-13) 1,2-dichlorethan (DCE) 1 000 dichlormethan (DCM) 1 000 halogenované organické slouãeniny (jako AOX) hexachlorbenzen (HCB) 10 hexachlorbutadien (HCBD) 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH) 10 PCDD+PCDF (dioxiny+furany) (jako TEQ) 0,001 pentachlorfenol (PCP) 10 tetrachlorethylen (PER) 2 000 tetrachlormethan (TCM) 100 trichlorbenzeny (TCBs) 10 1,1,1-trichlorethan 100 trichlorethylen 2 000 trichlormethan 500 bromované difenylethery (PBDE) slouãeniny organocínu (jako celkové Sn) fenoly (jako celkové C) polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)b/ 50 celkov˘ organick˘ uhlík (TOC) (jako celkové C nebo COD/3) chloridy (jako celkové CI) -
38
ã.
ãíslo CAS
ohla‰ovaná látka
ohla‰ovací práh pro emise
43 44 45 46 47 48 49
71-43-2
chlor a anorganické slouãeniny (jako HCI) kyanidy (jako celkové CN) fluoridy (jako celkové F) fluor a anorganické slouãeniny (jako HF) kyanovodík (HCN) polétav˘ prach (PM10) benzen
50
108-88-3
toluen
51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72
74-90-8
100-41-4 1330-20-7 1336-36-3 79-34-5 1332-21-4 75-01-4 75-21-8 91-20-3 309-00-2 72-20-8 50-29-3 60-57-1 100-42-5 50-00-0 76-44-8 608-93-5
120-12-7 117-81-7 58-89-9
do ovzdu‰í (kg/rok)
do pÛdy (kg/rok)
10 000 5 000 200 50 000 1 000
50 2 000 200
50 2 000 200
500 10 000 2000
(jako BTEX)a/
(jako BTEX)a/
(jak BTEX)a/
200
200
2000
(jako BTEX)a/
(jako BTEX)a/
(jak BTEX)a/
-
ethylbenzen
-
xyleny
-
polychlorované bifenyly (PCB) 1,1,2,2-tetrachlorethan azbest vinylchlorid ethylenoxid naftalen aldrin endrin DDT dieldrin styren formaldehyd heptachlor pentachlorbenzen hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC) chlorofluorouhlovodíky (CFC) halony anthracen di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP) lindan
ohla‰ovací práh mimo provozovnu (kg/rok)
do vody (kg/rok)
0,1 50 1 1 000 1 000 100 1 1 1 1 100 50 1 1 1 1 1 50 10 1
200
200
2 000
(jako BTEX)a/
(jako BTEX
(jak BTEX)a/
200
200
2 000
(jako BTEX)a/
(jak BTEX)a/
(jak BTEX)a/
0,1 1 10 10 10 1 1 1 1 1 1 1 1 1
0,1
1 1 000 10 100 100 100 1 1 1 1 10 000 10 000 1 5 100 100 100 50 100 1
1 10 10 10 1 1 1 1 1 1 1 1 1
Vysvûtlivky: âíslo CAS zneãi‰Èující látky podle Chemical Abstracts Service. Pomlãka (-) oznaãuje, Ïe dotyãn˘ parametr nezpÛsobuje vznik poÏadavku na ohlá‰ení. TEQ - toxick˘ ekvivalent vyjádfien˘ v ekvivalentech toxicity 2,3,7,8 - tetrachlordibenzodioxinu (TCDD) Poznámky:
a/ Jednotlivé zneãi‰Èující látky se ohla‰ují v pfiípadû, Ïe dojde k pfiekroãení prahové hodnoty pro BTEX (souhrnn˘ parametr pro benzen, toluen, ethylbenzen, xylen). b/ Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) se mûfií jako benzo(a)pyren (50-32-8), benzo(b)fluoranthen (205-99-2), benzo(k)fluoranthen (207-08-9), indeno(1,2,3-cd)pyren (193-39-5) (odvozeno z Protokolu o persistentních organick˘ch polutantech k Úmluvû o dálkovém zneãi‰tûní ovzdu‰í pfiesahujícím hranice státÛ).
39
Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Seznam ohlašovaných látek s ohlašovacími prahy Poprvé se podle této přílohy ohlašuje za rok, který bude následovat po roce, ve kterém vstoupil v platnost a stal se pro Českou republiku závazným Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek. ã.
