Rozhovor Univ. Prof. Dr. Ulrich Beghard je psychoanalytik, Dětský a dorostenecký psychoterapeut a vyučuje na Universitě Hamburg v oboru výchovných věd.
“Příroda nabízí změnu a kontinuitu…“ O tom, jak příroda působí na člověka, existuje mnoho názorů, přání a ideologií. V rozhovoru s pedagogem a psychoanalytikem Ulrichem Gebhardem a Životním prostředím a Vzděláváním (časopis Umwelt a Bildung ) chceme najít pevnější půdu pod nohama. Body: • Význam implicitní a intuitivní představivosti v procesu učení •
Význam přírody na vývoj psychiky
•
Fantazie a představy z genové techniky
•
Smysl a zkušenost v školském procesu učení
UaB: Potřebují děti vůbec ještě v této pozdně moderní informační společnosti zkušenosti s přírodou, aby se mohly připravit na život a povolání? Gebhard: Kolik životního prostředí dítě, vůbec člověk sám, opravdu „potřebuje“, v jaké kvalitě a kolik přírody, to není jednoduchá otázka. Ovšem sbírají se nám důkazy (informace), že zkušenost s přírodou dělá dětem době jak z tělesného tak duševního hlediska. I v této pozdně virtuální společnosti. UaB: Kde se může zkušenost s přírodou promítnout ve vývoji osobnosti? Gebhard: Osobnost člověka je většinou chápana jako výsledek vztahu k sobě samému a k ostatním lidem. V naší osobnostní struktuře se prolínají zkušenosti se sebou samým a k ostatním lidem. Okolí bez osob (tedy objekty, rostliny, zvířata, krajina, stavby), to vše zároveň hraje ve dvojdimensionálním osobnostním modelu až podřadnou roli. Například zkušenosti, které dítě má v prvních letech života, s blízkými osobami, ovlivní značně osobnost a také to, v jaké síle a kvalitě je život vnímán. Pro toto existuje pojem „ Urvertrauen“. Otázkou je, jestli také zkušenosti, které my v a s přírodou máme, mohou mít něco společného s uvedenou „pradůvěrou“. “Považuji za pošetilé oddělovat kulturu a přírodu.“ UaB: Jaký konkrétní prospěch mohou mít děti z kontaktu s přírodou? Gebhard: V četných studiích o vývoji malých dětí se vyzdvihuje, jak je důležitá pestrost podnětů z okolí. Vedle vlivu na vývoj mozku má podnětné okolí také vliv na vývoj a formování psychiky. Je to tak, že na podněty chudé a jednotvárné okolí má negativní účinek ve více směrech. Optimální míra leží mezi stále stejnými a známými podněty, na jedné straně velmi novými cizími podněty. Přírodě blízké prostředí v plynulosti svých neustálých změn,
je velmi dobrým příkladem pro podnětné prostředí, které je ve středu mezi novým a známým. Takhle známé podnětné prostředí vyzývá k objevování, protože je zajímavě nové a přitom i důvěrně známé. UaB: Nabízí město také dostatek podnětů…. Gebhard: Ve velkoměstech je paradoxní situace. Děti jsou tu příliš slabě stimulovány, ale také příliš silně. Na jedné straně chybí často podnětné prostředí pro hru, na straně druhé můžeme mluvit o přetížení podněty ve městě. UaB: Jaký kontrast k tomu nabízí příroda? Gebhard: Příroda se neustále mění, ale nabízí zároveň i plynulost – kontinuitu. Je neustále nová (např. ve změně ročních období). A přece jen nabízí spolehlivou a bezpečnou zkušenost. Strom v zahradě přetrvá z dětských let a zosobňuje tím kontinuitu. Množství forem, materiálů, barev provokuje fantasii, zaobírat se světem kolem i sebou samým. Pobíhání po loukách a lesích, v jinak nevyužívaných svobodných místech může dobře uspokojit touhu po dobrodružství a divočině. Můžeme vycházet z předpokladu, že v každém z nás je přání po spojitosti a důvěrnosti. Obě potřeby mohou být v přírodě uspokojeny. Oddělovat kulturu a přírodu považuji především za pošetilé. Oživující vliv může mít návštěva kina nebo divadla, zde se nemusíme rozcházet. UaB: Jaký vliv má zkušenost z přírody na vývoj duševně-rozumových schopností? Gebhard: Existují důkazy, že zkušenost z přírody má positivní vliv na koncentraci. Přičemž se jeví dětská hra v přírodě jako ucelenější, kreativnější a samozřejmější. “Zkušenosti s přírodou, nejsou nouzovým řešením k předcházení nevhodného chování.