Příručka pro žáky
Kouzelník Hemakrex Mgr. Lucie Pilařová Bc. Zdenka Vašíčková
Kouzelník Hemakrex Mgr. Lucie Pilařová Bc. Zdenka Vašíčková
KOUZELNÍK HEMAKREX Kapitola 1 Bylo nebylo, dávno nedávno, ani v Čechách ani na Moravě, ale přesně uprostřed leželo či ještě leží malé království. Rozkládá se v krajině zvané Malá Haná, královské město se jmenuje Jevíčko a ve svém zámku tu sídlí král Drahoslav. Místní mu říkají spíš zámeček, ale i na tak malém místě se mohou přihodit podivuhodné věci. Zatím to sice tak nevypadá – sluníčko líně svítí, do oběda je ještě daleko a na královském trůně klimbá šašek. „Vstávej, šašku, na trůně se nespí!“ „Á, to je naše jasná princezna Ludmila, jakpak se dnes máme urozenosti?“ šašek hbitě seskočil z trůnu a začal se přehnaně uklánět. „Není čas na hloupé žerty,“ řekla napůl přísně princezna a začala hledat místo, kam nejlépe postaví ohromné vázy s květinami. „Co to děláš, princezno, bude z tebe květinářka?“ „Copak nevíš?“ usmála se od květin. „Už dnes odpoledne!“ „Dnes odpoledne se budou rozdávat květiny?“ ¨ „ Ne. Odpoledne se tatínkovi představí princové, co se budou ucházet o moji....“ „O moji rolničku?“ ukazuje šašek na svoji čepici. „O moji ruku! Ale ty to neuvidíš, protože tě nechám zamknout v hladomorně,“ zlobila se princezna. „A ke komu bys přišla pro radu, kdyby sis z těch urozených princů nemohla vybrat?“ zasmál se šašek. 3
„Už teď jsem celá nesvá,“ vzdychla princezna. „Chci, aby se tady princům líbilo. Ale u nás je to tak příšerně nemoderní!" rozhodila bezmocně rukama. „Ten, který si tě opravdu zamiluje, bude mít oči stejně jenom pro tebe,“ pronesl šašek jakoby mimochodem první moudrou radu. Ani si nevšiml, že druhými dveřmi do sálu vchází král. Byl to král, jak má být: koruna, žezlo i dlouhý červený plášť lemovaný bílou kožešinkou. A samozřejmě, že měl svého rádce. Buclatého, s červenými tvářemi a podivným placatým kloboukem, z jehož rohu visel velký střapec. „Tu smlouvu se severním královstvím podepíšeme ještě dnes,“ řekl král vážně a usedl na trůn, „ale ty výdaje na stavbu nových mostů musím znovu promyslet. Je to hodně peněz.“ „To jistě, veličenstvo,“ ukláněl se rádce, „ale taková stavba je velice důležitá. A navíc vás proslaví. Říkalo by se – král Drahoslav - stavitel mostů!“ hřímal na celý sál. Královi se ta představa líbila. Zasněně pokyvoval hlavou, ale pak zvážněl: „Dobrá, dobrá, uvidíme. Teď už se musíme chystat na odpolední audienci. Nezapomeň, že přijedou ti nápadníci!“ „Už přijeli,“ oznamoval rádce. „Jsou tři a zůstanou tu tak dlouho, aby je princezna mohla důkladně poznat.“ „Tak naše Liduška se už bude vdávat,“ vzdychl král, „škoda, že se toho nedožila nebožka královna,“ a už natahoval moldánky. 4
„Jistě si dobře vybere a bude šťastná,“ podával rádce králi svůj kapesník. Ale když do něj veličenstvo hlasitě zatroubilo a dojatě utíralo slzy, ohrnul přezíravě nad královou slabostí nos. „Ale co ti dva, které odmítne?“ polekal se král náhle. „Co když nám vyhlásí válku? Máme vůbec dost silnou armádu?“ „Klid, veličenstvo,“ chytil ho rádce kolem ramen, „v nejhorším případě jim podstrčíme některou z našich dvorních dam.“ „To je výborný nápad,“ pochvaloval si král a žezlem poklepal rádcův klobouk. „ Ještěže tě mám ve svých službách.“ °°°°°°°° Konečně nastala ta očekávaná hodina. Trůnní sál byl slavnostně vyzdoben, zaplnil se dvořany a za zvuku fanfár vstoupila královská rodina. Král usedl důstojně na trůn, doprovázen z jedné strany šaškem a z druhé rádcem. Princezna Ludmila rozdávala úsměvy na všechny strany a všechny dvorní dámy musely uznat, že dnes jí to opravdu moc sluší. Fanfára dozněla, doprostřed sálu se postavil ceremoniář, a jak to bývá zvykem, třikrát klepl o zem svou dlouhou holí. Pak si odkašlal a začal: „Ušlechtilý králi, Drahoslave sedmnáctý. Velkolepý panovníku Malé Hané a okolí. Představuji vám ty, kteří se doslechli o kráse naší princezny Ludmily a ucházejí se o její ruku.“ „Ať směle předstoupí,“ vyzval ho král. Buch buch buch – ozvala se znovu ceremoniářova hůl: „Princ Heřman, sídlem na hradě Klackově!“ Trubači začali fanfáru a Ludmila nedočkavě vyhlížela prvního prince. Ve dveřích se objevilo takové nedorostlé tintítko. Ani jako princ správně chodit neuměl. Kolíbal se ze strany na stranu, a kdyby mu ceremoniář neukázal, nevěděl by, že se 5
má uklonit před princeznou a pokleknout před králem. „Slo...slovutný kr....králi,“ začal slabým hláskem. „Ve...lkolepý panovníku Malé Hané a okolí. Do...doslechl jsem se o vaší princezně a chci se ucházet o její ruku.“ „To je hezké,“ odpověděl král. „A dál?“ Heřman zoufale hleděl na ceremoniáře, který mu celou dobu napovídal, a pak ze sebe vyrazil: „Jsem princ Heřman.“ „Ano,“ řekl trpělivě král, „to už jsme slyšeli. Teď řekni něco sám.“ Zaražený Heřman chvíli přemýšlel, pak z kapsy vytáhl jakýsi šperk a podal ho Ludmile.„Mám dar.... bude se líbit.....princezně.“ „Tak to bychom měli,“ řekl trochu zklamaně král, „zavolejte dalšího.“ Buch buch buch: „Princ Svatoslav ze Staromilova!“ Důstojným krokem vešel princ v krásných šatech a s velikou knihou v podpaží. „Jsem neskonave stasten, ze mochu poznat vás, kvávi i pfinceznu Vudmivu. Ujistuji fás, ze pokut si mne pfincezna vybeve, stane se pokvacovatelkou nejstarfího slechtického rodu pod svuncem.“ „Opravdu?“ zeptal se král, protože si nebyl moc jistý, že dobře rozuměl. „A máš pro princeznu nějaký dar?“ „Ano. Pfivezl jsem jí knichu o histoviji naseho fodu.“ „Děkuji pěkně, princi Svatoslave,“ řekla princezna, která klesala pod tíhou ohromné knihy, „přijmi naše pohostinství ty i tvoje družina.“ Buch buch buch: „Ať předstoupí princ Vladan!“ zaznělo sálem. „Přeslechli jsme, odkud jsi, a který hrad je tvým sídlem,“ zeptal se král třetího prince, který před ním poklekl. Byl to princ pěkně urostlý, s pevným hlasem a milýma očima. 6
7
„Nepřijel jsem, abych se pyšnil hradem nebo svými předky,“ odpověděl, „ale můj otec je statečný a moudrý vládce. Až se po něm ujmu vlády, budu jej mít stále před očima jako svůj vzor.“ „Moudře mluví,“ dloubl šašek do princezny a uznale pokýval hlavou. „Také jsem princezně něco přivezl,“ pokračoval princ Vladan, „jsou to dary mé země, které každým rokem vydává a živí svůj lid,“ položil pod trůn ošatku s ovocem a květinami. „Děkuji, princi,“ řekla princezna, a když se na ní Vladan usmál, sklopila stydlivě oči. „Tak co, líbil se ti některý z nich?“ zeptal se nedočkavě král, když nápadníci odkráčeli. „Ještě nevím,“ krčila Ludmila rozpačitě nosík. „Mezi námi,“ zavrtěl král hlavou, “mě se tedy nelíbil ani jeden! Nechceš si ty zásnuby ještě rozmyslet?“ „Ale tatínku,“ spustila rozhořčeně,“ všechny princezny v okolí už mají svého ženicha!“ „A ten jeden ani pořádně mluvit neumí,“ nenechal se odbýt král. „Sfatosvav se Stavomivova…“ začal šišlat, až se dvorním dámám samým chichotáním natřásaly kapesníčky. „Dovoluji si upozornit, že za dveřmi už čekají poddaní, kteří doufají, že je vyslechnete!“ ozval se za královými zády rádce. Co naplat. Princezna s dámami odešla vybírat látku na šaty pro zásnubní ples a král znovu zasedl na trůn. Buch, buch, buch: „Přicházejí trhovci!“ zvolal ceremoniář. „Vítejte,“ usmál se král vlídně, „co vás přivádí?“
8
