endokrinologie
Připomínky ke stanovení plazmatického kortizolu Notes on the determination of cortisol in plasma Michaela Dušková1, Kateřina Šimůnková1,2, Luboslav Stárka1 Endokrinologický ústav III. interní klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice, Praha 1
2
Souhrn Nejen endokrinologové, ale i lékaři dalších odborností vyžadují od biochemické laboratoře často stanovení kortizolu. Zjištění správné hodnoty kortizolu, zejména pro přesnou diferenciální diagnózu hypokortikalismu a normální funkce osy hypotalamus–hypofýza–nadledviny, však vyžaduje dodržování pravidel již v preanalytické části výkonu. Je třeba brát ohled na denní rytmus kortizolu, vyhnout se odběru v první hodině po probuzení, brát ohled na příjem potravy, na stres při odběru krve a zvolit vhodnou metodu stanovení. Klíčová slova: kortizol, doba odběru, příjem potravy, denní profil, stres Summary Physicians from many specialities frequently require cortisol analyses from biochemical laboratories, not just endocrinologists. Measuring relevant cortisol levels and differentiating between cortisol insufficiency and normal functioning of the hypothalamic-pituitary-adrenal axis is crucial, and requires the observance of several rules in the pre-analytic phase including blood collection. In particular, the circadian profile of cortisol, food intake, as well as the blood drawing itself as a possibly stressful event all have to be taken into account when a cortisol blood test is scheduled. Additionally, blood collection should be avoided in the first hour after awakening, and a proper analytic method has to be selected. Key words: cortisol, time of blood draw, food intake, daily profile, stress
Úvod Stanovení plazmatického kortizolu je častým úkonem laboratoří klinické biochemie, a to nejen tam, kde je toto stanovení vyžadováno endokrinology. Pro tuto specializaci je pak nejdůležitější správné stanovení situace, kdy je třeba rozlišit sníženou rezervu systému hypotalamus–hypofýza–nadledviny (hypothalamus-pituitary-adrenal – HPA) od dostatečného zásobení organismu glukokortikoidy. Pro vyhodnocení regulační schopnosti HPA osy bylo vypracováno několik různých odběrových taktik a strategií. Vedle prostého stanovení kortizolu v plazmě nebo ve slinách se používá odpověď kortizolu na probuzení (cortisol awakening response – CAR), sklon diurnálního profilu nebo plocha pod průběhem denního profilu (area under the curve). Tato stanovení jsou většinou používána pro vědecké účely, v běžné praxi se setkáváme s použitím diagnostických testů osy HPA. Diagnostické testy osy HPA mají také řadu úskalí, která jsou dána nejen samotným provedením testu, ale i následným hodnocením výsledku. Přitom již v preanalytické fázi je možné narazit na různé příčiny zkreslení požadovaných údajů. Je to např. stres vyvolaný odběrem, nesprávné načasování odběru, nedodržení DMEV • ROČNÍK 19 • 2016 • ČÍSLO 1
požadavku odběru nalačno nebo volba metody stanovení neodpovídající požadovaným cílům.
Vztah k jídlu a správné
načasování odběrů
Kortizol má výrazný cirkadiánní rytmus sekrece (obr. 1), který se skládá z poklesu kortizolu před usnutím s maximem poklesu v půlnoci pod 100 nmol/l a se začátkem vzestupu dvě hodiny před probuzením. Během dne kortizol klesá a cyklus se opakuje. Podkladem pro cirkadiánní rytmus je epizodická pulzace kortizolu s téměř hodinovou frekvencí – ultradiánní rytmus. Podkladem změn koncentace kortizolu v rámci cirkadiánního rytmu jsou změny amplitud ultradiánních pulzů (Lightman a Conway-Campbell, 2010). V poslední době se výzkum velmi zaměřuje na ultradiánní rytmus kortizolu a oscilaci hormonu osy HPA. Tyto téměř hodinové výkyvy v koncentracích kortizolu dosahují téměř každou hodinu výrazného poklesu pod saturační hodnoty transkortinu (CBG) a mohou značně ovlivňovat jednorázové odběry kortizolu. Proto lze očekávat, že v budoucnosti se velmi změní pohled na osu HPA a do diagnostických postupů bude začleněn i faktor trvalé oscilace osy.
