7
PŘÍLOHY
Příloha 1
Historie fytoterapie, aromaterapie, homeopatie
Příloha 2
Bylinář
Příloha 3
Rostliny v aromaterapii
Příloha 4
Základní nosné oleje v aromaterapii
Příloha 5
Materia medica homeopatie
Příloha 6
Vývoj plodu napříč trimestry
Příloha 1 Historie fytoterapie, aromaterapie, homeopatie
Obr. 1 Mumifikace faraona
Obr. 2 Asklepios (Aeskulap) vykonávající své umění
Obr. 3 Hippocrates
Obr. 4 Galenos (Ferry-Swainson, 2002; Lockie, 2004)
Obr. 5
Umění zahradničení (středověká miniatura z knihy De Arte memorie)
Obr. 6
Alegorie smrti (iluminace z francouzské knihy, 15. st., lékař vyšetřující moč a měřící pulz, v povzdálí čeká smrt)
Obr. 7
Soins à la mére et à l´ enfant (péče o matku a dítě), 15. st.
Obr. 8
Petrus Andreas Matthiolus (Bylinky naší prabáby, 1991; Ferry-Swainson, 2002; Lockie, 2004)
Obr. 9
Svět lékárny (obraz neznámého autora, 18. st.)
Obr. 10
Paracelsus
Obr. 11
Samuel Hahnemann (Lockie, 2004)
Příloha 2 Bylinář Anýz vonný (Piminella anisum L., Syn.: Anisum vulgare) Čeleď: miříkovité (okoličnaté), Apiaceae (Umbelliferae) Lidové názvy: Anýzový bedrník, Anýţ, Hanýsek (Jirásek, Starý, 1981; Trefný, 2009). Historie: „Semena anýzu poskytují ochranu a údajně odvracejí všechno zlo. Ve starém Římě se z nich pekl koláč, který byl podáván na závěr svatební hostiny (Hopmanová, 1996, s. 195).“ Pythagoras a Plinius věřili, ţe má omlazující účinky. Pravděpodobně s římskými legiemi se semena dostala aţ za Alpy, o rozšíření po Evropě se zaslouţil Karel Veliký. Odpradávna byl součástí všeléčivých dryáků („theriaků“). Ve středověku se mělo za to, ţe dokáţe zneškodnit kaţdý jed a navodit lehký spánek (Jirásek, Starý, 1981). Popis: Anýz je jednoletá bylina dosahující výšky aţ 50 cm. Lodyha je jemně rýhovaná, listy jsou několikerého typu: spodní jednoduché, srdčité a zubaté; prostřední zpeřené, horní trojčetně peřenosečné. Listy mají výrazné pochvy. Drobné bílé květy tvoří okolíky. Plodem je dvounaţka. Pěstuje se hlavně na Balkáně, ve Středomoří. U nás v teplejších oblastech (jiţní Morava), vzácně zplaňuje. Sběr, užití: Sbírají se semena v okolících (červenec-srpen). Semena obsahují silici s hlavní obsahovou sloţkou anetholem (aromatická nasládlá chuť). Anýz má protikřečový účinek, povzbuzuje sekreci všech ţláz (včetně mléčné). Uvolňuje od meteorismu a flatulence. Pouţívá se téţ jako prostředek proti infektu horních cest dýchacích (Korbelář, 1970; Jirásek, Starý,1981; Bylinky naší prabáby, 1991). Bez černý (Sambucus nigra L.) Čeleď: zimolezovité (Caprifoliaceae) Lidové názvy: Baza, Bazičky, Bez psí, Bzina, Bziní, Habzina, Hulák, Chebzový květ, Kalina, Kašička, Kozičky, Psí víno léčivé, Smradinka, Smradlavka, Smradlavý bez (Jirásek, Starý, 1981; Trefný, 2009). Historie: Keltové věřili, ţe v keři bydlí „Bezová Matka“, která kaţdého, kdo by keř porazil, potrestá. Z bezových proutků vyráběli Panovu flétnu. Říkali, ţe kdo stojí nebo spí pod keřem v době slunovratu, spatří krále skřítků s celou jeho druţinou. Květy plní kaţdé
přání a chtěli-li Keltové někomu poţehnat, posypali osobu listy, květy nebo bobulemi bezu, nejčastěji se tak dělo snoubencům. Uţíval se velmi často, důleţitou roli hrál pro nevěstu, která ke svatbě dostala dvě sazeničky bezu, jednu zasadila pod okno, druhou ke stodole. Otec zhotovoval pro dítě kolébku z bezového dřeva, aby chránila dítě před zlými silami (Hopmanová, 1996; StaňkováKröhnová, 2009). Popis: Bez černý můţe být keřem nebo aţ stromem dorůstajícím 8 m s šedou rozpraskanou kůrou, má lichozpeřené listy, dvoujařmé-tříjařmé, okrouhle oválné, po krajích pilovité. Ţlutobílé květy páchnou, tvoří vrcholíky. Plody (peckovice) mají černočervenou barvu a vytéká z nich po rozmáčknutí červenofialová šťáva. Roste nejčastěji v křovinách na okrajích palouků, lesů, polních cest od Evropy aţ po Sibiř. Sběr, užití: Květy sbíráme v polovině rozkvětu (červen), vyzrálé plody bez stopek (srpenzáří), listy (červen-červenec). Květ obsahuje: glykosidy (rutin, sambunigrin), organické kyseliny (např. valerovou), silici, slizy, třísloviny, cholin, vitamín C. Díky rutinu má účinek na zpevnění cévní stěny, má potupudný, močopudný účinek. Zralý plod obsahuje: polysacharidy, kyselinu jablečnou, třísloviny, nektin, vitamíny A, B, C. Plody se nesmí konzumovat syrové, jsou jedovaté, pouze po tepelné úpravě nebo sušené! Pouze v malém mnoţství, ve velkém způsobují nevolnost a průjem. Pouţívají se jako protizánětlivý prostředek, při neuralgiích všeho druhu. List obsahuje: pryskyřice, glykosidy, sambunigrin, sambucin, velké mnoţství vápníku. Má PROTINÁDOROVÝ účinek, listy se pouţívají téţ na „čištění“ krve a proti akné, také na obklady na bolestivé klouby (Korbelář, 1970; Bylinky naší prabáby, 1991; StaňkováKröhnová, 2009). Čekanka obecná (Cichorium intybus L.) Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae) Lidové názvy: Cikorie, Cigorka, Cikorka, Čaganka, Čakánek, Čekanec, Hanička, Kořen kozího cechu, Koření sv. Petra, Koření podraţníkové, Kozí ceck menší, Německá káva, Pocestník, Podraţník, Stráţce cesty, Snoubenka slunce, Úcestník (Trefný, 2009; Sochor, 2010). Historie : Staroegyptští kněţí konzumovali před magickými rituály nať čerstvé čekanky jako léčivý a posilující prostředek. Římané ji uţívali na všechny nemoci jater. Dle východní magie,
kdo se potřel čekankovou šťávou smíšenou s olejem, nabyl krásy, obliby u kaţdého a vše se mu dařilo (Dugas, 2007). V keltské medicíně je čekanka označována za bylinu Slunce, je uţívaná k překonání jakékoliv ţivotní překáţky. Pomáhá lidem býti skromnými a navázat styky s důleţitými lidmi (Hopmanová, 1996). „Cikorka se jako náhražka zrnkové kávy v Evropě rozšířila hlavně v letech tzv. kontinentální blokády, kterou r. 1806 vyhlásil Napoleon I. za války s Anglií a která uzavřela evropské trhy veškerému anglickému zboží ze zámoří, tedy i dovozu surové kávy a třtinového cukru. Tím se podnítilo ve střední a v západní Evropě šlechtění cukernatých řep, výroba řepného cukru i cikorky. První výrobna cikorky v Čechách v Mochtíně u Klatov byla již na začátku 19. stol (Sochor, 2010).“ Popis: Rozvětvená trvalka s bleděmodrými úbory květů, dorůstá aţ 100 cm. Roste v teplejších oblastech, podél cest, na stráních, mezích. Sběr, účinky: Ke sběru je kvetoucí nať (červenec–září) a kořen (září, duben), podporuje chuť k jídlu, je močopudná, ţlučopudná, upravuje stolici, čistí krev (Bylinky naší prabáby, 1991). Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum Bertol) Čeleď: krtičníkovité (Scrophulariaceae) Lidové názvy: Císařská svíce, Děvina, Fousáč, Chvost volový, Kuţelnice, Ločidlo, Oběračka, Petrova hůl, Psí ocas, Svíce královská (Trefný, 2009). Historie: Keltská medicína: „Staré diviznové stonky se namáčely v tuku nebo ve vosku a používaly se jako louče, tzv. Babí svíčky. Ve starých knihách zaříkadel a kouzel se radí nahrazovat práškem z listů hřbitovní prach (Hopmanová, 1996, s. 33).“ Popis: Vysoká dvouletá bylina rostoucí na kamenitých stráních a skalách. V prvním roce vyroste přízemní růţice, která na podzim uvadne. V druhém ruce vyroste statná lodyha se střídavými listy a ţlutými květy uspořádanými do hroznů. Plodem jsou tobolky. Sběr, užití: Sbírá se celá květní koruna (květen-září). Obsahuje slizové látky, flavonoidy, silice, sacharidy, saponiny a stopy éterického oleje. Je výborným lékem na kašel u dětí, má protivirové, protizánětlivé účinky 2009).