„Dobrotivý králi,“ začal nejstarší z nich a v rukou žmoulal čepici. „Jsme obchodníci, prodáváme na tržištích, co kdo vypěstoval. Ale víš, jaká byla letos neúroda...“ „Sniž daně, králi,“ naléhal ten mladší, ale kurážnější. „Máme-li platit tak vysoké daně, je naše zboží příliš drahé.“ „Nezapomeňte na mosty!“ šeptal rádce za královými zády. Král pochopil: „Rád bych vám pomohl, ale snížím-li daně, nezbude dost peněz na to, abych zveleboval naši zemi.“ „Když bude naše zboží drahé, sami moc neprodáme a o to míň ty vybereš na daních,“ nato zase obchodníci. „Aha,“ zarazil se král, „no tak dobrá, snižuji daně na polovinu!“ a odmávl své rozhodnutí žezlem. „Ukvapil ses, králi,“ pronesl potichu rádce, ale král jen mávl ledabyle rukou. Buch, buch, buch: „Přicházejí vojáci!“ Ode dveří se ozval jakýsi skřípot a dupot okovaných bot. Vojáci napochodovali před krále, zasalutovali a velitel spustil: „Statečný králi, naše armáda je v hrozném stavu. Vojáci mají tupé meče, ohnutá kopí a rezavá brnění...“ „Slyšel jsem,“ držel se král ještě za uši. „Dobrá tedy, vyzbrojíme armádu.“ „Z čeho, králi? Právě jste snížil daně,“ rozhodil rádce rukama. „Vojáci už dlouho nedostali žold,“ pokračoval velitel, „někteří se dokonce nechali naverbovat do armády severního království!“ „Cože?“ rozhořčil se král. „Taková ostuda. Vojákům ihned vyplatit žold!“ odmávnul žezlem, ale pak se zarazil. „S těmi daněmi jsem se ukvapil, co?“ podíval se směrem k rádci. „Tak snížení daní se ruší!“ 9
„A co tvoje královské slovo, králi?“ ozval se šašek. Celou dobu seděl dole u trůnu a poslouchal. Že chytil krále za slovo, se ale Veličenstvu vůbec nelíbilo. Zato vojáci byli spokojeni. Udělali čelem vzad a vypochodovali. Vrzání jejich brnění však bylo slyšet ještě z chodby, ze schodů, z nádvoří a od zámecké brány. Krále jeho práce přestávala bavit. Sundal si korunu a pláštěm utíral zpocené čelo. Buch, buch, buch: „Přicházejí selky!“ „To musí tím klackem pořád tak .... tento?“ bručel král. „To je kraválu!“ Ale ten pravý humbuk teprve začal. Ode dveří se přihnaly dvě selky. Šťouchaly do sebe, lomily rukama a překřikovaly se: “Moudrý králi, rozhodni náš spor. Otelila se mi kráva!“ začala jedna. „Mě se taky otelila kráva!!“ přidala se druhá. „Ale jedno tele se nám ztratilo...“ „Já jsem to svoje nakonec našla na záhumenku. Žralo jetelinu.“„Ale to bylo moje tele!“ dupla si ta první. „Ne, ne, bylo na mém záhumenku, je moje!!“ nedala se druhá. „Ticho ženské!“ přerušil je konečně král. „Máme na to nějaký zákon?“ „Zákon o telatech ještě nebyl přijat,“ zavrtěl hlavou rádce. „A co záhumenkový zákon?“ snažil se král dál. „Ten říká, co vyrostlo na vašem záhumenku, je vaše.“ „Ale to tele tam přece nevyrostlo?! Zapeklitý případ...“ drbal se král na bradě a přemýšlel. „No, rozhodnout mohu až po přijetí telecího zákona. Do té doby bude zmíněné tele umístěno v královském chlévě!“ odmávl žezlem. „Ale jak dlouho to bude trvat?!“ zakvílely selky. 10
„Nebojte se, brzy!“ chlácholil je král. „No, běžte, běžte, za vámi čeká ještě plno dalších,“ a strkal je ze dveří. „Já už nechci nikoho vidět!“ řekl hned, jak zavřel kliku. „ Hlavu mám jako meloun!“ Usedl ztěžka na trůn a nechal šaška, aby mu rukama ovíval obličej. V tu chvíli rádci v očích zazářily podivné jiskřičky a začal medovým hlasem: „Uklidněte se, veličenstvo. Potřebujete odpočinek. Něco bych pro vás měl, nebo spíš někoho, čeká za dveřmi.“ „No dobrá, ať vejde,“ řekl král odevzdaně. „Ale ten už je poslední!“ „Buch, buch....Krema...... Hamre.....keks?!“ zakoktal ceremoniář popleteně. V sále se objevila mohutná postava v černém plášti. Tvář měla ukrytou pod širokou kápí, ale hlas byl silný a pevný. „Představím se sám. Mé jméno je Hemakrex! Jsem něco jako kouzelník. Ale nemusíte se mě bát. K vám, králi, přicházím jako obchodník.“ „A – co prodáváte?“ zeptal se ohromený král. „Prodávám sny!“ „Sny? Haha, copak sny se dají koupit?“ „Moje sny ano,“ vychloubal se kouzelník. „Když jdete večer spát, nebo si jen tak pospíte po obědě, odkudsi k vám přijde sen a nikdy nevíte, zda bude dobrý nebo zlý. Já prodávám sny se zárukou! Měl jste těžký den? Nebo se jen nudíte? Přivedu vám spánek, ve kterém zažijete ty nejkrásnější sny, jaké si dovedete představit!“ „To zní přímo báječně, ale čím mě budete uspávat?“ zeptal se král. „To už nechte na mně,“ zvedl Hemakrex ukazovák. „Zde je malá bezplatná ukázka.“
11
12
Potom zamával svým dlouhým pláštěm a vytáhl skříňku s barevným třpytivým práškem, který začal sypat králi na hlavu. Král padající prášek pozoroval, ale vtom se mu začaly klížit oči a upadl do hlubokého spánku. S tím spánkem k němu přišly krásné víly, které tančily okolo trůnu za zvuků rajské hudby a s každým jejich pohybem bylo králi blaženěji a líbezněji. Zapomněl na prince, kteří mu chtějí odvést jeho jedinou dceru, zapomněl na starosti s daněmi i na ukřičené selky. Tóny té krásné hudby se nevyrovnaly ničemu, co kdy okusil. Ale víly se brzy začaly vzdalovat, hudba odezněla a král procitl. Ostatní v sále viděli jen jeho blažený úsměv. „Ach, to byla krása,“ protahoval se na trůnu, „ještě nikdy jsem se necítil tak skvěle. Kupuji tvoje sny!“ zvolal ke kouzelníkovi. „Nebo ne, chci, abys zůstal na mém dvoře a byl stále při ruce. S tebou to tu bude to nejšťastnější království na světě!“ °°°°°°
13
Kapitola 2 „Princezno! Ludmilo!“ ozývalo se volání zámeckou zahradou. Princezna se právě těšila květinami, když uviděla prince Vladana. „Přišel jsem se rozloučit, musím odcestovat. Otec byl těžce raněn. Musím se na čas ujmout vlády, dokud se neuzdraví. Pokud vůbec...“ pokrčil smutně rameny. „Jistě všechno dobře dopadne,“ konejšila ho princezna, „až splníš svou povinnost, budeš u nás znovu vítán.“ „Jen jestli na mě nezapomeneš,“ vzdychl princ. „Třeba ses mi – zrovna ty nejvíc líbil…“ sklopila princezna oči a začervenala se. „Ale tvůj dárek, princi, nezůstalo po něm nic. Ovoce je snězené a květiny zvadly. Co mi tě jen bude připomínat?“ „Mám ještě tohle,“ Vladan sáhl za opasek. „Kamínek. Není vzácný, ani drahocenný, ale má temně rudou barvu. U nás si jej dávají zamilovaní. Přijmeš ho ode mě?“ zeptal se princ a taky se začervenal. Škoda, že musíš odjet právě ty,“ řekla Ludmila, „odteď mi tu bude něco chybět.“ „Zámek přece nabízí spoustu možností,“ řekl princ, „dvorní dámy, šašek...“ „Anebo ta novinka, co je teď tak v módě,“ smála se princezna, „krásné sny! A ve dne!!“ „Dávám přednost opravdovému životu,“ odvětil Vladan. “Ale ve snu můžeš všechno, třeba zůstat se mnou, místo abys musel odjet.“ „Neudělat něco důležitého může být nebezpečné!“ oponoval jí princ vážně. 14
„Ale prosím tě, jak může být nebezpečný sen? Vždyť je to jen zdání!“ Jejich hovor přerušil šašek: „Všechno je připraveno, princi, můžete vyrazit...“ Když se rozloučili, princezna ještě dlouho držela kamínek v ruce a zamyšleně si jej prohlížela. „Tvé srdce ti napovědělo správně,“ přiklonil se k ní šašek, když viděl, jak smutně vzdychá.
°°°°°° Zato král měl plno starostí! Seděl na trůnu zavalen listinami, které se mu pletly pod rukama a něco si brblal. Pan rádce vešel do sálu, a když viděl, že veličenstvo není dobře naladěno, začal velmi opatrně: „Promiňte, ale jsou tu zase ty dvě selky. Ptají se, zda jste už rozhodl tu jejich záležitost o teleti.“ „Ó ne, k tomu jsem se ještě nedostal,“ odvětil král nevrle.
