PŘIPOMÍNKY K NÁVRHU STRATEGIE ČESKÁ REPUBLIKA 2030 (VERZE Z 1. 7. 2016)
ke dni 4.9.2016
1
OBSAH 1. ÚVOD A CELKOVÉ ZHODNOCENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . 3 1.1 Hlavní koncepční přednosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4
1.2 Hlavní koncepční nedostatky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5
2. PŘIPOMÍNKY K DÍLČÍM KAPITOLÁM . . . . . . . . . . . . . . . 9 2.1 Úvod, obsah, megatrendy a výraz “udržitelný” . . . . . . . . . . . . . . . 9 2.2 Vize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .10 2.3 Analýza rozvoje České republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 2.3.1 Lidé a společnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 2.3.2 Hospodářský model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14 2.3.3 Ekosystémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 2.3.4 Rozvoj sídel a území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 2.3.5 Česká republika v Evropě a ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . .17 2.3.6 Dobré vládnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18 2.4 Klíčové oblasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19 2.4.1 Lidé a společnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2.4.2 Hospodářský model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24 2.4.3 Ekosystémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2.4.4 Rozvoj sídel a území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27 2.4.5 Česká republika v Evropě a ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . 28 2.4.6 Dobré vládnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
3. PŘIPOMÍNKY K MONITORINGU A IMPLEMENTACI . . . . . . 34 4. ZÁVĚR A NÁVRH DALŠÍHO POSTUPU . . . . . . . . . . . . . 38 4.1 Shrnutí hlavních doporučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4.2 Zapojení Parlamentu České republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
5. ZDROJE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 6. INICIATIVA MĚJ SE K SVĚTU . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 6.1 Představení iniciativy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 6.2. Přehled připomínkujících organizací . . . . . . . . . . . . . 45 7. PŘÍLOHA: PŘEHLED PŘIPOMÍNEK A NÁVRHŮ OZNAČENÝCH V TEXTU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
2
1 ÚVOD A CELKOVÉ ZHODNOCENÍ Strategický rámec Česká republika 2030 (dále často jen Strategie, či ČR 2030) je na dobré cestě stát se nejen novým a zastřešujícím prvkem v krajině českých strategických dokumentů, ale i momentem, od něhož se začne datovat systematičtější spolupráce dříve oddělených institucí a společenských sektorů na spoluformování další budoucnosti Česka. Coby zastřešující dokument (meta-strategie) by pod vedením premiéra a nejpovolanějšího centrálního orgánu státní správy - Úřadu vlády mohla na základě kvalitní analýzy a participativním způsobem vykreslit nadresortní a nadstranickou představu o stavu, v němž by se společnost Česko chtělo za 15 let nacházet, definovat hlavní celospolečenské cíle, které nás ke kýženému stavu přiblíží, a nastavit integrované mechanismy pro potřebnou mobilizaci zdrojů a koordinaci všech zainteresovaných aktérů, funkční i v dalších volebních obdobích. Předložený draft strategického dokumentu (z 1. 7. 2016, schválený RVUR 18. 7. 2016), k němuž na dalších stránkách nestátní neziskové organizace sdružené v iniciativě Měj se k světu (dále často jen neziskové organizace) nabízejí společné připomínky a návrh na další postup, však tuto ambici zatím naplňuje jen částečně. Zatímco solidní analytická část představuje dobrý základ, návrhová část strategie v nás svou obecností vzbuzuje obavy: Bude finální výstup představovat praktické, žádoucí cíle pro společenskou transformaci ČR a vskutku udržitelné – integrované a dlouhodobé – institucionalizované cesty k nim? Anebo jen soubor nekonfliktních myšlenek či progresivní představu Úřadu vlády a části ČSSD, která však po dalších volbách bude hynout na úbytě? Již na začátku naší práce bylo zjevné, že mnohé části strategie je třeba dopracovat, promyslet jejich návaznost a vyjasnit politické zadání. Situace připomíná střelbu na běžící teč. Během dvou prázdninových měsíců, které jsme na připomínkování a přípravu této zprávy měli, stále zůstávalo mnoho určujících otázek (míra ambice, množství a podoba cílů, klíčové vnější trendy atd.) otevřených a aktuální text Strategie se mezitím jistě významně proměnil. Nejužší hrdlo celého procesu proto spatřujeme v časovém tlaku, který teprve nastává. Mezi další (první úplnou a prokonzultovanou) verzí dokumentu a jeho vstupem do meziresortního připomínkového řízení (MPŘ) pravděpodobně nebude více než mě-
3
síc, po němž podněty a vstupy mimo orgány státní správy už budou takřka vyloučeny, aby materiál mohl být do 31. 12. 2016 předložen vládě. Takto závažný, agregovaný a svého druhu experimentální dokument, pokud má naplnit výše uvedené ambice, vyžaduje pro své dopracování více času. Nejen co se týče „vydiskutování“ reprezentativního politického zadání a svého ústředního obsahu (zejména vize a strategických cílů), ale také kvůli nalezení nejvhodnější formy pro popis a včlenění jeho nových rozměrů (např. co patří spíše do kapitoly vládnutí a co do implementace) a zejména pro definici politických podmínek, institucionálního aranžmá a praktických procesů jeho úspěšné implementace. Úspěšné schválení strategie, která má mít skutečný dopad, se v první řadě neobejde bez alespoň základní podpory politického vedení státní správy – nad rámec premiéra a jeho nejbližších spolupracovníků. Máme však obavy, že pro zapojení dalších ministrů či náměstků nebude standardní MPŘ optimální ani dostatečnou formou. Dlouhodobá platnost a průběžná realizace strategie pak vyžaduje především nadstranickou podporu parlamentu, která zaručí, že po dalších volbách nepřijde celý proces vniveč. Včetně času, energie a expertizy, kterou do něj investovali neziskové organizace stejně jako mnozí další aktéři v zatím velmi participativním procesu přípravy. Vniveč by tím přišla i jejich ochota brát strategii za svou a podílet se na její implementaci. Přiložený dokument zachycuje formou sledování změn přímo v draftu Strategie veškeré obsahové připomínky a návrhy, jež během připomínkování vzešly ze síťových organizací, platforem či jejich členských. Tato narativní zpráva však (až na pár výjimek v textu označených) obsahuje pouze zásadní připomínky, (z nich mnohé však nejsou uvedeny v příloze – jde tedy o dva vzájemně se doplňující dokumenty, byť se silný, překryvem). Úplný přehled všech organizací, které se připomínkování zúčastnily, najdete podobně jako použité zdroje na konci zprávy.
1.1 HLAVNÍ KONCEPČNÍ PŘEDNOSTI Oproti předchozím strategiím udržitelného rozvoje (UR) tedy jde o značný posun dopředu. Draft stojí na velmi rozsáhlé, poctivé analýze, inovativní struktuře a má snahu o ucelený, nadresortní a dlouhodobý přístup. Zásadní je osobní zájem a podpora premiéra, protože bez nich takovýto dokument zpracovat, prosadit a zejména naplnit nelze. Považujeme za velmi důležité, aby si strategie tento charakter i nadále zachovala a byla v jeho duchu dopracována. Neziskové organizace sdružené v iniciativě Měj se k světu považují za velmi přínosné, že se struktura strategie zbavuje dělení na tzv. pilíře udržitelného rozvoje, nekopíruje resortní strukturu, a namísto nich se soustřeďuje na průřezové společenské fenomény zásadní pro jakýkoliv rozvoj ČR rozumný z hlediska většiny občanů a globální odpovědnosti ČR. Kvalita života jako ústřední cíl pro rozvoj ČR je pro občany ČR pravděpodobně stejně holistický, ale šířeji zakotvený a srozumitelnější koncept než udržitelný rozvoj.
4
Proto také podporujeme ideu vypustit z názvu Strategie (a jejích kapitol – klíčových oblastí) adjektivum „udržitelný“. Má v české společnosti různé konotace, ale přitom je čím dál jasnější, že Strategií (RVUR) prosazovaná integrovaná definice udržitelného rozvoje (kvality života) musí být atributem plánů každé další vlády. Jak dílčí členění, tak míru podrobnosti strategického materiálu obecně (s výjimkou níže uvedených kapitol) považujeme za vhodné. Je správné, že draft se snaží načrtnout vizi, analyzuje dosavadní rozvoj – fakta a trendy - a v rámci definování strategických klíčů pro budoucí rozvoj ČR popisuje klíčové oblasti, ze kterých vyplývají (avšak ne vždy a dostatečně) strategické cíle, s přemosťující kapitolou o vládnutí a závěrečnou, zatím nedopracovanou kapitolou o implementaci a monitoringu. Výběr klíčových oblastí i jejich podoblastí považujeme za relevantní, byť je dobré uvažovat o dílčích změnách (klíčová oblast 5) či doplněních (např. bezpečnost, odolnost) podoblastí. Každopádně by si obsah a struktura dokumentu zasloužily jednotné zarámování a explicitní vysvětlení, aby výběr nepůsobil jako nahodilý. Chybí celková shrnutí analytické i návrhové části i dílčí shrnutí jejich kapitol, což snižuje přehlednost a čtivost textu. Podobně chybí naznačení vazby mezi strategickými cíli a vizí. Také velká většina dílčích návrhů jde správným směrem. Díky inovativní struktuře přinášejí jednotlivé kapitoly řadu relevantních pozorování, nových pohledů a zejména ukazují vzájemné vztahy mezi různými oblastmi udržitelného rozvoje. Oceňujeme tuto snahu o vnitřní provázanost dokumentu, byť i tento aspekt je třeba dotáhnout (např. pro průřezová témata, jako je gender). Velmi podporujeme ideu silné klíčové oblasti Dobré vládnutí pro udržitelný rozvoj (dále také jen Vládnutí), která je důležitá jak sama o sobě, tak jako přemostění k efektivní realizaci strategie po několik následujících politických cyklů. Silný mandát a jasné zadání pro další strategické vedení státu, koordinaci resortních příspěvků a dlouhodobou implementaci a monitoring priorit národního rozvoje pro Úřad vlády (a specificky pro Oddělení pro udržitelný rozvoj - OUR) považujeme za jeden z klíčových výstupů celého procesu přípravy Strategie ČR 2030. V neposlední řadě oceňujeme dosavadní proces přípravy, který je mnohem vice participativní a reprezentativní, než tomu bylo zvykem u předchozích strategií i dosavadních procesů strategického plánování. Byť prostor k diskusi, připomínkování a vícekolovému dolaďování dokumentu je vzhledem k jeho rozsahu, struktuře a ambicím velmi úzký a zatím není jasné, do jaké míry budou zapojení další klíčoví aktéři, především politické strany.
1.2 HLAVNÍ KONCEPČNÍ NEDOSTATKY Ač klíčový koncept dokumentu je správný, je třeba ho v úvodu celý jasně vysvětlit o kolem kvality života vystavět svébytný, zastřešující, ale atraktivní narativ. Ten dosud jen místy probleskuje.
5
Navzdory obsahu fakticky není oddělena část analytická a část stanovující strategické cíle (část návrhová). Ta je kromě toho výrazně slabší jak co do propracovanosti, tak co se týče překlopení do strategických cílů. Analytická část je dle mínění NNO u většiny klíčových kapitol dostatečná (s výjimkou bezpečnosti a odolnosti u kapitoly 1, u vnějších dopadů domácích politik u kapitoly 5 a u trendů mezinárodní ekonomiky u kapitoly 2). Její dopracování i pro další možná témata je rozhodně dobrou investicí do budoucnosti – minimálně jako argumentační základ pro následné snahy zajišťovat soudržnost nových dílčích strategií s touto zastřešující strategií. V návrhové části se opakovaně odráží analýza současného stavu (často jsou zde nové analytické informace, dříve nezmíněné, které by bylo vhodné uvést v analytické části). Tímto přístupem je v některých případech výrazně snížena srozumitelnost stanoveného cíle. Zejména však u většiny klíčových oblastí (dále uvedených) cíle nedostatečně reflektují největší problémy, identifikované jak v návrhové, tak v analytické části. Chybí jasný klíč pro tvorbu strategických cílů. Klíčové oblasti jsou zpracovány do různé hloubky, co se analýzy problémů a jejich řešení týče. Za kvalitně zpracovanou kapitolu v tomto smyslu považujeme „Dobré vládnutí pro udržitelný rozvoj“, která přináší kromě cílů alespoň první konkrétní, kroky k jejich naplnění (cíle a priority/podcíle). Je třeba změnit jazyk a tón návrhové části. Považujeme za důležité, aby strategie explicitně popsala, kam chce stát v příštích patnácti letech společnost nasměrovat a čím hodlá trendy ovlivnit. Nepovažujeme za příliš smysluplnou státní strategii, která dokonce i v části, jež by měla formulovat záměry, často jen pasivně, někdy až rezignovaným tónem popisuje očekávané trendy. V současnosti text převážně operuje s vágními, nezávaznými formulacemi jako: je možné, můžeme a mohlo by se udělat. Nadto máme místy obavu, že vznikne dokument, který klade přílišný či nekritický důraz na to, čeho všeho již ČR dosáhla, a tím pádem vydláždí cestu k tomu, že již není třeba se na řadu témat více zaměřovat (např. v klíčové oblasti č.5). O řadě „úspěchů“ zmíněných v textu však lze polemizovat (viz např. vyznění Preambule). Jak vize, tak strategické cíle jsou zatím výrazně nedotažené. Navíc v celém dokumentu nikde nejsou uvedeny principy udržitelného rozvoje, které byly součástí SRUR, projednávaly se na Výboru RVUR pro strategické řízení a implementaci principů udržitelného rozvoje a navíc na ně vlastní text odkazuje (odst.404). Chápeme, že tento strategický dokument může mít politické zadání, jež obsahuje různá omezení a možná se stále upřesňuje. Přesto by se další verze dokumentu měla ve všech klíčových oblastech i celkově pokusit o formulaci maximální možné společenské shody na dalším směřování ČR, včetně základních hodnot a principů. Ucelenou, imaginativní, atraktivní a reprezentativní vizi pak považujeme za zásadní součást celého strategického dokumentu. Ve společnosti po ní existuje větší poptávka než po dalších strategiích. Vymezuje společný, hlubší a dlouhodobý důvod změn po-
6
žadovaných v dalším textu (tedy napříč různými společenskými skupinami a resorty, který se nemění po každých volbách). Společné hodnoty a představa jsou i základem moderních přístupů vládnutí (viz odst. 154 draftu Strategie). I pokud vize nebude do roku 2030 (zcela) naplněna, slouží už nyní jako motivace pro implementaci (mnohem účinnější s pozitivním emočním nábojem), rámec pro komunikaci (zejména za okruh odborné komunity), ospravedlnění souvisejících nákladů (finančních i politických) a odrazový můstek pro vyhodnocování či průběžnou aktualizaci strategie. V neposlední řadě je důležitá i jako cílový stav pro další, návazné či existující strategie (např. stále chybějící Národní program vzdělávání) a koordinační aktivity Úřadu vlády (OUR). Strategické cíle nekonkretizují priority (reálný dopad), kterými se bude Česká republika řídit. V návrhové části a zejména u cílů je dokument výrazně méně propracovaný - prolíná se v ní popis současného stavu, prognózy vývoje, přičemž samotné navrhované cíle v rámci těchto informací často zanikají. Strategický dokument musí obsahovat návrh co možná specifických opatření směřujících k naplnění cílů. Nemělo by se to týkat jen kapitoly o vládnutí a především se to týká kapitoly o implementaci. V textu chybí důslednější provázání jednotlivých (pod)témat mezi klíčovými oblastmi i v rámci každé z nich a jejich reflexe. Mnoho provazeb je naznačených (zeleně), ale nedotažených. Ještě více provazeb je zmíněných, ale vůbec nejsou označené. Dokument však především zatím vůbec nepracuje s reflexí všech těchto provazeb v celém jejich úhrnu a co z něj může plynout pro ty společenské priority, které skutečně přesahují resortní agendy – viz níže doporučení v oblasti vládnutí (2.4.6) a implemtace (3.) Klíčovou součástí udržitelnosti je také mezinárodní rozměr a jeho organické propojení s domácími politikami. Tyto rozměry jsou ve většině textu stále uměle odděleny. Ekologické, sociální a lidskoprávní konsekvence rozvoje, které je nutné udržet pod kontrolou, často vznikají na území jednoho státu a projevují se jinde: často i na jiných kontinentech. Proto je důležité, aby strategie Česká republika 2030 řešila mezinárodní - evropský a především světový - rozměr udržitelnosti. A to nejen v samostatné kapitole, ale napříč všemi klíčovými oblastmi. Považujeme za klíčové, aby strategie explicitně počítala minimálně s/e: ystematickým snižováním emisí skleníkových plynů (viz níže) a posilováním s českého příspěvku na globální adaptace na změny klimatu. ystematickým zvyšováním recyklace a omezováním spotřeby surovin a mate s riálů, zejména dovážených, včetně zemědělských komodit jako je soja či palmový olej, a relativním zvyšováním podílu spotřeby certifikovaných produktů ekologicky a sociálně odpovědného obchodu (Fair trade), ekologické zemědělství (BIO), trvale udržitelného lesnictví (FSC) apod. (viz níže). Rovněž podporujeme, aby strategie byla národním plánem České republiky pro realizaci Cílů pro udržitelný rozvoj (SDGs). Avšak rétorika či pasáže, které na SDGs (a také názory či doporučení OECD a Evropské unie) soustavně odkazují, vyvolávají dojem, že strategie plní domácí úkoly, jež vládě zadaly mezinárodní instituce spíš než, že by byla naplněním vlastních ambicí české společnosti a její politické reprezentace (včetně autentické mezinárodní odpovědnosti a solidarity).