1
endokrinologie
Obr. 1: Denní profil kortizolu (podle Balbo et al., 2010)
Významný vzestup kortizolu je v první hodině po probuzení. Toto zvýšení kortizolu v první hodině po probuzení je principem pro měření cortisol awakening response (CAR). Po probuzení kortizol stoupá. Sérový i plazmatický kortizol se během prvních 30 minut po probuzení zvýší asi o 50–70 % a zůstává zvýšený po dobu asi 60 minut (Preussner et al., 1997). Vzestup je mírou adrenální rezervy a dochází k němu u obou pohlaví, u postmenopauzálních žen je však větší a má o něco opožděný vrchol, než je tomu u mužů. Hodnota CAR je závislá na pohlaví (ženy ji mají vyšší než muži). U žen užívajících perorální hormonální kontraceptiva je vzestup nižší proti ženám bez antikoncepce pravděpodobně na podkladě zvýšené koncentrace transkortinu CBG a tím vyšší koncentrace celkového kortizolu (Simunkova et al., 2008). Základní hodnotu kortizolu ani jeho vrchol neovlivňuje věk, hmotnost, kouření nebo mírná konzumace alkoholu, délka spánku nebo hodina probuzení. CAR je považována za index adrenální schopnosti odpovídat na stres. Jeho výhodou je intraindividuální stabilita. Obvykle se používá pro vyhodnocení CAR odběr slin na lůžku po probuzení a dále po 15, 30 a 60 minutách. Pacienti jsou upozorněni, že probuzení má být před 10. hodinou, první vzorek se odebírá na lůžku a pak není dovoleno snídat nebo čistit si zuby (Preussner et al., 1997). Zjištění kortizolové reakce na probuzení bylo použito v řadě situací, kde stres hraje důležitou úlohu (např. Dedovic a Ngiam 2015; Smythe et al., 2015). Z důvodu tohoto vzestupu po probuzení by měl odběr pro stanovení kortizolu pro jiné účely než sledování CAR být proveden alespoň 1 hodinu po probuzení. Za optimální dobu vhodnou k odběru považujeme interval mezi 9.–11. hodinou dopoledne. O vlivu příjmu potravy na denní profil kortizolu není příliš mnoho informací. Záleží také na načasování příjmu potravy
2
(Bandin et al., 2015; Elimam a Marcus, 2002; Simonetta et al., 1991; van Cauter et al., 1992; Follenius et al., 1982). Většina studii popisuje zvýšení kortizolu po jídle. V minulosti jsme provedli tři studie věnující se vlivu denní doby a příjmu potravy na koncentrace steroidních hormonů. V první studii jsme během dne po dobu 16 hodin mapovali změny steroidních hormonů ve vztahu k denní době a pravidelnému příjmu potravy. Průběh denního profilu kortizolu a vliv příjmu potravy je uveden na obrázku 2. Nalezli jsme sice mírné zvýšení kortizolu hodinu po hlavním jídle, ale zejména signifikantní snížení koncentrace kortizolu v séru dvě hodiny po hlavních jídlech, což bylo zřejmě způsobeno velkým časovým odstupem odběrů od jídla a chyběním odběru těsně před obědem (Rácz et al., 2015a). Vliv příjmu potravy na koncentrace kortizolu, který jsme nalezli v první studii, jsme dále testovali ve druhé studii, kde jsme sledovali změny na různé potravní stimuly. Vedle standardní snídaně jsme srovnali zátěž glukózou perorální a intravenózní a podání psyllia jako modelu mechanického stimulu gastrointestinálního ústrojí (Rácz et al., 2015b). Když byla za stejných podmínek sledována koncentrace kortizolu, byly zaznamenány jisté rozdíly v průběhu kortizolu po jednotlivých potravních stimulech, ale po 120 minutách byly koncentrace kortizolu po všech čtyřech stimulech stejné. Došlo ke zpomalení fyziologického poklesu kortizolu po aplikaci jednotlivých stimulů kromě psyllia. Toto zpomalení bylo nejvíce vyjádřeno v i. v. GTT, kde přetrvalo do konce 60. minuty. Při oGTT a i. v. GTT můžeme sledovat plató v koncentraci kortizolu v krvi. Po podání snídaně došlo ve 40. minutě ke zvýšení kortizolu v krvi (Rácz et al., 2015b). K vytipování nejvhodnějších podmínek pro odběr kortizolu jsme doplnili ještě studii, kdy jsme se zaměřili na podrobnější zmapování změn koncentrace kortizolu v době DMEV • ROČNÍK 19 • 2016 • ČÍSLO 1
endokrinologie