15
„Jsou hrozně neodbytné,“ krčil rádce čelo, „ta jedna dupla strážnému na nohu a ta druhá ho nakopla do.....pozadí...,“ oddychl si, že našel to správné slovo. „Něco jim namluv, aby daly pokoj,“ řekl král, aniž zvedl hlavu od listin. „Ale co, Veličenstvo?“ „Jsem snad já tvůj rádce? Vždyť vidíš, že nevím, co dřív!“ křikl král. „A že jsem tak smělý,“ nenechal se odbýt rádce,“ jak jste rozhodl tu záležitost se stavbou mostů? Nedávno jsem koupil malý lom a mohl bych vám dodávat kámen prvotřídní kvality!“ Mnul si ruce při představě, kolik by mu takový obchod přinesl zlaťáků. „Kdepak, to nejde. Snížil jsem daně, mám výdaje s armádou a ty mi ještě přiděláváš takovéhle starosti. A vůbec, nejraději bych toho kralování nechal.“ „Ale kdepak, králi, jen si potřebujete trochu odpočinout,“ usmál se rádce sladce, „pročistit si hlavu, uvolnit se....“ „Svatá pravda,“ řekl král a odhodil lejstra stranou, „myslím, že by mohl přijít zase ten kouzelník. No, jak si říká, He... Hemenex?“ „He-ma-krex,“ opravil ho rádce, „hned ho zavolám.“ Kouzelník se tentokrát objevil před králem bez kapuce. Jeho oči a úsměv byly strašidelné i přitažlivé zároveň. „K službám, Veličenstvo,“ řekl medově. „Těším se, co nám předvedeš dnes. Potřebuji zapomenout na kupu starostí...“ Král už hledal na trůnu pohodlnou polohu,..... ale co to?!
16
Když kouzelník otevřel skříňku a posypal krále třpytivým práškem, neozvala se mu v uších krásná hudba, ale zvuky ještě horší, než bušení ceremoniářovy hole a skřípot rezavého brnění dohromady!! „Co mi to děláš ty podvodníku!“ držel se zoufale za hlavu, „chci ty víly, co tu byly posledně. Tohle je strašné!“ „Odpusťte, králi,“ omlouval se Hemakrex se zlomyslným úsměvem, „obvyklé množství už nestačí. Hned to napravíme.“ A přidal ještě trošku prášku. Král brzy přestal naříkat a s blaženým úsměvem se odebral do říše snů.... Kouzelník i rádce byli spokojeni. „Pojď se mnou,“ tahal rádce kouzelníka za rukáv, „venku jsou dvě ženské. Potřeboval bych je taky uspat. Ale opatrně, trochu kopou!“ °°°°°° Šašek bloudil po zámku a hledal pana krále. Vlastně si už nepamatoval, kdy krále naposledy viděl. Trůnní sál byl prázdný a kolem trůnu se povalovaly opuštěné královské listiny. Šašek jednu zvedl a nevěřil vlastním očím. „Smlouva s královským rádcem na dodávku kamene pro deset mostů!“ četl nahlas. „Copak tu máme tolik řek nebo údolí?“ „Návrh telecího zákona?“ četl zase jinde. „Co je to za nesmysl! Hej, pane králi, jsi tu?“ „Co tu křičíš, šašku?!“ Do sálu vešla rozespalá princezna. „Víš, jaký jsem měla legrační sen? Představ si, že jsem měla křídla. To byla nádhera! A potom,“ začala se potřeštěně chichotat, „potom jsem seděla na větvi a pode mnou jel na kole had. Já na něj volám, hade, jak můžeš jet na kole, když nemáš nohy a on řekl: A jó a upadl, chachachichi..... Proč se nesměješ, šašku? Co je s tebou?“ 17
“Spí se v noci, urozenosti,“ řekl šašek vážně. „Dřív s tebou byla větší legrace,“ zavrtěla princezna otráveně hlavou. „Víš co? Zavedu tě za Hemakrexem. Ten tě posype a možná se ti bude taky zdát něco veselého. Budem si to potom vyprávět jako s dvorní dámou, té se, představ si, zdálo, že....“ „Princezno Ludmilo, kde je tvůj otec?“ přerušil ji šašek rázně. „No, spí přece!“ „A ostatní dva princové, jsou tu ještě?“ „Samozřejmě. Princ Heřman to bere v tahu už třetí den,“ smála se princezna. „Copak jsi Šípková Růženka, aby spalo celé království?“ zlobil se šašek. „Teď mě dobře poslouchej. Vydám se na cestu. Najdu prince Vladana a ...“ „Ale copak, copak,“ ozvalo se jim přímo za zády, „ naší princezničce došly sny? Hned to napravíme.“ No jistě - pan rádce s kouzelníkem po boku! Princezna se ničemu nebránila. Ochotně se nechala posypat a ospale se kamsi vypotácela. Šašek věděl, že bude zle. „Kdopak to sahal do králových listin?! To je nepřípustné!“ hromoval rádce. „Šel jsem náhodou okolo a asi jsem o to nechtěně zavadil,“ vymlouval se šašek naoko lhostejně, ale už v něm byla malá dušička. „Tak zavadil,“ řekl výhružně rádce, „máš nějak moc energie!“
18
„Služba u dvora je jistě těžká,“ ozval se za ním kouzelník. „Nechtěl by sis taky trochu odpočinout, šašku!?“ a už nabíral ze skříňky další hrst prášku. „Já teď - nemám čas, princezna mě poslala - něco vyřídit,“ couval před nimi šašek a v okamžiku, kdy kouzelník vyhodil hrst prášku, schoval se za trůnem. „Ale jinak bych si taky rád pospal,“ vykoukl a dal se na útěk. Nastala honička. Mohutný kouzelník a baculatý rádce se hnali za šaškem, a možná by jej i dohonili, kdyby neznal tajnou chodbu, kudy se dá uniknout ze zámku. „No počkej, ty malý skrčku, až já tě dostanu!“ lamentoval rádce a hnal se zámkem, až mu poskakoval střapec na klobouku. Za rohem málem narazil do dvorní dámy: „Kde je ten Hemakrex?“ ptala se hned, jak ho uviděla, „Strašně mě bolí hlava.“ „Někde támhle,“ odbyl ji rádce mávnutím ruky a hnal se dál za šaškem. Na schodišti potkal prince Svatoslava: „Á, pane vádce, pfosím fás, gde se nachází ten koufelník? Něco bych od něj potfeboval.“ „Co já vím? Teď nemám čas!“ odsekl rádce podrážděně. Šaška však nikde nenašel. Prohledal i nádvoří, stáje a zámecké sklepení, když ho podivné zvuky přivedly zpět do trůnního sálu. „Prosím, slovutný Hemakrexi, nenech mě tak dlouho čekat,“ slyšel králův prosebný hlas, „chci další sen. Ihned.“ Hemakrex stál na stupínku u trůnu a shlížel na krále, prince i dvořany, kteří žadonili o sny. „Já taky! My taky! Další sen!“ volali jeden přes druhého. „Dobrá,“ usmíval se na ně kouzelník, „ale mám jednu podmínku.“ 19
„Je předem splněna,“ přikyvoval netrpělivě král. „Na kolena!! A všichni!“ zahřímal Hemakrex a tvář mu rázem ztuhla přísností. Na okamžik zavládlo ticho. Chtít takovou věc po těch, co mají šlechtickou krev? Ale než rádce dvakrát mrknul, všichni klečeli. A nejen to. Jako psíci oddaně hleděli na kouzelníka, který nabíral zázračný prášek, procházel mezi klečícími a posílal je do světa, který je o tolik přitažlivější, než skutečnost. Až nakonec si Hemakrex všiml rádce, stojícího u dveří. „A co ty,“ otočil se k němu mile, „nechceš si to taky vyzkoušet?“ „Nikdy jsem před nikým neklečel,“ ohradil se rádce rázně, „ani před králem ne!“ „Po tobě nic takového nechci,“ pokračoval kouzelník sladce, „jsme přece přátelé...“ „Musím najít toho šaška,“ řekl rádce nervózně, „toho mi uspi!“ „Ten není důležitý. Buď rád, že zmizel a nebude tu slídit,“ mávl rukou Hemakrex. „Podívej, jak jsou všichni šťastní! A ty jsi plný strachu a nenávisti. To nechceš aspoň jednou okusit, proč mě lidé tak prosí o sny?“ Rádce znejistěl: „Chceš nade mnou získat moc?! Ale to se ti nepovede!“ „Ale vůbec ne,“ zasmál se kouzelník pobaveně. „Na, vezmi si mou skříňku a zkus to sám.“
20
Koneckonců, proč ne? Přece nebudu jediný, který to nezkusil – pomyslel si rádce a váhavě sáhl po skříňce. Když budu mít skříňku já, nemůže mě kouzelník ovládat. Mám všechno pod kontrolou! „Jak se s tím zachází?“ zeptal se ještě. „Jen na tobě záleží, jak dlouhý sen chceš okusit,“ řekl Hemakrex se založenýma rukama. Klidně sledoval rádce, jak opatrně otevírá víko a sype si na hlavu první hrst prášku. Dobře znal jeho chamtivost, která mu nedovolí zůstat jen u té první. Musí to být ještě jedna a další a další... Rádce padl k zemi jako podťatý! Klobouk se střapcem se skutálel na zem hned vedle jeho naditého těla. Hemakrex mu sebral z ruky otevřenou skříňku a radostně zamával pláštěm. Pak sundal spícímu králi korunu z hlavy a vítězoslavně usedl na trůn. Po celém zámku se rozléhal jeho škodolibý smích....
