Případová studie: Řízení toku materiálu prostřednictvím RFID

Případová studie: Řízení toku materiálu prostřednictvím RFID Petr Sodomka, Hana Klčová, Lukáš Petrucha Centrum pro výzkum informačních systémů (CVIS) Fakulta podnikatelská Vysoké učení technické v Brně Kolejní 2906/4, 612 00 Brno [email protected]; [email protected]; [email protected]

Abstrakt: Případová studie popisuje pilotní projekt, který byl realizován v rámci koncernu Siemens v České republice. Projekt byl zaměřen jednak na využití RFID při řízení toku materiálu uvnitř výrobního podniku, jednak na odladění RFID technologie v každodenním provozu tak, aby mohla být s co nejmenšími problémy využita i u dalších organizací. Projekt je od roku 2005 sledován a vyhodnocován Centrem pro výzkum informačních systémů v rámci Výzkumu stavu a požadavků na informační systémy a technologie ve výrobních podnicích v ČR. Klíčová slova: RFID (Radio Frequency Identification), systém čárových kódů, materiálový tok, skladové hospodářství, čip, školení, EPC (Electronic Product Code) Abstract: The case study describes a pilot project that was implemented within the

Siemens concern in the Czech Republic. The project was firstly focused on the use of RFID in the material flow management. Secondly it dealt with the debugging of RFID technology in everyday operations so that it can be with the least problems used for other organizations. Since 2005 the project has been monitored and evaluated by the Center for Investigations in Information Systems within the Research of status and requirements for information systems and technology in manufacturing enterprises in the Czech Republic. Key words: RFID (Radio Frequency Identification), bar code system, material flow, warehouse management, chip, training, EPC (Electronic Product Code)

1. Úvod Centrum pro výzkum informačních systémů se dlouhodobě zabývá výzkumem českého trhu s podnikovými aplikacemi, jehoţ nedílnou součástí je zpracování případových studií formou kvalitativního dotazování a technikou projekčního rozhovoru s pracovníky odpovědnými za investice do IS/ICT v dané organizaci. V letech 2005 – 2010 jsme realizovali 120 takovýchto případových studií, ve výrobních, obchodních a servisních podnicích České i Slovenské republiky. Teoretická východiska pro uplatnění výzkumné metodologie čerpáme z monografických prací autorů: Gill, Johnson [1] a Pavlica [2]. Teoretická východiska pro realizaci a hodnocení implementačních projektů vycházejí jednak z bohatých praktických zkušeností Centra pro výzkum informačních systémů, jednak z dlouhodobého studia monografií profesorů Jiřího Voříška [3], Zdeňka Molnára [4] a Josefa Basla [5] a zahraničních publikací T. H. Davenporta [6], T. Stevense [7] a D. L. Olsona [8,9]. SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2011

17

Petr Sodomka, Hana Klčová, Lukáš Petrucha

Specifika projektů zaměřených na řízení logistiky, dodavatelských řetězců a vyuţití moderních technologií, jako je radiofrekvenční identifikace, jsou pak předmětem studia prací autorů: S. Chopra, P. Meindl [10], T. Vollmann a kol. [11], H. Stadtler, C. Kilger [12].