Denní pokles kortizolu, jak byl změřen u 8 žen v reprodukčním věku ve folikulární fázi cyklu, jehož kontinuální průběh je mírně narušen příjmy jídla (1. snídaně v 6:15 – krajíc chleba, šunka, sýr, čaj; 2. svačina v 9:15 – jogurt; 3. oběd v 12:15 – polévka hovězí vývar, krůta, bramborový knedlík, zelí; svačina v 15:15 – jablko; večeře v 18:15 – rajče, 2 krajíce chleba, šunka, sýr) s celkovým energetickým obsahem 8400 kJ. Změny po podání menších jídel (snídaně, svačiny) jsou sice statisticky nevýznamné, u oběda a večeře však významnosti dosahují (Rácz et al., 2015). Obr. 2: Denní profil kortizolu u žen v reprodukčním věku s ohledem na příjem potravy
oběda. Ve vztahu k hlavnímu jídlu, oběd ve 12 hodin, jsme nalezli zajímavé výsledky. U kortizolu i v dalších kortikosteroidech (kortizon, kortikosteron a aldosteron) byl patrný vzestup mezi 11. a 12. hodinou, který by mohl odrážet fyziologickou přípravu na jídlo v rámci cirkadiánního rytmu. Po jídle je patrný pokles kortizonu, naopak koncentrace jeho prekurzoru kortizolu jsou stabilní. Dále je patrný pokles v aldosteronu, a naopak koncentrace jeho prekurzoru kortikosteronu nevykazují žádné změny (Dušková et al., 2015). Z výsledků vychází poznatek, že vhodná doba k odběru krve pro stanovení kortizolu bez větších výkyvů koncentrace kolujícího kortizolu je nejlépe alespoň hodinu po probuzení v časovém rozmezí mezi 9.–11. hodinou.
Vliv
stresu z odběru
Dalším podstatným vlivem na koncentrace kortizolu je stres. Samotný odběr krve je stresovým faktorem. Ke zjištění vlivu stresu z kanylace jsme provedli studii, kde jsme sledovali změny koncentrace kortizolu po kanylaci a ve slepém pokusu, kdy byla kanylace provedena 120 minut před odběrem krve (Dušková et al., 2015). Hodnoty získané bezprostředně po zavedení kanyly byly statisticky vyšší než klidové DMEV • ROČNÍK 19 • 2016 • ČÍSLO 1
hodnoty. To odpovídá skutečnosti, že odběr může být mírným a pro někoho až středně silným stresem. Zvýšené hodnoty plazmatického kortizolu přetrvávaly pak nejméně 1 hodinu po prvním odběru. Z výsledků vyplynulo, že stimulem pro zvýšení kortizolu je vědomí, že bude proveden odběr, nikoli samotný vpich. Stres je běžným důsledkem výkonu odběru krve, daným již přímo vpichem jehly a okolností při něm, včetně situace s přítomností „bílých plášťů“. Hlavním faktorem se ukazuje stres ze samotného odběru. V souladu s tímto tvrzením jsou i výsledky naší studie, kde zvýšení kortizolu bylo již v době kanylace (Dušková et al., 2015). Emoční vzrušení může zanechat stopu ve fyziologických funkcích i dvě hodiny po doznění podnětu (Pieper et al., 2010). Zkušenost, kterou člověk získá během života, může způsobit, že relativně malé stresové podněty mohou zvednout koncentraci kortizolu, pokud se s nimi člověk v minulosti setkal a je uložena paměťová stopa v mozku na tento zážitek (Mossink et al., 2015). Na rozdílné výsledné hodnoty kortizolu v závislosti na stresu při odběru bylo upozorňováno i v našich dřívějších pracích (Šimůnková et al., 2010). Předpokladem správné konečné informace je tedy klidné prostředí odběru a dostatečné uklidnění pacienta. Pro účely
3
endokrinologie
RIA byla použita jako referenční metoda, LC–MS/MS jako testovací metoda. Grafem je proložena regresní přímka, již obklopují 95% konfidenční intervaly. Širší pásy okolo regresní přímky představují predikční intervaly. Obr. 3: Porovnání metod LC–MS/MS a RIA
klinických studií nebo výzkumu je žádoucí provést odběr pomocí kanyly, která je zavedena alespoň dvě hodiny před vlastním odběrem krve, hlavně pokud se jedná o výzkumnou práci. Zajímavým impulzem pro studium vlivu stresu na koncentrace kortikosteroidů je práce popisující vliv operačního stresu u experimentálních prasnic, kde byl kromě kortizolu měřen i kortizon. Byl zaznamenán měnící se poměr těchto dvou steroidů. Může jít o zrychlenou metabolickou přeměnu kortizolu na kortizon, což by představovalo další faktor při posuzování změn koncentrace kortizolu v různých situacích (Skarlandtová et al., 2015).