7
Neziskové organizace považují za důležité, aby Česká republika 2030 byla skutečně patnácti letou rozvojovou strategií českého státu. Obáváme se, že tomu mohou bránit dva rizikové faktory: trategie bude vznikat jako (mezi)resortní projekt. Pokud má vzniknout rozvo S jová strategie českého státu, musí být reálným záměrem politické reprezentace, nikoli dohodou mezi jednotlivými složkami státní služby (tj. resorty a jejich partikulárními agendami). Považujeme za extrémně důležité, aby strategie nevznikala primárně ve shodě resortů, nýbrž ve shodě politických špiček a odrážela jejich ambice, plány a záměry. Státní služba musí připravit podklad; neměla by však rozhodovat, co v něm bude a co nebude. trategie bude plánem současné koaliční vlády nebo sociálně demokratic S kého premiéra. Je extrémně nepravděpodobné, že v příštích patnácti letech bude Českou republiku stále řídit zhruba stejné koaliční uspořádání. Pokud strategie vznikne tak, že bude reflektovat pouze ambice, plány a záměry současné koalice nebo současného premiéra, dříve či později se stane irelevantní. Považujeme proto za důležité, aby strategie vznikala s vědomím opozice, v konzultaci s ní a reflektovala překryv mezi ambicemi, plány a záměry koaličních a relevantních opozičních stran.
8
2 PŘIPOMÍNKY K DÍLČÍM KAPITOLÁM
2.1 ÚVOD, OBSAH, MEGATRENDY A VÝRAZ “UDRŽITELNÝ” Při finální jazykové editaci by bylo dobré výraz “udržitelný” pokud možno používat jen tam, kde je opravdu třeba a v ostatním textu udržitelnost co možná nejvýstižněji přiblížit pomocí jiných, konkrétních slov. A zároveň v souladu s tímto záměrem dbát na to, aby argumenty pro různá navrhovaná opatření a cíle pro udržitelný rozvoj byly skutečně co nejvíce komplexní, integrované (na řadě míst jsou pouze ekonomické či pouze environmentální) a respektovaly základní principy udržitelného rozvoje (které by měly být do návrhu strategie doplněny). Navrhujeme zvážit, zda doplnit obecnou definici udržitelného rozvoje více specifickou definicí, která již je v našem právním řádu, a je tudíž i právně platná. V zákonu č. 17/1992 Sb. o životním prostředí je v § 6 definován trvale udržitelný rozvoj následovně:“ Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“. Taková definice je vhodná i proto, že postihuje nejen lidské potřeby, ale i přírodní limity potřeb současné i budoucích generací. Litujeme, že pro naše připomínkování nebyla ještě hotová kapitola „Dopad globálních megatrendů na klíčové oblasti“. Měla by nabídnout širší kontext, v němž se diskuse o udržitelném rozvoji odehrává, včetně možných variant globálního vývoje. Strategie ČR 2030 by měla nejenom popsat, jak se megatrendy ČR dotýkají či mohou dotknout (v analytické části), ale reflektovat jejich vliv na klíčové oblasti a strategické cíle (v návrhové části). Zároveň by dle našeho názoru měla představovat určitou analýzu rizik či hrozeb (případně příležitostí), kterou by měla obsahovat každá strategie, ale v návrhu zatím chybí.
9
2.2 VIZE Strategická vize líčí žádoucí stav v r. 2030. Vzhledem k používání přítomného času, (což se u vize používá), je nutné zdůraznit, že jak u vize, tak u preambule se jedná o představu, jak by měla ČR v r. 2030 vypadat. Takto to vypadá pro čtenáře, který nemá základy strategického plánování, velmi nejasně, jako přílišné chválení se, že už ČR taková je. Uvedená vize postihuje řadu důležitých momentů, včetně některých zásadních témat strategie. Vize je ale velmi opatrná, kusá a neobratná, neangažuje čtenáře. Kopíruje sice strukturu klíčových oblastí, ale povětšinou není odpovědí na klíčové výzvy z textu a nemá vztah ke strategickým cílům, které by měly vizi rozvádět. Působí složitě a technicky („zpomalují odtok vody z krajiny“) či akademicky (koncepty jako uvědomělá spotřeba jsou na místě, ale vyžadují jiný jazyk), ale přitom nesourodě není jasné pořadí a logika jednotlivých bodů, vynechává některé klíčové aspekty kvality života (podpůrné mezilidské vztahy a důvěra ve společnosti, volný čas, kultura, dané zaměření na rodiny je příliš exkluzivní, práce důstojná, ale nikoliv i smysluplná apod.), nahodile (proč společnost zrovna vzdělaných, odpovědných a aktivních obyvatel?), opakuje se (vzdělanost a soudržnost), směšuje ambice a trendy (robotizace jako vize?!?). Samotný text strategického dokumentu ČR 2030 obsahuje mnoho pasáží, ze kterých vize může vycházet a které se na ní mohou odkazovat, ale zatím tak nečiní:
10
r ovnováha mezi pracovním a osobním životem (odst. 163), v samotné vizi se tento aspekt zcela vytrácí, stejně tak jak propojení mezi prací a sebe-realizací jedince. odstavec 166 se zabývá odolností (resilienci) socio-ekologických systémů. Šíře vnímaná otázka bezpečnosti a odolnosti společnosti vůči krizím by ve vizi měla mít své místo. na více místech textu se zmiňuje podpora lokální soběstačnosti (např. odst. 172). Ve vizi zatím chybí, i když jde o jednu ze zásadních podmínek k dosažení udržitelné ekonomiky. otevřená společnost, která odmítá diskriminaci a nenávist ve všech jejich podobách rozhodně taky patří do celo-společenské vize. (odst. 173, 301) strategický dokument rozsáhle řeší kulturu, kulturní dědictví a živou kulturu jako důležité aspekty rozvoje společnosti (podkapitola 1.6). Vize by měla také vykreslovat společnost, která si váží své historie a rozvíjí kulturní prostředí v jeho rozmanitosti. odstavce 212 - 214 řeší udržitelnost nakládání se zdroji. Zodpovědné využívání zdrojů má ČR také ve své ústavě a je též nedílnou součástí odpovědnosti vůči globálnímu společenství. v roce 2030 bychom určitě také chtěli mít instituce, které umějí nakládat efektivně a transparentně s veřejnými zdroji. (odst. 239) i když vize neopomíjí rozvoj sídel, vynechává rozvoj krajiny a přírodního bohatství, které zmiňuje například odstavec 248. odstavec 351 hovoří o demokratičnosti vládnutí založeném na vícrozměrných lidských právech. Vize vůbec neřeší respektováni lidských práv.
v rámci kapitoly o vládnutí (odst. 353 a 354) je zmíněna nutnost zapojit všechny sektory společnosti do rozhodovacích procesů, které probíhají na různých úrovních: lokální, regionální, celo-státní a rovněž globální. Na všech úrovních je cílem dosáhnout zvýšení kvality života, co nejvíce participativním procesem. Vize by rovněž měla převzít tuto ambici z kapitoly o Vládnutí
Mezi platformami a síťovými organizacemi jsme dlouho vyjednávali znění společné krátké, ale co nejvíce výstižné, ucelené a angažující vize. Reaguje na většinu výše zmíněných výtek a zahrnuje všechny zmíněná témata. Proto ji zde nabízíme v celém znění: VIZE INICIATIVY MĚJ SE K SVĚTU: České neziskové organizace slouží a působí v různých oblastech. Sdílejí ještě něco více kromě toho, že jsou neziskové? Několik měsíců jsme debatovali, zda umíme popsat, jak se k světu máme my. Naši společnou představu, která se táhne napříč různými obory naší práce a rozměry naší společnosti. Tady je. Nepopisuje, co děláme: ve své každodenní práci řešíme více konkrétní problémy. Ale shrnuje náš názor na směr, kterým by společnost měla kráčet – od našich obcí až za hranice Evropy. 1. Otevřená společnost. Rádi bychom viděli společnost, kde „jiné“ neznamená „špatné“. Společnost, která kriticky přemýšlí, a přitom je otevřená různým názorům, původům a přístupům k životu, různým danostem, se kterými se lidé rodí nebo vyrůstají. 2. Chuť ke vzdělávání a inovacím. Česká společnost v globálním světě uspěje, jenom pokud bude chtít nové nápady, technologie i sociální inovace. Neměla by se bát změn; měla by podporovat vzdělávání k sebevědomí, rozličné talenty a prvotřídní vědu. 3. Správa věcí veřejných slouží občanům. Stát, kraje a obce musejí zaručovat slušnou i průhlednou správu a zapojovat občany i občanky do rozhodování. Měly by je k účasti na svých rozhodnutích zvát, rozvíjet veřejný prostor a povzbuzovat k aktivnímu občanství. 4. Hospodářství pro kvalitu života. Hospodářství by nemělo sloužit pouze růstu, profitu a trhu. Důležité jsou také jeho udržitelnost, péče o zdraví a veřejné služby, bezpečné prostředí pro život nebo naše vzájemná pospolitost. 5. Příroda a kulturnost. Součástí našeho života jsou také krása a další prožitky. Pro každou společnost je důležité, aby pečovala o přírodu i krajinu, chránila své památky a pěstovala živou kulturu v rozmanitých podobách. 6. Úcta a solidárnost. Chceme, aby se ve společnosti nerozevíraly nůžky nerovnosti. Abychom si vážili každého člověka, zastávali se utlačovaných a uměli podpořit lidi v nouzi – ať už žijí vedle nás, nebo v chudých zemích – na cestě k sebeuplatnění. 7. Společnost důvěry. Demokracie i prosperita se opírají o důvěru, sounáležitost a pulsující veřejný život. Společnost by měla stmelovat, aby se v ní nikdo necítil odstrčeným a lidé neměli pocit bezmoci vůči státu a vlivným.
11
8. Globální rozměr. Naše životy jsou svázány s měnícím se světem. Chceme, aby společnost nacházela pozitivní reakce na výzvy, které svět přináší. Měla by také pečlivě rozmýšlet, jak naše počínání, například nákupy nebo politická rozhodnutí, proměňují život lidí jinde. 9. Myslet dopředu. Také naše země musí myslet na zítřek. Proto potřebujeme budovat odolnou, šetrnou ekonomiku nebo posilovat místní soběstačnost. A chceme instituce, které důsledně uskutečňují poctivě připravená rozhodnutí. 10. V jádru Evropy. Místo pro naši zemi vidíme mezi svobodnými a demokratickými státy, které respektují vládu práva a usilují o mírové soužití. Chceme být součástí soudržné Evropské unie a konstruktivně přispívat k jejímu zodpovědnému rozvoji.
2.3 ANALÝZA ROZVOJE ČESKÉ REPUBLIKY Úvodní odst.14 sice vysvětluje logiku této části, ale nevysvětluje nijak její vnitřní strukturu a pořadí témat. Je potřeba vysvětlit, jak se dospělo ke klíčovým oblastem a proč jsou takto řazené. Vysvětlení z Úvodu, že klíčové oblasti byly zvoleny na základě shlukové analýzy tezí k udržitelnému rozvoji, které na základě výzvy předsedy vlády poslaly oslovené organizace, není moc objektivní, přesvědčivé, ani dostatečné na to, aby obhájilo páteřní strukturu takového dokumentu. Vyhodnocení naplňování SRUR v letech 2010-2015 bude možné jen značně subjektivně, protože k obecným cílům tehdy byla přerušena příprava implementace a nedošlo k rozpracování dílčích cílů a opatření. Každou analytickou kapitolu doporučujeme ukončit shrnutím, které vyzdvihne nejen hlavní momenty každé podkapitoly, ale rovněž se pokusí o jejich propojení v rámci klíčové oblasti a reflexi jejich přesahů. Dáváme ke zvážení také celkové shrnutí celé analytické části, které by vytvořilo odrazový můstek pro návrhovou část – se zaměřením na hlavní společenské problémy, společné klíčovým oblastem, jež by pomohlo stanovit logiku strategických cílů, resp jejich syntetické roviny (viz návrh na dvě skupiny cílů níže v 2.4).
2.3.1 LIDÉ A SPOLEČNOST V analýze zásadního tématu nerovností dochází k přílišnému zjednodušení problematiky, doporučujeme více se zaměřit na strukturální nerovnosti a pracovat s vícečetnou diskriminací, tj. diskriminaci zároveň z více důvodů – pohlaví, věk, vzdělání, etnicita, zdravotní postižení, sexuální orientace apod.) a rozšířit spektrum diskriminovaných skupin, včetně např. opomíjených vězňů a vězeňkyň. Také je důležité nezužovat pojetí rodiny jen na nukleární, biologickou rodinu. Považujeme za důležité dopracovat analýzu genderových otázek, s nimiž dále pracuje či bude pracovat návrhová část. Kupříkladu ženy jsou v ČR více než muži ohrožené chudobu a sociální vyloučením. To platí zejména pro samoživitelky, čímž se
12
chudoba přenáší také na děti. Nedostatek hrozí také rodinám s více dětmi. Ženy čelí větší pravděpodobnosti chudoby ve stáří než muži. Neplacení výživného zvyšuje riziko ohrožení chudobou. V analýze práce je nedostatečně doložena problematika dlouhodobé nezaměstnanosti – zejména její další rozměry a (zatím nepříliš povzbudivé) zkušenosti s řešením strukturální nezaměstnanosti. Chybí zmínky o pilotně ověřených programech, jež propojují sociální a zaměstnanostní intervence. Podobně postrádáme větší nuancovanost dopadů nových trendů v zaměstnanosti na různě kvalifikované skupiny obyvatel. Doporučujeme posílit analytickou část v oblasti vzdělávání - je poněkud kusá. Podrobnější analytické informace jsou uvedeny až v části Klíčové oblasti. Prosíme doplnit i o relevantní studie OECD a použít zdroje z Analytického podkladu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Problematická je také vysoká selektivnost českého školství (vzdělávání nefunguje jako sociální „výtah“) a velmi nízké výdaje na školství v rámci zemí OECD. Analýzu by bylo potřebné doplnit o fakta, uvedená v Národní zprávě udržitelného rozvoje Social Watch Česká republika 2016. Též chybí analýza nových výzev ve zdravotnictví (které jen zmiňuje b. 194 návrhové části) – zvláště nová infekční onemocnění, resistence vůči antibiotikům, velký nárůst problémů s duševním zdravím. Chybí analýza kulturní oblasti v nejširším smyslu. Kultura je mimo jiné důležitá pro změnu přístupu - vnímání, prožívání, myšlení a jednání, po které se v dokumentu volá na několika místech. I jako zdroj imaginace pro stejně tak poptávanou vizi ČR. Je jasné, že jde o hlubší a dlouhodobou změnu, vskutku změnu kulturní. O kultuře udržitelnost proto mimo jiné v úvodu mluví i návrh německé strategie – Deutsche Nachhaltigkeit Strategie (Německá federální vláda, 2016) Do této klíčové oblasti spadá (viz odst. 166) i problematika bezpečnosti obyvatel, která v posledních letech opět nabývá na důležitosti. To jistě neznamená přistupovat na diskurz extremistických názorů. Pokud ale nechceme, aby se této problematiky zmocnili populisté (či její absence byla důvodem označit dokument za neúplný a politicky nerelevantní), je třeba i v takovéto střešní strategii reflektovat obavy občanů (alespoň jako podkapitola klíčové oblasti č. 1). Souhlasíme s tím, že podobná reflexe by měla proběhnout ve vazbě na odolnost, která je v textu opakovaně zmíňovaná. Podle první strategické úvahy Evropské komise před říjnovým sdělením k udržitelnému rozvoji (EPSC, 2016) představuje odolnost (resilience) de facto komplementarní koncept k samotnému konceptu udržitelnosti. Hraje v něm prim snaha o účinnou reakci, na to, co přijde, zatímco v udržitelnosti spíše snaha o prevenci. Odolnost však nesmí být zúžena jen na živelné katastrofy (např. odst. 330) či ekonomické otřesy. Měla by explicitně zmiňovat i odolnost vůči nečekaným či nárazovým událostem, jako jsou uprchlické krize či možné teroristické útoky. U problematiky migrace by analýza měla rozlišovat všechny její klíčové rozměry (neredukovat pouze na „ekonomickou migraci“), odlišovat uprchlictví a uznat jako problém vysídlení, tedy stejně postižený, ale mnohem větší podíl lidí, kteří však nepřekročili hranice svého státu). Tyto nové fenomény by měly v analytické části být zasazeny do realističtějšího, racionálnějšího kontextu a hlavně jasně odděleny (ve veřejné debatě jsou terorismus
13
a uprchlictví často házeny do jednoho pytle, což nepřispívá k jejich pochopení, ani adekvátní, efektivní odpovědi). Konkrétní statistiky jako množství teroristických útoků a jejich obětí v ČR, Evropě a zbytku světa, srovnání s dalšími příčinami úmrtí a srovnání nákladů na jejich prevenci, počty skutečných uprchlíků v ČR, Evropě a ve světě, jejich etnické a náboženské složení, náklady na ochranu vnější hranice EU a pomoc uprchlíkům ve třetích zemích apod. by měly zklidnit emoce, osvětlit odlišnou povahu těchto fenoménů, ukázat, že vládá děla pro bezpečnost občanů maximum, ale zároveň otevřít prostor pro diskusi o dalších aspektech a přístupech k terorismu, uprchlictví a migraci. 2.3.2 HOSPODÁŘSKÝ MODEL Ekonomická analýza strategie je postavena na velmi solidní empirické základně a pojmenovává řadu důležitých problémů českého hospodářského modelu, jako je závislost na zahraničních zdrojích, rozdílné dopady větších a menších podniků, neudržitelná role evropských fondů, problematický vývoj zdrojové produktivity a energetické náročnosti, nevyvážené rozložení daňové zátěže. Přesto se přespříliš zaměřuje na národní úroveň a konvenční ekonomický diskurz. Chybí řada zásadních témat, bez nichž si lze těžko představit rekonceptualizaci ekonomického myšlení směrem k novému, udržitelnému hospodářskému modelu. V analýze je podceňována lokální sféra, kterou naopak zdůrazňují další kapitoly (zejména klíčová oblast 4, v níž však reálný ekonomicky rozměr prakticky chybí). Uznává, že přes třetinu zaměstnanosti zajišťují mikropodniky, ale dále se tomuto segmentu nevěnuje. Chybí pro udržitelný rozvoj zásadní diskuse o zadlužení, roli a tvorbě peněz, sociálním podnikáním (zmíněné v návrhové části, ale i v dalších klíčových oblastech) a vůbec o diverzitě ekonomických modelů. Včetně struktur ekonomické demokracie a jejich důležitosti pro lokální odolnost a udržitelnost. Na druhé straně chybí i analýza globálního ekonomického prostředí a trendů, jako jsou měnící se postavení rozvinutých zemí, vzestup vynořujících se trhů a jejich problémy, past středního přijmu, rostoucí multipolarita světové ekonomiky a výzvy, které představuje pro mezinárodní obchodní systém, či lekce z finanční krize a (ne)změny mezinárodní finanční architektury. Tvrzení o tom, že hospodářská stagnace souvisí kromě finanční krize především s příliš restriktivní fiskální politikou považujeme za těžko doložitelné. Kromě hlubší analýzy globální finanční krize a postmateriálních společností opomíjí též strukturální důvody slabého ekonomického výkonu na straně ČR, jako jsou nízká kvalita vládnutí, míra korupce či administrativní překážky, ačkoliv některé z nich jsou pak později naznačeny. Navíc tvrzení kritizující konkrétní vládu zbytečně provokují politiky z příslušných politických stran (viz dále potřeba zapojení parlamentních stran, včetně opozice). Fiskální analýza se věnuje omezeně pouze výtěžku z daní a složené daňové kvótě, ale opomíjí téma daňových úniků, zejména korporátních daňových systémů. Přitom omezení daňových úniků (lehce naznačeno v návrhové části) je předpokladem jednak daňových reforem směrem k zelené ekonomice, jednak zastavení globálního
14
trendu sociální „dekoheze“, jak nabádá i Mezinárodní měnový fond (EPSC, 2016). Udržitelná ekonomika tak musí být nejen ekonomikou cirkulární, ale také ekonomikou kolaborativní. Pro transformaci k udržitelnosti je rovněž klíčová mobilizace různých druhů zdrojů, nejen státního rozpočtu: přechod od investic v řádu miliard k investicím v řádu bilionů. Je nepředstavitelný bez aktivního zapojení a podpory bankovního sektoru a investiční komunity. Ve většině zemí se proto začíná dialog s centrálními bankami a bankovními asociacemi o potřebných změnách, jako je konec investování do fosilních paliv, rozjezd zelených dluhopisů, různé formy hybridních investic a veřejně-soukromých partnerství. V analytické i návrhové části však tyto aspekty a potřebné kroky k nim chybí. Postrádáme diskusi o vhodnosti HDP coby hlavního měřítka ekonomické prosperity. V pasáži o ekonomických ukazatelích je zmíněna důležitost HND, ale už například chybí další důležitý komplementární ukazatel, jako je vývoj disponibilního příjmu domácností, důležitý pro sledování nerovností, a zejména potřeba sledovat vývoj přírodního kapitálu ČR - oba zdůrazňované mimo jiné i ve výše zmíněné strategické úvaze Evropské komise (EPSC, 2016). Nevýhodou inovativní, nadresortní struktury strategie je, že dost dobře neumožňuje diskusi o specifických problémech a hlavně doporučeních pro hlavní ekonomické sektory. Opomíjí zemědělství jako klíčovou ekonomickou aktivitu při transformaci k zelené ekonomice. Chybí analýza dopadů industriálního zemědělství (či lesního, méně vodního hospodaření), která by ukázala vysoké externality v podobě nízké kvality a bezpečnosti potravin, dopadů na životní prostředí, zaměstnanost i nerovnosti a nerovnováhu mezi městem a venkovem.
