Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování
Ministerstvo životního prostředí Praha 2005
Autoři: Ing. Jan Maršák (editor) Mgr. Pavel Frolka Ing. Marie Svojítková Ing.Adéla Švachulová RNDr. Jan Prášek Mgr. Ivana Biková Ing. Martina Foytlová Mgr. Zuzanna Hokkyová Ing. Jan Nepimach Ing. Miluše Větroňová
MŽP MŽP MŽP MŽP CENIA CENIA CENIA CENIA CENIA CENIA
Důležité kontakty: Ministerstvo životního prostředí Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a IPPC Vršovická 65 100 10 Praha 10
Ministerstvo životního prostředí Centrální ohlašovna Vršovická 65 100 10 Praha 10
Česká informační agentura životního prostředí Oddělení IRZ/CO Kodaňská 10/54 100 10 Praha 10
Důležité odkazy: Integrovaný registr znečišťování: www.irz.cz Ministerstvo životního prostředí: www.env.cz Česká informační agentura životního prostředí: www.cenia.cz
Upozornění! INFORMACE V MANUÁLU MOHOU BÝT V BUDOUCNU AKTUALIZOVÁNY. MANUÁL MŮŽE BÝT PRO NEKOMERČNÍ ÚČELY REPRODUKOVÁN ČÁSTEČNĚ NEBO CELÝ, OVŠEM VŽDY S UVEDENÍM ZDROJE (MŽP). K NEKOMERČNÍM ÚČELŮM JE PLNÁ VERZE MANUÁLU VOLNĚ KE STAŽENÍ NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH WWW.IRZ.CZ. KOMERČNÍ ROZŠIŘOVÁNÍ JE MOŽNÉ POUZE SE SOUHLASEM VYDAVATELE (MŽP).
2
Obsah Obsah Úvod Použité zkratky 1. Právní předpisy k integrovanému registru znečišťování 2. Látky ohlašované do IRZ 2.1 Charakteristika ohlašovaných látek 2.2 Zdroje informací o chemických látkách 3. Monitoring ohlašovaných látek 3.1 Zásady monitoringu ve vztahu k IRZ 3.2 Časový aspekt monitoringu 3.3 Zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek 3.3.1 Měření 3.3.2 Výpočet 3.3.3 Expertní odhad 4. Emise ohlašovaných látek do ovzduší 4.1 Zdroje znečišťování 4.2 Normy pro stanovení emisí ohlašovaných látek do ovzduší 4.3 Emisní faktory 4.4 Zdroje informací o emisích do ovzduší 5. Emise ohlašovaných látek do vody 5.1 Zdroje znečištění 5.2 Normy pro stanovení ohlašovaných látek ve vodě 5.3 Zdroje informací z oblasti vodního hospodářství 6. Emise ohlašovaných látek do půdy 6.1 Zdroje znečištění 6.2 Normy pro stanovení emisí ohlašovaných látek do půdy 6.3 Pomocné přípravky a hnojení půdy 6.4 Aplikace čistírenských kalů na půdu 6.5 Zdroje informací z oblasti půdy a zemědělství 7. Přenosy 7.1 Normy a metody pro stanovení látek v přenosech 7.2 Zdroje informací z oblasti odpadů 8. Havárie 9. Dílčí seznamy znečišťujících látek 9.1 Dílčí seznam znečišťujících látek – ovzduší 9.2 Dílčí seznam znečišťujících látek – voda 9.3 Dílčí seznam znečišťujících látek – půda 9.4 Dílčí seznam znečišťujících látek – přenosy 10. Kroky v ohlašování do IRZ 11. Specifická zařízení 11.1 Komunální čistírny odpadních vod 11.2 Zemědělské podniky 11.3 Skládka 12. Otázky a odpovědi 13. Důležité pojmy 14. Právní předpisy 14.1 Průřezové právní předpisy 14.2 Právní předpisy v oblasti integrovaného registru znečišťování 14.3 Právní předpisy v oblasti ovzduší 14.4 Právní předpisy v oblasti vody 14.5 Právní předpisy v oblasti odpadového hospodářství 14.6 Právní předpisy v oblasti půdy a zemědělství 14.7 Právní předpisy v oblasti chemických látek 14.8 Právní předpisy v oblasti havárií 15. Přílohy
3
3 5 6 7 8 8 14 15 15 17 17 17 17 18 20 20 21 23 23 24 24 24 26 27 27 27 28 28 29 30 30 31 32 33 33 37 37 37 45 46 46 47 48 50 57 60 60 60 60 60 61 61 61 62 63
4
Úvod V roce 2003 nabyl účinnosti zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci). Zákon má za cíl kromě implementace směrnice Evropské komise o integrované prevenci (96/61/EC) zřídit integrovaný registr znečišťování životního prostředí (dále integrovaný registr znečišťování – IRZ). IRZ bude koncipován jako veřejně přístupný informační systém veřejné správy. Z technicko-organizačního hlediska je IRZ připravován jako součást Jednotného informačního systému životního prostředí (dále JISŽP).
Cíle zavedení IRZ Stát má v každém okamžiku k dispozici relevantní informace o znečišťování životního prostředí. Veřejnost má bezplatně dostupné informace o znečišťování životního prostředí. Efektivní systém ohlašování různých údajů o znečišťování životního prostředí. Povinné subjekty plní své ohlašovací povinnosti s menší administrativní zátěží. IRZ slouží jako zdroj údajů pro zprávy, které musí Česká republika vypracovávat.
K dosažení cílů je při budování nového registru znečišťujících látek nezbytná metodická podpora zúčastněných subjektů. Ministerstvo životního prostředí vydalo v roce 2004 první díl Příručky pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování (MŽP, říjen 2004)1, který byl zásadním úvodním dokumentem do problematiky IRZ. Druhý díl příručky je zaměřen zejména na otázky monitoringu a získávání údajů o emisích a přenosech jednotlivých látek. Obsahuje seznamy metod (norem) stanovení ohlašovaných látek v jednotlivých složkách životního prostředí. Důležitou součástí příručky jsou dílčí indikativní seznamy znečišťujících látek pro kategorie zařízení podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci. Pozornost je věnována některým příkladům z praxe, které mají zřetelněji osvětlit ohlašovací povinnosti uživatelů registrované látky. S ohledem na enormní množství dotazů vztahujících se k IRZ jsou do druhého dílu zařazeny odpovědi na nejčastější otázky a odkazy na důležité zdroje informací. Příručka obsahuje i aktualizovanou legislativní část. Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování vznikla ve spolupráci pracovníků oddělení IPPC Ministerstva životního prostředí a pracovníků České informační agentury životního prostředí.
1)
Dostupný na www.irz.cz
5
Použité zkratky Obecné zkratky PRTR
BAT BREF
Best Available Techniques – Nejlepší dostupné techniky Best Available Techniques Reference Document – Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách C Calculation – výpočet CAS No. Chemical Abstract Service Registry Number – Číslo chemické látky v databázi CAS CeHO Centrum pro hospodaření s odpady CO Centrální ohlašovna CPA Classification of Products by Activity – Klasifikace produktů podle činností CENIA Česká informační agentura životního prostředí ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav ČIŽP Česká inspekce životního prostředí ČSN Česká státní norma E Estimation – Odhad EC European Commission – Evropská komise EEA European Environment Agency – Evropská agentura pro životní prostředí EPER European Pollutant Emission Register – Evropský registr emisí znečišťujících látek E-PRTR European Pollutant Release and Transfer Register – Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek GPS Global Positioning System – Globální polohový systém HEIS ČR Hydroekologický informační systém České republiky HEIS VÚV Hydroekologický informační systém Výzkumného ústavu vodohospodářského IČ Identifikační číslo organizace IPPC Integrated Pollution Prevention and Control – Integrovaná prevence a omezování znečištění IRZ Integrovaný registr znečišťování ISO International Organization for Standardization – Mezinárodní organizace pro standardizaci ISOH Informační systém odpadového hospodářství JISŽP Jednotný informační systém o životním prostředí KÚ Krajský úřad M Measurement – Měření MZe Ministerstvo zemědělství MŽP Ministerstvo životního prostředí NACE National Classification of Economic Activities – Národní klasifikace ekonomických aktivit NOSE Nomenclature of Sources of Emissions – Nomenklatura zdrojů znečištění OECD Organisation for Economic Co-operation and Development – Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj OKEČ Odvětvová klasifikace ekonomických činností ORP Obec s rozšířenou působností Protokol o PRTR Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek
REZZO SKP VÚV T. G. M. WGS 84
Pollution Release and Transfer Register – Registr úniků a přenosů znečišťujících látek Registr emisí zdrojů znečišťování ovzduší Standardní klasifikace produktů Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka World Geodetic System 1984 – Světový geodetický systém 1984
Chemické zkratky AOX BTEX CFC DCE DCM DDT DEHP HCB HCBD HCFC HCH HFC NMVOC PAU PBDE PCB PCDD PCDF PCP PER PM10 POP TCB TCDD TCM TEQ TOC VOC
6
Adsorbable Organic Halogens – Adsorbovatelné halogenované organické sloučeniny – souhrnný ukazatel Souhrnný parametr pro benzen, toluen, ethylbenzen a xylen Chlorofluorocarbons – Chlorofluorouhlovodíky 1,2 dichloroethane – 1,2 dichlorethan Dichloromethane – Dichlormethan Dichlordiphenyltrichloroethane – Dichlordifenyltrichlorethan Di-(2-ethylhexyl)phthalate – Di-(2-ethylhexyl)ftalát Hexachlorobenzene – Hexachlorbenzen Hexachlorobutadiene – Hexachlorbutadien Hydrochlorofluorocarbons – Hydrochlorofluorouhlovodíky Hexachlorocyclohexane – Hexachlorcyclohexan Hydro-fluorocarbons – Fluorované uhlovodíky Non-Methane Volatile Organic Compounds – Nemethanové těkavé organické sloučeniny Polycyklické aromatické uhlovodíky Brominated diphenylethers – Bromované difenylethery Polychlorinated biphenyls – Polychlorované bifenyly Polychlorinated dibenzo-dioxins – Polychlorované dibenzodioxiny Polychlorinated dibenzo-furans – Polychlorované dibenzofurany Pentachlorophenol – Pentachlorfenol Tetrachloroethylene – Tetrachlorethylen Particulate Matter – Označení frakce polétavého prachu s velikostí částic pod 10 µm Persistent Organic Pollutant – Perzistentní organický polutant Trichlorobenzenes – Trichlorbenzeny 2,3,7,8 – tetrachlordibenzodioxin Tetrachlormethan Toxic Equivalent – Toxický ekvivalent (vyjádřený v ekvivalentech toxicity 2,3,7,8 – tetrachlordibenzodioxinu) Total Organic Carbon – Celkový organický uhlík Volatile Organic Compounds – Těkavé organické sloučeniny
1. Právní předpisy k integrovanému registru znečišťování Zákon o integrované prevenci definuje základní pojmy (integrovaný registr znečišťování životního prostředí, uživatel registrované látky aj.), zřizuje IRZ, vymezuje ohlašovací povinnosti a ukládá vést evidenci údajů nezbytných pro splnění ohlašovací povinnosti. Zákon upravuje i způsob zveřejňování údajů z IRZ. Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování stanovuje: seznam ohlašovaných látek a ohlašovací prahy, způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek, způsob a formu ohlašování do registru, některá opatření k zajištění jednoty informačního systému v oblasti životního prostředí. Má celkem 5 příloh. V přílohách č. 1 a 2 jsou uvedeny seznamy látek, jejichž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat (tzv. ohlašované látky). Příloha č. 3 definuje přípustné postupy zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek. Příloha č. 4 obsahuje povinné údaje pro ohlašování do IRZ. V příloze č. 5 jsou uvedeny kódy NOSE-P, které budou v případě ohlašování do IRZ vyplňovat provozovatelé zařízení podle zákona o integrované prevenci. Vyhláška o vedení evidence podkladů nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování stanovuje: způsob a formu vedení evidence, způsob a formu vedení údajů o plnění podmínek integrovaného povolení, podobu evidenčního listu pro ohlašované látky a návod na jeho vyplnění.
Právní předpisy k IRZ Zákon o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (č. 76/2002 Sb.). Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování (č. 368/2003 Sb.). Vyhláška, kterou se stanoví forma a způsob vedení evidence podkladů nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování (č. 572/2004 Sb.).
7
2. Látky ohlašované do IRZ Integrovaný registr znečišťování bude obsahovat informace o emisích a přenosech ohlašovaných látek. Pod pojmem ohlašovaná látka je třeba rozumět látku uvedenou v příloze č. 1 a 2 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Budou sledovány emise ohlašovaných látek do ovzduší, vody, půdy. Přenosem látky se myslí přesun látky v odpadech nebo odpadních vodách vypouštěných do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu. Ohlašovaným látkám jsou přiřazeny ohlašovací prahy pro emise (do ovzduší, do vody, do půdy) a mimo provozovnu (přenosy). Ohlašovací prahy jsou stanoveny jako množství látky v kilogramech za jeden kalendářní rok a mají zásadní význam pro vznik ohlašovací povinnosti do IRZ. Pouze při dosažení nebo překročení stanovených ohlašovacích prahů pro ohlašované látky je uživatel registrované látky povinen ohlašovat do IRZ. Celkový počet ohlašovaných látek za rok 2005 bude 72 (jejich seznam uvádí příloha 1 této příručky). Počet sledovaných látek v jednotlivých složkách životního prostředí není stejný. Některé jsou monitorovány ve všech třech složkách životního prostředí (tímto způsobem sledování je posílen integrační charakter registru), jiné pouze v jedné nebo dvou. Po vstupu Protokolu o registrech přenosů a úniků znečišťujících látek v platnost bude IRZ rozšířen minimálně na 88 látek (příloha č. 2 nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování). IRZ je i s ohledem na evropskou legislativu připraven na zvyšování počtu ohlašovaných látek.
Ohlašovaná látka – látka uvedená v příloze č. 1 a 2 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Ohlašovací práh – množství ohlašované látky v kg/rok uvedené v příloze č. 1 a 2 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Uživatel registrované látky – provozovatel zařízení jakož i jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje technickou nebo technologickou jednotku, v níž je zpracovávána nebo produkována látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci – § 2 písm. l).
2.1 Charakteristika ohlašovaných látek Integrovaný registr znečišťování zahrnuje několik skupin nejdůležitějších polutantů. Zejména se jedná o karcinogenní látky, skleníkové plyny, látky způsobující kyselé deště případně těžké kovy. Látky je nutné důsledně monitorovat a získávat o nich podrobné informace. Následující pasáž textu je věnována charakteristice ohlašovaných látek (látky jsou zde uváděny v pořadí, v jakém figurují v příloze č. 1 nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování). Látky ohlašované do IRZ Methan – Plynný organický uhlovodík, extrémně hořlavý plyn, se vzduchem tvoří výbušné směsi, bezbarvý, nepáchnoucí, lehčí než vzduch, páry mohou způsobovat závratě nebo udušení. Methan i produkty jeho spalování jsou skleníkové plyny. Dostává se do ovzduší při intenzivním chovu dobytka, těžbě uhlí, a uvolňuje se také při hnilobných procesech na skládkách odpadů a při jeho průmyslovém zpracovávání. Oxid uhelnatý – Bezbarvý plyn bez zápachu a chuti, lehčí než vzduch. Reaguje s hemoglobinem za vzniku karboxyhemoglobinu. Největším emisním zdrojem oxidu uhelnatého je nedokonalé spalování, např. v automobilech, v průmyslu, v teplárnách a ve spalovnách. Mimořádně hořlavá látka, snadno vznětlivá při všech teplotách, toxická.
8
Látky ohlašované do IRZ Oxid uhličitý – Skleníkový plyn. Vzniká při spalování fosilních paliv, zejména zemního plynu a ropných produktů, jako jsou benzín a nafta. Největší podíl na emisích CO2 nese doprava, chemický a energetický průmysl (značné emise vznikají při spalovaní v tepelných elektrárnách). Fluorované uhlovodíky (HFC) – Bezbarvé, nehořlavé plyny nebo kapaliny; mohou vyvolat lehké podráždění horních cest dýchacích. Skleníkové plyny. Částečně fluorované uhlovodíky se průmyslově využívají především v chladírenství jako významná média nahrazující látky narušující ozónovou vrstvu Země. V mnohem menší míře se používají jako „nadouvadla“ pro výrobu pěnových izolačních hmot, jako hnací plyny pro některé aerosolové přípravky a jako hasící prostředky. Oxid dusný – Skleníkový plyn. Pochází ze zemědělských hnojiv, chemického průmyslu a krmení pro dobytek. Amoniak – Silně dráždí a leptá oční sliznice, sliznice dýchacích cest, plíce a kůži, vyvolává křeč nebo otok hrtanu, může vést k udušení. Při úniku dochází k zamoření ovzduší do velkých vzdáleností od zdroje, kontaminuje vodu i půdu, ve vodách se rozpouští i při velkém zředění, vytváří leptavé směsi, je vysoce toxický pro vodní organismy. Málo hořlavá látka, při uvolnění plynu se tvoří velké množství studené mlhy těžší než vzduch a vznikají leptavé a výbušné směsi se vzduchem. Nemethanové těkavé organické sloučeniny (NMVOC) – Skupina těkavých organických sloučenin (VOC) s výjimkou methanu. Jedná se o velkou skupinu plynů a těkavých kapalin zahrnující různé druhy organických chemikálií. Jsou to všechny organické sloučeniny jiné než metan, které reakcí s oxidy dusíku a za přítomnosti slunečního záření mohou produkovat fotochemické oxidanty. Hlavním zdrojem NMVOC je spalování fosilních paliv. Nacházejí se v rozpouštědlech, barvách a aerosolech. Oxidy dusíku (NOx/NO2) – Patří mezi škodlivé látky, které se mohou dostat spalinami do vzduchu, zvyšují škodlivé účinky oxidu siřičitého a stejně jako on napadají sliznice dýchacích orgánů a ničí lesy. Mohou reagovat s těkavými organickými látkami za vzniku troposférického (přízemního) ozonu, který je skleníkovým plynem. Perfluorouhlovodíky (PFC) – Zcela fluorované uhlovodíky (PFCs) nalézají obdobné použití jako HFCs (navíc i pro plasmatické leptání při výrobě součástek pro elektrotechniku), ale pro jejich vyšší cenu jsou aplikovány v omezenější míře. Jedná se o tzv. nové skleníkové plyny. Fluorid sírový – Skleníkový plyn. Vyznačuje se vynikajícími izolačními vlastnostmi. Slouží především jako izolační medium v silnoproudé elektrotechnice a při tepelné izolaci (např. při izolaci oken). Oxidy síry (SOx/SO2) – Vysoká rozpustnost plynů oxidů síry ve vodě je předurčuje ke schopnosti způsobovat iritaci, zejména v horních cestách dýchacích. Oxidy síry způsobují celkovou acidifikaci (okyselování) životního prostředí. Celkový dusík – Obsažený v organických i anorganických sloučeninách. Celkový fosfor – Obsažený v organických i anorganických sloučeninách.
9
Látky ohlašované do IRZ Arsen a sloučeniny – Sloučeniny arsenu (arsenovodík (arsin; arsan)) jsou uvedeny v příloze č. 1 nařízení vlády č. 114/1999 Sb. jako vysoce toxické chemické látky. Sloučeniny arsenu se používají jako insekticidní prostředky, mořidla osiva, barvy a zejména slitiny. Zdrojem znečištění přírody arsenem jsou především tepelné elektrárny, spalující nekvalitní hnědé uhlí. Dále se arsen vyskytuje v elektrotechnice jako součást polovodičů a v odpadních vodách ze zpracování rudy. Kadmium a sloučeniny – Zdrojem znečištění ŽP jsou kovohutě vyrábějící tyto kovy. Kadmium se dostává do atmosféry spalováním nekvalitního uhlí a olejů. Nachází se v galvanických článcích akumulátorů a jako přísada ve slitinách. Chrom a sloučeniny – Sloučeniny chrómu (dichroman amonný (dvojchroman amonný), dichroman draselný (dvojchroman draselný), dichroman sodný (dvojchroman sodný), dichroman sodný dihydrát (dvojchroman sodný dihydrát)) jsou uvedeny v příloze č. 1 nařízení vlády č. 114/1999 Sb. jako vysoce toxické chemické látky vzhledem k tomu, že karcinogenní vlastnosti sloučenin Cr6+ jsou mimořádné. Cr6+ patří mezi 17 nejnebezpečnějších škodlivin. Vyskytuje se při galvanickém pochromování, používá se jako přísada v nerez ocelích, k textilnímu barvení, v kožedělném průmyslu. Měď a sloučeniny – Měď je biogenním prvkem. V parách (sváření) a ve větších koncentracích i v roztoku je měď toxická. Vyskytuje se při výrobě elektrických vodičů, ve slitinách a ve vodách z povrchových úprav kovů. Rtuť a sloučeniny – Toxický kov, nebezpečný pro životní prostředí, kumuluje se v sedimentech a vodních organismech. Sloučeniny způsobují podráždění dýchacích cest až zánět plic, při požití způsobují bolesti v břiše, koliky, krvavé průjmy a křeče. Vyskytuje se jako náplň teploměrů, manometrů a používá se k výrobě amalgámů. Do životního prostředí se dostává z odpadních vod chemického průmyslu, z výroby barviv. Nikl a sloučeniny – Nejtoxičtější je nikl ve formě uhličitanu, která se velmi snadno vstřebává kůží a z plicních sklípků. Vyskytuje se při galvanickém pokovování, výrobě slitin a akumulátorů. Olovo a sloučeniny – Toxické. Vyskytuje se ve výrobě akumulátorů, slitin. Zinek a sloučeniny – Biogenní prvek. Výskytuje se v galvanických článcích, slitinách, při galvanickém pokovování, jako příměs v hnojivech. Chloralkany (C10-13) – Jsou chlorované parafíny s krátkým řetězcem. Mají insekticidní vlastnosti. 1,2-Dichlorethan (DCE) – Při vdechnutí vyšších koncentrací může poškodit játra či ledviny, má narkotický účinek. Je podezřelý z karcinogenních a genotoxických účinků. Je hořlavý. Dichlormethan (DCM) – Je zdraví škodlivý, má narkotické účinky. Má střední toxický potenciál pro vodní prostředí. Halogenované organické sloučeniny (jako AOX) – Jedná se o adsorbovatelné organicky vázané halogeny – skupina látek, kam spadají např. těkavé organické látky (jako chloroform, chlorfenoly, chlorbenzeny) nebo dioxiny a furany. Většina AOX jsou chlorované sloučeniny, z nichž některé jsou toxické pro vodní organismy, persistentní a bioakumulativní. Nejvýznamnějším zdrojem emisí je průmysl na výrobu celulózy a papírenský (používání chlóru k bělení).
