Připomínky státních orgánů České republiky k návrhu nového Nařízení (EU) prohlašujícího určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem ve vztahu k aplikaci čl. 107 a 108 Smlouvy o fungování EU (tzv. „Obecného nařízení o blokových výjimkách“ / „GBER“):
Úvod ČR se plně ztotožňuje s cíli reformy GBER, které jsou ze strany EK proklamovány v přiložené důvodové zprávě. Podporujeme zejména snahu o zpřesnění a zjednodušení pravidel a zajištění jejich důslednějšího dodržování. Stejně tak je ČR ztotožněna s obecnými cíli modernizace státní podpory v podobě podpory udržitelného a inteligentního růstu, koncentrace na případy s největším dopadem na vnitřní trh, racionalizace pravidel a pružnějšího rozhodování, k nimž má revize GBER – jednoho z nejdůležitějších předpisů upravujících pravidla veřejné podpory – zásadním způsobem přispět. Jak ČR deklarovala již v prvním kole veřejné konzultace, a jak nyní potvrzuje i EK, největší slabinou stávajících pravidel je jejich složitost a nejednoznačnost (vč. celé řady pojmů, se kterými Nařízení pracuje). EK v memorandu dokonce konstatuje, že legislativní nedostatky současné úpravy jsou tak zásadní, že demotivují od jejich korektní aplikace. ČR proto plně podporuje iniciativu EK, která hodlá předložit členským státům soubor jednoznačných pravidel, kterými se budou moci řídit při koncipování rozvojových politik a opatření státní podpory. ČR má však za to, že předložený návrh Nařízení obsahuje řadu nově zaváděných ustanovení, resp. ustanovení, která zůstávají formulována stejně nejednoznačně jako předchozí úprava, jež k naplnění stanovených cílů nepřispějí, či mohou v praxi dokonce směřovat proti nim. Mnohé požadavky dle názoru ČR nedosáhnou kýžených efektů v podobě racionalizace pravidel a pružnějšího řízení, ale naopak způsobí nepřiměřenou byrokratickou zátěž poskytovatelům i žadatelům. U řady zásadních ustanovení návrhu chybí specifikace metodického postupu pro korektní uplatňování, jehož absence může vést k rozličné interpretaci a k nejednotné aplikaci napříč členskými státy. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že GBER je na rozdíl od „měkčích“ předpisů upravujících poskytování veřejné podpory (jakými jsou Pokyny a Sdělení) Nařízením, tedy přímo aplikovatelným a závazným předpisem, který by měl dle názoru ČR představovat soubor zcela jednoznačných regulativů. Některé návrhy nových ustanovení a změn postrádají podložení analýzou aktuálního stavu, vyhodnocení potřebnosti a očekávatelných dopadů. Důkazem potřebnosti a efektivnosti některých návrhů je pouze tvrzení Komise, které není rozvedeno důvodovou zprávou, ani jinými podpůrnými materiály. ČR má za to, že novelizace takto důležité legislativy by měla být v každém případě podložena minimálně provedením hodnocení dopadů regulace (Regulatory Impact Assessment). Obecně by ČR uvítala lepší a důslednější harmonizaci předpisů napříč jednotlivými politikami EU. Dle názoru ČR nejsou dostatečně harmonizovány požadavky předpisů z oblasti státní podpory (GBER aj. předpisy) s požadavky předpisů vztahujících se k využívání evropských fondů při realizaci kohezní, zemědělské, environmentální a vědeckovýzkumné politiky EU. Tyto politiky stanovují priority a cíle, na které by se měla podpůrná opatření zaměřovat, nicméně tyto je obtížné naplňovat, pokud jejich 1
podporu v adekvátní míře neumožní předpisy a procedury regulující poskytování státní podpory – v této souvislosti jsou klíčovými faktory zejména rozsah působnosti GBER, omezení pro jeho aplikaci a limity intenzit podpory pro jednotlivé kategorie; a dále délka trvání notifikačních procedur s DG COMP v případech opatření, která pod blokové výjimky, příp. výjimky „de minimis“ podřadit nelze. Jednotlivé výhrady k předloženému návrhu nového GBER rozpracovaly orgány ČR níže.
Připomínky ke kapitole I K čl. 1, odst. 1 V případě, že bude finální znění revidovaného Nařízení Rady č. 994/98 („zmocňovací nařízení“) přijato v adekvátním předstihu před přijetím nového GBER, měl by být rozsah působnosti GBER rozšířen o další kategorie předvídané návrhem zmocňovacího nařízení. Jde zejména o kategorie, u nichž má EK bohaté zkušenosti s bezproblémovými notifikacemi a jejichž nezařazení do působnosti GBER způsobuje obtíže pro řízení programů v podobě několikaměsíčních (až několikaletých) prodlev způsobených notifikačními procedurami. Dle názoru ČR by měla být z notifikační povinnosti blokově vyjmuta zejména opatření zaměřená na podporu odvětví kultury a sportu. Rozvoj těchto oblastí patří k prioritám společného zájmu EU a jejich podpora má objektivně jen zanedbatelný dopad na hospodářskou soutěž. Limity podpory de minimis jsou v těchto oblastech nedostačující a nutnost jednotlivých notifikací brzdí a výrazně administrativně zatěžuje jejich rozvoj. ČR se domnívá, že je z celoevropského pohledu žádoucí minimálně tyto kategorie do působnosti GBER zařadit. Vzhledem k nutnosti racionálního časového řízení podpor na nápravu škod způsobených přírodními pohromami je z pohledu ČR zásadní zahrnout mezi blokové výjimky také tuto kategorii.