2. Stručný popis, podmínky využití a výhody RFID K získávání a přenosu informací jsou v dodavatelských řetězcích nejčastěji vyuţívány technologie elektronické identifikace zásob. Nejvíce rozšířenou variantou však zatím stále zůstávají čárové kódy. Od roku 2005 se ale začíná i v českých podnicích více prosazovat technologie radiofrekvenční identifikace (RFID – Radio Frequency Identification). O technologii RFID se začalo hovořit jiţ během 40. let minulého století. Teprve v současné době je ale připravena na reálné pouţití, a to zejména díky paralelnímu rozvoji tří dalších technologií. V první řadě se podařilo nalézt způsob, jak výrazně sníţit náklady na výrobu čipů, které jsou jádrem všech RFID řešení. Za druhé došlo k výraznému rozšíření vyuţití Internetu, pomocí kterého lze jednoduše a v reálném čase sdílet data, a to v celosvětovém měřítku. A za třetí došlo k masivnímu rozvoji mobilních technologií, které umoţňují snímání dat v jakékoliv lokalitě a jejich bezdrátový přenos do informačního systému. RFID je systém malých elektronických čipů (tzv. tagů sloţených z malého čipu a antény) vysílajících rádiové signály, snímačů těchto rádiových signálů a odpovídající hardwarové a softwarové infrastruktury. Elektronické čipy (tagy) mohou být umístěny na jakékoliv zboţí, u kterého je třeba sledovat pohyb. Jedná se například o přepravní kontejnery, palety, krabice, jednotlivé kusy zboţí, ale i lidi a zvířata. Ve chvíli, kdy se objekt s připevněným tagem pohybuje v blízkosti snímače, je rádiový signál zachycen a odeslán do dalších systémů ke zpracování. Co se děje se zachycenými daty, pak jiţ záleţí na konkrétní softwarové aplikaci. Obecně lze říci, ţe technologie RFID přináší v pravém slova smyslu revoluci v oblastech řízení výrobních a logistických procesů, napomáhají výrazně sniţovat náklady a zvyšovat efektivitu provozu. Potenciální aplikace RFID mohou být téměř jakéhokoliv typu, neboť technologii lze vyuţít ve všech organizacích, které mají co do činění s výrobou, logistikou, dopravou a prodejem zboţí. Patří sem tedy obchodní společnosti, distributoři, logistické společnosti, výrobci a všichni jejich dodavatelé. Technologie RFID má potenciál zvýšit efektivitu a transparentnost, sníţit náklady, zlepšit vyuţití zdrojů, zvýšit kvalitu zboţí a sluţeb, sníţit přebytečné zásoby, zvýšit prodej a v neposlední řadě sníţit rizika spojená s padělaným zboţím, a to zejména v potravinářském a farmaceutickém průmyslu. Klíčem k dosaţení výše uvedených výhod jsou náklady. Jeden kanadský výrobce spotřebního zboţí spočítal, ţe zlom pro opravdu efektivní vyuţití technologie RFID přijde ve chvíli, kdy se cena RFID čipu dostane pod hranici 15 centů za kus (tedy asi tři koruny). Pak bude reálné začít uvaţovat o náhradě čárových kódů právě RFID čipy. Cena čárového kódu jev současnosti v podstatě nulová. Výrobci by se tedy měli dostat s cenou RFID čipu hluboko pod jednu korunu. Teprve aţ se vyplatí umístit tyto čipy na kaţdou plechovku piva nebo na jiné drobné zboţí, nastane čas pro jejich masivní vyuţívání.

18

SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2011

Případová studie: Řízení toku materiálu prostřednictvím RFID

O technologii RFID hovoříme v souvislosti s informačními systémy nejen z toho důvodu, ţe představuje vstupní rozhraní pro pořizování dat. Je třeba počítat také s tím, ţe RFID přímo produkuje obrovské mnoţství dat. To klade vyšší nároky na jejich celkovou správu, a tedy škálovatelnost, spolehlivost i bezpečnost systému. Jeho architektura by se měla umět přizpůsobovat změnám v technologiích, standardech a v neposlední řadě i v dynamice a způsobu fungování různorodých společností. Jen tak lze očekávat zajištění „jednoho zdroje pravdy“, tedy toho, ţe všechny systémy budou moci vyuţít výhod, které jiţ v současnosti technologie RFID nabízí. Hlavní výhodou technologie RFID je její schopnost v reálném čase automaticky sledovat pohyb jakéhokoliv zboţí opatřeného RFID čipem bez manuální práce. Převedení této schopnosti do konkurenční výhody spočívá zejména v tom, jak efektivně jsou data překládána do vyuţitelných informací, jako je např. správa zásob. Tyto informace musí být následně zpřístupněny podnikovým systémům, aplikacím a uţivatelům. Výsledkem je dokonalý přehled o zboţí v celém jeho dodavatelském řetězci, a to s minimálními, nebo dokonce ţádnými nároky na lidskou práci [13]. Následující případová studie popisuje pilotní projekt, který byl realizován v rámci koncernu Siemens v České republice.