a tlumí bolest (Korbelář, 1970;
Staňková-Kröhnová,
Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) Čeleď: hluchavkovité (pyskaté), Lamiaceae (Labiatae) Lidové názvy: Červená lebeda, Divoký majorán, Dobrá mysl, Dobráček, Dobrotica, Marjánka, Mysl domácí, Oregáno, Sobotka, Voněkras, Zimní majoránka (Jirásek, Starý, 1981; Staňková-Kröhnová, 2009; Trefný, 2009). Historie: Dobromysl prý jako první pěstovala na své zahrádce římská bohyně lásky Venuše. V antice byla pouţívána do koupelí, parfémů nebo jako éterický masáţní olej. Na hostinách se jedla s vínem, medem a fíky (Staňková-Kröhnová, 2009). „Ve středověku patřila dobromysl k mocným bylinám. Odháněla prý zlé duchy a hospodáři jí přidávali do jídla sekáčům na poli, aby je ochránila před jedovatými hady a přivolala jim dobrou náladu a chuť na práci (Staňková-Kröhnová, 2009, s. 142).“ Popis: Vytrvalá bylina aţ 60 cm vysoká s načervenalou lodyhou a dřevnatým oddenkem porostlým drobnými chloupky. Má krátké řapíkaté vstřícné listy variabilního okraje od celistvého aţ po zřetelné vroubky. Květy jsou drobné, nachové, tvoří laty. Rostlina je medonosná a příjemně voní. Roste na slunných stráních, světlých lesích, pasekách a křovinách. Sběr a účinky: Sbírá se kvetoucí nať (červenec-září). Nejvyšší obsah silic je kolem poledne. Nať obsahuje silici, jejíţ hlavní sloţkou je thymol, dále třísloviny, hořčiny. Působí proti průjmům, má spasmolytický účinek proti kašli, také dezinfekční, protiplísňové účinky. Zvyšuje vyměšování ţluče, obklady z odvaru se přikládají téţ na špatně se hojící rány (Korbelář, 1970; Bylinky naší prabáby, 1991).
Fenykl obecný (Foeniculum vulgare Mill.) Čeleď: miříkovité (okoličnaté), Apiaceae (Umbelliferae) Lidové názvy: Italský kopr, Kopr římský, Kopr sladký, Kopr vlašský, Římský kopr, Úkrop (Jirásek, Starý, 1981; Trefný, 2009). Historie: Fenykl patří k prastarým léčivkám. Byl pěstován jiţ ve starověkém Egyptě či Římě,
latinský název je odvozen z lat. foenum = seno tj. podle jeho vůně. „Podle řecké mytologie získali lidé vědomosti z hory Olympu v podobě žhnoucích uhlíků vložených do zesíleného stonku fenyklu (Castleman, 2004, s. 155).“ Plinius si během svých toulek v přírodě všimnul, ţe hadi, jeţ se vysvlékají ze staré kůţe, se otírají o fenyklové rostliny a jejich oči se brzo poté vyčistí, tudíţ si účinky fenyklu spojil s bojem proti slepotě. Ve Středomoří a Orientu se pouţíval jako koření, zelenina a léčivka. Karel Veliký vydal nařízení, aby byl fenykl pěstován ve všech císařských zahradách. Ve středověku znalosti o fenyklu rozšířily některé mnišské řády, v klášterních zahradách nikdy nechyběl.V tomtéţ období se často podával kojícím ţenám, ţvýkáním semen se často zaháněl hlad v době půstu. Vůně fenyklu byla zaručeným prostředkem k odehnání zlých duchů a chránila proti působení kouzel. Dle starých Keltů se věšel fenykl do věcht společně s třezalkou nad vstupní dveře. Na dvoře anglického krále Edwarda I. se průměrně spotřebovaly 4 kg fenyklu za měsíc.V novověku je fenykl pevnou součástí všech bylinářů. Puritáni z Nové Anglie říkali fenyklu „semínka setkání“. Dle jedné teorie si na dlouhé bohosluţby brali semena fenyklu pro zahnání hladu, dle druhé popíjeli celou bohosluţbu whisky a semena fenyklu poté ţvýkali, aby zahnali pach alkoholu (Jirásek, Starý, 1981; Hopmanová, 1996; Castleman, 2004; Staňková-Kröhnová, 2009). Popis: Dvouletá nebo vytrvalá bylina s duţnatým kořenem a jemně rýhovanou lodyhou. Dorůstá aţ 2 m. Listy s pochvami, 3-4krát zpeřené. Má malé, sytě ţluté květy, které tvoří okolíky. Plodem jsou dvounaţky. Celá rostlina aromaticky voní. Roste i planě, u nás se ale hlavně pěstuje na jiţní Moravě (Stráţnice, Bzenec, Hustopeče). Sběr, užití: Kvete od července do září. Plody-dvounaţky se sbírají po dozrání v září. Několik dní se semena ještě nechávají „dojít“. Hlavní sloţkou plodů je anethol a fenchon. Anethol při delším pravidelném uţívání fenyklu polymerizuje na dianethol. Dianethol má účinky podobné stilbestrolu, při čemţ se taktéţ zvyšuje jeho toxicita. Anethol má taktéţ antimitotické účinky podobné kolchicinu13. Fenykl uvolňuje křeče hladkého svalstva – proti meteorismu, flatulenci, při zácpě. Výrazně podporuje vylučování mateřského mléka. Uvolňuje hleny. Zevně slouţí k omývání očí a léčbě očních zánětů. Zřídka se pouţívá jako močopudný 1
3 Kolchicin – prudký jed, látka izolovaná z ocúnu. Výrazná antimitotická aktivita, napadá mikrotubuly dělícího vřeténka.
prostředek (Korbelář, 1970; Jirásek, Starý, 1981). Heřmánek lékařský (Chamomilla recutita L.) Čeleď: hvězdnicovité (sloţnokvěté), Asteraceae (Compositae) Lidové názvy: Harmaníček, Hermín, Jahodníček, Kamilky, Kamidlec, Koření matečné, Králíčky, Marunka, Rumánek, Tarkán, Voňavý rmen (Jirásek, Starý,1981; Trefný, 2009). Historie: Staří Egypťané hemánek nazývali „květem boha Slunce“. Nejvíce dostupných údajů o uţívání heřmánku jako léčivé bylině pochází z období vlády faraona Ramesse II. (12901224 př. n. l.), který vládl 67 let a doţil se neuvěřitelných 90. Vynikal také výjimečně vysokou postavou (183 cm). Místo jeho posledního odpočinku společně s dochovalým sarkofágem bylo objeveno r. 1881 poblíţ Dajr-al-Bahrí. Archeologové, kteří zkoumali jeho tělo, nalezli v jeho ţaludku silnou koncentraci heřmánkového pylu, přičemţ navíc bylo jeho tělo mimořádně silně prosyceno heřmánkovým olejem. Pro Římany byl „zemním jablkem“. V keltské medicíně byl heřmánek povaţován za sluneční bylinu, přinášel moc a světlo kouzlům, chránil dům před temnými silami. O několik staletí později Nicholas Culpeper (1616-1654) označoval heřmánek jako gynekologický lék na újmy spáchané na rodičce lehkomyslnou porodní bábou (Hopmanová, 1996; Ferry-Swainson, 2002;
Staňková-
Kröhnová, 2009). Popis: Jednoletá silně aromatická bylina se vzpřímenou lodyhou, jeţ můţe dosahovat výšky aţ 50 cm. Má střídavé listy, úbory se střechovitými zákrovy, na obvodu bílé jazykovité květy, uvnitř květy ţluté trubkovité. Květní lůţko je kuţelovitě vyklenuté směrem ke slunci. Roste v teplejších oblastech podél polních cest a na rumištích (Korbelář, 1970; Bylinky naší prabáby, 1991). Sběr, užití: Květ se sbírá třetí aţ pátý den po rozvití květů (nejvyšší výtěţek silic je těsně před odkvětem, tyto květy však nelze sbírat, jelikoţ by se rozpadávaly). Květní stopky necháváme o délce 2 cm. Kvete od května do září. Hlavní účinek je protizánětlivý. Uklidňuje, má také protimikrobiální a protibolestivý účinek (Korbelář, 1970; Staňková-Kröhnová, 2009).
