PŘÍLOHY
Příloha 1: Popis štol a pramenů a potoka Brusnice 1. Štoly Petřína 1.1. P9- Strahovská štola Strahovská štola leží v Kinského zahradě v Praze 5 na Smíchově. Vstup je situován ve svahu 250 m jihovýchodně pod Strahovskými kolejemi, kóta pramene štoly je 291 m.n.m. Vstup je zajištěn železnými dveřmi. Jedná se o jedinou chodbu dlouhou 287 m. Výška štoly kolísá mezi 1 a 1,8 m. Šířka je 0,7 m. Klenbu štoly tvoří pískovec a stěny jsou vyzděny do vzdálenosti 116 m opukou (Vojíř, 1985). Voda ze štoly je sváděna čtyřmi potrubími do nádrže o objemu 100 m3 (Kunovjánek a Říha, 2010). K nádrži jsou dva vstupy, portály se železitými dveřmi. Vstupy jsou od sebe 10 m vzdáleny, vedle jezírka v Kinského zahradě. Při obou vstupech je vyzděná komora u nádrže. Voda ze štoly vytéká do jezírka. Štola je pravděpodobně dílo ze 40. let 19. století,kdy na Petříně probíhala těžba uhlí, vznikla jako prospekční dílo J. Záhory (Zavřel, 2001). Dnes se voda používá jen k napájení jezírka v Kinského zahradě(Vojíř, 1985). Štola je vyražena v korycanských pískovcích, ve svém průběhu sleduje rozhraní jílovce a pískovce.Štola drénuje kolektor perucko-korycanského souvrství. Štola svojí délkou sáhá pod Kinského zahrady až pod Strahovské koleje. Měření vydatnosti probíhá na 4 místech.Všechny měření probíhají u konce svodného potrubí u nádrže. Vzorky na izotopovou analýzu jsem odebírala u východního vstupu. 1.2. VZS – Velká zahradní štola Velká zahradní štola leží v areálu Strahovského kláštera v Praze 6 a má dva vstupy. První se nachází v lese zhruba 70 m od klášterní zahrady, druhý vstup je v klášterní zahradě, kóta výtoku ze štoly v klášterní zahradě je 295,7 m.n.m. Vstupy jsou zajištěny železnými dveřmi. Štola je dosti členitá a s délkou 365 m se jedná o nejdelší štolu na Petříně. Zasahuje pod Strahovskou zahradu. Štola je asi 0,7 m široká, výška se pohybuje okolo 1,9 m. Stěny i klenba štoly nejsou vyzděny kvádry pískovce, cihly byly ve vyzdívce použity ojediněle. Uprostřed chodby štoly vede svodní žlábek, na který jsou místy dány cihly. Velkou zahradní štolu nechal pravděpodobně vyrazit opat Jan Lohel (1586- 1612) při přestavbě původního románského vodovodu, v době pohusitské. Vedla k tomu zvyšující se spotřeba vody kláštera, a zřejmě i spotřeba vody na Malé Straně, která v té době byla závislá na vodě ze Strahova(Čurda, 2006). Štola byla ražena postupně, poslední úsek byl ražen v roce 1937(Vojíř, 1985). Přepad štoly je dnes sveden do hradního užitkového vodovodu. Štola je ražena v korycanských pískovcích. Na několika místech z počvy štoly vystupuje pískovec s polohami jílovce(Vojíř, 2007). Může se jednat o vystupující vrstvu nepropustných peruckých 33
jílovců. Téměř celé území nad štolou je Velká Strahovská zahrada, nejdelší rameno štoly je zasahuje svoji délkou pod Hladovou zeď. Měření vydatnosti a probíhá na dvou místech. Prvním místem je jímka 60 m od druhého vstupu, kde jímána voda z nejkratší větve štoly, která směřuje jihozápadně asi 50 m pod vrch Petřín. Druhým místem odběru je konec trubice ve svodném žlábku, která vede vodu z dvou nejdelších ramen štol. Vzorky jsem odebírala na obou místeNch měření vydatnosti. Odběr provedený u jímky jsem označila VZS/1 a odběr provedený na konci svodné trubice jsem označila VZS/2 2. Štoly hradního vodovodu Štoly hradního