10
Látky ohlašované do IRZ Hexachlorbenzen (HCB) – Stálá málo těkavá sloučenina lipofilní povahy s nízkou rozpustností ve vodě, se schopností se kumulovat v tukové tkáni a adsorbovat se na povrchy tuhých částic. Toxický, nebezpečný pro životní prostředí, může být rakovinotvorný, má účinek na centrální nervový systém, může dojít k poruchám jater, ledvin a krevního oběhu. HCB je průmyslová chemikálie používaná v pyrotechnice, při výrobě syntetického kaučuku a hliníku, jako fungicid a desinfekční prostředek. Hexachlorbutadien (HCBD) – Má vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí. Nebezpečná závadná látka ze skupiny chlorovaných uhlovodíků. 1,2,3,4,5,6-Hexachlorcyklohexan (HCH) – Toxický při vdechování, styku s kůží, a při požití, dráždí oči i kůži. Výroba chlorací benzenu, vzniká 5 izomerů, které jsou chemicky stálé látky lipofilní povahy. Používá se jako insekticid, v zemědělství k hubení lidských a zvířecích parazitů, na ošetřování lesních a jiných porostů. PCDD+PCDF (dioxiny+furany) (jako TEQ) – Polychlorované dioxiny a difurany (PCDD/PCDF) jsou chlorované organické sloučeniny, které mají podobné vlastnosti a působení na živé organismy. Dioxiny čítají 75 sloučenin z nichž nejtoxičtější je 2,3,7,8-tetrachlordibenzop-dioxin (TCDD), označovaný jako dioxin. Dioxiny vznikají jako vedlejší produkt průmyslové výroby, které se účastní chlor. Jako příklad lze uvést výrobu PVC nebo bělení buničiny sloučeninami na bázi chloru. Nejvýznamnějším zdrojem jsou spalovny. Dioxiny vznikají tehdy, jsou-li při hoření přítomny chlorované sloučeniny. Difurany představují skupinu 135 sloučenin z níž nejvýznamnější je 2,3,7,8-tetrachlordibenzofuran (TCDF). Pentachlorfenol (PCP) – Vysoce toxický, nebezpečný pro životní prostředí, dráždivý, karcinogen kategorie 3. Má insekticidní a fungicidní účinky, používá se pro ošetření dřeva, proti dřevokazným houbám a plísním. Tetrachlorethylen (PER) – Zdraví škodlivý, nebezpečný pro životní prostředí. Rozpustný ve vodě, adsorbuje se na tuhých fázích ve vodách, chemicky stálý. Tetrachlormethan (TCM) – Toxický při vdechování, styku s kůží a při požití, má narkotické a hepatotoxické účinky, je škodlivý pro vodní organismy, nebezpečný pro ozónovou vrstvu, karcinogenní. Trichlorbenzeny (TCBs) – Vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí, zdraví škodlivé. Patří mezi AOX. Jsou to rozpouštědla s vysokým bodem varu. 1,1,1-Trichlorethan – Zdraví škodlivý, nebezpečný pro životní prostředí. Organické rozpouštědlo. Trichlorethylen – Zdraví škodlivý, karcinogenní látka kategorie 3, škodlivý pro vodní organismy, toxický. Chemicky stálý, adsorbuje se na tuhých fázích ve vodách. Trichlormethan – Zdraví škodlivý, dráždivý, pravděpodobný karcinogen. Bromované difenylethery (PBDE) – Mají schopnost se kumulovat v životním prostředí a lidském těle. Používají se jako zpomalovače hoření. Sloučeniny organocínu (jako celkové Sn) – Organické sloučeniny cínu, vysoce neurotoxické, obzvláště pro hmyz.
11
Látky ohlašované do IRZ Fenoly (jako celkové C) – Toxické, zdraví škodlivé, žíravé, chemicky stálé. Mohou se vyskytovat ve strojírenském, chemickém, potravinářském průmyslu, používají se jako konzervační prostředky. Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) – Velká skupina organických látek tvořených nejméně dvěma kondenzovanými benzenovými jádry. Vznikají jako vedlejší produkty při každém běžném spalovacím procesu – při hoření uhlí, olejů, dřeva, odpadu, významným zdrojem je automobilová doprava. Vznikající množství výrazně narůstá s nedokonalostí spalování. Významným zdrojem je i výroba železa, oceli, hliníku, koksu, dehtu, a to zvláště při použití zastaralých technologií. Vznikají i při přírodních požárech. Celkový organický uhlík (TOC) (jako celkové C nebo COD/3) – Celkový obsah organických látek ve vodě lze stanovovat pomocí BSK a CHSK, lze je určovat i nepřímo (oxidace organických látek na CO2 s následným stanovením metodou elementární analýzy). Chloridy (jako celkové Cl) – Jako chloridy jsou v případě emisí do vody, půdy a v přenosech myšleny sloučeniny chloru, které jsou iontovou sloučeninou. Chlor a anorganické sloučeniny (jako HCl) – Chlor je nehořlavý, žlutozelený plyn, štiplavě páchnoucí, ve zkapalněném stavu slabě nažloutlá kapalina. Anorganické sloučeniny chloru a chlor jsou v případě emisí do ovzduší myšleny jako těkavé látky. Kyanidy (jako celkové CN) – Iontové sloučeniny, vyskytují se v galvanizovnách při pokovování v kyanidových lázních, v odpadních vodách z chemického a strojírenského průmyslu. Fluoridy (jako celkové F) – Iontové sloučeniny, vyskytují se při výrobě chemicky leštěného skla, užívají se ve strojírenství k povrchové úpravě kovů. Kyanovodík (HCN) – Velmi těkavá, lehce zápalná, bezbarvá kapalina se zápachem hořkých mandlí, hořící světle fialovým plamenem. Polétavý prach (PM10) – Drobné částice rozptýlené v nosném plynu schopné na sebe vázat další látky rozptýlené v ovzduší a zanášet je tak do dýchacího ústrojí lidského organismu. Benzen – Toxický, karcinogen kategorie 1, chronická otrava vyvolává poškození kostní dřeně, jater, ledvin a úbytek bílých krvinek. Vyskytuje se v odpadních vodách vybraných chemických výrob a vzniká při tepelném zpracování uhlí. Vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí. Toluen – Vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí, již v malém množství ovlivňuje proces samočištění vod. Zdraví škodlivý, vysoce hořlavý. Vyskytuje se v odpadních vodách z chemických výrob, strojírenství, zpracování plastických hmot, gumárenství, výroby laků. Ethylbenzen – Vysoce hořlavý, zdraví škodlivý, vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí. Vyskytuje se v odpadních vodách z chemických výrob a aplikací nátěrových hmot, ze zpracování ropných látek (petroleje). Xyleny – Vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí. Těkavé organické látky, snadno se rozkládají ve vodě i půdě za anaerobních podmínek.
12
Látky ohlašované do IRZ Polychlorované bifenyly (PCB) – Technická směs 210 kongenerů, široce využívaná v průmyslu pro své výjimečné vlastnosti jako náplň elektrických transformátorů a velkých kondenzátorů, teplosměnné kapaliny, přísady do barviv, plastů, mazadel. Výroba byla v bývalém Československu zakázána v roce 1984. V současné době se používají pouze v uzavřených systémech, značná množství jsou uložena a čekají na likvidaci přijatelným způsobem. 1,1,2,2-Tetrachlorethan – Vysoce toxický, nebezpečný pro životní prostředí. Azbest – Karcinogenní, mutagenní. Skupina přirozeně se vyskytujících vláknitých minerálů (serpentiny a amfiboly), mají vysokou rezistenci vůči teplu, jsou inertní vůči chemikáliím a jsou zároveň dobrými elektroizolačními materiály. Vinylchlorid – Bezbarvý plyn s nasládlou vůní. Extrémně hořlavý, toxický, karcinogen kategorie 1, jedovatý pro vodní organismy, škodlivý pro zdroje pitné vody. Ethylenoxid – Toxický, extrémně hořlavý, dráždivý, karcinogen a mutagen kategorie 2. Naftalen – Zdraví škodlivý, nebezpečný pro životní prostředí, karcinogenní, vyznačuje se přímou a pozdní toxicitou, toxický pro vodní organismy. Vyskytuje se při tepelném zpracování uhlí (koksochemie), rafinaci a rektifikaci uhlovodíkových surovin, výrobě barviv, výrobě textilních průmyslových přípravků. Aldrin – Polychlorovaný cyklodien chemicky stálý, lipofilní povahy. Insekticid proti klíšťatům, molům, termitům a dalšímu hmyzu, v malé míře i k moření osiva. Endrin – Polychlorovaný cyklodien, chemicky stálý, lipofilní povahy. Má účinek na centrální nervový systém, může dojít k poruchám jater, ledvin a krevního oběhu. Insekticid proti klíšťatům, molům, termitům a dalšímu hmyzu, v malé míře i k moření osiva. DDT – Směs hlavní složky p,p'-DDT a při výrobě vznikajících izomerů o,p'-DDT, p,p'-DDD, o,p'-DDD. DDT a jeho metabolity jsou velmi stálé, málo těkavé sloučeniny lipofilní povahy s nízkou rozpustností ve vodě, schopností se kumulovat v tukové tkáni a adsorbovat se na povrchy tuhých částic. Jeho výroba a použití jsou zakázány. Dieldrin – Polychlorovaný cyklodien chemicky stálý, lipofilní povahy. Insekticid proti klíšťatům, molům, termitům a dalšímu hmyzu, v malé míře i k moření osiva, výjimečné použití jako rodenticid. Styren – Zdraví škodlivý, dráždivý. Formaldehyd – Bezbarvý plyn s charakteristickým štiplavým zápachem nebo jako kapalina (velmi dobře rozpustný ve vodě). Používá se jako dezinfekční a konzervační činidlo. Heptachlor – Stálá, málo těkavá sloučenina lipofilní povahy s nízkou rozpustností a schopností se kumulovat v tukových tkáních organismů a sorbovat se na povrchy tuhých částic. Insekticid používaný především k hubení půdního hmyzu a mravenců, k hubení hmyzu i v domácnostech, hospodářských prostorách a ošetření osiva. Aplikován do půdy, někdy i na listy. Pentachlorbenzen – Vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí. Výskyt: vzniká při výrobě trichlorethenu a tetrachlorethenu. V ČR není přímo vyráběn ani dovážen. Může být používán jako retardant hoření.
13
Látky ohlašované do IRZ Hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC) – Významně přispívají k tzv. skleníkovému efektu. Jsou to tzv. měkké freony. Chlorofluorouhlovodíky (CFC) – Významně přispívají k tzv. skleníkovému efektu. Jsou to tzv. freony. Používají se jako chladící média a hnací plyny. Halony – Chlorofluorouhlovodíky obsahující atomy brómu. Narušují ozónovou vrstvu Země. Používají se v hasicích přístrojích. Anthracen – Toxický pro vodní organismy. Nacházejí se v odpadních vodách z chemických výrob, ze spalovacích procesů, jako vedlejší produkt tepelného zpracování uhlí. Di-(2-ethyl hexyl)ftalát (DEHP) – Používá se jako změkčovadlo při výrobě produktů z PVC a dalších plastických hmot. Vyrábí se při zpracování černouhelného dehtu. Toxický pro vodní organismy, látka ohrožující reprodukci. Lindan – Stereoizomer 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexanu čištěný frakční krystalizací o čistotě až 99 %. Insekticid používaný v zemědělství k hubení zvířecích a lidských parazitů.
2.2 Zdroje informací o chemických látkách Následující odkazy mohou uživatelům registrované látky pomoci při získávání informací o vlastnostech látek v IRZ a oblastech použití.
Česká informační agentura životního prostředí - http://www.ceu.cz/chem/chemickelatky.asp Seznam závazně klasifikovaných nebezpečných látek - https://www.mpo.cz/dance Centre for Environmental Chemistry and Ecotoxicology - http://www.recetox.muni.cz/ European Chemical Substances Information System - http://ecb.jrc.it/existing-chemicals/ ATSDR – Agency for Toxic Substances and Disease Registry - http://www.atsdr.cdc.gov/ IRIS – Integrated Risk Information System - http://www.epa.gov/iris/ POPs Information - http://www.pops-info.org/ EPER Substance description - http://www.eper.cec.eu.int/eper/pollutant_list.asp?#8 Scorecard – Environmental Defense Organization - http://www.scorecard.org/
14
3. Monitoring ohlašovaných látek 3.1 Zásady monitoringu ve vztahu k IRZ Monitoringu je potřeba k získávání údajů pro ohlášení do IRZ, monitorované údaje však mohou být použity i pro mnoho dalších účelů a cílů a zároveň je možno pro ohlášení do IRZ využívat některé údaje doposud získávané z důvodu ohlašování dle složkové legislativy. Jednou z legislativních povinností dle zákona o integrované prevenci (§ 25), je vedení provozní evidence. Údaje z evidence slouží ohlašovateli při plnění ohlašovací povinnosti do IRZ. Podrobnosti o vedení provozní evidence jsou upraveny vyhláškou č. 572/2004 Sb. Dalším cílem monitoringu je poskytnout adekvátní informace o emisích a přenosech a jejich množství za 1 kalendářní rok. S ohledem na tuto skutečnost je nutno provádět i výběr parametrů, frekvence monitorování a typ jednotky. Potřebám ohlašování do IRZ odpovídají jednotky kg/rok. Za monitoring (důležité pojmy viz rámeček) pro potřeby ohlašování do IRZ zodpovídají uživatelé registrované látky, v jejichž provozovně je produkována ohlašovaná látka v emisích nebo přenosech. K provádění monitorovacích prací mohou ale využít externí smluvní služby. Nicméně konečná zodpovědnost za monitoring a jeho kvalitu zůstává na uživateli registrované látky a nemůže být smluvně převedena. Režim a způsob monitoringu látek podléhajících ohlašovací povinnosti do IRZ může být provozovateli určen v rámci vydaného integrovaného povolení (§ 22 zákona č. 76/2002 Sb.), jinak je povinen postupovat podle příslušných právních předpisů (nejsou-li dané informace součástí integrovaného povolení nebo nejedná-li se o zařízení podle zákona o integrované prevenci) – viz nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Pro podávání zpráv do IRZ je důležité získat celkový obraz o emisích, který je tvořen koncovými, případně mimořádnými emisemi. K usnadnění kontroly celkových emisních výstupů ze zařízení je vhodné, pokud to je možné, minimalizovat počet emisních bodů zdroje. V případě předvídatelných podmínek (např. spouštění či zastavení provozu zařízení) lze provést vhodná opatření pro zabránění či minimalizaci množství mimořádných emisí prostřednictvím kontroly zařízení. Pro účely monitoringu podle zákona č. 76/2002 Sb. a nařízení vlády č. 368/2003 Sb. jsou relevantní pouze emise a přenosy z technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu. Pro potřeby IRZ jsou ohlašovány hmotnostní množství ohlašované látky za rok (kg/rok). Ve většině případů bude snaha využít dosavadní monitorování k určení údajů potřebných pro IRZ. V některých případech bude třeba zavést nově monitorování vybraných látek dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb., v souvislosti s povinnostmi vyplývajícími z příslušné legislativy k IRZ. Uživatelé registrované látky by měly pro účely IRZ provést důkladnou kontrolu provozovaných technologií a nejlépe jedním rozsáhlým rozborem vymezit látky dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb., u nichž by připadalo v úvahu překročení prahových hodnot, ty pak následně se zvolenou četností sledovat.
Důležité pojmy z oblasti monitoringu Monitoring – znamená systematické popisování variací určitých chemických a fyzikálních charakteristik emise, vypouštění, spotřeby, ekvivalentního parametru nebo technických opatření atd. Monitorování je založeno na opakovaných měřeních nebo pozorováních s přiměřenou frekvencí v souladu s dokumentovanými a odsouhlasenými technikami a prováděno za účelem poskytování užitečných informací. Kontinuální monitoring – jsou uvažovány dva typy technik kontinuálního monitoringu: pevné in-situ (či in-line) nástroje kontinuálního čtení a pevné on-line (či extraktivní) nástroje kontinuálního čtení. Pevné in-situ (či in-line) nástroje kontinuálního čtení – měřící buňka je umístěna v samotné trubici, potrubí či toku. Tyto nástroje nevyžadují odebírání vzorků k analýze a jsou obvykle založené na optických vlastnostech. Důležitá je pravidelná údržba a kalibrace těchto nástrojů.
15
Důležité pojmy z oblasti monitoringu Pevné on-line (či extraktivní) nástroje kontinuálního čtení – tento typ nástrojů odebírá vzorek emise podél vzorkové linie, vzorek je následně přemístěn k měřící stanici, kde je kontinuálně analyzován. Měřící stanice může být od potrubí vzdálená, a proto je třeba pečovat o to, aby byla zachována integrita vzorku. Tento typ zařízení může umožňovat úpravu podmínek vzorku. Znečišťující látka – jednotlivá látka nebo skupina látek, které mohou škodit živým organismům nebo ovlivňovat životní prostředí. Měření – množina operací ke stanovení hodnoty vybrané kvantitativní charakteristiky. Ve vztahu k IRZ – zjištění hodnoty emisí a přenosů přimým monitorováním emisního procesu. Přímá měření – specifické kvantitativní určování emitovaných látek ze zdroje. Emisní faktor – číslo, kterým mohou být násobeny míry činnosti či údaje o výkonu zařízení (jako např. výroba, spotřeba vody) k odhadu emisí se zařízení. Je aplikován za předpokladu, že všechny průmyslové jednotky dané výrobní linky mají podobný emisní vzor. Laboratorní vzorek – vzorek či část vzorku poslaná do laboratoře či přijatá laboratoří. Test vzorku – vzorek připravený z laboratorního vzorku, ze kterého jsou pro test a analýzu odebrány testované části. Testovaná část – množství či objem testovaného vzorku odebraného pro analýzu, obvykle známé hmotnosti či objemu. Primární vzorek či terénní / polní vzorek – je získán v souladu s prostorovým plánem odběru vzorků agregací vzorkových jednotek získaných na specifických místech a/nebo podle dočasného plánu odběru vzorků agregací vzorkových jednotek odebraných na určitých místech a v určených bodech v čase. V procesu analýzy se nakonec polní vzorek stává laboratorním vzorkem (vzorky). Integrovaný vzorek – vzorek akumulovaný / průměrovaný po určené časové období. Smíšený / složený / spojený vzorek – vzorek připravený provozovatelem či automatickým zařízením, který byl získán smícháním vzorků z několika míst. Odběr vzorků / vzorkování – proces, pomocí kterého se odebere část látky, materiálu či produktu, která tvoří reprezentativní vzorek celku, pro účely zkoumání této látky, materiálu či produktu. Plán odběrů vzorků, vlastní odběry i analytické aspekty by vždy měly být posuzovány současně. Isokinetický odběr vzorků – technika odběru vzorků, kde rychlost, se kterou vzorek vstupuje do vzorkové výlevky, je stejná jako rychlost toku v potrubí, ze kterého je odebírán. Akreditace (testovací laboratoře) – formální uznání testovací laboratoře za kompetentní k výkonu určitých testů či specifických typů testů. Analýza – charakterizace povahy vzorku. Analýza kontra odhad: formální, obvykle kvantitativní určení účinků akce (jako v rizikové analýze a analýze vlivů). Skladba emisí – typ změn emisí v čase, např. emise mohou být stabilní, cyklické, náhodně rostoucí, náhodně proměnné, nestálé atd.
16
3.2 Časový aspekt monitoringu Frekvence monitorování daného parametru se liší podle potřeb a rizik pro životní prostředí a rovněž podle zvoleného přístupu k monitorování. Monitorovací režim se stanoví s ohledem na řadu faktorů, týkajících se typu výroby a použité technologie. Mezi důležité faktory lze zmínit užití specifických surovin a paliv (stálá či proměnná kvalita a množství), fungování zařízení při specifické zátěži či kapacitě nebo změny v provozním chodu zařízení, kdy proces probíhá přerušovaně či za mimořádných podmínek (zkušební provoz, průsaky, poruchy zařízení, výpadky, postupné pozastavování výroby atd.). Frekvence měření závisí na požadavcích měření, druhu sledované látky a specifičtěji na skladbě emisí. Změny a rozsah emisí mohou určovat požadavky na časové trvání monitoringu. Získané výsledky z jednotlivých měření se musí zpracovat a zprůměrovat pro hodnocené období – 1 rok.
3.3 Zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek Fyzická nebo právnická osoba provozující soubor souvisejících technických nebo technologických jednotek musí mít informace o tom, jaké emise a přenosy (zejména odpady) produkuje při své činnosti. Pokud se provozem těchto jednotek dostávají do emisí a přenosů látky evidované v integrovaném registru znečišťování, splňuje osoba definici uživatele registrované látky. Uživatel registrované látky musí následně zjistit množství ohlašované látky, které se v emisích nebo přenosech vyskytuje. Při zjišťování a vyhodnocování přítomnosti ohlašované látky je třeba postupovat podle § 2 NV č. 368/2003 Sb. Příloha č. 3 NV č. 368/2003 Sb., upravuje způsoby a metody zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek. Přípustnými metodami jsou měření, výpočet a expertní odhad. Pokud se výše uvedenými postupy dojde ke zjištění, že množství ohlašované látky v emisích nebo přenosech je za kalendářní rok shodné nebo vyšší než je stanovený ohlašovací práh, vzniká ohlašovací povinnost. Ohlašovací povinnost do IRZ s sebou přináší i některé nové skutečnosti (centralizace ohlašovacích povinností – viz Příručka pro ohlašování do IRZ – I. díl) při ohlašování jiných údajů podle zvláštních právních předpisů. K zjištění obsahu znečišťující látky může uživatel registrované látky použít údaje, které shromažďuje podle zvláštních právních předpisů (viz § 25 odst. 1 zákona o integrované prevenci). Tyto údaje lze využít i při vedení evidence podle vyhlášky č. 572/2004 Sb. Pro stanovení ohlašované látky v emisích a přenosech je nutné použít (podle § 2 odst. 4 NV č. 368/2003 Sb.): a. způsob a metodu stanovenou v integrovaném povolení, b. pokud se nejedná o zařízení podle § 2 písm. a) zákona o integrované prevenci nebo v integrovaném povolení není metoda zjišťování a vyhodnocování zadána, je třeba použít způsoby a metody uvedené v příslušných právních předpisech, c. pokud nejde o případy podle písmene a) nebo b), jsou v příloze č. 3 NV č. 368/2003 Sb. uvedeny další možnosti. Podle přílohy č. 3 NV č. 368/2003 Sb., uživatel registrované látky zjišťuje emise a přenosy využitím metod stanovování subsidiárně v tomto pořadí: a) měřením; nelze-li metodu měření zajistit, b) výpočtem; nelze-li metodu výpočtu zajistit, c) expertním odhadem. 3.3.1 Měření Měřením (M – z anglického measurement) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů přímým monitorováním emisního procesu. Monitorování je možno provádět následujícími způsoby: a) kontinuálně, b) jednorázově. Při kontinuálním měření musí být zaznamenána doba trvání emise. V případě jednorázového měření musí být bodová měření jakéhokoli parametru emisí dostatečně reprezentativní pro roční objem emisí této látky. Případně je třeba ke zjištění celkových ročních emisí látky doplnit měření použitím jiných metod zjišťování emisí (například výpočtu a expertního odhadu). 3.3.2 Výpočet Výpočtem (C – z anglického calculation) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů pomocí výpočtu na základě konkrétních údajů. Výpočet je nutno provádět na základě hmotnostní bilance nebo s využitím emisních faktorů platných pro zařízení (viz rámeček). Musí být započítán jakýkoli vznik nebo zánik látky v rámci hmotnostní bilance.
17
V maximální míře je nutno použít emisní faktory zjištěné při monitorování stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek, technologií nebo úniků. Při provádění výpočtu hmotnostní bilance je třeba definovat období, pro které je výpočet prováděn tak, aby byly zohledněny doby přerušení procesů a jejich změny. Výpočet hmotnostní bilance je možno provádět pro jeden rok nebo pro definované období, přičemž výsledky pro toto období jsou přepočteny k získání údajů o ročních emisích a přenosech. V případě, že jsou pro účely výpočtu hmotnostní bilance shromažďovány údaje za období méně než jednoho roku, musí uživatel registrované látky zajistit, aby interpolované roční hodnoty odpovídaly provozu zařízení, technické nebo technologické jednotky v rámci tohoto období.