3. Jak se řídil materiálový tok před zavedením RFID Společnost Siemens Elektromotory je součástí koncernu Siemens. Vyrábí ve dvou závodech – v Mohelnici a ve Frenštátě pod Radhoštěm jako nástupce MEZ Frenštát, který Siemens získal v roce 1994 v privatizaci. Od té doby prošel podnik několika reorganizacemi týkajícími se výrobního programu. V současnosti se zabývá výrobou nízkonapěťových asynchronních elektromotorů pro tuzemský i zahraniční trh. Produkce společnosti dlouhodobě roste. V roce 1998 vyráběla 60 000, v roce 2005 pak jiţ 120 000 elektromotorů. V roce 2008 firmu poznamenala ekonomická krize, dostala se do ztráty a musela sníţit počty zaměstnanců. Jiţ v následujícím fiskálním období se však vymanila ze ztráty a nadále pokračuje v optimalizaci logistických procesů s cílem zvyšovat produktivitu a uspokojovat zákazníky v poţadovaných termínech. Od roku 1996 byl ve frenštátském závodě materiálový tok řízen pouze prostřednictvím SAP R/3, konkrétně modulem Warehouse Management. Skladové jednotky přitom nebyly označeny čárovými kódy nebo čipy RFID. Pracovníci jednotlivých provozů výrobky pouze ukládali do skladových jednotek s průvodkou materiálu obsahující počet kusů a výrobní zakázku. Mistři výroby pak vykazovali mzdu zaměstnanců podle úkolových lístků. Pracovníci skladového hospodářství přijali materiál na sklad, umístili jej na konkrétní skladová místa v regálech nebo na volných plochách. Systém pak vygeneroval číslo skladové jednotky automaticky. Informace o materiálech na výrobních pracovištích se však do systému dostávaly s časovým zpoţděním. Pracoviště, které předávalo polotovar k další výrobní operaci nebo na sklad, mělo za úkol provést označení. Pokud bylo označováno balení nebo úloţní jednotka, bylo třeba značení přenést i na nově vzniklou, vydávanou dávku, a to za zachování původního značení. Tento systém byl dobře propracován tak, aby vyhovoval normám jakosti. Protoţe ale načítání informací nebylo prováděno elektronicky, hrozilo riziko moţných chyb a případné záměny materiálu. Vzhledem ke zvyšující se produkci za stále stejných (omezených) skladových prostor se sniţovala dohledatelnost palet SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2011

19


s materiálem. Dále narůstaly ztrátové časy, zejména v expedici hotových produktů. Proto bylo v roce 1999 rozhodnuto o zavedení systému čárových kódů.

4. Přechod na systém čárových kódů Ve výběrovém řízení na tento projekt uspěla společnost Siemens Business Services (dnes Siemens IT Solutions and Services). Projektový plán byl rozdělen do tří etap, coţ podstatně zjednodušilo implementaci. První etapa zahrnovala studii, výběr a přípravu softwaru a hardwaru včetně komunikačního propojení s vnitropodnikovým systémem. Dále obsahovala školení pracovníků IT oddělení a celého projektového týmu. Druhá etapa byla věnována samotné implementaci čárových kódů, a to nejprve v oblasti distribuce, aby byly v první řadě minimalizovány ztrátové časy při předání zakázek a umoţněna identifikace dle poţadavků zákazníků. Součástí této etapy bylo nasazení čárového kódu do všech skladových prostor, školení pracovníků v příslušných skladech a nastavení komunikačního propojení s informačním systémem. Ve druhé etapě byl také zaveden automatický docházkový systém pomocí RFID karet jako nezbytný krok před nasazením RFID do samotné výroby.