2.3.3 EKOSYSTÉMY Analýzu v oblasti Ekosystémy považujeme za kvalitně zpracovanou. V analýze by však bylo potřebné doplnit stručnou analýzu chráněných území a ochrany přírodních procesů. Třetí pilíř ochrany biodiverzity je nyní velmi slabý - pouze 0,3 % území je ponecháno samovolnému vývoji. Síť území je také důležitá kvůli vytvoření referenčních ploch pro sledování dopadů změny klimatu a správného nastavování adaptačních opatření v hospodářských lesích. Kvůli zachycení dynamiky přírodních procesů v ekosystémech je nutné, aby plochy měly optimálně zhruba 3-5 km2, nejméně však 10 km2 (viz také 2.4.3). Dále bychom rádi apelovali na rozvedení důležitosti ekosystémových služeb, tj. zajišťování podmínek pro život v co nejvyšší kvalitě: zdraví – netoxické prostředí, úrodnost půdy - potrava, samočistící mechanismy - (pitná) voda, autoregulační procesy, konstrukční materiály, zdroje energie, léčiva, estetika a terapeutické působení krajiny. Také by bylo vhodné doplnit některé varovné údaje ze Zprávy o životním prostředí ČR 2014 (MŽP, 2014). Zvláště alarmující údaj o zástavbě: Zastavěné a ostatní plochy zaujímaly 10,7 % území ČR, zábor orné půdy výstavbou a rozšiřováním ostatních ploch v roce 2014 představoval 2 441 ha. Znamená to nevratný zábor orné půdy
15
rychlostí 6,69 ha/den. Případně doplnit, že biologická rozmanitost má též svou vnitřní hodnotu, nejen přínos skrze své ekosystémové služby.
2.3.4 ROZVOJ SÍDEL A ÚZEMÍ Analýzu této oblasti považujeme rovněž za velmi dobrou, ale několik zásadních připomínek máme. Zejména jde o to, že ošetřuje poměrně dobře sociální a environmentální rozměr, ale nenabízí relevantní analýzu ekonomického rozměru, zejména praktických možností a překážek pro udržitelnou a živější místní ekonomiku, ani propojení na příslušnou klíčovou oblast 2 (hospodářský model). Podceňuje fakt, že některé metropolitní lokality už v ČR po ekonomické, kulturní a společenské stránce přestávají plnit funkci urbánních center. Namísto posílení kapacit státní správy a samosprávy však spíše vidíme vzestup politického populismu, který jejich křehkou sociální soudržnost ještě více bourá a prohlubuje (většinou vícečetnou) diskriminaci různých menšin (viz. 2.3.1). Kromě toho stále roste počet vyloučených lokalit a jejich obyvatel, ve kterých dominuje romská menšina. Sociální vyloučenost se reprodukuje mezigeneračně. Navzdory pilotním programům sociální integrace ve většině obcí převažuje princip vytlačování a chybí celostátní strategie pro řešení problémů na všech úrovních. V analýze je nedostatečně vyhodnoceno hnutí místních Agend 21 v ČR, které by mělo být na základě bohatých zkušeností základem pro plánování a směřování k udržitelnosti na místní až regionální úrovni (v odst. 130 je celý systémový přístup Místních agend 21 - MA 21 - při participativním plánování chybně zúžen jen na konání pravidelných veřejných fór, kde se debatuje o místních problémech…). Dále je v analýze věnována pozornost jen participativnímu rozpočtování, tedy jedné fázi, oproti systémovému přístupu MA 21. Neziskové organizace považují za důležité nejen zdravé a kvalitní prostředí pro život každého z nás, ale také možnost každého podílet se na jeho utváření. Česká legislativa už více než dvě desetiletí dává každému právo připomínkovat rozhodování, které ovlivní život v jeho okolí. Je to důležitá součást lokální demokracie, kterou také chce rozvíjet klíčová oblast 6 této strategie. Proto nás mírně řečeno zarazil bod 117 navržené strategie, které tvrdí, že: „V tomto prostředí [rozmanitých NNO], ale i mimo něj, vznikají také různé nátlakové skupiny a lobby prosazující parciální zájmy, někdy i velmi pochybné z hlediska veřejného zájmu a udržitelného rozvoje.“ Autoři strategie by měli vysvětlit, co tím míní, nebo toto tvrzení vypustit. Takto formulované přinejmenším implikuje velmi vážné obvinění občanské společnosti, aniž by pro něj předkládalo sebemenší doklady. Strategie tak přebírá rétoriku skupin nepřátelských vůči participativním prvkům demokracie a tvrzení, které se neopírá o žádné reálné kauzy.
16
Strategie by měla počítat s ostatečným legislativním zaručením plnohodnotné účasti veřejnosti na d rozhodování ajištěním správného používání této legislativy ve správní praxi úřadů tak, aby z participace veřejnosti byla reálná a nejen papírová.
2.3.5 ČESKÁ REPUBLIKA V EVROPĚ A VE SVĚTĚ Analýza této kapitoly je nejslabší ze všech klíčových oblastí – příliš krátká, bez jasné společné linie a s velmi omezenou analytickou hodnotou. Úvodní pasáže rozvádějí informaci o Agendě 2030 z úvodu, ale zůstávají pouze u povrchních konstatování obecných faktů a velmi zjednodušujícícho srovnání SDGs a MDGs. Ze stručné charakteristiky hlavních nových prvků Agendy 2030 (daly by se doplnit např. ještě její integrovaný, pozitivní a transformační charakter) nejsou odvozeny žádné závěry či doporučení pro ČR. Dále se analýza omezuje pouze na činnost českého státu v evropských a mezinárodních institucích nebo intervence, které Česká republika může či bude dělat (prostřednictvím zahraniční rozvojové spolupráce - ZRS) přímo v jiných zemích. Ačkoliv je zřejmé, že podoba této klíčové kapitoly bude ovlivněna doporučeními z analýzy relevance SDGs pro ČR, řada témat a směrů, o kterých je třeba přemýšlet v debatě o vnějším rozměru udržitelnosti, je zjevných i bez ní. Analýza k této klíčové oblasti vyznívá příliš jednostranně a pozitivně, bylo by potřebné ji rozšířit o vskutku kritickou analýzu (obsaženou např. i v Národní zprávě o stavu udržitelného rozvoje ČR 2016, vypracované Social Watch ČR), ze které by byly odvozeny adekvátní strategické cíle. Mimo jiné ani v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce Česká republika dlouhodobě nesplňuje svůj závazek na poskytování oficiální rozvojové pomoci v jeho měkčí podobě pro EU 0,33%) a globální situaci nedopovídá ani výše humanitární pomoci. Výše prostředků poskytovaných na rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc řadu let stagnuje kolem 0,11 – 0,12 % HND. Úplně zde například chybí zmínky o přímém, domácím příspěvku ke globálním problémům. V jiných kapitolách se sice stručně diskutují dva jeho důležité aspekty: emise skleníkových plynů a spotřeba surovin. Kapitola, která by měla českou podporu udržitelnosti na světové úrovni řešit, však tento rozměr vůbec nereflektuje. Příslušné kapitoly neobsahují jasné cíle pro vnější politiky. A především se to týká mnoha dalších neudržitelných dopadů české spotřeby: dovozy krmné soji pro živočišnou výroby, spotřeba palmového oleje, ale také dovozů kávy, hliníku, tantalu, biopaliv, mořských ryb, tropického dřeva či turistiky (viz. např. publikace Česká stopa - ekologické a sociální dopady naší spotřeby za hranicemi, Zelený kruh a Hnutí duha 2005). A v neposlední řadě jde i o neudržitelné vlivy české politiky, jako jsou rostoucí vývozy zbraní do konfliktních oblastí či spoluúčasti na tvorbě neudržitelných politik EU, jako
17
jsou například pokračující, byť omezené vývozní subvence pro evropské zemědělské přebytky (viz např. stínové zprávy ke koherenci politk pro rozvoj evropské platformy CONCORD).(CONCORD, 2015). ČR sice má v podpoře demokracie a lidských práv silnou reputaci a transformační zkušenost (odst. 346), ale ne vždy koná koherentně. V posledních letech se v některých případech vysocí státní představitelé začali chovat - zpravidla s ekonomickou motivací - vstřícně k autoritativním režimům, které utužují svou moc za cenu represí a pošlapávání lidských práv svých občanů. Důležitým a negativním trendem posledních let, který není v analýze ani strategickém cíli vůbec reflektovaný je celosvětově se zhoršující stav lidských práv spojený s ústupem demokracií a posilováním autoritářských tendencí a režimů - jako zdroj možno použít pravidelné hodnocení Freedom House (2015). Tento negativní trend má dopady nejen na prosazování lidských práv, ale je také potenciální překážkou pro úspěšné prosazování cílů udržitelného rozvoje i v dalších oblastech, které si tato strategie stanovuje. Do analýzy rozvoje by proto měl být tento trend zahrnutý společně s uznáním jeho možných dopadů pro Česko při snaze o prosazování cílů strategie v Evropě i ve světě.
2.3.6 DOBRÉ VLÁDNUTÍ Tato kapitola patří mezi nejlépe zpracované analýzy podložené studiem mnoha zdrojů. Naznačuje posun mezinárodního diskurzu a předjímá dilemata kolem měření. Po rozdělení na dva klíčové (a protichůdné) aspekty vládnutí – demokratičnost a efektivnost - mapuje progresivní iniciativy i přetrvávající problémy v ČR. S jejich výčtem se neziskové organizace ztotožňují, protože je mohou z vlastní praxe všechny potvrdit. Pro účely strategie však může být tato analýza až příliš teoretická a chybí jí snaha o určitou hierarchizaci problémů českého vládnutí. Některá důležitá témata přece jen chybí – korupce, koncentrace a prolínání ekonomické a politické moci, konflikty zájmů a na druhé straně omezené možnosti autonomního rozhodování státní správy v důsledku globalizace a komplexního, dynamického charakteru moderních společností. Například hierarchická, netransparentní a fragmetnovaná povaha státní správy není jen důsledkem zastaralého myšlení, ale prostředím, ve kterém snáze operuji nevolení aktéři a prosazují se partikulární zájmy. Zejména vliv těch velkých ekonomických je podceněn. Je také na zvážení, zda by při krácení teoretických pasáží a přesunu analytických pasáží v návrhové části zpět do analytické naopak neměla být posílena analýza evropské a lokální úrovně (přesun rozsáhlých pasáží o vládnutí z kapitoly 4) a doplněna analýza mezinárodní úrovně vládnutí, včetně analýzy zapojení ČR do multilaterálních organizací z klíčové oblasti č. 5. Spolupráce a efektivní koordinace v nadnárodním měřítku, jež je klíčová pro udržitelný rozvoj, patří mezi slabší stránky českého stylu vládnutí.
18
2.4 KLÍČOVÉ OBLASTI
Cíl návrhové části vidíme především ve stanovení strategických cílů, které budou odpovědí na hlavní problémy definované v analytické části a zároveň mostem na cestě k naplnění vize. Z několika důvodů jsme přesvědčení, že by bylo dobré, aby vznikly dvě sady těchto strategických cílů. Za prvé pro účely politické komunikace byl stanoven strop pro počet strategických cílů na číslovce deset, který však nemůže pokrýt škálu výzev a témat udržitelného rozvoje. Za druhé je potřeba skloubit přirozenou snahu každé vlády stanovit si své, užší priority s potřebou kontinuální, dlouhodobé (a často nepolitické) spolupráce různých aktérů na řešení širší škály společenských výzev. V této strategii spatřujeme unikátní příležitost posunout dosavadní přístup, který vnímá strategie především jako produkt stávající exekutivní moci bez ambicí na širší politický a společenský konsensus a ambicí vyjednat jejich platnost po několik volebních cyklů. Jako příležitost vydělit celospolečenskou vizi a základní směry k jejímu naplnění ze stranického boje. Jako příležitost definovat dlouhodobé priority, jichž jedna vláda nemůže dosáhnout, a jejich dosahování rozfázovat na několik volebních období s možností, ale i povinností každé vlády vybrat si k realizaci z metastrategie ty její části, které nejlépe odpovídají jejím programovým prioritám, ale které se v delším časovém období vyvažují. Jinými slovy, integrovaný přístup by neměl být jen obsahem strategie, ale rovněž způsobem, jak vzniká a jak je realizovaná. Navrhujeme proto určitou politicko-strategickou inovaci: Dopracovat do co nejvíce konkrétní, ale zároveň konsensuální podoby strategické cíle pro všechny klíčové problémy identifikované v analytické části. Bez limitu na počet cílů, případné podcílů/dílčích cílů v každé klíčové oblasti, ale se snahou o identifikaci optimálních reakcí na průřezové problémy, přesahující či propojující klíčové oblasti (k takové průřezové – integrované - definici cílů se velmi blíží strategické cíle v podkapitole 4.7, zejména strategický cíl č. 3). Pokud by pak analytická část přesahovala stránkový limit strategie, navrhujeme ji celou publikovat jako odlišný dokument a před návrhovou částí strategie ponechat pouze navrhovaná shrnutí kapitol a celkové shrnutí analytické části. Tam, kde je míra celospolečenského konsensu nižší, mohou být cíle obecnější, ale měly by se s nimi ztotožňovat všechny demokratické politické síly a společenské skupiny v zemi (neziskové organizace i soukromý sektor). V závislosti na vývoji problémů a názorů se mohou strategické cíle posouvat, či doplňovat, ale opět jen na základě širšího společenského konsensu, nikoliv pod vlivem aktuální vlády. Vedle těchto strategických cílů pak navrhujeme definovat menší počet strategických priorit - obecnějších, více zastřešujících cílů, které však budou především odrážet programové priority dané vlády a budou rozpracovány do větší míry podrobnosti, aby se z nich vláda alespoň částečně mohla zodpovídat už během svého volebního období. Strategie ČR2030 tak bude explicitně a opakovaně součástí programových prohlášení. Tyto priority pak mohou být rovněž základem komunikační strategie vlády v daném období.