K čl. 1, odst. 2 a bodům 8 a 25 preambule K danému ustanovení má ČR vážné výhrady. Konstrukci prahu pro notifikační povinnost režimů, odvozeného od určitého % HDP členského státu, považujeme za diskriminační pro méně rozvinuté členské státy s nižším HDP a nepřiměřeně omezující implementaci opatření v účinném objemu pro překonávání důsledků přetrvávající hospodářské krize. V případě ČR by takto konstruovaný limit vycházel na cca 380 mil. Kč, jako maximum každoročně poskytnutých prostředků v rámci blokově vyňatého režimu. Například v oblasti VaVaI by tento limit prakticky zabránil implementaci opatření zaměřených na rozvoj a udržitelnost „velkých“ projektů realizovaných v rámci operačních programů nebo velkých výzkumných infrastruktur vybudovaných na území členských států s nižším HDP, což je mimo jiné i případ některých opatření v ČR, která jsou ze strany EK již schválena a k nimž se ČR zavázala právě v souvislosti se zajišťováním udržitelnosti projektů operačních programů. ČR nesouhlasí se zavedením paušálního limitu pro všechny režimy podpory bez ohledu na jejich věcné zaměření, jelikož tento přístup dle názoru ČR zanedbává fakt, že potenciál k narušení hospodářské soutěže se napříč režimy podpory dramaticky liší a závisí právě na jejich věcném zaměření. Některé velké režimy nemusí být tržně distorzivní téměř vůbec (např. podpora grantových projektů základního výzkumu), jiné více (např. investiční regionální podpory do odvětví s rozvinutou 2
konkurencí). Pokud existuje prokazatelná potřeba takovýto limit zavádět, měl by být minimálně diferencován dle kategorií podpory (analogicky s diferencovanými limity individuální podpory v čl. 4). Pokud EK na diferenciaci limitu nepřistoupí, požadujeme zvýšení limitu na hodnotu 0,1 % HDP, tak aby bylo možné zachovat podporu většímu množství projektů generujících účinné množství pracovních míst v ekonomice ČR. Formulace ustanovení je nadto nejednoznačná a pro praktickou aplikaci lze předpokládat výrazné interpretační obtíže: a) Není zřejmé, jakým způsobem by se měly určovat „plánované nebo skutečné“ („planned or effective“) roční výdaje režimu. Předpokládané a skutečně vynaložené výdaje se mohou výrazně lišit, což platí zvláště u režimů založených na jiné formě podpory, než jsou přímé dotace. Problém s interpretací takto nejednoznačně formulovaného požadavku vyvstává specificky u režimů podpory ve formě slevy na dani z příjmu (investičních pobídek). Systém investičních pobídek v ČR je blokově vyňatým režimem regionální investiční podpory. Maximální míra individuální podpory je stanovena rozhodnutím dle zákona o investičních pobídkách a odvozena od celkové hodnoty předpokládaných způsobilých nákladů vynaložených příjemcem. Vzhledem ke specifickým podmínkám čerpání podpory, které přímo závisí na objemu zisků generovaných příjemcem po zahájení výroby, však společnosti reálně využijí v průměru pouze kolem 11% maximální částky podpory přislíbené v rozhodnutí. Je to logicky způsobeno opožděným startem čerpání podpory zpravidla o několik let po zahájení výroby a zahájení tvorby zisku, na nějž je uplatněna povinnost platby daně z příjmu. Měl by se za „plánované nebo skutečné“ roční výdaje v tomto případě považovat 1) souhrn všech částek přislíbené maximální podpory, nebo 2) předpokládaný objem částek slevy na dani skutečně čerpaných příjemci v daném roce, který je mnohem nižší? ČR předpokládá, že v duchu ustanovení čl. 1, odst. 2 je správný druhý přístup, nicméně ten je v určité kolizi s bodem 25 preambule, z jehož dikce lze vyvodit preferenci prvního přístupu – který je ovšem dle názoru ČR nekompatibilní s požadavkem čl. 1, odst. 2, neboť počítá i s prostředky, u nichž není plné vyčerpání reálné a tudíž ani předpokládatelné. V případě, že by se nenaplnil náš předpoklad, že je správný přístup druhý, tj. předpokládaný objem částek slevy na dani skutečně čerpaných příjemci v daném roce, vedlo by to k absurdním závěrům. V případě schémat podpory, u kterých je čerpání veřejných prostředků podmíněno celou řadou různých omezení (např. dosahování zisků) a jiných předem definovaných podmínek, jejichž budoucí plnění je podmínkou pro čerpání těchto prostředků, by pak i přes skutečnost, že tyto prostředky nebyly poskytnuty a efektivně čerpány (z důvodu nenaplnění těchto předpokladů v daném roce), by příslušné schéma podpory muselo být notifikováno, a to i přesto, že reálně nemá žádný nebo má minimální vliv na společný trh EU (s ohledem na minimální výši skutečně poskytnuté podpory). Pakliže bude EK trvat na zachování tohoto ustanovení, je nezbytné, aby poskytla bližší metodické pokyny pro stanovování „planned or effective yearly public expenditure“ režimů, a to zvláště u režimů založených na podpoře formou slevy na dani z příjmu.
3
b) Není zřejmé, jak vyhodnocovat požadavek na započítávání ročních výdajů všech režimů s „identickými či velmi podobnými charakteristikami“ vyhlášených během tří let do tohoto limitu Dle názoru ČR není adekvátním způsobem promyšleno, jak by se měl tento požadavek v praxi správně aplikovat a zároveň jak by se měla provádět kontrola jeho dodržování. Formulace „identické či velmi podobné charakteristiky“ je především nepřiměřeně vágní a nejednoznačná. Znamená to, že režimy podpory jsou zaměřeny na stejná odvětví (určená dle kódů NACE)?; že využívají shodné kategorie GBER?; nebo že pracují s podobným mechanismem selekce projektů k podpoře a jejího čerpání? S jakou mírou podobnosti má členský stát pracovat? V této souvislosti je potřeba si uvědomit, že existuje velké množství existujících a nově schvalovaných režimů GBER, u nichž se kategorie podporované činností v rozmanité míře překrývají. Jako režimy GBER jsou oznamovány operační programy (buď jako celé programy – méně často – nebo jako části programů – oznamovaný režim bývá na úrovni prioritní osy/oblasti/podoblasti podpory či jednotlivé výzvy), rozličné programy na úrovni národní, krajské i obecní, u nichž existuje různá míra podobnosti v nastavení mechanismu selekce a administrace individuálních podpor. Typická je takováto situace u podpory VaVaI, kde existuje řada programů podporujících základní výzkum, avšak na základě více či méně odlišných podmínek. Dále, režimy podpory většinou zahrnují více podporovaných oblastí, přičemž disponují pouze jedním rozpočtem, v rámci nějž není před zahájením realizace určeno/naplánováno, kolik financí bude do té které oblasti alokováno. Z pohledu ČR tak s sebou plnění tohoto požadavku ponese značné administrativní náklady na sledování charakterově „totožných či velmi podobných“ režimů podpory a částek předpokládaných ročních výdajů, které by měly být do stanoveného limitu započítávány. Na základě uvedeného ČR podporuje zrušení tohoto ustanovení, nebo, v případě nutnosti jeho zachování, diferenciaci a navýšení limitů podpory, a dále detailnější metodické pokyny reflektující všechny uváděné interpretační obtíže. Vzhledem ke specifickým dopadům tohoto ustanovení na oblast VaVaI navrhujeme vyloučit z působnosti tohoto ustanovení režimy podpory základního výzkumu.
K čl. 1, odst. 4, písm. a) ČR navrhuje přeformulovat toto ustanovení. Předložená podoba ustanovení vyžaduje, aby každý režim podpory vyňatý z notifikační povinnosti explicitně deklaroval nepřípustnost poskytnutí podpory podnikům, jimž byl vystaven příkaz k navracení na základě předchozího rozhodnutí EK o protiprávní podpoře. To znamená, že absence tohoto ustanovení v podmínkách režimu automaticky znamená nemožnost aplikace blokové výjimky na režim i v případech, kdy je poskytnutí podpory podnikům, na které jsou povinovány navracením, krajně nepravděpodobné. Navrhujeme ustanovení přeformulovat tak, aby nemožnost poskytnutí podpory těmto podnikům vycházela přímo z GBER, nikoli aby musela být poskytovatelem přepisována do podmínek každého režimu GBER.
K čl. 1, odst. 4, písm. d) 4
ČR nenamítá vyloučení ad hoc podpory velkým podnikům z působnosti GBER, nicméně v návaznosti na to podporuje vypuštění obtížně interpretovatelných požadavků na prokazování motivačního účinku velkých podniků z článku 6 (více v připomínce k čl. 6).
K čl. 1, odst. 5, písm. a) Ustanovení obsahuje ne zcela určité pojmy „headquarters“ a „predominantly established“, které jsou nejasné zejména v případě příjemců vlastnicky propojených s jinými (nadnárodními) společnostmi. Dále pak z pohledu ČR není zcela zřejmé, zda například podmínka být plátcem daně z příjmu v zemi realizace opatření, jež bývá poměrně častá, je s tímto ustanovením v souladu.
K čl. 4 ČR doporučuje lépe objasnit formulaci „na podnik, na projekt“ („per undertaking, per project“) v prahových limitech pod písmeny b, e, f, l. Není zřejmé, zda v případech projektů, ve kterých figuruje více podniků, je korektní aplikovat limit na projekt jako celek bez ohledu na počet zúčastněných podniků, nebo se limit týká každého zúčastněného podniku zapojeného v projektu zvlášť. V praxi ČR je používán první přístup, nicméně pro dosažení právní jistoty poskytovatelů je vhodnější předložit jednoznačný výklad – vhodné by bylo např. vypuštění slov „per undertaking“ a ponechání pouze „per project“. V této souvislosti doporučujeme vyjasnit překlad české verze, kde je uvedeno „na podnik a projekt“, což dle našeho názoru zcela neodpovídá formulaci „per undertaking, per project“.