vodovodu vznikaly za vlády Rudolfa II. (1576-1611). Císař si vybral místo pro své panování Pražský hrad, tedy vzrostla spotřeba vody na Hradě. Byl tak vybudován systém gravitačních vodovodů, bylo postupně vyraženo sedm jímacích štol v obcích Střešovice, Liboc a Veleslavín, kde byla jímána pitná voda (Jásek, 1997). Všechny vody těchto štol vyvěrají z bělohorské výšiny na severní stráni Břevnova. Štoly byly vyraženy v korycanských pískovcích v nadloží silurských břidlic (Veger, 1993). Štoly se sice nacházejí na území Střešovic, Liboce a Veleslavína, ale voda jímajících štol se infiltrujepovětšinou na území Břevnova. Celková délka všech štol dohromdy činí 655 m a celková délka potrubí, které je z pálené hlíny je 4,73 km(Buchtík, 1973). 2.1. HV1 - Královka Štola Královka HV1 se nachází v ulici Sbíhavá II. v Liboci v Praze 6 na zahradě mateřské školky č. 2/360. Vstup je asi 4 m za plotem č.2/260, kóta výtoku ze štoly je 325,5 m.n.m. Vstup do štoly je zajištěn železitými dveřmi. Při vchodu do štoly je jímka zakrytá železitým krytem, kde probíhá měření průtoku a odběry vzorků. Štola je dlouhá 97 m, šířka štoly kolísá 0,6 a 1,1m a výška je mezi 1,7 a 2,3 m (Vojíř, 2007). Ve štole jsou dvě hráze cca 1m vysoké, první hráz je cca na 30 m od vchodu a druhá hráz cca na 50m. Při vstupu je štola vyzděná z cihel, ve větší vzdálenosti od vchodu převládá kamenné zdivo, především opuka (Veger, 1993). Část akumulované vody v hrázích je odváděna kanálkem do blízké studně Královka, ležící v ulici V domcích. Tato skutečnost byla ověřena V.Vojířem při průzkumech štol čerpací zkouškou ve studni Královka. První zmínka o studni Královka je z roku 1552. Vznikala jako reakce na zvýšenou spotřebu vody na Pražském Hradě. Území v okolí štoly je tvořeno obytnými domky se zahradami a ulicemi. 2.2. HV3 – U Bahenského Štola U Bahenského leží na zalesněném svahu v ulici Pod novým lesem, Veleslavín, v Praze 6 na proti domu č. 74/170, kóta výtoku ze štoly je 314,52 m.n.m. Vstup je zajištěn ocelovými dveřmi. Jímka, kde probíhá odebírání vzorků a měření průtoku je za vchodem chodbou asi 10 m. Štola je dlouhá 121 m a 34
ve vzdálenosti 32 m je vyražena malá odbočka dlouhá asi 2,5 m. Šířka chodby je 1,2 m a výška 1,8m po celé délce štoly. Na konci dlouhé chodby je kolmá rozrážka o délce 10m (Vojíř, 2007). Do jímky je voda sváděna svodným žlábkem. Chodba je při vchodu celá vyzděná cihlami včetně klenby. Štola je ražena směrem na jihozápad, pod Ústřední vojenskou nemocnici. Část území nad štolou tvoří les,nad vzdálenějšími částí štoly vede kolmo ulice Na Petřinách. Jímka, kde probíhá odebírání vzorků a měření průtoku se nachází asi 10 m nad vchodem do štoly. 2.3. HV5 – proti Strnadovi Štola proti Strnadovi leží též v ulici Pod novým lesem, Veleslavín, v Praze 6, 10 m jihovýchodně za domem č. 420/29, kóta výtoku ze štoly je 314,45 m.n.m. Vchod je zajištěn ocelovými dveřmi. Za vchodem je cihlami vyzděná vstupní komora. Uprostřed vstupní komory je jímka obehnána zábradlím, kam je voda přiváděna svodným potrubím ze štoly. Štola je dlouhá 20m, šířka kolísá mezi 0,8 m a 1 m, výška je v celé délce 1,8 m(Veger, 1993). Klenba je v celé délce štoly vyzděna cihlami a boky štoly jsou z kamenného zdiva. Část území nad štolou tvoří les,nad vzdálenějšími částí štoly vede kolmo ulice Na Petřinách. Odběr vzorků a měření průtoku probíhá v jímce uprostřed vstupní komory. 