Příklad: Výpočet celkového množství ohlašované látky za rok z analýz Analýza se provádí 4x ročně. Z výsledků analýz se vypočítá průměrná koncentrace sledovaných látek v emisích, nebo přenosech. Průměrná koncentrace se vynásobí množstvím produkce emisí nebo přenosů za rok. Výsledné číslo je obsah sledovaných látek za rok. Příklad: Výpočet ročního množství AOX v emisích do vody AOX stanoveno v odpadních vodách 12x ročně. Z dvanácti různých hodnot se vypočte průměrná hodnota v g/l. Průměrná hodnota se převede na kg/m3. Získaná hodnota se vynásobí celkovým ročním množstvím vypouštěných odpadních vod. Získá se hodnota množství látky v kg/rok. Hodnota se porovná s prahovou hodnotou pro AOX (pro emise do vody 1000 kg/rok). Příklad: Výpočet množství NH3 pro produkci brojlerů E (NH3) = p * (eskl + ez), kde: E (NH3) ….. p …………. eskl ……….. ez …………
celkové množství NH3 počet vyprodukovaných brojlerů dílčí emisní faktor pro uskladnění dílčí emisní faktor pro zapravení
3.3.3 Expertní odhad Expertním odhadem (E – z anglického estimation) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů na základě obecnějších údajů získaných ze stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek nebo technologií. Tato metoda zjišťování využívá emisní faktory nebo referenční emisní faktory. Emisními faktory se rozumí průměrné hodnoty, které popisují množství vypuštěné chemické látky jako funkci konkrétního procesu nebo metody použití určitého vybavení. Mohou být vyjádřeny jako poměr chemické látky na vstupu k množství chemické látky procházející procesem. Při výpočtech musí být použity odpovídající údaje; kvalita různých údajů o emisních faktorech je variabilní. V některých případech se emisní faktory vypočítávají na základě měření prováděných za zkušebních podmínek pro řadu různých zařízení, zatímco jiné emisní faktory se určují na základě podrobných výsledků monitorování. Některé vycházejí pouze z průměrných úniků z podobných typů procesů; některé emisní faktory se týkají konkrétních objektů nebo procesů, zatímco jiné mohou představovat celostátní průměry. Kvalita emisních faktorů se liší v závislosti na použitelnosti a spolehlivosti výpočtů a původních měření. Pro určení vhodných emisních faktorů pro daný proces je nutno tyto faktory přizpůsobit pro tento proces.
18
Expertní odhad množství ohlašované látky lze vytvořit na základě podrobných znalostí dané technologie. Expertní odhad tak může vytvořit například technolog provozovny.
Ve většině případů jsou vykazované emise (přenosy) znečišťující látky souhrnem emisí (přenosů) z více než jednoho zdroje v rámci provozovny. Emise (přenosy) z různých zdrojů přispívajících k celkovým emisím (přenosům) mohou být zjišťovány s využitím rozdílných metod (viz rámeček). Přímé měření emitovaných látek je přesnější než jejich zjišťování pomocí výpočtu vyhodnocením bilančních faktorů nebo expertním odhadem, proto se doporučuje přednostně využívat přímé měření, pokud je dostupné a účelné. Odběr vzorků pro potřeby měření – analýzu vykonává oprávněná osoba. Analýzu provádí laboratoř, nejlépe akreditovaná. K zajištění výpovědní hodnoty výsledku rozboru, je nutno jej provést opakovaně. V případě, že má zařízení vydáno integrované povolení, měření se provádí způsobem stanoveným v integrovaném povolení. Výpočet je založen na základě emisních faktorů, hmotnostní bilance nebo naměřených údajů. Expertní odhad je prováděn s využitím znalostí konkrétního výrobního procesu.
Zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek Při zjišťování ohlašovaných látek se používají hierarchicky tři postupy – měření, výpočet, expertní odhad. Všechna data ohlašovaná do IRZ musí být označena kódem, který byl přidělen jednotlivým postupům zjišťování množství ohlašovaných látek – M (měření), C (výpočet), E (expertní odhad). Pokud je k souhrnnému údaji o množství ohlašované látky v emisích nebo v přenosech využito více postupů (např. výpočet a měření), při ohlašování se uvádí vždy pouze jeden postup, a to ten méně přesný.
19
4. Emise ohlašovaných látek do ovzduší 4.1 Zdroje znečišťování Zdroje znečišťování ovzduší jsou v ČR děleny na stacionární a mobilní zdroje. Mobilními zdroji znečišťování ovzduší jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Např. dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla, nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení, přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem, například motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky.
Mobilní zdroje znečišťování ovzduší nebudou vzhledem k jejich charakteru (častá změna lokality, kde působí) do integrovaného registru znečišťování (zejména s ohledem na definici provozovny a požadavkem na vykazování geografických souřadnic) za rok 2005 ohlašovány.
Stacionární zdroj znečišťování ovzduší je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost. Stacionární zdroje se dělí podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na 4 kategorie, a to zvláště velké, velké, střední a malé zdroje znečišťování. Velcí znečišťovatelé provozují zařízení na základě legislativních ustanovení z oblasti ochrany ovzduší, např. vyhláška MŽP č. 356/2002, která v přílohách stanovuje metody a podmínky kontinuálních i jednotlivých měření a způsob vyhodnocování těchto měření. Tato měření lze samozřejmě využít i pro zjišťování hmotnostních množství pro ohlašování do IRZ. Podkladem pro emisní bilanci velkých (cca 2 200) a středních zdrojů (cca 30 000) jsou údaje provozní evidence. Pro místní kontrolu či verifikaci plnění limitů postačí řada jednotlivých měření (např. 3) během nepřerušované kontinuální operace v období reprezentativní úrovně emisí. U zařízení, podléhajících změnám provozních podmínek v čase, se měření provádějí v dostatečném počtu (např. 6) v období reprezentativní úrovně emisí.
Ohlašovacím prahem látky pro emise do ovzduší je ohlašovací práh látky vypouštěné do ovzduší, která je současně znečišťující látkou (podle zákona o ovzduší). Pro rok 2005 je platná příloha č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb. (ohlašovací práh pro emise do ovzduší). Emise do ovzduší se pro potřeby IRZ sledují u celkem 57 látek.
20
4.2 Normy pro stanovení emisí ohlašovaných látek do ovzduší Následující tabulka přináší informace o českých státních normách3), které mají souvislost s měřením emisí vypouštěných do ovzduší.
Číslo normy
Jméno normy
ČSN 83 4752 ČSN 83 4721-1 (834721) ČSN 83 4721-2 (834721)
Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Všeobecná část. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Odběr vzorku pro manuální metody měření. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Metoda alkalimetrické titrace. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Metoda fotometrického stanovení. Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Všeobecná část. Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Odběr vzorku pro manuální metody měření. Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Metoda odměrného stanovení. Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Metoda fotometrického stanovení. Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Metoda potenciometrická. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidu uhelnatého ze stacionárních zdrojů. Metoda infračervené absorpční spektroskopie. Ochrana ovzduší. Měření emisí organických sloučenin. Plamenoionizační metoda pro kontinuální stanovení celkového obsahu organických látek. Ochrana ovzduší. Měření tuhých emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Všeobecná část. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Odběr vzorku pro manuální metody měření. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení celkového obsahu oxidů síry. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení obsahu kyseliny sírové a celkového obsahu oxidu siřičitého a sírového. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení celkového obsahu oxidu sírového a kyseliny sírové a obsahu oxidu siřičitého. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení obsahu oxidu sírového. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Kontinuální stanovení celkového obsahu oxidu siřičitého. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru. Fotometrická metoda. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru. Odměrná metoda. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru a chlorovodíku vedle sebe. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Všeobecná část. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Odběr vzorků pro manuální metody měření. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Potenciometrická metoda stanovení. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Fotometrická metoda stanovení. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Metoda odměrného stanovení. Stacionární zdroje emisí – Stanovení nízkých hodnot hmotnostní koncentrace celkového plynného organického uhlíku ve spalinách – Kontinuální metoda využívající plamenového ionizačního detektoru.
ČSN 83 4721-3 (834721) ČSN 83 4721-4 (834721) ČSN 83 4728-1 (834728) ČSN 83 4728-2 (834728) ČSN 83 4728-3 (834728) ČSN 83 4728-4 (834728) ČSN 83 4728-5 (834728) ČSN 83 4740 (834740) ČSN 83 4741 (834741) ČSN 83 4611 ČSN 83 4711-1 ČSN 83 4711-2 ČSN 83 4711-3 ČSN 83 4711-4
ČSN 83 4711-5
ČSN 83 4711-6 ČSN 83 4711-7 ČSN 83 4751-3 ČSN 83 4751-4 ČSN 83 4751-6 ČSN 83 4752-1 ČSN 83 4752-2 ČSN 83 4752-3 ČSN 83 4752-4 ČSN 83 4752-5 ČSN EN 12619 (834742)
3) Výčet norem a metod nemusí být úplný a představuje pouze orientační seznam norem a metod použitelných v dané oblasti. Seznam může být průběžně aktualizován. Veškeré zde uvedené normy a metody, které je možno použít, jsou ověřeny. Ověření provedl ČHMÚ ve spolupráci s firmou TESO, a.s.
21
Číslo normy
Jméno normy
ČSN EN 13211 (834760) ČSN EN 12284-1 (834617)
Kvalita ovzduší – Stacionární zdroje – Manuální metoda stanovení celkové hmotnostní koncentrace rtuti Stacionární zdroje emisí – Stanovení nízkých hodnot koncentrací prachu – Manuální gravimetrická metoda Stacionární zdroje emisí – Stanovení hmotnostní koncentrace celkového plynného organického uhlíku v odpadních plynech z procesů aplikujících rozpouštědla – Kontinuální metoda využívající plamenového ionizačního detektoru. Stacionární zdroje emisí – Stanovení hmotnostní koncentrace jednotlivých organických sloučenin – Metoda založení na použití aktivního uhlí a následné desorpci rozpouštědlem. Kvalita ovzduší – Stacionární zdroje emisí – Stanovení celkových emisí As, Cd, Cr, Co, Cu, Mn, Ni, Pb, Sb, Tl a V Stacionární zdroje emisí – Manuální metoda stanovení HCI – Část 1: Vzorkování. Stacionární zdroje emisí – Manuální metoda stanovení HCl – Část 2: Absorpce plynných sloučenin. Stacionární zdroje emisí – Manuální metoda stanovení HCl – Část 3: Analýza absorpčního roztoku a výpočty. Stacionární zdroje emisí – Stanovení hmotnostní koncentrace PCDD/PCDF – Část 1: Vzorkování. Stacionární zdroje emisí – Stanovení hmotnostní koncentrace PCDD/PCDF – Část 2: Extrakce a čištění. Stacionární zdroje emisí – Stanovení hmotnostní koncentrace PCDD/PCDF – Část 3: Identifikace a kvantitativní stanovení. Stacionární zdroje – Stanovení hmotnostní koncentrace emisí oxidu siřičitého – Odměrné stanovení chloristanem barnatým Stacionární zdroje – Stanovení hmotnostní koncentrace emisí oxidu siřičitého – Charakteristiky automatických měřicích metod Stacionární zdroje – Stanovení hmotnostní koncentrace emisí oxidů dusíku – Charakteristiky automatických měřicích metod Stacionární zdroje emisí – Automatizovaný monitoring hmotnostní koncentrace částic – Charakteristiky zkušební metody a specifikace
ČSN EN 13526 (834743)
ČSN EN 13649 (834746) ČSN EN 14385 (834761) ČSN EN 1911-1 (834750) ČSN EN 1911-2 (834750) ČSN EN 1911-3 (834750) ČSN EN 1948-1 (834745) ČSN EN 1948-2 (834745) ČSN EN 1948-3 (834745) ČSN ISO 7934 (834702) ČSN ISO 7935 (834701) ČSN ISO 10849 (834704) ČSN ISO 10155 (834616)
Následující tabulka přináší informace o dalších normách, které mají souvislost s měřením emisí vypouštěných do ovzduší a mohou být použity.
Číslo normy
Jméno normy
ISO 10379
Stationary source emissions – Determination of asbestos plant emissions – Method by fibre count measurement Stationary source emissions – Determination of gas and particle – phase polycyclic aromatic hydrocarbons from stationary sources Stationary source emission – Determination of the mass concentration of nitrogen oxides – Naphthylethylenediamine photometric method.
ISO 11338-2 ISO 11564/04.98
Následující tabulka přináší informace o dalších předpisech, které mají souvislost s měřením emisí vypouštěných do ovzduší a mohou být použity. Číslo normy US EPA Method 29 M 3.1 - 80 Metodický předpis HS VDI 3873 US EPA TO 10 M 5.1 - 80 Metodický předpis HS
Jméno normy Determination of metals emissions from stationary sources Stanovení fenolu v ovzduší – fotometrická metoda Measurement of polycyclic aromatic hydrocarbons (PAH) in stationary industrial plants – Dilution method (RWTÜV method) – Gaschromatographic determination Determination of Organochlorine Pesticides in Ambient Air Using Low Volume Polyurethane Foam (PUF) Sampling with Gas Chromatography / Electron Capture Detector (GC/ECD) Stanovení formaldehydu v ovzduší – fotometrická metoda
22
4.3 Emisní faktory Dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 356/2002 Sb. je emisním faktorem střední měrná výrobní emise typická pro určitou skupinu zdrojů. Množství vypouštěných znečišťujících látek lze vypočítat jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů a počet jednotek příslušné vztažné veličiny na zdroji v požadovaném časovém úseku. Pro zdroje, které nemají emisní faktor stanoven, nelze tento postup použít.
Emisní faktory pro stanovení množství emisí výpočtem Pro kategorie zemědělských zdrojů (vyjmenované zemědělské zdroje a zemědělské zdroje podle objemu odpadu) jsou uvedeny v příloze č. 2 nařízení vlády č. 353/2002 Sb. Z těchto údajů lze vypočítat množství vzniklého amoniaku. Při spalování paliv jsou uvedeny v příloze č. 5 nařízení vlády č. 352/2002 Sb. Z těchto údajů lze vypočítat množství vzniklých emisí SO2, NOx, CO, tuhých látek a organických látek. Pro vybrané ostatní zdroje (stacionární plynové turbíny a pístové spalovací motory, koksování uhlí, úprava rud v černé metalurgii, vysokopecní provozy, ocelárny, válcovny a slévárny, vápenky, cihelny, výroby anorganické chemie, čerpadla pohonných hmot, skladování pohonných hmot, kamenolomy a zpracování kamene, krematoria) jsou uvedeny v příloze č. 4 nařízení vlády č. 356/2002 Sb. Z těchto údajů lze vypočítat množství vzniklých emisí SO2 ev. NOx ev. CO ev. tuhých látek ev. VOC a další.
4.4 Zdroje informací o emisích do ovzduší Následující odkazy mohou uživatelům registrované látky pomoci při získávání informací o emisích do ovzduší.
Ministerstvo životního prostředí – http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/ovzdusi Česká inspekce životního prostředí – http://www.cizp.cz Český hydrometeorologický ústav – http://www.chmi.cz DANCE – https://www.mpo.cz/dance/default.php UN Economic Commission for Europe – http://www.unece.org/env/lrtap/welcome.html US-Environment Protection Agency – http://www.epa.gov/airnow/ European Topic Centre on Air and Climate Change – http://etc-acc.eionet.eu.int/ Resource Centre for PRTR Release Estimation Techniques – http://206.191.48.253
23
5. Emise ohlašovaných látek do vody 5.1 Zdroje znečištění Jakost vodního prostředí ovlivňují především bodové zdroje znečištění, z nichž relevantní pro IRZ jsou průmyslové závody a objekty soustředěné zemědělské živočišné výroby. Povrchové a podzemní vody jsou také významně ovlivňovány plošnými zdroji znečištění, mezi něž patří hlavně znečištění ze zemědělského hospodaření, atmosférická depozice a erozní splachy z terénu. Jejich význam s pokračujícím poklesem znečištění z bodových zdrojů roste. Podíl těchto plošných zdrojů je podstatný zvláště u dusičnanů a při acidifikaci, méně u fosforu a je odlišný v různých oblastech ČR v závislosti na hustotě osídlení, podílu čištění vypouštěných odpadních vod, intenzitě a způsobu zemědělského hospodaření a úrovni atmosférické depozice. Na jakost povrchových a podzemních vod dále negativně působí havarijní znečištění. Havárií se přitom rozumí mimořádné závažné zhoršení nebo mimořádné závažné ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod. Nejpočetnější skupinou znečišťujících látek byly v roce 2003 ropné látky (43,3 % z celkového počtu evidovaných případů), po nich následovaly odpadní vody (12,7 %). V členění podle původců havárií byly v roce 2003 nejpočetnější havárie způsobené při dopravě (9,8 %), za ně se řadí četností havárie při odstraňování odpadních vod a pevného odpadu (5,7 %).
Ohlašovací práh pro emise do vody je ohlašovací práh látky vypouštěné do povrchových nebo podzemních vod, která je současně závadnou látkou (podle vodního zákona) nebo je obsažena v odpadních vodách (podle vodního zákona) vypouštěných do kanalizace, která není zakončená čistírnou odpadních vod. Pro rok 2004 je platná příloha č. 1 k nařízení vlády č. 368/2003 Sb. (ohlašovací práh pro emise do vody). Emise do vody se pro potřeby IRZ sledují u celkem 43 látek.
5.2 Normy pro stanovení ohlašovaných látek ve vodě Následující tabulka přináší informace o českých státních normách4), které mají souvislost s měřením látek ve vodě.
Číslo normy ČSN 75 7554 ČSN EN 12260 (757524) ČSN EN 1233 (757425) ČSN EN 12338 (757441) ČSN EN 12673 (757544) ČSN EN 13506 (757442) ČSN EN 1483 (757439) ČSN EN 1484 (757515) ČSN EN 1485 (757531)
Jméno normy Jakost vod – Stanovení vybraných polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) – Metoda HPLC s fluorescenčním, a metoda GC s hmotnostním detektorem Jakost vod – Stanovení dusíku – Stanovení vázaného dusíku (TNb) po oxidaci na oxidy dusíku Jakost vod – Stanovení chromu – Metody atomové absorpční spektrometrie Jakost vod – Stanovení rtuti – Metody po zkoncentrování amalgamací Jakost vod – Stanovení některých vybraných chlorfenolů metodou plynové chromatografie Jakost vod – Stanovení rtuti atomovou fluorescenční spektrometrií Jakost vod – Stanovení rtuti Jakost vod – Stanovení celkového organického uhlíku (TOC) a rozpuštěného organického uhlíku (DOC) Jakost vod – Stanovení adsorbovatelných organicky vázaných halogenů (AOX)
4) Výčet norem a metod nemusí být úplný a představuje pouze orientační seznam norem a metod použitelných v dané oblasti. Seznam může být aktualizován. Veškeré normy a metody zde uvedené, které je možno použít, jsou ověřeny. Ověření provedli ASLAB VÚV T.G.M. a VÚV T.G.M.
24
Číslo normy
Jméno normy
ČSN EN 25663 (757525) ČSN EN 26595 (757404)
Jakost vod. Stanovení dusíku podle Kjeldahla. Odměrná metoda po mineralizaci se selenem Jakost vod. Stanovení veškerého arsenu. Spektrofotometrická metoda s diethyldithiokarbamanem stříbrným Jakost vod – Stanovení vysoce těkavých halogenovaných uhlovodíků – Metody plynové chromatografie Jakost vod. Stanovení rozpuštěných fluoridů, chloridů, dusitanů, fosforečnanů, bromidů, dusičnanů a síranů metodou kapalinové chromatografie iontů Jakost vod – Stanovení rozpuštěných aniontů metodou kapalinové chromatografie iontů Jakost vod – Stanovení rozpuštěných aniontů metodou kapalinové chromatografie iontů – Část 3: Stanovení chromanů, jodidů, siřičitanů, thiokynatanů a thiosíranů Jakost vod – Stanovení 33 prvků atomovou emisní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (ICP AES) Jakost vod – Stanovení dusíku – Část 1: Metoda oxidační mineralizace peroxodisíranem Jakost vod – Stanovení arsenu – Metoda atomové absorpční spektrometrie (technika hydridů) Jakost vod – Stanovení fenolů průtokovou analýzou (FIA a CFA) Jakost vod – Stanovení veškerých kyanidů a volných kyanidů kontinuální průtokovou analýzou Jakost vod – Stanovení řady monocyklických aromatických uhlovodíků, naftalenu a některých chlorovaných sloučenin plynovou chromatografií s P&T a termální desorpcí Jakost vod – Stanovení chloridů průtokovou analýzou (FIA a CFA) se spektrofotometrickou nebo potenciometrickou detekcí Jakost vod – Stanovení vybraných nitrofenolů – Metoda plynové chromatografie s hmotnostně spektrometrickou detekcí po extrakci tuhou fází Jakost vod – Stanovení 15 polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) metodou HPLC s fluorescenční detekcí po extrakci kapalina-kapalina Jakost vod. Stanovení kadmia atomovou absorpční spektrometrií (ISO 5961:1994) Jakost vod – Stanovení některých organochlorových insekticidů, polychlorovaných bifenylů a chlorbenzenů – Metoda plynové chromatografie po extrakci kapalina-kapalina Jakost vod. Stanovení rozpuštěných fluoridů, chloridů, dusitanů, fosforečnanů, bromidů, dusičnanů a síranů metodou kapalinové chromatografie iontů Jakost vod. Stanovení fluoridů Jakost vod. Stanovení chromu (VI). Spektrofotometrická metoda s 1,5-difenylkarbazidem Jakost vod. Stanovení veškeré rtuti bezplamenovou atomovou absorpční spektrometrií. Část 2: Metoda po mineralizaci ultrafialovým zářením Jakost vod. Stanovení jednosytných fenolů. Spektrofotometrická metoda se 4-aminoantipyrinem po destilaci Jakost vod. Stanovení kyanidů – Část 2: Stanovení snadno uvolnitelných kyanidů Jakost vod. Stanovení vybraných jednosytných fenolů. Část 1: Metoda plynové chromatografie po extrakčním zkoncentrování Jakost vod. Stanovení kobaltu, niklu, mědi, zinku, kadmia a olova. Metody plamenové atomové absorpční spektrometrie Jakost vod. Stanovení chloridů. Argentometrické stanovení s chromanovým indikátorem (metoda podle Mohra) Jakost vod – Stanovení rozpuštěné mědi, olova, kadmia, selenu, thalia, kobaltu, niklu, chromu a rtuti rozpouštěcí (stripping) voltametrií Jakost vod – Stanovení celkových kyanidů Jakost vod – Stanovení mědi bezplamenovou technikou Jakost vod – Stanovení veškeré rtuti jednoúčelovým atomovým absorpčním spektrometrem Jakost vod – Stanovení niklu bezplamenovou technikou AAS Jakost vod – Stanovení fosforu po rozkladu kyselinou dusičnou a chloristou (pro stanovení ve znečištěných vodách) Jakost vod – Stanovení olova bezplamennou technikou AAS
ČSN EN ISO 10301 (757551) ČSN EN ISO 10304-1 až 4 (757391) ČSN EN ISO 10304-2 až 4 (757391) ČSN EN ISO 10304-3 (757391) ČSN EN ISO 11885 (757387) ČSN EN ISO 11905-1 (757527) ČSN EN ISO 11969 (757403) ČSN EN ISO 14402 (757567) ČSN EN ISO 14403 (757413) ČSN EN ISO 15680 (757558) ČSN EN ISO 15682 (757421) ČSN EN ISO 17495 (757546) ČSN EN ISO 17993 (757555) ČSN EN ISO 5961 (757418) ČSN EN ISO 6468 (757580) ČSN ISO 10304-1 (757391) ČSN ISO 10359-1 až 2 (757430) ČSN ISO 11083 (757424) ČSN ISO 5666-2 (757438) ČSN ISO 6439 (757528) ČSN ISO 6703-2 (757414) ČSN ISO 8165-1 (757529) ČSN ISO 8288 (757382) ČSN ISO 9297 (757420) TNV 75 7389 TNV 75 7415 TNV 75 7426 TNV 75 7440 TNV 75 7461 TNV 75 7466 TNV 75 7467
25
5.3 Zdroje informací z oblasti vodního hospodářství Následující odkazy mohou uživatelům registrované látky pomoci při získávání informací o vodách. Na stránkách Ministerstva zemědělství je v sekci Vodní hospodářství dostupný seznam odvětvových technických norem z oblasti vodního hospodářství, kvality půdy a odpadového hospodářství.