21
3. kapitola Před branami královského města je pusto a prázdno. Jindy živé cesty plné obchodníků podivně osiřely. Jen po jedné z nich pomalu přicházejí dvě postavy. Zdá se, že už mají za sebou pořádný kus cesty. „Tak už mi to konečně vysvětli,“ povídá jeden z nich rozčileně. „Donutíš mě opustit nemocného otce, tvrdíš, že Ludmila je v nebezpečí, ale pak mlčíš.“ Uhodli jste - je to šašek a princ Vladan. „Všechno se dozvíš, princi, až budeme na místě. Je to taková - zvláštní záležitost….“ krčil rameny šašek, ale pak zatahal prince za rukáv. „Podívej, tamhle!“ ukazoval na jakéhosi člověka, který vypadal jako řemeslník, jenže byl celý nesvůj. Neupravený a nervózní spěchal přes nádvoří do zámku, ale za malou chvíli už klopýtal zpátky se zbytky barevných třpytek na šatech. Sladce se usmíval, zíval a ve stínu staré lípy ho únava přemohla natolik, že se uložil k spánku přímo uprostřed cesty. „To má na svědomí kouzelník Hemakrex. Koho posype svým práškem, ten usne,“ vysvětloval šašek. „Jsou to prý moc krásné sny. Kdo je jednou okusí, chce další a další. Krále i princeznu už má ve své moci a jak je vidět, šíří se to pořád dál.“ „Tak na co čekáme! Vystrnadíme toho ničemu,“ chopil se Vladan svého meče. „Ne tak zhurta, princi,“ krotil ho šašek. „Musíme být opatrní. Nevíme, co nás uvnitř čeká. Hlavní je, nenechat se taky uspat.“
22
23
Když vešli do zámku, málem by jej nepoznali. Kdo by řekl, že ještě před nedávnem se tu konaly velkolepé zásnuby! Tatam byla všechna vznešenost. Květiny, které princezna tolik milovala, uschly nastojato ve vázách a v komnatách se proháněli pavouci. Vladan pochopil, že šašek rozhodně nepřeháněl – situace byla zlá! Proběhli chodbou a zamířili přímo do trůnního sálu. Na trůnu spal král a pod ním na stupínku – princezna. „Ludmilo, probuď se. Vstávej, Liduško!“ volal Vladan, ale princezna spala, bleďounká a hubená, že princi připadala jako mrtvá. „Haló, Vaše Veličenstvo, dobré ráno!“ poplácal šašek krále po tvářích. „Jestli hledáte pána tohoto království, tak to jsem já!“ uslyšeli náhle za sebou ledový hlas. Stál tam kouzelník s královou korunou na hlavě a sebevědomým úsměvem. Zdál se vyšší a nepřemožitelnější, než kdykoliv před tím. „Kouzelníku Hemakrexi!“ vzkřikl princ a tasil meč. „Braň se, vyzývám tě na souboj!“ „Vidím, že jsi velmi odvážný!“ zvolal Hemakrex a roztáhl plášť. „Ale i kdybys mě přemohl a probodl mečem, neublížilo by mi to. Kdybys mě shodil z věže zámku, vstanu a odejdu zcela zdráv! Nemůžeš se mnou zápasit, princi.“ Pak přistoupil k Vladanovi blíž a podíval se mu zpříma do očí. „Ale tvá statečnost se mi líbí. Chceš bojovat se zlem? Zápolit s obludami a hlavatými příšerami? Chceš osvobozovat zakleté princezny? Splním ti to! V mých snech budeš vítězit ve všech bitvách.“ Kouzelník rozevřel plášť a podával princi skříňku s kouzelným práškem. Princ se na skříňku podíval, a pak odhodlaně zavrtěl hlavou.
24
„Právě to by byla moje prohra, kouzelníku,“ odpověděl rázně princ. „Jako budoucí král Vladan druhý tě vyzývám - opusť tento zámek!“ opakoval a netrpělivě šermoval mečem ze strany na stranu. „Jsi k smíchu ty – budoucí králi Vladane.“ Hemakrex jediným pohybem ruky sklonil princův meč. „Ačkoliv – víš co? Zkusíme to. Svěřím ti svou skříňku s kouzelným práškem. Budeš ji strážit po tři dny a tři noci. Když ji ohlídáš a nikdo, ani ty sám, ji neotevře, vyhrál jsi. Můj prášek ztratí kouzelnou moc a už mě tu nikdy neuvidíte. Souhlasíš?“ „A když se mi to nepodaří?“ zeptal se princ. „Dopadneš stejně, jako ten hloupý rádce,“ zvolal kouzelník mocným hlasem, „ze sna se už nikdy neprobudíš!!“
25
°°°°°° Vladan seděl u stolu a zamyšleně si prohlížel kouzelníkovu skříňku. S dlaněmi pod bradou uvažoval, jak zařídit, aby ji opravdu nikdo neotevřel. Z předsálí k němu dolehl vzrušený hovor: „Jakým právem se nás opovažuješ vyhánět!“ Poznal hlas prince Heřmana. „Jsme chosté kváve Dvahoslava a pfijeli jsme na námluvy!“ přidával se princ Svatoslav. „Divné námluvy – se zavřenýma očima!“ odpovídal jim rázně šašek. Ten je ale mazaný! Čím míň lidí na zámku, tím líp...! „A vůbec, kde je kouzelník Hemakrex?“ ptal se rozhořčeně princ Heřman. „Ten už tu není, a proto můžete jít, odkud jste přišli,“ stál si na svém šašek. „To je zvláštní, zajímáte se o kouzelníka a ne o princeznu!“ ozval se ode dveří princ Vladan. „Hele má tu skříňku!“ ukazoval Heřman Svatoslavovi. „Jiftě, jiftě,“ začal smířlivě Svatoslav, „poznavi jsme, pfinci Vladane, že pfincezna má zájem jen o tebe. Pvoto kvidně odjedeme....“ „Ale jen pod podmínkou, že nám dáš tu skříňku,“ vyhrkl princ Heřman. „Tu skříňku nedám nikomu!“ řekl přísně Vladan. „A vy se sbalte a pozdravujte doma!“ „Tak slyšeli jste? Tady už zavíráme,“ otvíral šašek dveře na nádvoří, „jestli chcete znovu usnout, musíte se nejdřív unavit. Nejlíp cestováním.“
26
„Ty dvzoune!“ osopil se na něj Svatoslav a sahal po zbrani. „Gde mám svou savli?“ „Zapomněls?“ našeptával mu Heřman, „Dali jsme ji Hemakrexovi, aby nás posypal.“ „Zato můj meč je pěkně ostrý,“ tasil svou zbraň Vladan, „kliďte se mi z očí!“ „To je uváška mého stavobyvého fodu!“ hrozil Svatoslav, ale před Vladanovým mečem raději zacouval. „Jedeš, ty vykopávko!“ zadupal na něj šašek, ale to už se oba princové dali na poděšený ústup. „Tak, to by bylo,“ řekl, když za nimi přibouchl dveře, „první den nebyl tak těžký.“ °°°°°°°° Zato druhý den nebylo vůbec lehko! Od rána se ozývalo bouchání na zámeckou bránu. Vladan ji nechal pevně zamknout, ale na zámek se dobývali obyvatelé města. Přáli si Hemakrexe! Marné bylo všechno domlouvání. Když chtěl Vladan s lidmi promluvit, přiletěl k němu do okna kámen. „Hemakrexe!“ volali všichni. Šašek raději zavřel okenice a jen v šeru seděl s princem při trůnu. K večeru se zámkem začalo ozývat zoufalé volání. Přivedlo Vladana do králových komnat. „Pomoz mi, princi Vladane,“ prosil král se sepjatýma rukama, „já už nechci žádné krásné sny. Vím, že bylo nerozumné s nimi začínat, ale.... ...sny za mnou přicházejí i když nespím a nejsou krásné, jsou příšerné! Potřebuji ten prášek, abych před nimi unikl!“
27
28
„Vydrž ještě jeden den,“ vysvětloval princ, „pak skříňka ztratí svou moc a sny už tě nebudou trápit.“ Ale král jakoby ho nevnímal. Vystrašenýma očima bloudil po místnosti a volal: „Vidíš? Už jsou tady zase! Zachraň mě, princi!“ „Nemůžu, králi!“ zvolal Vladan, ale jeho hlas král téměř neslyšel. V uších mu totiž zněly tisíce drnčivých zvonků a před očima měl ohavné skřítky, kteří vylézali škvírami na podlaze a tahali jej za ruce i nohy. Vladanovi bylo krále líto. Rád by zahnal to zlé mámení, ale nevěděl jak. Tu se rozrazily dveře, dovnitř vběhla princezna, drží se za hlavu a naříká. Za ní šašek – stejně bezradný jako princ Vladan. „Už to nevydržím,“ volala princezna ztrápená bolestí. Ve vlasech jí bzučelo spoustu neviditelných vos. „Raději skočím z věže!“ „Vidíš ji, jak trpí?“ naléhal na prince král. „Tak ji přece posyp!“ „Jestli mě máš aspoň trošku rád, Vladane, otevři tu skříňku,“ žadonila princezna, „aspoň na chviličku!“ „Mám tě rád jako nikoho na světě, Lidunko,.....“ odpověděl pevným hlasem, „...ale neotevřu!“ „Tak neotevřeš!?“ vykřikla z plných plic. „Nenávidím tě...!!“ Ubohý Vladan! Bolestí se mu sevřelo srdce. To pro princeznu podnikl tu nebezpečnou cestu. Kvůli ní sjednal sázku s prohnaným kouzelníkem. Raději by zemřel, než by ztratil její lásku. Kdybych víko jen pootevřel – pomyslel si – a nasypal trošičku prášku, jen trošilinku pro princeznu. Kouzelník to ani nepozná....