19
I pokud mezi strategickými prioritami dané vlády a dlouhodobými strategickými cíli strategie (dalších aktérů, včetně NNO) nebude úplný překryv, udrží se aktivity strategie na obou těchto důležitých rovinách: dlouhodobá spolupráce mezi různými aktéry na nižší, více technické úrovni a zároveň alespoň částečná podpora a implementace celého procesu aktuálním vedením exekutivy. Aby bylo pnutí mezi oběma „vrstvami“ při implementaci Strategie (a jejich institucemi, např. RVUR a „Velkým výborem“ reprezentujícím různé společenské sektory) konstruktivní a vskutku udržitelné, musí ho však držet v určitých mezích (tedy facilitovat, obnovovat konsensus) instituce více reprezentativní než vláda. Tuto funkci by mohl plnit např. parlamentní orgán (Stálá komise pro integrovaný přístup k národnímu rozvoji/kvalitě života), anebo „Velký výbor“ ve formátu rovnoměrně zastupujícím vládu, opozici, soukromý i neziskový sektor (viz návrhy v kapitole 2.4.6)
2.4.1 LIDÉ A SPOLEČNOST U této velmi široké klíčové oblasti, v niž se potkává více než polovina z agend platforem a síťových organizací Měj se k světu, výrazně postrádáme návaznost analyzovaných problémů, klíčových oblastí a následně strategických cílů. Zatímco v analýze jsou definovány některé problémy velmi konkrétně, v této části jsou zcela opomenuty. Cíle v této klíčové oblasti jsou formulovány velmi neurčitě (např. „dlouhodobě snižovat v ČR podíl osob ohrožených chudobou“), tj. aniž by bylo určeno, či aspoň naznačeno, jaké konkrétní změny by to mělo znamenat. I srovnatelné Cíle pro udržitelný rozvoj (SDGs), schválené OSN, jsou daleko konkrétnější. Velmi se přimlouváme za to, aby se první strategický cíl v této oblasti netýkal chudoby, ale nerovností. Chudobu je důležité měřit, ale je třeba se zaměřit na její příčiny. A těmi jsou především nerovnosti ve společnosti. Cíl k potírání nerovností na základě pohlaví, věku, národnosti a etnického původu, sexuální orientace a zdravotního postižení však chybí. Taktéž cíl či podcíl k podpoře funkčních rodin a dalších samostatně hospodařících svazků, mezigeneračních vztahů a komunitního života. Strategie by tedy měla klást důraz na snižování různých typů strukturálních nerovností a diskriminace se zvláštním důrazem na diskriminace nejen faktické, ale dosud právně podporované, jako je ta na základě sexuální orientace, a včetně integrovaných (zejména infrastrukturních) opatření, které pomáhají zároveň snižovat různé typy nerovností (vícečetné diskriminace) jako je např. podpora veřejné dopravy ve venkovských oblastech. Vzhledem k šíři problémů navrhujeme následující znění, které integruje několik podtémat (a podcílů) této kapitoly a může být vzorem jakéhosi více syntetického cíle: Podporovat soudržnost společnosti, zejména odstraňováním a prevencí vzniku strukturálních nerovností, rozvojem a uplatněním potenciálu každého jedince ve společnosti a zároveň podporovat porozumění a dialog ve společnosti, rozpoznávat podmínky pro konflikty a polarizaci společnosti a účinně reagovat.
20
Zároveň by dle našeho názoru ČR měla akceptovat podcíl SDGs 10.1: Do roku 2030 postupně dosáhnout a udržet růst příjmů spodních 40 procent populace na úrovni vyšší než je celostátní průměr. V oblasti práce podle nás musí ČR řešit dlouhodobou nezaměstnanost, jejíž podíl neustále roste, i konkrétními krátkodobými kroky. Především rozšířením agendy příslušných institucí státní správy tak, aby kromě zprostředkování práce pomáhaly i s řešením souvisejících socio-ekonomických problémů. Mez i tyto kroky patří také podpora rozvoje místních trhů (strategie rozvoje lokální zaměstnanosti) a sociální ekonomiky, celoživotní vzdělávání, karierové poradenství a předprofesní vzdělávání.. Tato kapitola rovněž postrádá řešení definovaných problémů a opomíjí specifické cíle pro rovnost žen a mužů, vzdělávání a kulturu. Genderový aspekt problémů, na který poukazuje Analýza rozvoje ČR, v této části úplně chybí. Doporučujeme tyto dílčí cíle pro rovnost mužů a žen: O dstranit chudobu žen a srovnat platové nerovnosti mezi muži a ženami. Potřebná opatření jsou: snížit platové rozdíly mezi muži a ženami, řešit chudobu samoživitelek a seniorek. onec násilí na ženách – jde o nejzávažnější projev nerovnosti mezi muži K a ženami, který se vyskytuje napříč společností a společenskými vrstvami. Jedná se zejména o tyto formy: domácí násilí, znásilnění, sexuální obtěžování či nově vznikající kybernásilí. znat péči a zajištění veřejné služby péče – právo na předškolní vzdělává U ní, otcovskou dovolenou, zálohované výživné pro sólo rodiče a zvýšení rodičovského příspěvku, aby sólo rodičům zajišťoval alespoň příjem nad hranicí chudoby. Péče o seniory s důrazem na kvalitní a finančně dostupné služby (komunitní péče).
Pokud jde o vzdělávání, v obou částech cca 100 stránkového dokumentu je mu věnována překvapivě malá pozornost (v analytické části pouze 1 odstavec – č. 22, v části, která popisuje klíčové oblasti, pouze 6 odstavců – č. 183 – 188). Celá problematika vzdělávání je tak velmi zjednodušena, problémy a jejich řešení jsou nastíněny jen heslovitě, chybí řádné odkazy na studie, ze kterých některá tvrzení vycházejí. V návrhu chybí byť jen odkaz na Strategii vzdělávání k udržitelnému rozvoji (MŠMT, 2008). Doporučujeme lépe vysvětlit a popsat inkluzi ve vzdělávání (co se tím v českých podmínkách myslí) a demokratizaci vzdělávání, o kterých se v textu hovoří, a v rámci rozvoje kompetencí, či spíše gramotnosti, pro aktivní občanský, profesní i osobní život a podporovat začleňování tzv. Globálního rozvojového vzdělávání jak do formálních, tak neformálních způsobů vzdělávání. Navíc v dalších kapitolách se objevují dobré myšlenky či návrhy přímo relevantní pro vzdělávací cíle (např. potřeba rozvíjet „kulturu myšlenkové a rozhodovací autonomie“ v kapitole Dobré vládnutí, odst. 380), které však v příslušných pasážích této kapitoly nejsou reflektovány.
21
Návrhová část podoblasti vzdělávání by měla dle našeho názoru ukázat rozmanité role (smysl) vzdělávání, definovat podmínky pro kvalitní učení (se), včetně žádoucího prostředí a interakcí, nastavit podporu učitelské profese a propojení vzdělávání s okolním světem. Cíle je třeba naplňovat s využitím všech kapacit a zapojením významných aktérů vzdělávání, a to vzhledem ke společně formulované, sdílené vizi vzdělávání (viz 2.2). Dílčí cíle pro vzdělávání: R espektovat různorodé vzdělávací potřeby každého jedince (svobodná volba vzdělávací cesty pro každého) ropojovat formální a neformální vzdělávání (osvojovat si nejen teorii, ale učit P se i konkrétní zkušeností a prožitkem v reálném světě) Proměnit roli učitele v průvodce vzděláváním
Návrhová část věnovaná zdraví se správně snaží o holistické pojetí zdraví. Další rozpracování dílčích návrhů bychom považovali za velmi přínosné. Zejména bychom navrhovali rozvést i pro kvalitu životu klíčový nový rozměr (u nás i ve světě) – jak efektivně čelit stále častějším a závažnějším problémům s duševním zdravím. Se základním směřováním kapitoly v oblasti kultury souhlasíme, avšak několik zásadních témat zatím chybí či by měly být důrazněji zastoupeny. Jde zejména o podporu živého umění, férovou distribuci veřejných zdrojů určených na kulturu, rozvoj kultury v regionech či péče a práce s veřejným prostorem. Chybí nám také inteligentní podpora tzv. kulturních průmyslů jako design, móda, film, reklama, hry, knihy, hudba či fotografie, kde se potkává kreativita s možností ekonomického a hromadného využití. Kromě rozvoje estetického cítění, tvořivosti a představivosti (a vůbec pravé hemisféry), jež jsou hodnotou samy o sobě, tyto obory pomáhají diverzifikovat ekonomiku, stimulují alternativy, zakládají dobré předpoklady pro tvobu přidané hodnoty do budoucna a mnohé z nich byly jedny z mála oborů, které rostly i v době ekonomické krize. Kultura též není rozebrána v analytické části a chybí zmínka o její relevanci pro celkovou změnu přístupu k udržitelnému rozvoji (kulturu udržitelnosti), včetně potřeby rozvíjet společenskou představivost (viz vize) a zcela chybí strategický cíl pro oblast kultury. Navrhujeme proto tuto rozšířenou definici cíle pro oblast kultury:
P odporovat živou kulturu coby nástroj rozvoje vzdělanosti, soudržnosti, inovací a transformace společnosti k udržitelnému rozvoji (podporovat kulturu udržitelnosti), coby progresivní ekonomický sektor a způsob prezentace ČR v zahraničí
Jak jsme již zmínili v analytické části (2.3.1) bezpečnost ve vazbě na odolnost je základní parametr kvality života a v nadcházejících letech (včetně volební kampaně v roce 2017) bude s největší pravděpodobností představovat jedno z dominantních témat veřejné a politické debaty, zejména v kontextu terorismu, uprchlictví a migrace. Strategie ČR 2030 samozřejmě nemůže zpochybňovat existující politický konsensus vyjádřený v dokumentech, jako je Strategie migrační politiky ČR (MV, 2015) či Strategie bezpečnostní politiky ČR (MZV, 2015), byť neziskové organizace s jejich jazykem a přístupem ne vždy souhlasí.
22
Avšak odolnost je relativně novým tématem, které organicky propojuje řadu hlavních témat udržitelného rozvoje a v české státní správě je zatím jen spoře konceptualizované. Proto je Strategie ČR2030 díky své zastřešující povaze důležitou příležitostí k nastínění více integrovaného a konstruktivního přístupu (a jeho promítnutí do jazyka) i k těmto aktuálním fenoménům – naznačení, že odpovědi na migraci, uprchlictví a teroristické útoky nespočívají pouze ve zvyšování fyzické bezpečnosti, ale také:
psychické, komunitní a celkové odolnosti české společnosti a
otřebě vnímat Agendu 2030 také jako návod k prevenci a řešení široké p a provázané škály příčin uprchlictví a radikalizace.
Nejen pro společenské a politické skupiny, které se k tomuto integrovanému pojetí příliš nepřiklánějí, je ale třeba vyváženě akcentovat i standardní bezpečnostní přístup. Proto i SRUR z r. 2010 měla dokonce celou prioritní osu Stabilní a bezpečná společnost, s prioritou „Zvyšování připravenosti ke zvládání dopadů globálních a jiných bezpečnostních hrozeb a rizik a posilování mezinárodních vazeb“. Doporučujeme proto zároveň se strategickým směřováním k větší a komplexnější odolnosti společnosti inovovat a v nové strategii zohlednit dva cíle ze SRUR: C íl 5.3.1: Prohlubováním mezinárodní spolupráce zvýšit připravenost na teroristické hrozby, včetně nových forem těchto hrozeb, a přijmout nástroje k potlačení organizovaného zločinu. íl 5.3.2: Zvýšit připravenost obyvatel, veřejné správy a složek Integrovaného C záchranného systému k řešení dopadů globálních a jiných bezpečnostních hrozeb a rizik.
Navíc jak Strategie migrační politiky ČR (MV, 2015), tak Evropská unie jasně reflektují, že ČR nepřispívá svým dílem k řadě vnitřních opatření EU pro řešení uprchlictví a masové migrace (azylová a integrační politika). Navrhujeme proto do kapitoly 5 ČR podporující udržitelný rozvoj v Evropě a ve světě přidat základní piliře, kterými chce ČR přispět mimo své hranice jak k řešení příčin vysídlování a uprchlictví (mluvit o předcházení migraci obecně považujeme za nesprávné), tak příčin radikalizace, která má podobné kořeny (konkrétní návrh viz 2.4.5). Ačkoliv je to politicky citlivé téma, pokračování současného trendu k uzavírání společnosti, stigmatizaci a vylučování určitých skupin lidí na základě jejich vybraných dílčích charakteristik a k prohlubování společenských konfliktů v kontextu uprchlické krize a teroristických útoků považujeme jak za dlouhodobě neudržitelné pro demokratický charakter a odolnost společnosti ČR v 21.století, tak za škodlivé, co se týče bezprostředního dopadu na řadu dílčích témat neziskového sektoru a problémů diskutovaných v této strategii (např. sociální inkluze, vzdělávání či konkurenceschopnost).
23
2.4.2 HOSPODÁŘSKÝ MODEL Návrhová část této kapitoly je poměrně konzistentní, odpovídá analytické části a prezentuje relevantní a ve srovnání s řadou dalších klíčových oblastí relativně konkrétní cíle, které rámcově odpovídají i představě většiny platforem a síťových organizací iniciativy Měj se k světu. Přesto tato kapitola nepokrývá všechna důležitá témata (viz 2.3.2) a i v řadě z těch, které zmiňuje, by měla jít do větší konkrétnosti. Cílem českého hospodářství je dlouhodobě vytvářet dostatek zdrojů pro naplnění cílů stanovených v této strategii (zvyšování kvality života). Musí se tak ovšem dít nejen s ohledem na udržení a zlepšení kvality života obyvatel, ale za současného omezování negativní ekologické a sociální stopy ČR ve světě, včetně rozvojových zemí. Proto také naše zásadní připomínka směřuje k strategickému cíli č. 3, kde dle našeho mínění nestačí optimalizovat spotřebu a užití zdrojů s ohledem na externí přínosy a náklady. Je třeba vypracovat takový scénář užití zdrojů, který bude posilovat koherenci politik pro udržitelný rozvoj, tj. vhodně alokovat české i evropské prostředky a v relevantních domácích politikách předcházet negativním ekologickým, sociálním a lidskoprávním dopadům české (a evropské) ekonomiky v jiných zemích. Nabízíme několik konkrétních možností. V prvé řadě se týkají snižování spotřeby fosilních paliv a materiálních zdrojů – tedy přijetí rámcové i konkrétní legislativy a rozšíření podpůrných programů, které rozhýbou investice do úsporných budov, solárních kolektorů na střechách, obecních větrných elektráren a výtopen na biomasu či nových technologií v průmyslu. Dále aktivní podpora prevence vzniku odpadů, opakovaného použití a recyklace vedoucí ke snížení dovozu surovin. V textu jsou poněkud upozaděné úspory energie, zajištění vyšší energetické efektivity a soběstačnosti založené na decentrálním mixu OZE a technologiích zásadně snižujících spotřebu energií a vstupních surovin v zemědělství, průmyslu, dopravě a službách. Vláda ve svém programovém prohlášení anoncovala, že hodlá připravit a prosadit rámcový zákon podle úspěšného britského vzoru, který stanoví tempo pro snižování závislosti České republiky na fosilních palivech. Takový záměr bude nutně jedním z definujících projektů české ekonomiky v perspektivě roku 2030. Přesto jej strategie nijak nereflektuje. Proto navrhujeme, aby strategie: a) explicitně uvedla, že stát hodlá systematicky snižovat závislost ekonomiky na fosilních palivech a připraví rámcovou legislativu, která stanoví konkrétní tempo. b) nebo, pokud by neměla diskutovat konkrétní opatření, jen konstatovala, že stát hodlá systematicky snižovat závislost ekonomiky na fosilních palivech a vytvořit k tomu závazný rámec. Neziskové organizace překvapuje diskurs pasáží o energetice, především body 225227. Po našem soudu podceňuje současné dění na evropském elektroenergetickém trhu. Strategie vykresluje současnou krizi velkých energetických zdrojů (uhelných a jaderných) víceméně jako funkci politických intervencí.
24
Zcela přitom podceňuje disruptivní roli technologických inovací, zejména ve čtyřech oblastech: obnovitelných zdrojích, řízení sítí, ukládání elektřiny a elektromobilitě (kterou přitom strategie v jiném kontextu diskutuje v bodech 232-233). Pokud cena fotovoltaické elektřiny je zhruba na úrovni maloobchodní ceny elektrické energie, přestávají státní intervence hrát rozhodující roli. Energetiku neproměňuje - a především v příštích 15 letech nebude proměňovat - primárně "energetická politika prováděná v zahraničí", nýbrž perspektiva technologií a spotřebitelské poptávky. Implicitní představa, že Česko nestaví jaderné reaktory, protože si to Německo nepřeje, je iluzorní. Podobně je zvláštní teze, že: "Elektroenergetika v ČR z těchto důvodů bude zřejmě v budoucnu čelit tlaku na změnu energetického mixu, neboť setrvání u našich největších zdrojů – uhlí a jádra – bude čím dál více v rozporu se směřováním jak unijní politiky, tak i fungováním trhu s elektřinou." V kontextu této kapitoly se proto především ptáme: Neměla by důležitým faktorem této transformace být nekonkurenceschopnost nových jaderných zdrojů a extrémní nákladnost takových projektů pro spotřebitele? Nemá Česká republika své další, vlastní a silné důvody k opuštění uhlí a jádra? Například roční stovky předčasných úmrtí způsobených lokálními emisemi z uhelných elektráren? Přední pozici na evropských žebříčcích emisí skleníkových plynů? Neměla by reforma energetiky a snižování závislosti země na fosilních palivech být cílem strategie ČR 2030, nikoli kontextem vynuceným ze zahraničí, který vláda konstatuje? Proto dále navrhujeme v této kapitole (a ve vazbě na podkapitolu 1.4) posílit důraz na ochranu lidského zdraví před prachem, hlukem a toxickými látkami,- stát, regiony a obce musí přijmout účinná opatření k zajištění ochrany zdraví před nadměrným hlukem, znečištěním ovzduší překračujícím evropské limity a důslednějším omezováním používání rizikových chemických látek v průmyslu a zemědělství.