Ministerstvo životního prostředí – http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/voda Ministerstvo zemědělství – http://www.mze.cz/ Český hyrometeorologický ústav – hydrologie – http://www.chmi.cz Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M. – www.vuv.cz Zemědělská vodohospodářská správa – http://www.zvhs.cz/ Portál Povodí – www.povodi.cz Vodní hospodářství – www.vodnihospodarstvi.cz
26
6. Emise ohlašovaných látek do půdy 6.1 Zdroje znečištění Vzhledem k tomu, že půda tvoří složitý otevřený systém s velkým významem pro existenci člověka, neboť je základním článkem potravního řetězce, je životně důležitou zásobárnou vody a hraje zcela zásadní a nezastupitelnou roli ve stabilitě ekosystémů, je zapotřebí věnovat pozornost jejímu znečišťování v důsledku lidské činnosti. Potřeba monitorování znečištění půdy je důležitá i z toho důvodu, že na rozdíl od ovzduší a vody, kde lze znečištění omezit nebo i zcela vyloučit, pokud přestane působit zdroj znečištění, je znečištění půdy zpravidla nevratné a o to závažnější. Emisemi do půdy je ohrožena nejen půda samotná, ale sekundárně i kvalita povrchových a podzemních vod. Možnými zdroji škodlivých látek (z nichž je za největší problém považováno znečištění organickými chlorovanými sloučeninami a těžkými kovy) v půdě jsou používání hnojiv a pomocných přípravků (např. pesticidů, insekticidů), aplikace kalů ČOV na zemědělskou půdu a úniky škodlivých látek při haváriích. V případě mimořádné události havarijního charakteru je nutno zvážit možnost úniků látek do půdy. Ohlašované látky, které unikly při havárii, při překročení ohlašovacích prahů do půdy podléhají evidenci v IRZ za příslušné období.
Ohlašovací práh pro emise do půdy je ohlašovací práh látky vypouštěné do půdy nebo na půdu, která je současně škodlivou látkou (podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu). Pro rok 2005 je platná příloha č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb. (ohlašovací práh pro emise do půdy). Emise do půdy se pro potřeby IRZ sledují u celkem 44 látek.
6.2 Normy pro stanovení emisí ohlašovaných látek do půdy Kromě norem5), které mají souvislost se stanovením znečištění půdy, je možné využít přílohu č. 1 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 275/1998 Sb. a jednotné pracovní postupy Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského.
Číslo normy
Jméno normy
ČSN ISO 10694 ČSN ISO 11048 ČSN ISO 11261 ČSN ISO 11263
Kvalita půdy – Stanovení organického a celkového uhlíku po termickém rozkladu. Kvalita půdy – Stanovení síranů rozpustných ve vodě a síranů rozpustných v kyselině. Kvalita půdy – Stanovení celkového dusíku – Modifikovaná Kjeldahlova metoda. Kvalita půdy – Stanovení fosforu – Spektrofotometrické stanovení fosforu rozpustného v roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Kvalita půdy – Příprava vzorků pro fyzikálně-chemické rozbory. Kvalita půdy – Stanovení hmotnostního podílu sušiny a hmotnostní vlhkosti půdy – Gravimetrická metoda. Jakost vod. Stanovení kobaltu, niklu, mědi, zinku, kadmia a olova. Metody plamenové atomové absorpční spektrometrie Jakost vod. Stanovení kadmia atomovou absorpční spektrometrií Charakterizace kalů – Stanovení stopových prvků a fosforu – Metody extrakce lučavkou královskou Jakost vod – Stanovení rtuti Jakost vod – Stanovení chromu - Metody atomové absorpční spektrometrie Jakost vod – Stanovení adsorbovatelných organicky vázaných halogenů (AOX)
ČSN ISO 11464 ČSN ISO 11465 ČSN ISO 8288 ČSN ISO 5961 ČSN EN 13346 ČSN EN 1483 ČSN EN 1233 ČSN EN 1485
5) Výčet norem a metod nemusí být úplný a představuje pouze orientační seznam norem a metod použitelných v dané oblasti. Seznam může být aktualizován.
27
Číslo normy
Jméno normy
ČSN EN 13370
Charakterizace odpadů – Analýza výluhů – Stanovení amoniakálního dusíku, adsorbovatelných organicky vázaných halogenů (AOX), konduktivity, Hg, jednosytných fenolů, celkového organického uhlíku (TOC), snadno uvolnitelných CN- a FJakost vod – Stanovení 33 prvků atomovou emisní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (ICP AES) Jakost vod – Stanovení arsenu - Metoda atomové absorpční spektrometrie (technika hydridů) Jakost vod – Stanovení některých organochlorových insekticidů, polychlorovaných bifenylů a chlorbenzenů – Metoda plynové chromatografie po extrakci kapalina-kapalina Jakost vod – Stanovení řady monocyklických aromatických uhlovodíků, naftalenu a některých chlorovaných sloučenin plynovou chromatografií s P&T a termální desorpcí Soil quality – Determination of organochlorine pesticides and polychlorinated biphenyls – Gaschromatographic method with electron capture detection Soil quality – Extraction of trace elements soluble in aqua regia Soil quality – Determination of cadmium, chromium, cobalt, copper, lead, manganese, nickel and zinc Jakost vod. Stanovení olova bezplamenovou technikou AAS Jakost vod. Stanovení mědi bezplamenovou technikou AAS Jakost vod. Stanovení niklu bezplamenovou technikou AAS Jakost vod. Stanovení zinku bezplamenovou technikou AAS Schlamm und Sedimente. Bestimmung von adsorbierten organisch gebundenen halogenen (AOX) Schlamm und Sedimente. Bestimmung von 6 polychlorierten biphenylen (PCB)
ČSN EN ISO 11885 ČSN EN ISO 11969 ČSN EN ISO 6468 ČSN EN ISO 15680 ISO 10382 ISO 11466 ISO 11047 TNV 757467 TNV 757426 TNV 757461 TNV 757497 DIN 38414-18 DIN 38414-20
6.3 Pomocné přípravky a hnojení půdy Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování stanoví v definici ohlašovacího prahu pro emisi do půdy, že takovýmto prahem je „ohlašovací práh látky vypouštěné do půdy nebo na půdu, která je současně škodlivou látkou“. Ve smyslu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je škodlivou látkou „látka, která ohrožuje zdraví lidí a existenci živých organismů“. V případě použití hnojiva nebo statkového hnojiva (ve smyslu zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech – „hnojivem se rozumí látka obsahující živiny pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce; statkovým hnojivem hnůj, hnojůvka, močůvka, kejda, sláma, jakož i jiné zbytky rostlinného původu a další vedlejší produkty vzniklé chovem hospodářských zvířat, vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány“) do půdy nebo na půdu, lze předpokládat, že hnojivo není škodlivou látkou a je užíváno zejména za účelem zlepšení půdní úrodnosti nebo příznivého ovlivnění výnosu. Vzhledem k tomu není naplněna definice emise do půdy daná nařízením vlády o integrovaném registru znečišťování a nevzniká ve vztahu k IRZ ohlašovací povinnost. Hnojení vlastních či pronajatých pozemků není považováno za emisi do půdy a z hlediska IRZ není tudíž ani sledováno. Jiná situace než u hnojiv nastává u tzv. pomocných rostlinných přípravků, ve kterých jsou obsaženy některé látky uvedené v nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování jako např. pentachlorfenol, hexachlorcyklohexan (HCH), hexachlorbenzen (HCB), aldrin, dieldrin, heptachlor, ethylenoxid. V případě překročení ohlašovacích prahů u těchto látek vzniká uživateli registrované látky ohlašovací povinnost do IRZ. Ohlašovací povinnost vzniká rovněž i při překročení ohlašovacích prahů látek obsažených v dalších materiálech aplikovatelných na půdu nebo do půdy (viz oddíl 6.4).
6.4 Aplikace čistírenských kalů na půdu Kaly z ČOV jsou jedním ze vstupů do půdy. Pokud nejsou předem otestovány, mohou představovat rizikový materiál, jehož nekontrolovaná aplikace vnáší do prostředí značné množství rizikových a hygienicky závadných
Aplikace čistírenského kalu na půdu nebo do půdy je považována za emisi do půdy. Pokud dochází k aplikaci čistírenského kalu na půdu, musí ten, kdo kal na půdu aplikuje sledovat složení, a v případě dosažení nebo překročení ohlašovacího prahu stanoveného pro emisi ohlašovaných látek do půdy ohlašovat do IRZ.
28
látek. Kaly z ČOV mohou obsahovat zejména těžké kovy a organické polutanty. Mezi ohlašovanými látkami do IRZ se v kalech vyskytují: arsen, zinek, kadmium, chrom, měď, rtuť, nikl, olovo, polycyklické aromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly, adsorbovatelné halogenované organické sloučeniny.
6.5 Zdroje informací z oblasti půdy a zemědělství Následující odkazy mohou uživatelům registrované látky pomoci při získávání informací o půdě a zemědělství. Na stránkách Ministerstva zemědělství je v sekci Vodní hospodářství dostupný seznam odvětvových technických norem z oblasti vodního hospodářství, kvality půdy a odpadového hospodářství.
Ministerstvo zemědělství – www.mze.cz Ministerstvo životního prostředí – http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/puda Česká informační agentura životního prostředí – http://www.ceu.cz/Puda/ Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský – http://www.ukzuz.cz/ Ústav zemědělský a potravinářských informací – http://www.uzpi.cz/ Výzkumný ústav rostlinné výroby – http://www.vurv.cz/
29
7. Přenosy IRZ kromě emisí do ovzduší, vody a půdy pokrývá rovněž oblast tzv. přenosů. Pod pojmem přenosy se rozumí přesun znečišťující látky v odpadech nebo odpadních vodách určených k čištění v čistírně odpadních vod mimo provozovnu. V případě odpadů jsou do IRZ ohlašovány chemické látky u odpadů, které vznikají přímo nebo v přímé souvislosti s činností provozovaných technologických nebo technických jednotek.
Ohlašovací práh látky mimo provozovnu je ohlašovací práh pro látky obsažené v odpadech nebo v odpadních vodách vypouštěných do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu. Pro rok 2005 je platná příloha č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb. (ohlašovací práh mimo provozovnu). Emise do půdy se pro potřeby IRZ sledují u celkem 56 látek.
7.1 Normy a metody pro stanovení látek v přenosech V následující tabulce je uveden seznam českých a zahraničních norem6) a metod pro stanovení obsahu jednotlivých látek nebo skupin látek v přenosech.
Číslo normy
Jméno normy
ČSN 65 6234 ČSN EN 1233 (757425) ČSN EN 13346 (758030)
Ropné oleje. Obsah chlóru spalováním v trubici Jakost vod – Stanovení chromu – Metody atomové absorpční spektrometrie Charakterizace kalů – Stanovení stopových prvků a fosforu – Metody extrakce lučavkou královskou Jakost vod – Stanovení rtuti Jakost vod. Stanovení dusitanů. Molekulární absorpční spektrofotometrická metoda (ISO 6777:1984) Jakost vod – Stanovení amoniakálního dusíku průtokovou analýzou (CFA a FIA) a spektrofotometrickou detekcí Jakost vod – Stanovení 33 prvků atomovou emisní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (ICP AES) Jakost vod – Stanovení arsenu – Metoda atomové absorpční spektrometrie (technika hydridů) Jakost vod – Stanovení dusitanového dusíku a dusičnanového dusíku a sumy obou průtokovou analýzou (CFA a FIA) se spektrofotometrickou detekcí Jakost vod. Stanovení kadmia atomovou absorpční spektrometrií Jakost vod – Stanovení rozpuštěných aniontů metodou kapalinové chromatografie iontů – Část 2: Stanovení bromidů, chloridů, dusičnanů, ortofosforečnanů a síranů v odpadních vodách Jakost vod – Stanovení rozpuštěných fluoridů, chloridů, dusitanů, fosforečnanů, bromidů, dusičnanů a síranů metodou kapalinové chromatografie iontů – Část 2: Stanovení bromidů, chloridů, dusičnanů, ortofosforečnanů a síranů Jakost vod. Stanovení fluoridů. Část 2: Stanovení anorganicky vázaných celkových fluoridů po rozkladu a destilaci
ČSN EN 1483 ČSN EN 26777 (757452) ČSN EN ISO 11732 (757454) ČSN EN ISO 11885 (757387) ČSN EN ISO 11969 (757403) ČSN EN ISO 13 395 (757456) ČSN EN ISO 5961 (757418) ČSN ISO 10304-1 (757391)
ČSN ISO 10304-2 (757391)
ČSN ISO 10359-2 (757430)
6) Výčet norem a metod nemusí být úplný a představuje pouze orientační seznam norem a metod použitelných v dané oblasti. Seznam může být aktualizován. Veškeré normy a metody zde uvedené, které je možno použít, jsou ověřeny. Ověření provedlo Centrum pro hospodaření s odpady (CeHO).
30
Číslo normy
Jméno normy
ČSN ISO 11261 ČSN ISO 5664 (757449) ČSN ISO 6439 (757528)
Kvalita půdy – Stanovení celkového dusíku – modifikovaná Kjeldahlova metoda Jakost vod. Stanovení amonných iontů. Odměrná metoda po destilaci Jakost vod. Stanovení jednosytných fenolů. Spektrofotometrická metoda se 4-aminoantipyrinem po destilaci Jakost vod. Stanovení kyanidů Jakost vod. Stanovení amonných iontů. Část 1: Manuální spektrometrická metoda Jakost vod. Stanovení dusičnanů. Část 3: Spektrometrická metoda s kyselinou sulfosalicylovou Jakost vod. Stanovení kobaltu, niklu, mědi, zinku, kadmia a olova. Metody plamenové atomové absorpční spektrometrie Jakost vod. Stanovení chloridů. Argentometrické stanovení s chromanovým indikátorem (metoda podle Mohra) Schlamm und Sedimente. Bestimmung von adsorbierten organisch gebundenen halogenen (AOX) Schlamm und Sedimente. Bestimmung von 6 polychlorierten biphenylen (PCB) Soil quality – Extraction of trace elements soluble in aqua regia (As, Cd, Cr, Cu, Ni, Pb, Zn) Jakost vod. Stanovení veškeré rtuti jednoúčelovým atomovým absorpčním spektrometrem Jakost vod – Stanovení mědi bezplamenovou technikou Jakost vod – Stanovení niklu bezplamenovou technikou AAS Jakost vod – Stanovení zinku bezplamenovou technikou AAS
ČSN ISO 6703-1,2 (757414) ČSN ISO 7150-1 (757451) ČSN ISO 7890-3 (757453) ČSN ISO 8288 (757382) ČSN ISO 9297 (757420) DIN 38414-18 DIN 38414-20 ISO 11466 TNV 75 74 40 TNV 75 7426 TNV 75 7461 TNV 75 7497
Následující tabulka uvádí seznam metod, které mohou být dále použity. Číslo normy
Jméno normy
US EPA Method 3810 US EPA Method 5030a US EPA Method 8260a
Headspace Purge-and-Trap Volatile Organic Compound by Gas Chromatography/Mass Spectrometry (GC/MS): Capillary Column Technique
Následující tabulka obsahuje informace o dalších normách, které souvisí s měřením obsahu látek v přenosech. Číslo normy
Jméno normy
Stanovení sušiny
ČSN ISO 11465 (836635) Kvalita půdy – Stanovení hmotnostního podílu sušiny a hmotnostní vlhkosti půdy – Gravimetrická metoda prEN 14346 Výpočet sušiny na základě stanovení zbytku po odpařování nebo obsahu vody ČSN EN 12457-1až4 (838005) Charakterizace odpadů – Vyluhování – Ověřovací zkouška vyluhovatelnosti zrnitých odpadů a kalů ČSN EN 13657 (838015) Charakterizace odpadů – Rozklad k následnému stanovení prvků rozpustných v lučavce královské ČSN EN 13656 (838014) Charakterizace odpadů – Mikrovlnný rozklad směsí kyselin fluorovodíkové (HF), dusičné (HNO3) a chlorovodíkové (HCl) k následnému stanovení prvků
Příprava výluhu Rozklad
7.2 Zdroje informací z oblasti odpadů Následující odkazy mohou uživatelům registrované látky pomoci při získávání informací o odpadech.
Ministerstvo životního prostředí – http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/odpady Centrum pro hospodaření s odpady – http://ceho.vuv.cz/ Odborný portál pro odpady – http://www.waste.cz Odpadové fórum – http://www.odpadoveforum.cz Odpady – www.odpady.ihned.cz Informační odpadový server – www.recyklace.net
31
8. Havárie Pro potřeby integrovaného registru znečišťování uživatel registrované látky kromě výrobních emisí a přenosů zvlášť zjišťuje a vyhodnocuje emise ohlašovaných látek při haváriích. Havarijními emisemi jsou přitom míněny jednorázové nevýrobní emise. V zákoně č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, je „závažnou havárií mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, například závažný únik, požár nebo výbuch, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu nebo zařízení, v němž je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována, a vedoucí k vážnému ohrožení nebo k vážnému dopadu na životy a zdraví lidí, hospodářských zvířat a životní prostředí nebo k újmě na majetku“. U havarijních emisí platí prahové hodnoty dle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Ohlašovací povinnost vzniká, pokud množství registrované látky v havarijních emisích dosáhne nebo překročí v průběhu jednoho kalendářního roku stanovené hmotnostní prahy. Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek je popsán v kapitole 3 příručky. Problematiku havárií ošetřuje platná legislativa (kapitola 15. 8 – Právní předpisy v oblasti havárií).
Krizový management ČR – http://www.emergency.cz/ Výzkumný ústav bezpečnosti práce – Odborné pracoviště pro prevenci závažných havárií – http://www.vubp.cz/oppzh.php Česká inspekce životního prostředí – http://www.cizp.cz
32
9. Dílčí seznamy znečišťujících látek Každý typ zařízení emituje specifický soubor znečišťujících látek. Pro lepší orientaci v potencionálně produkovaných emisích obsahuje tato kapitola přehled znečišťujících látek, u kterých je předpoklad překročení prahových hodnot emisí pro jednotlivé kategorie zařízení uvedené v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. Zda je znečišťující látka skutečně emitována v objemu překračujícím mezní hodnotu či nikoli, závisí na specifických charakteristikách konkrétního podniku. Tabulky uvádějí dílčí seznamy znečišťujících látek podle jednotlivých kategorií zařízení pro ovzduší, vodu, půdu a odpady. Seznamy představují pouze návod a odhad, znečišťujících látek, které mohou být v zařízení emitovány. Není možné je tedy chápat jako vyčerpávající seznamy (vyčerpávajícími seznamy jsou pouze přílohy NV č. 368/2003 Sb.). Obsahují pouze nejvýznamnější znečišťující látky, u kterých je pravděpodobný únik z podniků v daných odvětvích. Uvedené seznamy mají zvýšit orientaci uživatele na specifické polutanty, které se mohou vyskytnout při jeho činnosti. Identifikace znečišťujících látek pro jednotlivé kategorie zařízení uvedené v příloze č. 1 vychází z informací: - vědecko-výzkumných organizací, - uživatelů registrované látky, - referenčních dokumentů o nejlepších dostupných technikách (BREF) - Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), - Evropské agentury pro životní prostředí, - National Pollutant Release Inventory (Kanada), - Toxic Release Inventory (USA), - North American PRTR (USA, Mexiko, Kanada), - United Nations Institute for Training and Research (Chemical and Waste Management Programme), - United Nations Environment Programme (Persistent Organic Pollutants), - Inter-Organizations Programme for the Sound Management of Chemicals, - Scorecard – Environmental Defense Organization.
Důležité dokumenty Referenční dokumenty o nejlepších dostupných technikách obsahují celou řadu důležitých informací o emisích do ovzduší, vody a o produkci odpadů z celé řady typů zařízení. Dokumenty jsou zpracovávány pro zařízení spadající pod přílohu č. 1 Směrnice o IPPC. Všechny dokumenty jsou dostupné na: www.ippc.cz. Příručka pro provádění EPER – představuje oficiální instrukční dokument Evropské komise. Příručka je dostupná na: http://www.eper.cec.eu.int/eper/ Dokumenty Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) – dostupné na: http://www.oecd.org/about/0,2337,en_2649_34411_1_1_1_1_37465,00.html. Dokumenty Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) – dostupné na: http://org.eea.eu.int/documents/
9.1 Dílčí seznam znečišťujících látek - ovzduší V následující tabulce je uveden dílčí seznam pro jednotlivá odvětví obsahující znečišťující látky, u nichž je praděpodobná jejich emise do ovzduší, podle kategorií zařízení uvedených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. Definice uživatele registrované látky je ovšem širší a zasahuje větší okruh činností. Dílčí seznamy pro jednotlivé kategorie zařízení představují pouze orientační návod pro jejich provozovatele a jiné zainteresované subjekty při identifikaci znečišťujících látek, u kterých je pravděpodobné, že budou emitovány do ovzduší.
Znaménko „•“ v tabulce znamená, že se daná látka může vyskytovat v dané průmyslové kategorii (dle přílohy č. 1 zákona č. 76/2002 Sb.).
33
Prům.kategorie
/
Látka
methan oxid uhelnatý oxid uhličitý fluorované uhlovodíky (HFC) oxid dusný amoniak nemethanové těkavé org. sloučeniny (NMVOC) oxidy dusíku (NOx/NO2) perfluorouhlovodíky (PFC) fluorid sírový oxidy síry (SOx/SO2) arsen a sloučeniny kadmium a sloučeniny chrom a sloučeniny měď a sloučeniny rtuť a sloučeniny nikl a sloučeniny olovo a sloučeniny zinek a sloučeniny 1,2-dichlorethan (DCE) dichlormethan (DCM) hexachlorbenzen (HCB)
Tabulka 1: Indikativní seznam látek znečišťujících ovzduší podle kategorií činností přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci
1.1.
Spalovací zařízení > 50MW
1.2.
Rafinerie minerálních olejů a plynu
1.3.
Koksovací pece
1.4.
Zplyňování a zkapalňování uhlí
2.1.-2.3. Kovoprůmysl a zařízení pro pražení a slinování rud
2.4.-2.6.
Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů a povrchovou úpravu kovů a plastů
3.1.
Zařízení na výrobu cementového slínku > 500t/den, vápna v rotačních pecích > 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den
3.2.
Zařízení na výrobu azbestu nebo výrobků z azbestu
3.3.
Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.4.
Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.5.