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.) Čeleď: jitrocelovité, Plantaginaceae Lidové názvy: Beraní jazýček, Celník, Celník hojílek, Jazýček psí, Myší ocas, Myší ouško, Olověný jazýček, Ranocel, Volský jazyk (Trefný, 2009). Historie: V rukopise z 11. století se zachovala anglosaská óda, která opěvuje 9 rostlin a o jitroceli hovoří takto: „ I ty, jitroceli, matko rostlin, otevřená k východu, mocná v nitru, přes tebe hrkotají vody, přes tebe jezdí ženy, přes tebe jezdí ženiši, nad tebou odfukují býčkové. Všem jsi vzdoroval a stavěl jsi se na odpor. Tak odporuj i jedu, nákaze a zlu, které přicházejí do kraje (Treben, 1999, s. 12).“ Opradávna se pouţíval k hojení ran (Bylinky naší prabáby, 1991). Popis: Vytrvalá bylina s krátkým kořenem, s růţící přízemních listů. Květy jsou uspořádámy do válcovitého klásku. Plod je dvoupouzdrá, dvojsemenná tobolka. Roste hojně na polích, podél cest (Korbelář, 1970). Sběr, užití: List se sbírá od června do srpna. Na sušení je jedna z nejobtíţnějších rostlin, důleţité je nedopustit, aby listy zhnědly (čehoţ docílíme rychlým sušením na slunci nebo při umělé teplotě do 50° C v tenkých vrstvách). Obsahuje slizové látky, glykosid aukaubin, xantofyly, fytoncidy. Pouţívá se při silném zahlenění u chronického kataru průdušek, kašli, při poruchách trávení. Uvolňuje hleny a upravuje stolici. Zevně slouţí k hojení ran (Korbelář, 1970). Kontryhel lékařský (Alchemilla vulgaris L.) Čeleď: růţovité (Rosaceae) Lidové názvy: Alchemilka, Arcisléz, Divý muškát, Husí drábky, Husí noţky, Husí packa, Husí stopky, Hvězdonoš, Kloboučky, Knedlíček, Konrádek, Lví noha, Plášť panny Marie, Polní muškát, Přívratník, Rosička, Stříbrník, Zlatodějka, Ţenský plášť (Trefný, 2009). Historie: Kontryhel je jako bylina znám jiţ od středověku, byl hojně vyuţíván, jelikoţ se věřilo, ţe dokáţe ţenám vrátit panenství. Na listech kontryhele se po rozbřesku objevuje osamocená kapička rosy, která září na ranním slunci jako perla, alchymisté ve středověku ji nazývali „nebeskou rosou“ a pouţívali ji při hledání kamene mudrců. Údajně téţ dokáţe uchovat věčné mládí, ţena jej ale zcela nahá musí natrhat v květnovém úplňku (Dugas, 2007;
Staňková-Kröhnová, 2009). Popis: Vytrvalá bylina s krátkým oddenkem s dlouhými řapíkatými listy s poléhavými lodyhami s jemnými chloupky na povrchu, dlanité laločnaté okrouhle ledvinité listy. Květy veliké 3-5 mm ţlutozelené barvy jsou uspořádány do řídkých vrcholíků. Roste hlavně v horách, podhorských oblastech, na vlhkých loukách, březích potoků (Korbelář, 1970; Jirásek, Starý, 1981; Bylinky naší prabáby, 1991; Staňková-Kröhnová, 2009). Sběr, užití: Sbíráme kvetoucí nať (květen-září). Posiluje dělohu, zvyšuje pravděpodobnost početí a sniţuje riziko potratu, působí proti klimakterickým potíţím a reguluje silné krvácení během menstruace. Pouţívá se při ţaludečních, střevních katarech, chorobách s vyšším sklonem ke krvácivosti, průjmech, vodnatelnosti, revmatismu, nadměrná obezitě, nespavosti, bolestech hlavy, zevně jako obklady při očních zánětech (Jirásek, Starý, 1981; Bylinky naší prabáby, 1991; Dugas, 2007). Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.) Čeleď: kopřivovité (Urticaceae) Lidové názvy: Jehlička, Kropiva, Pichlavka, Pokřiva, Polní špenát, Prhlava, Včela rostlinného světa, Ţahavka, Ţíhlava (Jirásek, Starý, 1981; Staňková-Kröhnová, 2009; Trefný, 2009). Historie: Odpradávna se kopřiva pouţívala k léčení, v kuchyni, ke krmení zvířat nebo jako přadná rostlina. Oděv z kopřiv byl nalezen i v hrobě z doby bronzové na území dnešního Dánska. Ve středověku lidé věřili, ţe místo, kde rostou kopřivy, označuje místo, kde bydlí skřítci. Věřilo se, ţe zahání čarodějnice a zlé duchy. Kopřiva byla zakopávána hospodáři i do rohu pole jako ochrana před housenkami a zničenou úrodou. Albrecht Dürer (1471–1528) namaloval anděla, který vzlétá k trůnu Nejvyššího s kopřivou v ruce. Švýcarský kněz Künzle poukazuje ve svých spisech na to, ţe kopřiva by byla jiţ dávno vyhlazena, kdyby se nechránila svou pálivostí, říká, ţe hmyz a zvěř by se jiţ dávno postaraly o její zmizení (Treben, 1999; Staňková-Kröhnová, 2009). Popis: Vytrvalá bylina aţ 120 cm vysoká se čtyřhrannou lodyhou a řapíkatými na konci zúţenými listy, které jsou oválného tvaru a na kraji pilovité. V horní části lodyhy jsou květenství tvaru laty. Celá rostlina je pokryta ţahavými chlupy. Roste na pustých místech,
rumištích, příkopech, v křovinách, podél polních cest (Korbelář, 1970). Sběr, užití: Nejúčinnější jsou mladé rostlinky sbírané od nejčasnějšího jara do konce května, nejvyšší koncentrace silic je kolem 14. hodiny. Kopřiva obsahuje velké mnoţství minerálních látek (hořčík, vápník, draslík, ţelezo). Z kyselin obsahuje kyselinu křemičitou, mravenčí. Dále lipidy, bílkoviny, vitámín D, fosfor, vitamín C, serotonin, histamin, rutin, kvercetin (flavonoid účinný proti karcinomu prsu), cholin, třísloviny, fytoncidy. Má močopudný účinek, má antidiuretické vlastnosti, staví krvácení a podporuje hojení ran. Pouţívá se k léčbě kardiaků, diabetiků a k léčbě anemie ( Staňková-Kröhnová, 2009).
Len setý (Linum usitatissimum L.) Čeleď: lnovité (Linaceae) Lidové názvy: Bršlen, Landák, Mlatec, Rostlina tišící, Trhovníček (Staňková – Kröhnová, 2009; Trefný, 2009). Historie: První zmínka o uţití lnu jako léčivého prostředku pochází ze starověkého Egypta. Egypťané lněná semínka pouţívali jako přísadu do pokrmů a dávali je zesnulým s sebou na poslední cestu (Staňková – Kröhnová, 2009). Ve starověkém Řecku znal jeho blahodárné účinky Hippocrates, Theofrastos uţíval lněného semene jako změkčovadla při zácpě. Německá abatyše Hildegarda von Bingen jej pouţívala na obklady (Bylinky naší prabáby, 1991). Z lidových pověr se dovídáme, ţe naši předkové věřili, ţe v lese ţijí divoţenky, které předou lněné plátno za měsíčního svitu. Novorozeným holčičkám kmotr vkládal do kolébky lněné semínko, aby byly dobrými hospodyněmi (Staňková – Kröhnová, 2009). Popis: Jednoletá rostlina se světle modrými květy, přímá hojně listnatá lodyha. Květy se otevírají jen dopoledne. Plod je tobolka s olejnatými semeny. Planě se jiţ nevyskytuje, uţitková rostlina (Bylinky naší prabáby, 1991). Sběr: V červenci se sbírají semena lnu, suší se ve stínu nebo uměle do 40° C (Skruţná, 2002). Semeno obsahuje 30 % lněného oleje, sliz a glykosid linamarin, kyselinu linolenovou, linolovou, olejovou, vitamín E, F, jód, vápník, hořčík, fosfor, niacin, zinek, vlákninu (Staňková – Kröhnová, 2009). Užití: Léčí zácpu, zánět ţaludku, střev, duodena, lněný olej se pouţívá jako podpůrný prostředek k léčbě popálenin, ekzémů, lupénky. Pravidelná konzumace má pravděpodobně
protektivní účinek k rakovině prsu a kolorekta (Staňková – Kröhnová, 2009). Od 34. týdne má budoucí maminka poţívat denně 1 lţíci semínek (zapít vodou, jinak má obstipační účinek) pro úspěšný průběh porodu (Skruţná, 2002). Denně by se mělo zkonzumovat maximálně 30 g semínek! (Staňková – Kröhnová, 2009) Zajímavost: „Podle zpráv španělského obchodníka Ibrahim Ibn-Jakuba tkali Slované ze lnu jemné šátky, které používali při obchodování. Platilo se jimi místo peněz, a proto se začalo lněné látce říkat plátno (Skruţná, 2002).“ Lopuch větší (Arctium lappa L.) Čeleď: hvězdnicovité (Asteracea) Lidové názvy: Babí hněv, Babí kořen, Čumbrk, Hořké listí, Chytavky, Jeţek, Kloboučí, Knoflíčí, Kořen věštníkový, Kudlačka, Lapáčky, Makrabule, Nouze, Široký lupen, Vlci, Ţebrácké vši (Trefný, 2009). Popis: Dvouletá bylina s vřetenovitými kořeny, má větvenou aţ 2 m vysokou lodyhu. Listy má střídavé, vejčité, na rubu šedě plstnaté, značných rozměrů. Květy tvoří úbory a jsou uspořádány v chocholičnatá květenství. Roste podél plodů, na rumištích, podél okrajů polních cest. Sběr, užití: Kořen se sbírá na podzim (září-říjen), lze ale i v dubnu (březen-září). Účinnost kořene se zachová tak, ţe se nejprve očistí od zeminy, poté se ponoří na 3 min. do vroucí vody. Kořen se rozkrájí na tenké plátky a rychle se suší. Důleţité je často měnit savé papíry po dobu, kdy bude kořen eliminovat nasátou vodu. Obsahuje silice, sliz, třísloviny, inulin, minerální
látky,
lappin
a
glykosid
arkciin,
fytoncidy.
