Přírodní ohrožení a rizika vít vilímek
1. Úvod Vztah mezi přírodními ohroženími (např. povodněmi) a společností lze popsat z hlediska současného stavu z několika úhlů pohledů. V každém případě je však počátek 21. století považován za období, kdy se začínají ve zvýšené míře kumulovat efekty mezi různými typy ohrožení. Co se týká vzájemných vztahů přírodních ohrožení lze odkázat např. na Kukala (1982), z novějších prací a v užším vztahu k povodním např. Coopey ed. (2005) nebo Vilímek (2005). Za určitých okolností, s rostoucí hustotou osídlení, finanční a technickou náročností staveb a globalizací společnosti získává na významu též vztah mezi přírodními a technologickými ohroženími (nemluvě o terorismu). Do popředí se dostává tzv. dominový efekt – např. přírodní katastrofa (povodeň) podmíní vznik technologického ohrožení (např. únik jedovatých látek), které zprostředkovaně vede k sociálnímu napětí či epidemiím ve společnosti. A navíc se může jednat o přeshraniční vlivy. Toto vše směřuje k vytvoření tzv. managementu globálního ohrožení. Řada publikací oceňuje míru nebezpečnosti jednotlivých typů přírodních katastrof, ať již z pohledu ztrát na lidských životech či ekonomických škod. Z různých zdrojů se objevují odlišné údaje, neboť metodika sběru dat a jejich následné hodnocení jsou nejednotné. Proto je potřeba brát tyto údaje s rezervou, nicméně podle údajů WMO se v posledních deseti letech počet tzv. hydrometeorologických ohrožení (např. povodně, extrémní sucha či horka, tropické cyklóny, větrné bouře) blíží 90 % z celkového počtu přírodních katastrof. A podle zprávy tzv. Mezivládního panelu o klimatických změnách (IPCC – Intergovernmental Panel on Climate Change), který je financovaný WMO a UNEP (United Nations Environment Programme) je možné očekávat ještě větší míru ohrožení, a to jak z pohledu intenzity rizikových událostí, tak i jejich frekvence výskytu (Jeggle ed., 2005).
2. Metody a zájmové území Vzhledem k tomu, že studovaná problematika zahrnuje otázky z celé sféry geografie, tedy jak z části fyzicko-geografické, tak i socio-ekonomické a v neposlední řadě i regionálně-geografické, je odpovídajícím způsobem pestrá i metodika výzkumu. Nicméně
34
vít vilímek
lze podrobněji charakterizovat to co nazýváme managementem globálního ohrožení. Je nezbytně nutné zohlednit: – všechny typy ohrožení a rizik; – veškeré zúčastněné subjekty (od lokálních autorit přes národní až po nadnárodní; od jednotlivých občanů až po organizace); – kontinuitu od prevence, přípravy v době ohrožení, přímého zásahu, pokrizové analýzy až po proces rehabilitace území s navázáním na opětovnou prevenci (viz obr. 1). V každém případě krizový management může být úspěšný jedině tehdy, když zkušenosti z krizového řízení budou zohledněny v dalších složkách cyklu (od prevence po rehabilitaci). S rostoucí zranitelností společnosti narůstají finanční náklady na odvracení přímých hrozeb a na proces rehabilitace území. V některých regionech v návaznosti na toto se nedostává finančních zdrojů na preventivní opatření. Zájmové území je obtížně charakterizovatelné, neboť se prolínají různé sféry Země a to ještě navíc v závislosti na typu přírodního rizika a specifičnosti konkrétního regionu. V případě povodní a středoevropského regionu se již prostor výrazně zužuje. Jsou identifikovatelná záplavová území zejména v závislosti na n-leté vodě, profilu údolí a intenzitě zástavby či jiných umělých překážek proudění vody. V okamžiku, kdy se kombinuje povodeň s jiným typem přírodního ohrožení či dokonce jiným druhem ohrožení (např. technologickým), stává se sled událostí hůře předvídatelný, a to i z pohledu regionálního dosahu.