2.4. HV6 – před Bůzkem Štola před Bůzkem se nachází 100 m východním směrem od štoly č. 5 proti Strnadovi, kóta výtoku ze štoly je 314,45 m.n.m. Vstup tvoří cihlový portál se železitými dveřmi, za dveřmi je krátké schodiště, které vede do komory vyzděné cihlami. V roce 1941 byla štola zavalena, následkem sesutí násypu v ulici Na Petřinách. Voda, která vytékala ze závalu, byla využita pro potřebu sauny v domě Pod novým lesem 1. Před rokem 1995 vstup do štoly nebyl přesně znám, v rámci průzkumných prací V. Vojíře, kdy objevili historický portál a vypustili ze štoly 100m3 akumulované vody. Následně byla štola prozkoumána. Celková délka je 59 m, výška je 1,8 m a šířka 0,8 m. Ústí štoly až přes nátok do kanalizace je vyzděn cihlami. Část území nad štolou tvoří les,nad vzdálenějšími částí štoly vede kolmo ulice Na Petřinách. Odběr vzorků a měření průtoků probíhá v komoře z jímky obehnané zábradlím. Do jímky je voda ze štoly svedena potrubím. 2.5. P3 - Světluška Štola Světluška se nachází v lese v oboře Hvězda v Liboci. Leží v západní části obory, asi 250 m jihozápadně od letohrádku Hvězda,kóta přepadu ze štoly je 329 m.n.m. Jedná se o nejvzdálenější štolu hradního vodovodu. Vchod do štoly tvoří věžovitá stavba s kovovými dveřmi. Do štoly se sestupuje po točitém schodišti, po dvou otáčkách na schodišti pod povrch 7 m začíná štola. Celková délka je 292 35
m. První úsek štoly hned za schodištěm směřuje jihozápadně, je dlouhý 18 m, za ním se štola stáčí pomalu na severovýchod, po 40 m je jímka. Po celé své délce vyzděna cihlami. Šířka štoly je 1,1 m 1,2 m a výška je 1,7-1,8m(Veger, 1993). Svodní žlábek vede podél stěny štoly. Jímaná voda volně odtéká v popředí štoly do Litovského potoka, výtok z plastové trubky se nachází přímo pod věží. Litovský potok ústí do Libockého rybníka. Délka štoly nezasahuje mimo území obory Hvězda. Světluška je nejmladší štolou hradního vodovodu,na který měla být původně napojena, avšak než byla štola dokončena přešel Hrad na veřejný vodovod. Dříve než začala ražba štoly ve 20.letech 20.století, provedl zde v roce 1922 1. zeměvrtný oddíl Československé armády s použitím první vrtné soupravy, která patřila čs. armádě. Dokončena do dnešní podoby až roku 1930. V roce 1997 byla štola a věž, která je pravděpodobně dílem Josipa Plečnika, zařazená mezi české technické památky. Dnešní době je štola plně funkční pro jímání vody (Čurda,2006). Měření průtoku probíhá na dvou místech. První měření je ústí žlábku jímky a druhé je u výtoku ze štoly, který je zatrubněnplastovou trubkou. Vzorky jsou odebrány u přepadu do jímky. 3. Prameny a potok Brusnice 3.1. P8 - Veleslavínka Pramen Veleslavínka vyvěrá v zalesněném svahu 50 m severovýchodně nad Libockým rybníkem. Nadmořská výška vývěru je přibližně 329 m.n.m. V blízkosti vede železiniční trať. Pramen je zaústěný do plastové trubky dlouhé asi 1m. Trubka je do svahu zabetonována. Voda dále volně odtéká po svahu bez zatrubnění do Libockého rybníka. Veleslavínka patří mezi nejznámější prameny v oblasti mezi Džbánem a Lysolajským potokem. Pramen je vývěr z korycanských pískovců. Nachází se v údolí Lysolajského potoka zaříznutého až do podloží ordovických hornin (Kunovjánek a Říha, 2010). 