Pipi Dlouhá. punčocha

Pipi Dlouhá punčocha


1

Osoby a obsazení: Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha Efraim Dlouhá punčocha, vládce moří, král černochů Anika Tomy Vilík Bengt Lase Alex paní učitelka Olaf Nela děti ve škole ředitel cirkusu lev dva zřízenci Elvíra Silný Adolf vypravěč


2 Obraz 1.

PIPI SE SEZNÁMÍ S TOMYM A ANIKOU A POPERE SE (Opona je zatažená, vypravěč sedí mezi diváky, vstane a čte úvod.) Vypravěč: Na okraji malého, docela malého města byla stará, zpustlá zahrada. V té zahradě stál starý domek, vila Vilekula, a v tom domku bydlela Pipi Dlouhá punčocha. Bylo jí devět let a bydlela úplně sama. Neměla maminku ani tatínka, ale to byla vlastně výhoda, protože ji nikdo neposílal do postele zrovna uprostřed největší legrace, a nikdo ji nenutil jíst ovesnou kaši, když měla chuť na bonbóny. „Maminka je anděl a tatínek je černošský král, takové rodiče hned tak někdo nemá,“ říkávala spokojeně Pipi. „Jednou si tatínek postaví loď a přijede si pro mě. Pak budu princeznou v černošském království.“ Když odcházela čekat na tatínka do vily Vilekuly, vzala si s sebou opičku, které říkala Pan Nilson, a veliký kufr peněz. Pipi byla zvláštní dítě. Nejzvláštnější na ní bylo, že měla takovou sílu. Měla tak obrovskou sílu, že když se jí zachtělo, uzvedla i koně. A taky, že se jí někdy zachtělo. Měla vlastního koně, kterého si koupila za jeden z těch zlatých peněz. Ustájila ho na verandě. Když tam chtěla odpoledne svačit, jednoduše koně popadla a odnesla ho na zahradu.

Pipi Dlouhá punčocha Tomy: To sis vymyslela! Pipi: (přemýšlí a říká smutně) Máš pravdu, to jsem si vymyslela. Anika: Lhát se nemá! Pipi: Ano, lhát se nemá, nikdy. Jenže mně to někdy nedá. A kdo by taky na mně mohl chtít, abych pořád mluvila pravdu, když jsem jenom dítě, maminku mám andělem a tatínka černošským králem a celý život jsem strávila na moři? Stejně se ale můžeme kamarádit, ne? Tomy a Anika: Jasně! Pipi: Pojďte ke mně na návštěvu do vily Vilekuly. (Děti si prohlédnou vilu uvnitř a dál si povídají venku.) Anika: Copak tu bydlíš úplně sama? Pipi: Kdepak, bydlí tu přece se mnou Pan Nilson a kůň. Tomy: Ty nemáš maminku a tatínka?

Vedle vily Vilekuly bydlel jiný tatínek s maminkou a dvěma moc milými dětmi, Tomym a Anikou.

Pipi: (vesele) Ne, nemám, ani trochu.

(Opona se otvírá; na scéně je vila Vilekula, papírový kůň, Tomy, Anika; Pipi drží Nilsona a chodí pozadu.)

Anika: A kdo ti tedy říká, kdy máš jít večer spát a tak?

Tomy: Proč chodíš pozadu? Pipi: Proč chodím pozadu? Copak si každý nesmí chodit, jak se mu zlíbí? V Egyptě takhle chodí každý a nikoho ani nenapadne se tomu divit. Tomy: Jak to víš? Tys byla v Egyptě? Pipi: Jestli jsem byla v Egyptě? To si piš, že jo. Byla jsem všude na světě a viděla jsem mnohem divnější věci než lidi, co chodí pozadu. Co bys tomu řekl, kdybych šla po rukou? Tak se totiž chodí v Zadní Indii, abys věděl.

Pipi: To si říkám sama. Nejdřív si to řeknu mírně, a když neposlechnu, tak si to řeknu ještě jednou a pěkně zostra, a když ani to nepomůže, tak z toho kouká nářez. (Do tělocvičny vběhne vyděšený Vilík, za ním utíkají Bengt, Lase a Alex. Natlačí Vilíka na zeď a pustí se do něho. Vilík si rukama chrání obličej a brečí.) Bengt: Kluci, do něho. Lase a Alex: Víc se na téhle ulici neukazuj. Anika: (křičí vyděšeně) Jé, oni bijí Vilíka! To jsou ale zlí kluci!