K čl. 4, písm. f) Navržené změny silně doporučujeme a podporujeme. Má-li dojít k větší koncentraci kapacit českého výzkumu, k posílení spolupráce subjektů jak v akademické sféře vzájemně (vysokých škol a veřejných výzkumných institucí atd.) i mezi výzkumnými organizacemi a podniky (při dodržení podmínek slučitelnosti s vnitřním trhem), k efektivnějšímu využití výzkumných infrastruktur vybudovaných s pomocí fondů EU v letech 2007 – 2014 atd., považujeme navržené zvýšení současných prahových hodnot pro oznamovací povinnost za nezbytné. Co se týká výzkumné infrastruktury, navrhujeme navýšení prahové hodnoty nejméně na [20] milionů EUR tak, aby byla v relaci k podpoře projektů průmyslového výzkumu.
K čl. 4, písm. l) ČR by uvítala diferenciaci limitů pro individuální notifikaci u podpor směřujících na ochranu životního prostředí podle potenciálu opatření narušit hospodářskou soutěž. Paušální limit 7,5 milionu EUR není pro veškerá opatření příhodný. Například projekty dekontaminace území mají navzdory své vysoké nákladnosti velmi nízký tržně distorzivní potenciál. Totéž platí pro instalace tzv. „end-of-pipe“ zařízení, které žádným způsobem neovlivňují proces výroby a nadto příjemcům generují dodatečné provozní náklady. Pro tyto opatření ČR doporučuje individuální limity navýšit.
K čl. 6, odst. 2, příloze IV a bodu 18 preambule ČR nesouhlasí s povinností předkládání formuláře v Příloze IV u každého projektu ucházejícího se o individuální podporu v rámci režimu GBER. Tato povinnost vytváří formální a byrokratickou zátěž pro 5
flexibilní řízení programů a vede k nutnosti předkládání dvou žádostí ze strany žadatelů. První žádost v podobě formuláře v příloze IV a druhá standardní žádost předkládaná pro potřeby posouzení projektu poskytovatelem. V praxi bude formální vyplnění formuláře v příloze IV představovat pouze nadbytečný administrativní náklad pro příjemce. Příloha IV nadto vyžaduje některé zbytečné/nepotřebné nebo nedostupné informace, které jsou pro posouzení způsobilosti projektu k podpoře a k naplnění motivačního účinku irelevantní, některé body navíc nejsou dostatečné srozumitelné. Jedná se o: -
-
-
„prohlášení upřesňující podporu (jak de minimis, tak státní podporu), která již byla poskytnuta pro jiné projekty během posledních 3 let“ – není zřejmý účel těchto informací ve vztahu k aplikaci GBER. Požadavek na poskytování informací o podpoře de minimis je z pohledu ČR nadbytečný u států, které disponují registrem podpor de minimis, z nichž jsou tyto podpory za jednotlivé podniky dohledatelné. „intenzita podpory“ – stanovení intenzity podpory je úkonem poskytovatele při vyhlášení programu, resp. poskytnutí individuální podpory, nerozumíme tomu, proč by měl intenzitu podpory pro svůj projekt deklarovat žadatel ve své žádosti. „příslušný právní základ (vnitrostátní, unijní nebo oboje)“ – jednak není zřejmé, co má být součástí této části žádosti, jednak kontrola dodržování legislativních podmínek podpory je povinností poskytovatele a není důvodu, proč by měl tyto náležitosti vyplňovat žadatel.
Dále není zřejmý účel popisu alternativní investice nebo umístění v případě neposkytnutí podpory (bod 4 přílohy IV) u každého žadatele, když podmínky pro naplnění motivačního účinku v čl. 6 GBER toto pro prokazování motivačního účinku nevyžadují. ČR považuje za vhodné zrušit povinnost předkládání formuláře v Příloze IV a podporuje zachování stávající podmínky pro motivační účinek, tj. předložení žádosti o podporu před zahájením prací na projektu. Alternativně navrhuje koncipovat přílohu IV jako seznam bodů, které by měly být součástí zpracované žádosti, nicméně tato žádost by měla být vždy pouze jedna, v zájmu nenavyšování již tak mohutné administrativní zátěže na žadatele (zejm. v operačních programech), nákladové efektivnosti a proklamovaného zjednodušení legislativy.
K čl. 6, odst. 3 a bodu 19 a 20 preambule Variantní odstavec 3 zůstává i přes výhrady z prvního kola veřejné konzultace ve shodném znění jako odst. 3 čl. 8 současného Nařízení 800/2008. ČR nesouhlasí se zařazením tohoto odstavce do finálního znění GBER, neboť dané podmínky pro motivační účinek podpory velkým podnikům jsou nejasné, v praxi způsobují žadatelům i poskytovatelům významné obtíže vzhledem k tomu, že nebývají jednotně vykládány, představují pro žadatele i poskytovatele významnou byrokratickou (a potažmo finanční) zátěž a jsou obtížně kontrolovatelné. ČR považuje pro prokázání motivačního účinku podpory velkým podnikům za dostačující předložení žádosti o podporu před zahájením prací na realizaci projektu, stejně jako v případě malých a středních podniků. Alternativně navrhuje zachování těchto dodatečných požadavků pouze pro případy ad hoc podpory velkým podnikům. Pokud bude EK trvat na zachování tohoto ustanovení, očekáváme od EK předložení jasného výkladu pojmů jako „material increase in size/scope/speed“ a dalších a předložení metodiky, jak k těmto požadavkům ze strany žadatelů i poskytovatelů přistupovat – ideálně formou best practices 6
(tj. příkladů předkládané dokumentace a vyznačení těch údajů v předložené dokumentaci, na základě nichž budou jednotlivá kritéria pod písm. a) až e) považována za splněná). Rovněž tak by mělo být podrobněji objasněno, jaké informace by měl obsahovat „interní dokument“ prokazující životaschopnost podporovaného projektu (zmiňovaný v alternativním recitálu 19 preambule).
K čl. 8 a bodům 23-25 preambule Doporučujeme objasnit, jaké diskontní období by mělo být aplikováno, jestliže jsou způsobilé náklady diskontovány (den, měsíc, čtvrtletí, rok). V odst. 5 ČR navrhuje zvýšit navrhované zvýšení míry podpory z [10] na [20] %. ČR se domnívá, že financování vratnými zálohami by mělo být více podpořeno, neboť představuje pozitivní motivaci nejen pro příjemce, ale rovněž pro nositele relevantních rozvojových politik členského státu.
K čl. X ČR navrhuje odstranění tohoto článku. Dle názoru ČR by se jednalo o nadbytečnou komplikaci zvyšující administrativní náklady. Domníváme se rovněž, že uplatňování dané povinnosti by bylo obtížně kontrolovatelné. Budoucí růstové plány malého nebo středního podniku nemusí být známy v době poskytnutí podpory – jedná se o uměle vytvořenou překážku pro úspěšně se rozvíjející malé a střední podniky. V případě nutnosti ponechání článku doporučujeme jeho dopracování ve smyslu toho, jakým způsobem se bude prokazovat, že se příjemce po uvedenou dobu nespojil s velkým podnikem. Dále rovněž ustanovení konsekvencí (sankcí) pro případ, že by danou podmínku nedodržel.