3. Zranitelnost společnosti Společnost je z hlediska působení přírodních katastrof relativně snadno zranitelná. Při vývoji lidského rodu v rámci fyzicko-geografické sféry byl člověk opakovaně vystavován různým typům přírodních ohrožení (dle oblasti). To co je v průběhu času proměnné je intenzita těchto procesů a míra hustoty zalidnění daného regionu. Na jedné straně využívalo lidstvo přírodních zdrojů a na straně druhé bylo nuceno se před dopady přírodních procesů bránit. Přírodní katastrofy byly v minulosti chápány jako výjimečné události, které byly důsledkem „boží vůle“ a v oblastech s nižší úrovní vzdělání tomu tak dosud je. Mylnou představou je očekávat absolutní ochranu; spíše by měla být zvážená vhodnost lokalizace staveb a komunikací s ohledem na možné projevy přírodních ohrožení. Význam má usilovat o snížení míry rizika a o prevenci. Souběžně s vývojem poznání o přírodních procesech (o příčinách a následcích) a s rozvojem technických možností prodělávaly svůj vývoj i přístupy k omezování následků přírodních katastrof. V případě hydro-meteorologických jevů došlo k výraznému posunu zejména díky možnostem využití satelitů a modelování katastroficky probíhajících procesů. Nejen že se zvýšila přesnost odhadů intenzit, ale i načasování daných jevů. Zlepšující se komunikační metody umožňují úspěšně zavádět i systémy včasného varování. Nicméně úspěšnost ve snižování přírodních ohrožení není jen otázkou vědeckého pokroku a technických možností, ale dána též celým komplexem politických, sociálně-ekonomických a environmentálních dimenzí (Hamilton, 2005).
pírodní ohrožení a rizika
Rizikové faktory Zranitelnost •Sociální •Ekonomická •Fyzická •Environmentální Ohrožení •Geologická/Geomorfologická •Hydrometeorologická •Biologická •Technologická •Environmentální
Narůstání povědomí ě o změnách prostředí
Zranitelnostní/ kapacitní analýzy Analýzy ohrožení & monitoring
Rozvoj znalostí •Informace •Vzdělání a příprava •Výzkum
Identifikace rizika & stanovení následků
Včasné varování
Katastrofální dopad
Politické vazby •Mezinárodní, regionální národní a místní úrovně řízení •Odezva
Připravenost
Pohotovostní management
Obnova
Aplikace opatření ke snížení vlivu ohrožení •Environmentální management •Postup sociálního a ekonomického vývoje (zmírnění chudoby, mechanizmus financování, zdravotnictví, zemědělství, atd.) •Technická opatření •Land use a územní plánování •Ochrana vybraných zařízení •Vytváření ř sítí a spolupráce
Obr. 1 Omezování přírodních ohrožení.
V minulosti byla přírodní katastrofa z časo-prostorového hlediska většinou chápána jak o konkrétní událost vztahující se k daným poměrům, daného místa a času. Ať již se jednalo o zemětřesení, povodeň či třeba sesuv. Z úhlu pohledu „příčina – následek“ šlo v zásadě o neopakovatelnou událost, byť za jiných okolností a v jiném času může dojít k obdobnému procesu. Nyní jsou některé typy přírodních katastrof (např. povodně) více chápány jako odezva přírodního prostředí na měnící se poměry (Burton, 2005).