3


4

Tomy: Tamhleten, to je Bengt. Hrozný rváč. A jsou tři na jednoho, to jsou zbabělci. Pipi: (jde k Bengtovi a zaťuká mu ukazováčkem do zad) Poslouchej, to hcete z Vilíka nadělat fašírku, že na něho jdete tři najednou? Bengt: (otočí se na Pipi, úžasem, že si na něj dovolila, otevřenou pusu a pomalu se začne usmívat) Kluci, vykašlete se na Vilíka a koukejte. Takovou holku jste ještě neviděli. (Vilík si utírá slzy, jde k Tomíkovi. Ostatní kluci se se smíchem shluknou kolem Pipi.) Bengt: Koukněte se na ty vlasy, je jako liška. A ty boty! Nepůjčila bys mi jednu? Rád bych se projel po řece, a nemám loď. Lase: (sáhne Pipi na cop a ucukne; směje se) To jsem se popálil! Bengt, Lase, Alex: (poskakují dokola) Červená karkulka! Červená karkulka! (Bengt do Pipi strčí.) Pipi: (stojí uprostřed a mile se usmívá) Nejsi zrovna zdvořilý k dámám. (Pipi si se všemi hravě poradí. Všichni tři skončí na zemi.) Jste zbabělci! Jste tři a šli jste na jednoho. To je zbabělost. A navíc jste ještě strkali do malé bezbranné holky. To je hanba! (Obrátí se na Tomyho a Aniku:) Jdeme domů. (Vilíkovi řekne:) Až ti zas budou chtít namlátit, tak mi řekni. (Bengtovi oznámí:) Jestli chceš ještě něco říct o mých vlasech nebo botách, tak si pospěš, protože odcházím. Obraz 2. PIPI VE ŠKOLE (Opona se zatahuje. Za ní se připravuje škola - židličky, žáci, učitelka a její stolek. Před ní stojí Pipi s Tomym a Anikou.) Tomy: Kdybys, Pipi, věděla, jakou máme hodnou paní učitelku. Anika: Ani si nedovedeš představit, jaká je ve škole legrace. Já bych se snad zbláznila, kdybych tam nemohla chodit. Tomy: A taky máme vánoční prázdniny a velikonoční prázdniny a letní prázdniny. Pipi: A to je nespravedlnost a já to tak nenechám. Tomy: A co? Pipi: Za dva měsíce budete mít prázdniny. A já? Co budu mít já? Žádné

Pipi Dlouhá punčocha prázdniny, ani trochu prázdnin. S tím se musí něco udělat. Zítra začnu chodit do školy. Tomy a Anika: (tleskají nadšením) Hurá! Zítra ráno v osm čekáme před domem. Pipi: Kdepak, to je na mě moc brzy. Ostatně já asi pojedu do školy na koni. (Otvírá se opona. Je tam třída s dětmi a paní učitelkou. Tomy a Anika si přisednou. Opakují násobilku. V tom se přiřítí Pipi na koni.) Pipi: (mává svým velkým kloboukem) Ahoj, ahoj! Přišla jsem včas k nábosilce? Učitelka: Vítáme tě ve škole, Pipi. Doufám, že se ti tu s námi bude líbit a že se budeš dobře učit. Pipi: A já zase doufám, že budu mít prázdniny. Proto jsem taky přišla. Spravedlnost musí být! Učitelka: Nejdřív mi řekni, jak se jmenuješ, abych tě mohla zapsat. Pipi: Já se jmenuju Pipilota Citrónie Cimprlína Mucholapka Dlouhá punčocha a jsem dcera kapitána Efraima Dlouhého punčochy, dříve vládce moří, nyní krále černochů. Říkají mi Pipi, protože tatínkovi se Pipilota zdálo moc dlouhé. Učitelka: Budeme ti tedy také říkat Pipi. Trochu si tě vyzkoušíme, abychom viděli, kolik toho umíš. Tak mi řekni, kolik je sedm a pět. Pipi: To bys měla vědět sama. Já ti to říkat nebudu. (Děti nejprve vyděšeně koukají na Pipi. Pak se smějí, jak Pipi vyrušuje.) Učitelka: Pipi, takhle se ve škole nemluví a paní učitelce se netyká. Pipi: Prosím o prominutí. To jsem nevěděla. Už to neudělám. Učitelka: Tak si to hezky pamatuj. Sedm a pět je dvanáct. Pipi: Vida, ty to víš. Tak proč ses mě na to ptala? Ne, jsem já ale hloupá husa. Teď jsem vám zase tykala. Promiňte mi to, paní učitelko. (Sama se za trest praštila přes ucho.) Učitelka: (kroutí hlavou a začne vyvolávat jiné děti) Olafe, když má Líza sedm jablek a Axel devět, kolik jablek mají dohromady?