ãíslo CAS
ohla‰ovaná látka
do ovzdu‰í (kg/rok) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43
74-82-8 630-08-0 124-38-9 10024-97-2 664-41-7
2551-62-4
7440-38-2 7440-43-9 7440-47-3 7440-50-8 7439-97-6 7440-02-0 7439-92-1 7440-66-6 85535-84-8 107-06-2 75-09-2
118-74-1 87-68-3 608-73-1 87-86-5 127-18-4 56-23-5 12002-48-1 71-55-6 79-01-6 67-66-3
108-95-2
do vody (kg/rok)
do pÛdy (kg/rok)
ohla‰ovací práh mimo provozovnu (kg/rok)
-
-
-
50 000 5 000 5 5 50 50 1 20 20 100 1 10 10
50 000 5 000 5 5 50 50 1 20 20 100 1 10 10
10 000 10 000 50 5 200 500 5 500 50 1 000 10 100 100
1 000 1 1 1 0,001 1 1 50 20 5
1 000 1 1 1 0,001 1 1 50 20 5
1 000 1 5 1 0,001 5 1 000 1 000 1 000 1 000 1 000 1 000 5 50 200 50
50 000 2 000 000 -
2 000 000 -
2 000 000 -
ohla‰ovací práh pro emise
methan (CH4) 100 000 oxid uhelnat˘ (CO) 500 000 oxid uhliãit˘ (CO2) 100 000 000 fluorované uhlovodíky (HFC) 100 oxid dusn˘ (N2O) 10 000 amoniak (NH3) 10 000 nemethanové tûkavé organické slouãeniny (NMVOC) 100 000 oxidy dusíku (NOx/NO2) 100 000 perfluorouhlovodíky (PFC) 100 fluorid sírov˘ (SF6) 50 oxidy síry (SOx/SO2) 150 000 celkov˘ dusík celkov˘ fosfor arsen a slouãeniny (jako As) 20 kadmium a slouãeniny (jako Cd) 10 chrom a slouãeniny (jako Cr) 100 mûì a slouãeniny (jako Cu) 100 rtuÈ a slouãeniny (jako H) 10 nikl a slouãeniny (jako Ni) 50 olovo a slouãeniny (jako Pb) 200 zinek a slouãeniny (jako Zn) 200 chloralkany (C10-13) 1,2-dichlorethan (DCE) 1 000 dichlormethan (DCM) 1 000 halogenované organické slouãeniny (jako AOX) hexachlorbenzen (HCB) 10 hexachlorbutadien (HCBD) 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH) 10 PCDD +PCDF (dioxiny +furany) (jako TEQ) 0,001 pentachlorfenol (PCP) 10 tetrachlorethylen (PER) 2 000 tetrachlormethan (TCM) 100 trichlorbenzeny (TCBs) 10 1,1,1-trichlorethan 100 trichlorethylen 2 000 trichlormethan 500 bromované difenylethery (PBDE) slouãeniny organocínu (jako celkové Sn) fenoly (jako celkové C) polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU )b/ 50 celkov˘ organick˘ uhlík (TOC) (jako celkové C nebo COD/3) chloridy (jako celkové Cl) chlor a anorganické slouãeniny (jako HCl) 10 000
40
ã.