Celkový a volný
kortizol
Dalším úskalím pro hodnocení výsledků kortizolu je jeho vazba na plazmatické proteiny. V séru je možné měřit pouze celkový kortizol, a výsledky jsou tak výrazně závislé na změnách vazebných proteinů kortizolu. Stanovení volného kortizolu je možné ve slinách a v moči. Při stanovení sérového kortizolu se stanoví celkový kortizol, tedy frakce volného kortizolu i frakce vázaná na albumin, CBG a další proteiny plazmy. Stanoví-li se kortizol ve slinách, jedná se o jeho ultrafiltrabilní složku, která odráží koncentraci kolujícího volného kortizolu. Při zvýšení a snížení koncentrace CBG dochází ke změně v celkovém sérovém kortizolu, nikoliv však volného kortizolu. Volná frakce kortizolu zůstává nezměněná vlivem zpětné vazby HPA osy, ovšem při snížené koncentraci CBG nebo z důvodů vzácné mutace CBG, která vede ke snížení vazebné schopnosti CBG pro kortizol, dochází ke zvýšené degradaci volného kortizolu
4
(Perogamovros et al., 2010; Perogamovros et al., 2011). Proto změny v koncentraci CBG a albuminu mají závažný dopad na interpretaci výsledků studií. Některé práce na myších ukazují i na změny koncentrace CBG v krvi v závislosti na stresu a jeho rychlé vyplavení z jater při výrazném stresovém podnětu (Qian et al., 2011). Tato reakce může opět komplikovat hodnocení celkového kortizolu při jednorázovém odběru. Stanovení volného kortizolu v séru by bylo nejvýhodnější, neboť odcloní vliv CBG (Mishra et al., 2007) a protože odráží biologicky aktivní frakci kortizolu a akutní změny v koncentraci kortizolu v séru (Chris-Crain et al., 2007). Volnou frakci sérového kortizolu je možné vypočítat nebo je možné ji stanovit laboratorně. Laboratorní stanovení je obtížné a finančně nákladné, pro běžnou diagnostiku nedostupné a rutinně se neprovádí (Vining et al., 1983; Klose et al., 2007). Určitou možností je použít vypočítané hodnoty indexu volného kortizolu nebo vypočítat volný kortizol podle tzv. Coolensovy rovnice. Výsledky však nejsou uspokojivé. Vypočítané hodnoty neodpovídají hodnotám volného kortizolu při změnách v CBG a při nízkém albuminu v průběhu dynamických testů (Klose et al., 2007; Christ-Crain et al., 2007). Hledají se proto jiné alternativy a nejslibnější z nich se zdá stanovení kortizolu ve slinách (Deutschbein et al., 2009b; Šimůnková et al., 2007, 2008). Stanovení kortizolu ve slinách ale skrývá další úskalí a doposud neexistují jasné hodnoty, které by umožnily stanovit sníženou funkci HPA osy pomocí slin. V našem projektu jsme sledovali změny v kortizolu ve slinách v průběhu stimulačních dynamických testů osy HPA, a to v průběhů Synacthenového testu s použitím 250 µg, 1 µg a 10 µg Synacthenu a v průběhu inzulinového tolerančního DMEV • ROČNÍK 19 • 2016 • ČÍSLO 1
endokrinologie testu (ITT). Snažili jsme se nalézt rozmezí odpovědi pro kortizol ve slinách v průběhu těchto testů u zdravých osob. Kortizol ve slinách se pohyboval před provedením testů v rozmezí 2,49–42 nmol/l a po stimulaci dosahoval ve 30. minutě: 7,93–97,25 nmol/l a v 60. minutě: 12,12–126,01 nmol/l testů (Kosak et al., nepublikovaná data) (výsledky jsou prezentovány jako 95. percentil). Široké rozmezí testů ukazuje na výraznou interindividuální variabilitu. Již dříve byly publikovány práce o výrazné interindividuální variabilitě kortizolu ve slinách při jednorázovém odběru (Knutsson et al., 1997). Použití slin v rutinní diagnostice snížené funkce nadledvin stále zůstává spíše pomocným nástrojem na rozdíl od využití při diagnostice hyperfunkce HPA osy (Kosák et al., 2014).