29
„Bude lepší, když skříňku budu zas chvíli hlídat já!“ řekl náhle šašek, jakoby věděl, na co Vladan myslí. Zakročil právě včas! °°°°°° Už dvě noci princ ani šašek nezamhouřili oči. Tu třetí seděli v trůnním sále, šašek se skříňkou, Vladan s mečem přichystaným na klíně a sledovali hodiny, jak pomalu ukrajují čas. Tik – tak – tik – tak... ....únava je nakonec přeci jen přemohla. A právě když oběma klesla hlava, přikradl se potichu k trůnu zástup několika lidí. Dvorní dámy našlapovaly po špičkách, ceremoniář s rukou před ústy ukazoval strážnému, že oba spí a jeden ze sloužících natahoval ruku po skříňce! Vtom jedna z dam kýchla... Princ rázem vyskočil, oháněl se mečem a volal: „Kdo se ke mně přiblíží, bude o hlavu kratší!“ Šašek se skříňkou v ruce uhýbal před chtivýma rukama, kam se dalo. Dlouho však přesile vzdorovat nemohl. Když už byl málem dopaden, vyskočil na trůn, skříňku držel vysoko nad hlavou a volal: „Dobrá, dobrá, vyhráli jste. Uspím vás.“ Princ nevěřil svým očím. Že by šašek ze strachu ustoupil? Hleděl, jak si všichni sedají na zem a dychtivě čekají, že budou posypáni. Jenže místo prášku se na ně snesl šaškův zpěv: „Halí, belí, koně, v zelí....“ Vladan to pochopil. Vzal šaškovi skříňku z rukou a uháněl ze sálu. První se vzpamatoval ceremoniář. Ukázal na Vladana a zavelel: „Za ním!“ V tu ránu bylo okolo trůnu pusto. „Kampak všichni utekli?“ divil se naoko šašek. „Copak zpívám tak falešně?“ 30
Zanedlouho se Vladan vrátil sám: „Zamkl jsem je ve věži. Vzal jsem to tajným vchodem,“ řekl celý udýchaný, ale skříňku nesl vítězoslavně v rukou! °°°°°°°° Sotva se ozvalo první kohoutí zakokrhání a nad obzorem vysvitly bledé paprsky slunce, rozlehlo se zámkem zlověstné zakvílení. Přicházel kouzelník Hemakrex! Vladan už na něj čekal v trůnním sále: „Tady je tvá skříňka, kouzelníku,“ řekl hrdě. „Tři dny a tři noci ji nikdo neotevřel. Tvoje moc je zlomena.“ „Á, prohra je nepříjemná!“ zavrčel kouzelník podrážděně a neochotně si vzal skříňku zpět. „Dobrá - tady jsem skončil,“ přiznal zklamaně. „Ale svět je velký,“ přimhouřil uhrančivé oči, „můžu se poohlédnout někde jinde!!“ zahřímal, až z toho naskakovala husí kůže. Potom zatočil pláštěm a zmizel. Jen na zemi po něm zůstalo pár zrníček neškodného prášku.... °°°°°°°° Nastalo velké gruntování! Pavouci byli vysmýčeni, větraly se peřiny i záclony a okny se do zámku pustil opět čerstvý vzduch. Nejen zámek, ale celé královské město Jevíčko se vyzdobilo květinami na počest prince Vladana. Král už byl zase ve formě a těšil se, jak pronese před vznešenými zástupy řeč. 31
„Já, král Drahoslav sedmnáctý, panovník Malé Hané a okolí, chci vyjádřit dík statečnému princi Vladanovi za to, že zachránil mne, mou dceru Ludmilu i celé království ze spárů kouzelníka Hemakrexe.“ Všichni tleskali a princ Vladan se trochu nesměle ukláněl na všechny strany. „Jelikož jsi byl zároveň nápadníkem princezny,“ pokračoval král, „prokázal jsi tak svou lásku a dávám ti ji za ženu.“ „Jen jestli má Ludmila o mě ještě zájem...“ odpověděl Vladan tiše. „Chci ti taky poděkovat za záchranu,“ přidala se princezna, „a omluvit se, jestli jsem ti ublížila,“ řekla a sklopila hlavu. „Máš ještě ten dárek, co jsem ti dal před odjezdem?“ zeptal se jí princ. „Kamínek? Celou dobu ho nosím u sebe! Chci být tvoji ženou, princi Vladane,“ řekla princezna a princ se štěstím topil v jejích hlubokých očích. „Výborně, děti,“ zatleskal radostně král, „hned zítra vystrojíme svatbu a taky korunovaci Vladana na krále našeho království.“ „Moment, králi! Já nechci tvoji korunu,“ ohradil se princ, „už brzy se stanu králem po svém otci a Ludmila bude královnou po mém boku.“ „A sapristi,“ drbal se král na čele žezlem, „to mě čeká ještě ten telecí zákon. Ale vždyť já už nemám žádného rádce!“ díval se na prázdné místo při trůnu. „Kdo mi teď pomůže s kralováním?“ „No kdo?“ smáli se princ s princeznou. „Na svého druhého zachránce jsi zapomněl,“ přivedl Vladan před trůn šaška, „bez něj bych to nikdy nedokázal!“ Šašek byl tedy jmenován novým rádcem, ale místo placatého klobouku dál nosil čepičku s rolničkou. A kdykoliv krále přemáhaly vladařské povinnosti, začal zase se svými skopičinami. 32
Dalo by se říct, že náš příběh končí šťastně .... jenže..... jakže to říkal Hemakrex...? „...můžu se poohlédnout někde jinde....“ Ať už žijete v Čechách nebo na Moravě, ve městě nebo na vsi, jste chudí či bohatí, dejte si dobrý pozor na kouzelníka Hemakrexe! Možná ho nepotkáte zrovna se skříňkou plnou barevného prášku, ale určitě vám bude nabízet sny, které, i když se to zprvu nezdá, víc vezmou, než dávají... A kdo ví, jestli bude nějaký statečný princ zrovna po ruce.
33
ÚRYVKY O KRÁLI ÚRYVEK 1. Královská audience Postavy: ceremoniář, trhovci, selky, voják, rádce, král, Hemakrex, vypravěč,
ceremoniář:
Přicházejí trhovci!
1.trhovec: Jsme obchodníci, prodáváme na tržištích, co kdo vypěstoval. Ale víš, jaká byla letos neúroda. 2.trhovec: Sniž daně, králi. Máme-li platit tak vysoké daně, bude naše zboží příliš drahé. rádce:
(šeptem) Nezapomeňte na mosty.
král:
Rád bych vám pomohl, ale snížím-li daně, nezbude dost na to, abych zveleboval naši zemi!
1.trhovec: Když bude naše zboží drahé, sami moc neprodáme a o to míň ty vybereš na daních. král:
Aha, no tak dobrá, snižuji daně na polovinu.
rádce:
Ukvapil ses králi...
ceremoniář: voják:
Přicházejí vojáci!
Statečný králi, naše armáda je v hrozném stavu. Vojáci mají tupé meče, ohnutá kopí a rezavá brnění.
král:
Dobrá tedy, vyzbrojíme armádu.
rádce:
Z čeho, králi, právě jste snížil daně!
král:
Tak snížení daní se ruší!
trhovci:
A co tvoje královské slovo, králi?
ceremoniář:
Přicházejí selky!
1. selka:
Moudrý králi, rozhodni náš spor. Otelila se mi kráva.
2. selka:
Mně se taky otelila kráva. Jenže jedno tele se nám ztratilo.
34
1. selka:
Já jsem to svoje nakonec našla vzadu na záhumenku, žralo jetelinu.
2. selka:
Ale to bylo moje tele....
1. selka:
Ne, bylo na mém záhumenku, je moje!
král:
Ticho, ženské! Hlava mi jde kolem. (směrem k rádci) Máme na to nějaký zákon?
rádce:
Zákon o telatech ještě nebyl přijat.
král:
A záhumenkový zákon?
rádce:
Ten říká, co vyroste na vašem záhumenku, je vaše.
král:
Ale to tele tam přece nevyrostlo?! Zapeklitý případ. Rozhodnout mohu až po přijetí telecího zákona. Do té doby bude zmíněné tele umístěno v královském chlévě!
1. selka:
Ale, králi, nemůžeš nás nerozsoudit!
král:
Nebojte se, brzy bude vše vyřešeno. A teď odejděte, za vámi čeká ještě plno dalších. Už nechci nikoho vidět! Hlavu mám jako meloun!
rádce:
Uklidněte se Veličenstvo. Potřebujete odpočinek. Něco bych pro vás měl, nebo spíš někoho, čeká za dveřmi.
ceremoniář:
Krema... Hamre... keks!
Hemakrex:
Moje jméno je Hemakrex. Jsem něco jako kouzelník. Ale
nemusíte se mě bát. K vám, králi, přicházím jako obchodník. Prodávám sny. král:
Copak sny se dají koupit?
Hemakrex:
A nejsou to sny ledajaké! Zde je malá bezplatná ukázka.
vypravěč:
Kouzelník zpod pláště vyndal skříňku s barevným třpytivým práškem a začal ji sypat králi na hlavu. Král upadl do 35
hlubokého spánku, se kterým k němu přišly krásné víly. Tančily okolo trůnu a s každým jejich pohybem bylo králi blaženěji a líbezněji. král:
Ach, to byla krása! Ještě nikdy jsem se necítil tak skvěle. Kupuji tvoje sny! Chci, abys zůstal na mém dvoře a byl stále při ruce.
ÚRYVEK 2. Panování krále Drahoslava Postavy: vypravěč, rádce, král, Hemakrex
vypravěč: Král sedí na trůnu zavalen lejstry a nespokojeně něco brblá. Otevřou se dveře a dovnitř vejde rádce. rádce:
Promiňte, že se odvažuji vyrušovat, vaše veličenstvo, ale jsou tu zase ty dvě selky. Ptají se, jestli jste rozhodl v té jejich záležitosti o teleti.
král:
Ó ne, k tomu jsem se ještě nedostal. A vůbec, jak to, že přicházejí mimo audienci?
rádce:
Jsou hrozně neodbytné.
král:
Něco jim namluv, aby daly pokoj.
rádce:
Ale co, veličenstvo?
král:
Jsem snad já tvůj rádce? To je přece tvoje práce! Vždyť vidíš, že sám nevím, kde mi hlava stojí. Myslím, že by mohl přijít zase ten kouzelník, no jak si říká...He..Hemenex?
rádce:
HE-MA-KREX Hned ho zavolám.
Hemakrex: král:
K službám, veličenstvo.