Působí
při
poruchách
gastrointestinálního systému. Má močopudný, potupudný, imunologický účinek (Korbelář, 1970). Maliník obecný (Rubus idaeus) Lidové názvy: Červená malina, Malenka, Malinčí (Trefný, 2009). Historie: Podle pověstí je pravlastí maliníku Kréta. Původně měl maliník bílé plody, kdyţ je ale dcera krétského krále Ida sbírala, poranila se o trní a od té doby jsou maliny červené. Popis: Maliník je keř s plazivými kořeny, dorůstají výšky aţ 1 m. Větve jsou opatřeny trny, listy mají na rubu světlejší barvu. Květy jsou bílé a uspořádány do hroznů. Sběr, užití: Narašené pupeny sbíráme jiţ v březnu, listy nejlépe v květnu-červnu kolem 10.
hodiny dopoledne. Obsahují třísloviny, minerální látky, organické kyseliny a flavonoidy. Maliník tiší křeče, proto se vyuţívá v gynekologii. Posiluje děloţní svalstvo v období těhotenství a po porodu. Plody podporují trávení, mají močopudný a potupudný účinek, sniţují horečku (Staňková – Kröhnová, 2009).
Máta peprná (Mentha piperita L., M. Aquatica L.+ M. Spicata L.) Čeleď: hluchavkovité (pyskaté), Lamiaceae (Labiatae) Lidové názvy: Balšám, Bylina Matky boţí, Fefrmincka, Koření větrové, Nátkové koření, Náma, Promiclová zelina, Větrové koření (Jirásek, Starý, 1981; Trefný, 2009). Historie: Název Mentha pochází z řecké pověsti, kdy se bůh podsvětí Hádes zamiloval do nymfy Minthé, coţ rozzlobilo jeho manţelku Persefonu, která nymfu za trest proměnila ve voňavou rostlinu. Ve starověkém Řecku podněcovala máta milostnou vášeň. Ţenich a nevěsta měli na hlavách poloţeny Afroditiny věnce uvité z máty. V keltské medicíně máta slouţí k ochraně příbytku. Pokud chceme uzdravovat magickými keltskými rituály, klademe mátu na oltář. Z Evropy byla máta dovezena aţ do Ameriky, kde si ji velmi oblíbil indiánský kmen Čerokíjů, šamané říkají, ţe je rostlinou, která k vám dokáţe promluvit (Hopmanová, 1996; Staňková – Kröhnová, 2009). Popis: Máta peprná je kříţencem máty vodní a klasnaté. Máta je vysoká bylina s dřevnatým oddenkem dosahující výšky aţ 80 cm.Listy jsou podlouhle eliptické, nepravidelně pilovité. Čepel je ţláznatě tečkovaná. Květy mají nachovou korunu a jsou uspořádány v lichopřesleny. Sběr, užití: Sbírá se list nebo nať. Listy obsahují menthol, menthon, menthofuran, třísloviny. Působí na křečovité obtíţe v gastrointestinálním traktu, povzbuzuje vylučování trávicích šťáv (Korbelář, 1970).
Mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum L.) Čeleď: hluchavkovité (Lamiacea)
Lidové názvy: Douška chodec, Douška mateří, Mateřenka, Materonka, Večeří řádka, Vonný tým, Ţadovník (Trefný, 2009). Historie: Ve starověkém Egyptě se mateřídouška pouţívala k balzamování. Ve staročeských legendách mateřídouška jako spousta dalších hojně pouţívaných bylin působí proti zlým duchům. Pokud dívka přičichne ke kytičce z mateřídoušky, pozná, jak vroucně ji její milý miluje. Proti kouzlům působí kytička mateřídoušky trhaná na svátek Jana Křtitele o letním slunovratu. Popis: Mateřídouška je poléhavá keříčkovitá bylinka s načervenalými lodyţkami a drobnými lístky. Má nachové nebo bledě růţové kvítky uspořádané do lichopřeslenů. Roste na slunných stráních, mezích, pasekách. Rostlinky vytvářejí souvislé polštářovité porosty. Sběr, užití: Sbíráme nať krátce před rozkvětem nebo v květu (červenec-srpen). Má silné antiseptické a dezinfekční účinky. Pouţívá se pro své uklidňující účinky, je dobrá při nespavosti a trávicích problémech, taktéţ léčí dýchací cesty a kašel, dezinfikuje močové cesty, působí při průjmech (Bylinky naší prabáby, 1991; Staňková – Kröhnová, 2009).
Meduňka lékařská Melissa officinalis Čeleď: hluchavkovité (Laminaceae) Lidové názvy: Doubravnice, Doušník, Lemonika, Marule, Matečník, Matčina medlinka, Matkové Thé, Medovkavka citrónová, Melisa, Modra, Planá máta, Rojovník, Včelanka, Včelník (Trefný, 2009). Historie: Starořecký lékař Dioscorides pouţíval meduňku k léčbě ran a přidával ji taktéţ do vína k léčbě nejrůznějších interních chorob. Arabové v čele s Avicennou ji předepisovali na úzkostné stavy, coţ se ujmulo i v Evropě. Evropa byla proslulá uţíváním tzv. Eau de Melisse (meduňková voda), jeţ slouţila k uklidnění. Karel Veliký vydal rozkaz, aby byla meduňka pěstována v kaţdé císařské zahradě (Castlemann, 2004). Popis: Meduňka je vytrvalá bylina s přímou lodyhou vysoká aţ 80 cm. Na větevnaté, hustě listnaté lodyze jsou vstřícné, řapíkaté listy. Má růţové a modré květy v jednostranných lichopřeslenech. Celá rostlina má omamnou citrónovou vůni.
Sběr, užití: Sbírá se nať před rozkvětem (červen-červenec) v suchém slunném počasí, nejlépe dopoledne kvůli nejvyšší koncentraci silic. Působí sedativně. Pomáhá při poruchách zaţívání, nervové vyčerpanosti, při nadýmání a proti škytavce (Bylinky naší prabáby, 1991; Staňková – Kröhnová, 2009).
Měsíček lékařský Calendula officinalis Čeleď: hvězdnicovité (Asteracea) Lidové názvy: Kalandula, Krusíček, Masáček, Nahotka, Nehtík, Pampalík, Slunečník, Umrlčí karafiát (Trefný, 2009). Historie: V Indii se květy měsíčku zdobili králové. Dle Keltů měsíček, který je přinesen k soudu ovlivní pozitivní verdikt. Pokud jej zašijeme do matrace, podporuje prorocké sny. Měsíček je „nevěsta léta“, je symbolem slunečního ohně a ţivot udrţující síly. Ve středověku byl povaţován za znamení lásky, pokud se měsíček zjevil ve snu, bylo to bráno za dobré znamení (Hopmanová, 1996; Staňková – Kröhnová, 2009) Popis: Měsíček je jednoletá bylina s větevnatou, 50 cm vysokou lodyhou, je opatřena oranţovoţlutým květem. Plody měsíčku jsou malé, člunkovitě čárkovité naţky. Vyskytuje se zejména v zahradách, zřídka zplaňuje. Sběr, užití: Pro sušení sbíráme oranţové květy od června do srpna. Měsíček upravuje menstruaci, hojí záněty, uklidňuje. Údajně pomáhá v boji proti rakovině gastrointestinálního a urogenitálního traktu (Bylinky naší prabáby, 1991; Staňková– Kröhnová, 2009).
Prha chlumí (Arnica montana) Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae) Lidové názvy: Andělská traňk, Chlupáče, Kamzíkový kořen, Konilék, Kořen závraťový, Koření šlakové, Matonice, Smetanice, Závraťový kořen (Trefný, 2009). Historie: Ve středověku byla arnika povaţována za všelék a spolehlivé afrodiziakum. Také léčila neurózy, pomáhala při úrazech formou obkladů, pouţívala se po mrtvici k zmírnění
ochrnutí končetin. Popis: Arnika je 30-60 cm vysoká trvalka s přímou lodyhou, na jejímţ konci jsou jednotlivé velké ţlutozlaté úbory. Celá rostlina je silně aromatická. Roste v horských oblastech, na loukách, pasekách, pastvinách. Jako ohroţený druh je její sběr ve volné přírodě zakázán. Sběr, užití: Celé úbory se sbírají v červnu aţ srpnu, důleţité je dávat pozor na mušky Trypeta arnicivora. Arnica obsahuje silice s tymolem, metylesterem, hořčiny, flavonové glykosidy, cholin a třísloviny. Pouţívá se zevně k ošetření poranění (vyjma otevřených zlomenin). Také ke kloktání, na edémy, hemeroidy, proti počínajícímu zánětu ţil (Skruţná, 2002).