35
36
vít vilímek
Pro zranitelnost společnosti je důležité následující: – Výchozí situace: ekonomicko-politická situace, věková struktura obyvatel, systém řízení společnosti apod.; – Zátěžová situace: špatně fungující instituce, nízká míra vzdělanosti, zničené přírodní prostředí, nekontrolovatelný populační růst, špatná informovanost obyvatelstva, nekvalitní výstavba apod. Větší zranitelnost méně vyspělých společností (technicky či organizačně) při dopadu přírodních katastrof je zřejmá. Nicméně zarážející je velikost rozdílů. Podle údajů z UNDP (United Nations Development Programme) žije z celkového počtu ohrožených obyvatel na Zemi v nejchudších rozvojových zemích jen 11 % , ale na počtu úmrtí po přírodních katastrofách se podílejí 53 %. Naproti tomu je v hospodářsky nejvyspělejších státech vystaveno přírodním ohrožením 15 % obyvatel z celkového počtu a po katastrofách jich umírá pouze 1,8 % ! Příkladem komplexně pojaté publikace z prostředí rozvojových zemí Latinské Ameriky je Kuroiwa (2004). Ačkoliv je obecně přijímána skutečnost, že klimatické změny ovlivní frekvenci a intenzitu hydro-meteorologických ohrožení, je otázkou jak se toto projeví na konkrétním daném místě a v daném čase. Globální klimatické změny, které byly v minulosti chápány spíše jako důsledek znečištění produkované lidskou společností, jsou nyní zohledňovány v mnohem širších souvislostech. A toto se rovněž projevuje v měnícím se přístupu k přírodním katastrofám. Pravděpodobnost výskytu extrémních jevů nemůže již být vztahována k dlouhodobým průměrům a obecně pojato globální klimatické změny zvyšují komplexitu a míru nejistoty v managementu rizik (Burton, 2005). Mezinárodní dekáda za snížení dopadu přírodních katastrof, která proběhla v letech 1990–1999 (IDNDR – International Decade for Natural Disaster Reduction), přešla v jinou mezinárodní aktivitu. Pod patronací Spojených národů vznikla iniciativa ISDR (International Strategy for Disaster Reduction). Postupně byl přenesen důraz z čistě přírodovědného chápání procesů (jejich fyzikální podstaty) do širšího rámce. Byly tedy zahrnuty i jiné dimenze, a to např. socioekonomická zranitelnost lidské společnosti, management rizik. Jedním z cílů je např. postupně budovat rezistentní společenské komunity, jejichž ochrana by byla integrální součástí trvale udržitelného rozvoje. K naplnění tohoto ideálního cíle by měly sloužit následující postupy/opatření formulované ISDR: 1. Zvýšit veřejné povědomí k porozumění podstaty přírodních rizik, zranitelnosti společnosti a snížení přírodních ohrožení. 2. Realizovat snižování následků přírodních katastrof prostřednictvím příslušných institucí. 3. Stimulovat multidisciplinární spolupráci včetně budování komunikačních sítí za účelem snižování míry rizik. 4. Zlepšovat vědecké znalosti o příčinách přírodních katastrof stejně tak jako o souvisejících technologických či environmentálních ohroženích a jejich vlivech na lidskou společnost. 5. Pokračovat v mezinárodní spolupráci za účelem snižování nepříznivých vlivů globálních změn klimatu, fenoménu El-Niño apod. 6. Posilovat kapacity pro vytváření systémů včasného varování.
pírodní ohrožení a rizika
4. Spolupráce v prostředí Evropské unie Řada přírodních katastrof zasahuje více států najednou a projevuje se tedy potřeba sladit evropsky platné normy s místní legislativou. Zdrojovými oblastmi povodní bývají navíc často horské oblasti, přes které vedou státní hranice, či se povodeň formuje v jednom ze států a katastrofální průtoky již zasahují sousední stát. Navíc i pomoc je při velkých přírodních ohroženích organizována mezinárodně. Mnohé faktory jako degradace přírodního prostředí, znečištění, globální klimatické změny působí opět bez ohledu na státní hranice, a proto je výměna zkušeností a snaha o sjednocení norem v rámci platformy Evropské unie zcela logickým vyústěním procesu sjednocování. Výše zmíněná komplexnost chápání příčin přírodních katastrof a rovněž vzájemné vazby mezi různými typy katastrof (nejen přírodních) vede ke zvýšené potřebě koordinace mezi ministerstvy každého ze zainteresovaných států a rovněž mezi odpovídajícími si orgány na mezistátní úrovni. Ke zvýšení spolupráce a zejména jejímu zefektivnění mohou přispět celoevropsky působící organizace jako např. ESA (European Space Agency) či Rada Evropy. Vyhodnocování družicových snímků a jejich včasné poskytování je důležité jak v procesu managementu rizik, tak i pro prevenci před přírodními ohroženími. Na mezinárodní úrovni jde rovněž o efektivní využití organizací sdružených pod Spojenými národy, jako ISDR (International Strategy for Disaster Reduction), WHO, FAO či UNESCO. V současné době probíhá zakládací proces DMISCO (Disaster Management International Space Coordination Entity), jehož hlavním cílem bude mírové využití vesmírných technologií při ochraně před přírodními katastrofami. Jedna ze dvou potenciálních variant na lokalizaci světového střediska DMISCO je v Evropě. Využitím dálkového průzkumu pro potřeby hydrometeorologických ohrožení se zabývá např. Alexandr (1993). Předpokládá se, že pro efektivní management přírodních ohrožení je kromě již zmíněných vesmírných technologií i sdílení mezinárodních databází (např. zvýšení přesností modelování) či nové informační a komunikační technologie (např. pro sběr a přenos dat). K usnadnění těchto cílů je určena C. E. B. (Council of Europe Development Bank), a to nejen v podobě rychlé reakce na žádost jednoho z členských států, ale její význam je i ve financování prevence. V posledních několika letech se jednalo o schválení 47 projektů ze 13 členských států na prevenci před přírodními a ekologickými katastrofami. Povodňových aktivit se týkaly např. projekty v Polsku (v povodí Odry), na Slovensku a v Maďarsku (povodí Tiszy a Dunaje). S vodou souvisely i projekty v Itálii (bahnotoky v Apeninách a zaplavování Benátek).