Vítej. Těším se, co nám předvedeš dnes. Potřebuji zapomenout
na kupu starostí. 36
vypravěč: Kouzelník opět posypal králi hlavu kouzelným práškem. král:
Co to je? To není krásný sen, tohle je strašné! Chci ty víly, co tu byly posledně. Co mi to děláš, ty podvodníku!
Hemakrex:
Odpusťte, veličenstvo, obvyklé množství už nestačí.
Hned to napravíme! vypravěč:
Kouzelník přisypal ještě trochu prášku, a král už spokojeně dřímal na trůnu.
ÚRYVEK 3. Král pod vlivem snů Postavy: vypravěč, Vladan, král
vypravěč:
Poté, co kouzelník ovládl celé království, přivedl šašek prince Vladana, aby jim od Hemakrexe pomohl. Vladan však musel strážit skříňku s kouzelníkovým práškem.
král:
Vladane! Princi Vladane! Prosím tě o pomoc.
vypravěč: Král přiběhl do trůnního sálu bez koruny a bez pláště. V tváři byl celý bledý a unavené oči zoufale hleděly na Vladana. král:
Já už nechci žádné krásné sny. Vím, že to bylo nerozumné s nimi začínat, ale je to příšerné. Sny za mnou přicházejí, i když nespím. A nejsou krásné, jsou příšerné. Potřebuji prášek, abych před nimi unikl.
Vladan:
Vydrž ještě jeden den, králi. Pak skříňka ztratí svou moc a sny už tě nebudou trápit.
král:
Už jsou tady zase, zachraň mě, princi!
Vladan:
Nemůžu, králi!
37
vypravěč: Král Vladanův hlas téměř neslyšel. V uších mu totiž zněly tisíce drnčivých zvonků a před očima měl ohavné skřítky, kteří vylézali škvírami na podlaze a tahali jej za ruce i nohy.
38
ÚRYVKY O RÁDCI ÚRYVEK 1. Král s rádcem před audiencí Postavy: král, rádce, vypravěč
vypravěč: Král seděl na trůnu a probíral s rádcem vladařské záležitosti. král:
Tu smlouvu se severním královstvím podepíšeme ještě dnes, ale ty výdaje na stavbu nových mostů musím znovu promyslet. Je to hodně peněz.
rádce:
To jistě, veličenstvo, ale taková stavba je velice důležitá. A navíc vás proslaví. Říkalo by se – král Drahoslav - stavitel mostů!
král:
Dobrá, dobrá, uvidíme. Teď už se musíme chystat na odpolední audienci. Nezapomeň, že přijedou ti nápadníci!
rádce:
Už přijeli. Jsou tři a zůstanou tu tak dlouho, aby je princezna mohla důkladně poznat.
král:
Tak naše Liduška se už bude vdávat. Škoda, že se toho nedožila nebožka královna.
rádce:
Jistě si dobře vybere a bude šťastná.
vypravěč: Rádce podal králi svůj kapesník. Ale když do něj veličenstvo hlasitě zatroubilo a dojatě utíralo slzy, ohrnul přezíravě nad královou slabostí nos. král:
Ale co ti dva, které odmítne? Co když nám vyhlásí válku? Máme vůbec dost silnou armádu?
rádce:
Klid, veličenstvo, v nejhorším případě jim podstrčíme některou z našich dvorních dam.
král:
To je výborný nápad. Ještěže tě mám ve svých službách.
39
ÚRYVEK 2. Rádcova hamižnost Postavy: vypravěč, král, rádce
vypravěč: Pan rádce vešel do sálu, a když viděl, že veličenstvo není dobře naladěno, začal velmi opatrně. A že jsem tak smělý jak jste rozhodl tu záležitost se stavbou
rádce:
mostů? Nedávno jsem koupil malý lom a mohl bych vám dodávat kámen prvotřídní kvality! vypravěč: Rádce si mnul ruce při představě, kolik by mu takový obchod přinesl zlaťáků. král:
Bylo by to krásné......, ale měli jsme spoustu výdajů s armádou, s námluvami.... Nějak mě to kralování zmáhá...
rádce:
Jen si potřebujete trochu odpočinout, pročistit si hlavu, uvolnit se.
král:
Ano, ano. Mohl by přijít zase ten kouzelník s nějakým pěkným snem.
vypravěč: Kouzelník posypal králi hlavu kouzelným práškem, a když král usnul, zatahal rádce kouzelníka za rukáv. rádce:
Pojď se mnou, venku jsou dvě ženské. Potřeboval bych je taky uspat. Ale opatrně, trochu kopou!
ÚRYVEK 3. Rádcův konec Postavy: vypravěč, rádce, Hemakrex
vypravěč: Hemakrex stál na stupínku u trůnu a shlížel na krále, prince i dvořany, kteří žadonili o sny. Hemakrex:
Dobrá, dám vám sny, ale mám jednu podmínku. Na
kolena!! A všichni! 40
vypravěč: Na okamžik zavládlo ticho. Chtít takovou věc po těch, co mají šlechtickou krev? Ale než rádce dvakrát mrknul, všichni klečeli. Kouzelník nabíral zázračný prášek, procházel mezi klečícími a posílal je do světa, který je o tolik přitažlivější, než skutečnost. Až nakonec si Hemakrex všiml rádce, stojícího u dveří. Hemakrex: rádce:
A co ty, nechceš si to taky vyzkoušet?
Nikdy jsem před nikým neklečel, ani před králem ne!
Hemakrex:
Po tobě nic takového nechci. Jsme přece přátelé. Podívej,
jak jsou všichni šťastní! A ty jsi plný strachu a nenávisti. To nechceš aspoň jednou okusit, proč mě lidé tak prosí o sny? rádce:
Chceš nade mnou získat moc?! Ale to se ti nepovede!
Hemakrex: rádce:
Ale vůbec ne. Na, vezmi si mou skříňku a zkus to sám.
Koneckonců, proč ne? Přece nebudu jediný, který to nezkusil. Když budu mít skříňku já, mám všechno pod kontrolou! Jak se s tím zachází?
Hemakrex:
Jen na tobě záleží, jak dlouhý sen chceš okusit.
vypravěč: Hemakrex se založenýma rukama sledoval rádce, jak opatrně otevírá víko a sype si na hlavu první hrst prášku. Dobře znal jeho chamtivost. Musí to být ještě jedna a další a další... Rádce si sypal prášek na hlavu tak dlouho, až padl k zemi jako podťatý! Klobouk se střapcem se skutálel na zem hned vedle jeho naditého těla.
41
ÚRYVKY O VLADANOVI ÚRYVEK 1. Vladan před králem Postavy: vypravěč, král, Vladan, princezna
vypravěč: Jako třetí před králem stanul princ pěkně urostlý, s pevným hlasem a milýma očima. král:
Přeslechli jsme, odkud jsi, a který hrad je tvým sídlem.
Vladan:
Nepřijel jsem, abych se pyšnil hradem nebo svými předky, ale můj otec je statečný a moudrý vládce. Až se po něm ujmu vlády, budu jej mít stále před očima jako svůj vzor. Také jsem princezně něco přivezl. Jsou to dary mé země, které každým rokem vydává a živí svůj lid.
vypravěč: Princ položil pod trůn ošatku s ovocem a květinami. princezna: Děkuji, princi. Přijmi pohostinství našeho zámku ty i tvoje družina. vypravěč: Vladan se na princeznu usmál a ona stydlivě sklopila oči. ÚRYVEK 2. Šašek se s Vladanem vrací do zámku Postavy: vypravěč, Vladan, šašek, Hemakrex
vypravěč: Před branami královského města je pusto a prázdno. Jindy živé cesty plné obchodníků podivně osiřely. Jen po jedné z nich pomalu přicházejí dvě postavy. Zdá se, že už mají za sebou pořádný kus cesty. Vladan:
Tak už mi to konečně vysvětli. Donutíš mě opustit nemocného otce, tvrdíš, že Ludmila je v nebezpečí, ale pak mlčíš.
šašek:
Podívej, tamhle!
42
vypravěč: Jakýsi nervózní člověk spěchal přes nádvoří do zámku. Za malou chvíli však klopýtal zpátky, sladce se usmíval, zíval a ve stínu staré lípy se uložil k spánku. šašek:
To má na svědomí kouzelník Hemakrex. Koho posype svým práškem, ten usne. Jsou to prý moc krásné sny. Kdo je jednou okusí, chce další a další. Krále i princeznu už má ve své moci a jak je vidět, šíří se to pořád dál.
Vladan:
Tak na co čekáme! Vystrnadíme toho ničemu.
šašek:
Musíme být opatrní. Nevíme, co nás uvnitř čeká. Hlavní je, nenechat se taky uspat.
vypravěč: Když vešli do zámku, málem by jej nepoznali. Tatam byla všechna vznešenost. Květiny uschly nastojato ve vázách a v komnatách se proháněli pavouci. Proběhli chodbou a zamířili přímo do trůnního sálu. Na trůnu spal král a pod ním na stupínku princezna. Vladan:
Ludmilo, probuď se. Vstávej, Liduško!
šašek:
Haló, Vaše Veličenstvo, dobré ráno!
Hemakrex: Vladan:
Jestli hledáte pána tohoto království, tak to jsem já!
Kouzelníku Hemakrexi, braň se, vyzývám tě na souboj!
Hemakrex:
I kdybys mě přemohl a probodl mečem, neublížilo by mi
to. Kdybys mě shodil z věže zámku, vstanu a odejdu zcela zdráv! Ale tvá statečnost se mi líbí. Jestli chceš zápolit s obludami a osvobozovat zakleté princezny, splním ti to! Nech se posypat a v mých snech budeš vítězit ve všech bitvách.