Rdesno hadí kořen Bistorta major S. F. Gray Čeleď: rdesnovité (Polygonaceae) Lidové názvy: Beraní ocas, Hadovka, Kartáčky, Puţička, Turant, Uţovník, Vrbičná košile (Trefný, 2009) Historie: Ve středověku bylo rdesno prostředkem proti působení jedu. Popis: Rdesno je aţ 1 m vysoká vytrvalá bylina s dvakrát esovitě zakřiveným červenohnědým oddenkem. Přízemní listy jsou podlouhle vejčité. Lodyhu zakončuje statný, ve klas staţený hrozen, tvořený bleděrůţovými květy s pětičetným okvětím. Plodem jsou malé naţky. Roste na vlhkých lukách a u potoků, hlavně v horských oblastech. Sběr, užití: Sbírá se oddenek a nať. Hlavní sloţkou jsou třísloviny. Má adstringenční, protizánětlivé účinky. Pouţívá se také v léčbě průjmu, zvyšuje krevní sráţlivost (Korbelář, 1970)
Řebříček obecný (Achillea millefolium L.) Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae) Lidové názvy: Achilka, Cikánský ţebř, Hřebíček, Husí jazýček, Husí ocásek, Kočičí ocas, Krkávník, Krupička, Krvavník, Mačačinec, Myší ocas, Ovčí ţebro, Stolistník, Tisíclistník, Zaječí chléb (Trefný, 2009). Historie: Dle antických bájí slavný řecký hrdina Achilles vyléčil pomocí řebříčku svému králi
hlubokou ránu po kopí. Řebříčku byla ve středověku připisována moc léčit rány po sečných ţelezných zbraních, proto se stal symbolem války. Jeho lidové uţití vydrţelo aţ do první světové války, kdy školní děti řebříček (krvavník) sbíraly a posílaly jej na frontu na pomoc raněným, kde nahrazoval nedostatek léků (Dugas, 2007). Sběr, Užití: pouţívá se vnitřně proti pyrose, migréně, zevně jako obklad na rány k zástavě krvácení, ovšem mírně snižuje tlak a ve větších dávkách může přivodit příznaky otravy (Dugas, 2007). Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae) Lidové názvy: Babské ucho, Cigánovy gatě, Chlapí duše, Kadidelník, Kodice, Koníčky, Pilát, Salvice, Smrtky, Šalvián, Vlčí chvost (Trefný, 2009). Historie: Indiáni šalvěj povaţují za muţskou bylinu, její lístky vkládají do bot. Římané ji povaţovali za posvátnou bylinu a řezali ji speciálním noţem, který nesměl být z ţeleza, sběrač šalvěje musel mít čistý oděv a umyté nohy. Keltové říkali, ţe ti, kdo poţijí šalvěj, se stanou nesmrtelnými. Pouţívala se také k přilákání peněz a k umocnění vroucného přání. V 17. století byla v Číně šalvěj tak vzácná, ţe ji v přístavech směňovali s mořeplavci za bedny s čajem. Za 3 bedny s lahodným nápojem se dal koupit pouze jediný šalvějový list. Popis: Šalvěj je vytrvalá bylina vysoká 30-70 cm. Má plstnaté, šedozelené listy a nachově fialové pyskaté květy uspořádané v lichopřeslenech. Celá rostlina je silně aromatická. Nejčastěji ji najdeme v zahrádkách. Sběr, užití: Sbíráme list před rozkvětem (květen-červen). Šalvěj má široké pouţití: sniţuje pocení, pomáhá při zánětech gynekologického rázu, působí při léčbě močových cest, bolestí v krku, angín, při nemocech gastrointestinálního traktu. Uklidňuje nervy, povzbuzuje vylučování moče a ţluče, působí na tvorbu mateřského mléka (Hopmanová, 1996; Bylinky naší prabáby, 1991; Staňková– Kröhnová, 2009).
Smetanka lékařská (Taraxacum officinalis) Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Lidové názvy: Pampeliška, Hadí mlíčí, Husí kap, Kněţská pleš, Lucerny, Lvový zub, Májíček, Mnišská hlava, Odvančík, Pamprlice, Pampuliškový lupen, Plečka, Pleška, Pumpava, Smetánka, Staříček, Svíčičky, Stařík (Trefný, 2009). Historie: Dle keltské medicíny pampeliškový čaj zvyšuje duševní schopnosti. Pampelišky patří k bylinám keltského boţstva Belenos, v Bretani se sbírají o letním slunovratu (Hopmanová, 1996). Popis: Bylina (také obtíţný plevel, jehoţ se velmi špatně zbavuje) je 5-40 cm vysoká. Má přízemní růţicí listů a zářivě ţluté květy, které tvoří úbory na dutých stvolech. Celá rostlina je bohatě prostoupena mléčnicemi, tudíţ po utrhnutí rostliny z dutého stvolu vytéká bílá hořká šťáva obsahují velké mnoţství latexu. Smetanka roste na loukách, mezích, pastvinách, zahradách. Sběr, užití: Sbíráme kořen před rozkvětem (březen-duben), listy (květen-září), nať s kořenem (březen-duben). Smetanka čistí krev, podporuje trávení a metabolismus, je silně močopudná. Sniţuje hladinu krevního cukru. Zajímavost: Kořen smetanky je ceněn jako „ţenský ţenšen“ a také se z něj vyrábí kvalitní praţená káva (Bylinky naší prabáby, 1991; Staňková– Kröhnová, 2009).
Zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea RAFN) Čeleď: hořcovité (Gentianaceae) Lidové názvy: Antoryjka, Centálie, Centaurie, Čantoryjka, Hlisník, Hlíst, Hořká bylina, Hořkoţluč, Koření tisíczlatové, Kyřice, Pazdernačky, Santoryjka, Stozlátková tráva, Ţlučová tráva (Trefný, 2009). Popis: Zeměţluč je jednoletá nebo dvouletá bylina, aţ 50 cm výšky, má jednoduchou, lysou, čtyřhrannou lodyhu. Má malé vstřícné lístky, květy jsou asi 1 cm dlouhé, růţové, výjimečně bílé uspořádány v bohaté vrcholíky. Vyskytuje se na mýtinách, lesních loukách, vřesovištích, stráních. Sběr, užití: Sbírá se nať, která se seřezává v červenci-srpnu. Obsahuje hořčiny, hlavně glykosid gentiopikrin, flavony a silici. Uţívá se při nechutenství, při špatném trávení, u sníţeného vylučování ţluče a u diabetu (Korbelář, 1970).
Obr. 1 Anýz vonný
Obr. 2 Čekanka obecná
Obr. 3 Bez černý
Obr. 4 Čekanka obecná
Obr. 5 Divizna velkokvětá
Obr. 6 Divizna velkokvětá
Obr. 7 Dobromysl obecná
Obr. 8 Fenykl obecný
Obr. 9 Fenykl obecný
Obr. 10 Heřmánek pravý
Obr. 11 Heřmánek pravý
Obr. 12 Kontryhel obecný
Obr. 13 Kopřiva dvoudomá
Obr. 14 Len setý
Obr. 15 Lopuch větší
Obr. 16 Máta peprná
Obr. 17 Jitrocel kopinatý
Obr. 18 Len setý
Obr. 19 Mateřídouška obecná
Obr. 20 Mateřídouška obecná
Obr. 21 Meduňka lékařská
Obr. 22 Měsíček zahradní
Obr. 23 Prha arnika
Obr. 24 Rdesno hadí kořen
Obr. 25 Řebříček obecný
Obr. 26 Šalvěj lékařská
Obr. 27 Smetanka lékařská
Obr. 28 Zeměţluč okolíkatá
(Korbelář, 1970; Matthioli, Hájek, 1982) Příloha 3 Tab. 1 Rostliny v aromaterapii (Dyeová, 1995; Nováková, Šedivý, 1996, McGilveryová, 2003).
Popis:
Užití:
Benzoin
Tropický
Styrax
strom.
benzoin
Výskyt:
Olej, vůně:
Zajímavost:
Hojivý balzám na Borneo,
Klovatina
Klovatina ze
rány, nachlazení Jáva,
stromu se
stromu
urogenitáního
Malajsie,
získává
benzoinu byla
traktu, cystitida,
Sumatra,
hlubokými
na Dálném
albuminurie,
Thajsko.
zářezy do
Východě
infekce
kmene, má
uţívána jako
doprovázené
tmavou barvu s sloţka kadidla,
výtokem (např.
červenými
spermatorrhoea,
ţilkami, olej má zaháněli zlí
kapavka,
těţší vůni
leucorrhoae).
podobnou
kterým se duchové.
vanilce.
Citrón
Subtropický
Léčba infekcí,
Čína,
horeček,
Madagaskar, pronikavá,
strom
protistresová,
Guatemala,
dosahující
prostředek k
Indie,
Cymbopogon stálezelený citratus
výšky 3-6 m. zvýšení produkce západní
Světle ţlutá,
„Kapitán Cook zachránil
osvěţující vůně. mnohé námořníky při svých plavbách
mléka, podporuje Indie, USA.
v Tichomoří
tvorbu leukocytů.
podáváním citronové šťávy (lék na kurděje), na rozdíl od Vascy de Gama, jemuž na kurděje zemřela
polovina posádky.“ (Nováková, Šedivý, 1996)
Cypřiš
Kuţelovitý
Sedativum,
Cupressus
stálezelený
sniţuje nervové
destilace šištic a byl symbolem
napětí,
mladých
smutku, byl
antiseptikum,
větviček.
spojován s
sempervirens strom.
Středomoří. Parovodní
Ve starověku
adstringencium,
bohem
antispasmatikum,
podsvětí
diuretikum,
Hádem,
chřipka, kašel,
vysazoval se
laryngitida,
kolem
astma, průjmy,
hřbitovů,
hemeroidy.
dřevo bylo
Nevhodné pro
pouţíváno pro
epileptičky a
svou odolnost
hypertoničky!!!
na stavbu lodí a nábytku.
Geranium,
Vytrvalá aţ 1 Vyrovnávání
muškátovník m vysoká citrónový
rostlina.
Pelargonium graveolens a
Réunion,
Parovodní
Divoce
emocionálních
Francie,
destilace celé
příbuznými
výkyvů,
severní
rostliny.
druhy je
zvětšená a
Afrika,
kakost luční
zatvrdlá prsa,
Egypt, Čína,
nebo čapí
sterilita, natékání Rusko.
odoratissimu
nůsek.
nohou, lumbalgie
m
Kontraindikace první 3 měsíce těhotenství, i poté velmi obezřetně v nízkých koncentracích.
Grapefruit,
Středně
Stimulant,
citroník
vysoký strom osvěţuje,
největší syn.
dosahující
sntidepresivum.
Původem z
Lisování
Grapefruity
Antil.