Vlastnosti

Čárový kód

RFID

Viditelnost Zaměřitelnost Chybovost Ţivotnost Náročnost na ukládání dat Kapacita Odladění technologie Nároky na školení

Pro přečtení je nutná Pro přečtení je nutná Vysoká Nízká Nízká Omezená Nenáročné Srovnatelné s RFID

Náklady

Nízké

Pro přečtení není nutná Pro přečtení není nutná Nízká Vysoká Vysoká Vysoká (dle typu čipu) Náročné Srovnatelné s čárovým kódem Vysoké

Tab. 1: Srovnání vlastností RFID a čárového kódu Během třetí etapy byl čárový kód nasazen do systému sledování a vykazování operací výroby. V roce 2005 byl projekt dokončen v oblasti příjmu materiálů. Úspory vzniklé zavedením systému čárových kódů jsou zcela zřejmé, zvláště pak v oblasti distribuce hotových výrobků k zákazníkovi a sledování pohybu materiálů a polotovarů. Na skladě má firma přibliţně 1 200 elektromotorů, dohledávat je bez identifikace by bylo velmi obtíţné. Systém čárových kódů při jejich vyhledávání sníţil ztrátové časy zhruba o 30–40 %. V době zahájení implementace systému čárových kódů přišla společnost Gaben, subdodavatel Siemens IT Solutions and Services, s doporučením vyzkoušet technologii RFID jako vylepšení stávajícího projektu. Tuto myšlenku vedení Siemens Elektromotory akceptovalo a pracovníci firmy začali zkoušet nastavovat některé parametry tak, aby je mohli následně vyuţít pro zavedení RFID.

20



5. Rozmístění čipů a provoz RFID Výhodou RFID byla moţnost osazení čipů do palet. Čipy nejsou v paletách zalisovány, jsou umístěny v podobě karty příčně, vţdy v levé noze palety, která je podélně vyztuţená. Čip drţí v noze palety pevně, a to tak, aby jej bylo moţno dobře přečíst všemi dostupnými zařízeními. Na rozdíl od etiket s čárovým kódem přilepených na palety nelze tedy čipy prakticky poškodit. RFID čipy je v současné době označeno několik tisíc palet určených pouze pro vnitřní oběh. Jedná se o speciální typ plastových palet, které jsou vyuţívány v rámci jednoho závodu, takţe nemůţe dojít k jejich ztrátě. Cena čipu proto nehrála důleţitou roli. Čip obsahuje zatím pouze jednoznačné číslo palety. Je samozřejmě moţné naplnit jej i dalšími informacemi, proto také v Siemens Elektromotory do budoucna uvaţují o zadávání konkrétních údajů o obsahu palety, coţ by ještě více zlepšilo a zrychlilo řízení hmotného toku ve firmě.

Obr. 1: Základní zdroje dat a komunikace ve výrobě Dále byly RFID čipy a čárovými kódy vybaveny téměř všechny skladové jednotky. Kaţdá z nich má nyní své specifické číslo, a je tedy lehce identifikovatelná manipulanty skladů, kteří naskladňují materiál, polotovary či hotvé výrobky. V současnosti jsou všechny další důleţité informace uloţeny v databázi informačního systému SAP R/3 a přístup k nim umoţňuje online připojení všech terminálů a skenerů. Přečte-li pracovník číslo palety, pak prostřednictvím svého uţivatelského zařízení získá informaci o obsahu z databáze informačního systému. Můţe tak zjistit, na kterém místě má být zboţí uskladněno, případně můţe identifikovat palety se zboţím, u nichţ není zcela jasné, kam patří. Po provedení všech činností dojde k uloţení výrobků do skladových jednotek. Na terminálech je provedena příslušná transakce odhlášení – vykázání mzdy, příjem konkrétního počtu výrobků s uskladněním na konkrétní skladovou jednotku. Odhlášená paleta nese informaci s číslem materiálu, mnoţstvím a místem, kde má být uskladněna. Můţe to být přeskladňovací zóna nebo konkrétní pozice ve skladových regálech. Identifikace skladové jednotky jednoznačným číslem čipu vzniká v řídicím systému okamţitě poté, kdyţ je na paletu uloţen materiál. Veškerá potřebná data jsou odeslána z mobilního terminálu příslušného pracovníka, jehoţ osobní číslo je rovněţ SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2011