K čl. 10, příloze III, příloze V a bodu 18 preambule ČR nesouhlasí s povinností zveřejňovat údaje k podporám vyjmutým dle tohoto nařízení na jedné webové stránce. ČR se nedomnívá, že by tato povinnost jakýmkoli způsobem přispěla k vyšší transparentnosti a efektivnějšímu poskytování podpor dle GBER. Máme za to, že bude znamenat pro poskytovatele pouze nadměrnou administrativní zátěž. Obecné nařízení k blokovým výjimkám je využíváno jako právní základ mnoha podpor napříč poskytovateli v celé ČR. Jimi poskytované režimy podpor jsou zveřejňovány na jejich vlastních internetových stránkách, které slouží pro komunikaci s veřejností včetně možných příjemců těchto podpor. Díky tomu není zřejmé, pro koho by informace na jednotném webu sloužily. Informace strukturované dle přílohy III jsou nadto již nyní jednotně zveřejňovány v registru státních podpor na webových stránkách Evropské komise, kde je umožněno vyhledávání (case search). Jiné předpisy EU upravující poskytování podpor z fondů EU vyžadují obdobně zřídit jediné internetové stránky, avšak koncipované jiným způsobem - čl. 105 návrhu Obecného nařízení o strukturálních fondech a fondu soudržnosti požaduje informovat na stránkách o všech operačních programech a možnostech podpory, čl. 73 návrhu nařízení k rozvoji venkova dále požaduje na jednotném webu komplexní propagaci a informování o Programu rozvoji venkova (PRV). U operačních programů není vyjasněná návaznost webové stránky na zavedený Centrální monitorovací systém strukturálních fondů – který na základě předpisů kohezní politiky zajišťuje věcný a finanční monitoring individuálních projektů financovaných ze strukturálních fondů a fondu soudržnosti. Dále je v ČR 7
zaveden Informační systém výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, který dnes představuje zaběhnutý a účinný nástroj veřejné kontroly podpořených projektů v oblasti VaVaI. V této souvislosti opakujeme, že jako režimy GBER nebývají koncipovány celé operační programy, či PRV, ale většinou pouze jejich části1, které by musely být uváděny na jednotném webu dle čl. 10. ČR se domnívá, že požadavky jednotlivých předpisů EU na informování veřejnosti o programech podpory a podpořených projektech nejsou adekvátně sladěny. Povinnost vyplývající z čl. 10 GBER by bez efektivní návaznosti na podmínky ostatních předpisů nevedla k vyšší transparentnosti, ale spíše ke zmatení veřejnosti a duplicitnímu zveřejňování informací. Kromě uvedených výhrad dále není zřejmé, co by mělo být považováno za „full text of the measure“ – v rámci jednoho operačního programu existuje samotný programový dokument, prováděcí dokument, specifická pravidla pro prioritní osy, vzory a metodiky atd. Dále, jak bylo uvedeno, celý operační program většinou nebývá jako takový režimem GBER, tzn. ne veškeré uváděné dokumenty by byly relevantní z hlediska požadavků čl. 10 GBER. Z uvedených důvodů vnímáme novou povinnost jako nekoncepční, nadbytečnou a generující pouze finanční zátěž pro členské státy.
Připomínky ke kapitole II K čl. 12, písm. a) ČR doporučuje sjednotit podmínky pro oznamování blokově vyňatých opatření v jednotlivých Nařízeních o blokových výjimkách2, zejména pak sjednocení termínu, do kterého je nutné oznámení provést ve vztahu ke vstupu režimu podpory v platnost.
K čl. 12, písm. b) Dle definice individuální podpory, uvedené v bodu 14 Přílohy I, by se ustanovení v navrhované formulaci vztahovalo rovněž na individuální ad-hoc podpory, které musí být oznamovány rovněž jako opatření podpory podle písm. a). Domníváme se, že smyslem tohoto článku by mělo být uplatnění oznamovací povinnosti pouze na individuální podpory přesahující 3 miliony EUR poskytované v rámci režimu podpory. U ad-hoc podpor by zde takto vznikala dvojí oznamovací povinnost podle písm. a) i podle písm. b). Doporučujeme upravit.
Připomínky ke kapitole III, oddílu 1 – Regionální podpora K čl. 14, odst. 1, písm. b) Za zásadní nedostatek pravidel pro veřejnou podporu obecně považujeme nesoulad právních úprav jednotlivých politik EU – např. nařízení k rozvoji venkova vs. pravidla pro regionální podporu, která 1
Jiné části operačních programů bývají notifikovány, další využívají institut de minimis, mnohé nezakládají veřejnou podporu vůbec. 2
Nařízení o blokových výjimkách pro podporu MSP působících v zemědělství aj.
8
neumožňují v plném rozsahu poskytovat podporu definovanou k plnění cílů rozvoje venkova. Zároveň řada dílčích podmínek v jednotlivých nařízeních je upravena odlišně. GBER nelze aplikovat např. na opatření v rámci rozvoje venkova, která jsou často sektorově zaměřena (lesnická opatření, zpracování zemědělských produktů, apod.), přestože právě rozvoj venkovských oblastí významně přispívá k rozvoji regionů a udržování zaměstnanosti. Uvedená odvětví nejsou v současnosti specificky pokryta jinými předpisy k blokově vyjmuté podpoře a jejich (investiční) podpora je tak z možnosti jednoduššího oznámení vyloučena pouze na základě podmínky víceodvětvovosti režimů regionální podpory. Nově není za odvětvově zaměřenou podporu považována podpora cílená na zemědělské produkty, lesnická opatření však zůstávají mimo působnost regionální podpory. Odkazujeme rovněž na recitál 10 preambule návrhu, který stanoví, že v principu by se mělo nařízení vztahovat na většinu odvětví hospodářství a obecně tedy není záměrem návrhu odvětví lesnictví vylučovat. Navrhujeme tedy režimy zaměřené na činnosti/odvětví lesnictví a zpracování zemědělských produktů uvést do čl. 14 odst. 1 písm. b) zařadit mezi režimy, které nejsou považovány za cílené na specifický sektor (tedy nejedná se v těchto případech o sektorově zaměřené režimy). Dále mezi režimy podpor, které se nepovažují za zaměřené na specifický sektor, jsou uvedeny režimy zaměřené na zemědělské produkty. Z návrhu textu ale není zcela zřejmé, zda se v této souvislosti jedná o zemědělskou prvovýrobu a/nebo zpracování zemědělských produktů a jejich uvádění na trh, požadujeme tedy zpřesnění či vysvětlení tohoto textu.
K čl. 14, odst. 1, písm. d) Nesouhlasíme s vyloučením režimů, které zahrnují (částečně) podporu počátečních investic v odvětví energetiky z možnosti aplikace regionální podpory. Pokud bude oblast energetiky z regionální podpory vyloučena, požadujeme, aby Komise předložila řádné odůvodnění, které vedlo k návrhu vyloučit sektor energetiky z regionální podpory. Dále žádáme o vyjasnění, zda výčet typů opatření v závorce je orientační nebo taxativní a zda tomuto omezení budou podléhat i opatření regionální podpory, která by do kategorie energetiky spadala pouze částečně (např. výstavba nové provozovny která by kromě výroby produktu zahrnovala i výrobu technologického tepla a kogeneraci, přebytky tepla a elektřiny by případně byly dodávány do sítě, nebo zařízení kde je výroba elektřiny a tepla vedlejším produktem primárního účelu).