čerstvého
jsou nejmladší
oplodí za
citroníkové
rajský,
výšky do
pompel
10 m.
studena.
ovoce, jinak „šedoky“ pojmenované po kapitánu
Citrus
Shaddokovi,
maximae
jenţ se angaţoval do přepravy plodů.
Heřmánek
Německý
římský
roste divoce, bolestivosti
Anglie,
oleje je výrazně (řec. Matrix –
Anthemis
římský je
porodu,
Maďarsko,
tmavomodrá,
lůno)
mobilis
téměř
protizánětlivý
Německo,
vůně sladká,
Galén,
vţdycky
účinek, na
Belgie.
silná, lahodná,
Dioscorides –
pěstován
nervové
Římský:
po seně.
k léčbě
uměle.
problémy,
Anglie.
Římský: světle
ţenských
Římský:
horečku,
modrá nebo
poruch a proti
vytrvalá
menopauzu,
světle ţlutá,
horečce.
bylina, sbírá
menstruaci,
voní po ovoci,
se květ.
homeopatické
vůně střední.
Německý:
pouţití: do úst
Heřmánek německý Matricaria chamomilla
Dnes ke zmírnění Německý:
Německý: barva Matricaria
sbírá se květ děťátka můţeme a semeno.
vloţit zrníčko heřmánku – zmírnění obtíţí při prořezávání zoubků, oba druhy vynikající pro děti, mají jemné účinky, tišivé vlastnosti, nervové sedativum.
Kardamom
Vytrvalá
Psychická únava, Přední Indie, Parovodní
Patří k
obecný
statná
bolest hlavy,
Srí Lanka,
destilace semen. nejstarším a
Elettaria
tropická
podporuje
Čína, Jáva.
cardamomum rostlina
trávení, v
ceněným
příbuzná
těhotenství
kořením, je
zázvoru,
zmírňuje
třetím
vysoká aţ
nevolnost a
nejdraţším
2 m.
pyrózu.
kořením po
nejvíce
šafránu a vanilce. Beduíni jej přidávají do kávy k uctění hostů, v Evropě je znám od 12. st.
Koriandr
Jednoletá
Dobrý při
Maroko,
Parovodní
Léčivá rostlina
setý
rostlina
nervovém
Bulharsko,
destilace plodů. uţívaná déle
Coriandrum
dosahující
vyčerpání,
Rumunsko,
neţ 3000 let.
sativum
výšky aţ
ulehčuje
Rusko.
První zmínky
1 m.
odkašlávání při
jsou jiţ v
infekčním
Sanskrtu,
onemocnění
egyptských
horních
papyrech i
dýchacích cest,
Bibli (mana je
pomáhá při
přirovnávána k
zaţívacích
semeni
obtíţích.
koriandru), Římané jej pouţívali ke konzervaci masa, Číňané věřili, ţe propůjčuje nesmrtelnost, peruánští indiáni jej jedí
v takové míře, ţe jím celí voní.
Lemongras,
Vysoká
Lehce
Čína,
vousatka
tropická
antidepresivní,
Afrika, Jiţní destilace
mnoţí dělením
citronová
tráva.
pomáhá při
Amerika.
suchých a
trsů, jelikoţ
vyčerpání,
polosuchých
obilky tvoří
pohmoţděniny,
listů.
výjimečně.
Cympobogon flexuosus
Parovodní
Rostlina se
otoky, osvěţuje vzduch.
Levandule
Květy na
Povzbuzuje celé
Francie,
Jasná světle
Jiţ opatka
Lavandula
konečcích
tělo (tonikum),
Tasmánie.
ţlutá,
benediktinskéh
angustifora a rostliny.
mírné sedativum
vůně sladká,
o kláštera
officinalis
při psychických a
květinová,
svatá
citových
dřevitá.
Hildegarda
problémech,
psala o
pomáhá zmírnit
blahodárných
bolest, zastavit
účincích
infekci,
levandule.
zklidňující, tišivé účinky, bolestivé, nepravidelné periody.
Mandarinka, Strom Citrónovník
malého
mandarinkov vzrůstu s ý syn. Mandarinko vník Citrus reticulata
četnými
Psychické
Itálie,
Vůně
Slovo
stimulant, proti
Francie,
osvěţující,
„mandarinka“
napětí,
Španělsko,
sladká,
je odvozeno od
melancholii,
Pobřeţí
citrusová.
„Mandare“ - tj.
ţlázkami, jeţ smutku, migréně. slonoviny.
původní název
vylučují silici
ostrova
výrazné
Mauricius,
vůně.
odkud byly poprvé dováţeny do Evropy.
Máta Mentha piperica
Kříţenec
Stimulant,
USA, Itálie, Parovodní
„Podle řecké
máty vodní a zaţívací
Anglie,
mytologie byl
klasnaté,
problémy,
Japonsko,
bůh Pluto
vytrvalá
dýchací obtíţe,
Brazílie.
uchvácen
bylina aţ 80
analgetikum,
mladou
cm vysoká.
adstringencium.
nymfou
destilace listů.
jménem Mentha. Plutova rozzuřená žena Persefone Menthu pronásledoval a zadupala ji do země. Pluto ji pak proměnil v příjemnou bylinu.“ (Nováková, Šedivý, 1996, 196 s.)
Nerol
Aromatická
Pozitivně
Čína, Egypt, Světle ţlutá
Nerol prý
Citrus
vůně se
ovlivňuje
Maroko,
barva, silná,
objevili
aurantium
získává z
psychiku, je
Alţírsko,
nádherně
Římané. R.
bílých květů
antidepresivem,
USA, Itálie, výbušnou
sevillského
proti úzkosti,
Francie.
pomerančovn šoku, při
1680 byl pro
květinová vůně, nerol připomíná lilie. revolučním,
íku, na 1 kg
nespavosti.
proslavila jej
oleje je
Afrodiziakum.
šlechtična
zapotřebí 1
Anna Maria
tuna
Orsini,
čerstvých
Princezna z
květů.
Neroli, uvedla vůni mezi italskou aristokracii,
pouţívala jej k navonění uklidňující lázně a k parfemaci oděvu, zvláště rukaviček.
Pačule
Tropický
Antidepresivum,
Indie, jih
Parovodní
V orientálních
Pogostemon
stálezelený
proti úzkosti,
Číny,
destilace listů.
zemích se
cablin
keř
podráţdění, pro
Borneo,
květy
dorůstající
navození
Sumatra,
pouţívaly k
výšky aţ 1, 2 koncentrace.
Jáva, Srí
provonění
m. Květy
Lanka.
loţního prádla,
Afrodiziakum.
bělavé s
listy se
purpurovými
pouţívaly k
skvrnami.
přípravě čaje. Antidepresivum,
Viz
Parovodní
=pomerančo Pomeranč.
napětí, únava,
Pomeranč.
destilace listů,
vé listí,
podráţděnost,
větviček,
Pomorančov
osvěţení.
nezralých plodů
Petitgrain
Viz
pomeranče.
ník hořký p. sladký Citrus aurantium Pomeranč
Olej se
Antidepresivum,
Okolo
Citrus
získává
uvolňuje, boj
Středozemní čerstvého
aurantium:
aurantium
extrakcí ze
proti stresu,
ho moře.
oplodí za
Arabové jej
(amara a
slupky, ať jiţ strachu, úzkosti.
studena, svěţí
přivezli do
hořkého či
ovocná vůně.
Španělska v
dulcis)
Lisování
Citrus
sladkého
11. st.
pomeranče.
Citrus dulcis: Z JV Asie jej do Evropy v 15. st. přivezli
Portugalci.
Růžové
Olej se
Únava, nervozita, Brazílie,
Čirá, světle
dřevo
získává z
stres, pozitivní
Jiţní
ţlutá,
Aniba
odštěpků
účinek hlavně v
Amerika.
osvěţující,
rosaedora
stromů
těhotenství.
mírně dřevitá
deštných
květinová vůně.
pralesů.
Ylang– ylang Extrakce
Dříve léčba
Indonésie,
Omamná,
Květy se ve starověku
Cananga
květů
malárie, boj proti Filipíny.
sladce
odorata
tropického
infekcím,
květinová vůně mísily s
stromu
zmírnění
podobná
kokosovým
dosahujícíhi
bolestivosti
jasmínu
olejem, směs
výšky aţ 10
hmyzího bodnutí,
se vtírala do
m.
silný relaxační
vlasů.
účinek.
„Jasmín
Zklidňující,
chudých“.
antistresové a afrodiziakální účinky, pouţívá se k léčbě frigidity, impotence.
Zázvor
Vytrvalá
Antidepresivum,
Tropické
Parovodní
Zázvor je
Zingiber
tropická
antiseptikum,
oblasti Asie, destilace
jedním z
officinale
rostlina aţ 1, bolest hlavy,
Číny, Indie a oddenků.
nejvýznamnějš
5 m vysoká,
krku, nachlazení, Japonska
ích a
vzácně s
trávicí obtíţe.
nejstarších
vonnými
koření, v Asii
bílými květy,
se pěstuje déle
ještě vzácněji
neţ 3000 let,
s plody.
do Evropy jej dovezli Féničané. Římané jej pouţívali jako
dochucovadlo do jídel.
Příloha 3 Tab. 2 Základní nosné oleje (Nováková, Šedivý, 1996; Worwood, 2009)
Popis:
Oblast výskytu: Olej, barva, vůně:
Zajímavost:
Avokádový keř
USA, Afrika,
Získává se
Jedna z nejstarších
Persea americká dosahuje výšky
Izrael, Indie,
lisováním nebo
kulturních rostlin,
Persea americana aţ 3 m.