Zařízení na výrobu keramických výrobků o kapacitě > 75 t/den anebo o kapacitě pecí > 4 m3 a s hustotou vsázky > 300 kg/m3
4.1.
Základní organické chemické látky
4.2./4.3.
Základní anorganické chemické látky a hnojiva
4.4./4.6.
Biocidy a výbušniny
Farmaceutické produkty
4.5.
5.1./5.2. Zařízení na zneškodňování nebo využívání nebezpečného odpadu > 10 t/den nebo spalování komunálního odpadu > 3 t/hod 5.3./.5.4. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasif. jako nebezpečný > 50 t/den a skládky > 10 t/den
6.1.
Průmyslové závody na zpracování celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru a lepenky > 20 t/den
6.2.
Závody na předúpravu vláken nebo textilií > 10 t/den
6.3.
Závody na vydělávání kůží a kožešin > 12 t/den
6.4.
Jatka > 50 t/den, mlékárny > 200 t/den, zařízení na úpravu jiné suroviny živočišného > 75 t/den nebo rostlinného > 300 t/den původu
6.5.
Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu > 10 t/den
6.6.
Zařízení chovu drůbeže > 40 000 ks, prasat > 2 000 ks, nebo prasnic > 750 ks
6.7.
Zařízení pro povrchovou úpravu o spotřebě organického rozpouštědla >150 kg/h nebo > 200 t/rok
6.8.
Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu
34
1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH) PCDD+PCDF (dioxiny+furany) (jako TEQ) pentachlorfenol (PCP) tetrachlorethylen (PER) tetrachlormethan (TCM) trichlorbenzeny (TCBs) 1,1,1-trichlorethan trichlorethylen trichlormethan polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) chlor a anorganické sloučeniny (jako HCl) fluor a anorganické sloučeniny (jako HF) kyanovodík (HCN) polétavý prach (PM10) benzen polychlorované bifenyly (PCB) 1,1,2,2-tetrachlorethan azbest vinylchlorid ethylenoxid naftalen
1.1.
Spalovací zařízení > 50MW
1.2.
Rafinerie minerálních olejů a plynu
1.3.
Koksovací pece
1.4.
Zplyňování a zkapalňování uhlí
2.1.-2.3. Kovoprůmysl a zařízení pro pražení a slinování rud
2.4.-2.6.
3.1.
Zařízení na výrobu cementového slínku > 500t/den, vápna v rotačních pecích > 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den
3.2.
Zařízení na výrobu azbestu nebo výrobků z azbestu
3.3.
Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.4.
Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.5.
Zařízení na výrobu keramických výrobků o kapacitě > 75 t/den anebo o kapacitě pecí > 4 m3 a s hustotou vsázky > 300 kg/m3
4.1.
Základní organické chemické látky
4.4./4.6.
Biocidy a výbušniny Farmaceutické produkty
5.3./.5.4. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasif. jako nebezpečný > 50 t/den a skládky > 10 t/den 6.1.
Průmyslové závody na zpracování celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru a lepenky > 20 t/den
6.2.
Závody na předúpravu vláken nebo textilií > 10 t/den
6.3.
Závody na vydělávání kůží a kožešin > 12 t/den
6.4.
Jatka > 50 t/den, mlékárny > 200 t/den, zařízení na úpravu jiné suroviny živočišného > 75 t/den nebo rostlinného > 300 t/den původu
6.5.
Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu > 10 t/den
6.6.
Zařízení chovu drůbeže > 40 000 ks, prasat > 2 000 ks, nebo prasnic > 750 ks
6.7.
Zařízení pro povrchovou úpravu o spotřebě organického rozpouštědla >150 kg/h nebo > 200 t/rok
6.8.
Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu
Základní anorganické chemické látky a hnojiva
5.1./5.2. Zařízení na zneškodňování nebo využívání nebezpečného odpadu > 10 t/den nebo spalování komunálního odpadu > 3 t/hod
4.2./4.3.
4.5.
Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů a povrchovou úpravu kovů a plastů
35
Prům.kategorie
/
Látka
1.1.
Spalovací zařízení > 50MW
1.2.
Rafinerie minerálních olejů a plynu
1.3.
Koksovací pece
1.4.
Zplyňování a zkapalňování uhlí
aldrin endrin DDT dieldrin styren formaldehyd heptachlor pentachlorbenzen hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC) chlorofluorouhlovodíky (CFC) halony anthracen di-(2-ethyl hexyl)ftalát (DEHP) lindan
Tabulka 1: Indikativní seznam látek znečišťujících ovzduší podle kategorií činností přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci
2.1.-2.3. Kovoprůmysl a zařízení pro pražení a slinování rud 2.4.-2.6.
Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů a povrchovou úpravu kovů a plastů
3.1.
Zařízení na výrobu cementového slínku > 500t/den, vápna v rotačních pecích > 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den
3.2.
Zařízení na výrobu azbestu nebo výrobků z azbestu
3.3.
Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.4.
Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.5.
Zařízení na výrobu keramických výrobků o kapacitě > 75 t/den anebo o kapacitě pecí > 4 m3 a s hustotou vsázky > 300 kg/m3
4.1.
Základní organické chemické látky
4.2./4.3.
Základní anorganické chemické látky a hnojiva
4.4./4.6.
Biocidy a výbušniny
4.5.
Farmaceutické produkty
5.1./5.2. Zařízení na zneškodňování nebo využívání nebezpečného odpadu > 10 t/den nebo spalování komunálního odpadu > 3 t/hod 5.3./.5.4. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasif. jako nebezpečný > 50 t/den a skládky > 10 t/den 6.1.
Průmyslové závody na zpracování celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru a lepenky > 20 t/den
6.2.
Závody na předúpravu vláken nebo textilií > 10 t/den
6.3.
Závody na vydělávání kůží a kožešin > 12 t/den
6.4.
Jatka > 50 t/den, mlékárny > 200 t/den, zařízení na úpravu jiné suroviny živočišného > 75 t/den nebo rostlinného > 300 t/den původu
6.5.
Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu > 10 t/den
6.6.
Zařízení chovu drůbeže > 40 000 ks, prasat > 2 000 ks, nebo prasnic > 750 ks
6.7.
Zařízení pro povrchovou úpravu o spotřebě organického rozpouštědla >150 kg/h nebo > 200 t/rok
6.8.
Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu
36
9.2 Dílčí seznam znečišťujících látek - voda V tabulce č. 2 je uveden dílčí seznam pro jednotlivá odvětví obsahující znečišťující látky, u nichž je praděpodobná jejich emise do vody, podle kategorií zařízení uvedených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. Definice uživatele registrované látky je ovšem širší a zasahuje větší okruh činností. Dílčí seznamy pro jednotlivé kategorie zařízení představují pouze orientační návod pro jejich provozovatele a jiné zainteresované subjekty při identifikaci znečišťujících látek, u kterých je pravděpodobné, že budou emitovány do vody.
Znaménko „•“ v tabulce znamená, že se daná látka může vyskytovat v dané průmyslové kategorii (dle přílohy č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb.).
9.3 Dílčí seznam znečišťujících látek - půda V tabulce č. 3 je uveden dílčí seznam pro jednotlivá odvětví obsahující znečišťující látky, u nichž je praděpodobná jejich emise do půdy, podle kategorií zařízení uvedených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. Definice uživatele registrované látky je ovšem širší a zasahuje větší okruh činností. Dílčí seznamy pro jednotlivé kategorie zařízení představují pouze orientační návod pro jejich provozovatele a jiné zainteresované subjekty při identifikaci znečišťujících látek, u kterých je pravděpodobné, že budou emitovány do půdy.
Znaménko „•“ v tabulce znamená, že se daná látka může vyskytovat v dané průmyslové kategorii (dle přílohy č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb.).
9.4 Dílčí seznam znečišťujících látek - přenosy V tabulce č. 4 je uveden dílčí seznam pro jednotlivá odvětví obsahující znečišťující látky, u nichž je praděpodobný jejich přesun v odpadech nebo odpadních vodách, podle kategorií zařízení uvedených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. Definice uživatele registrované látky je ovšem širší a zasahuje větší okruh činností. Dílčí seznamy pro jednotlivé kategorie zařízení představují pouze orientační návod pro jejich provozovatele a jiné zainteresované subjekty při identifikaci znečišťujících látek, u kterých je pravděpodobné, že budou přenášeny v odpadech a odpadních vodách.
Znaménko „•“ v tabulce znamená, že se daná látka může vyskytovat v dané průmyslové kategorii (dle přílohy č. 1 k zákonu č. 76/2002 Sb.).
37
Prům.kategorie
/
Látka
1.1.
Spalovací zařízení > 50MW
1.2.
Rafinerie minerálních olejů a plynu
1.3.
Koksovací pece
1.4.
Zplyňování a zkapalňování uhlí
celkový dusík celkový fosfor arsen a sloučeniny kadmium a sloučeniny chrom a sloučeniny měď a sloučeniny rtuť a sloučeniny nikl a sloučeniny olovo a sloučeniny zinek a sloučeniny chloralkany (C10-13) 1,2-dichlorethan (DCE) dichlormethan (DCM) halogen.organ.slouč.(jako AOX) hexachlorbenzen (HCB) hexachlorbutadien (HCBD) 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH) bromované difenylethery (PBDE) slouč. organocínu (jako celk. Sn) fenoly (jako celkové C) polycyklické aromat.uhlovodíky (PAU) celkový organický uhlík (TOC / COD/3)
Tabulka 2: Indikativní seznam látek znečišťujících vodu podle kategorií činností přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci
2.1.-2.3. Kovoprůmysl a zařízení pro pražení a slinování rud
2.4.-2.6.
Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů a povrchovou úpravu kovů a plastů
3.1.
Zařízení na výrobu cementového slínku > 500t/den, vápna v rotačních pecích > 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den
3.2.
Zařízení na výrobu azbestu nebo výrobků z azbestu
3.3.
Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.4.
Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.5.
Zařízení na výrobu keramických výrobků o kapacitě > 75 t/den anebo o kapacitě pecí > 4 m3 a s hustotou vsázky > 300 kg/m3
4.1.
Základní organické chemické látky
5.1./5.2. Zařízení na zneškodňování nebo využívání nebezpečného odpadu > 10 t/den nebo spalování komunálního odpadu > 3 t/hod
5.3./.5.4. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasif. jako nebezpečný > 50 t/den a skládky > 10 t/den
4.2./4.3.
Základní anorganické chemické látky a hnojiva
4.4./4.6.
Biocidy a výbušniny
4.5.
Farmaceutické produkty
6.1.
Průmyslové závody na zpracování celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru a lepenky > 20 t/den
6.2.
Závody na předúpravu vláken nebo textilií > 10 t/den
6.3.
Závody na vydělávání kůží a kožešin > 12 t/den
6.4.
Jatka > 50 t/den, mlékárny > 200 t/den, zařízení na úpravu jiné suroviny živočišného > 75 t/den nebo rostlinného > 300 t/den původu
6.5.
Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu > 10 t/den
6.6.
Zařízení chovu drůbeže > 40 000 ks, prasat > 2 000 ks, nebo prasnic > 750 ks
6.7.
Zařízení pro povrchovou úpravu o spotřebě organického rozpouštědla >150 kg/h nebo > 200 t/rok
6.8.
Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu
38
chloridy (jako celkové Cl) kyanidy (jako celkové CN) fluoridy benzen toluen ethylbenzen xyleny polychlorované bifenyly (PCB) azbest vinylchlorid ethylenoxid naftalen aldrin endrin DDT dieldrin heptachlor pentachlorbenzen anthracen di-(2-ethyl hexyl)ftalát (DEHP) lindan
1.1.
Spalovací zařízení > 50MW
1.2.
Rafinerie minerálních olejů a plynu
1.3.
Koksovací pece
1.4.
Zplyňování a zkapalňování uhlí
2.1.-2.3. Kovoprůmysl a zařízení pro pražení a slinování rud
2.4.-2.6.
Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů a povrchovou úpravu kovů a plastů
3.1.
Zařízení na výrobu cementového slínku > 500t/den, vápna v rotačních pecích > 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den
3.2.
Zařízení na výrobu azbestu nebo výrobků z azbestu
3.3.
Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.4.
Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.5.
Zařízení na výrobu keramických výrobků o kapacitě > 75 t/den anebo o kapacitě pecí > 4 m3 a s hustotou vsázky > 300 kg/m3
4.1.
Základní organické chemické látky
4.2./4.3.
Základní anorganické chemické látky a hnojiva
4.4./4.6.
Biocidy a výbušniny
4.5.
5.1./5.2. Zařízení na zneškodňování nebo využívání nebezpečného odpadu > 10 t/den nebo spalování komunálního odpadu > 3 t/hod
5.3./.5.4. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasif. jako nebezpečný > 50 t/den a skládky > 10 t/den
Farmaceutické produkty
39
6.1.
Průmyslové závody na zpracování celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru a lepenky > 20 t/den
6.2.
Závody na předúpravu vláken nebo textilií > 10 t/den
6.3.
Závody na vydělávání kůží a kožešin > 12 t/den
6.4.
Jatka > 50 t/den, mlékárny > 200 t/den, zařízení na úpravu jiné suroviny živočišného > 75 t/den nebo rostlinného > 300 t/den původu
6.5.
Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu > 10 t/den
6.6.
Zařízení chovu drůbeže > 40 000 ks, prasat > 2 000 ks, nebo prasnic > 750 ks
6.7.
Zařízení pro povrchovou úpravu o spotřebě organického rozpouštědla >150 kg/h nebo > 200 t/rok
6.8.
Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu
Prům.kategorie
/
Látka
1.1.
Spalovací zařízení > 50MW
1.2.
Rafinerie minerálních olejů a plynu
1.3.
Koksovací pece
1.4.
Zplyňování a zkapalňování uhlí
celkový dusík celkový fosfor arsen a sloučeniny kadmium a sloučeniny chrom a sloučeniny měď a sloučeniny rtuť a sloučeniny nikl a sloučeniny olovo a sloučeniny zinek a sloučeniny chloralkany (C10-13) 1,2-dichlorethan (DCE) dichlormethan (DCM) halogen.organ.slouč.(jako AOX) hexachlorbenzen (HCB) hexachlorbutadien (HCBD) 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH) PCDD+PCDF (dioxiny+furany)(jako TEQ) pentachlorfenol (PCP) bromované difenylethery (PBDE) slouč. organocínu (jako celk. Sn) fenoly (jako celkové C)
Tabulka 3: Indikativní seznam látek znečišťujících půdu podle kategorií činností přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci
2.1.-2.3. Kovoprůmysl a zařízení pro pražení a slinování rud 2.4.-2.6.
Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů a povrchovou úpravu kovů a plastů
3.1.
Zařízení na výrobu cementového slínku > 500t/den, vápna v rotačních pecích > 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den
3.2.
Zařízení na výrobu azbestu nebo výrobků z azbestu
3.3.
Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.4.
Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.5.
Zařízení na výrobu keramických výrobků o kapacitě > 75 t/den anebo o kapacitě pecí > 4 m3 a s hustotou vsázky > 300 kg/m3
4.1.
Základní organické chemické látky
4.2./4.3.
Základní anorganické chemické látky a hnojiva
4.4./4.6.
Biocidy a výbušniny
4.5.
Farmaceutické produkty
5.1./5.2. Zařízení na zneškodňování nebo využívání nebezpečného odpadu > 10 t/den nebo spalování komunálního odpadu > 3 t/hod 5.3./.5.4. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasif. jako nebezpečný > 50 t/den a skládky > 10 t/den 6.1.
Průmyslové závody na zpracování celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru a lepenky > 20 t/den
6.2.
Závody na předúpravu vláken nebo textilií > 10 t/den
6.3.
Závody na vydělávání kůží a kožešin > 12 t/den
6.4.
Jatka > 50 t/den, mlékárny > 200 t/den, zařízení na úpravu jiné suroviny živočišného > 75 t/den nebo rostlinného > 300 t/den původu
6.5.
Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu > 10 t/den
6.6.
Zařízení chovu drůbeže > 40 000 ks, prasat > 2 000 ks, nebo prasnic > 750 ks
6.7.
Zařízení pro povrchovou úpravu o spotřebě organického rozpouštědla >150 kg/h nebo > 200 t/rok
6.8.
Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu
40
polycyklické aromat.uhlovodíky (PAU) celkový organický uhlík (TOC / COD/3) chloridy (jako celkové Cl) kyanidy (jako celkové CN) benzen toluen ethylbenzen xyleny polychlorované bifenyly (PCB) azbest vinylchlorid ethylenoxid naftalen aldrin endrin DDT dieldrin heptachlor pentachlorbenzen anthracen di-(2-ethyl hexyl)ftalát (DEHP) lindan
1.2.
Rafinerie minerálních olejů a plynu
1.3.
Koksovací pece
1.4.
Zplyňování a zkapalňování uhlí
2.4.-2.6.
Spalovací zařízení > 50MW
2.1.-2.3. Kovoprůmysl a zařízení pro pražení a slinování rud
1.1.
Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů a povrchovou úpravu kovů a plastů
3.1.
Zařízení na výrobu cementového slínku > 500t/den, vápna v rotačních pecích > 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den
3.2.
Zařízení na výrobu azbestu nebo výrobků z azbestu
3.3.
Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.4.
Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.5.
Zařízení na výrobu keramických výrobků o kapacitě > 75 t/den anebo o kapacitě pecí > 4 m3 a s hustotou vsázky > 300 kg/m3
4.1.
Základní organické chemické látky
4.2./4.3.
Základní anorganické chemické látky a hnojiva
4.4./4.6.
Biocidy a výbušniny
4.5.
Farmaceutické produkty
5.1./5.2. Zařízení na zneškodňování nebo využívání nebezpečného odpadu > 10 t/den nebo spalování komunálního odpadu > 3 t/hod 5.3./.5.4. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasif. jako nebezpečný > 50 t/den a skládky > 10 t/den
41
6.1.
Průmyslové závody na zpracování celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru a lepenky > 20 t/den
6.2.
Závody na předúpravu vláken nebo textilií > 10 t/den
6.3.
Závody na vydělávání kůží a kožešin > 12 t/den
6.4.
Jatka > 50 t/den, mlékárny > 200 t/den, zařízení na úpravu jiné suroviny živočišného > 75 t/den nebo rostlinného > 300 t/den původu
6.5.
Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu > 10 t/den
6.6.
Zařízení chovu drůbeže > 40 000 ks, prasat > 2 000 ks, nebo prasnic > 750 ks
6.7.
Zařízení pro povrchovou úpravu o spotřebě organického rozpouštědla >150 kg/h nebo > 200 t/rok
6.8.
Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu
Prům.kategorie
/
Látka
celkový dusík celkový fosfor arsen a sloučeniny kadmium a sloučeniny chrom a sloučeniny měď a sloučeniny rtuť a sloučeniny nikl a sloučeniny olovo a sloučeniny zinek a sloučeniny chloralkany (C10-13) 1,2-dichlorethan (DCE) dichlormethan (DCM) halogen.organ.slouč.(jako AOX) hexachlorbenzen (HCB) hexachlorbutadien (HCBD) 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH) PCDD+PCDF (dioxiny+furany) (jako TEQ) pentachlorfenol (PCP) tetrachlorethylen (PER) tetrachlormethan (TCM) trichlorbenzeny (TCBs) 1,1,1–trichlorethan
Tabulka 4: Indikativní seznam látek v přenosech podle kategorií činností přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci
1.1.
Spalovací zařízení > 50MW
1.2.
Rafinerie minerálních olejů a plynu
1.3.
Koksovací pece
1.4.
Zplyňování a zkapalňování uhlí
2.1.-2.3. Kovoprůmysl a zařízení pro pražení a slinování rud
2.4.-2.6.
Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů a povrchovou úpravu kovů a plastů
3.1.
Zařízení na výrobu cementového slínku > 500t/den, vápna v rotačních pecích > 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den
3.2.
Zařízení na výrobu azbestu nebo výrobků z azbestu
3.3.
Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.4.
Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.5.
Zařízení na výrobu keramických výrobků o kapacitě > 75 t/den anebo o kapacitě pecí > 4 m3 a s hustotou vsázky > 300 kg/m3
4.1.
Základní organické chemické látky
4.2./4.3.
Základní anorganické chemické látky a hnojiva
4.4./4.6.
Biocidy a výbušniny
4.5.
Farmaceutické produkty
5.1./5.2. Zařízení na zneškodňování nebo využívání nebezpečného odpadu > 10 t/den nebo spalování komunálního odpadu > 3 t/hod
5.3./.5.4. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasif. jako nebezpečný > 50 t/den a skládky > 10 t/den
6.1.
Průmyslové závody na zpracování celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru a lepenky > 20 t/den
6.2.
Závody na předúpravu vláken nebo textilií > 10 t/den
6.3.
Závody na vydělávání kůží a kožešin > 12 t/den
6.4.
Jatka > 50 t/den, mlékárny > 200 t/den, zařízení na úpravu jiné suroviny živočišného > 75 t/den nebo rostlinného > 300 t/den původu
6.5.
Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu > 10 t/den
6.6.
Zařízení chovu drůbeže > 40 000 ks, prasat > 2 000 ks, nebo prasnic > 750 ks
6.7.
Zařízení pro povrchovou úpravu o spotřebě organického rozpouštědla >150 kg/h nebo > 200 t/rok
6.8.
Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu
42
trichlorethylen trichlormethan bromované difenylethery (PBDE) slouč. organocínu (jako celk. Sn) fenoly (jako celkové C) polycyklické aromat.uhlovodíky (PAU) chloridy (jako celkové Cl) kyanidy (jako celkové CN) fluoridy benzen toluen ethylbenzen xyleny polychlorované bifenyly (PCB) 1,1,2,2-tetrachlorethan azbest vinylchlorid ethylenoxid naftalen aldrin endrin DDT dieldrin styren formaldehyd
1.1.
Spalovací zařízení > 50MW
1.2.
Rafinerie minerálních olejů a plynu
1.3.
Koksovací pece
1.4.
Zplyňování a zkapalňování uhlí
2.1.-2.3. Kovoprůmysl a zařízení pro pražení a slinování rud
2.4.-2.6. 3.1.
Zařízení na výrobu cementového slínku > 500t/den, vápna v rotačních pecích > 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den
3.2.
Zařízení na výrobu azbestu nebo výrobků z azbestu
3.3.
Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.4.
Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.5.
Zařízení na výrobu keramických výrobků o kapacitě > 75 t/den anebo o kapacitě pecí > 4 m3 a s hustotou vsázky > 300 kg/m3
4.1.
Základní organické chemické látky
Základní anorganické chemické látky a hnojiva
4.4./4.6.
Biocidy a výbušniny
4.5.
Farmaceutické produkty
5.1./5.2. Zařízení na zneškodňování nebo využívání nebezpečného odpadu > 10 t/den nebo spalování komunálního odpadu > 3 t/hod
5.3./.5.4. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasif. jako nebezpečný > 50 t/den a skládky > 10 t/den Průmyslové závody na zpracování celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru a lepenky > 20 t/den
6.2.
Závody na předúpravu vláken nebo textilií > 10 t/den
6.3.
Závody na vydělávání kůží a kožešin > 12 t/den
6.4.
Jatka > 50 t/den, mlékárny > 200 t/den, zařízení na úpravu jiné suroviny živočišného > 75 t/den nebo rostlinného > 300 t/den původu
6.5.
Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu > 10 t/den
6.6.
Zařízení chovu drůbeže > 40 000 ks, prasat > 2 000 ks, nebo prasnic > 750 ks
6.7.