K čl. 14, odst. 1, písm. e) Ustanovení navrhujeme odstranit z důvodu jeho nejednoznačnosti a pro praxi obtížné možnosti doložit a ověřit, že události zde uvedené nebyly a/nebo nebudou skutečně realizovány. Není jasné, jakým způsobem by měl poskytovatel zjišťovat, že příjemce hodlá do dvou let po ukončení (podpořené) investice ukončit aktivitu v rámci EHP. Použité formulace jsou nejednoznačné a umožňují rozdílný výklad: není jasné, co znamená „concrete plans“ (pokud by plány příjemce na ukončení aktivity nebyly konkrétní, toto ustanovení by se neaplikovalo?); jakým způsobem je definován příjemce, jedná se pouze o žadatele nebo se tím rozumí celá „economic unit“; co znamená „close down“, jedná se o uzavření celého závodu nebo také o dílčí utlumení některé z výrob (v takovém případě není zřejmé, zda pro aplikaci tohoto ustanovení postačí uzavření byť jen jedné
9
z výroby nebo by se muselo jednat o určitý – významný – podíl uzavřené výroby na celkové výrobě podniku). Pokud některý podnik ze skupiny po dvou letech po dokončení předmětné investice ukončí výrobu, může být poskytnutá podpora předmětem navracení? V případě, že toto ustanovení bude v GBER ponecháno, pro snížení administrativní zátěže navrhujeme prokazování formou čestného prohlášení. Za nezbytné považujeme jasně vymezit výše uvedené nejednoznačné pojmy.
K čl. 15., odst.3 V návrhu není definován pojem „operační programy“, a proto je zde vytvářena právní nejistota. V praxi není proveditelné preferovat některé typy projektů, jestliže je užíván systém průběžného vyřizování žádostí o podporu („on-demand“ system). Toto je obvyklé pro implementaci finančních nástrojů. Měla by být zvážena lepší specifikace předmětného textu. Navrhujeme vyloučení podmínky zahrnutí scoring systému do režimů podpory mimo operační programy. Domníváme se, že bodový systém přináší omezení pro programy podpory založené na principu průběžné administrace žádostí. Dále dle našeho názoru není scoring systém vhodný pro režimy podpory, založené na jiných principech než přímá podpora (dotace), např. režimy investičních pobídek – které jsou založené na rovném přístupu všech žadatelů k veřejné podpoře. Splní-li žadatel legislativní podmínky, neměl by být z podpory neodůvodněně vyloučen.
Připomínky ke kapitole III, oddílu 2 – Podpora MSP K čl. 19, odst. 4, písm. a) Přestože další ustanovení se zdají být ku prospěchu opatření rizikového kapitálu, toto ustanovení může mít omezující důsledky, a to vzhledem k tomu, že některé začínající podniky jsou formálně založeny delší dobu než 5 let a mohou stagnovat po několik let v počátečních fázích jejich podnikání (zejména pokud potřebují před vstupem na trh dokončit výzkum a vývoj). V tomto bodě bychom upřednostnili stávající definici kapitálu na rozšíření pro stanovení fáze rozvoje způsobilého podniku před fixně stanoveným stářím malých a středních podniků. Lhůta 5 let by měla být vypuštěna i v souvisejících ustanoveních (např. čl. 19 odst. 10 c). Pokud není opora pro změnu, lze lhůtu 5 let považovat za relevantní.
K čl. 19, odst. 4, písm. b) Pro účely stanovení fáze rozvoje způsobilého podniku upřednostňujeme stávající definici kapitálu na rozšíření před stanovením fixního stropu poměru ročního obratu k výši investice. V některých případech může být takové ustanovení omezující a nepřiměřené. Např. pokud byl tento poměr 11 %, projekt by byl odmítnut jen a pouze na základě tohoto ukazatele, což zakládá příliš formalistický přístup k hodnocení způsobilosti projektů. Co se týče limitu celkového objemu rizikového kapitálu pro způsobilé malé a střední podniky, uvedeného v článku 19, lze uvést, že tento limit může být omezující vzhledem k tomu, že rizikové 10
prostředky jsou primárně řízeny soukromými investory a veřejná podpora by měla podněcovat soukromé investice a nezavádět strop pro celkové investování. Navrhujeme tedy buď tento limit vypustit, nebo vztáhnout limit k veřejné podpoře, tj. k “veřejné” části rizikového financování.
K čl. 19, odst. 13, písm. d) a e) Podmínka by neměla být aplikována na investice uskutečněné veřejnými investičními fondy, které investují dohromady se soukromými investory na ad hoc základě. Pokud je veřejný investiční fond řízen kvalifikovanou manažerskou společností, soukromí investoři účastnící se schématu ad hoc by se měli rozhodovat na základě svého uvážení. V tomto případě by zároveň naplnění písm. d) mělo být zajištěno jen kvalifikovaným manažerem fondu.
K čl. 20 Měla by být vyjasněna pravidla kumulace podpory na zahájení činnosti („start-up aid“) MSP a dalších podpor, které daný podnik v pozdější době čerpá. ČR má za to, že by se „start-up“ podpora neměla považovat za kumulovanou s podporou, kterou daný podnik později čerpá např. na projekt VaVaI, nicméně z důvodu právní jistoty by toto mělo být vyjasněno.
K čl. 22 a bodu 66 v příloze II Doporučujeme objasnit, jakým způsobem by měly být náklady vedoucí k investici (zmiňované v definici „scouting costs“ v příloze II) oddělovány od způsobilých nákladů, tj. nákladů, které nevedou k investici. V praxi by scouting sám o sobě k investici vést neměl, nicméně k investici může dojít po určité době (tj. první rozhodnutí není spojeno s investicí, ale později, po provedení relevantních analýz, může být o realizaci investice rozhodnuto).
Připomínky ke kapitole III, oddílu 3 – Podpora výzkumu, vývoje a inovací K čl. 23, odst. 2, písm. b) Navrhované rozšíření definice průmyslového výzkumu na jedné straně lépe specifikuje případy, s nimiž se tržní uplatnění výsledků setkává při zavedení „myšlenky na trh“ tak, jak podrobně vysvětluje důvodová zpráva, a v tomto směru je podporujeme. Na straně druhé ale navržené znění posiluje problémy se zařazením a pravidly pro tu část aplikovaného výzkumu, která nemá tržní uplatnění a současně ji nelze zařadit do základního výzkumu. Jedná se přitom mj. o významnou část cílů rámcového programu Horizont 2020, zahrnující podstatnou část III Horizontu 2020 „Společenské výzvy“. Pro ilustraci jsou uvedena témata bodu č. 1. „Zdraví, demografické změny a dobré životní podmínky“, která nelze zahrnout ani do základního, ani do průmyslového výzkumu; stejné příklady by bylo možné uvést u dalších bodů, zejména bodu č. 5 „Oblast klimatu, účinné využívání zdrojů a suroviny“ a č. 6 „Inovativní a bezpečné společnosti podporující začlenění“. Společným jmenovatelem této části aplikovaného neprůmyslového výzkumu je to, že výsledky výzkumu nejsou určeny pro tržní využití, ale k lepšímu a efektivnějšímu rozhodování veřejné správy (vč. zajištění nezbytné regulace) a / anebo k zajištění rovných práv občanů.
11
Navrhujeme a žádáme o jednoznačné vymezení a stanovení pravidel pro tu část aplikovaného výzkumu, která nemá tržní uplatnění a současně ji nelze zařadit do základního výzkumu (tzv. aplikovaný neprůmyslový výzkum). V navrženém znění pro tuto část výzkumu nelze splnit podmínku jednoznačného přiřazení navrženým kategoriím výzkumu a vývoje podle kap. I, čl. 23, bodu 2.
K čl. 23, odst. 2, písm. d) Jeví se jako vhodné definovat pojem „studie proveditelnosti“; definice by měla být zařazena do Přílohy I navrhovaného nařízení.
K čl. 23, odst. 3 Není jasné, zda je možno do způsobilých nákladů (např. pod písm. d)) zařadit poplatky za členství v organizacích, poplatky za členství zajištující přístup k infrastrukturám výzkumu a další podobné položky, případně poskytnout upřesnění k těmto položkám např. v rámci recitálu (úvodních ustanovení preambule). V druhém pododstavci navrhujeme a doporučujeme vypuštění slov „ex ante“ vzhledem k tomu, že čisté výnosy z prvních pěti let komerčního využití prototypu nebo pilotního projektu nelze stanovit předem (ex ante). Předem lze stanovit nejvýše velmi hrubý (orientační) odhad výnosů, který z řady důvodů nemusí být vůbec naplněn nebo naopak, může být značně překročen.