Oceánie.
odstředěním kaše archeologové našli
Avokádový,
z rozemletých
semena i ve
plodů.
staroindiánských
Olej je bez
hrobkách.
pachu. Barva: čirá, slabě naţloutlá Dlouhá doba pouţitelnosti při vhodném skladování. V nosných olejích musí být jeho koncentrace max. 10 %.
Broskvová
Subtropický
Čína, subtropické
Olej je světle
První zprávy o
jádra,
opadavý strom
aţ mírné pásmo.
ţlutý, voní po
pěstování
broskvoň obecná dosahující výšky Prunus persica
max. 5 m.
broskvích, vydrţí broskvoní 2 roky.
pocházejí z období vlády Alexandra Makedonského. Římané je nazvali „mala persica“ (perské jablko), s římskými legiemi se rozšířila aţ za Alpy do Galie (pecky broskví v
archeologických nálezech). Barva ţlutá, na
Jojoba
zánětlivou pleť, na lupénku, ekzém, akné V nosném oleji používat pouze z 10 %.
Mandlový
Subtropická
Mandloň sladká opadavá dřevina Prunus dulcis
vysoká 5-8 m.
Španělsko, Itálie,
Olej je bez
Blízký východ,
pachu, světle
Čína.
ţlutý. Vůně mírně nasládlá. Trvanlivost 1 rok. Barva světle
Meruňkový
ţlutá, voní po meruňkových jádrech, jako nosný olej jej lze používat ze 100 %.
Olivový,
Stálezelený strom Severní Afrika,
Barva
olivovník
o výšce 7-12 m,
ţlutozelená, vůně východě byl
evropský
doţívá se aţ 2000 pásmo.
typická po
vyuţíván jako
Olea europea
let.
olivách.
hořlavá náplň do
Trvanlivost 2
lamp, ve starověku
roky.
měl obrovskou
Používat pouze
cenu, král
z 10 %.
Šalamoun jej
sušší subtropické
Na Středním
pouţil jako platidlo tyrskému králi Hyramovi za stavební materiál
pro chrám v Jeruzalémě.
Barva oleje je
Obilné klíčky
světle ţlutá aţ oranţová. Je dobrý na lupénku, ekzémy, při předčasném stárnutí pleti. Jako přídavek do nosných olejů z 10 %.
Sezamový,
Jednoletá 80-200 Tropy aţ subtropy. Regenerační
sezam indický
cm vysoká bylina
prostředek.
Sesamum indicum podobná lnu
Olej světle ţlutá barva, mírně nasládlé vůně, vydrţí 1 rok. Také pouze z 10 %.
Sojový,
Jednoletá bylina
Čína, USA,
Vůně je velmi
Vyklíčení aţ
Sója luštinatá
s hnědavě
Brazílie.
pronikavá a
sklizeň trvá sóji
Glycine max
nazlátlými
nepříjemná
luštinaté pouze 100
chlupy, plodem je
(nutná
dní. V Číně jsou
lusk obsahující 2-
kombinace s
její semena
4 semen.
aromatickými
posvátná
oleji), pouţívá se k výrobě lecitinu. Podporuje mozkovou činnost, sniţuje
hladinu LDLcholesterolu v krvi. Pouţívá se také při onemocnění ţlučníku nebo jater. Olej má světle oranţovou barvu. Vydrţí aţ 1 rok při skladování v temné nádobě a na temném chladném místě. Jako nosný olej může být 100%.
Příloha 4 Materia medica homeopatie Abies nigra Zdroj: americký černý smrk (Resina piceae) Užití: Poruchy trávení, pocity přítomnosti kamene nebo vejce v ţaludku, po jídle bolest, zácpa. Zvýšená teplota se střídá se zimnicí. Acetic acid Zdroj: kyselina octová Užití: Slabost, podvýţiva, stálá ţízeň, mdloby, dyspnoe, retence vody, diabetes mellitus, vyčerpání po náročných operačních výkonech, po poraněních, krvácení, zvracení, únava.
Aconitum Zdroj: oměj šalamounek Užití: Na akutní stavy, účinek je rychlý, rychle i odezní. Léčba akutních horečnatých onemocnění kojenců a malých dětí, při porodu, rodička pociťuje prudké bolesti, z nichţ má strach. Aesculus hippocastanum Zdroj: kaštan koňský Užití: Hemeroidy, které provází bolest, zimomřivost, tupá bolest zad, drsné, suché, pálící hrdlo spojené s častým obtěţujícím kýcháním. Agaricus muscarius Zdroj: muchomůrka červená (Amanita muscaria) Užití: Bolest hlavy, nejlepší lék na omrzliny nohou a prstů u nohou. Alfalfa Zdroj: tolice vojtěška (Medicago saliva) Užití: Karcinom, anorexie, poruchy trávení na podkladě nervozity, při nespavosti, syndromu chronické únavy. Alumina Zdroj: síran hlinito-draselný (Aluminium potassium sulphuricum)
Užití: Problémy se střevy, svaly, dysenterie, krvavý průjem, krvavé vředy v rektu, krvácející hemeroidy, úporná zácpa způsobená rakovinou dělohy, rekta.
Angustura vera Zdroj: kuspara lékařská (Galipea officinalis syn. G. Cusparia) Užití: Těţkosti při chůzi způsobené tahavými bolestmi v kostech, rozpad dlouhých kostí, revmatismus, onemocnění nervové soustavy. Apis mellifica Zdroj: včela medonosná Užití: Bolest hlavy, kloubů, horečka, kopřivka, průjem, retence moči, spalničky, zánět močového měchýře, zánět oka. Arnica montana Zdroj: prha arnika (horská) Užití: Pohmoţdění zevního genitálu, pochvy, po obtíţném, extrémně namáhavém porodu, po forceps, při velké hmotnosti plodu, dokáţe předcházet: poporodnímu krvácení, prevence retence placenty. K zlepšení vstřebání hematomu u novorozence na hlavičce. Asarum europum Zdroj: kopytník evropský Užití: Problémy s trávením, anorexie, abusus alkoholu, averze k pohlavnímu styku. Arsenicum album Zdroj: As2O3 Pozn.: Nedá se ničím zničit, ani kremací. Užití: Bolest hlavy, krku, furunkuly, horečka, chřipka, kašel, nachlazení, nespavost, otrava potravinami, plynatost, porucha trávení, popáleniny, průjem, příušnice, retence moči, senná rýma, spalničky, střevní chřipka, zvracení, zánět očí nebo močového měchýře. Belladonna Zdroj: rulík zlomocný (Atropa belladonna) Užití: Bolest hlavy, uší, krku, chrapot, kašel, křečovité pohyby, menstruační obtíţe, nachlazení, nespavost, nykturie, plané neštovice, mastitida, příušnice, spalničky, úţeh. Caladium seguinum Zdroj: uţovník jedovatý Užití: Pocit nedostatku energie, výrazně sníţené libido navzdory tomu, ţe dříve byly sexuálně aktivními. Abusus nikotinu.
Calcarea carbonica Zdroj: CaCO3 Užití: Bolest hlavy, kloubů, uší, krku, zad, zubů, chrapot, kašel, nespavost, plynatost, podvrtnutí, porucha trávení, problémy s kojením, prořezávání zubů, průjem, tetanus, vyčerpání, zácpa, zlomenina kostí. Capsicum Zdroj: paprika roční (Capsicum annuum) Užití: Celková slabost, zpomalení hojení ran, které mají sklon hnisat. Drsné červené, pálící hrdlo. Carbo vegetabilis Zdroj: dřevěné uhlí Užití: K nadměrnému krvácení z ran (i menstruace, porod, potrat), potíţe GIT (přejedení, meteorismus), varixy, hemeroidy, plicní emfyzém, chronická obstrukční plicní nemoc. Uplatnění proti průjmům, adsorbentium, které na své ploše absorbuje přebytečné střevní plyny. Rány se hojí dlouho, nebezpečí infekce. Caulophyllum Zdroj: samorostlík, „squaw root“, ţenský kořen, kohoš modrý (Caulophyllum thalictroides) Užití: Abnormální kontrakce dělohy, extrémní bolestivost, ostré, křečovité, krátkodobé, lokalizace v dolním segmentu, stěhují se (stehna, třísla, močový měchýř), cervix se nedilatuje, kontrakce jsou neefektivní, těhotná je zcela vyčerpána. Neuralgické bolesti kdekoli (močový měchýř, pochva, střeva), revmatické bolesti, otékání, ztuhlost svalů, prstů na rukou. Hojný, svědivý poševní výtok. Chorea, hysterie, epilepsie. Pubertální dívky s menarché, habituální potrácení při insuficienci dělohy.
Cimicifuga Zdroj: ploštičník hroznovitý/ samorostlík klasnatý, „black snake root“, černý hadí kořen (Cimicifuga racemosa) Užití: Kopíruje Caulophyllum – abnormální kontrakce. Silná, křečovitá bolestivost, soustředěná do dolního segmentu, děloţní krček se téměř neotvírá, těhotná je vyčerpána, bolesti se stěhují i do jiných partií (stehna, třísla, močový měchýř, pochva, střeva), otoky prstů, revmatické problémy, hrozící potrat, pro zdárné dokončení samovolného potratu, úplné odstranění plodového vejce, zábrana hypotonii dělohy a nadměrného krvácení, poporodní komplikace (zadrţení placenty), bolesti hlavy (týl, dolů podél šíje, do temene), neuralgie: „píchání jehlami“, „elektrické šoky“, pocity bolestivých pohmoţděnin, poporodní deprese.