Volba
Na druhou stranu dostupnost imunoanalýzy pro všechny i menší laboratoře, kde by použití hmotnostní spektrometrie bylo neekonomické, je argumentem pro použití imunoanalýzy. Při dobré správné standardizaci, použití a znalostí limitu metody zůstává imunoanalýza stále metodou první volby pro rutinní stanovení (Taylor et al., 2015). Na závěr je nutné znovu upozornit, že i přes výbornou korelaci mezi jednotlivými metodami se absolutní hodnoty mohou výrazně lišit, a to i mezi jednotlivými imunochemickými metodami. Při hodnocení výsledků je tedy vždy nutné přihlížet ke specifikům použité analytické metody, zvláště pak pokud byl pacient vyšetřen v různých laboratořích.
Závěr
metody stanovení
Volba metody stanovení kortizolu je podstatná pro přesnost výsledků. V naší studii (Dušková et al., 2015) jsme porovnali měření 90 vzorků pomocí radioimunoanalýzy (RIA) s kapalinovou chromatografií/hmotnostní spektrometrií LC–MS/MS (Sosvorová et al., 2015). Všechny bazální hodnoty kortizolu byly změřeny jednak RIA stanovením v manuálním, nikoli automatickém provedení, jednak LC–MS/MS. Metoda RIA byla použita jako referenční metoda a vykazovala silnou korelaci (r = 0,85). Sklon regresní přímky označuje určité nadhodnocení metodou RIA. Výsledky jsou uvedeny v grafu 3. Koncentrace měřené RIA jsou statisticky vyšší, což je ve shodě s literárními údaji, kde výsledky kortizolu stanovené pomocí imunoanalytických metod a chromatografie vysoce korelují, v absolutních číslech imunoanalýza nadhodnocuje. Je však třeba připomenout, že také mezi jednotlivými imunoanalytickými metodami i při výborné korelaci výsledků jsou v absolutních číslech rozdíly. Ve studii Cornes et al. (2015) porovnávali hodnoty sérového kortizolu ve 250µg Synacthenovém testu stanovené imunoanalýzou na analyzátoru Roche a analyzátoru Abbott s LC-MS/MS. Stanovení spolu vysoce korelovala, ale výsledky z analyzátoru Abbott byly o 20 % nižší než z analyzátoru Roche. K nadhodnocení výsledků imunoanalýzou a zároveň i rozdílům mezi použitými analyzátory je nutné přihlížet při hodnocení výsledků v klinické praxi. Pro běžnou potřebu klinické biochemie zcela postačí imunoanalýza. Je však třeba počítat s tím, že v některých případech můžou být hodnoty významně zkresleny. Je to např. stanovení u žen, které používají některý typ perorální hormonální antikoncepce. Vedle problému se vzestupem celkového kortizolu na podkladě vzestupu CBG (Šimůnková et al., 2008) mohou být výsledky ovlivněny také důsledkem zkřížené reakce antiséra proti kortizolu s produkty metabolismu některých gestagenů obsažených v kombinovaném antikoncepčním přípravku. Pro účely vědy a výzkumu a často i pro klinické studie je správnější stanovit kortizol po vhodném chromatografickém dělení, nejlépe kapalinovou chromatografií/hmotnostní spektrometrií. Hodnoty získané LC–MS/MS lépe odpovídají skutečným koncentracím kolujícího kortizolu a jsou statisticky významně nižší než hodnoty získané radioimunoanalýzou. Další výhodou LC–MS/MS je možnost získání hodnot více steroidů z jednoho stanovení, což přináší komplexnější pohled. DMEV • ROČNÍK 19 • 2016 • ČÍSLO 1
Závěrem lze shrnout, že ke správným hodnotám plazmatického kortizolu lze dospět tehdy, je-li minimalizován vliv stresu při odběru, zvolen správný interval pro odběr, který by měl následovat až alespoň dvě hodiny po probuzení. Měl by být dodržen odběr nalačno přes noc, i když příjem menšího množství potravy neovlivní výsledek zásadně. Hodnoty získané imunometrickými metodami jsou vyšší než hodnoty získané po separaci některou chromatografickou metodou s přesnou identifikací hmotnostněspektrometrickou, která se doporučuje pro vědecké a výzkumné studie. Poděkování: Práce vznikla za podpory grantu č. NT 11277-6 a 12340-5 IGA MZ ČR.