21


uloţeno do databáze. Následuje uskladnění nebo přemístění palety se zboţím. Kaţdý její pohyb je přitom zaznamenáván a odesílán do systému, coţ umoţňuje danou paletu okamţitě identifikovat. Zároveň lze sledovat materiálový tok napříč celou výrobou aţ po hotový produkt a následně aţ k zákazníkovi. Paleta je vyřazena z evidence tak, ţe je zboţí vyskladněno do oblasti zásobování výroby. Pokud se objeví poţadavek z výroby na materiál, dochází k vyskladnění palety na příslušné pracoviště, čímţ paleta pro řídicí systém zaniká. V systému pouze zůstává zachována informace o posledním vyskladnění a odběru materiálu na daném pracovišti. Prázdná paleta je dále převezena do míst, kde dojde k jejímu naloţení. Nový obsah bude opět uloţen v databázi a paleta začne existovat.

6. Kritická místa RFID projektu a školení zaměstnanců RFID technologie byla ve společnosti odlaďována několik let, a to i za pomoci vývoje z vlastních zdrojů. Ten se týkal především antén na vysokozdviţných vozících a jejich správné dislokace. Bylo totiţ potřebné načítat čipy jak na naskladněných paletách, tak na skladových místech. Umístění standardních antén nedovolovalo přečíst pomocí jedné čtečky dva čipy různě dislokované. Čip v paletě a čip na ocelové konstrukci regálu byly stíněny regálem a lyţinami vysokozdviţného vozíku. Pracovníci vytvořili vlastní speciální anténu, která umoţňovala načítat oba dva čipy na jedno najetí vozíku a jednou čtečkou RFID současně. „Postupně jsme přicházeli na mnoho důležitých věcí, a tedy jsme se učili za pochodu. Snažili jsme se technologické problémy řešit za pomoci dodavatelských firem. Ve výběrovém řízení ale u nás žádná neuspěla kvůli vysoké ceně. Zůstali jsme tedy ve spolupráci jen se společností Gaben a Siemens IT Solutions and Services, protože obě dokázaly nabídnout slušné cenové i časové podmínky,“ uvádí Jiří Randus, vedoucí logistiky společnosti Siemens elektromotory. Dalším kritickým místem byli lidé v provozu. Vzhledem k tomu, ţe většinou nejde o mladé pracovníky, není jejich vztah k moderním technologiím silný. Velmi náročná proto byla oblast školení. Na terminálech se provádí desítky transakcí, jako například příjmy, odvádění, odvádění s uskladněním na jednotky, přeskladnění z místa na místo, přeskladnění zboţí z palety na paletu apod. Pracovníci byli školeni na kaţdou transakci zvlášť, kaţdý měl v ruce terminál, s nímţ přichází do styku, a názorně se vše vysvětlovalo. V době realizace projektu nasazení čárových kódů byli vyškoleni všichni pracovníci skladového hospodářství a dopravy. V současnosti se jedná asi o sto zaměstnanců. Po zavedení čárových kódů do výroby se školení týkalo všech pracovníků v provozu, tedy celkem 1 200 lidí. První školení provedli konzultanti Siemens IT Solutions and Services, další etapy si jiţ zajišťovali pracovníci Siemens Elektromotory sami. Školení probíhalo v několika krocích, aby se jej všichni pracovníci mohli zúčastnit minimálně jedenkrát. Kaţdému pracovníkovi bylo v několika fázích věnováno celkem 10 aţ 12 hodin školení.