ãíslo CAS
71-43-2
kyanidy (jako celkové CN) fluoridy (jako celkové F) fluor a anorganické slouãeniny (jako HF) kyanovodík (HCN) polétav˘ prach (PM10) benzen
50
108-88-3
toluen
51 52
100-41-4 1330-20-7
53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84
1336-36-3 79-34-5 1332-21-4 75-01-4 75-21-8 91-20-3 309-00-2 72-20-8 50-29-3 60-57-1 100-42-5 50-00-0 76-44-8 608-93-5
85 86 87 88
34123-59-6
120-12-7 117-81-7 58-89-9 1912-24-9 57-74-9 143-50-0 470-90-6 2921-88-2 2385-85-5 122-34-9 15972-60-8 330-54-1 115-29-7 8001-35-2
1582-09-8
do pÛdy (kg/rok)
ohla‰ovací práh mimo provozovnu (kg/rok)
5 000 200 50 000 1 000
50 2 000 200
50 2 000 200
500 10 000 2 000
(jako BTEX)a/
(jako BTEX)a/
(jako BTEX)a/
200
200
2 000
(jako BTEX)a/
(jako BTEX)a/
(jako BTEX)a/
ohla‰ovací práh pro emise
44 45 46 47 48 49
74-90-8
do ovzdu‰í (kg/rok)
do vody (kg/rok)
ohla‰ovaná látka
-
ethylbenzen
-
xyleny
-
polychlorované bifenyly (PCB) 1,1,2,2-tetrachlorethan azbest vinylchlorid ethylenoxid naftalen aldrin endrin DDT dieldrin styren formaldehyd heptachlor pentachlorbenzen hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC) chlorofluorouhlovodíky (CFC) halony anthracen di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP) lindan atrazin chlordan chlordecon chlorfenviphos chlorpyrifos mirex simazin alachlor diuron endosulfan toxafen nonylfenol ethoxyláty (NP/NPE) a související látky isoproturon tributylcín a slouãeniny trifenylcín a slouãeniny trifluralin
Vysvûtlivky a poznámky k tabulce viz strana 39
41
200
200
2 000
(jako BTEX)a/
(jako BTEX)a/
(jako BTEX)a/
200
200
2 000
(jako BTEX)a/
(jako BTEX)a/
(jako BTEX)a/
0,1 50 1 1 000 1 000 100 1 1 1 1 100 50 1 1 1 1 1 50 10 1 1 1 1 1
0,1 1 10 10 10 1 1 1 1
0,1 1 10 10 10 1 1 1 1
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
1 1 000 10 100 100 100 1 1 1 1 10 000 10 000 1 5 100 100 100 50 100 1 5 1 1 5 5 1 5 5 5 5 1
-
1 1 1 1 1
1 1 1 1 1
5 5 5 5 5
Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Způsob a metody zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek Měření, výpočet a expertní odhad Uživatel registrované látky zjišťuje emise a přenosy využitím metod zjišťování subsidiárně v tomto pořadí: a) měřením; nelze-li metodu měření zajistit, b) výpočtem; nelze-li metodu výpočtu zajistit, c) expertním odhadem. Měření (M) Měřením (M) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů přímým monitorováním emisního procesu. Monitorování je možno provádět následujícími způsoby: a) kontinuálně, b) jednorázově. Musí být zaznamenána doba trvání emise. Bodová měření jakéhokoli parametru emisí musí být dostatečně reprezentativní pro roční objem emisí této látky. Případně je třeba ke zjištění celkových ročních emisí látky doplnit měření použitím jiných metod zjišťování emisí (například výpočtu a expertního odhadu). Výpočet (C) Výpočtem (C) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů pomocí výpočtu na základě konkrétních údajů. Výpočet je nutno provádět na základě hmotnostní bilance nebo s využitím emisních faktorů platných pro zařízení. Musí být započítán jakýkoli vznik nebo zánik látky v rámci hmotnostní bilance. Při provádění výpočtu hmotnostní bilance je třeba definovat období, pro které je výpočet prováděn tak, aby byly zohledněny doby přerušení procesů a jejich změny. Výpočet hmotnostní bilance je možno provádět pro jeden rok nebo pro definované období, přičemž výsledky pro toto období jsou přepočteny k získání údajů o ročních emisích a přenosech. Pro konkrétní látky v jednotlivých procesech je možno použít jednoduchý výpočet hmotnostní bilance. V rámci hmotnostní bilance se zjišťují roční emise a přenosy, a to v maximálně možné míře na základě celkových ročních dat. Pokud jsou pro účely výpočtu hmotnostní bilance shromažďovány údaje za období méně než jednoho roku, musí uživatel registrované látky zajistit, aby interpolované roční hodnoty odpovídaly provozu zařízení, technické nebo technologické jednotky v rámci tohoto období. V maximální míře je nutno použít emisní faktory zjištěné při monitorování stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek, technologií nebo úniků. Expertní odhad (E) Expertním odhadem (E) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů na základě obecnějších údajů získaných ze stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek nebo technologií. Tato metoda zjišťování využívá emisní faktory nebo referenční emisní faktory. Emisními faktory se rozumí průměrné hodnoty, které popisují množství vypuštěné chemické látky jako funkci konkrétního procesu nebo metody použití určitého vybavení. Mohou být vyjádřeny jako poměr chemické látky na vstupu k množství chemické látky procházející procesem. Při výpočtech musí být použity odpovídající údaje; kvalita různých údajů o emisních faktorech je variabilní. V některých případech se emisní faktory vypočítávají na základě měření prováděných za zkušebních podmínek pro řadu různých zařízení, zatímco jiné emisní faktory se určují na základě podrobných výsledků monitorování. Některé vycházejí pouze z průměrných úniků z podobných typů procesů; některé emisní faktory se týkají konkrétních objektů nebo procesů, zatímco jiné mohou představovat celostátní průměry. Kvalita emisních faktorů se liší v závislosti na použitelnosti a spolehlivosti výpočtů a původních měření. Po určení vhodných emisních faktorů pro daný proces je nutno tyto faktory přizpůsobit pro tento proces.