Literatura 1. Balbo M, Leproult R, Van Cauter E. Impact of sleep and its disturbances on hypothalamo-pituitary-adrenal axis activity. Int J Endocrinol 2010;2010:759234. 2. Bandín C, Scheer FA, Luque AJ, Ávila-Gandía V, Zamora S, Madrid JA, Gómez-Abellán P, Garaulet M. Meal timing affects glucose tolerance, substrate oxidation and circadian-related variables: A randomized, crossover trial. Int J Obes (Lond) 2015;39(5):828–33. 3. Christ-Crain M, Jutla S, Widmer I, Couppis O, König C, Pargger H, Puder J, Edwards R, Müller B, Grossman AB. Measurement of serum free cortisol shows discordant responsivity to stress and dynamic evaluation. J Clin Endocrinol Metab 2007;92(5):1729–35. 4. Cornes MP, Ashby HL, Khalid Y, Buch HN, Ford C, Gama R. Salivary cortisol and cortisone responses to tetracosactrin (synacthen). Ann Clin Biochem 2015;52(Pt 5):606–10. 5. Deuttschbein T, Unger N, Mann K, Petersenn S. Diagnosis of secondary adrenal insufficiency in patients with hypothalamic-pituitary disease: comparison between serum and salivary cortisol during the high-dose short synacthen test. Eur J Endocrinol 2009;160:9–16. 6. Dušková M, Sosvorová L, Vítků J, Jandíková H, Chlupáčová T, Stárka L. Changes in the concentrations of corticoid metabolites – the effects of stress, diet, and chosen analytical method. Prague Medical report 2015; 116(4): 268–278. 7. Dedovic K, Ngiam J. The cortisol awakening response and major depression: examining the evidence. Neuropsychiatr Dis Treat 2015 May 14;11:1181–9.
5
endokrinologie 8. Elimam A, Marcus C. Meal timing, fasting and glucocorticoids interplay in serum leptin concentrations and diurnal profile. Eur J Endocrinol 2002;147(2):181–188. 9. Klose M, Lange M, Rasmussen AK, Skakkebæk NE, Hilsted L, Haμg E, Andersen M, Feldt-Rasmussen U. Factors influencing the adrenocorticotropin test: role of contemporary cortisol assays, body composition, and oral contraceptive agents. J Clin Endocrinol Metab 2007;92:1326– 1333. 10. Knutsson U, Dahlgren J, Marcus C, Rosberg S, Brönnegård M, Stierna P, Albertsson-Wikland Circadian cortisol rhythms in healthy boys and girls: relationship with age, growth, body composition, and pubertal development. J Clin Endocrinol Metab 1997;82(2):536–40. 11. Kosák M, Hána V, Hill M, Šimůnková K, Lacinová Z, Kršek M, Marek J. Serum cortisol seems to be a more appropriate marker for adrenocortical reserve evaluation in ACTH test in comparison to salivary cortisol. Physiol Res 2014;63:229–236. 12. Lightman SL, Conway-Campbell BL. The crucial role of pulsatile activity of the HPA axis for continuous dynamic equilibration. Nat Rev Neurosci 2010 Oct;11(10):710–8. 13. Mishra SK, Gusta N, Goswami R. Plasma adrenocorticotropin (ACTH) values and cortisol response to 250 and 1 µg ACTH stimulation in patients with hyperthyroidism before and after carbimazole therapy: case-control comparative ctudy. J Clin Endocrinol Metab 2007;92:1693– 1696. 14. Mossink JCL, Verkuil B, Burger AM, Tollenaar MS, Brosschot JF. Ambulatory assessed implicit affect is associated with salivary cortisol. Front Psychol 2015;6:111. 15. Follenius M, Brandenberger G, Hietter B. Diurnal cortisol peaks and their relationships to meals. J Clin Endocrinol Metab 1982;55(4):757–761. 16. Pieper S, Brosschot JF, van der Leeden R, Thayer JF. Cardiac effects of momentary assessed worry episodes and stressful events. Psychosom Med 2007;69;901–909. 17. Perogamvros I, Aaronst L, Miller AG, Trainer PJ, Ray DW. Corticosteroid- binding globulin regulates cortisol pharmacokinetics. Clin Endocrinol 2011;74:30–36. 18. Perogamvros I, Aaronst L, Miller AG, Trainer PJ, Ray DW. Corticosteroid- binding globulin regulates cortisol pharmacokinetics. Clin Endocrinol 2011;74:30–36. 19. Pruessner JC, Wolf OT, Hellhammer DH, Buske-Kirschbaum A, von Auer K, Jobst S, Kaspers F, Kirschbaum C. Free cortisol levels after awakening: a reliable biological marker for the assessment of adrenocortical activity. Life Sci 1997;61(26):2539–2549. 20. Qian X, Droste SK, Gutièrrez-Mecinas M, Collins A, Kersanté F, Reul JM, Linthorst AC. A rapid release of corticosteroid-binding globulin from the liver restrains the glucocorticoid hormone response to acute stress. Endocrinology 2011;152(10):3738–48. 21. Rácz B, Dušková M, Vondra K, Šrámková M, Stárka L. Daily profiles of steroid hormones and their metabolites related to food intake. Phys Res 2015a;64 (Suppl. 2):S219–S226.