7. Přínosy pro organizaci Nejprve bylo třeba před managementem firmy obhájit zavedení čárového kódu, posléze RFID a prokázat návratnost investice. To se činí velmi obtíţně. K hlavním 22



argumentům patřila úspora personálních a materiálových nákladů. Této úspory se skutečně podařilo dosáhnout, a to převedením sedmi pracovníků na jinou práci a odbouráváním tisku různých skladových příkazů a pomocných sestav. Dalším hmatatelným přínosem je bezesporu dohledatelnost materiálu, čímţ se zrychlí jeho obrátka a zkrátí prostoje. I kdyţ je vyčíslení těchto přínosů obtíţné, lze konstatovat, ţe náklady na skladování zásob prokazatelně klesly o pětinu a průběţná doba výroby se sníţila ze sedmi dní na polovinu. Pak jiţ následují těţko spočitatelné, ale přesto viditelné přínosy. Zlepšila se komunikace mezi obsluhou skladu a navazujícím pracovištěm. Zvýšila se dostupnost informací o stavu rozpracovanosti zakázek a zásob s následnými úsporami materiálů a polotovarů. Výrazně se rovněţ sníţila chybovost v provádění skladových operací, a tudíţ i počet reklamací z následných provozů na špatně dodané produkty. Sníţení počtu zpoţděných zakázek se promítlo do vyšší spokojenosti odběratelů. V neposlední řadě se zlepšila dostupnost údajů o časové náročnosti jednotlivých operací ve výrobě, coţ slouţí pracovníkům přípravy výroby pro kontrolu a stanovení normativů. Materiálový tok je pomocí SAP R/3 řízen stejně jako dříve. Čárové kódy, RFID čipy a online komunikace se systémem byly v rámci projektu doplněny. Informační systém byl z osobních počítačů v kancelářích přisunut blíţe zaměstnancům v provozu, kteří jsou k němu připojeni online prostřednictvím terminálů dodaných společností Gaben. Management společnosti tak má k dispozici evidenci adresných informací o všech provedených operacích a manipulacích vztahujících se k jednotlivým pracovníkům, kteří se prokazují pomocí zaměstnanecké RFID karty.

8. Závěr Při hledání a prosazování vyuţití RFID technologií se lze opřít o kladné zkušenosti s jejich zavedením v předchozím projektu. Jednou z dalších moţností je pouţít RFID ke sledování činnosti vysokozdviţných vozíků. Na základě zadání, které vzniklo v rámci úseku dopravy, se uskutečnily prezentace několika dodavatelů. Ti však většinou nabízeli ucelená řešení, z nichţ nešlo pouţít pouze vybranou část a tu skloubit s jiţ zavedeným systémem řízení vozíků v závodě. Pouze dvě společnosti nakonec přišly s návrhem dílčího řešení, které splňovalo poţadavky společnosti.

Obr. 2: Zobrazení agendy pro sledování činnosti vysokozdvižných vozíků Schválení investice bylo opět podmíněno zpracováním výpočtu její návratnosti. Z několika předloţených variant byla vybrána ta, která obsahovala návrh nasazení RFID čipu do vozíku, instalaci detekčních modulů pro podrobné sledování a rozmístění několika čteček RFID po závodě. Bylo třeba počítat také s náklady na SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 3/2011