42
Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování
Vysvûtlení
Ohla‰ovaná poloÏka UÏivatel ohla‰ované látky Obchodní firma nebo název, anebo jméno a pfiíjmení Adresa sídla nebo místa podnikání Odvûtvová klasifikace ekonomick˘ch ãinností (OKEâ) Identifikaãní ãíslo organizace (Iâ)
Zaji‰Èuje pfiesnou a jednoduchou identifikaci ohla‰ovatele, dÛleÏité pro vyhledávání dal‰ích podstatn˘ch informací (napfi. v obchodním nebo jiném rejstfiíku)
Ohla‰ovací rok
Rok, za kter˘ jsou data ohla‰ována
Datum vypracování Jméno a podpis odpovûdné osoby za ohlá‰ení Telefon/fax Provozovna Název provozovny Adresa provozovny Zemûpisné soufiadnice (systém WG S84) V˘ãet technick˘ch nebo technologick˘ch jednotek, které jsou souãástí provozovny a za nûÏ jsou emise a pfienosy samostatnû ohlá‰eny (jedná-li se o provozovatele zafiízení podle pfiílohy ã. 1 zákona - v˘ãet kategorií zafiízení podle pfiílohy ã. 1 zákona) Kódy ãinnosti (kódy NOSE-P)
Viz pfiíloha ã. 5. Vyplní pouze provozovatel zafiízení podle pfiílohy ã. 1 zákona
Emise 1. Emise ohla‰ované látky z technické nebo technologické jednotky1) do ovzdu‰í (pro jednotlivé ohla‰ované látky v mnoÏství shodném nebo pfiesahujícím ohla‰ovací práh stanoven˘ pfiílohou ã. 1 a 2 k tomuto nafiízení) Název látky
âíslo CAS
MnoÏství látky v kg/rok
Metoda zji‰Èování (E, M, C)1
âíslo CAS
MnoÏství látky v kg/rok
Metoda zji‰Èování (E, M, C)1
Havarijní emise Název látky
Vysvětlivka: 1 M - měření, C - výpočet, E - expertní odhad. 1) Údaje se vyplní za každou samostatnou technickou nebo technologickou jednotku zvlášť.
43
2. Emise ohla‰ované látky z technické nebo technologické jednotky1) do vody (vypou‰tûní do povrchov˘ch nebo podzemních vod nebo v odpadních vodách do kanalizace, která není zakonãena ãistírnou odpadních vod pro jednotlivé ohla‰ované látky v mnoÏství shodném nebo pfiesahujícím ohla‰ovací práh stanoven˘ pfiílohou ã. 1 a 2 k tomuto nafiízení). Jméno recipientu a fiíãní km: Název látky
âíslo CAS
MnoÏství látky v kg/rok
Metoda zji‰Èování (E, M, C)1
âíslo CAS
MnoÏství látky v kg/rok
Metoda zji‰Èování (E, M, C)1
Havarijní emise Název látky
3. Emise ohla‰ované látky z technické nebo technologické jednotky1) do pÛdy (pro jednotlivé ohla‰ované látky v mnoÏství shodném nebo pfiesahujícím ohla‰ovací práh stanoven˘ pfiílohou ã. 1 a 2 k tomuto nafiízení) Název látky
âíslo CAS
MnoÏství látky v kg/rok
Metoda zji‰Èování (E, M, C)1
âíslo CAS
MnoÏství látky v kg/rok
Metoda zji‰Èování (E, M, C)1
Havarijní emise Název látky
Pfienosy (mimo provozovnu, v˘stupy) 4. MnoÏství ohla‰ované látky vypou‰tûné z technické nebo technologické jednotky1) v odpadních vodách do kanalizace zakonãené ãistírnou odpadních vod umístûné mimo provozovnu (pro jednotlivé ohla‰ované látky v mnoÏství shodném nebo pfiesahujícím ohla‰ovací práh stanoven˘ pfiílohou ã. 1 a 2 k tomuto nafiízení) Název látky