K čl. 23, odst. 4 Navrhujeme doplnit ustanovení o specifikaci nákladů na studii proveditelnosti (alespoň rámcovou).
K čl. 23, odst. 6, písm. b) (ii) Mělo by být jasně stanoveno, zda se musí jednat o šíření všech výsledků projektu, aby bylo možno poskytnout příplatek ve výši 15%.
K čl. 23, odst. 6, písm. c) Z našeho pohledu není zřejmé, jak dané ustanovení chápat. Znamená to, že velkému podniku investujícímu v regionu „c“ budou poskytovány 5 % příplatky k základním mírám podpory v oblasti průmyslového výzkumu (tedy 55 %) a experimentálního vývoje (30 %) v případě investic do komerčně využitelných prototypů a pilotních projektů, jejichž způsobilé náklady se pro účely regionální podpory a podpory dle tohoto článku překrývají? Pak by ale nedávala smysl druhá část věty „and up to the lowest aid intensity authorised in assisted areas fulfilling the conditions of Article 107(3)(a)“, jelikož nejnižší míra podpory v regionu „a“ bude 25 %.
K čl. 24 a bodu 49 preambule V souvislosti s využíváním výzkumné infrastruktury (výzkumných organizací) pro neekonomické činnosti požadujeme upřesnění pojmu „téměř výhradně“ (almost exclusively) v bodě 49 preambule GBER. V ČR již několik měsíců probíhá diskuze o tom, zda lze (při splnění všech ostatních podmínek včetně jasného oddělení nákladů a financování ekonomických i neekonomických činností) toto navržené ustanovení vztáhnout na případy, kdy výzkumná infrastruktura je např. z 95 % využívána pro nehospodářské činnosti. Není jasné, jaký rozsah doplňkového využití výzkumné infrastruktury 12
pro ekonomické činnosti je ještě akceptovatelný, aniž by došlo k dotčení pravidel pro veřejnou podporu, resp. k poskytnutí protiprávní podpory. S tímto souvisí i požadavek na přesnější vymezení pojmu „doplňková“ (ancillary) ekonomická činnost prováděná výzkumnou infrastrukturou. Ve vztahu k jakým hodnotám se posuzuje doplňkovost ekonomických činností? Ve vztahu k využitelné kapacitě infrastruktury vyjádřené v procentech? Dále by bylo v textu (bod 49 preambule) vhodné upřesnit pojem „omezení (ekonomických činností) co do rozsahu“ (limited in scope), a to např. uvedením obdobného příkladu tak jak je tomu v Analytickém formuláři č. 6. Nicméně i v tomto případě je možno narazit na nejednoznačný pojem „podstatná část“, tedy že „skutečná celková kapacita výzkumné infrastruktury by neměla být využívána pro ekonomickou činnost z podstatné části“. S ohledem na výše uvedené by bylo vhodné dát do souladu, resp. blíže vysvětlit pojmy „téměř výhradně“, „doplňkovost“ a „podstatná část“. Uvedené pojmy dle našeho názoru připouští různou míru výkonu ekonomických činností. I když je smysl úpravy poměru výkonu ekonomických a neekonomických činností prováděných na výzkumné infrastruktuře jasný, v praxi jsou výše uváděné nejednoznačné pojmy poměrně obtížně aplikovatelné, když pro každého poskytovatele může „doplňkovost“ či pojem „téměř výhradně“ znamenat jinou hodnotu pohybující se např. od 5% do 25%. S ohledem na nejednoznačnost používaných pojmů ve vztahu k možnosti využívat výzkumnou infrastrukturu (výzkumných organizací) rovněž pro případné ekonomické činnosti, přičemž tato nejednoznačnost umožňuje různé varianty interpretace a vede k právní nejistotě, požadujeme publikování „Best practices“ nebo příručku s uvedením konkrétních případů či vzorů řešení. V článku, resp. v preambuli, by měla být upravena situace, kdy jsou veřejné prostředky poskytovány výzkumné organizaci na vybudování/pořízení/upgrade výzkumné infrastruktury (dále v této části též jen „infrastruktury“), přičemž na této infrastruktuře bude doplňkově vykonávána ekonomická činnost – v takovém případě by poskytnutí veřejných prostředků nemělo spadat do působnosti GBER a tato skutečnost by měla být jasně deklarována v GBER. Nikoliv pouze na základě Analytického formuláře č.6 máme za to, že pokud je investiční podpora poskytována výzkumné organizaci na pořízení výzkumné infrastruktury, přičemž tato infrastruktura bude využívána doplňkově i pro ekonomické činnosti, nebude taková investiční podpora podléhat ani oznamovací povinnosti dle čl. 108 (3) SFEU ani GBER. Pokud by tomu skutečně takto bylo, měl by být stanoven limit, od kterého je nutno investici na infrastrukturu určenou pro oba typy činností Komisi oznámit na základě GBER. Nebo by rozhodujícím faktorem pro aplikaci GBER byla skutečnost, že bude na infrastruktuře vykonávána ekonomická činnost v rozsahu přesahujícím pojem „doplňkově“? Pokud bude nutno aplikovat GBER v případě, že je infrastruktura využívána (výzkumnou organizací) pro oba typy činností, přičemž neekonomické činnosti převládají, jakým způsobem bude podpora poskytnuta? Pokud bude postupováno podle předloženého návrhu GBER, na vybudování/pořízení infrastruktury, která bude využita pro ekonomické činnosti, bude poskytnuta podpora ve výši např. 25% způsobilých nákladů (způsobilé náklady zahrnující hmotný a nehmotný majetek ve vztahu k celé infrastruktuře), zbylých 75% bude rovněž uhrazeno z veřejných zdrojů, mimo režim veřejné podpory, poněvadž tato část infrastruktury bude využívána na neekonomické
13
činnosti. Ve výsledku je tedy možno na vybudování/pořízení infrastruktury, na které budou vykonávány oba typy činností, poskytnout 100% podporu. Druhou možností je situace, kdy na vybudování/pořízení infrastruktury bude poskytnuta veřejná podpora ve výši 25% způsobilých nákladů, které se vztahují k té části infrastruktury, na které bude prováděna ekonomická činnost. 75% způsobilých nákladů k této části investice si bude muset příjemce uhradit z vlastních prostředků. Ta část infrastruktury, která bude využita pro neekonomické činnosti, pak bude podpořena z veřejných prostředků ve výši 75%, a to mimo režim veřejné podpory. Pokud by tomu bylo takto, jakým způsobem se stanoví hranice pro určení využití infrastruktury k ekonomickým činnostem? Bude určena na základě skutečného využití kapacity nebo např. na základě výše zisku z ekonomických činností realizovaných na takové infrastruktuře?
K čl. 24, odst. 4 Podnik, který se podílel na investičních nákladech na vybudování/pořízení infrastruktury ve výši minimálně 50% investičních nákladů může mít přednostní přístup k takové infrastruktuře mj. pokud je tento přístup omezen v čase (limited in time). Jaký rozsah časového omezení je akceptovatelný z hlediska použití této části GBER?
K čl. 24, odst. 5 Mělo by být jasně stanoveno, zda se v tomto ustanovení vymezené způsobilé náklady vztahují pouze k té části výzkumné infrastruktury, na které bude vykonávána ekonomická činnost (v případě, že se jedná o výzkumnou infrastrukturu, na které jsou vykonávány jak ekonomické tak neekonomické činnosti) nebo zda se jedná o způsobilé náklady vztahující se k pořizovacím nákladům na celou infrastrukturu.