43
vypravěč: Kouzelník rozevřel plášť a podával princi skříňku s kouzelným práškem. Princ se na skříňku podíval, a pak odhodlaně zavrtěl hlavou. Vladan:
Právě to by byla moje prohra, kouzelníku. Jako budoucí král Vladan druhý tě vyzývám - opusť tento zámek!
Hemakrex:
Tak víš co? Zkusíme to jinak. Svěřím ti svou skříňku.
Budeš ji strážit po tři dny a tři noci. Když ji ohlídáš a nikdo, ani ty sám, ji neotevře, vyhrál jsi. Můj prášek ztratí kouzelnou moc a už mě tu nikdy neuvidíte. ÚRYVEK 3. Vladan hlídá skříňku Postavy: vypravěč, král, Vladan, princezna, šašek
vypravěč: Od rána se ozývalo bouchání na zámeckou bránu. Vladan ji nechal pevně zamknout, ale na zámek se dobývali obyvatelé města. Přáli si Hemakrexe! Marné bylo všechno domlouvání. Když chtěl Vladan s lidmi promluvit, přiletěl k němu do okna kámen. Šašek raději zavřel okenice a jen v šeru seděl s princem při trůnu. K večeru se zámkem začalo ozývat zoufalé volání. Přivedlo Vladana do králových komnat. král:
Pomoz mi, princi. Sny za mnou přicházejí, i když nespím a nejsou krásné, jsou příšerné! Potřebuji ten prášek, abych před nimi unikl!
Vladan:
Vydrž ještě jeden den, králi.
vypravěč: Tu se rozrazily dveře, dovnitř vběhla princezna, drží se za hlavu a naříká. 44
princezna: Už to nevydržím! Raději skočím z věže! král:
Vidíš ji, jak trpí? Tak ji přece posyp!
princezna: Jestli mě máš aspoň trošku rád, Vladane, otevři tu skříňku, aspoň na chviličku! Vladan:
Mám tě rád jako nikoho na světě, Lidunko,........ale neotevřu!“
princezna: Tak neotevřeš!? Nenávidím tě...!! vypravěč: Ubohý Vladan! Bolestí se mu sevřelo srdce. To pro princeznu podnikl tu nebezpečnou cestu. Kvůli ní sjednal sázku s prohnaným kouzelníkem. Raději by zemřel, než by ztratil její lásku. Vladan:
Kdybych víko jen pootevřel, a nasypal trošičku prášku, jen trošilinku pro princeznu. Kouzelník to ani nepozná....
šašek:
Bude lepší, když skříňku budu zas chvíli hlídat já!
vypravěč: Šašek, jakoby věděl, na co Vladan myslí. Zakročil právě včas!
45
ÚRYVKY O PRINCEZNĚ ÚRYVEK 1. Princezna a šašek Postavy: šašek, princezna
princezna: Vstávej, šašku, na trůně se nespí! šašek:
Á, to je naše jasná princezna Ludmila, jakpak se dnes máme urozenosti?
princezna: Není čas na hloupé žerty. šašek:
Co to děláš, princezno, bude z tebe květinářka?
princezna: Copak nevíš? Už dnes odpoledne! šašek:
Dnes odpoledne se budou rozdávat květiny?
princezna: Ne. Odpoledne se tatínkovi představí princové, co se budou ucházet o moji... šašek:
O moji rolničku?
princezna: O moji ruku! Ale ty to neuvidíš, protože tě nechám zamknout v hladomorně. šašek:
A ke komu bys přišla pro radu, kdyby sis z těch urozených princů nemohla vybrat?
princezna: Už teď jsem celá nesvá. Chci, aby se tady princům líbilo. Ale u nás je to tak příšerně nemoderní. šašek:
Ten, který si tě opravdu zamiluje, bude mít oči stejně jenom pro tebe.
ÚRYVEK 2. Princezna a Vladan Postavy: Vladan, princezna
Vladan:
Princezno! Ludmilo! Přišel jsem se rozloučit, musím odcestovat. Otec byl těžce raněn. Musím se na čas ujmout vlády, dokud se neuzdraví. Pokud vůbec... 46
princezna: Jistě všechno dobře dopadne. Až splníš svou povinnost, budeš u nás znovu vítán. Vladan:
Jen jestli na mě nezapomeneš.
princezna: Třeba ses mi – zrovna ty nejvíc líbil… Ale tvůj dárek, princi, nezůstalo po něm nic. Ovoce je snězené a květiny zvadly. Co mi tě jen bude připomínat? Vladan:
Mám ještě tohle.
princezna: Kamínek? Vladan:
Není vzácný, ani drahocenný, ale má temně rudou barvu. U nás si jej dávají zamilovaní. Přijmeš ho ode mě?
princezna: Škoda, že musíš odjet právě ty. Odteď mi tu bude něco chybět. Vladan:
Zámek přece nabízí spoustu možností - dvorní dámy, šašek...
princezna: Anebo ta novinka, co je teď tak v módě. Krásné sny! A ve dne! Vladan:
Dávám přednost opravdovému životu.
princezna: Ale ve snu můžeš všechno, třeba zůstat se mnou, místo abys musel odjet. Vladan:
Neudělat něco důležitého může být nebezpečné.
princezna: Ale prosím tě, jak může být nebezpečný sen? Vždyť je to jen zdání! ÚRYVEK 3. Princezna v zajetí snů Postavy: vypravěč, šašek, princezna, Hemakrex
princezna: Co tu křičíš, šašku? Víš, jaký jsem měla legrační sen? Představ si, že jsem měla křídla. To byla nádhera! A potom - potom jsem seděla na větvi a pode mnou jel na kole had. Já na něj volám, hade, jak můžeš jet na kole, když nemáš nohy a on řekl: 47
A jó a upadl, chachachichi..... Proč se nesměješ, šašku? Co je s tebou? šašek:
Spí se v noci, urozenosti.
princezna: Dřív s tebou byla větší legrace. Víš co? Zavedu tě za Hemakrexem. Ten tě posype a možná se ti bude taky zdát něco veselého. Budeme si to potom vyprávět jako s dvorní dámou, té se, představ si, zdálo, že.... šašek:
Princezno Ludmilo, kde je tvůj otec?
princezna: No, spí přece! šašek:
A ostatní dva princové, jsou tu ještě?
princezna: Samozřejmě. Princ Heřman spí už třetí den. šašek:
Copak jsi Šípková Růženka, aby spalo celé království? Teď mě dobře poslouchej. Vydám se na cestu. Najdu prince Vladana a ...
Hemakrex: Ale copak, copak, naší princezničce došly sny? Hned to napravíme.
vypravěč: Princezna se ničemu nebránila. Ochotně se nechala posypat a ospale se kamsi vypotácela. ÚRYVEK 4: Princeznina omluva Postavy: vypravěč, král, Vladan, princezna
vypravěč: Celé královské město Jevíčko se vyzdobilo květinami na počest prince Vladana. Král už byl zase ve formě a těšil se, jak pronese před vznešenými zástupy řeč.
48
král:
Já, král Drahoslav sedmnáctý, panovník Malé Hané a okolí, chci vyjádřit dík princi Vladanovi za to, že zachránil království ze spárů kouzelníka Hemakrexe.
vypravěč: Všichni tleskali a princ Vladan se trochu nesměle ukláněl na všechny strany. král:
Jelikož jsi byl zároveň nápadníkem princezny, prokázal jsi tak svou lásku a dávám ti ji za ženu.
Vladan:
Jen jestli má Ludmila o mě ještě zájem...
princezna: Chci ti taky poděkovat za záchranu. A omluvit se, jestli jsem ti ublížila. Vladan:
Máš ještě ten dárek, co jsem ti dal před odjezdem?
princezna: Kamínek? Celou dobu ho nosím u sebe! Chci být tvoji ženou, princi Vladane.
49
ÚRYVKY O ŠAŠKOVI ÚRYVEK 1. Šašek uniká před kouzelníkem Postavy: vypravěč, šašek, rádce, Hemakrex
vypravěč: Šašek bloudil po zámku a hledal pana krále. Vlastně si už nepamatoval, kdy krále naposledy viděl. Trůnní sál byl prázdný a kolem trůnu se povalovaly opuštěné královské listiny šašek:
Smlouva s královským rádcem na dodávku kamene pro deset mostů! Copak tu máme tolik řek nebo údolí? Návrh telecího zákona? Co je to za nesmysl! Hej, pane králi, jsi tu?
rádce:
Kdopak to sahal do králových listin?! To je nepřípustné!
šašek:
Šel jsem náhodou okolo a asi jsem o to nechtěně zavadil.
rádce:
Tak zavadil. Máš nějak moc energie!
Hemakrex: Služba u dvora je jistě těžká. Nechtěl by sis taky trochu odpočinout, šašku!? vypravěč: Kouzelník nabral hrst prášku a hodil ji směrem k šaškovi, který stačil jen taktak uskočit, šašek:
Já teď - nemám čas, princezna mě poslala - něco vyřídit. Ale jinak bych si taky rád pospal.
vypravěč: Nastala honička. Mohutný kouzelník a baculatý rádce se hnali za šaškem, a možná by jej i dohonili, kdyby neznal tajnou chodbu, kudy se dá uniknout ze zámku.
50
ÚRYVEK 2. Šašek vyhání Heřmana a Svatoslava ze zámku Postavy: vypravěč, šašek, Vladan, Heřman, Svatoslav
vypravěč: Vladan seděl u stolu a zamyšleně si prohlížel kouzelníkovu skříňku. S dlaněmi pod bradou uvažoval, jak zařídit, aby ji opravdu nikdo neotevřel. Vtom přichází šašek a strká před sebou Heřmana se Svatoslavem. Heřman:
Jakým právem se nás opovažuješ vyhánět!
Svatoslav: Jsme chosté kváve Dvahoslava a pfijeli jsme na námluvy! šašek:
Divné námluvy – se zavřenýma očima!