5. Od managementu rizik k prevenci Podle Burtona et al. (1993) je jedním z důvodů zranitelnosti naší společnosti tzv. adaptační deficit. Jde o to, že současná společnost při svém sociálně-ekonomickém rozvoji není adaptována na existující ohrožení, která jsou přirozenou součástí vývoje přírodního prostředí. Přílišné a nekritické spoléhání na možnosti technologického
37
38
vít vilímek
rozvoje tento „adaptační deficit“ ještě více prohlubuje. Kromě toho musíme počítat s tím, že se ještě navíc budeme potýkat např. s následky globálních změn klimatu. Zkušenosti z působením C.E.B. (Council of Europe Development Bank) vedly k vytvoření tzv. Integrované prevence před ohroženími a managementu. V této souvislosti je nutné zmínit, že např. zkušenosti z průběhu povodní v roce 1997 v České republice vedly k tvorbě tzv. Integrovaného záchranného systému, jenž je použitelný pro všechny druhy ohrožení v našich podmínkách, tedy i při sesuvech, říceních apod. Příkladem monitoringu, který byl založen již roku 1981, je sledování skalních řícení v pískovcovém reliéfu Děčínské vrchoviny (Zvelebil a Moser, 2001; Zvelebil et al., 2005). Obecně pojato preventivní opatření sice neřeší pravděpodobnost výskytu určitého katastrofického jevu, ale snižují jeho následky, a to díky připravenosti populace, orgánů řízení či záchranných týmů. V určitých případech mohou preventivní opatření, v závislosti na typu přírodního procesu, i eliminovat vlastní výskyt přírodní katastrofy či její intenzitu. Jedním z nejefektivnějších nástrojů prevence jsou systémy včasného varování. Musejí být: – technologicky pokročilé, přesné, dostatečně detailní; – rychlé a spolehlivé; – efektivní v přenášení informací na všechny úrovně rozhodování.
6. Diskuse Jednou z diskutabilních otázek např. je, které orgány by měly být zodpovědné za ochranu obyvatel a snižování následků přírodních katastrof. V plánech UNDP (United Nations Development Programme) je jako jeden z bodů navrženo – zlepšení řízení managementu rizik. S tím, že ve většině zemí (vyspělých i rozvojových) je toto pod patronací organizací fungujících na bázi „civilní obrany“. Tyto nejsou přímo adresně zaměřeny na přírodní katastrofy, mohou být nadměrně centralizovány a mohou být uzavřeny vůči pomoci dobrovolných organizací ve společnosti. V Peru, v zemi, která je často sužována různými typy přírodních katastrof, je tato instituce (Defensa Civil) založena v podstatě na vojenské bázi. Což ji na druhou stranu umožňuje v rámci možností akceschopně zasahovat a nezdá se to tedy být nevýhodou. Další diskutabilní otázkou je cena, kterou společnost platí za ochranná opatření. Při srovnání nízké pravděpodobnosti výskytu určitého jevu a vysoké ceny za ochranná opatření se obyvatelé i zodpovědné orgány často rozhodují podstoupit riziko, že k přírodní katastrofě nedojde. Od odborníků se očekává kvantifikace míry rizika, což ovšem ve většině přírodních procesů, zejména v dlouhodobém časovém měřítku není možné. Nicméně i v tomto je možné v průběhu posledních desetiletí vidět posun k lepšímu (např. Burton, 2005). Toto lze dokumentovat i na příkladu České republiky, kdy zkušenosti z povodní roku 1997 byly využity v roce 2002. Ocenění míry rizika je důležité i u jinak fungujících systémů včasného varování. V případě, že jsou lidé evakuováni, aniž by v konečné fázi byli vystaveni nebezpečí života, klesá do budoucna ochota důvěřovat varovným stavům. Toto platí i v případě
pírodní ohrožení a rizika
povodní, kdy lidé odmítají vyklidit místa ohrožená stoupající vodou. V případě vynucené evakuace jsou pak ohroženy navíc i životy záchranářů a stoupají i finanční náklady.