Zařízení pro povrchovou úpravu o spotřebě organického rozpouštědla >150 kg/h nebo > 200 t/rok
6.8.
Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu
4.2./4.3.
6.1.
Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů a povrchovou úpravu kovů a plastů
43
Prům.kategorie
/
Látka
1.1.
Spalovací zařízení > 50MW
1.2.
Rafinerie minerálních olejů a plynu
1.3.
Koksovací pece
1.4.
Zplyňování a zkapalňování uhlí
heptachlor pentachlorbenzen hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC) chlorofluorouhlovodíky (CFC) halony anthracen di-(2-ethyl hexyl)ftalát (DEHP) lindan
Tabulka 4: Indikativní seznam látek v přenosech podle kategorií činností přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci
2.1.-2.3. Kovoprůmysl a zařízení pro pražení a slinování rud
2.4.-2.6.
Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů a povrchovou úpravu kovů a plastů
3.1.
Zařízení na výrobu cementového slínku > 500t/den, vápna v rotačních pecích > 50 t/den nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t/den
3.2.
Zařízení na výrobu azbestu nebo výrobků z azbestu
3.3.
Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.4.
Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení > 20 t/den
3.5.
Zařízení na výrobu keramických výrobků o kapacitě > 75 t/den anebo o kapacitě pecí > 4 m3 a s hustotou vsázky > 300 kg/m3
4.1.
Základní organické chemické látky
4.2./4.3.
Základní anorganické chemické látky a hnojiva
4.4./4.6.
Biocidy a výbušniny
4.5.
Farmaceutické produkty
5.1./5.2. Zařízení na zneškodňování nebo využívání nebezpečného odpadu > 10 t/den nebo spalování komunálního odpadu > 3 t/hod
5.3./.5.4. Zařízení na zneškodňování odpadu neklasif. jako nebezpečný > 50 t/den a skládky > 10 t/den 6.1.
Průmyslové závody na zpracování celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru a lepenky > 20 t/den
6.2.
Závody na předúpravu vláken nebo textilií > 10 t/den
6.3.
Závody na vydělávání kůží a kožešin > 12 t/den
6.4.
Jatka > 50 t/den, mlékárny > 200 t/den, zařízení na úpravu jiné suroviny živočišného > 75 t/den nebo rostlinného > 300 t/den původu
6.5.
Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu > 10 t/den
6.6.
Zařízení chovu drůbeže > 40 000 ks, prasat > 2 000 ks, nebo prasnic > 750 ks
6.7.
Zařízení pro povrchovou úpravu o spotřebě organického rozpouštědla >150 kg/h nebo > 200 t/rok
6.8.
Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu
44
10. Kroky v ohlašování do IRZ
Obsahují emise nebo přenosy z provozovny látky z přílohy č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb.?
NE
Nejste uživatel registrované látky, ohlašování do IRZ se Vás netýká.
ANO
Je jejich množství stejné nebo vyšší než hmotnostní práh v příloze č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb.?
NE
Jste uživatel registrované látky, ale ohlašování do IRZ se Vás netýká.
ANO
Legenda:
Jste uživatel registrované látky. Musíte splnit ohlašovací povinnost do IRZ. Ohlašujete prostřednictvím Centrální ohlašovny i vybrané údaje podle zvláštních právních předpisů.
rozhodování subjekt
45
11. Specifická zařízení 11.1 Komunální čistírny odpadních vod V rámci sektoru komunálních čistíren odpadních vod byly identifikovány následující problematické otázky: 1) ohlašovací povinnost ČOV podle nařízení vlády č. 368/2003 Sb., 2) emise do vody, 3) přenosy. 1) Ohlašovací povinnost komunálních ČOV podle nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Ohlašovací povinnost do integrovaného registru znečišťování (IRZ) je (dle § 22 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci) dána uživateli registrované látky, který je povinen „zjistit, vyhodnotit a MŽP ohlásit emise a přenosy látek uvedených v prováděcím předpise, pokud je jejich vyráběné nebo použité množství nebo množství v emisích či přenosech vyšší nebo shodné s množstvím stanoveným v tomto prováděcím předpise (dále jen „ohlašovaná látka“)“. Výše zmiňovaným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Uživatelem registrované látky je dle § 2 zákona č. 76/2002 Sb. „provozovatel zařízení, jakož i jiná právnická nebo fyzická osoba, která provozuje technickou nebo technologickou jednotku, v níž je zpracovávána nebo produkována látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování“. Dále je ve stejném paragrafu definován i provozovatel zařízení. Z porovnání těchto definic následně vyplývá, že pojem uživatel registrované látky je širším pojmem než provozovatel zařízení. Uživatel registrované látky nemusí být provozovatelem zařízení podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci. Stejně tak provozovatel zařízení nemusí být uživatelem registrované látky. Rozhodujícími parametry pro vznik ohlašovací povinnosti do IRZ jsou: být uživatelem registrované látky a zároveň produkovat v emisích či přenosech množství ohlašované látky shodné nebo vyšší než je stanovený ohlašovací práh v nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. Ačkoli tedy komunální čistírny odpadních vod a úpravny vod nejsou provozovateli zařízení podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci, mohou se v případě splnění výše uvedených podmínek stát ohlašovateli do IRZ. V případě komunálních čistíren odpadních vod je nutné se zejména zaměřit na definici ohlašovacího prahu pro emise do vody a případně na definici ohlašovacího prahu látky mimo provozovnu (tzv. přenosy). 2) Posuzování emisí do vody v případě komunálních ČOV Ohlašovací práh pro emise do vody je v NV č. 368/2003 Sb. definován jako ohlašovací práh látky vypouštěné do povrchových nebo podzemních vod, která je současně závadnou látkou, nebo je obsažena v odpadních vodách vypouštěných do kanalizace, která není zakončena čistírnou odpadních vod. Pojmy závadná látka a odpadní voda jsou definovány ve vodním zákoně (č. 254/2001 Sb.). Závadné látky jsou podle § 39 odst. 1 tohoto zákona: látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou podle § 38 odst. 1 vodního zákona: vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť nebo ze skládek odpadu. Spojením těchto ustanovení dojdeme ke koncepci IRZ a tedy k tomu, že smyslem není podchytit odpadní vody vypouštěné z komunální čistírny odpadních vod. Komunální čistírny odpadních vod vypouštějí odpadní vody do vod povrchových, nicméně se nejedná o vypouštění závadných látek ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb. Primárním cílem IRZ je získat od uživatelů data o látkách vypouštěných či aplikovaných do vod (do vod povrchových či podzemních nebo do kanalizace, která není zakončena čistírnou odpadních vod), tedy o látkách, u kterých nedochází k dalšímu čištění, a které se dostávají do životního prostředí. Ohlašovací povinnost se na vypouštění odpadních vod z komunálních čistíren odpadních vod nevztahuje. 3) Přenosy vznikající v rámci komunální ČOV Komunálních čistíren odpadních vod se může ohlašování do IRZ dotýkat zejména v oblasti produkce kalů. Kaly z komunálních čistíren odpadních vod jsou podle zákona o odpadech považovány za odpady.
46
V IRZ jsou sledovány i chemické látky v odpadech (v tzv. přenosech mimo provozovnu). Pokud je tedy množství ohlašované látky v odpadu (čistírenském kalu) za jeden kalendářní rok shodné nebo vyšší než ohlašovací práh látky podle nařízení vlády č. 368/2003 Sb., vzniká ohlašovací povinnost. Ohlašovací povinnost vztahující se k předávanému odpadu má producent odpadu (komunální ČOV). Musí oznámit množství sledované látky v odpadu, kam odpad předává a způsob využití. Zařízení, které následně čistírenské kaly zpracovává, se bude muset podle způsobu úpravy soustředit na ohlašovací prahy pro emise do ovzduší, půdy případně vody.
11.2 Zemědělské podniky V rámci sektoru zemědělství byly identifikovány následující problematické otázky: 1) vymezení provozovny, 2) emise amoniaku do ovzduší, 3) emise do půdy, 4) přenosy. 1) Vymezení provozovny Provozovnou je podle nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování, myšlen „soubor technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu“ (§ 1 odst. 1 NV č. 368/2003 Sb.). V rámci zemědělské výroby je třeba se zaměřit na všechny zdroje emisí, jako jsou např. haly chovu a stáje, sklady, jímky, silážní jámy, hnojiště, atd. Obsah pojmu provozovna je proto nutno zkoumat individuálně v konkrétních případech s ohledem na umístění technologických a technických jednotek. 2) Emise amoniaku do ovzduší Ohlašovací práh pro emise do ovzduší je v nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování definován jako „ohlašovací práh látky vypouštěné do ovzduší, která je současně znečišťující látkou (podle zákona o ovzduší)“. Z látek, které jsou v IRZ sledovány v emisích do ovzduší je pro zemědělské podniky (živočišnou výrobu) jednoznačně nejvýznamnější amoniak. Ohlašovací práh pro emise amoniaku do ovzduší je stanoven na 10 000 kg/rok. Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování specifikuje postupy zjišťování a vyhodnocování množství ohlašovaných látek. Zjišťování množství vypouštěného amoniaku je přípustné třemi způsoby: měřením, výpočtem nebo expertním odhadem (v pořadí tak, jak je uvedeno). Nejčastějším způsobem v případě zemědělských podniků bude pravděpodobně výpočet pomocí emisních faktorů, které jsou stanoveny (stejně jako postup výpočtu) v nařízení vlády č. 353/2002 Sb. Chovatelé, kterým krajský úřad schválil zavedení zásad správné zemědělské praxe, a kteří zároveň používají technologie snižující množství amoniaku v emisích do ovzduší, mohou vypočtené hodnoty tohoto plynu snížit – podle bodu 8 nařízení vlády č. 353/2002 Sb. Údajem, s nímž se porovnává ohlašovací práh, a který podnik (pokud tento práh dosáhne nebo překročí) hlásí do IRZ, je součet všech emisí daného plynu do ovzduší z celé zemědělské provozovny. Sčítají se všechny emise ohlašovaných látek ze všech potenciálních zdrojů, tedy z hal s drůbeží, stájí prasat i skotu, skladů, jímek, silážních jam a hnojišť. 3) Emise do půdy Za emisi je považováno vypouštění škodlivé látky (ve smyslu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu – látky, která ohrožuje zdraví lidí a existenci živých organismů) do půdy nebo na půdu. V případě aplikace hnojiva (ve smyslu zákona o hnojivech č. 156/1998 Sb. – „hnojivem se rozumí látka obsahující živiny pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce“), lze předpokládat, že hnojivo není škodlivou látkou a je aplikováno za účelem zlepšení např. půdní úrodnosti. Proto nebude hnojení hnojivy považováno za emisi do půdy ve smyslu nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Uvedenou skutečnost ovšem nelze zevšeobecnit na aplikaci veškerých materiálů na půdu. Příkladem materiálu, který bude nutné sledovat, jsou kaly z čistíren odpadních vod. Ty jsou v některých případech zapracovávány do půdy. V tomto případě se jedná o materiál obsahující vysoký podíl těžkých kovů a organických sloučenin. Není přidáván pro zlepšení vlastností půdy a rostlin. Naopak je možné se domnívat, že kvalitu půdy spíše zhoršuje. Materiály, které nelze považovat za hnojivo (ve výše uvedeném pojetí), je nutné pečlivě monitorovat a pokud obsahují látky sledované v IRZ, sledovat i množství látek s ohledem na stanovený ohlašovací práh (spojený se vznikem ohlašovací povinnosti).
47
4) Přenosy V případě zemědělských provozoven (zejména chovů zvířat) je rovněž třeba se pozorně zaměřit na tzv. přenosy. Přenosem je myšlen přesun znečišťujících látek v odpadech určených k odstranění nebo využití a znečišťujících látek v odpadních vodách určených k čištění mimo hranice provozovny. Přenos se tedy vztahuje k odpadům a odpadním vodám, které odcházejí do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu. IRZ zavádí povinnost sledovat chemické látky v přenosech. Chemické látky v odpadech budou sledovány pouze v případě, že vznikly přímo nebo v přímé souvislosti s provozem technických nebo technologických jednotek. Chovy zvířat mohou mít vysoký objem vedlejších produktů vzniklých chovem (hnůj, kejda, močůvka, hnojůvka atd.) a odpadních vod předávaných k vyčištění mimo provozovnu. V případě, že se vedlejší produkty nevykazují jako odpady nebo je zpracovává jejich producent sám, tak se na ně nevztahuje definice přenosu. Nevzniká tedy ani ohlašovací povinnost ve vztahu k IRZ. Pokud by byly vedlejší produkty chovu označeny původcem jako odpady a předávány jako odpad, potom by se naplnila definice přenosu a bylo by nutné je analyzovat na přítomnost látek evidovaných v IRZ. V případě dosažení nebo překročení ohlašovacího prahu by vznikla ohlašovací povinnost do IRZ. Odpadní vody předávané na čistírnu odpadních vod mimo provozovnu je třeba důsledně sledovat kvůli možné přítomnosti látek evidovaných v IRZ.
11.3 Skládka V rámci provozování skládek byly identifikovány následující problematické otázky: 1) zařazení skládek do působnosti nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování, 2) emise do ovzduší, 3) havarijní emise do vody a půdy, 4) přenosy. 1) Zařazení skládek do působnosti nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování Ohlašovací povinnost pro danou provozovnu vzniká dosažením nebo překročením ohlašovacích prahů pro látky z přílohy č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Skládku je možné považovat za provozovnu dle § 1 odst. 1 NV č. 368/2003 Sb., neboť zde v průběhu technologického procesu (skládkování) mohou vznikat látky (sledované dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb.), které pak mohou být emitovány do ovzduší či být součástí přenosů, tedy odpadů nebo odpadních vod. 2) Emise do ovzduší U emisí do ovzduší budou sledovány emise přímo z odplyňovacích studní a vrtů, flér nebo kogeneračních jednotek. V úvahu nebudou brány fugitivní emise (biooxidační filtry). Prahové hodnoty budou pravděpodobně překračovat CH4, CO2, polétavý prach. Další emitované plyny mohou být NOx a SOx. Ve speciálních případech CO, hexachlorbenzen, dioxiny, polycyklické aromatické uhlovodíky, chlor a anorganické sloučeniny, fluor a anorganické sloučeniny, případně další látky dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb. Je nutno upozornit na skládky, které mají otevřené odplyňovací věže. Ty mohou být poměrně významným zdrojem CH4. Uzavřením těchto věží lze tyto emise značně snížit. V případě spalování na flérách případně v kogeneračních jednotkách je hodnotou sledovanou pro IRZ emise plynů opouštějících tato zařízení (většinou tedy CO2, ale nutno vyloučit přítomnost např. těžkých kovů, případně dalších látek dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb.). 3) Přenosy U přenosů, které se týkají skládkových průsakových vod dále předávaných na ČOV umístěnou mimo provozovnu, je třeba alespoň jedním rozsáhlejším rozborem (vzhledem k příloze č. 1 NV č. 368/2003 Sb.) identifikovat látky, u nichž by mohlo docházet k překračování ohlašovacích prahů (např. AOX, chloridy,…). Vztažením k celkovému množství průsakových vod opouštějících danou provozovnu za rok, pak stanovit hodnoty látek ve vodách v kg/rok a tyto porovnat s ohlašovacími prahy. Monitorování průsakových vod vyplývá mimo jiné také z povinností, které zakládá složková legislativa. V případě skládkového plynu předávaného k dalšímu využití v kogenerační jednotce jiné osobě není tento plyn podle dostupných informací považován za odpad a nejsou tedy z hlediska IRZ sledovány látky dle přílohy č.1 NV č. 368/2003 Sb.
48
4) Havarijní emise do vody nebo do půdy V převážné většině případů by nemělo docházet k únikům průsakových vod z tělesa skládky do okolní půdy nebo do podzemní či povrchové vody. Provozovatelům skládek bývá uložena povinnost monitorovat referenční vrty, popřípadě kvalitu povrchových vod poblíž skládky. Tyto hodnoty lze pak využít k prokázání toho, že ke zmíněným únikům do vody nebo do půdy nedochází.
49
12. Otázky a odpovědi Jak přesně chápat v souvislosti s IRZ pojem přenos a jaký je rozdíl mezi emisemi a přenosy? Striktně aplikováno přímo na IRZ, je přenosem přesun znečišťujících látek v odpadech určených k odstranění nebo využití a znečišťujících látek v odpadních vodách určených k čištění mimo hranice zařízení. Přenos se tedy vztahuje k odpadům a odpadním vodám, které odcházejí do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu. IRZ zavádí povinnost sledovat chemické látky i v přenosech. Emise definuje § 2 písm. c) zákona č. 76/2002 Sb., jako vypouštění látek, šíření vibrací a vyzařování hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření ze zařízení do životního prostředí. Pro účely IRZ se hovoří o emisích do ovzduší, do vody (vypouštění do povrchových či podzemních vod nebo v odpadních vodách do kanalizace, která není zakončena čistírnou odpadních vod) a do půdy. Z těchto definic vyplývá rozdíl mezi přenosy a emisemi. Přenosem rozumíme výstup odpadních látek (odpadů, odpadních vod) mimo provozovnu k dalšímu využití či odstranění, zatímco emisí je přímé vypouštění znečišťujících látek do recipientu (voda, ovzduší, půda). Má ohlašovací povinnost do IRZ jak producent odpadu tak i provozovatel zařízení na zpracování odpadu? Ohlašovací povinnost se týká jak producenta odpadu (ten bude kromě emisí znečišťujících látek sledovat přesun znečišťující látky v odpadu), tak provozovatele zařízení ke zpracování odpadu (ten bude podle procesu, který ke zpracování odpadu použije, pravděpodobně sledovat zejména emise znečišťujících látek do ovzduší případně vody) v případě, že množství ohlašované látky v emisích či přenosech dosáhne nebo překročí ohlašovací práh (viz příloha č. 1 NV č. 368/2003 Sb.). Množství ohlašované látky se zjišťuje zvlášť pro jednotlivý odpad nebo se sčítá v rámci všech odpadů, obsahujících ohlašovanou látku, jedné provozovny? Pro potřeby IRZ jsou ohlašovány hmotnostní množství ohlašované látky za rok (kg/rok – viz příloha č. 1 NV č. 368/2003 Sb.). Vyskytuje-li se tedy ohlašovaná látka ve více odpadech, je třeba uvést celkové množství látky za jeden kalendářní rok (tedy součet hmotnostních množství ohlašované látky ze všech druhů odpadů v daném roce). Co se týče ohlašování odpadů je nutné zdůraznit, že chemické látky (podle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb.) budou sledovány u odpadů, které vznikají přímo nebo v přímé souvislosti s činností provozovaných technologických nebo technických jednotek. Pokud dojde k překročení ohlašovacího prahu, ohlašují se pouze emise, resp. přenosy, jejichž množství překročí ohlašovací práh? Například: a) v jednom ze zdrojů emisí do ovzduší je překročen práh, zatímco u ostatních výstupů práh překročen není (ani emise ani přenosy). Ohlašuje se pouze emise z tohoto jednoho zdroje? b) práh pro přenos je překročen v jednom z druhů odpadů, zatímco ve druhém je sledovaná látka přítomna pouze ve stopách. Ohlašuje se pouze přenos v odpadu, kde byl práh překročen? Ohlašovací povinnost do IRZ je spuštěna dosažením nebo překročením ohlašovacího prahu byť jediné ohlašované látky dle seznamu v příloze č. 1 NV č. 368/2003 Sb. Uživatel registrované látky je povinen zjistit, zda se ohlašovaná látka v emisích či přenosech vyskytuje a dále, zda její množství dosahuje či překračuje stanovené hmotnostní prahy. Ohlašují se pouze emise či přenosy látek, u kterých došlo k dosažení či překročení hmotnostního prahu. ad a) V případě, že se jedná o překročení limitní hodnoty třeba i u jediné ohlašované látky v emisích do ovzduší, je povinností uživatele registrované látky ohlásit ji do IRZ. V případě IRZ se neohlašuje za zdroj, ale za provozovnu. Pokud došlo k překročení u jednoho zdroje znamená to, že došlo k překročení prahu pro celou provozovnu a je spuštěna ohlašovací povinnost. ad b) Pokud se ohlašovaná látka vyskytuje ve více odpadech, je třeba uvést celkové hmotnostní množství látky za jeden kalendářní rok (tedy součet hmotnostních množství ohlašované látky ze všech přenosů v daném
50
roce). Relevantním údajem jsou tedy kg/rok látky v odpadech nebo emisích jako celku. Není proto důležité, jestli se v jednom odpadu látka vyskytuje minimálně a v druhém ve velké koncentraci. Důležitým je součet množství dané látky ve všech přenosech nebo emisích a srovnání s určeným hmotnostním prahem, který je stanoven v příloze č. 1 (pro rok 2005) NV č. 368/2003 Sb. Může uživatel registrované látky využít při zjišťování toho, zda překračuje ohlašovací prahy látek, data evidovaná na základě povinností plynoucích ze složkové legislativy (zákony o odpadech, o ovzduší, o vodách)? Pokud jsou k dispozici validní informace o emisích (případně přenosech) registrovaných látek v provozu (v odpovídajících jednotkách – pro IRZ kg/rok), které jsou zjištěny pomocí povinností uložených složkovými zákony, je samozřejmě možné je použít i pro ohlášení do IRZ. Je to tak stanoveno v NV č. 368/2003 Sb., kde se uvádí, že pokud není uvedeno jinak, k měření se použijí metody uvedené ve složkových předpisech. U odpadů lze rovněž použít rozborů, pokud je z nich reálné odvodit, kolik registrované látky v nich putovalo mimo hranice závodu za celý rok. Jestliže množství emisí anebo přenosů registrovaných látek není větší než ohlašovací práh, nemusí ohlašovatel MŽP tyto emise ohlašovat? Ohlašování do IRZ se dotýká pouze ohlašovatelů, kteří ve svém provozu registrují emise či přenosy registrovaných látek v množstvích rovných případně větších než jsou stanovené ohlašovací prahy podle NV č. 368/2003 Sb. Pokud množství emisí anebo přenosů ohlašovaných látek není za rok shodné nebo vyšší než ohlašovací práh, tak se ohlašovatele povinnosti vyplývající z nařízení vlády č. 368/2003 Sb. netýkají a bude dále plnit své ohlašovací povinnosti stávajícím způsobem podle složkových předpisů. Musí však vést evidenci podle vyhlášky č. 572/2004 Sb., na jejímž základě prokáže, že skutečně ohlašovací práh nepřekročil. Jak je pro účely IRZ definována provozovna a jak probíhá ohlašování do IRZ v případě podniku s více provozovnami? Z § 1 odst. 1 NV č. 368/2003 Sb. vyplývá, že provozovnou se rozumí „soubor souvisejících technických či technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu“. Pokud se registrovaná látka vyskytuje v rámci jedné provozovny ve více emisích téhož typu (např. pouze emise do půdy) nebo přenosech, je nutno uvést její celkové hmotnostní množství za kalendářní rok (tedy součet hmotnostních množství). Dosáhne-li nebo překročí množství za jednotlivou provozovnu příslušný ohlašovací práh, je uživatel registrované látky povinen ohlásit ji do IRZ. Ohlašuje se za jednotlivé provozovny a jednotlivé látky. Pokud tedy uživatel registrované látky vlastní více provozoven, je povinen vyhodnocovat množství ohlašovaných látek v jednotlivých provozovnách a v případě, že dojde k vyrovnání či překročení ohlašovacího prahu, ohlašovat za provozovnu, ve které nastala popsaná situace. Za provozovny, ve kterých nedošlo k vyrovnání či překročení ohlašovacího prahu, ohlašovací povinnost nevzniká. Budou-li uživatelé registrované látky zasílat data do integrovaného registru znečišťování, nebudou již dále nuceni zasílat duplicitně tatáž data dalším orgánům? (např. veškerá povinná hlášení emisních zdrojů, hlášení o produkci odpadů apod.) Zákon o integrované prevenci (č. 76/2002 Sb.) v § 23 stanoví, že pokud uživatel registrované látky splní ohlašovací povinnost podle § 22 zákona o integrované prevenci, není povinen hlásit stejné údaje zahrnuté do ohlašovací povinnosti dalším správním úřadům podle zvláštních právních předpisů. Nebudou se tedy duplicitně hlásit údaje, které jsou zahrnuty jak v integrovaném registru znečišťování (IRZ), tak v ohlašovacích povinnostech podle zvláštních právních předpisů. Jedná se zejména o informace týkající se množství látek v emisích a přenosech. Rozdílné údaje, které jsou vyžadovány podle zvláštních předpisů, je nutné hlásit dále stejným způsobem. Zákon o integrované prevenci neruší žádné dosavadní ohlašovací povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů (neruší ani termíny – pokud uživatel registrované látky musí splnit ohlašovací povinnost například podle vodního zákona, jsou termíny tam uvedené pro uživatele registrované látky závazné a musí je dodržet), ale zjednodušuje proces předávání ohlašovaných údajů pověřeným subjektům. § 4 NV
51
č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování, uvádí, že uživatel registrované látky hlásí na jedno místo (centrální ohlašovnu) údaje požadované podle nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování a údaje podle tzv. složkové legislativy (vodní zákon, zákon o odpadech, zákon o ochraně ovzduší). Na tomto místě, které bude přístupné elektronicky, bude uživatel registrované látky předávat stanovené údaje státní správě. Je nutné ovšem zdůraznit, že tento nový postup ohlašování se týká pouze uživatelů registrované látky, tzn. ohlašovatelů do IRZ. Pokud nedojde ke splnění podmínek vyplývajících ze zákona o integrované prevenci a NV o integrovaném registru znečišťování, zůstává proces ohlašování údajů nedotčen. Překročí–li uživatel registrované látky ohlašovací práh byť u jediné ohlašované látky, musí do IRZ ohlásit veškeré údaje, které jinak ohlašuje dle složkových zákonů? Do IRZ se budou ohlašovat pouze látky ze seznamu dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb. Ohlašovací povinnost do IRZ je spuštěna pouze v případě překročení nebo dosažení ohlašovacího prahu. To znamená, že uživatel registrované látky musí zjistit, zda se v jeho provozovně zpracovává či produkuje ohlašovaná látka. Pokud ano, pak musí zjistit, zda množství ohlašované látky v emisích (do vody, půdy či ovzduší) a v přenosech přesahuje stanovené hmotnostní prahy. Pokud ano, je spuštěna ohlašovací povinnost. Uživatel registrované látky musí do IRZ ohlásit jen látky (tzn. i jednu nebo dvě), u kterých došlo k překročení hmotnostního prahu. Zároveň s tím, že se uživatel registrované látky stane ohlašovatelem do IRZ, se na něj vztahují návazné procesy, které jsou uvedeny jednak v zákoně o integrované prevenci a jednak v nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. Do IRZ se ohlašují pouze údaje, které jsou stanoveny v nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování. Nelze zaměňovat IRZ a centrální ohlašovnu. Týká se povinnost ohlašovat do IRZ i zařízení, která nejsou součástí přílohy č. 1 zákona č. 76/2002 Sb.? § 22 odst. 1 zákona č. 76/2002 Sb. stanoví ohlašovací povinnosti pro uživatele registrované látky. Uživatel registrované látky je definován v § 2, písm. l – uživatelem registrované látky je provozovatel zařízení, jakož i jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje technickou nebo technologickou jednotku, v níž je zpracovávána nebo produkována látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování. Z definice uživatele registrované látky vyplývá skutečnost, že pojem uživatel registrované látky je širším pojmem než provozovatel IPPC zařízení. Uživatel registrované látky nemusí být provozovatelem zařízení podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci. Stejně tak provozovatel zařízení nemusí být uživatelem registrované látky. Spouštěcí mechanizmus pro ohlašování do IRZ je dosažení nebo překročení ohlašovacího prahu některé z látek uvedených v příloze č. 1 NV č. 368/2003 Sb. Co je to registrovaná látka a co je látka ohlašovaná ? V příslušné legislativě se nikde nehovoří o registrované látce, ale pouze o uživateli registrované látky nebo o ohlašované látce (obě slovní spojení jsou definována). Významově registrovanou látku můžeme ztotožnit s látkou ohlašovanou. Existuje u nás nějaký dokument pro problematiku IRZ odpovídající např. dokumentu „Guidance Document for EPER Implementation“, ve kterém by byly pro jednotlivé kategorie znečišťovatelů vyznačeny polutanty, které se jich pro ohlašování do IRZ týkají? Je možné se tímto dokumentem řídit při monitorování a ohlašování údajů do IRZ? Pro usnadnění orientace v problematice IRZ a plnění ze zákona plynoucích ohlašovacích povinností byla vydána ve spolupráci MŽP a CENIA – IRZ/CO Příručka pro ohlašování do IRZ (1. díl), na kterou navazuje tento 2. díl, v němž jsou uvedeny orientační indikativní seznamy. Citovaný dokument je možné používat jako orientační s tím, že rozsah EPER je menší než rozsah IRZ. Jak postupovat v souvislosti s ohlašováním do IRZ u odpadů předávaných k využití či odstranění jiné oprávněné osobě, a to např. u odpadů nebezpečných (dle katalogu odpadů), když zjišťování jejich vlastností (např. u baterií, zářivek, komunálního odpadu apod.) zajišťuje v rámci odstranění odpadu již tato oprávněná osoba?