Co se infrastruktury a síťových odvětví týče, strategie v bodě 91 poznamenává, že: "V oblastech, odkud odcházejí mladší obyvatelé, jsou veřejné služby poskytovány na stále slabší úrovni (např. slábnoucí veřejnou dopravní obslužností). V těchto územích se pak projevuje nejtypičtěji stárnutí obyvatelstva a výrazné zhoršování kvality života." (Prakticky stejnou formulaci uvádí také v bodech 95 a 172.) Přesto se klíčová oblast 2 v kapitole 2.4 veřejnou dopravou prakticky nezabývá. Diskutuje pouze řešení (hlavních tahů) dopravní infrastruktury, tj. podmínkami pro dopravu. Železniční dopravu diskutuje pouze v kontextu směrování hlavních přeshraničních tratí. Nediskutuje zajištění infrastruktury dopravní obslužnosti na venkově nebo v periferních regionech, a to ačkoli stát do veřejné dopravy systematicky investuje a hodlá investovat i nadále. Z hlediska kvality života zejména na venkově jde patrně o jeden z nejvýraznějších fenoménů posledních let.Proto navrhujeme ve strategii shrnout, jak stát hodlá cílenými investicemi podpořit rozvoj dopravní obslužnosti, a to ať už pořizováním nových vozidel, frekvencí spojení nebo modernizací tratí a nádraží. Stejná kapitola rovněž úplně opomíjí rozvoj infrastruktury pro recyklaci komunálního odpadu (kterou přitom strategie v jiných bodech chce podporovat). Právě slabá infrastruktura (řídká síť sběru tříděného odpadu - respektive absence pytlového sběru 25
přímo od domovních dveří - a chybějící sběr bioodpadu) je hlavní příčinou nízké, jen zhruba třicetiprocentní míry recyklace v České republice. Kromě toho navrhujeme zařadit mezi strategické cíle také zahájení dialogu o financích pro udržitelný rozvoj s Českou národní bankou a dalšími zástupci bankovní a investiční komunity, silnější důraz na řešení fiskálních úniků a potřebu do politického rozhodování zahrnovat další a nové agregátní ekonomické ukazatele, především začít účtovat o přírodním kapitálu ČR. V neposlední řadě bychom do Strategie rádi promítli potřebu větší diverzity podporovaných ekonomických modelů, nejen důraz na malé střední podnikání, ať už jde o sociální podnikání, tvorbu sdílené hodnoty, hybridní modely a partnerství či podporu méně průmyslových modelů zemědělské produkce. Udržitelné zemědělství a lesnictví z této kapitoly zatím vypadávají. Přitom jsou jak šetrnější k životnímu prostředí a přírodním zdrojům (tj. systematičtější zohledňování ekosystémových služeb a požadavků cirkulární ekonomiky), tak přinášejí větší příjem a více práce místním lidem zejména na venkově. Agroekologické modely také nabízejí zdravější a bezpečnější potraviny – přímá vazba na kvalitu života. Proto navrhujeme přidat do této kapitoly:
aktivní podporu certifikace „bio “ a certifikace FSC
rozvoj komunitou podporovaného zemědělství a městských farem
tlak na reformu společné zemědělské politiky EU a přesměrování obchodní politiky od dotace vývozů potravinových přebytků k vývozu udržitelných řešení (knowhow, služeb a technologií) na podporu lokálního zemědělství
opracovat závazné cíle snižování tempa trvalého záboru a ničení zeměděld ské půdy.
2.4.3 EKOSYSTÉMY Neziskové organizace vítají zařazení kapitoly Ekosystémy a její podrobné rozpracování. Zdravé ekosystémy jsou vitální součástí udržitelnosti a podmínkou ekonomické prosperity i kvality života. Celkově je však formulace strategických cílů příliš obecná, bylo by potřebné dopracovat je minimálně do dílčích cílů či podcílů, jak se částečně podařilo v klíčové oblasti 6. Kromě toho kapitola Ekosystémy diskutuje problém pouze z hlediska plošných fenoménů a jejich řešení. Důležitou součástí péče o ekosystémy - a zejména ochrany biologické diverzity - jsou vybraná chráněná území. Strategie se tímto problémem nezabývá. Dává smysl, že nebude diskutovat konkrétní rozhodnutí o konkrétních chráněných územích. Považujeme však za důležité, aby přinejmenším reflektovala dvě témata: adekvátní financování a tvorby nových území ponechaných divoké přírodě.
26
Stát v minulých zhruba osmi desetiletích vybudoval hustou síť chráněných území. V mnoha případech však péče o ně vyžaduje aktivní intervence. Stát by měl proklamovat, že v perspektivě roku 2030 zajistí adekvátní financování plánovanému managementu sítě chráněných území. Vytváření chráněných území se omezovalo víceméně na ochranu dochovaných lokalit. Proto s výjimkou národních parků chybí větší plochy přírodních ekosystémů. Stát by měl deklarovat, že během nadcházejících 15 let vybere několik vhodných ploch státních pozemků o minimální rozloze 10 km2/území (reprezentujících hlavní typy ekosystémů v ČR) a ponechá je samovolnému přírodnímu vývoji za účelem vytvoření třetího pilíře ochrany biodiverzity a referenčních ploch pro adaptace hospodářských lesů na změnu klimatu, s tím, že budou plně přístupná návštěvníkům. Vzhledem k nepříznivým trendům v záborech půdy by bylo potřebné rozšířit formulaci strategického cíle 4, aby posiloval ochranu půdy před nadměrnými zábory a před degradací. V dílčim cíli či podcíli pak stanovit, k jaké rychlosti spotřeby púdy na zástavbu bude ČR chtít dojít a v kterém časovém horizontu. Dále by bylo potřebné výslovně zmínit i problematiku ochrany přírodních procesů a uvést ji jako jeden z podcílů/ dílčích cílů u strategického cíle 2 už se stanovením cílových hodnot. A v neposlední řadě bychom rádi viděli, aby ve strategickém cíli 1 byl vedle vytvoření politiky krajiny formulován i dílčí cíl/podcíl obnovení a hodnocení ekosystémových služeb krajiny. 2.4.4 ROZVOJ SÍDEL A ÚZEMÍ Jak už bylo naznačeno v analytické části, tato klíčová oblast představuje relevantní úhel pohledu na udržitelný rozvoj ČR. Musí však dobře integrovat hlavní pilíře udržitelného rozvoje, z nichž každá se soustředila do jedné z předchozích klíčových oblastí. I v návrhové části však sociální a demografické rozměry a zejména otázky vládnutí (takřka celé podkapitoly 4.4 a 4.5) dominují nad ekonomickými (a částečně environmentálními) aspekty. Považujeme za rozumné co nejvíc pasáží o vládnutí z této kapitoly integrovat do kapitoly Dobré vládnutí a uvolněný prostor věnovat dopracování zejména ekonomických a environmentálních předpokladů místního rozvoje (ve vazbě na kapitolu Hospodářský model). Navzdory tomu se však strategickým cílům daří docela dobrá syntéza všech těchto rovin a patří mezi nejlépe integrované (syntetické) cíle v dokumentu. I proto by bylo dobré je dále rozvést v návrhové (případně analytické) části a konkretizovat do dílčích cílů (či podcílů). CÍl 1 však navrhujeme doplnit o strategické plánování, takže bude znít: Zajistit dostupnost základních veřejných služeb již ve fázi strategického a územního plánování. Cíl 4 by měl mít podcíl, rozvádějící omezení suburbanizace za pomoci participativních/deliberativních metod a měl by být rozšířen o podcíl, vedoucí nejen k adaptač-
27
ním, ale i k mitigačním opatřením na ochranu klimatu na místní úrovni. Jako samostatný podcíl by měl být stanoven rozvoj participativních/deliberativních metod na místní až regionální úrovni systémovou a finanční podporou zavádění MA 21. Vítáme, že analytická část v kapitole 4.3 diskutuje silné a rostoucí disparity ve znečištění ovzduší a jeho kritickou úroveň v některých městech a obcích. Emise mikročástic prachu a benzo(a)pyrenu jsou důležitým faktorem předčasných úmrtí; ročně na ně umírají vyšší tisíce Čechů a Češek. Problém však není nijak reflektován v ekvivalentní kapitole návrhové části (nebo jinde). Považujeme za potřebné, aby strategie proklamovala, že stát hodlá v perspektivě roku 2030 zajistit čistotu ovzduší v obcích a městech, přinejmenším takovou, aby odpovídala platným zákonným normám. Bude proto usilovat o:
eliminaci vytápění uhlím v malých lokálních topeništích, razantní snížení emisí z automobilové dopravy ve velkých městech, řešení kritické situace průmyslového znečištění v ostravské aglomeraci.
Tato pasáž by měla být přitom explicitně provázána s relevantními body zejména v kapitolách 2.3, 2.4 a 4.4. Myšlenka, včlenit vnitřní dimenze uprchlické a migrační problematiky (zejména integrační politiku) do této klíčové oblasti (odst. 301-303) v kontextu sociální soudržnosti a dalších sociálně vylučovaných skupin, je jistě nosná a mohla by představovat vítaný krok kupředu. Z mnoha opatření, které navrhují NNO (viz. např. Migrační manifest - Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR, 2015), bychom rádi navrhli jako cíl alespoň dobudovat a zkapacitnit státní integrační program tak, aby se mohl zaměřit nejen na úspěšné žadatele o mezinárodní ochranu, ale také na potenciální imigranty v průběhu nebo před zahájením azylové procedury. Strategie reflektuje skutečnost, že zintenzivnění migračních resp. imigračních tlaků, jejichž cílem je náš civilizační okruh, není přechodným jevem, ale s největší pravděpodobností novou dlouhodobou realitou. Tu však bude postupně, ale bez váhání potřeba ve scénářích uchopení budoucího vývoje reflektovat mnohem pečlivěji.
2.4.5 ČESKÁ REPUBLIKA V EVROPĚ A VE SVĚTĚ Tato klíčová oblast je zatím nejméně dopracovaná. Vytyčené cíle i příslušné kapitoly analytické i návrhové části jsou nejen příliš obecné, ale postrádají jasnou vnitřní logiku a zároveň obsahují minimální vazbu na ostatní klíčové oblasti. Přitom, jak naznačují zahraniční rozměry ostatních kapitol, včetně kapitoly o vládnutí, překryv je zjevný. Chybí jasný evropský rozměr, včetně důrazu na budování sounáležitosti v evropském prostoru. Samotné kapitole i dokumentu schází větší důraz na podporu základních hodnot (měly by vycházet z dříve deklarované vize a principů udržitelného rozvoje), 28
zejména demokratických hodnot v mezinárodním prostředí. Demokratický rozměr se omezuje jen na krátkou kapitolu 5.5, která navíc nijak nezdůrazňuje podporu demokratických hodnot jako takových a používá jenom partikulárních výrazů jako dobré vládnutí, lidská práva apod., bez jejich zasazení do širšího kontextu. Zpoždění v přípravě této kapitoly však má své opodstatnění. Na rozdíl od tradičních vnitřních agend jako sociální soudržnost či ochrana životního prostředí, které mají své strategie a instituce a s SDGs jen získávají širší relevanci, nastavení vnějších politik udržitelného rozvoje je novým a komplexním úkolem, který musí navazovat na dílčí strategické cíle (ČR i dokumentu EU připravovaného na říjen 2016), ale zároveň probíhá souběžně s jejich tvorbou, přesahuje dosavadní tradiční nástroje (ZRS i stávající zahraniční politiku ČR) a který vyžaduje určité institucionální inovace (novou dělbu kompetencí mezi MZV, Úřadem vlády a ostatními resorty). Z prvních řádků je jasné, že tato kapitola by měla především sloužit jako most pro příspěvek ČR k implementaci SDGs (Agendy 2030) - u priorit plynoucích z SDGs pro domácí implementaci (pro resortní politiky) jako mezinárodní referenční rámec (naznačuje podkapitola 5.2) a jako odrazový můstek pro vytýčení národních priorit pro mezinárodní spolupráci a globální implementaci (5.3 a 5.5). V průběhu přípravy strategie by se priority ČR měly zřetelněji vyrýsovat na průsečíku mezi 17 cíli a169 podcíli Agendy 2030 na jedné straně a strategickými cíli a podcíli plynoucími z této strategie (ČR 2030), přičemž strategické cíle této kapitoly by měly zajistit koherentní promítnutí domácích priorit do mezinárodního působení ČR. To jistě má svou logiku a je důležité pro národní strategii, která chce být koherentní s Agendou 2030 a zároveň stanovit rámec pro její implementaci. Nicméně spíše než se na Cíle pro udržitelný rozvoj (SDGs) průběžně a obecně odvolávat, navrhujeme připsat k jednotlivým strategickým cílům či podcílům, které cíle a podcíle z Agendy 2030 konkrétně plní - viz např. struktura navrhované nové německé či francouzské strategie udržitelného rozvoje (Německá federální vláda, 2016). Postupně také doplnit, jakými indikátory budou vyhodnocovány. Ani při podobném zapracování SDGs do dokumentu však navržená struktura této klíčové oblasti není dostatečná ani konzistentní. Draft nebere v potaz potřebu podpůrného globálního prostředí, omezování negativních dopadů české spotřeby a větší koherence politik, ani mezinárodní aktivity a spolupráci resortů. Zacílení jednotlivých podkapitol neposkytuje žádný jasný vzorec – směšuje národní, evropskou i mezinárodní rovinu, bilaterální i multilaterální přístupy, agendu MZV i to, co spadá do kompetencí dalších resortů či Úřadu vlády bez jasného, relevantního cíle/cílů. Proto navrhujeme následujících 5 klíčových (pod)témat rozdělených do dvou skupin, z nichž lze seskupením formulovat i menší počet strategických cílů a u nichž je pak třeba dohodnout nový institucionální rámec (první teze k němu vždy v závorce): Priority pro aktivity s těžištěm na globální úrovni 1. Přímá podpora globální implementace Agendy 2030 – aktivní zapojení do multilaterálních procesů a aktivit multilaterálních organizací klíčových pro SDGs (české
29
předsednictví ECOSOC, aktivní podpora HLPF, iniciativy v dalších agenciích OSN – např. UNDP) a kvalitního globálního vládnutí vůbec (např. výběr specifického tématu v práci Skupiny Světové banky apod.), včetně reflexe a přenosu základních principů v Agendě 2030 (odpovídá 5.2 a 5.3, ideálně pod vedením MZV, ale v úzké koordinaci s ÚV) 2. Tvorba globálního prostředí podporujícího udržitelný rozvoj – snaha o větší koherenci zejména multilaterálních politik ČR a především politik EU s dopadem na globální udržitelný rozvoj, jako jsou zahraniční a bezpečnostní politika na podporu míru a bezpečnosti či potírání příčin vysídlení, uprchlictví a radikalizace (zejména EZBP), obchodní a investiční politika (zejména SOP) na podporu zelené inkluzivní ekonomiky, např. biopaliv druhé a třetí generace, daňová politika, která brání prohlubování nerovností, zejména daňovým únikům či podporuje vznik mezivládního daňového orgánu, zemědělská politika (SZP), která nepodkopává lokální soběstačnost (konec exportních subvencí), ale také sem samozřejmě patří globální podpora demokratických hodnot, řádné správy věcí veřejných, spravedlnosti a lidských práv (SDGs č. 16) skrze multilaterální lidsko-právní diplomacii (rozšíření 5.5, ideálně pod vedením ÚV, koordinujícím vnější politiky ostatních resortů, se specifickou rolí MZV, zejména při prosazování národní priority v podobě SDG č. 16 či dalších priorit multilaterální ZRS, nápomocná by byla jakási podoba Globální strategie ČR) 3. Existující nástroje české zahraniční politiky – promítnutí Agendy 2030 do bilaterální rozvojové spolupráce,ekonomické diplomacie,bezpečnostních nástrojů (vojenské a civilní mise), lidsko-právní politiky, humanitární spolupráce a programu transformační spolupráce včetně synergické podpory pro potírání příčin vysídlení, uprchlictví a radikalizace prostřednictvím stabilizace přijímajících regionů. V této souvislosti podporujeme, aby ČR dodržela své závazky v zahraniční rozvojové spolupráci a schválila plán postupného navyšování podílu ZRS na HND až do výše 0,33 % a Agenda 2030 se co do klíčových principů a témat promítla do nové Strategie zahraniční rozvojové spolupráce ČR (již první pololetí 2017). Podporujeme, aby ČR také deklarovala zájem využít svých transformačních, rozvojových a dalších zkušeností ve snaze o prosazování demokratických hodnot v mezinárodním kontextu. (navazuje na 5.1 a rozvíjí 5.4, ve stávající kompetenci MZV). 4. Mezinárodní spolupráce (dalších) resortů – aktivizace či rozšíření práce (zahraničních a dalších odborů) u resortů relevantních pro domácí implementaci SDGs o mezinárodní spolupráci na vybraných tematických agendách souvisejících s jejich/ národními prioritami pro Agendu 2030 ať už formou multilaterální, evropské či bilaterální spolupráce (např. MPSV – ILO, MŽP – UNEP, česko-německý či česko-korejský dialog apod.) a efektivnější promítnutí principů Agendy 2030 a vůbec mezinárodního rozměru do fungování resortů. Ale také by sem patřila ratifikace a naplnění mezinárodních konvencí tam, kde ČR doposud pokulhává za vyspělými zeměmi (např. ILO). Toto téma rozvijí a konkretizuje 5.2, v kompetencí příslušných resortů, ale s využitím vhodného, ideálně existujícího meziresortního mechanismu pro sdílení zkušeností a rozvoj metodiky integrovaného přístupu.