âíslo CAS
MnoÏství látky v kg/rok
Metoda zji‰Èování (E, M, C)1
5. MnoÏství ohla‰ované látky v odpadech s odli‰ením, zda jsou urãeny k vyuÏití ãi odstranûní a oznaãením zafiízení k vyuÏívání, odstraÀování, sbûru nebo v˘kupu odpadÛ, do kterého je odpad pfiedán (pro jednotlivé ohla‰ované látky v mnoÏství shodném nebo pfiesahujícím ohla‰ovací práh stanoven˘ pfiílohou ã. 1 a 2 k tomuto nafiízení) Název látky
âíslo CAS
MnoÏství látky v kg/rok
Vysvětlivka: 1 M - měření, C - výpočet, E - expertní odhad. 1) Údaje se vyplní za každou samostatnou technickou nebo technologickou jednotku zvlášť.
44
Metoda zji‰Èování (E, M, C)1
Příloha č. 5 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Kategorie zařízení a označení zdrojů emisí - kódy NOSE-P kategorie zafiízení podle pfiílohy ã. 1 zákona 1. 1.1.
ãinnosti
kódy NOSE-P
energetika spalování ve spalovacím zafiízení o jmenovitém tepelném pfiíkonu > 50 MW
101.01 101.02 101.04 101.05
1.2. 1.3. 1.4.
rafinace minerálních olejÛ a plynÛ koksování zplynování a zkapalÀování uhlí
105.08 104.08 104.08
2. 2.1./2.2./
v˘roba a zpracování kovÛ kovoprÛmysl a úprava rud;
104.12
2.3./2.4./
hutní v˘roba Ïelezn˘ch a neÏelezn˘ch kovÛ,
105.12
2.5./2.6. 3. 3.1./3.3./ 3.4./3.5.
3.2.
105.01
oznaãení zdrojÛ emisí
spalovací procesy > 300 MW spalovací procesy > 50 a < 300 MW spalování v plynov˘ch turbinách spalování ve stacionárních zdrojích, motorech zpracování ropn˘ch produktÛ koksárenské pece jiné zpracování pevn˘ch paliv
primární a sekundární hutní v˘roba hutní prvov˘roba a zpracování kovÛ charakteristické postupy pfii v˘robû kovÛ a kovov˘ch v˘robkÛ povrchová úprava kovÛ a plastick˘ch hmot
zpracování nerostÛ v˘roba cementu (> 500 t/den), v˘roba cementu (> 500 t/den), vápna (> 50 t/den), skla (> 20 t/den), nerostn˘ch (> 20 t/den) nebo keramick˘ch v˘robkÛ (> 75 t/den) v˘roba azbestu a v˘robkÛ z azbestu
104.11
v˘roba sádry, asfaltu, betonu, cementu, skla, minerálních vláken, cihel, krytiny a keramick˘ch v˘robkÛ
105.11
v˘roba azbestu a v˘robkÛ z azbestu
105.09 107.03
4. 4.1.
chemick˘ prÛmysl v˘roba základních organick˘ch chemikálií
4.2./4.3.
v˘roba základních anorganick˘ch chemikálií nebo hnojiv v˘roba biocidÛ a v˘bu‰nin rostlin nebo v˘roba v˘bu‰nin v˘roba léãiv
105.09
v˘roba organick˘ch chemikálií v˘roba organick˘ch produktÛ na bázi rozpou‰tûdel v˘roba anorganick˘ch chemikálií nebo hnojiv NPK v˘roba chemick˘ch prostfiedkÛ na ochranu
107.03
v˘roba farmaceutick˘ch produktÛ
nakládání s odpady odstraÀování nebo vyuÏívání nebezpeãného odpadu (> 10 t/den) nebo komunálního odpadu (> 3 t/hod.)