“ UaB: Jsou známé poznatky o působení nedostatku zkušeností s přírodou na zdraví? Gebahrd: Nálezy o vitalizujícím a zdraví podporujícím působení přírody jsou početné. Podle psychologických teorií má zkušenost s přírodou kladný vliv na zdraví proto, že vytváří ve všedním dnu jistý odstup, také proto, že zkušenost s přírodou podporuje pozornost, a přitom nás nenamáhá. Louky, pole, stromy a lesy mají oživující vliv, lépe řečeno ovlivňují odpočinek od duševní únavy a stresu. UaB: Z Amerických pedagogických kruhů k nám doléhají doporučení: „Nature-Deficit Dosorder“, tedy „ Porucha z nedostatku kontaktu s přírodou“, měla by být zařazená do seznamu Dětských vývojových poruch, aby byla do učebních plánů vzdělávacích institucí zařazena „zkušenost s přírodou“. Co si o tom myslíte? Gebhard: Souvislost mezí zkušeností s přírodou a zdrvím je v Americe, nově také u nás, často spojovaná s evoluční teorií. Tu takzvanou Biogenezi, tedy antropologický základní předpoklad, že na základě biologických dispozic přírodu potřebujeme, jinak že onemocníme, považuji za přehnanou. Tato teorie se nedá dokázat ani vyvrátit. Měli bychom raději zohlednit positivní zdraví
podporující aspekt ze zkušeností s přírodou, kdy je nám umožněno prožít život naplno, spíš, než malovat čerta na zeď v podobě nového patologického syndromu. Vidím umožnění zkušenosti (tady se lépe hodí setkávat se) s přírodou spíše jako úkol pro místní a městské plánování. Není hned nutné škatulkovat děti. Zkušenost s přírodou je radost a osvobození. Není to žádné nouzové řešení k předcházení nevhodného chování. UaB. Vaše argumentace se zdá být podložena jiným pochopením modelu zdraví…. Gebhard: Ano, myslím si, že zdraví není jednoduše jen tak tu, nýbrž v jistém množství si ho člověk vytváří sám. Podle tohoto „konceptu salutogeneze“ vycházíme z pojetí, že zdraví a nemoc nejsou protiklady. Lidé se pohybují plynule mezi póly zdraví a nemoci. Kde se právě nacházíme, je řízeno tzv. pocitem koheze (soudržnosti, sounáležitosti). Vyjadřuje to subjektivný přesvědčení, že život je srozumitelný, ovlivnitelný a smysluplný. Čím silnější je pocit koheze, tím větší je šance pohybovat se ve směru pólu zdraví. Je možné, že je podporován pocit sounáležitosti díky zkušenosti s přírodou, díky pobytu ve volné přírodě, při turistice, na zahradě, při kontaktu se zvířaty a to nás nechává cestovat směrem k pólu zdraví. UaB:“ Hypotéza biophilie často tvrdí, že děti dnes čím dál tím méně času tráví v přírodě. Můžete toto tvrzení podpořit? Gebhard: Člověk to nemůže říct tak jednoduše, neboť důkazy jsou nejednotné. Samozřejmě, že počítač a televize mají silný vliv na děti a tím konkurují jiným volnočasovým aktivitám. Také internet zprostředkuje pocit svobody, ale to je něco snivého a svět opomíjejícího, zatímco setkání se s přírodou je reálné. Mimochodem také v rozvržení dne pro dítě není často místo na volnou hru v přírodě. “Positivní působení se rozvíjí, pokud je spojené s pocitem svobody a dobrodružství.“ UaB: Snížila se nějak přání dětí po zkušenostech s přírodou? Gebhard: Hra v přírodě je stejně jako dřív velmi oblíbená. Výzkum 2400 dětí vypověděl: že pro většinu dětí je příroda a prostředí nejdůležitějším positivním prvkem v okolí jejich bydliště. Na prvním místě, v hodnocení zkušeností s přírodou je legrace, dobrý pocit a uvolnění. Skoro tři čtvrtiny z dotazovaných dětí míní, že mohou být v přírodě takovými, jakými jsou doopravdy. Jen zřídka mají děti v přírodě strach. UaB: Na copak to poukazuje? Gebhard: Jednoznačně je to tak, že positivní působení zkušenosti s přírodou se rozvíjí, pokud je spojené s pocitem dobrodružství a svobody. Nejvíce jsou dětmi ceněné otevřené prostory, které jsou jistým způsobem dospělým zapomenuty. „ My jsme rádi v přírodě, protože ona si o nás nedělá žádné mínění,“ řekl Friedrich Nietzsche. Tak by se mělo – nejen pro děti- naplánovat více „svobodného“ prostoru ve městech. Jen opravdová velkorysost umožní přiblížit se doopravdy přírodě. Působení přírody se totiž vnímá jako nepodstatné. Přírodní prostor nabude své důležitosti po té, kdy jsou splněná přání, dosněné sny a fantasie může volně plout. A tu nabude prostor osobního významu.