3.2. P1 - Vojtěška Pramen Vojtěška se nachází ve sklepě benediktinského Břevnovského kláštera. Nadmořská výška vývěru je 324,2 m.n.m. (Kunovjánek a Říha, 2010). Pramen je zaústěný do cisterny o šířce přibližně 2,5 m a výšce 1,7m plastovou trubkou. Pokud je cisterna vypuštěná, průtok se měří přímo u přepadu, pokud je cisterna plná, používá se k měření průtoku dlouhá visutá tyč se zavěšenou nádobou. Jedná se o vrstevní pramen výtékající z průlinovo – puklinového kolektoru pískovců korycanského souvrství, voda stéká podzemím kláštera do přilehlých rybníků(Čurda, 2006). Měření průtoků a odběrů vzorků probíhá u přetoku do cisterny. 3.3. P7 – potok Brusnice Potok Brusnice pramení na území Břevnova, v bližším okolí Břevnovského kláštera. Jedním z pramenů je Vojtěška, dalším možnými prameny Brusnice jsou prameny U Markéty, Kajetánka a 36
Petýnka,které jsou uvedené J. Vegrem(1993), může se jednat o výtoky ze starých jímacích štol tzv. Břevnovského hradního vodovodu, který se pravděpodobně postavil za panování Karla IV. a kterým byly zachyceny pramenní přílivy z kolektoru perucko- korycanského souvrství mezi Břevnovem a Strahovem(Čurda, 2006). Za nádrží Štajferka byla Brusnice svedena do kanalizace, ale v roce 2006 po návrhu V.Vojíře byla realizována štola, která potok svedla do Jeleního příkopu na Hradě. Měření průtoku a odběry vzorků z povrchového toku Brusnice probíhají při vtoku do nádrže Štajferka, mezi křižovatkou ulic Pod Královkou a Patočkova a vjezdu do Strahovského tunelu, v nadmořské výšce 275 m.n.m.(Kunovjánek a Říha, 2010). Koryto potoka je v místech odběru zcela vydlážděno. Příloha 2: Popis hydrogeologických vrtů 1. Vrty v ordovické zvodni 1.1. HG8 Vrt se nachází v travnatém povrchu mezi ulicemi Velvarská a Evropská, přibližně 800 m od Vítězného náměstí, přibližně 80 m naproti adrese Velevárská 12. Zhlaví vrtu tvoří litinová hydrantová záklopka. Obsyp vrtu tvoří štěrk s frakcí 4-8 mm.Vrt byl odvrtán v kvartérních horninách sahající do hloubky 9,3 m a v ordovických horninách – vrstvy dobrotivské vystupující až do konce vrtu (do hloubky 25 m). Kvartér tvoří ve svrchních polohách jen navážka a hlína se střední plasticitou. Dále je tvořen písčitým jílem, jílem se střední plasticitou a jílovitým štěrkem. Ordovik v celé své mocnosti je tvořen jílovitými břidlicemi, od svrchních poloh zcela až silně zvětralými. Naražená hladina byla zaznamenána v hloubce 9,70 m, ustálená hladina byla 4,7 m pod terénem (Smolař a Novotný, 2007). 2. Vrty v cenomanské zvodni 2.1. HG10 Vrt se nachází na Vypichu přímo vedle křižovatky ulic Kukulova a Bělohorská. Zhlaví je tvořeno litinovou hydrantovou záklopkou. Obsyp vrtu tvoří štěrk s frakcí 4 – 8 mm. V profilu vrtu vystupují kvartérní horniny (do hloubky 3,00 m), turonské horniny (do hloubky 24,00), cenomanské horniny (do hloubky 44,00 m) a ordovické horniny – bohdalecké souvrství (do hloubky 52,00m). Kvartér je zde tvořen písčitou hlínou a spraší. Turon je reprezentován převážně písčitým slínovcem, ve spodních polohách se objevuje glaukonitický pískovec. Nejmocnější vrstvu hornin tvoří cenoman, který je zde zastoupen korycanskými pískovci i peruckými jíly. Spodní polohy vrtu jsou tvořeny ordovickou jílovitou břidlicí. Naražená hladina podzemní vody byla zaznamenána v hloubce 36,6 m. Ustálená hladina byla 35,6 m pod terénem (Smolař a Novotný, 2008).