52
Producent odpadů musí mít informace o tom, jaké odpady produkuje při své činnosti a musí zjistit, zda se v těchto odpadech nevyskytují látky evidované v IRZ. Při zjišťování a vyhodnocování přítomnosti registrované látky je třeba postupovat podle § 2 NV č. 368/2003 Sb. Příloha č. 3 NV č. 368/2003 Sb. upravuje způsoby a metody zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek. Přípustnými jsou měření, výpočet a expertní odhad, a to v pořadí, jak jsou uvedeny. K zjištění obsahu znečišťující látky může uživatel registrované látky použít údaje, které shromažďuje podle zvláštních právních předpisů (viz § 25 odst. 1 zákona o integrované prevenci). Je nutné u všech odpadů (nebezpečných) zjišťovat obsah látek dle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb.? Např. vyřazené akumulátory a baterie, komunální odpad apod. Integrovaný registr znečišťování pokrývá emise do ovzduší, vody, půdy a tzv. přenosy (v příloze č. 1 NV č. 368/2003 Sb. – „ohlašovací práh mimo provozovnu“). Pojem přenos zahrnuje přesun ohlašované látky v odpadech nebo odpadních vodách určených k čištění mimo hranice provozovny. IRZ tak zakládá povinnost sledovat chemické látky i v odpadech vznikajících v rámci provozovny. Co se týče ohlašování odpadů je nutné zdůraznit, že chemické látky (podle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb.) budou sledovány u odpadů, které vznikají přímo nebo v přímé souvislosti s činností provozovaných technologických nebo technických jednotek. Odpad, který vzniká například rekonstrukcí budov, není z hlediska ohlašování do IRZ považován za odpad produkovaný technologickými nebo technickými jednotkami v provozovně, a proto nemusí být podrobován analýze. Naproti tomu odpad vznikající údržbou a opravou technických nebo technologických jednotek je z hlediska ohlašování do IRZ považován za odpad vznikající v souvislosti s činností technologických jednotek, a proto musí být pro účely IRZ sledován (a v případě dosažení nebo překročení ohlašovacího prahu do IRZ ohlašován). Pokud podnik provozuje více ČOV a ohlašovací prahy pro sledované látky nejsou v jednotlivých ČOV překročeny, musí přesto ohlašovat do IRZ? Vznik ohlašovací povinnosti je vázán na ohlašované látky a ohlašovací prahy (příloha č. 1 NV č. 368/2003 Sb.) a ohlašovací povinnost je spuštěna pouze při dosažení či překročení těchto limitních hodnot. Dále, jak uvádí § 1 odst. 1 NV č. 368/2003 Sb., je množství ohlašované látky v emisích nebo přenosech vždy vztaženo „k souboru souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu (provozovně)“. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nejsou-li překročeny ohlašovací prahy pro danou ohlašovanou látku v jednotlivých provozovnách, tedy v jednotlivých ČOV, povinnost hlásit údaje do IRZ se na podnik nevztahuje. Jak je definována „provozovna“ (§ 1 odst. 1 NV č. 368/2003 Sb.) v případě zemědělských výrob? „Provozovnou“ se rozumí soubor souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu. V rámci zemědělské výroby je třeba se zaměřit na všechny zdroje emisí, jako jsou např. haly chovu a stáje, sklady, jímky, silážní jámy, hnojiště atd. Obsah pojmu provozovna je proto nutno zkoumat individuálně v konkrétních případech s ohledem na prostorové umístění jednotek a na emisní situaci. Co je to emise do ovzduší u NH3 a emise do půdy a vody u N a P, jak se vypočítávají? Dusík a fosfor se přidávají do půdy záměrně jako výživa rostlin. „Emisí“ se rozumí vypouštění látek, šíření vibrací a vyzařování hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření ze zařízení do životního prostředí. (§ 2 písm. c zákona č. 76/2002 Sb.). U emisí do ovzduší pro amoniak je nutné zjistit celkové množství emisí amoniaku, a zda je vyšší nebo shodné s ohlašovacím prahem amoniaku pro emise do ovzduší dle § 2 odst. 1 NV č. 368/2003 Sb. U emisí dusíku a fosforu je třeba rozlišovat emise do vody a do půdy. U emisí do vody pro dusík a fosfor je nutné zjistit, zda celkové množství emisí látky je vyšší nebo shodné s ohlašovacím prahem dusíku popř. fosforu pro emise do vody dle § 2 odst. 1 NV č. 368/2003 Sb. Dusík a fosfor, které jsou záměrně přidávány jako hnojivo do půdy k výživě rostlin, nejsou relevantní z hlediska ohlašování do IRZ. Pro emise do půdy platí ustanovení § 1 odst. 4 NV č. 368/2003 Sb., které říká,
53
že „ohlašovacím prahem pro emise do půdy je ohlašovací práh látky vypouštěné do půdy nebo na půdu, která je současně škodlivou látkou“. Škodlivou látkou je ve smyslu zákona o ochraně zemědělské půdního fondu látka „ohrožující zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů“. Z toho je možné odvodit, že v případě hnojení (ve smyslu přidávání živin – hnojiva podle zákona o hnojivech) se nejedná o emisi do půdy. Nebyla splněna podmínka vypouštění škodlivé látky. V důvodové zprávě k NV č. 368/2003 Sb. je řečeno: „v případě zemědělské výroby je dusík a fosfor aplikován za účelem aktivního využití v této výrobě. Pokud jsou tyto prvky dodávány v souladu se správnou zemědělskou praxí, nejedná se primárně o znečišťování životního prostředí.“ V příloze č. 3 NV č. 368/2003 Sb. je popsán způsob a metody zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek (měření, výpočet a expertní odhad). Je možné zařadit ředidla (ethanol a ethylacetát - C4H8O2) a nitrocelulózové barvy, jež podle čísla CAS (dle bezpečnostních listů) nejsou zahrnuta v příloze č. 1 NV č. 368/2003 Sb. do skupiny látek č. 7, tedy nemethanové těkavé organické sloučeniny (NMVOC) nebo do č. 41, tedy celkový organický uhlík (TOC)? Látky spadající pod skupinu NMVOC: Jedná se o jakoukoli organickou sloučeninu nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20°C (293,15 K) má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití, a která může v průběhu své přítomnosti v ovzduší reagovat za spolupůsobení slunečního záření s oxidy dusíku za vzniku fotochemických radikálů. U všech zmíněných látek, tedy ředidel obsahujících ethanol a ethylacetát a nitrocelulózových barev, je tenze par při 20°C vyšší než 0,01 kPa (dle údajů z bezpečnostních listů těchto látek). Patří tedy do skupiny NMVOC. Dále je nutné zjistit, zda hmotnostní množství NMVOC za rok dosahuje nebo překračuje ohlašovací prahy dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb., pokud tomu tak není, nevzniká uživateli registrované látky povinnost ohlašování do IRZ. Zařazení pod č. 41, celkový organický uhlík TOC (jako celkový C nebo COD/3): V tomto případě se jedná o celkový obsah organických látek ve vodě. Pokud se tedy u dané výroby vyskytují pouze emise do ovzduší, není zařazení ředidel a barev do této skupiny pro potřeby ohlašování do IRZ opodstatněné. Jsme producenti odpadů, které obsahují „ohlašované látky“ (olověné akumulátory a odpad s obsahem azbestu – většinou střešní krytiny a izolační materiály z demolic). Jakým způsobem máme prokázat množství ohlašované látky v takovýchto odpadech a zjistit, zda musíme plnit ohlašovací povinnost? Zejména u odpadů s obsahem azbestu by bylo velmi problematické zjišťovat „poměrné množství azbestu v nich obsaženého“. Důležitým aspektem pro vznik ohlašovací povinnosti je mimo jiné existence přesně geograficky lokalizované provozovny, ve které dochází k emisím či přenosům ohlašovaných látek. Do IRZ jsou ohlašovány chemické látky u odpadů, které vznikají přímo nebo v přímé souvislosti s činností provozovaných technologických nebo technických jednotek. Jedná-li se tedy o odpady vznikající při rekonstrukcích či demolicích, tedy převážně střešní krytiny a izolační materiály, nejsou látky obsažené v těchto odpadech v současnosti pro IRZ relevantní. Pokud se týká použitých autobaterií, je možné uvažovat stejně. Kde je možné získat požadované údaje – zeměpisné souřadnice (systém WGS 84)? Požadované údaje je možné zjistit pomocí systému GPS nebo geodetické služby. Co je míněno pojmem „havarijní emise“ a jak určit nebo zjistit patřičnou hodnotu? Je zde nějaká návaznost na zákon o haváriích č. 82/2004 Sb.? Co když provozovna nespadá pod působnost tohoto zákona? Pojmem „havarijní emise“ jsou označovány jednorázové nevýrobní emise ohlašovaných látek při haváriích. Ohlašovací povinnost vzniká, pokud množství registrované látky v havarijních emisích dosáhne nebo překročí v průběhu jednoho kalendářního roku stanovené hmotnostní prahy. Způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek se provádí dle přílohy č. 3 NV č. 368/2003 Sb.
54
V případě, že nastane havárie a dojde k jednorázové nevýrobní emisi, údaje o této emisi je nutné zaznamenat do evidenčního listu dané látky (dle vyhlášky č. 572/2004 Sb.) a následně pak v souladu s NV č. 368/2003 Sb. ohlásit do IRZ. Lze pro evidenci emisí jednotlivých ohlašovaných látek využít již zavedenou evidenci, např. evidenci zdrojů znečišťování ovzduší, nebo musí být paralelně vedeny příslušné evidenční listy a údaje z provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší musí do nich být přenášeny? Používáme program OvzdušíSQL (KVASAR Zlín), ze vstupních údajů o provozních hodinách v daném měsíci a výsledků autorizovaného měření emisí jsme schopni říci, jaké množství sledovaných látek bylo emitováno do ovzduší. Povinnost vést evidenci podkladů pro účely ohlašování do IRZ stanoví vyhláška č. 572/2004 Sb. V příloze této vyhlášky je uveden vzor tohoto evidenčního listu včetně popisu jednotlivých částí tohoto listu. Zároveň je v § 25 odst. 1 zákona o integrované prevenci stanoveno, že pro tuto evidenci mohou být využity shodné údaje evidované podle zvláštních právních předpisů. Je tedy zřejmé, že informace z Vámi uvedené evidence lze použít i pro evidenci podle vyhlášky č. 572/2004 Sb. Jaký je rozdíl mezi pojmy provozovna a provoz? Je následující úvaha správná? Firma provozuje galvanovnu se třemi pokovovacími linkami, brusírnu s odmašťovacím zařízením, lisovnu s odmašťovacím zařízením a plynovou kotelnu. Pokovovací linka, odmašťovací zařízení, kotel = technologická jednotka; galvanovna je tedy soubor 3 technologických jednotek a tvoří provoz. Taktéž brusírna a lisovna s odmašťovacím zařízením a kotelna se dvěma kotli jsou jednotlivé provozy. Celkový soubor těchto provozů tvoří provozovnu firmy, za kterou je prováděno ohlašování celkového množství sledovaných látek. Ohlašování do IRZ bude skutečně probíhat za celou provozovnu tak, jak je výše uvedeno. Pro IRZ jsou důležitá celková množství emisí či přenosů ohlašovaných látek za celou provozovnu. Provozovna je tedy ohlašovací jednotkou do IRZ a za ni se bude ohlašovat. K identifikaci množství ohlašovaných látek za jednotlivé technologické jednotky, a tedy k získání celkového množství za celou provozovnu slouží evidence podkladů (evidenčních listů) nezbytných pro splnění ohlašovací povinnosti. Lze pro stanovení obsahu sledovaných látek v odpadech využít vlastní analýzy provozní laboratoře nebo musí být odpad analyzován akreditovanou laboratoří? Analýzy prováděné pravidelně ve vlastních provozních laboratořích je možné použít jako údaje k určení celkového ročního hmotnostního množství ohlašované látky v emisích nebo přenosech. Provozovna produkuje určité spektrum odpadů. Pro účely ohlašování se posuzuje každý odpad zvlášť (množství sledovaných látek v některých odpadech nedosahuje ohlašovacího prahu) a ohlašují se množství, která překročí ohlašovací práh, nebo se jednotlivá množství látek v odpadech sčítají bez ohledu na dosažení stanovených množství a ohlašují se jako celek? Pokud se ohlašovaná látka vyskytuje ve více odpadech je třeba uvést celkové hmotnostní množství látky za jeden kalendářní rok (tedy součet hmotnostních množství ohlašované látky ze všech přenosů v daném roce). Relevantním údajem jsou tedy kg/rok látky v přenosech nebo emisích jako celku. Není proto důležité jestli se v jednom odpadu látka vyskytuje minimálně a v druhém ve velké koncentraci. Důležitým je součet množství dané látky ve všech přenosech nebo emisích a srovnání s určeným hmotnostním prahem, který je stanoven v příloze č. 1 (pro rok 2005) NV č. 368/2003 Sb. Je skládka odpadů, na kterou jsou přijímány odpady s obsahem azbestu „technickou nebo technologickou jednotkou“, v níž je zpracovávána nebo produkována látka evidovaná v IRZ? Rozhodujícími parametry pro vznik ohlašovací povinnosti do IRZ jsou: být uživatelem registrované látky a zároveň produkovat v emisích či přenosech množství ohlašované látky shodné nebo vyšší než je stanovený ohlašovací práh v příloze č. 1 NV č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Uživatel registrované látky je v zákoně o integrované prevenci definován jako: „provozovatel zařízení, jakož i jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje technickou nebo technologickou jednotku, v níž je
55
zpracovávána nebo produkována látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování“. Důležitým aspektem vzniku ohlašovací povinnosti tak je (kromě výše uvedených faktorů) existence přesně geograficky lokalizované provozovny, ve které dochází k emisím či přenosům ohlašovaných látek. Skládka přijímající odpady s obsahem azbestu je z hlediska této definice provozovnou dle NV č. 368/2003 Sb. Provozovatel skládky je povinen sledovat emise nebo přenosy látek uvedených v příloze č. 1 NV č. 368/2003 Sb. Při překročení ohlašovacích prahů je povinen ohlásit tato množství do IRZ. Ke skládkám blíže kapitola 11.3 této příručky. Pokud je látka, uvedená v seznamu ohlašovaných látek, součástí nějaké směsi, počítá se pro ohlašovací práh pro emise procentuální podíl této látky? Pokud je v provozovně produkována nebo zpracovávána látka dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb., oznamuje uživatel registrované látky hmotnostní množství této látky za rok, a to v emisích do vody, v emisích do ovzduší, v emisích do půdy a v přenosech v případě, že je dosažen nebo překročen ohlašovací práh pro danou látku. V případě, že se daná látka vyskytuje v emisích nebo přenosech jako součást nějaké směsi, v níž ostatní látky nejsou sledovány z hlediska přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb., zjišťuje se pouze procentuální podíl této látky, který se pomocí celkového ročního množství směsi přepočítá na hmotnostní množství za rok. V případě, že se v emisích nebo přenosech vyskytuje v určité směsi více ohlašovaných látek (dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb.), zjišťuje se procentuální podíl všech těchto látek, a ten se opět pomocí celkového ročního množství směsi přepočítá na hmotnostní množství jednotlivých látek za rok. Do IRZ se pak, v případě dosažení nebo překročení ohlašovacích prahů v emisích nebo přenosech, ohlašuje každá látka zvlášť. V tabulce přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb. je pod položkou č. 41 (viz níže) uvedena zkratka COD. Jedná se o anglickou zkratku pro CHSK? Pokud ano, o jaký druh CHSK (Cr, Mn) se jedná ? Příloha č. 1 NV č. 368/2003 Sb. obsahuje seznam ohlašovaných látek za rok 2005 a ohlašovací prahy. Látka č. 41 je celkový organický uhlík (TOC) jako celkové C nebo COD/3 s ohlašovacím prahem pro emise do vody 50 000 kg/rok. V zájmu sjednocení používaných označení v jednotlivých státech EU, které jsou ohlašovateli do Evropského registru znečišťujících látek (EPER) se i v národních registrech (v České republice Integrovaný registr znečišťování) používají označení používaná v EPER. Z tohoto důvodu jsou v příloze NV č. 368/2003 Sb. užívána označení vycházející z evropského značení. Označení COD/3 (Chemical Oxygen Demand) indikuje množství chemicky oxidovatelných organických látek a je možné jej označit za ekvivalent v ČR užívané zkratky CHSK tedy chemická spotřeba kyslíku. Hodnota označuje kyslík potřebný na zoxidování přítomných látek – zpravidla až na CO2 a vodu. Tato hodnota udává celkový obsah organických látek ve vodě a indikuje tudíž organické znečištění vody. Organické látky v povrchových vodách jsou jednak přirozeného původu (produkty životní činnosti vodních organismů), jednak původu umělého – ze splaškových nebo průmyslových odpadních vod. Jedním z průběžně vznikajících odpadů jsou např. vadné zářivkové trubice. Není to však odpad z technologie/procesu. Započítává se tento odpad resp. Hg jako ohlašovaná látka? Jak již bylo uvedeno výše, chemické látky dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb., jsou sledovány u odpadů, které vznikají přímo nebo v přímé souvislosti s činností provozovaných technických nebo technologických jednotek. Vzniká-li tedy např. při běžných opravách a údržbě budov odpad (např. vyřazené zářivky), není nutné z hlediska IRZ tyto odpady analyzovat ani do registru ohlašovat.