23


software, instalační práce a zaškolení obsluhy. Do budoucna se uvaţuje, ţe se systém rozšíří o tzv. šokové senzory. Očekává se, ţe projekt sledování činností vysokozdviţných vozíků by mohl uspořit aţ 2 % z celkových ročních personálních nákladů na manipulační dělníky. V době prostojů by manipulanti byli převáděni na jinou produktivní práci. Dále by se mohlo díky optimalizaci tras vozíků ušetřit na pohonných hmotách, a to aţ 5 % z ročních nákladů. V případě instalování šokových senzorů lze dosáhnout dalších cca 10 % úspor v oblasti údrţby. Předpokládaná návratnost investice byla spočítána na šest měsíců. Prvních výsledků však lze dosáhnout aţ po určité době od spuštění systému, neboť jednotlivá opatření vedoucí k optimalizaci musí vycházet z analýz jeho fungování. RFID technologii by bylo moţné vyuţít také k identifikaci kaţdého vyrobeného motoru. Výrobek by se opatřil čipem, coţ by v případě frenštátského závodu znamenalo pořídit 70 tisíc čipů do elektromotorů ročně. Tento záměr je zatím ve fázi úvah, neboť cena čipu je stále příliš vysoká. Trend v této oblasti je ovšem zřejmý – na jedné straně sílí tlaky na zavedení takovéto identifikace ze strany zákazníků, na straně druhé se cena čipů postupem času sniţuje. Projekt samozřejmě nemůţe být postaven jen na sniţování nákladů. Jeho hlavním přínosem by bylo poskytnutí vyšší kvality a komfortu zákazníkům. Elektromotor s čipem by bylo moţné kdekoliv na světě rozpoznat a zjistit všechny potřebné údaje k jeho provozu a servisu. Předpokládá se, ţe tuto moţnost nejprve ocení jen zákazníci disponující čtečkou RFID, která bude umět rozlišit mezinárodní EPC kód. EPC (Electronic Product Code) je důleţitý vývojový standard RFID technologie. Zahrnuje předepsanou strukturu kódu a význam jednotlivých bitů. Dokáţe nést informaci o výrobci, produktu a sériovém čísle. Navíc přidává jedinečnou identifikaci kaţdého označeného kusu. Jeho délka činí 96 bitů, coţ poskytuje dostatečný prostor pro jednoznačnou identifikaci. Vzhledem k pokračujícímu rozšiřování RFID technologie lze očekávat, ţe se přidělování čipu výrobkům stane součástí podnikové strategie pro udrţení konkurenceschopnosti na trhu.

9. Literatura [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7]

24

GILL, J., JOHNSON, P. Research Methods for Managers. London: P. Chapman Publishing, 1991. ISBN 1-85396-119-1 Pavlica, K. a kol. Sociální výzkum, podnik a management. Praha: Ekopress, 2000. ISBN 80-86119-25-4 VOŘÍŠEK, J. Strategické řízení informačního systému a systémová integrace. Praha: Management Press, 1997. ISBN 80-85943-40-9 MOLNÁR, Z. Efektivnost informačních systémů. Praha: Grada Publishing, 2000. ISBN 80-7169-410-X BASL, J. Podnikové informační systémy. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0214-2 DAVENPORT, T. H. Putting the Enterprise into the Enterprise System. Harvard Business Review, 1998, vol. 76, pp. 121-131. ISSN 0017-8012. STEVENS, T. All Fair in Integration. Industry Week, 2001, vol. 250, no. 6, pp. 24-29. ISSN 0039-0895.



[8] [9]

[10] [11] [12]

[13]

OLSON, D. L. Managerial issues of ERP systems. New York: McGraw-Hill/Irwin, 2003. ISBN 0-07-286112-6. OLSON, D. L.; CHAE, B; SHEU, C. Issues in multinational ERP implementation. Int. J. of Services and Operations Management, 2005, vol. 1, no. 1, pp. 7-21. ISSN 1744-2370. CHOPRA, S.; MEINDL, P. Supply Chain Management (Second Edition). Upper Saddle River, NJ: Pearson Education, 2004. ISBN 0-13-101028-X VOLLMANN, T. a kol. Manufacturing Planning & Control Systems for Supply Chain Management. McGraw-Hill, 2005. ISBN 978-0-07-144033-2 STADTLER, H.; KILGER, C. Supply Chain Management and Advanced Planning: Concepts, Models, Software, and Case Studies. Berlin: Springer, 2008. ISBN 978-3-540-74512-9 SODOMKA, P.; KLČOVÁ, H. Informační systémy v podnikové praxi. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Brno: Computer Press, 2010. ISBN 978-80-251-2878-7


25

Případová studie: Řízení toku materiálu prostřednictvím RFID

Recommend Documents