37
2.2. HG11 Vrt se nachází na Břevnově u křižovatky ulic Zeyerova alej a Na klášterní, blízkosti domu Na Klášterní 1898/6. Zhlaví vrtu je zajištěn litinovou hydrantovou záklopkou. V profilu se vyskytují kvartérní horniny (do hloubky 5,00 m), turonské horniny (do hloubky 34,00 m), cenomanské horniny (do hloubky 44,10 m) a ordovické horniny – bohdalecké souvrství (do hloubky 52,00 m). Kvartér je zde tvořen písčitou hlínou a spraší. Turon je zde nejmocnější strukturou, mocnost je 29,00 m. je reprezentován především písčitým slínovcem a ve spodnějších polohách se objevuje glaukonitický pískovec. Cenoman je tvořen korycanskými pískovci a peruckými jílovci. Spodní polohy vrtu jsou tvořeny ordovickou jílovitou břidlicí. Hladina vody po odvrtání byla zaznamenána v hloubce 34,8 m. Ustálená hladina byla 37,75 m pod terénem (Smolař a Novotný, 2008). 2.3. HG4 Vrt se nachází v ulici Na Petřinách u domu 392/72, přibližně 300m východně od Heyrovského náměstí. Zhlaví vrtu tvoří litinový hydrantový poklop. V profilu vrtu vystupují kvarterní horniny (do hloubky 2,2 m), turonské horniny (do 17,30 m), cenomanské horniny (do 41,40 m) a ordovické horniny (do 45,00 m). Kvartér je ve vrtu tvořen navážkou a sprašovou hlínou. Turon tvoří mírně až silně zvětralý slínovec s polohami silicitu. Cenomanské horniny jsou ve vrtu reprezentovány především korycanskými pískovci, které mají mocnost 20,70 m. Ve spodních polohách je cenoman tvořen pravděpodobně peruckým silně zvětralým jílovcem, s polohami uhlí a uhelného jílu. V nejspodnějších polohách je silně zvětralý prachovec. Ordovik je zde tvořen převážně prachovitou břidlicí, která se vzrůstající hloubkou je méně zvětralá, ve spodních polohách až zdravá. Ustálená hladina byla zaznamenána v hloubce 34,50 m (Smolař a Novotný, 2007) 2.4. HG13 Vrt se nachází na Vypichu, přímo ve staveništi tunelu metra. Zhlaví vrtu je zajištěno litinovou hydrantovou záklopkou. Obsyp vrtu je tvořen štěrkem s frakcí 4 – 8 mm. V geologické dokumentaci, která byla poskytnuta u vrtu HG14, není uvedená stratigrafie. Do hloubky 6,60 m vystupuje v profilu vrtu navážka tvořená písčitou a hlinitokamenitou hlínou, což v porovnání s ostatními profily vrtů pravděpodobně odpovídá kvartérním horninám. Dále navazují pravděpodobně cenomanské horniny. Do hloubky 23,60 m jsou korycanské vrstvy reprezentovány střednězrnným oranžově hnědým pískovcem. Perucké vrstvy sahají do hloubky 29,80 m. Vrstvy jsou zde reprezentovány jílovcem a uhelným jílovcem. V nejspodnějších polohách peruckých vrstev vystupuje křemencový pískovec. Dále navazují prachovité břidlice, zřejmě ordovického stáří s jemně slídnatou příměsí a od hloubky 41,50 m vystupují prachovité břidlice s várazným podílem vložek křemencových pískovců. Naražená hladina byla v hloubce 20,50 m a ustálená hladina byla nalezena v hloubce 18 m (Kunovjánek a Říha, 2010).