30
5. Minimalizace negativní stopy ČR a podpora pozitivních synergií pro udržitelný rozvoj – snaha o minimalizaci spotřeby ČR (včetně implementace Národního plánu pro CSR, dialogu se soukromým sektorem a spotřebitelských kampaní) a větší koherenci domácích politik ČR a EU s negativními environmentálními, sociálními, lidsko-právními dopady za našimi hranicemi. Týká se široké škály problémů od emisí CO2, snižování energetické a materiálové náročnosti, přes plýtvání potravinami, dovozy sóji, palmového oleje, ryb, „krvavých surovin“ či tropického dřeva, anebo dětské práce a vývozu zbraní. Vyšší koherence politik pro udržitelný rozvoj však vzniká i v důsledku pozitivních synergií – např. podporou vědy, výzkumu a inovací pro naplnění SDGs. Tato agenda v návrhu kapitoly zatím zcela chybí (až na vágní zmínku v 5.2). Koherence politik pro rozvoj sice formálně patří do agendy MZV, ale fakticky vyžaduje vedení (politické prosazování a koordinaci resortů) Úřadem vlády, zvláště nyní, kdy se rozšiřuje na koherenci politik pro udržitelný rozvoj. Napříč těmito 5 podtématy se promítají doposud navrhované a diskutované priority pro tuto kapitolu jako:
odnotová orientace ČR - coby jasné součásti západní atlantické civilizace h - na demokratické hodnoty, vládu zákona a lidská práva, založená na tradici humanismu a podpory mezinárodní spolupráce, s aktivní občanskou společností
a ktivní působení ČR v mezinárodních organizacích, včetně účasti českých politiků a účinnější meziresortní koordinace (obsažená v 5.3)
oherence politik pro udržitelný rozvoj (obsažená v 5.2), kterou bude třek ba dále doplnit o konkrétní mechanismy, jako jsou ombudsman, metodika pro státní správu, navýšení politické vůle. V této souvislosti považujeme za nezbytné upozornit na velký rozpor – zatímco v předloženém návrhu Strategie ČR 2030 je cílem globální podpora řádné správy věcí veřejných, spravedlnosti a lidských práv, zároveň v ČR roste výroba a export zbraní do nedemokratických, až diktátorských zemí, např. Saudské Arábie (viz analýza SocialWatch, 2016).
r ozvoj kapacity pro domácí i zahraniční partnerství státu, NNO a soukromého sektoru na podporu udržitelného rozvoje (obsažená v 5.2)
a ktivní spolupráce na úrovni EU – každé z navrhovaných podtémat této kapitola má jasný průnik na evropské úrovni. EU je aktivní zejména v prioritách pro aktivity s těžištěm na globální úrovni, kde bude potřeba úzké součinnosti mezi ČR a EU, ale svůj důležitý evropský rozměr má i ZRS a další nástroje zahraniční politiky, zahraniční aktivity resortů a rovněž koherence politik pro udržitelný rozvoj byla a nejspíš nadále bude agendou taženou EU.
Zároveň navrhujeme do této kapitoly integrovat i následující základní pilíře konstruktivního a odpovědného přístupu, kterými chce ČR přispět mimo své hranice jak k řešení příčin vysídlování a uprchlictví, tak k řešení příčin radikalizace, která má své kořeny v podobných problémech – v nedostatku příležitostí k základnímu sebeuplatnění a především v bezprostředním ohrožení života, zdraví, živobytí, základních lidských práv či důstojnosti:
31
elosvětová spolupráce na potírání jejich příčin, zejména skrze realizaci C Agendy 2030
tabilizace přijímajících regionů (86% uprchlíků zůstává v sousedních zeS mích), včetně navyšování ZRS a humanitární pomoci
ktivní spolupráce v Evropě, zejména podpora společných a solidárních A kroků v rámci EU (ochrana vnější hranice, evropský azylový systém, návratová politika a spolupráce s tranzitními zeměmi a zeměmi původu)
2.4.6 DOBRÉ VLÁDNUTÍ Tato kapitola patří mezi nejlépe zpracované – navazuje na dobrou analýzu, má neotřelou a smysluplnou strukturu a nejvíce rozpracované cíle, včetně konkrétní navázanosti na relevantní SDGs (č. 16 a 17). Řeší klíčová témata soudobé státní správy v kontextu udržitelného rozvoje, včetně řady z těch pojmenovaných v této zprávě Měj se k světu (resortismus, slabý mezinárodní rozměr, krátkodobé myšlení, nekoherence politik, potřeba změnit nejen pravidla a procesy, ale mentální modely a kulturu atd.). Obsahuje rovněž řadu zajímavých nápadů pro dílčí zlepšení a potřebnými experimenty v metodách práce státní správy. Přesto u ní existuje prostor pro vylepšení. Silná vize na úvod kapitoly by se měla promítnout spíše do celkové vize na začátku dokumentu. Analytické pasáže by se neměly opakovat a přelévat do návrhové části. Velmi vítáme důraz na koherenci politik (viz i 2.4.5) a návrhy na její zvýšení jak v domácím kontextu, tak jako nástroj vetší odpovědnosti ČR navenek (tyto provazby na Klíčovou oblast 5 je však třeba ještě doplnit a domyslet). Kapitola popisuje klíčové problémy, které akcentuje i Agenda 2030 – pnutí mezi cíli různých politik a potřeba je vyvažovat, tedy potřeba integrovaného přístupu, který jinak vesměs správně prochází jako červená nit celým dokumentem. Vzhledem k tomu, že vyhodnocování ekonomických, environmentálních a sociálních dopadů našich akcí by mělo probíhat jak paralelně, tak se stejnou vahou, navrhujeme v souladu s posledními trendy v OSN mluvit o koherenci a integraci politik zároveň (policy coherence and integration), aby byly zřejmé oba tyto důležité rozměry vládnutí pro udržitelný rozvoj (jako v odst. 337). To má i své dopady na potřebnou dělbu či přenastavení kompetencí ve státní správě. Právě odvážnější diskusi a zejména návrhy na konkrétní systémové kroky a změny pro udržitelnější vládnutí (a větší tlak jak na koherenci, tak na integraci politik) v českém politickém systému postrádáme v této kapitole nejvíc. Podobně jako v Německu či EU bychom měli začít debatu o vyšší úrovni politické závaznosti pro udržitelný rozvoj a zejména integrovaný přístup k vládnutí, která by stvrdila, že jde skutečně o dlouhodobý, nadresortní společenský cíl, ať již formou speciálního zákona, nebo časem případně aktualizací ústavy. Z toho plyne, že udržitelnost nemůže být jen tématem státní správy a je proto třeba posílit institucionální architekturu pro udržitelný rozvoj jak ve státní správě, tak v Parlamentu ČR a ideálně i mezi státem a nestátními subjekty. V této kapitole nám chybí:
32
ávrh na vznik příslušného parlamentního orgánu (například průřezového n výboru či spíše Stále komise pro integrovaný přístup, která by pro začátek
vzhledem k méně stranické a závazné povaze asi byla vhodnější) v poslanecké sněmovně a v senátu (nebo napříč oběma komorami), který by nesloužil jen k posuzování legislativních návrhů z hlediska udržitelnosti, ale k zajišťování koherence různých politik a prosazování integrovaného přístupu a vůbec kultury udržitelnosti v parlamentu i mimo něj, a
v íce kreativní uvažování o institucích a hlavně procesech (integrace témat a aktérů může přinést efekt jen v delším časovém horizontu a nejlépe při práci na společném konkrétním cíli), které by posílily dialog a spolupráci na udržitelném rozvoji mezi státní správou/státem, podnikatelským a neziskovým sektorem (nad rámec či proměnou Fóra pro udržitelný rozvoj), například systematickou podporou společných sítí či platforem. Zejména bychom uvítali instituci (výbor, radu či komisi) více síťového než hierarchického charakteru, která by systematicky budovala celospolečenský konsensus, posilovala důvěru a sociální kapitál napříč společností a facilitovala dialog mezi strategickým a exekutivním rozměrem při implementaci Strategie (viz doporučení na dvě sady cílů, dvě vrstvy implementace z úvodu kapitoly 2.4).
Pro obojí existují v EU-15 různé konkrétní modely. Kapitola dále správně naznačuje, jak probourat názorová sila či bubliny ve státní správě a samosprávě. Tyto konkrétní návrhy- zejména cíl 2 - podporujeme a navrhujeme tyto útvary nejen personálně, odborně a finančně zabezpečit, ale rovněž zvýšit kompetence/mandát Úřadu vlády pro jejich koordinaci a vedení. Smysluplné a efektivní se nám jeví především metodické vedení a koordinace strategických, případně zahraničních (viz výše, 4.2.5) odborů na resortních ministerstvech. To opět (také 4.2.5) vyplývá především z potřeby zajistit jak koherenci (souběžnou a koordinovanou práci různých orgánů státní správy na všech agendách udržitelného rozvoje), tak integraci politik (předcházení konfliktů mezi těmito agendami, tedy dlouhodobé vyvažování jejich váhy), které může dělat jen centrální instituce státní správy s dostatečnou politickou mocí a kapacitou. Navíc se to netýká jen managementu (strategie) udržitelného rozvoje a implementace Agendy 2030. Jak analýza této klíčové oblasti vysvětluje, charakter vládnutí se v komplexních, dynamických společnostech mění obecně a dlouhodobě směrem k více integrovaným a inovativním formám vládnutí. Postupně podle nás vyvstává mj. i potřeba dalších zásadních inovací, jako např. znovu promyslet a novelizovat Kompetenční zákon. A je proto také otázka, do jaké míry je navýšení kapacit a mandátu možné a zvladatelné jen pro Oddělení pro udržitelný rozvoj a do jaké míry bude zapotřebí zapojit i další útvary/kapacity Úřadu vlády. Ocenili bychom proto i další konkrétní návrhy v tomto směru – například postupně zakomponovat kritéria udržitelnosti do klíčových mechanismů fungování a rozhodování státní správy a samosprávy, jako je například:
IA - rozšířit posuzování vlivů na udržitelný rozvoj (SIA), jako zákonem více S vyžadovaný nástroj, zpočátku může mít i jen poradní (nezávaznou) funkci, ale navrhujeme plné zveřejňování výsledků SIA
RV - screening nových legislativních návrhů oproti vybraným indikátorům L udržitelnosti podobně, jako Legislativní rada vlády kontroluje soulad nových legislativních návrhů se stávající legislativou, ideálně by to mohlo být součástí stejného procesu jako RIA
33
3 PŘIPOMÍNKY K MONITORINGU A IMPLEMENTACI Přesah kapitoly o vládnutí do této kapitoly o monitoringu implementaci je značný. Mnohé z opatření navrhovaných pro zlepšení vládnutí v ČR představují zároveň opatření potřebná k úspěšné realizaci strategických cílů (vize a principů) a zejména dlouhodobě integrovanějšímu řízení státní správy. Je proto třeba takticky zvážit, v jaké kapitole jsou více relevantní a v jaké mají větší šanci na přijetí. Z našeho pohledu jde především o výše zmiňovanou instituce pro celospolečenský konsensus, parlamentní orgán pro integrovaný přístup k národnímu rozvoji, silnější screening legislativních návrhů z pohledu udržitelnosti a silnější mandát (finanční i lidské kapacity) Úřadu vlády pro koordinaci a integraci, zejména zajištění větší koherence vnitřních i vnějších politik resortů pro udržitelný rozvoj (viz i návrhy podtémat pro kapitolu Česká republika v Evropě a ve světě, 2.4.5). Také bychom ocenili promyšlení charakteru (případně statutu) Rady vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR) a Fóra pro udržitelný rozvoj (FUR). Ty v současnosti plní jak funkci platforem mezi různými společenskými sektory, tak úkol zajistit pro udržitelný rozvoj vyšší podporu vedení ostatních resortů, obojí z našeho pohledu jen částečně. Pro RVUR bychom rádi zajistili, aby v ní probíhala více politická debata o rozvoji ČR (účast náměstků a ministrů) a zároveň byla více otevřená nestátním subjektům, nikoliv s jejich spíše symbolickým zastoupením, nikoliv s jazykem, atmosférou a pravidly státní správy. Navrhujeme proto zvážit, zda jedna z těchto funkcí by nemohla být plněna lépe jinou institucí mimo RVUR (například dlouhodobý dialog mezi různými společenskými skupinami výše zmíněnou mezisektorovou komisí, což by dalo RVUR možnost se více zaměřit na politickou debatu stávajícího vedení exekutivy). FUR pak může být skutečně zásadní událostí, pokud se (obsahem, ale hlavně formou a „vlastnictvím“) otevře kritičtější, strategičtější debatě s oponenty o zásadních otázkách udržitelného rozvoje. Konkrétní podoba implementace Strategie je zatím v návrhu zpracována nedostatečně. Ačkoliv jde o metastrategii, je třeba respektovat základní principy Metodiky přípravy veřejných strategií (MMR, 2013) a tuto kapitolu doplnit o plán implementace strategie obsahující následující části: Hierarchická struktura prací – ideálně grafické a tabulkové znázornění činností a úkolů vedoucích k realizaci jednotlivých opatření - i pokud by měla spočívat hlavně v konzultační, koordinační a integrační práci Úřadu vlády. Nelze jen napsat, že „konkrétní opatření k naplnění strategických cílů jsou v gesci
34
příslušných resortů či Úřadu vlády dle aktuálních kompetencí“ (odst. 394). Je potřebné pokud možno adresně uvést, kdo za co bude zodpovídat, neboť mnoho cílů bude vyžadovat koordinaci více resortů a měl by existovat alespoň rámcový plán toho, co kdy a kým bude plněno. Řídící struktura implementace strategie – organizační struktura znázorňující vazby a hierarchickou strukturu jednotlivých orgánu a subjektů, které budou zapojené do implementace strategie. Jak bylo popsáno výše, zde se jedná především o potřebné kompetence, lidské a finanční zdroje Úřadu vlády, RVUR případně další centrálních institucí zodpovědných za implementaci (včetně žádoucí role parlamentu). Systém řízení změn – nastavení způsobu, jak identifikovat potřebu změn, a způsobu projednání a schválení navrhovaných změn. Pro celkový systém monitoringu a řízení změn (revize/aktualizace) při naplňování Strategie navrhujeme tři různé, ale provázané procesy: 1) pravidelný monitoring (ne déle než 1 x za 2 roky) se základním vyhodnocením stanovených indikátorů a s doporučeními pro státní správu a samosprávu v navrhované Zprávě o kvalitě života a její udržitelnosti (RVUR). 2) pravidelná aktualizace/revize strategie s důkladnější evaluací, včetně návrhu změn (ne déle než 1 x za 4-5 let) k projednání Vládou ČR a zároveň s ní 3) pravidelný a ideálně povinný výběr politických/strategických priorit (viz návrh na dvě sady cílů výše, 2.4) každou novou vládou (1 x za 4 roky). Každá druhá Zpráva o kvalitě života a její udržitelnosti by se shodovala s revizí/aktualizací strategie. Tyto revize/aktualizace by probíhaly vždy na konci volebního období vlády (2020-21, 2024-25 a 2028-2029) se zapojením opozice (prostřednictvím navrhovaného parlamentního orgánu typu Stále komise pro kvalitu života a integrovaný/udržitelný rozvoj) tak, aby si nová vláda po volbách mohla stanovit své vlastní (strategické) priority, ale na základě co nejvíc konsenzuální revize. Třetí revize/aktualizace v roce 2028-29 by zároveň byla důkladnou evaluací celé Strategie a začátkem procesu přípravy nové Strategie (případně jen její aktualizace) opět novou vládou. Při předčasných volbách by se musel adaptovat proces stanovování politických (strategických) priorit a revizí/aktualizací, ale neměnil by se 2-letý cyklus monitoringu – Zpráv RVUR o kvalitě života a její udržitelnosti. V každém případě se i na základě předchozích zkušeností (dlouhé mezery v posloupnosti úprav SUR/SRUR: 2004-2010-2016) velmi přimlouváme za to, aby byl minimálně stanoven nejzazší termín revize strategického dokumentu Plán řízení rizik a předpoklady úspěšné realizace strategie – registr rizik, plán monitorování rizik vč. odpovědné osoby a termínů a způsobu aktualizace registru rizik. Seznam předpokladů úspěšné implementace strategie. Systém monitorování naplňování cílů strategie – popis dat, která budou shromažďována, jakým způsobem a jak často budou shromažďována, kdo
35
bude odpovědný za sběr a vyhodnocení těchto dat. Apelujeme na to, aby strategické cíle byly co nejdříve provazovány s možnými indikátory. V opačném případě hrozí, že indikátory nebudou vystihovat cíle a bude ohroženo jejich vymáhání/naplnění. Evaluační plán – druhy evaluací, které se budou provádět, data nezbytná pro jejich provedení, kdo a kdy evaluace provede, komu budou evaluační zprávy předkládány ke schválení. K odst. 399-401: Hodnocení naplňování strategie by mělo vycházet jak z principů udržitelného rozvoje (které zatím v návrhu chybí), případně i kritérií /kriteriálních otázek, tak na základě vypracované metodiky, aby byl omezen subjektivní přístup. Zároveň by v tomto bodě měl být závazek, že do určitého termínu bude zavedena metodika hodnocení vlivů na udržitelnost (SIA či SA) a pak bude soulad hodnocen touto metodikou ya účasti nezávislých expertů. Výsledky hodnocení by pak ideálně měly být závazné pro zpracovatele hodnocených strategií. Komunikační plán - cílové skupiny, co bude komunikováno, způsob a termíny komunikace, kdo bude odpovědný za komunikaci. Širší komunikace ČR2030 je obzvláště důležitá pro její zastřešující povahu. Protože má být vodítkem pro další strategické i praktické počiny resortů a dalších aktérů, je třeba dostat správnou informaci o její vizi a cílech k co nejvíce z nich. Bude asi třeba rozlišit komunikaci dovnitř státní správy (doposud velmi malé povědomí i mezi vyššími úředníky) a komunikaci navenek (k posílení vlastnictví a efektivní mobilizaci zdrojů pro implementaci). Participační plán – cílové skupiny, jaké metody participace budou zvoleny, způsob a termíny participace, kdo bude odpovědný za participaci. Příprava strategie dosud byla participativní, byť určité klíčové skupiny zainteresovaných aktérů dosud zapojeny nebyly. Základ systému participativní přípravy ČR 2030 navržený Výborem RVUR pro strategické řízení navrhujeme využít i při přípravě implementace – včetně koordinátora participace a konzultační platformy - a zajistit pokračování participativního monitoringu a implementace. Rozpočet pro implementaci strategie – souhrn zdrojů potřebných pro realizaci strategie. Doporučujeme, aby strategie garantovala určitý implementační rozpočet, ale nikoliv na realizaci jednotlivých strategických cílů, nýbrž na koordinaci, participační aktivity, systém monitoringu a revizí a komunikační plán. Časový harmonogram implementace strategie – hlavní fáze implementace strategie, výstupy, klíčové aktivity, termíny, klíčové milníky, odpovědné osoby, termíny monitorování indikátorů, evaluací a aktualizace registru rizik Je jasné, že do konce roku 2016 nelze toto vše stihnout. To je jeden z hlavních důvodů, proč níže navrhujeme, aby vláda schválila dopracování strategie po 1. lednu 2017. Na každý pád by měla do prosince 2016 proběhnout diskuse s použitím participačních technik a existovat sdílená představa o tom, kdy a jakou formou budou tyto aspekty ošetřeny. Základní body dalšího postupu v těchto otázkách by pak v samotném návrhu strategie pro jednání vlády už obsaženy být měly.