109.03
spalování nebezpeãného nebo komunálního odpadu skládky fyzikálnû-chemické a biologické zpracování odpadu recyklace/zhodnocování odpadov˘ch materiálÛ
4.4./4.6. 4.5. 5. 5.1./5.2.
105.09
109.06 109.07 105.14 5.3./5.4.
odstraÀování odpadu, kter˘ není nebezpeãn˘ (50 t/den) a skládky (> 10 t/den)
109.06 109.07
45
skládky (pozemní ukládání pevn˘ch odpadÛ) fyzikálnû-chemické a biologické zpracování odpadu
kategorie zafiízení podle pfiílohy ã. 1 zákona 6. 6.1.
6.2. 6.3. 6.4.
6.5.
6.6. 6.7.
6.8.
ãinnosti
kódy NOSE-P
ostatní zafiízení v˘roba buniãiny ze dfieva nebo jin˘ch vláknit˘ch materiálÛ a v˘roba papíru nebo lepenky (> 20 t/den) pfiedúprava nebo barvení vláken ãi textilií (> 10 t/den) vydûlávání kÛÏí a koÏe‰in (> 12 t/den) jatka (> 50 t/den), zpracování a úprava mléka (> 200 t/den), jin˘ch surovin Ïivoãi‰ného (> 75 t/den) nebo rostlinného (> 300 t/den) pÛvodu zne‰kodÀování nebo zhodnocování zvífiecích tûl a Ïivoãi‰ného odpadu (> 10 t/den)
105.07
v˘roba buniãiny, papíru a v˘robkÛ z papíru
105.04
v˘roba textilií a v˘robkÛ z textilu
105.05 105.03
v˘roba kÛÏe a koÏeného zboÏí v˘roba potravin a nápojÛ
109.03
spalování zvífiecích tûl a Ïivoãi‰n˘ch odpadÛ skládky zhodnocení zvífiecích tûl a Ïivoãi‰n˘ch odpadÛ vnitfiní fermentace stfievního obsahu nakládání se statkov˘m hnojivem nátûry (pouÏívání fiedidel) a elektronika (pouÏívání fiedidel) odma‰Èování, suché ãi‰tûní apretura textilií nebo kÛÏí (pouÏívání fiedidel) tiskafisk˘ prÛmysl (pouÏívání fiedidel) v˘roba uhlíku nebo grafitu
109.06 105.14
chov drÛbeÏe (> 40 000), prasat (> 2 000) nebo prasnic (> 750) povrchová úprava látek, pfiedmûtÛ nebo v˘robkÛ pouÏívající organická rozpou‰tûdla (> 200t/rok)
110.04 110.05 107.01 107.02 107.03 107.04 105.09
v˘roba uhlíku nebo grafitu
46
oznaãení zdrojÛ emisí
304
2. V příloze č. 1 bodě 49 se v kolonce „ohlašovací práh pro emise do vody (kg/rok)“ vkládají slova „200 (jako BTEX)a“.
NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 29. června 2005, kterým se mění nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování
3. V příloze č. 1 v části „Poznámky“ se slova „c/ Jako anorganické sloučeniny.“ zrušují.
Vláda nařizuje podle § 47 odst. 1 a 2 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci):
4. V příloze č. 2 v části „Poznámky“ se slova „c/ Jako anorganické sloučeniny.“ zrušují.
Čl. I
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Čl. II Účinnost
Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování, se mění takto: 1. V § 4 se slova „současně s údaji do integrovaného registru znečišťování podle přílohy č. 4 k tomuto nařízení“ nahrazují slovy „prostřednictvím automatizovaného ohlašovacího procesu veřejně přístupného dálkovým přístupem na elektronické adrese podle § 3 odst. 2“.
Předseda vlády: Ing. Paroubek v. r. Ministr životního prostředí: RNDr. Ambrozek v. r.
47
I N T E G R O VA N ¯ R E G I S T R Z N E â I · Ë O VÁ N Í Pfiíruãka pro ohla‰ování do integrovaného registru zneãi‰Èování Vydalo © Ministerstvo Ïivotního prostfiedí v roce 2005 ISBN 80-7212-347-5 (3. pfiepracované vydání) Typografie Jaroslav Lapaã, © 2005 Prepress Soliter.com Tisk Tiskárna Nové Mûsto u Chlumce nad Cidlinou
48