5


6

Pipi: (skočí Olafovi do řeči) To bys rád věděl, Olafe, viď? Ale zkus vypočítat tohle: Když Lízu bolí břicho a Axela taky, jenomže Axela víc, čí je to vina a komu ukradli ta jablka? Učitelka: (kroutí hlavou a dělá, že neslyší) Tak dám příklad tobě, Nelo. Gustav byl s kamarády na školním výletě. Vzal si s sebou deset korun, a když přišel domů, zbývaly mu dvě koruny. Kolik utratil? Pipi: A taky bych ráda věděla, proč tolik utrácel a jestli si koupil limonádu a jestli si před výletem umyl uši. (Děti se smějí. Učitelka se je snaží uklidnit kreslením. Každému rozdá papíry, tužky a desky. Děti začnou pracovat.) Učitelka: Můžete nakreslit, co chcete. (Začne opravovat sešity. Za chvíli se rozhlédne po třídě, jestli všichni kreslí.) (Děti se však dívají na Pipi, která sedí na podlaze a zaujatě čmárá na zem.) Učitelka: (zlobí se, dochází jí trpělivost) Proč nekreslíš na papír, Pipi? Pipi: Tam už nebylo místo. Copak se může kůň vejít na tak malý kousek papíru? Právě kreslím nohy, a než dojdu k ocasu, budu venku na chodbě. Učitelka: (vyčerpaně) Víte co, děti? Zazpíváme si. (Všechny děti se postaví vedle lavic, jenom Pipi zůstane sedět na podlaze.) Pipi: Jen si zazpívejte, já si zatím trochu odpočinu. Tolikhle učenosti by porazilo i největšího siláka. (Paní učitelce došla trpělivost docela. Pošle celou třídu na dvůr - do kabinetu. Chce si s Pipi promluvit o samotě.) Pipi: (vstane a jde k učitelce) Víš co? Chci říct, víš co, paní učitelko? Já jsem se ráda přišla do školy podívat, ale chodit sem asi nechci. Budu se muset bez těch prázdnin obejít. Ta vaše jablka, koruny a obrázky, to je na mě moc. Jde mi z toho hlava kolem. Doufám, že se na mě kvůli tomu nezlobíš. Učitelka: Zlobím se, Pipi. Hlavně proto, že se nesnažíš chovat, jak se sluší. S takovým chováním do školy


7

nemůžeš, i kdybys chtěla. Pipi: (rozechvělým smutným hlasem) Já jsem se nechovala, jak se sluší? Ale to jsem nevěděla. Víš, paní učitelko, když někdo má maminku andělem a tatínka králem černochů a celý život se plavil po mořích, tak vlastně ani nemůže vědět, jak se má ve škole správně chovat a co si má s těmi jablky a korunami počít. Učitelka: No, máš pravdu. To chápu. Můžeš přijít do školy, až budeš o něco starší. Pipi: (nadšeně) Ty jsi strašně hodná, paní učitelko. Já ti něco dám. (Vytáhne z kapsy krásný zlatý náhrdelník a podává ho učitelce.) Učitelka: Tak drahý dárek já nemůžu v žádném případě přijmout! Pipi: Musíš, jinak přijdu zítra zas, a to bych vám tu udělala pěkný blázinec.

Obraz 3. PIPI V CIRKUSE (Opona je zatažená. Uklízí se třída. Pipi s dětmi stojí před ní.) Tomy: Pipi, nechceš jít s námi do cirkusu? Pipi: Můžu s vámi jít leckam, ale jestli zrovna do cirkusu, to nevím. Já totiž nevím, co to ten cibrkus je. Bolí to? Anika: Ty jsi blázen! Proč by měl cirkus bolet? Naopak, je to zábava. Jsou tam koně, lvi, krásné dámy, co chodí po provaze. Pipi: (skočí jí do řeči) Tak to vidět musím. Jenom si vezmu klobouk. (Otvírá se opona. Děti přibíhají a sedají si na přinesené polštáře do kruhu - jako manéž. V tom vbíhá do manéže z kabinetu ředitel cirkusu v černém obleku, s bičem v ruce a se lvem. Lev pobíhá po manéži, ředitel mu dává pokyny. Děti se bojí. Lev se zastaví u Pipi, Tomyho a Aniky. Snaží se je zastrašit. Pipi


8 se však k němu nahne a podá mu ruku.)