36
Mezi další důležité body kapitoly o monitoringu a implementaci patří stínové zprávy, dobrovolné závazky a metodická role OUR ÚV. Platformy a síťové organizace sdružené v iniciativě Měj se k světu jsou otevřené dohodě o zpracovávání pravidelných 2-letých stínových zpráv pro tvorbu Zprávy o kvalitě života a její udržitelnosti, jak naznačuje odst. 389. Avšak jedná se o časově, expertně i koordinačně náročný proces, který bude vyžadovat navýšení a dlouhodobější garanci lidských i finančních kapacit na straně neziskových organizací. Je potřebné si proto vzájemně vyjasnit očekávání a stanovit jasné podmínky, za kterých by tato spolupráce mohla probíhat. Mezi ty hlavní z naší strany by patřila možnost dlouhodobé nebo opakované finanční podpory ze strany Úřadu vlády, prostor pro kritické názory a komentování témat souvisejících s udržitelným rozvojem, které však nemusí být ve Strategii (adekvátně) zahrnuty a průběžný, bezproblémový přístup k potřebným statistickým údajům, zejména ČSÚ, včetně možnosti srovnání časových řad z minulých období. Vzhledem ke standardnímu zpoždění ve sběru a pracování dat jde také o smysluplný termín pro odevzdání první zprávy (nejspíš až 2019). Ke stínovým zprávám by rovněž bylo vhodné organizovat pravidelné konference, které by pomohly atraktivním způsobem propagovat vizi, strategické cíle a hlavní myšlenky Strategie ČR 2030 a zvýšily by podporu pro implementaci. Pro tyto účely je jistě možné využít Fóra pro udržitelný rozvoj, ale s větším prostorem pro ostatní aktéry a zejména živější debatu s oponenty (viz. návrhy výše v této kapitole). Na jejich přípravě (společně s dalšími výše navrhovanými institucemi) jsme ochotní se podílet. Vítáme možnost dobrovolných závazků (odst. 403) pro další aktéry, který se již osvědčil v řadě zemí (např. Finsko). Za NNO jistě budeme mít co nabídnout. Zároveň jde o slibnou cestu, jak rozšířit o Strategii povědomí, včetně podpory její lokální a regionální implementace, která zatím v této kapitole rovněž není řešena, a také rozšířit možnost dialogu, spolupráce a konkrétních projektů mezi různými sektory. V rámci strategie Úřad vlády nabízí metodickou roli v oblasti aplikace principů UR (které však ve Strategii zatím zcela chybí!), rozvoje nástrojů a naplňování strategických cílů stejně jako metodickou podporu veřejným institucím. Tuto roli vítáme, vzhledem k inovativní povaze strategie a integrovaného přístupu považujeme za zásadní mezery v knowhow systematicky vyplňovat a nabízíme pomoc s přípravou vybraných metodik, zejména metodikou pro participativní implementaci principů a cílů pro udržitelný rozvoj. Také doporučujeme revizi dosavadní metodické práce v rámci SRUR a navázání na doporučení RVUR z 5. října 2010.
37
4 ZÁVĚR A NÁVRH DALŠÍHO POSTUPU
Pro transformativní dopad a dlouhodobou udržitelnost předložené Strategie je zásadní především zachovat dlouhodobý a průřezový charakter dokumentu, posílit jeho ambiciózní, společný rámec (vizi a strategické cíle), zajistit adekvátní institucionální kapacity a participaci jak při přípravě, tak při implementaci všech zainteresovaných aktérů napříč společností, včetně co nejširšího politického konsensu. Pro další postup předpokládáme, že již došlo anebo v krátké době dojde k dopracování následujících textů či oblastí:
elé kapitoly o globálních megatrendech, včetně základní analýzy vnějších c rizik
návrhu promítnutí SDGs do Strategie
návrhu komunikační Strategie
vyhodnocení naplňování SRUR 2010-2015
4.1 SHRNUTÍ HLAVNÍCH DOPORUČENÍ Kromě zjevných editačních prací u finální verze (jednotný, genderově senzitivní jazyk a stylistika, neopakování stejných dílčích myšlenek či údajů na různých místech, používání českých odborných termínů atd.) jde zejména o následující kroky (ideálně v tomto pořadí): - dopracovat návrhovou část tak, aby byla konzistentní odpovědí na analytickou část (a naopak, aby návrhová část měla oporu v odpovídající analýze), nesměšovat oba tyto „žánry“ - respektovat odlišný účel a tón analytické versus návrhové části, v ní se posunout směrem k sebevědomé deklaraci vlastních priorit české společnosti pro rozvoj do roku 2030 (opřený a doplňující, nikoliv “nadelegovaný” OSN, EU či OECD). - organičtěji provázat domácí a zahraniční rozměru udržitelného rozvoje napříč
38
všemi kapitolami a přepracovat klíčovou oblast 5 tak, aby vyjadřovala širší a ambicióznější zodpovědnost ČR za svými hranicemi - promítnout všechna zásadní témata draftu do strategických cílů, což znamená definici cílů dosud bez obsahu, úpravu či zkonkrétnění většiny stávajících a doplnění strategických cílů k podkapitolám, pro něž cíle chybí - nejvíce nám chybí promyšlené a ambiciózní strategické cíle pro:
v zdělávání, jež by zejména ukázaly širší smysl vzdělávání, definovaly podmínky pro kvalitní učení (se), včetně žádoucího prostředí a podpory učitelské profese a propojení vzdělávání s okolním světem
s nižování různých typů strukturálních nerovností a (zejména vícečetné) diskriminace, se zvláštním důrazem na diskriminace nejen faktické, ale dosud právně podporované, jako je ta na základě sexuální orientace
s nižování spotřeby fosilních paliv a materiálních zdrojů – přijetí legislativy a rozšíření programů pro úsporné budovy, obnovitelné zdroje a nové technologie, aktivní prevenci vzniku odpadů, opakované použití a recyklaci snižující dovoz surovin.
ochranu lidského zdraví před prachem, hlukem a toxickými látkami
dolnost a bezpečnost ČR – koncepčnější uchopení zvyšování odolnosti o v jejích různých rozměrech (včetně psychické, sociální a komunitní), doplněné o připravenost obyvatel a veřejné správy řešit bezpečnostní hrozby
tázky uprchlictví a migrace – prozatím se zdá rozumné v této strategii jen o lehce nastínit méně konfliktní vnitropolitické aspekty, ale o to více rozvinout konstruktivní návrhy na aktivnější, zodpovědnější a solidárnější politiku ČR při řešení vnějších problémů, zejména prevenci příčin vysídlování a uprchlictví, ale také prevenci radikalizace (coby zdroje terorismu). To jsou sice odlišné fenomény, ale mají podobné kořeny a nástroje (zejména Agendu 2030).
ulturu udržitelnosti – živou kulturu coby nástroj rozvoje vzdělanosti, souk držnosti, inovací a transformace společnosti k udržitelnosti, coby progresivní ekonomický sektor a způsob prezentace ČR v zahraničí
držitelné zemědělství a lesnictví – podpora certifikovaných (BIO, FSC) u a méně průmyslových modelů zemědělské produkce šetrnějších k životnímu prostředí a přírodním zdrojům, přinášejících příjem a práci místním lidem a zdravější a bezpečnější potraviny
chranu divoké přírody - vytvoření sítě území ponechaných samovolnému o přírodnímu vývoji za účelem ochrany biodiverzity a pro adaptace hospodářských lesů na změnu klimatu
- je třeba provést důslednější provázání jednotlivých témat mezi klíčovými oblastmi i v rámci každé z nich a jejich reflexi
39
- po dopracování do co nejkonkrétnější podoby dlouhododobých, nadstranických strategických cílů ke všem analytickým (pod)tématům (tzv. strategické cíle) navrhujeme definovat menší počet obecnějších cílů pro politickou komunikaci stávající vlády (10 strategických priorit) - připsat k jednotlivým strategickým cílům a jejich podcílům/dílčím cílům, které cíle či podcíle (SDGs) z Agendy 2030 konkrétně plní a postupně doplnit konkrétní indikátory - dopsat úvod, který osvětlí strukturu dokumentu a výběr a pořadí klíčových oblastí a podoblastí - doplnit principy udržitelného rozvoje a dopracovat vizi, která poskytne robustní, ambiciózní rámec pro strategické cíle a přiblíží laicky a rozvede ústřední koncept kvality života coby nového zastřešujícího cíle, od nějž se odvozují dílčí strategické cíle - v oblasti vládnutí zejména posílit právní váhu udržitelného rozvoje, mandát, nejen kapacity Úřadu vlády pro integraci a koherenci politik, iniciovat průřezový parlamentní orgán pro integrovaný přístup k rozvoji, síťující instituci a dlouhodobý proces pro budování konsensu mezi státem, soukromým a neziskovým sektorem - výrazně rozvést a zkonkrétnit část Monitoring a implementace: navrhujeme tři různé, ale provázané pravidelné procesy: 1) monitoring (1 x za 2 roky), 2) aktualizace/ revize (1 x za 4 roky) navázaná na 3) povinný výběr politických/ strategických priorit každou novou vládou (1 x za 4 roky). - postupně promýšlet, kdy a jakou formou budou ošetřeny následující aspekty a základní body dalšího postupu shrnout v návrhu Strategie pro vládu:
ke všem strategickým (analytickým i syntetickým) cílům doplnit příslušné indikátory naznačit kompetence a úkoly jednotlivých složek státní správy nastavit mechanismy jejich efektivní koordinace naplánovat participační přípravu implementace a způsob zahrnutí nestátních aktérů promyslet komunikaci strategie jak dovnitř státní správy, tak navenek k mobilizaci dalších skupin aktérů zajistit implementační rozpočet na koordinaci, participační aktivity, komunikaci a monitoring
4.2 ZAPOJENÍ PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY Mezitím – čím dříve tím lépe - navrhujeme podniknout první praktické kroky k podpoře a zapojení Parlamentu ČR do procesu implementace. Ta podle nás není představitelná bez zapojení hlavních demokratických parlamentních stran již ve fázi dopracování strategického rámce ČR2030. Je nereálné očekávat, že (zejména opoziční) politici budou podporovat realizaci dokumentu, na jehož zpracování se vůbec nepo-
40
díleli. Mezi první úplnou verzí Strategie, jež prošla konzultacemi s různými společenskými skupinami, a jejím odesláním do mezirezortního připomínkového řízení ovšem zbývá příliš málo času pro smysluplné zapojení parlamentní stran. A po něm bude pro jejich vstup do konce roku jednak opět málo času a jednak standardní proces už nepočítá s další konzultací dokumentu mimo státní správu před jeho předložením vládě. Velmi proto apelujeme na to, aby dostatečný prostor pro takové zapojení parlamentu vzniknul po 1. lednu 2017. Do voleb bude zbývat ještě 10 měsíců, během nichž lze při dobré vůli a vydělení dostatečných kapacit vyjednat kompromisní znění Strategie napříč hlavními politckými stranami. I když nejspíš nebude obsahovat řadu bodů, které bychom v ní rádi viděli, bude dávat mnohem větší šanci na realizace toho, co v ní zůstane, i v dalších volebních obdobích. Ale hlavně bude šancí na to vytvořit základ pro jiný, dlouhodobý, nadstranický a integrovaný rozměr v přístupu ke strategiím, nový impulz pro vládnutí v ČR. Vedle potřeby dopracovat Strategii dle výše zmíněných požadavků to považujeme za hlavní důvod k tomu, aby vláda na příslušném zasedání neschvalovala finální verzi ČR2030. Nýbrž aby schválila její rámec, cíl nastavit dlouhodobý, participativní proces jejího monitoringu a implementace a další postup zahrnující všechny relevantní politické a společenské skupiny. Tento proces však musí být zejména s opozičními stranami alespoň v základní podobě předjednaný ještě v tomto roce. Konkrétně proto navrhujeme co nejdříve oslovit (zejména formou osobních schůzek) vybrané zástupce hlavních parlamentních stran (stranické experty, poradce či funkcionáře), strategický rámec jim představit a společně promyslet a navrhnout smysluplný, efektivní proces, který by po 1. lednu 2017 umožnil jejich zapojení a podíl na implementaci Strategie. Pokud se to na těchto schůzkách ukáže jako schůdné, pak v období těsně po krajských a senátních volbách a před odesláním návrhu strategie do MPŘ by kromě toho či do značné míry místo toho bylo dobré zorganizovat společný seminář či kulatý stůl Úřady vlády a iniciativy Měj se k světu (případně dalších partnerů, např. ze soukromého sektoru) na půdě Parlamentu ČR, kde by se takový návrh procesu po 1. lednu 2017 upřesnil a dohodl na vyšší, formálnější úrovni, aby se mohl stát základem pro usnesení vlády. Cíle takového semináře by bylo:
informovat poslance a senátory o ambicích, obsahu a procesu přípravy Strategie, vysvětlit snahu o nový přístup ke strategické práci v ČR a přizvat je ke spolupráci ukázat zájem občanské veřejnosti na takové dlouhodobé a nadstranické spolupráci, zejména agregované a praktické zapojení platforem a síťových NNO zmapovat reálné možnosti zapojení Parlamentu do přípravy a implementace, včetně vzniku parlamentního orgánu (např. Stálé komise pro integrovaný přístup, viz návrhy výše v kapitolách 2.4 a 3) a možnosti projednání Strategie v parlamentu n avrhnout další proces pro nadcházející jednání a usnesení vlády ke strategic kému rámci ČR2030 Návrh na usnesení vlády ke Strategii ČR2030 je proto třeba dobře promyslet. Nemělo by jen shrnout klíčové momenty z kapitoly implementace, včetně strategických opatření z kapitoly vládnutí, jako mandát Úřadu vlády (OUR), koordinační mechanis-
41
my, vznik nových institucí a požadavky na resorty buď explicitně, anebo odkazem na kapitolu o implementaci. Je potřeba dle vývoje jednání s politickými stranami rozmyslet, jaké projednávání Strategie požadovat v parlamentu: jen vzít na vědomí (slabší, ale bezpečnější), anebo schvalování (silnější, ale riskantní). Navrhujeme však, aby nějakou formou Parlament finální dokument projednal. Iniciativa Měj se k světu bude v každém případě pokračovat ve sledování - a aktivní účasti svých zástupců v RVUR v - procesu přípravy strategického rámce Česká republika 2030. Věříme, že tato společná zpráva expertů a expertek z osmi platforem a pěti síťových organizací přispěje k promyšlenější a ucelenější další verzi tohoto zásadního dokumentu a k jeho skutečně inovativním dopadům na českou politiku a společnost. Budeme se snažit v nejbližších týdnech a měsících nabízet relevantní vstupy pro další proces a jsme otevřeni jednání o konkrétních možnostech další spolupráce.