38
3. Vrty v kvartérních horninách 3.1. HG9 Vrt se nachází v ulici Evropská v travnatém povrchu vedle domu 2690/17, přibližně 400 m od Vítězného náměstí, v blízkosti křižovatky ulic Gymnasijní a Evropská. Zhlaví vrtu je tvořeno litinovou hydrantovou záklopkou. Obsyp vrtu tvoří štěrk s frakcí 4-8 mm. Profil vrtu je tvořen převážně kvartérními horninami (do hloubky 28,95 m), ve spodních polohách vystupují ordovické horniny – vrstvy dobrotivské (do hloubky 32,00m). Kvartér u HG9 je nejmocnější ze všech uvedených hydrogeologických vrtů. Svrchní polohy jsou tvořeny navážkou, jílovitým pískem a spraší s vápenitými žilkami. Dále navazuje jíl se střední plasticitou a jílovitý písek. Nejspodnější vrstvy kvartéru tvoří štěrky s příměsí písku a jemnozrnné zeminy. Ordovik je tvořen jílovitou břidlicí, ve svrchních polohách silně zvětralou. Naražená hladina vrtu byla zaznamenána v hloubce 28 m, ustálená hladina byla 27,9 m pod terénem (Smolař a Novotný, 2007). 3.2. HG14 Vrt se nachází vedle ulice Evropská, na travnatém povrchu, v blízkosti konečné stanice Bořislavka. Zhlaví vrtu je zajištěn litinovou hydrantovou záklopkou. Obsyp vrtu tvoří štěrk s frakcí 4 – 8 mm. V geologické dokumentaci, která mi byla poskytnuta, není uvedená stratigrafie profilu. Do hloubky 24 m se střídavě objevuje jílovitý písek a písčitý jíl s různou velikostí frakce. Tuto polohu jsem porovnala se stratigrafií ostatních vrtů a poloha odpovídá úrovním kvartérních hornin ostatních vrtů. Do hloubky 28 m navazují jílovité břidlice, podle stratigrafie ostatních vrtů se pravděpodobně jedná o ordovické břidlice. Naražená hladina byla nalezena v hloubce 9,00 m a ustálená v hloubce 6,33 m (Kunovjánek a Říha, 2010). Příloha 3: Jednotlivé grafy hodnot pH v závislosti na vydatnosti daného objektu P1
P3
8,10
7,90
7,90
7,70 7,50 pH
pH
7,70 7,50 7,30
7,10 6,90
7,10 6,90 0,00
7,30
6,70 6,50 0,15 0,30 0,45 vydatnost Q (l.s-1)
0,60
0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 vydatnost Q (l.s-1)
39
P8
P9
8,00 7,80
pH
pH
7,60 7,40 7,20 7,00 6,80 0,02 0,04 0,06 0,08 0,10 0,12 0,14 vydatnost Q (l.s-1)
8,00 7,80 7,60 7,40 7,20 7,00 6,80 6,60 6,40 6,20 3,45 3,95 4,45 4,95 5,45 vydatnost Q (l.s-1)
HV3
8,00
8,00
7,80
7,80
7,60
7,60
7,40
pH
pH
HV1
7,40
7,20
7,20
7,00
7,00
6,80 0,85 1,00 1,15 1,30 1,45 vydatnost Q (l.s-1)
6,80 1,8
P7
HV5
9,0
pH
pH
8,5 8,0 7,5 7,0 0,0
1,0 2,0 3,0 4,0 vydatnost Q (l.s-1)