K čl. 25, odst. 2, písm. e) V návrhu GBER již není uvedena podpora určená na účast MSP na veletrzích a výstavách. Tato kategorie podpory je nově zmíněna v článku 25 odst. 2 návrhu, v rámci podpory inovací pro MSP. S ohledem na skutečnost, že bude možno nově podpořit pouze účast na takových výstavách/veletrzích, na kterých jsou prezentovány nové nebo podstatně vylepšené výrobky a/nebo služby, jeví se navrhované znění oproti současnému znění GBER omezující. Dle současného znění GBER je možno podpořit první účast na daném veletrhu/výstavě. Požadujeme proto ustanovení rozšířit o znění dle současné právní úpravy. Za účelem zvýšení právní jistoty se jeví účelné vymezit způsobilé náklady v souvislosti s podporou účasti na výstavách/veletrzích, tak jako je tomu v současném GBER.
K čl. 26 Podporu na výzkum a vývoj v odvětví rybolovu a akvakultury se 100% mírou podpory, uvedenou v čl. 26 návrhu je potřeba rozšířit také o oblast vodního hospodářství a lesnictví, a dále o odvětví zemědělství, a to v případě, že by podpora na výzkum a vývoj v odvětví zemědělství včetně zachování specifických podmínek (současně platných dle čl. 34 GBER) nebyla přesunuta do návrhu nařízení k zemědělské blokové výjimce. 14
V návrhu GBER je ponechána výjimka pro rybolov a akvakulturu; tuto výjimku by bylo třeba rozšířit dále na oblast vodního hospodářství a lesnictví z toho důvodu, že pro příjemce podpory řešící výzkumnou problematiku v těchto výzkumných oblastech je obtížné poskytnout požadovanou míru vlastních soukromých prostředků na financování podpořených projektů. Oblast lesnictví a vodního hospodářství charakterem produkce a úrovní tvorby zdrojů pro financování VaVaI odpovídá odvětvím, pro která se ve VaVaI poskytuje vyšší míra podpory. Koneční příjemci podpory jako subjekty využívající výsledků VaVaI se potýkají se stejnými obtížemi přístupu ke zdrojům na trhu. Mimoto je výzkum v těchto odvětvích zaměřen především na mimoprodukční funkce hospodaření, jež jsou využívána celou společností. Vodní hospodářství a lesnictví se svými mimoprodukčními funkcemi mají podstatný význam pro celou společnost. Nejedná o velké zisky porovnatelné s průmyslem. V příloze III, část II je chybně uveden text v kolonce k čl. 26, který zní „Aid for research and development in the agricultural and fisheries sectors (Art.26)“, přestože se čl. 26 návrhu týká pouze odvětví rybolovu a akvakultury, nikoliv zemědělství.
Připomínky ke kapitole III, oddílu 6 – Podpora na ochranu ŽP ČR vítá zařazení nové kategorie investiční podpory na sanaci kontaminovaných lokalit. Rozsah blokově vyňatých podpor na ochranu ŽP je však z pohledu ČR stále nedostatečný s ohledem na potřebu flexibilního plnění environmentálních cílů jak na úrovni EU, tak potažmo na úrovni ČR. Zejména by ČR uvítala zařazení kapitoly nakládání s odpady do působnosti GBER, samozřejmě s patřičnými omezeními z hlediska dopadů na hospodářskou soutěž a povinnostmi pro dosahování obecného zájmu, které by byly navázány na další předpisy upravující nakládání s odpady, například povinnost dodržování hierarchie nakládání s odpady. Dále ČR shledává neprovázanost mezi rozsahem působnosti GBER v oblasti ochrany životního prostředí (a energetiky) a potřebou flexibilního a efektivního naplňování investičních cílů kohezní politiky pro příští programovací období. Jednou z nejvýznamnějších investičních priorit definovaných v připravovaných předpisech EU pro kohezní politiku v období 2014 – 2020 je podpora vývoje inteligentních rozvodných systémů nízkého napětí (tedy podpora distribuční energetické infrastruktury – lze sem zařadit např. inovativní technologie smart-grids).3 ČR se domnívá, že předpisy pro poskytování veřejné podpory by měly umožnit co nejefektivnější plnění těchto priorit, přičemž jako racionální řešení se jeví zahrnutí investičních priorit kohezní politiky do GBER. Dle zkušeností ČR představují dlouhodobé procesy individuálních notifikací významné časové omezení pro plnění mnohých rozvojových cílů kohezní politiky. Z těchto důvodů ČR podporuje do rámce působnosti GBER zařazení podpory rozvoje a modernizace energetické infrastruktury.
K čl. 30 Považujeme za nezbytné blíže specifikovat pojem „Union standards“ a vysvětlit, co znamená „to go beyond Union standards“ – k tomu blíže poznámka k bodu 93 přílohy II. 3
Viz čl. 9, odst. 4 návrhu nového Obecného nařízení o strukturálních fondech a Fondu soudržnosti a čl. 5, odst. 4, písm. d) Nařízení o EFRD.
15
Za vhodné základní míry intenzity podpory v odst. 6 považujeme 50% způsobilých nákladů kalkulovaných na základě odst. 5a a 5b a 40% způsobilých nákladů kalkulovaných na základě odst. 5c.
K čl. 32 Vzhledem k přijetí nových závazků na úrovni EU pro oblast energetické účinnosti a snižování energetické náročnosti budov navrhujeme výrazné zvýšení míry investiční podpory na opatření na úspory energie. Za vhodné základní míry intenzity podpory v odst. 6 považujeme minimálně 60% způsobilých nákladů kalkulovaných na základě odst. 5a a 5b a 40% způsobilých nákladů kalkulovaných na základě odst. 5c. Příplatky pro MSP by měly být zachovány ve výši 10, resp. 20%. Zároveň se domníváme, že nemusí být jednoznačně vykládáno vymezení způsobilých nákladů jako „investičních nákladů nutných k dosažení vyšší úrovně ochrany životního prostředí“. Z našeho pohledu by bylo přesnější a jednoznačnější vymezení „investiční náklady na opatření úspory energie“ které principiálně zcela odpovídá podstatě způsobilosti nákladů k podpoře dle tohoto článku, neboť dosahování energetických úspor má de facto environmentálně příznivé účinky vždy. Současná intenzita 20% (vyšší intenzita je nyní možná pouze za podmínky finančně i personálně náročných dodatečných administrativních úkonů a v praxi není využívána) není motivující a nevede k účinnému snižování energetické náročnosti. Přijetí Směrnice EU o energetické účinnosti a rovněž v návaznosti na investiční priority definované předpisy EU pro kohezní politiku (čl. 5 Nařízení o EFRD), kde je podpora energetické účinnosti definována jako jeden z nejvýznamnějších cílů s sebou ponese potřebu navýšení intenzity podpory.
K čl. 33, čl. 34 a čl. 37 Za základní míru podpory považujeme u všech těchto investičních opatření minimálně 50 % způsobilých nákladů.
K čl. 36 Považujeme za vhodné zavést míru podpory tohoto opatření 100 % způsobilých nákladů stejně jako v případě podmínek EAG. Domníváme se, že projekty revitalizace kontaminovaných lokalit mají, v případě, že je dodržen princip „znečišťovatel platí“, zanedbatelný dopad na hospodářskou soutěž.
Připomínky k příloze I - Definice K bodům 4 a 13 Definice intenzity podpory by měla být jednoznačně harmonizována s definicí hrubého grantového ekvivalentu. V bodě 4 je termín „aid amount“, v bodě 13 „value of the aid“. Definice hrubého grantového ekvivalentu se určitým způsobem liší od definice v Nařízení o podpoře de minimis – dle názoru ČR je vhodné disponovat jedinou, jasnou definicí.