Pipi: Ahoj lve. Moje opička, pan Nilson, tě nechává pozdravovat. (Lev na Pipi zařve. Pipi mu to vrátí a lev odběhne zpátky do kabinetu. Ředitel se snaží práskat bičem, ale není mu to nic platné. Diváci tleskají.) Ředitel: Šakramentská harant, koukala zmizet! (Odchází za lvem a volá na dva zřízence, aby Pipi vynesli. Ti s ní však nemůžou pohnout. Diváci se smějí a ukazují si na ně.) (Mezitím začíná další číslo. Zřízenci odcházejí. Hraje roztomilá hudba. Přichází provazolezkyně Elvíra - v růžové sukýnce s parapletem. Chodí tam a sem jako po provaze, dělá holubičky, mrská nohama. V jedné chvíli, když se otočí, stojí na provaze i Pipi a vybafne na Elvíru. Ta se lekne a vrhne se řediteli – tatínkovi kolem krku.)


9

Ředitel: (naštvaně) Proším, šlečna. Proším, vaše što korun. Pipi: (s pohrdáním) Nač to, co bych s takovým papírkem dělala? Radši si ho nech a zabal si do něho salám. (Opona se zatahuje. Diváci se i se svými polštáři schovávají.)

Obraz 4. Diváci: (skandují a tleskají) Pipi, Pipi! Ředitel: (přichází a překřikuje diváky) Dámy a pánové! Ža okamžik vy koukala na největší zázrak všech dob, nejšilnější muž švěta, Šilný Adolf. Dámy a pánové, Šilný Adolf! (Adolf vstupuje do manéže.)

PIPI MÁ NÁVŠTĚVU (Opona je zatažená. Za ní se připravuje vila Vilekula a stůl. Před ní stojí Pipi, Tomy a Anika.) Anika: Pipi, bydlíš tady ve vile Vilekule už celý rok.

Jen še podívala, dámy a pánové, jaká má švaly. A teď, dámy a pánové, já mám pro váš báječná nabídka! Kdo z váš ši troufala zápašit še Šilný Adolf, kdo z váš ši troufala na nejšilnějšího muž švěta? Kdo pšemohla Šilný Adolf, tomu já vyplatila što korun, dámy a pánové, što korun! Proším! Kdo še pšihlášila?

Pipi: Ano, utíká to, utíká, a my stárnem. K podzimku mi bude deset, takže nejlepší léta už má člověk za sebou.

(Silný Adolf mezitím ukazuje svaly a zvedá činky. Diváci se dívají po sobě, jestli se někdo přihlásí. Pipi se chce hlásit, ale Tomy s Anikou se jí snaží zabránit.)

Pipi: Kdopak ví. Já myslím, že tatínek na tom černošském ostrově nezůstane věčně. Jen co si postaví novou loď, tak si asi pro mě přijede.

Ředitel: (mává stokorunou) Dámy a pánové, opravdu by tu nebyla nikdo, kdo chtěla vydělat što korun, mušela já opravdu ši je nechat? Pipi: (vytrhne se Tomymu a Anice a hlásí se) To teda opravdu nemušela. (Hrne se k Adolfovi.) (Pipi zápasí s Adolfem. Diváci skandují a tleskají. Pipi se usmívá a Adolf supí. Nakonec ho Pipi položí na lopatky a stoupne si na něj nohou.) Diváci: (skandují) Pipi je vítěz! Pipi je vítěz! (Adolf se snaží poníženě vypařit. Rozzuřený ředitel dává Pipi stokorunu.)

Tomy: Myslíš, že tu budeš bydlet pořád? Totiž až do té doby, kdy budeš tak velká, že se staneš námořním lupičem?

(Opona se otvírá a dveřmi tělocvičny přichází Efraim Dlouhá punčocha, táta Pipi.) Pipi: (překvapeně ukazuje) Koukejte, támhle zrovna jde. (Vrhne se mu kolem krku.) Táto Efraime, ty jsi ale vyrostl! Efraim: Pipiloto Citrónie Cimprlíno Mucholapko Dlouhá punčocho, drahé dítě moje! Právě jsem ti taky chtěl říct, že jsi vyrostla. Pipi: Já jsem si to myslela, proto jsem to řekla první. Ha, há.


10


Efraim: Dítě, jsi stejně silná, jako jsi bývala?

Obraz 5.