6
22. Rácz B, Dušková M, Jandíková H, Hill M, Vondra K, Stárka L. How does energy intake influence the levels of certain steroids? Prague Medical Report 2015b, 2015; 116(4): 290–302. 23. Simonetta G, Walker DW, McMillen IC. Effect of feeding on the diurnal rhythm of plasma cortisol and adrenocorticotrophic hormone concentrations in the pregnant ewe and sheep fetus. Exp Physiol 1991;76(2):219–229. 24. Skarlandtová H, Bičíková M, Neužil P, Mlček M, Hrachovina V, Svoboda T, Medová E, Kudlička J, Dohnalová A, Havránek Š, Kazihnítková H, Máčová L, Vařejková E, Kittnar O. The cortisol to cortisone ratio during cardiac catheterisation in sows. Prague Med Report 2015;116(4):279–289. 25. Smyth N, Thorn L, Hucklebridge F, Evans P, Clow A. Post awakening salivary cortisol secretion and trait well-being: The importance of sample timing accuracy. Psychoneuroendocrinology 2015 Aug;58:141–51. 26. Sosvorova L, Vitku J, Chlupacova T, Mohapl M, Hampl R. Determination of seven selected neuro- and immunomodulatory steroids in human cerebrospinal fluid and plasma using LC-MS/ MS. Steroids 2015;98:1–8. 27. Stárka L, Rácz B, Šrámková M, Hill M, Dušková M. Daily profiles of dehydroepiandrosterone and its hydroxylated metabolites with respect to food intake. Prague Med Rep 2015;116(1):40–48. 28. Simunkova K, Hampl R, Hill M, Kriz L, Hrda P, Janickova-Zdarska D, Zamrazil V, Vrbikova J, Vondra K. Adrenocortical function in young adults with diabetes mellitus type 1. J Steroid Biochem Mol Biol. 2010;122(1–3):35–41. 29. Šimůnková K, Stárka L, Hill M, Kříž L, Hampl R, Vondra K. Comparison of total and salivary cortisol in a low-dose ACTH (Synacthen) test: influence of three-month oral contraceptives administration to healthy women. Physiol Res 2008;57(Suppl. 1):S193–S199. 30. Šimůnková K, Hampl R, Hill M, Doucha J, Stárka L, Vondra K. Salivary cortisol in low dose (1 µg) ACTH test in healthy women: comparison with serum cortisol. Physiol Res 2007;56(4):449–453. 31. Van Cauter E, Shapiro ET, Tillil H, Polonsky KS. Circadian modulation of glucose and insulin responses to meals: relationship to cortisol rhythm. Am J Physiol 1992;262(4 Pt 1):E467–475. 32. Taylor AE, Keevil B, Huhtaniemi IT. Mass spectrometry and immunoassay: how to measure steroid hormones today and tomorrow. Eur J Endocrinol 2015 Aug;173(2):D1–D12. 33. Vinning RF, McGinley RA, Maksvytis JJ, Ho KY. Salivary cortisol: a better measure of adrenal cortical function than serum cortisol. Ann Clin Biochem 1983;20(Pt 6):329–35.
MUDr. Michaela Dušková, Ph.D. Endokrinologický ústav Národní 8 116 94 Praha 1 e-mail:
[email protected]
DMEV • ROČNÍK 19 • 2016 • ČÍSLO 1