56
13. Důležité pojmy Aarhuská úmluva – Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí uzavřená v Aarhusu, Dánsko, 25. června 1998. Agenda 21 – Dokument přijatý na konferenci Organizace spojených národů (OSN) o životním prostředí v Rio de Janeiru. Centrální ohlašovna (CO) – Souhrn technických a personálních zdrojů plnící úlohu komunikačního rozhraní. V případě IRZ se jedná o rozhraní mezi ohlašovateli a orgány státní správy, které má přesně specifikované úkoly. Cyklus vykazování – Cyklus celého procesu vykazování, který se skládá ze sběru, ověřování, předkládání, zpracování a rozšiřování vykazovaných údajů. Lze rozlišit cyklus vykazování do IRZ (každoročně) a cyklus vykazování do EPER (prozatím tříletý). Činnosti uvedené v Příloze 1 Směrnice IPPC – Specifikovány i v příloze A3 Rozhodnutí Komise ze 17. července 2000 (2000/479/EC) o vytvoření Evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER). Činnosti, které spadají do působnosti směrnice a jejichž provozovatelé při překročení stanovených hmotnostních prahů oznamují údaje o znečištění do EPER. Datový sklad – Je úložištěm pouze validních informací, tj. věcně (obsahově) ověřených integrovaných formulářů. Datový sklad bude informačním zdrojem pro všechny orgány státní správy, tedy i pro stávající složkové registry (REZZO1, REZZO2, HEIS, ISOH, IRZ). EEA (Evropská agentura životního prostředí – European Environment Agency) – Evropská agentura životního prostředí byla založena Nařízením EEC č. 1210/1990 ve znění Nařízení EEC č. 933/1990. EEA zahájila činnost v roce 1994. Cílem činnosti EEA je podpora udržitelného rozvoje a nápomoc v dosahování zjevného a měřitelného zlepšení evropského životního prostředí. Způsob podpory a nápomoci spočívá v poskytování aktuálních, cílených, relevantních a spolehlivých informací pro aktéry politického a veřejného rozhodování. Agentura zpracovává údaje z členských států a spolupracuje s EIONETem (Evropská síť environmentálních informací a pozorování) a s dalšími mezinárodními organizacemi. Emise – Vypouštění látek, šíření vibrací a vyzařování hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření ze zařízení do životního prostředí. EPER (Evropský registr emisí znečišťujících látek – European Pollutant Emission Register) – Evropský registr emisí znečišťujících látek založený Rozhodnutím Komise ze 17. července 2000 (2000/479/EC) o vytvoření Evropského registru emisí znečišťujících látek (EPER) podle článku 15 směrnice Rady 96/61/ES o integrované prevenci a kontrole znečišťování (IPPC). Článek 15(3) Směrnice o IPPC stanovuje členským státům povinnost inventarizovat a vykazovat údaje o významných emisích a jejich zdrojích. Komise výsledky publikuje každé tři roky a stanovuje formát a specifikace přenosu informací od členských států. E-PRTR (Evropský registr přenosů a úniků znečišťujících látek – European Pollutant Release and Transfer Register) – Evropský registr přenosů a úniků znečišťujících látek bude ustanoven v rámci rozšiřování EPERu. Bude pokrývat více látek a rovněž přenosy. Vznik se plánuje na rok 2007. Expertní odhad (E) – Zjištění hodnoty emisí a přenosů na základě obecnějších údajů získaných ze stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek nebo technologií. Tato metoda zjišťování využívá emisní faktory nebo referenční emisní faktory. HEIS (Hydroekologický informační systém) – Provozuje Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka (VÚV T.G.M.).
57
Hnojivo – Podle úplného znění zákona o hnojivech (§ 2 písm. a): látka obsahující živiny pro výživu kulturních rostlin a lesních dřevin, pro udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti a pro příznivé ovlivnění výnosu či kvality produkce. IRZ (Integrovaný registr znečišťování životního prostředí) – Databáze údajů o vybraných látkách, jejich přenosech a emisích. ISOH (Informační systém odpadového hospodářství) – Provozuje Centrum pro hospodaření s odpady (CeHO). Kód NACE (Národní klasifikace ekonomických činností – National Classification of Economic Activities) – Standardní evropská klasifikace ekonomických činností. Kód je čtyřčíselný s pátou číslicí pro národní úroveň. Kód NOSE-P (Standardní nomenklatura zdrojů emisí – Standard nomenclature for sources of emission) – Nomenklatura vyvinutá Eurostatem, EEA a DG Environment (Generální ředitelství pro životní prostředí – Evropská komise). NOSE-P klasifikuje zdroje emisí v přímé návaznosti na klasifikaci NACE. Látka – Jakýkoliv chemický prvek nebo jejich sloučeniny s výjimkou radioaktivních látek. Lokalita – Geografické umístění provozovny. Měření (M) – Zjištění hodnoty emisí a přenosů přímým monitorováním emisního procesu. Monitorování je možno provádět následujícími způsoby: a) kontinuálně; b) jednorázově. Odpadní vody – Podle vodního zákona (§ 38 odst. 1): vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Odpadní vody jsou i průsakové vody z odkališť nebo ze skládek odpadu. Ohlašovací práh – Množství znečišťující látky v emisích nebo přenosech z provozovny za jeden kalendářní rok stanovené v příloze č. 1 a 2 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Ohlašovaná látka – Látka uvedená v příloze č. 1 resp. č. 2 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování, jejíž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat. OKEČ – Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ) je vypracována pro kategorizaci údajů, které souvisí s organizační jednotkou – ekonomickým subjektem. Poskytuje základnu pro přípravu statistických údajů o různých vstupech, výstupech, tvorbě kapitálu a finančních transakcích ekonomických subjektů. OKEČ je zpracována podle pravidel závazných pro vytvoření odvětvových klasifikací členských států ES, tzn. že třídění je prakticky převzato do úrovně 4 míst z klasifikace NACE rev. 1.1, pouze na 5. místě byly vytvořeny upřesňující položky vyjadřující některá národní specifika. Klasifikace respektuje ve světě obvyklé chápání užitečnosti různých činností, a tím i vymezení produktivní sféry tak, jak je vyžadovalo především zavádění národního účetnictví do ekonomické a statistické praxe České republiky. Provozovatel zařízení – Právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje zařízení, nebo osoba, která žádá o vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení, popřípadě jiného obdobného povolení podle zvláštních právních předpisů. Provozovna – Soubor souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu. PRTR (Registr úniků a přenosů znečišťujících látek – Pollution Release and Transfer Register) – PRTR je seznam nebo databáze úniků a přenosů potenciálně škodlivých látek z různých zdrojů. PRTR zahrnuje
58
informace o emisích do ovzduší, vody a půdy stejně jako o přenosech odpadů ke zpracování nebo odstranění. Látky a jejich emise (přenosy) jsou uváděny jednotlivě a nikoli v celých skupinách. Emise (přenosy) látek jsou spojeny přímo s konkrétním zařízením. Protokol PRTR (Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek – Protocol on Pollutant Release and Transfer Registers) – Protokol PRTR k Aarhuské úmluvě o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí přijatý na 5. ministerské konferenci Životní prostředí pro Evropu (Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů). Přenos (mimo lokalitu) – Přesun znečišťujících látek nebo odpadů určených k odstranění nebo využití a znečišťujících látek v odpadních vodách určených k čištění mimo hranice zařízení. REZZO – Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší – databáze údajů o stacionárních a mobilních zdrojích znečišťování ovzduší provozovaná v rámci Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) na Českém hydrometeorologickém ústavu. Směrnice IPPC – Směrnice Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996, o integrované prevenci a omezování znečištění. Statkové hnojivo – Podle úplného znění zákona o hnojivech (§ 2 písm. b): hnůj, hnojůvka, močůvka, kejda, sláma, jakož i jiné zbytky rostlinného původu a další vedlejší produkty vzniklé chovem hospodářských zvířat, vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány. Uživatel registrované látky – Provozovatel zařízení, jakož i jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje technickou nebo technologickou jednotku, v níž je zpracovávána nebo produkována látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování. Výpočet (C) – Zjištění hodnoty emisí a přenosů pomocí výpočtu na základě konkrétních údajů. Výpočet je nutno provádět na základě hmotnostní bilance nebo s využitím emisních faktorů platných pro zařízení. Musí být započítán jakýkoli vznik nebo zánik látky v rámci hmotnostní bilance. Zařízení – Technická jednotka a technologická jednotka uvedená v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci nebo soubor souvisejících technických a technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu, jestliže alespoň jedna tato jednotka je uvedena v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci, a nejdeli o jednotky používané k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů; za zařízení se považují i další technické jednotky a technologické jednotky nebo jejich soubor neuvedené v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci, jestliže provozovatel zařízení pro ně požádá o vydání integrovaného povolení. Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Znečištění – Lidskou činností přímo či nepřímo způsobené vniknutí látek, vibrací, hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření do ovzduší, vody nebo půdy, které může být škodlivé pro zdraví člověka nebo zvířat nebo může nepříznivě ovlivnit kvalitu životního prostředí nebo může vést ke škodám na hmotném majetku nebo může omezit či zabránit využívání hodnot životního prostředí, které jsou chráněny zvláštními právními předpisy. Znečišťující látka – Látka nebo skupina látek, které mohou být škodlivé pro životní prostředí nebo lidské zdraví z důvodu svých vlastností a úniku do životního prostředí. Závadná látka – Podle vodního zákona (§ 39 odst. 1): látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami, a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod.
59
14. Právní předpisy 14.1 Průřezové právní předpisy Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění zákona č. 123/1998 Sb. a zákona č. 100/2001 Sb. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 6/2005 Sb. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 93/2004 Sb. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb.
14.2 Právní předpisy v oblasti integrovaného registru znečišťování Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 521/2002 Sb., zákona č. 437/2004 Sb. a zákona č. 695/2004 Sb. Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Vyhláška č. 572/2004 Sb., kterou se stanoví forma a způsob vedení evidence podkladů nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování.
14.3 Právní předpisy v oblasti ovzduší Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb., zákona č. 92/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb. a zákona č. 695/2004 Sb. Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění nařízení vlády č. 60/2004 Sb. Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí, ve znění nařízení vlády č. 417/2003 Sb. Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu. Vyhláška č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu. Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování. Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů. Vyhláška č. 696/2004 Sb., kterou se stanoví postup zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů.
14.4 Právní předpisy v oblasti vody Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb. a zákona č. 20/2004 Sb. Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 20/2004 Sb. a zákona č. 167/2004 Sb. Vyhláška č. 431/2001 Sb., o obsahu vodní bilance, způsobu jejího sestavení a o údajích pro vodní bilanci. Vyhláška č. 125/2004 Sb., kterou se stanoví vzor poplatkového hlášení a vzor poplatkového přiznání pro účely výpočtu poplatku za odebrané množství podzemní vody.
60
Vyhláška č. 293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Vyhláška č. 7/2003 Sb., o vodoprávní evidenci. Vyhláška č. 391/2004 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy.
14.5 Právní předpisy v oblasti odpadového hospodářství Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění vyhlášeno pod č. 106/2005 Sb.). Vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků. Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů). Vyhláška č. 384/2001 Sb., o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrachlordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 50 mg/kg (o nakládání s PCB). Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Vyhláška č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Vyhláška č. 502/2004 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Vyhláška č. 503/2004 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) Vyhláška č. 504/2004 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě. Vyhláška č. 505/2004 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků. Vyhláška č. 41/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
14.6 Právní předpisy v oblasti půdy a zemědělství Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 98/1993 Sb., zákona č. 132/2002 Sb., zákona č. 76/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů. Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění zákona č. 308/2000 Sb., zákona č. 147/2002 Sb. a zákona č. 317/2004 Sb. (úplné znění vyhlášeno pod č. 461/2004 Sb.). Vyhláška č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. Vyhláška č. 329/2004 Sb., o přípravcích a dalších prostředcích na ochranu rostlin.
14.7 Právní předpisy v oblasti chemických látek Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb. Zákon č. 352/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, a některé další zákony. Vyhláška č. 222/2004 Sb., kterou se u chemických látek a chemických přípravků stanoví základní metody pro zkoušení fyzikálně-chemických vlastností, výbušných vlastností a vlastností nebezpečných pro životní prostředí. Vyhláška č. 164/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení nebezpečných vlastností chemických látek a chemických přípravků z hlediska hořlavosti a oxidační schopnosti. Vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných
61
chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno. Vyhláška č. 231/2004 Sb., kterou se stanoví podrobný obsah bezpečnostního listu k nebezpečné chemické látce a chemickému přípravku. Vyhláška č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků. Vyhláška č. 223/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro životní prostředí. Vyhláška č. 443/2004 Sb., kterou se stanoví základní metody pro zkoušení toxicity chemických látek a chemických přípravků. Vyhláška č. 428/2004 Sb., o získání odborné způsobilosti k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické. Vyhláška č. 427/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky hodnocení rizika chemických látek pro zdraví člověka. Vyhláška č. 426/2004 Sb., o registraci chemických látek.
14.8 Právní předpisy v oblasti havárií Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 82/2004 Sb. (úplné znění vyhlášeno pod č. 349/2004 Sb.). Vyhláška č. 366/2004 Sb., o některých podrobnostech systému prevence závažných havárií. Vyhláška č. 367/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 7/2000 Sb., kterou se stanoví rozsah a způsob zpracování hlášení o závažné havárii a konečné zprávy o zniku a následcích závažné havárie. Vyhláška č. 7/2000 Sb., kterou se stanoví rozsah a způsob zpracování hlášení o závažné havárii a konečné zprávy o vzniku a následcích závažné havárie, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 386/2000 Sb., kterou se stanoví zásady pro stanovení zóny havarijního plánování a rozsah a způsob vypracování vnějšího havarijního plánu pro havárie způsobené vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky. Nařízení vlády č. 452/2004 Sb., kterým se stanoví způsob hodnocení bezpečnostního programu prevence závažné havárie a bezpečnostní zprávy, obsah ročního plánu kontrol, postup při provádění kontroly, obsah informace a obsah výsledné zprávy o kontrole.
62
15. Přílohy Příloha 1 – Seznam ohlašovaných látek pro účely ohlašování do integrovaného registru znečišťování za rok 2005 Příloha 2 – Kategorie zařízení a označení zdrojů emisí – kódy NOSE-P
63
Příloha 1 – Seznam ohlašovaných látek pro účely ohlašování do integrovaného registru znečišťování za rok 2005
Ohlašovací práh pro emise Ohlašovaná látka methan (CH4) oxid uhelnatý (CO) oxid uhličitý (CO2) fluorované uhlovodíky (HFC) oxid dusný (N2O) amoniak (NH3) nemethanové těkavé organické sloučeniny (NMVOC) oxidy dusíku (NOx/NO2) perfluorouhlovodíky (PFC) fluorid sírový (SF6) oxidy síry (SOx/SO2) celkový dusík celkový fosfor arsen a sloučeniny (jako As) kadmium a sloučeniny (jako Cd) chrom a sloučeniny (jako Cr) měď a sloučeniny (jako Cu) rtuť a sloučeniny (jako Hg) nikl a sloučeniny (jako Ni) olovo a sloučeniny (jako Pb) zinek a sloučeniny (jako Zn) chloralkany (C10-13) 1,2-dichlorethan (DCE) dichlormethan (DCM) halogenované organické sloučeniny (jako AOX) hexachlorbenzen (HCB) hexachlorbutadien (HCBD) 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (HCH) PCDD+PCDF (dioxiny+furany) (jako TEQ) pentachlorfenol (PCP) tetrachlorethylen (PER) tetrachlormethan (TCM) trichlorbenzeny (TCBs) 1,1,1-trichlorethan trichlorethylen trichlormethan bromované difenylethery (PBDE) sloučeniny organocínu (jako celkové Sn) fenoly (jako celkové C) polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) b/ celkový organický uhlík (TOC) (jako celkové C nebo COD/3) chloridy (jako celkové Cl) chlor a anorganické sloučeniny (jako HCl)
do ovzduší (kg/rok) 100 000 500 000 100 000 000 100 10 000 10 000
do vody (kg/rok) -
do půdy (kg/rok) -
Ohlašovací práh mimo provozovnu (kg/rok) -
100 000 100 000 100 50 150 000 20 10 100 100 10 50 200 200 1 000 1 000
50 000 5 000 5 5 50 50 1 20 20 100 1 10 10
50 000 5 000 5 5 50 50 1 20 20 100 1 10 10
50 000 5 000 50 5 200 500 5 500 50 1 000 10 100 100
10 -
1 000 1 1
1 000 1 1
1 000 1 5
10
1
1
1
0,001 10 2 000 100 10 100 2 000 500 -
1
0,001 1 1
0,001 5 1 000 1 000 1 000 1 000 1 000 1 000 5
-
50 20
50 20
50 200
50
5
5
50
-
50 000 2 000 000
2 000 000
2 000 000
10 000
-
-
-
64
Ohlašovaná látka kyanidy (jako celkové CN) fluoridy (jako celkové F) fluor a anorganické sloučeniny (jako HF) kyanovodík (HCN) polétavý prach (PM10) benzen toluen ethylbenzen xyleny polychlorované bifenyly (PCB) 1,1,2,2-tetrachlorethan azbest vinylchlorid ethylenoxid naftalen aldrin endrin DDT dieldrin styren formaldehyd heptachlor pentachlorbenzen hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC) chlorofluorouhlovodíky (CFC) halony anthracen di-(2-ethyl hexyl) ftalát (DEHP) lindan
Ohlašovací práh pro emise do ovzduší (kg/rok) do vody (kg/rok) do půdy (kg/rok) -
50 2 000
50 2 000
500 10 000
5 000 200 50 000 1 000 0,1 50 1 1 000 1 000 100 1 1 1 1 100 50 1 1 1 1 1 50 10 1
200 (jako BTEX)a/ 200 (jako BTEX)a/ 200 (jako BTEX)a/ 200 (jako BTEX)a/ 0,1 1 10 10 10 1 1 1 1 1 1 1 1 1
200 (jako BTEX)a/ 200 (jako BTEX)a/ 200 (jako BTEX)a/ 200 (jako BTEX)a/ 0,1 1 10 10 10 1 1 1 1 1 1 1 1 1
2 000 (jako BTEX)a/ 2 000 (jako BTEX)a/ 2 000 (jako BTEX)a/ 2 000 (jako BTEX)a/ 1 1 000 10 100 100 100 1 1 1 1 10 000 10 000 1 5 100 100 100 50 100 1
Pomlčka (-) označuje, že dotyčný parametr nezpůsobuje vznik požadavku na ohlášení. TEQ Toxický ekvivalent vyjádřený v ekvivalentech toxicity 2,3,7,8 - tetrachlordibenzodioxinu (TCDD). a/ b/
Ohlašovací práh mimo provozovnu (kg/rok)
Jednotlivé znečišťující látky se ohlašují v případě, že dojde k překročení prahové hodnoty pro BTEX (souhrnný parametr pro benzen, toluen, ethylbenzen, xylen). Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) se měří jako benzo(a)pyren (50-32-8), benzo(b)fluoranthen (205-99-2), benzo(k)fluoranthen (207-08-9), indeno(1,2,3-cd)pyren (193-39-5).
65
Příloha 2 – Kategorie zařízení a označení zdrojů emisí (kódy NOSE-P) kategorie zařízení podle přílohy č. 1 zákona 1. 1.1.
činnosti
kódy NOSE-P
energetika spalování ve spalovacím zařízení o jmenovitém tepelném příkonu >50 MW
1.2. 1.3. 1.4.
rafinace minerálních olejů a plynů koksování zplynování a zkapalňování uhlí
2. 2.1./2.2./ 2.3./2.4./ 2.5./2.6.
výroba a zpracování kovů kovoprůmysl a úprava rud; hutní výroba železných a neželezných kovů
101.01 101.02 101.04 101.05 105.08 104.08 104.08
spalovací procesy > 300 MW spalovací procesy > 50 a < 300 MW spalování v plynových turbinách spalování ve stacionárních zdrojích, motorech zpracování ropných produktů koksárenské pece jiné zpracování pevných paliv
104.12
primární a sekundární hutní výroba hutní prvovýroba a zpracování kovů charakteristické postupy při výrobě kovů a kovových výrobků povrchová úprava kovů a plastických hmot
105.12 105.01
3. 3.1./3.3./ 3.4./3.5.
3.2.
zpracování nerostů výroba cementu (> 500 t/den), výroba cementu (> 500 t/den), vápna (> 50 t/den), skla (> 20 t/den), nerostných (> 20 t/den) nebo keramických výrobků (> 75 t/den) výroba azbestu a výrobků z azbestu
104.11
výroba sádry, asfaltu, betonu, cementu, skla, minerálních vláken, cihel, krytiny a keramických výrobků
105.11
výroba azbestu a výrobků z azbestu
105.09 107.03
výroba organických chemikálií výroba organických produktů na bázi rozpouštědel výroba anorganických chemikálií nebo hnojiv NPK
4. 4.1.
chemický průmysl výroba základních organických chemikálií
4.2./4.3.
105.09
4.4./4.6.
výroba základních anorganických chemikálií nebo hnojiv výroba biocidů a výbušnin
4.5.
výroba léčiv
107.03
5. 5.1./5.2.
nakládání s odpady odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu (>10 t/den) nebo komunálního odpadu (> 3 t/hod.)
5.3./5.4.
105.09
109.03 109.06 109.07 105.14 109.06 109.07
odstraňování odpadu, který není nebezpečný (50 t/den) a skládky (> 10 t/den)
66
označení zdrojů emisí
výroba chemických prostředků na ochranu rostlin nebo výroba výbušnin výroba farmaceutických produktů
spalování nebezpečného nebo komunálního odpadu skládky fyzikálně-chemické a biologické zpracování odpadu recyklace/zhodnocování odpadových materiálů skládky (pozemní ukládání pevných odpadů) fyzikálně-chemické a biologické zpracování odpadu
kategorie zařízení podle přílohy č. 1 zákona 6. 6.1.
6.2. 6.3. 6.4.
6.5.
6.6. 6.7.
činnosti
kódy NOSE-P
ostatní zařízení výroba buničiny ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů a výroba papíru nebo lepenky (> 20 t/den) předúprava nebo barvení vláken či textilií (> 10 t/den) vydělávání kůží a kožešin (> 12 t/den) jatka (> 50 t/den), zpracování a úprava mléka (> 200 t/den), jiných surovin živočišného (> 75 t/den) nebo rostlinného (> 300 t/den) původu zneškodňování nebo zhodnocování zvířecích těl a živočišného odpadu (> 10 t/den) chov drůbeže (> 40 000), prasat (> 2 000) nebo prasnic (> 750) povrchová úprava látek, předmětů nebo výrobků používající organická rozpouštědla (> 200t/rok)
105.07
výroba buničiny, papíru a výrobků z papíru
105.04
výroba textilií a výrobků z textilu
105.05 105.03
výroba kůže a koženého zboží výroba potravin a nápojů
109.03 109.06 105.14 110.04 110.05 107.01 107.02
spalování zvířecích těl a živočišných odpadů skládky zhodnocení zvířecích těl a živočišných odpadů vnitřní fermentace střevního obsahu nakládání se statkovým hnojivem nátěry (používání ředidel) odmašťování, suché čištění a elektronika (používání ředidel) apretura textilií nebo kůží (používání ředidel) tiskařský průmysl (používání ředidel) výroba uhlíku nebo grafitu
107.03
6.8.
107.04 105.09
výroba uhlíku nebo grafitu
67
označení zdrojů emisí
Integrovaný registr znečišťování Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování, II. díl ing. Jan Maršák, editor Vydalo © Ministerstvo životního prostředí v roce 2005 ISBN 80-7212-346-7 (dotisk) Typografie Jaroslav Lapač, © 2005 Prepress Soliter.com Tisk Tiskárna Nové Město u Chlumce nad Cidlinou
68