2,3 2,8 3,3 3,8 vydatnost Q (l.s-1)
7,90 7,80 7,70 7,60 7,50 7,40 7,30 7,20 7,10 7,00 6,90 0,175
0,275 0,375 0,475 vydatnost Q (l.s-1)
40
Příloha 4: Jednotlivé grafy konduktivity v závislosti na vydatnosti daného objektu P1
P3 1000 konduktivita (S.cm-1)
konduktivita (S.cm-1)
1100 1000 900 800 700 600 0,00
950 900 850 800 750 700
0,15 0,30 0,45 0,60 vydatnost Q (l.s-1)
0
1900 1700 1500 1300 1100 900 700 0,0 0,8 1,5 2,3 3,0 3,8 4,5
900 850 800 750 700 650 600 550 500 0,02 0,04 0,06 0,08 0,10 0,12 0,14
vydatnost Q (l.s-1)
vydatnost Q (l.s-1)
HV1 960 konduktivita (S.cm-1)
konduktivita (S.cm-1)
P9 900 850 800 750 700 650 600 550 500 3,50
3,6
P8 konduktivita (S.cm-1)
konduktivita (S.cm-1)
P7
0,6 1,2 1,8 2,4 3 vydatnost Q (l.s-1)
4,00 4,50 5,00 5,50 vydatnost Q (l.s-1)
940 920 900 880 860 840 820 0,90 1,00 1,10 1,20 1,30 1,40 vydatnost Q (l.s-1)
41
HV5
920 900 880 860 840 820 800 780 760 740
1250 konduktivita (S.cm-1)
konduktivita (S.cm-1)
HV3
1,8
2,2 2,6 3 3,4 vydatnost Q (l.s-1)
1200 1150 1100 1050 1000 950 900 0,175
3,8
VZS 650 konduktivita (S.cm-1)
konduktivita (S.cm-1)
HV6 960 940 920 900 880 860 840 820 800 0,25 0,5 0,75 1 1,25 1,5 1,75 vydatnost Q (l.s-1)
0,275 0,375 0,475 vydatnost Q (l.s-1)
600 550 500 450 400 1,4
1,6 1,8 2,0 vydatnost Q (l.s-1)
2,2
Příloha 5: Jednotlivě grafy teploty vodv závislosti na vydatnosti daného objektu P1
P3
12,5 11,5 10,5 9,5 8,5 7,5 0,00 0,12 0,24 0,36 0,48 0,60 vydatnost Q (l.s-1)
teplota (°C)
teplota (°C)
13,5
11,5 11,0 10,5 10,0 9,5 9,0 8,5 8,0 7,5 7,0 0,00 0,75 1,50 2,25 3,00 3,75 vydatnost Q (l.s-1)
42
P7
P8
25,0
teplota (°C)
teplota (°C)
20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 0,00
2,00 4,00 vydatnost Q (l.s-1)
14,0 13,0 12,0 11,0 10,0 9,0 8,0 7,0 6,0 0,02
14,5 14,0 13,5 13,0 12,5 12,0 11,5 11,0 10,5 10,0 3,50
12,0 11,5 11,0 10,5 10,0 9,5 9,0 8,5 8,0
4,00 4,50 5,00 5,50 vydatnost Q (l.s-1)
0,9
1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 vydatnost Q (l.s-1)
HV5 18,0 16,5 teplota (°C)
teplota (°C)
HV3 13,0 12,5 12,0 11,5 11,0 10,5 10,0 9,5 9,0
0,14
HV1
teplota (°C)
teplota (°C)
P9
0,05 0,08 0,11 vydatnost Q (l.s-1)
15,0 13,5 12,0 10,5
1,8
2,2 2,6 3 3,4 3,8 vydatnost Q (l.s-1)
9,0 0,175
0,275 0,375 0,475 vydatnost Q (l.s-1)
43
VZS
13,5 13,0 12,5 12,0 11,5 11,0 10,5 10,0 9,5 9,0 0,25 0,5 0,75 1 1,25 1,5 1,75 vydatnost Q (l.s-1)
teplota (°C)
teplota (°C)
HV6 11,2 11 10,8 10,6 10,4 10,2 10 9,8 9,6 1,25