7. Závěr Technický rozvoj přináší na jedné straně nové možnosti jak na poli výzkumném, tak nové technologie komunikační či v oblasti přímé ochrany obyvatel. Důležité ale je, aby technický pokrok nevytvářel sám o sobě nová rizika, ať již technologická či tím, že se lidstvo rozšiřuje do dosud neosídlených a problémových území (např. horské prostředí). V období po přírodní katastrofě, kdy jsou rekonstruovány zničené struktury, je potřeba uhlídat, aby nebyly nastoleny nerovnovážné poměry, jaké již jednou ke katastroficky probíhajícím dějům vedly. Toto je mnohdy obtížné dodržet, protože čistě inženýrský úhel pohledu, nerespektující znalost přírodních procesů, může vést k chybným rozhodnutím. V roce 1987 byla podepsána rezoluce Rady Evropy, kterou byl položen základ pro mezinárodní spolupráci v ochraně před přírodními ohroženími zvaná EUR-OPA (OPA je zkratkou z Open Partial Agreement). Tehdejší Československo mezi signatáři nebylo.
Literatura ALEXANDR, D. (1993): Natural Disasters. London, New York, Routledge, 632 s. BURTON, I. (2005): The social construction of natural disasters: an evolutionary perspective. In: Jeggle, T. (ed.): United Nations publication. Know Risk, Tudor Rose Publishing, Geneva, 35–36. BURTON, I., KATES, R.W., WHITE, G.F. (1993): The Environment as Hazard, Guilford Press, New York, 290 s. BURTON, I., MAY, E., (2004): Adaptation Deficit in Water Resources Management. IDS Bulletin, 35, 3, July, 31–37. COOPEY, R., FAHLBUSCH, H., HATCHO, N., JANSKY, L. (2005): A History of Water Issues. Lessons to learn. UNU Press, Tokyo, New York, 278 s. HAMILTON, R.M. (2005): Evolution in approaches to disaster reduction. In: Jeggle, T. (ed.): United Nations publication. Know Risk, Tudor Rose Publishing, Geneva, 31–32. JEGGLE, T., ed. (2005): United Nations publication. Know Risk, Tudor Rose Publishing, 376 s. KUKAL, Z. (1982): Přírodní katastrofy. Horizont, Praha, 252 s. KUROIWA, J. (2004): Disaster Reduction. Living in harmony with nature. Quebecor World Peru, Lima, 495 s. UNITED NATIONS DEVELOPMENT PROGRAMME, Bureau of Crisis Prevention and Recovery. In: Jeggle, T. (ed.): United Nations publication. Know Risk, Tudor Rose Publishing, Geneva, 33–34. VILÍMEK, V. (2005, v tisku): Floods in the Context of Natural Hazards and Risks. Acta Universitatis Carolinae, Praha. WORLD METEOROLOGICAL ORGANISATION, Reducing risk of weather, climate and water-related hazards. In: Jeggle, T. (ed.): United Nations publication. Know Risk, Tudor Rose Publishing, Geneva, 74–75.
39
40
vít vilímek ZVELEBIL, J., MOSER, M. (2001): Monitoring Based Time-Prediction of Rock Falls: Three Case-Histories. Phys. Chem. Earth (B), 26, 2, 1, Pergamon, 59–67. ZVELEBIL, J., VAŘILOVÁ, Z., PALUŠ, M. (2005): Tools for Rock Fall Risk Integrated Management in sandandstone landscape of the Bohemian Switzerlan National Park, Czech Republic. In: Sassa, K. Fukuoka, H., Wang, F., Wang, G. (eds): Landslides. Risk Analysis and Sustainable Disaster Management., Springer, 119–126.