UaB: Existují důkazy o vlivu zkušenosti s přírodou na sociální chování dětí? Gebhard: V prostorech blízkých přírodě si děti hrají déle, raději a méně samy. Do té míry je sociální aspekt, na nějž jste se dotazovala, také velmi důležitý. Neboť k zážitku s přírodou patří i zážitek se společenstvím, skrze vztah k ostatním lidem. Konkrétně dokazují výzkumy, že existence zkušenosti s přírodními prostory na sídlištích podporují integraci. UaB: Jsou některé zkušenosti s přírodou pro děti důležitější než jiné? Jakých kvalit musí příroda dosahovat, aby zapůsobila na děti? Gebhard: Oblíbené jsou stromy a voda. V tomto kontextu mohu ještě zmínit zvířata. To nejdůležitější, jak již bylo řečeno, je velkorysost. Také s – na první pohled možná ne příliš atraktivními - opuštěnými místy, si vědí děti rady. K tomu postačí dětem nevyužité pozemky jako stavby, zadní trakty, odstavená nádraží a ruiny. Důležité pro ně je jen to, aby zůstat svobodnými ve svém vnímání okolí. Že nejsou nikým kontrolovány a nikdo se nepokouší jejich zkušenost řídit. Pak si děti hrají samy, samozřejměji, uceleněji a tvořivěji na hřištích. “Ke zkušenosti s přírodou patří i zkušenost se společenstvím.“ UaB: Kolik času by podle vašeho názoru mělo dítě strávit v přírodě? Gebahard: Tady neexistuje žádné pravidlo nebo „dávkování.“ Především platí: Positivní vlivy ze zkušenosti s přírodou se nerozvíjí, pokud je příroda nařízená, pokud jsou přírodní místa přeměněna na učební místa. Blízkost přírody je často zde, potřebuje jen více zájmu dospělých a velkorysé přijetí, nežli všechna pedagogická gesta. UaB: Co mohou rodiče ve velkoměstě dělat, aby svým dětem zprostředkovali dostatek zkušenosti s přírodou? Gebhard: Přirozeně je vlastní zahrada krásnou možností, to platí především pro menší děti. Můžeme také, pokud děti chtějí, společně např. čundrovat. Také domácí zvířata patří k velkým přáním dětí. UaB: Tedy přinést si přírodu domů….? Gebhard: Důležitější, než si přírodu přinést do domu je umožnit dětem samostatně pobývat v přírodě, také když se to zdá být nemožné. Mnozí rodiče mají totiž strach, že svobodná a nehlídaná hra v přírodě je nebezpečná. Zde musím pro upokojení říct, že při hrách v přírodě se stane mnohem méně nehod než při hrách na normovaných (DIN) hřištích. Zdá se, že při samostatných hrách v přírodě, které mohou být „přirozeně“ také nebezpečné, se procvičuje zodpovědné chování. Také to patří k sociálnímu učení ve zkušenosti s přírodou. Děti by se měly nechat v přírodě samotné, i když se to zdá být nemožné. UaB: Ovlivňuje zkušenost z přírody také smysl pro ochranu přírody?
Gebhard: Mnohé empirické studie poukazují na to, že zkušenosti s přírodou z dětství jsou jedním z nejdůležitějších rozhodujících faktorů pro pozdní angažovanost v ochraně přírody a ekologii vůbec. Ústřední myšlenkou přitom je, že naše pocity pro přírodu jsou spíše ovlivňovány pozitivními zkušenostmi a intuicí nežli racionálními argumenty. Tudíž je zapotřebí, zaměřit se v debatě o ochraně přírody na prožitou a intuitivní rovinu vnímání. Vycházím z domněnky, že zážitky z přírody především a prvotně ovlivňují naši intuici. A teprve dodatečně a ne nutně reflexi. Ale není to pro mě stěžejní místo. Naopak: Mně jde především o to, abychom dětem zprostředkovali zkušenost s přírodou, protože jim prospívá, ne proto, že tím chceme poučovat. UaB: Děkujeme za rozhovor. Rozhovor vedl Wolfgang Sorgo. Kontakt:
[email protected] pod obrázkem s brodem je „Méně úrazů v přirozeném prostředí nežli na hřištích.