Pipi: Jsem silnější. Pojď, budeme se přetlačovat. (Přetlačují se u stolu, ale nevyhrává ani jeden.) Pipi: Až mi bude deset, tak tě, táto Efraime, určitě přetlačím. Ale božínku! Já jsem úplně zapomněla, že se neznáte. Tohle je Tomy a Anika a tohle je můj otec, kapitán a jeho veličenstvo Efraim Dlouhá punčocha. Viď, že jsi černošský král, táto? Efraim: Přesně tak. Jsem král černochů kmene Kurekuredutů na ostrově, který se jmenuje ostrov Kurekuredutů. Vyplavil jsem se tam na břeh, když mě vítr smetl z lodi do moře. Anika: (zvědavě) Jak to, že nemáte královské šaty, když jste králem černochů? Efraim: Mám je v kufru. Klidně si je zítra obléknu. Tomy: Nedivili se Kurekuredutové, když jste u nich vylezl na břeh? Efraim: Hrozně se divili. Nejdřív mě chtěli sníst, ale když jsem holýma rukama přetrhl palmu, tak přišli na jiné myšlenky a zvolili si mě za krále. Přijel jsem si pro tebe, Pipi. Slíbil jsem jim, že brzy přivezu princeznu, která se bude jmenovat Pipilota. Když to uslyšeli, volali: „Usumplosor, usumplosor!“ Anika: Co to znamená?

11

PIPI SE NALODÍ Opona se roztahuje. Na scéně je vidět kapitán Efraim, detail lodi se schůdky, na které Pipi vystupuje s panem Nilsonem, koněm a kufrem. Děti s Tomym a Anikou stojí opodál, pláčou, mávají šátky. Loučí se s Pipi. Děti: (zpívají písničku) Smutno je nám, že nám zmizíš, v cizí zemi pryč odjíždíš. Můžem ti jen zamávat a pak dlouho vzpomínat. (Pipi sestoupí ze schůdků. Jde k Anice, utěšuje ji. Pak vystoupí znovu na schůdky.) Děti: Ať žije Pipi Dlouhá punčocha! Efraim: Vytáhněte můstek! Pipi: Tatínku Efraime, nejde to. Já se na to nemůžu koukat. Nemůžu se dívat, když je kvůli mně někdo tak nešťastný a pláče. Natož abych se vydržela koukat, jak pláčí Tomy a Anika. Spusťte ten můstek! Zůstanu ve vile Vilekule.

Efraim: To znamená: Hurá, hurá. Pipi, naše loď Hopetosa kotví v přístavu. Můžeš se tam jít podívat na své přátele.

Efraim: (rozmýšlí se) Dělej, jak chceš. Vždycky sis dělala, co jsi chtěla. (Obejme Pipi.) Budu za tebou často jezdit do vily Vilekuly na návštěvu.

Pipi: To musíme oslavit. Budeme slavit, až se celá vila Vilekula bude otřásat v základech.

(Pipi odchází z lodi a mává tatínkovi. Ostatní děti se nezmůžou na slovo. Stojí s otevřenými ústy. Pomalu se vytrácejí, aby na scéně zůstali jen Pipi,Tomy a Anika.)

(Opona se zatahuje. Vypravěč vstává z publika a čte.) Vypravěč: Byl večer. Tomy a Anika museli jít domů. Byl to rušný den a byl to ohromný zážitek, vidět opravdového, živého krále černochů. A byla to nádhera, že se Pipi vrátil tatínek. I když na druhé straně … Chce si Pipi odvézt. Když si Tomy a Anika vlezli do postele, nepovídali si tak jako jindy. V dětském pokoji bylo úplné ticho. Najednou se ozval povzdych. To vzdychl Tomy. Anika schovala hlavu pod pokrývku a dala se do pláče.

Efraim: Pipi, musím ti přidat trochu zlatých peněz! Chytej! Pipi: (chytá kufřík s penězi) Hahá, teď mám zase peněz jako želez. Tomy: (překvapeně) Ty jsi…ty…ty tady zůstaneš? Pipi: Můžeš hádat třikrát. (Všichni nasednou na koně.) Zpátky do vily Vilekuly. (Hraje píseň. Opona se zatahuje. Herci přichází na děkovačku.)

Pracovní list

12

Pipi Dlouhá punčocha 1. Napište alespoň 5 postav. Které hrají v Pipi. ……………………………………………………………………………… …………………………………………………… 2. Napište, kolik obrazů má hra Pipi. ………………………………………………………………… 3. Kde se odehrává třetí obraz? ………………………………………………………………… 4. Kdo je Efraim? ………………………………………………………………… 5. Vysvětli, s čím si Pipi spletla v druhém obraze nábosilku. ……………………………………………………………………………… …………………………………………………… 6. V pátém obraze zjisti, jestli Pipi odjela na lodi. ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………

Základní škola a mateřská škola Svitavy-Lačnov Zadní 125/50 568 02 Svitavy e-mail: [email protected] tel.: 461 533 215 web: www.zslacnov.svitavy.cz

Tato publikace vznikla v rámci projektu Škola pro život (CZ.1.07/1.1.03/03.0010), spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Pipi Dlouhá. punčocha

Recommend Documents