K bodu 17 16
Požadujeme upřesnění, zda definice pro uvádění zemědělských výrobků na trh zahrnuje jakékoli uvedení produktů na trh nebo pouze jejich první uvedení na trh. Dle názoru rezortu zemědělství i názoru EK (DG AGRI) by se mělo jednat pouze o první uvedení zemědělských výrobků výrobků na trh, tzn. že obchod (malo/velkoobchod) by neměl být v této definici zahrnut, neboť neuvádí zemědělské výrobky na trh jako první. Z návrhu nařízení však vyplývá, že DG COMP vnímá odlišně definici uvádění na trh než DG AGRI – domníváme se, že přístupy by měly být sjednoceny. ČR proto podporuje omezení definice „uvádění zemědělských výrobků na trh“ pouze na první uvedení na trh, nikoli na všechna uvedení na trh, protože pak dochází k vyřazení konečného prodejce (obchodu) z podpory. Rovněž je možno najít rozdíly v anglickém znění předpisů EU obsahující definici „uvádění na trh“ od znění českého. V anglickém znění obecného nařízení o blokových výjimkách a v nařízení o de minimis je termín „marketing of agricultural products“ překládán jako „uvádění zemědělských produktů na trh“, kdežto např. v nařízení č. 765/2008 (kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh) je „uvedení na trh“ překládáno jako „placing on the market“. Zde tedy spatřujeme určitou odlišnost. Ačkoli se nařízení 765/2008 vztahuje na jinou oblast než je veřejná podpora (na rozdíl od GBER a nařízení o de minimis), domníváme se, že i toto by mělo být vyjasněno.
K bodu 27 ČR zastává názor, že by měla být ponechána mírnější a pro MSP příznivější definice podle současného Nařízení Komise č. 800/2008.
K bodu 39 Není jasné, z jakého důvodu mají být za „single investment project“ označeny např. dva zcela odlišné projekty z jiných sektorů, navíc ještě různých společností (byť v rámci skupiny podniků), které budou umístěny ve stejném NUTS 3. Dle názoru ČR by bylo vhodné doplnit definici tak, aby bylo zřejmé, že se počáteční investice týká "same or similar activity", která je již definována v pojmech na úrovni stejného čtyřmístného NACE a která spíše nasvědčuje tomu, že se o jeden investiční projekt jedná.
K bodu 45 Považujeme za účelné přesněji vymezit, která regionální podpora v odvětví ocelářství je neslučitelná s vnitřním trhem/zakázaná, zda pouze výroba produktů spadajících do definice ocelářského průmyslu uvedených v příloze I GBER, nebo i následné činnosti (zpracování a uvádění na trh). Dále doporučujeme konkrétněji vymezit jednotlivé výrobky spadající do definice ocelářského průmyslu – tj. přiřadit položky a) až e) v bodě 45 Přílohy I ke konkrétním celním kódům. Bude tak usnadněna kontrola způsobilosti produkce žadatelů k podpoře na základě celních kódů.
K bodu 46
17
Považujeme za vhodné vyjasnit, zda bude do vyloučeného odvětví výroby syntetických vláken zahrnuta také výroba nanovláken.
K bodu 61 Není nutné zmiňovat záruční portfolio; výše ručení (guarantee rate) se vztahuje jen na jednotlivé transakce.
K bodu 87 Domníváme se, že druhý odstavec definice by měl být revidován s ohledem na (poměrně striktní) limitaci hospodářských činností přímo z definice „výzkumné a znalosti-rozšiřující organizace“. Dané znění definice v praktickém důsledku znamená odebrání statusu výzkumné organizace těm výzkumným organizacím, které jsou založeny na soukromém základě, a které se například primárně věnují aplikovaným a experimentálním činnostem, tedy činnostem s vyšším podílem „smluvního výzkumu“, resp. obecně příjmů od komerčních odběratelů výzkumu. V současnosti platný Rámec podpory VaVaI soukromé výzkumné organizace zaměřené na požadavky aplikované sféry nezakazuje, což by z pohledu ČR mělo být zachováno i v novém GBER. Navíc jsou některé z těchto (dosavadních) výzkumných organizací soukromého typu i příjemcem významného objemu dotací jak z operačních programů zaměřených na VaVaI, jakož i dalších dotačních titulů, a změna právního postavení by mohla vést i k povinnosti dotace vrátit, resp. je po 1.1.2014 výrazně omezit a další neposkytovat.
K bodu 93 Vzhledem k problematické aplikaci a nejasnosti výkladu považujeme za nezbytné lépe vyjasnit pojem “Union standard”, a to zejména v návaznosti na míru závaznosti podmínek Směrnice 2008/1/EC a dalších Směrnic, které jsou dle EK v této souvislosti relevantní (Směrnice 2010/75/EU). Považujeme za vhodné předložit jasný výklad tohoto pojmu i v návaznosti na další dokumenty, které pro oblast „nejlepších dostupných technik“ existují, tj. Závěry o BAT a dokumenty BREF. Specifikace pojmu je nutná též ve vztahu k EAG.
Připomínky k příloze II – Definice MSP ČR dlouhodobě považuje za prospěšné zjednodušení této definice. Byť EK vydala pro korektní zařazování podniků do jednotlivých velikostních kategorií poměrně detailní metodickou příručku, definice MSP zůstává velmi složitá a žadatelé se v ní obtížně orientují. Z důvodu právní jistoty by mělo být vysvětleno v souvislosti s limitem 1,25 mil. EUR v článku 3, odst. 2 bodu a) přílohy II Definice MSP, zda v případě business angels jako koinvestorů v rámci schémat rizikového kapitálu dle čl. 19, odst. 9 nepovede investice částek nad 1,25 mil. EUR do jednoho podniku při současném obdržení více než 25 % podílu na jeho základním kapitálu ke ztrátě pozice malého a středního podniku. Problémem je, že podpora rizikového kapitálu se vztahuje na malé a střední podniky (dle čl. 19 návrhu GBER může jít až o 10 mil. EUR), ale podnik se dle definice MSP v příloze II návrhu GBER kvalifikuje jako nezávislý malý a střední podnik pouze tehdy, pokud celková 18
výše investic rizikového kapitálu „business angels“ čítá max. 1,25 mil. EUR při současném obdržení více než 25 % podílu na základním kapitálu investorem, v opačném případě bude investor považován za „partnerský podnik“. Toto vnímání z hlediska fungování rizikového kapitálu nedává smysl, neboť investoři obvykle neprovádějí převzetí kontroly nad managementem firmy, což potvrzuje i čl. 3 přílohy II v prvním pododstavci mezi odst. 3 a odst. 4. Dle našeho názoru by bylo vhodné z důvodu zajištění právní jistoty pozice MSP zainvestovaných business angels vypustit limit 1,25 mil. EUR z článku 3, odst. 2 bodu a) přílohy II Definice MSP, jinak může v praxi přinášet aplikace této části definice řadu komplikací.
Závěrem obecná připomínka k přípravě závazného překladu finálního znění nového GBER: Na základě předchozí zkušenosti by ČR ráda upozornila na vysoké riziko vzniku nesrovnalostí v souvislosti s „oficiálním překladem“ finálního dokumentu. Proto považujeme za vhodné, aby při zajišťování oficiálního překladu Nařízení do národního jazyka členského státu vždy byla zajištěna konzultace s expertem v oblasti národní legislativy a při překladu byly v případě výskytu synonym používány ty výrazy, které jsou terminologicky již legislativně definovány a zakotveny v právních předpisech dané členské země a současně aby pak tyto termíny byly použity důsledně v celém dokumentu. Tyto obtíže vznikaly v současném znění GBER zejména v souvislosti s podporou v oblasti VaVaI.
19