Heřman:
A vůbec, kde je kouzelník Hemakrex?
šašek:
Ten už tu není, a proto můžete jít, odkud jste přišli.
Vladan:
To je zvláštní, zajímáte se o kouzelníka a ne o princeznu!
Heřman:
Hele má tu skříňku.
Svatoslav: Jiftě, jiftě, poznavi jsme, pfinci Vladane, že pfincezna má zájem jen o tebe. Pvoto kvidně odjedeme.... Heřman:
Ale jen pod podmínkou, že nám dáš tu skříňku.
Vladan:
Tu skříňku nedám nikomu! A vy se sbalte a pozdravujte doma!
šašek:
Tak slyšeli jste? Tady už zavíráme. Jestli chcete znovu usnout, musíte se nejdřív unavit. Nejlíp cestováním.
Svatoslav: Ty dvzoune! Gde mám svou savli? Heřman:
Zapomněls? Dali jsme ji Hemakrexovi, aby nás posypal.
Vladan:
Zato můj meč je pěkně ostrý. Kliďte se mi z očí!
Svatoslav: To je uváška mého stavobyvého fodu! šašek:
Jedeš, ty vykopávko?!
vypravěč: Oba princové se s lamentováním vypotáceli ze dveří a na zámku už se neukázali. 51
ÚRYVEK 3. Šašek s Vladanem bojují proti přesile Postavy: vypravěč, šašek, Vladan
vypravěč: Už dvě noci princ ani šašek nezamhouřili oči. Tu třetí seděli v trůnním sále, šašek se skříňkou, Vladan s mečem přichystaným na klíně a sledovali hodiny, jak pomalu ukrajují čas. Tik – tak – tik – tak.. A právě když oběma klesla hlava, přikradl se potichu k trůnu zástup několika lidí. Dvorní dámy našlapovaly po špičkách, ceremoniář s rukou před ústy ukazoval strážnému, že oba spí a jeden ze sloužících natahoval ruku po skříňce! Vtom jedna z dam kýchla... Princ rázem vyskočil, oháněl se mečem. Vladan:
Kdo se ke mně přiblíží, bude o hlavu kratší!
vypravěč: Šašek se skříňkou v ruce uhýbal před chtivýma rukama, kam se dalo. Když už byl málem dopaden, vyskočil na trůn, skříňku držel vysoko nad hlavou a volal. šašek:
Dobrá, dobrá, vyhráli jste. Uspím vás.
vypravěč: Princ nevěřil svým očím. Že by šašek ze strachu ustoupil? Hleděl, jak si všichni sedají na zem a dychtivě čekají, že budou posypáni. Jenže místo prášku se na ně snesl šaškův zpěv. šašek:
Halí, belí, koně, v zelí....
vypravěč: Vladan vzal šaškovi skříňku z rukou a uháněl ze sálu. Ostatní se okamžitě pustili za ním. šašek:
Kampak všichni utekli? Copak zpívám tak falešně?
Vladan:
Vyhráli jsme! Zamkl jsem je ve věži. Vzal jsem to tajným vchodem! 52
ÚRYVKY O KOUZELNÍKOVI ÚRYVEK 1. Kouzelník se představuje Postavy: vypravěč, král, Hemakrex
vypravěč: V sále se objevila mohutná postava v černém plášti. Tvář měla ukrytou pod širokou kápí, ale hlas byl silný a pevný. Hemakrex:
Představím se sám. Mé jméno je Hemakrex! Jsem něco jako kouzelník. Ale nemusíte se mě bát. K vám, králi, přicházím jako obchodník.
král: Hemakrex: král: Hemakrex:
A – co prodáváte? Prodávám sny! Sny? Haha, copak sny se dají koupit? Moje sny ano. Když jdete večer spát, nebo si jen tak pospíte po obědě, odkudsi k vám přijde sen a nikdy nevíte, zda bude dobrý nebo zlý. Já prodávám sny se zárukou. Měl jste těžký den? Nebo se jen nudíte? Přivedu vám spánek, ve kterém zažijete ty nejkrásnější sny, jaké si dovedete představit! Zde je malá bezplatná ukázka.
vypravěč: Potom zamával svým dlouhým pláštěm a vytáhl skříňku s barevným třpytivým práškem, který začal sypat králi na hlavu. Král padající prášek pozoroval, ale vtom se mu začaly klížit oči a upadl do hlubokého spánku. S tím spánkem k němu přišly krásné víly, které tančily okolo trůnu za zvuků rajské hudby a s každým jejich pohybem bylo králi blaženěji a líbezněji. Zapomněl na prince, kteří mu chtějí odvést jeho jedinou dceru, zapomněl na starosti s daněmi i na ukřičené selky. Tóny té krásné hudby se nevyrovnaly ničemu, co kdy 53
okusil. Ale víly se brzy začaly vzdalovat, hudba odezněla a král procitl. Ostatní v sále viděli jen jeho blažený úsměv. král:
Ach, to byla krása. Ještě nikdy jsem se necítil tak skvěle. Kupuji tvoje sny! Nebo ne, chci, abys zůstal na mém dvoře a byl stále při ruce. S tebou tu bude nejšťastnější království na světě.
ÚRYVEK 2. Kouzelník ovládá celé království Postavy: vypravěč, král, dvorní dáma, Svatoslav, Hemakrex
vypravěč: Když kouzelník otevřel skříňku a posypal krále třpytivým práškem, neozvala se mu v uších krásná hudba, ale zvuky ještě horší, než bušení ceremoniářovy hole a skřípot rezavého brnění dohromady!! král:
Co mi to děláš ty podvodníku! Chci ty víly, co tu byly posledně. Tohle je strašné!
Hemakrex:
Odpusťte, králi, obvyklé množství už nestačí. Hned to napravíme.
vypravěč: Kouzelníkův třpytivý prášek byl žádaným zbožím i pro ostatní obyvatele zámku. dvorní dáma:
Kde je ten Hemakrex? Strašně mě bolí hlava. Potřebuji
trochu jeho prášku. Svatoslav: Gde se, pfosím, nachází ten koufelník? Něco bych od něj potfeboval. král:
Prosím, slovutný Hemakrexi, nenech mě tak dlouho čekat. Chci další sen. Ihned.
všichni: Hemakrex:
(jeden přes druhého) Já taky! My taky! Další sen! Dobrá, ale mám jednu podmínku. Na kolena!! A všichni! 54
vypravěč: Za okamžik všichni klečeli a jako psíci oddaně hleděli na kouzelníka, který nabíral zázračný prášek, procházel mezi klečícími a posílal je do světa, který je o tolik přitažlivější, než skutečnost. Hemakrex radostně zamával pláštěm. Pak sundal spícímu králi korunu z hlavy a vítězoslavně usedl na trůn. Po celém zámku se rozléhal jeho škodolibý smích.... ÚRYVEK 3. Kouzelník prohrává Postavy: vypravěč, Vladan, Hemakrex
vypravěč: Sotva se ozvalo první kohoutí zakokrhání a nad obzorem vysvitly bledé paprsky slunce, rozlehlo se zámkem zlověstné zakvílení. Přicházel kouzelník Hemakrex! Vladan:
Tady je tvá skříňka, kouzelníku. Tři dny a tři noci ji nikdo neotevřel. Tvoje moc je zlomena.
Hemakrex:
Á, prohra je nepříjemná!
vypravěč: Kouzelník vytrhl Vladanovi skříňku z rukou. Hemakrex:
Dobrá - tady jsem skončil. Ale svět je velký. Můžu se poohlédnout někde jinde!!
vypravěč: Kouzelník zahřímal, až z toho naskakovala husí kůže. Potom zatočil pláštěm a zmizel. Jen na zemi po něm zůstalo pár zrníček neškodného prášku.... ZÁVĚREČNÝ ÚRYVEK Král děkuje Vladanovi Postavy: vypravěč, Vladan, král, princezna
vypravěč: Nastalo velké gruntování! Pavouci byli vysmýčeni, větraly se peřiny i záclony a okny se do zámku pustil opět čerstvý vzduch. 55
Nejen zámek, ale celé královské město Jevíčko se vyzdobilo květinami na počest prince Vladana. Král už byl zase ve formě a těšil se, jak pronese před vznešenými zástupy řeč. král:
Já král Drahoslav sedmnáctý, panovník Malé Hané a okolí, chci vyjádřit dík statečnému princi Vladanovi za to, že zachránil mne i mou dceru Ludmilu ze spárů prohnaného kouzelníka Hemakrexe a tím i celé království. Jelikož jsi byl zároveň nápadníkem princezny, prokázal jsi tak svou lásku a dávám ti ji za ženu.
Vladan: Moment, králi! Já nechci tvoji korunu. Již brzy se stanu králem po svém otci. princezna: Budeš muset ještě nějakou dobu kralovat sám, tatínku. král:
A sapristi, to je nepříjemné. To mě čeká ještě ten telecí zákon. Ale vždyť já už nemám žádného rádce! Kdo mi pomůže s kralováním?
Vladan:
No, kdo? Na svého druhého zachránce jsi zapomněl. Bez šaška bych to nikdy nedokázal!
král: vypravěč:
Dobrá, šašku, jmenuji tě tedy svým rádcem. Šašek byl jmenován rádcem, ale místo placatého klobouku dál nosil čepičku s rolničkou. A kdykoliv krále přemáhaly vladařské povinnosti, začal zase se svými skopičinami. A hamižný rádce? Po něm tu zbylo v okolí Jevíčka pár zbytečných mostů.
56
Kouzelník Hemakrex Mgr. Lucie Pilařová, Bc. Zdenka Vašíčková Region Moravskotřebovska a Jevíčska, 2012 NEPRODEJNÉ