1,50 1,75 2,00 vydatnost Q (l.s-1)
2,25
Příloha 6: Vztah mezi hydrogenuhličitany a vápníkem u všech objektů 300
250
Ca (mg.l-1)
200
150
100
50
0 0
50
100
150
200
250
HCO3
300
350
400
450
(mg.l-1)
P1
P3
P7
P8
P9
HV1
HV3
HV5
HV6
VZS
HG4
HG8
HG9
HG10
HG11
HG13
HG14
pramen Prdlavá
pramen V rybníčkách
pramen Kolouch
Tři prameny
Mariánský pramen
Sv. Jan
44
Příloha 7: Vztah mezi hořčíkem a vápníkem u všech objektů 100 90 80 Mg+ (mg.l-1)
70 60 50
viz detail
40 30 20 10 0 0
50
100
150 200 2+ -1 Ca (mg.l )
250
300
HG8
HG9
HG14
pramen Prdlavá
pramen V rybníčkách
Tři prameny
Mariánský pramen
Sv. Jan
350
40 35
Detail
Mg+ (mg.l-1)
30 25 20 15 10 5 0 60
70
80
90
100 110 2+ Ca (mg.l-1)
120
130
140
P1
P3
P7
P8
P9
HV1
HV3
HV5
HV6
VZS
HG4
HG10
HG11
HG13
pramen Kolouch
150
45
Příloha 8: Vztah mezi vápníkem a sírany u všech objektů 300 250
Ca (mg.l-1)
200 150 100 50
viz Detail 0 0
50
100
150
200
250
300
350
400
SO4 (mg.l-1) P7
VZS
HG4
HG8
HG9
HG14
pramen Prdlavá
pramen V rybníčkách
Sv. Jan
Tři prameny
Mariánský pramen
200 180 160
Detail
Ca (mg.l-1)
140 120 100 80 60 40 20 0 50
60
70
80
90
100 SO4
110
120
130
140
150
(mg.l-1)
P1
P3
P8
P9
HV1
HV3
HV5
HV6
VZS
HG4
HG10
HG11
HG13
pramen Kolouch
Sv. Jan
46
Příloha 9: Vztah mezi draslíkem a chloridy u všech objektů 25
K (mg.l-1)
20
15
viz Detail
10
5
0 5
25
45
65
85
105 125 145 165 185 205 225 245 265 285 305 325 Cl (mg.l-1)
P7
HV5
HG9
HG11
HG14
Pramen Prdlavá
pramen Kolouch
Tři prameny
Sv. Jan
12
Detail
10
K (mg.l-1)
8 6 4 2 0 35
50
65
80
95 Cl
110
125
140
(mg.l-1)
P1
P3
P8
P9
HV1
HV3
HV6
VZS
HG4
HG8
HG10
HG11
HG13
pramen V rybníčkách
Mariánský pramen
47
Příloha 10: Vztah mezi dusičnany a chloridy u všech objektů 120
NO3 (mg.l-1)
100 80 60 40
viz Detail
20 0 0
50
100
150
200
250
300
350
Cl- (mg.l-1) P3
P7
HV1
HV5
HG9
HG10
HG11
HG13
HG14
pramen Prdlavá
pramen Kolouch
Tři prameny
90 80
Detail
NO3 (mg.l-1)
70 60 50 40 30 20 20
40
60
80
100
120
140
Cl- (mg.l-1) P1
P3
P7
P8
P9
HV3
HV6
VZS
HG4
HG8
HG10
HG11
HG13
pramen V rybníčkách
Mariánský pramen
Sv. Jan
48
Příloha 11: Vztah mezi sodíkem a dusičnany u všech objektů 120 100
Na (mg.l-1)
80 60
viz Detail
40 20 0 0
50
100
150
200
250
300
350
400
SO4 (mg.l-1) P7
HV5
HV6
HG8
HG9
HG14
pramen Prdlavá
pramen V rybníčkách
pramen Kolouch
Tři prameny
Mariánský pramen
Sv. Jan
50
45
Detail
Na (mg.l-1)
40
35
30
25
20 60
70
80
90
100 SO4
P1
P3
P8
P9
HV1
HV3
110
120
130
140
150
(mg.l-1) VZS
HG4
HG10
HG11
HG13
49
50