Těhotná během porodu pouţívá výrazy jako: nezvládnu to, nedokáţu to, trpí bizarními omezujícími strachy, zahaluje ji černý dým, mohou se vracet děsivé bolestivé vzpomínky
na předešlé těhotenství, porod, potrat. Collinsonia Zdroj: kamenný kořen (Collinsonia canadensis) Užití: Hemeroidy, bolesti pánve při menstruaci, svrbění genitálu v těhotenství. Průjem po porodu – přípravek je nejúčinnější, vyskytuje-li se současně ještě onemocnění tlustého střeva nebo rekta. Colocynthis Zdroj: kolokvinta (Cucumis colocynthis) Užití: Endometrióza, dysmenorea, bolest vaječníků, svíravé bolesti jakéhokoli charakteru (záda, hlava, kříţ). Bolesti bříška u novorozenců a malých dětí, hlavně akutní bolest, kterou pacient nezvládá. Syndrom dráţdivého tračníku (collitis irritabilis), ulcerózní kolitidu, Crohnovu nemoc. Cuprum metallicum Zdroj: měď Užití: Křeče, epilepsie, kašel, astma, křeče v břiše, vyčerpanost. Gelsemium Zdroj: jasmínovec vţdyzelený (Gelsemium sempervirens) Užití: Potrat z rozrušení, z úleku, pocit plnosti a tíhy v oblasti dělohy, vaginismus. Nepostupující porod s dlouhotrvajícím stagnujícím negativním nálezem na porodních cestách, rigidita kostí při porodu. Léčba zahrnuje onemocnění, která mají obdobný průběh jako chřipka, onemocnění se manifestuje postupně, mezi příznaky patří : horečka, nastydnutí, bolest celého těla, kloubů, svalů, krku, hlavy, pacient si stěţuje hlavně na únavu a schvácenost. Graphites Zdroj: grafit, tuha Užití: Problémy s nehty, kůţí, i bradavky, vředy, pálení ve starých jizvách, úzkost, plachost, sníţená koncentrace, nedostatek sebedůvěry, problémy s očima, ušima, nosem, trávením, hemeroidy, menstruační problémyproblémy s erekcí. Hamamelis Zdroj: vilín virginský (Hamamelis virgiana)
Užití: Hemeroidy, varixy, náchylnost ke krvácení, silná menstruace, krvácení z nosu. Hypericum Zdroj: třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) Užití: Poranění, rány, které jsou nejbolestivější při vzniku, nehody, bodné rány, pokousání zvířetem, fantomové bolesti. Ignatia Zdroj: fazole sv. Ignáce Ignatia amara (původem z Filipín) Užití: Amenorea vyvolána silným duševním pohnutím, zármutkem, dlouhotrvajícím stresovým vypětím. Akutní onemocnění charakteru onemocnění horních dýchacích cest. Fazole sv. Ignáce léčí hlavně nervová onemocnění, která mají původ v zármutku, zklamání. Často bývají indikovány v případě, ţe pacient trpí nezvladatelným abusem (drogy, léčiva). Následkem dlouhotrvajícího stresu vznikají somatické obtíţe kdekoli na těle. Ipecacuanha Zdroj: hlavěnka dávivá (Cephaelis ipecacuanha) Užití: Nauzea, nauzea po potratu, zvracení, kašel, dyspnoe, migréna, silné menstruační krvácení, mdloby, ranní nevolnosti, krvácení. Lac defloratum Zdroj: odstředěné kravské mléko (Lac vaccinum defloratum) Užití: Slabost, chudokrevnost, při systémových chronických onemocněních jako diabetes mellitus, onemocnění jater, srdce s následnou tvorbou výpotku, bolesti hlavy v souvislosti s menstruací. Lachesis Zdroj: křovinář tichý (Lachesis muta syn. Trigonocephalus lachesis) Užití: Klimakterium, návaly, mdloby, palpitace, premenstruační syndrom, křeče, třes, abusus alkoholu, petit mal, centrální mozková příhoda, varixy, bolavé hrdlo, onemocnění srdce. Lycopodium Zdroj: plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) Užití: Úzkost z poníţení, trávicí obtíţe, zácpa, krvácející hemeroidy, onemocnění močového systému. Nux moschata Zdroj: muškátový oříšek (Myristica fragrans) Užití: Závratě, mdloby, zmatenost, ztráta koordinace, ospalost, extrémní suchost gastrointestinálního traktu, zácpa s meteorismem. Nux vomica
Zdroj: kulčiba dávivá (Strychnos nux vomica) Užití: Vhodná pro osobnosti, které se honí za profesním růstem, vše dělají rychle, nemají na nic čas, u „syndromu vyhoření“, osobnostní typ „A“, velice cílevědomí, nekompromisní, nedívají se kolem sebe, jdou pouze za svým cílem, často bývají závislí na kofeinu, theinu, nikotinu, lécích. Pacienti jí ve skocích, buď nic, nebo přehnaně mnoho, cokoli, následkem toho trpí nevolností, nutkáním ke zvracení, meteorismem. Opium Zdroj: mák setý (Papaver somniferum) Užití: Zácpa bez nucení na stolici, retence moči z šoku, nespavost, kašel, horečka. Phosphorus Zdroj: ţlutý fosfor Užití: Oslabený krevní oběh, krvácení z nosu, dásní, ţaludku, menstruační krvácení, trávicí obtíţe, onemocnění dýchacích cest, neuralgická bolest v končetinách, páteři, ţaludku. Platinum Zdroj: platina Užití: Nadměrné menstruační krvácení, přecitlivělost na pachy v době menstruace, ztuhnutí, křeče, bolest hlavy, tváří. Plumbum metallicum Zdroj: olovo Užití: Neurologické problémy, křeče, třes, svalová slabost, zácpa. Dupuytrenova kontraktura – zhrubnutí a zkrácení šlach na prstech ruky a dlani. Sanguinaria Zdroj: krevnice kanadská (Sanguinaria canadensis) Užití: Senná rýma, astma, záněty sliznic. Sepia Zdroj: sépie obecná (Sepia officinalis) Pozn.: Tmavě nazelenalý pigment výměšku se pouţívá v malířství. Užití: Prolaps, retroverze dělohy, pocit táhnutí dolů (i při menstruaci), dyspareunie, lék na premenstruační syndrom, vaginitida, cystitida, genitální opar, psychosexuální problémy, svědění genitálu, které se nezlepšuje škrábáním, frigidita, nepříjemné pocity ve vagině, suchost vaginy, prudké, bodavé bolesti v pochvě, rakovina dělohy. Proti nevolnosti, zvracení, pomáhá v 1. trimestru při přecitlivělosti na pachy, leukorrhea během těhotenství. Ekzém u kojících matek, vypadávání vlasů, chybějící menstruace po skončení kojení, distenze břicha u matek. Lumbalgie,zvětšené varixy, prominující
hemeroidy, povislé nepruţné svaly s ochablým tonem (pokleslé lícní, břišní svaly, prsa, povislá oční víčka). Sulphur Zdroj: elementární síra, sirný květ Pozn.: Patří k nejuţívanějším lékům v léčbě chronických onemocnění, má velmi pestrý obraz účinků, coţ vyplývá také z toho, ţe
je jako prvek v těle nepostradatelná (součást
aminokyselin,disulfidové můstky, součást enzymů, hormonů). Užití: Menoragie, ţena se necítí dobře od posledního potratu. Nadměrná tvorba tepla, hemeroidy, vaginitida, návaly horka. Onemocnění kůţe (ekzém, vyráţky). Městnání v jednotlivých částech těla, očích, nose, hrudníku, břiše, vaječnících atd., kdyţ jsou projevem vzniku tumoru, hlavně v klimakteriu. Trifolium pratense Zdroj: jetel luční Užití: Průjem, kolaps, emocionální problémy, úporné zvracení s pocitem chladu v břiše. Vlhké pocení, tvorba slaných slin (Castro, 1998; Moskowitz, 2008)
Obr. I
Aconitum, oměj šalamounek
Obr. II
Alfalfa, tolice vojtěška
Obr. III
Agaricus Muscarius, muchomůrka červená
Obr. IV
Apis mellifica, včela medonosná
Obr. V
Arnica montana, prha chlumní (horská)
Obr. VI
Asarum europum, kopytník evropský
Obr. VII
Belladonna, rulík zlomocný
Obr. VIII
Cuprum metallicum, měď
Obr. IX
Hypericum, Třezalka tečkovaná
Obr. X
Opium, Mák setý
Obr. XI
Lycopodium, Plavuň vidlačka
Obr. XII
Graphites; grafit, tuha
Obr. XIII
Plumbum metallicum, olovo
Obr. XIV
Sepia, sépie obecná
Obr. XV
Sulphur; elementární síra, sirný květ
Obr. XVI
Trifolium pratense, jetel luční
(Korbelář, 1970; Deyl, Hísek, 2001; Zahradník, Severa, 2004; Wood, 2004; Sejkora, Kouřimský, 2005; Dvořáček, 2006)
Příloha 5 Vývoj plodu napříč trimestry
Obr. A, B
embryo staré 22 dní
Obr. C
embryo staré 46 dnů s jiţ vytvořenou placentou a zřetelným pupečníkem
Obr. D
plod starý 13. týdnů, délka 60 mm
Obr. E plod starý 20 týdnů, sací reflex Obr. F plod starý 7 měsíců (Nilsson, Hamberger, 2003)