42
5 ZDROJE 1. Německá federální vláda. (2016). Deutsche Nachhaltigkeit Strategie. Dostupné na https://www.bundesregierung.de/Content/DE/StatischeSeiten/Breg/Nachhaltigkeit/0-Buehne/ 2016-05-31-download-nachhaltigkeitsstrategie-entwurf.pdf?__blob=publicationFile& 2. EPSC – European Political Strategy Center. (2016). Sustainability now! A European Vision for Sustainability. In: EPSC Strategic Notes (issue 18). Dostupné na http://ec.europa.eu/epsc/pdf/ publications/strategic_note_issue_18.pdf 3. Social Watch. (2016). EKONOMIKA ROSTE, ALE SPOLEČENSKÁ STABILITA JE OHROŽENA - Národní a mezinárodní zpráva o stavu udržitelného rozvoje - Social Watch 2016. Dostupné na http://www.socialwatch.cz/wp-content/uploads/Social-Watch-2016.pdf 4. Zelený Kruh a Hnutí Duha. (2005). Česká stopa – ekologické a sociální dopady naší spotřeby za našimi hranicemi. Dostupné na http://www.zelenykruh.cz/wp-content/uploads/2015/01/Ceska-stopa.pdf 5. Hodnocení Freedom House dostupné na https://freedomhouse.org/ 6. CONCORD. Spotlight on EU Policy Coherence for Development. Dostupné na http://library. concordeurope.org/search?ln=en&sc=1&p=spotlight+on+EU&f=&action_search=Search&c=Articles+%26+Journals&c=Books%2C+Guides+%26+Methodologies&c=Newsletters%2C+Papers+%26+Reports&c=Multimedia+resources 7. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.(2014). Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. Dostupná na http://www.vzdelavani2020.cz/images_obsah/dokumenty/strategie-2020_web.pdf 8. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.(2008). Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (2008-2015). Dostupná na http://www.msmt.cz/dokumenty/strategie-vzdelavani-pro-udrzitelny-rozvoj-ceske-republiky 9. Ministerstvo životního prostředí. (2014). Zpráva o životním prostředí České republiky 2014. Dostupná na http://www1.cenia.cz/www/sites/default/files/Zprava%20o%20%C5%BEivotn%C3%ADm%20prost%C5%99ed%C3%AD%20%C4%8CR%202014.pdf 10. Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR. (2015). Migrační manifest. Dostupné na http://www.migracnimanifest.cz/cz/index.html 11. Ministerstvo vnitra České republiky.(2015).Strategie migrační politiky ČR. Dostupné na http:// www.mvcr.cz/clanek/strategie-migracni-politiky-cr.aspx
43
12. Ministerstvo zahraničních věcí. (2015). Bezpečnostní strategie České republiky. Dostupné na http://www.mzv.cz/file/1386521/Bezpecnostni_strategie_2015.pdf 13. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky. (2013). Metodika přípravy veřejných strategií. Dostupné na http://www.mmr.cz/getmedia/67137477-36e1-4771-9549-a9be497c5265/Metodika-pripravy-verejnych-strategii.pdf
44
6 INICIATIVA MĚJ SE K SVĚTU 6.1 PŘEDSTAVENÍ INICIATIVY Iniciativa Měj se k světu od roku 2015 propojuje české neziskové organizace z různých oborů s cílem dohodnout se na vizi a prioritách pro další, udržitelný rozvoj České republiky a společně se zasazovat o jejich naplnění. Účastnické platformy a síťové organizace, které reprezentují neziskové organizace v pěti oborech (vzdělávání, rovnost žen a mužů, soudržnost a rozmanitost společnosti, ekologie a rozvojová spolupráce) se začaly úžeji koordinovat v rámci přípravy globálních Cílů pro udržitelný rozvoj (SDGs). Na podzim 2015 zveřejnily společné prohlášení (viz http://mejseksvetu.cz/), které definuje hlavní výzvy a strategické cíle v těchto pěti oblastech. V roce 2016, v úzké vazbě na proces přípravy ČR 2030, tyto cíle rozšiřují (o oblasti lidských práv, migrace a vládnutí), zpřesňují a identifikují klíčové oblasti pro jejich monitoring. Zároveň hledají shodu na průřezových (nadoborových) cílech, které se snaží vlastním, srozumitelným a pozitivním jazykem popsat vizi pro českou společnost.
6.2. PŘEHLED PŘIPOMÍNKUJÍCÍCH ORGANIZACÍ
Česká ženská lobby je síť 30 proženských organizací. Jejím cílem je hájit práva žen v České republice. Věnuje se lobbování a prosazování zájmů všech dívek a žen žijících v ČR v evropském kontextu, tedy včetně zájmů žen z marginalizovaných a sociálně vyloučených skupin, žen z etnických a národnostních menšin a žen cizinek/migrantek. Je součástí Evropské ženské lobby, která sdružuje ženské a genderové organizace Evropy a spolupracuje s evropskými institucemi. Členské organizace CZ lobby: Aliance žen s rakovinou prsu, Aperio, Asociace podnikatelek a manažerek, Business and Professional Women Praha II, CATS2CATS, Česká asociace dul, Česká komora porodních asistentek, Český helsinský výbor, Český svaz žen, Evropská kontaktní skupina, Fórum 50 %, Gender & sociologie SOÚ AV ČR, v.v.i., Gender Studies, Genderová studia Fakulta sociologických studií Masarykovy Univerzity, Genderové informační centrum NORA, Hnutí za aktivní mateřství,
45
Manushe, Moravská unie žen, Národní kontaktní centrum - ženy a věda, NESEHNUTÍ Brno, Otevřená společnost, Pomoc v nouzi, o.p.s., Porodní dům „U Čápa“, proFem, Prostor pro rodinu, Rodinné centrum PEXESO, ROSA o.s., Spolek MAM Prostor, UNIPA, Ženský web Kontaktní osoba: Hana Stelzerová, email:
[email protected]
Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání podporuje rozvoj inkluzivního vzdělávání v českém vzdělávacím systému. Usilujeme o zajištění rovného přístupu všech osob ke kvalitnímu vzdělávání. Hlavním cílem naší organizace je podpora zavádění potřebných změn ve vzdělávání směřujících zejména ke zlepšení podpory dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.Věříme, že společné vzdělávání je cesta, která pomáhá bránit sociálnímu vyloučení skupin i jednotlivců. Kontaktní osoba: Klára Laurenčíková, email:
[email protected]
DEMAS - V roce 2008 vznikla nezávislá platforma DEMAS, ve které se sdružilo 11 českých nevládních organizací dlouhodobě se věnujících podpoře demokratizace, lidských práv a občanské společnosti v ČR i v zahraničí. Stavíme zejména na dnes již solidních základech významného segmentu českého neziskového sektoru realizujícího tzv. transformační spolupráci, na zkušenostech a know-how v oblasti přechodu k demokracii, ale také na pocitu spoluzodpovědnosti za demokratický vývoj v těch méně šťastných zemích než je Česká republika. Na půdě DEMAS proto nalézáme společné zájmy a hodnoty, což nám umožňuje efektivní spolupráci s cílem dosáhnout co nejlepších výsledků na poli lidských práv. Členské organizace DEMASu: Agora Central Europe, CEELI Institute, Asociace pro mezinárodní otázky, Centrum pro studium demokracie a kultury, Člověk v tísni, Centrum pro komunitní práci (CpKP), Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, Nadace Forum 2000, Mezinárodní sdružení Občanské Bělorusko, Sdružení pro podporu otevřené společnosti – PASOS, Transitions Kontaktní osoba: Veronika Soporská, email:
[email protected]
Diakonie ČCE poskytuje sociální, zdravotní, vzdělávací a pastorační služby všem těm, kteří se v důsledku věku, zdravotního postižení či jiného ohrožení dostali do nepříznivé životní situace. Jsme druhou největší neziskovou organizací poskytující sociální služby v České republice. Pomáháme denně tisícům lidí v nepříznivých životních situacích, provozujeme 110 zařízení po celé republice. Or-
46
ganizujeme také humanitární pomoc v ČR (povodně) a rozvojovou spolupráci v zahraničí. Naše práce vychází z křesťanských hodnot, pomáháme všem bez rozdílu. Obnovenou činností po roce 1989 navazujeme na předválečnou Českou diakonii. Jsme součástí mezinárodní platformy Eurodiakonie a máme partnery po celém světě. Naším zřizovatelem je Českobratrská církev evangelická. Kontaktní osoba: Petr Wija, email:
[email protected]
FoRS – České fórum pro rozvojovou spolupráci – je platformou českých nevládních neziskových organizací (NNO) a dalších neziskových subjektů, které se zabývají rozvojovou spoluprací, rozvojovým vzděláváním a humanitární pomocí. V roce 2016 má 32 členských a 10 pozorovatelských organizací (mezi nimi jsou NNO, nadace, mezinárodní organizace a akademické instituce) a dále individuální pozorovatele. Organizace ve FoRS sdílejí společný zájem prosazovat vyšší relevanci a efektivnost české i mezinárodní zahraniční rozvojové spolupráce a zvyšovat její pozitivní dopady pro obyvatele rozvojových a transformujících se zemí. Hlavním úkolem FoRS je zastupování společných zájmů členů a posilování spolupráce a vztahů mezi státními institucemi v ČR i EU a nevládními organizacemi na poli rozvojové spolupráce. V roce 2003 se FoRS stalo jedním ze zakládajících členů CONCORD – Evropské konfederace NNO pro humanitární pomoc a rozvoj. Členské organizace FORS: ADRA, ARNIKA, ARPOK, ALTERRA, Burma Center Prague, CARE Česká republika, CARITAS - Vyšší odborná škola sociální – Olomouc, Centrum Dialog, Civitas per Populi, Česká evaluační společnost, Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU), Fakulta tropického zemědělství, Člověk v tísni, Diakonie ČCE - Středisko humanitární a rozvojové spolupráce, Ekumenická akademie Praha, Fairtrade Česko a Slovensko, Gender Studies, Glopolis, Humanitas Afrika, Charita Česká republika, INEX - Sdružení dobrovolných aktivit, IOM - International Organization for Migration, Lékaři bez hranic - Médecins Sans Frontières in Czech Republic, MOST, Multikulturní centrum Praha, Nadační fond CCBC, NaZemi, Neslyšící s nadějí, Development Worldwide, Partners Czech, Pro-Contact, Salesiánská asociace Dona Boska, ShineBean, Siriri, Společnost Podané ruce, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER, Brontosaurus Krkonoše, SVĚTLO PRO SVĚT - Light for the World, Univerzita Palackého v Olomouci, Ústav mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů, ŽIVOT 90 Kontaktní osoba: Pavel Přibyl, email:
[email protected]
Glopolis je nezávislé analytické centrum (think-tank) se zaměřením na globální výzvy a příslušné odpovědi České republiky a EU. Ve spolupráci s těmi, kteří utvářejí politiku, byznys a veřejné mínění, je naším dlouhodobým cílem zlepšit politickou kulturu a přispět k přechodu na chytrou ekonomiku, k energetické a potravinové zodpovědnosti. Nabízíme analýzy, vize a poradenství, budujeme sítě, podporujeme diskusi a vybízíme ke změně myšlení. Glopolis zároveň celou iniciativu Měj se k světu koordinuje a je hlavním editorem této zprávy. Kontaktní osoby: Peter Smolík, email:
[email protected], Petr Lebeda, email:
[email protected]
47
Institut pro sociální inkluzi - Jsme nezávislý think tank reflektující českou veřejnou politiku v oblasti sociálního začleňování a předcházení sociálnímu vyloučení. Sociální inkluzí se expertně zabýváme dlouhodobě. IPSI založili v roce 2015 experti se zkušeností s přímou prací se sociálně vyloučenými lidmi pracující v sociálních službách, ve školství, na obecních úřadech či úřadu práce, v neziskových organizacích i v ústředních orgánech státní správy. Většina členů IPSI má rozsáhlou zkušenost s prací ve veřejné správě, tedy s organizací veřejných politik. Tato individuální, ale i kolektivní zkušenost (významná část členů IPSI dříve pracovala pro Agenturu pro sociální začleňování), která se dále posiluje současným aktivním zapojením členů IPSI do veřejných politik v ČR na různých úrovních, je hlavní expertizou IPSI k vyhodnocování minulých i současných veřejných politik sociální inkluze v Česku a navrhování jejich změn (viz preambule). Kontaktní osoba: Martin Šimáček, email:
[email protected]
PROUD je českou neziskovou organizací zaměřující se na lobbing, legislativní změny a veřejnou osvětu v oblasti LGBT+ osob. PROUD považuje za základní východisko veškerých svých činností přesvědčení, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech bez jakýchkoli rozdílů. Vizí sdružení je česká společnost, kde sexuální orientace a identita není rozhodující pro kvalitu lidského života. Členské organizace PROUDu: Gender Studies, Charlie, OLLOVE, Prague Pride, STUD Brno Kontaktní osoba: Adéla Horáková, email:
[email protected]
SKAV - Jsme dobrovolné seskupení pedagogických asociací, programů a občanských sdružení usilující o podporu a ochranu progresivních změn ve vzdělávání a o zprostředkování výměny názorů mezi pedagogickými iniciativami, neziskovým sektorem, státní správou, samosprávou a veřejností. Členské organizace SKAV: AISIS, Asociace lesních mateřských škol, Asociace pro domácí vzdělávání, Asociace předškolní výchovy, Asociace svobody učení, Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd, Asociace waldorfských škol ČR, Česká asociace mentoringu ve vzdělávání, Česká asociace science center, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, Člověk v tísni, EduFórum, Institut pro podporu inovativního vzdělávání, JA Czech, Jednota školských informatiků, JOB, Jules a Jim, Kritické myšlení, NaZemi, Projekt Odyssea, Síť středisek ekologické výchovy Pavučina, z.s., Montessori ČR z.s., Step by Step ČR, TEREZA vzdělávací centrum z.u., Ústav pro studium totalitních režimů Kontaktní osoba: Silvie Pýchová, email:
[email protected]
48
Social Watch je mezinárodní síť občanských organizací usilujících o vymýcení chudoby a jejích příčin, o ukončení všech forem diskriminace a rasismu, o zajištění spravedlivé distribuce bohatství a naplňování lidských práv. Social Watch prosazuje mír, sociální, ekonomickou, environmentální a genderovou spravedlnost a zdůrazňuje právo každého člověka nežít v chudobě. Mezinárodní síť Social Watch dnes tvoří 96 národních platforem v nichž je sdruženo několik set organizací. Platforma vznikla v roce 1995 s cílem nezávisle sledovat dodržování závazků, přijatých na konferenci Organizace spojených národů o sociálním rozvoji v Kodani v roce 1995 a na Konferenci o ženách v Pekingu v témže roce. Na těchto konferencích bylo poprvé definováno odstranění chudoby a rovnost pohlaví jako společný celosvětový cíl – jeden z hlavních vedle míru a lidských práv. Členské organizace Social Watch: Alternativa zdola, Educon, Ekumenická akademie, Eurosolar, NESEHNUTÍ Kontaktní osoba: Tomáš Tožička, email:
[email protected]
STUŽ – Společnost pro trvale udržitelný život je dobrovolná nezisková nevládní organizace (občanské sdružení), která vznikla v září 1992 z iniciativy prvního ministra životního prostředí Československa Josefa Vavrouška. Základním cílem Společnosti je hledání cest směřujících k trvale udržitelnému vývoji lidské společnosti, k přibližování se ideálům humanismu a zároveň ideálům harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou, s cílem zachovat život ve všech jeho formách a chránit přírodu jako celek, a to s vědomím odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím. Svou činnost zaměřujeme na zkoumání a vytváření předpokladů trvale udržitelného způsobu života na místní, regionální, národní i globální úrovni. Přechod na trvalou udržitelnost chápeme jako jedinou alternativu k trendům prohlubujícím ekologickou krizi, jež by v místním a posléze i globálním měřítku devastovala biosféru i společnost. Zároveň nezastíráme, že přechod společnosti na trvale udržitelný způsob života si v budoucích několika desetiletích vyžádá zásadní a mnohostranné společenské změny. Jedním z našich cílů je proto i studium společenských aspektů a rizik předpokládaných budoucích změn. Kontaktní osoba: Jiří Dlouhý, email:
[email protected]
Zelený kruh je asociace 26 významných ekologických nevládních organizací působících v České republice. Hájíme společné zájmy svých členů a podporujeme celkový rozvoj občanské společnosti v oblasti ochrany přírody a životního prostředí. Zároveň poskytujeme pravidelný informační servis z oblasti ochrany životního prostředí dalším 55 organizacím (přidruženým členům Zeleného kruhu).
49
Členské organizace Zeleného kruhu: Arnika, Ateliér pro životní prostředí, o.s., Auto*mat, z.s., Beleco z.s., Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, Centrum pro dopravu a energetiku, Česká společnost ornitologická, PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců z.s., Rosa – společnost pro ekologické informace a aktivity o.p.s., Síť ekologických poraden ČR, NESEHNUTÍ, Pražské matky, Čisté nebe o.p.s., Děti Země, ZO ČSOP VERONICA, Frank Bold Society, Greenpeace Česká republika, Hnutí Brontosaurus, Hnutí DUHA – Friend of the Earth Czech Republic, Koalice pro řeky, Konopa z.s., Nadace na ochranu zvířat, Glopolis, Síř středisek ekologické výchovy Pavučina z.s., Společnost pro trvale udržitelný život, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Brontosaurus Krkonoše Kontaktní osoba: Daniel Vondrouš, email:
[email protected]
Život 90 je komunitním centrem, které zaměřuje svou činnost na seniory. Provozuje tísňovou péči, nonstop telefonickou linku důvěry Senior telefon, volnočasové aktivity, pečovatelskou službu a pobytové centrum. Sleduje problematiku násilí na seniorech v ČR. V současné době má asi 2000 členů. Kontaktní osoba: Oldřich Staněk, email:
[email protected]
50
7 PŘÍLOHA: PŘEHLED PŘIPOMÍNEK A NÁVRHŮ OZNAČENÝCH V TEXTU
51
