Příloha
k ročníku
PALIČKOVANÁ KRAJKA VE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH
2000 SVĚTĚ
Helena Vaňková
Motto: Paličkovaná krajka „ není to nic než díra lapená do nitě jak ptáče do sítě, a jaká je to krása ". M. Kubátová
V rámci studia speciální pedagogiky jsem si mohla prohloubit pohled na problematiku těžce zrakově postižených. Ve své praxi jsem začala vést kurz paličkování pro zrakově postižené. Předpokladem bylo, že tato technika ručnich prací, která obyčejně v y ž a d u j e zrakovou kontrolu, nemusí být pro tyto lidi nedostupná. Výsledkem mé snahy j e tento příspěvek, jehož cílem je přizpůsobit metodiku výuky paličkované krajky právě tak, aby se i nevidomí mohli tuto techniku naučit. Na začátku bylo nutno vybrat nevidomé zájemce, kteří měli o paličkování záj e m , a technické zázemí. To j s e m nalezla ve Středisku integračních aktivit Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS). Hodnota této práce spočívá v tom, že j e po modifikaci využitelná nejen pro lidi s různým stupněm zrakového postižení (s ohledem na kontraindikace), a l e j e využitelná i pro jiné typy postižení.
276
Co je to krajka a paličkování Krajka je průhledná, vzdušná textilie se vzorem. Existují krajky pletené, háčkované, síťované, drhané a šité. Paličkovaná krajka je ta, která vzniká prohazováním nití namotaných na paličkách - malých dřívkách. Nitě se postupně z paliček odmotávají a přišpendlují se na předkreslený vzor - říkáme mu podvinek. Ten leží na podušce - v krajkářské řeči je to herdule. Je náročné vystopovat vznik a vývoj krajek, neboť materiál, ze kterého krajky odedávna vznikají, není trvanlivý. Proto se o nejstarších krajkách, které se již nedochovaly, většinou dovídáme z nepřímých svědectví v podobě maleb a písemných odkazů. Z historického pohledu j e jednou z nejstarších, i když ne krajkářských, technik tkaní, která se dále vyvíjela. Již od začátku se nechávaly po skončení tkaní volně viset osnovní (svislé) nitě, které se svazovaly, čímž vznikaly třásně. Tyto třásně byly
další textilní technikou, která se používala ke zpevnění kraje, ale i pro ozdobu. Později se z vázání uzlů (třásní) vyvinulo drhání, kde už nebyla potřeba tkanina. Nitě se různě uzly spojují a rozpojují, z čehož vznikají rozličné vzory. Obdobnou technikou drháni j e síťování. Tato k r a j k a vznikne vázáním stále stejného jednoduchého uzlu z jedné nitě pomocí speciální jehly kolem dřívka, jež určuje velikost ok. Pomocí člunku vzniká další druh krajky, které se říká frivolitky, tvořící se ze smyček z jedné nitě. Jednou z nejstarších pomůcek je jehla. Zprvu byla využívána ke zhotovení oděvů z kůže. Zajímavou textilní technikou, přiřazovanou k nejstarším krajkám, je vyšívání, jež se neobejde bez tkané textilie, kterou zdobí a tvoří s ní celek. Některé techniky pak přecházejí v krajku šitou, tvořenou jehlou a nití na pevnějším podkladu, který se po dokončení krajky odpárá, a zůstává krajka. Pro tkaní j e důležitý tkalcovský stav nebo rám. Rám se využívá i pro krosienkovou textilii, kdy se kříží dvě soustavy osnov. Této technice se říká pletení na rámu. Nakonec je třeba zmínit se o dalších velmi známých a využívaných textilních technikách, jako je háčkovaná a pletená krajka.
Historie paličkované krajky Za počátek paličkované krajky, jako jedné z nejmladších textilních technik, j e pokládána Itálie koncem 15. a v 16. století. V tomto období se stává krajka součástí oděvů a j e vizitkou bohatství a moci.
Krajku většinou navrhovali malíři. Též vznikaly krajkářské učebnice, školy a dílny. Během 16. století se paličkování rozšířilo do celé západní Evropy. Do této doby spadají i zprávy o paličkování na území Čech v několika oblastech. Nejvíce se rozšířilo v horských pohraničních oblastech západních Čech - Krušnohoří jako doprovodný jev hutnické kolonizace. Tato vazba j e doložena i v další oblasti na západě Čech, kdy roku 1587 povoluj e císař Rudolf II. usazení řemeslníků v Hostouni na Domažlicku, mezi nimiž jmenuje i krajkáře. Třetí významnou oblastí jsou východní Čechy - Vamberecko, které se staly nejznámější krajkářskou oblastí v Čechách. Teprve v 18. století se začínala p o u ž í v a t p a l i č k o v a n á k r a j k a v lidovém prostředí. Ve druhé polovině 18. století se krajka udržuje j e n v lidovém krajkářství j a k o součást kroje. V 19. století klesla výroba ručně paličkovaných krajek, neboť vzrostla konkurence levnějších, strojových krajek. Obnovený rozvoj krajky nastává až ve 20. století, kdy krajka dostává novou tvář a české krajkářky získávají i mnohá mezinárodní ocenění. Krajky rozdělujeme historicky a geograficky do dvou základních skupin, a to na západoevropské a východoevropské. Rozdíl mezi skupinami je dán typem krajky, jejich vývojem a způsobem zpracování. Z á p a d o e v r o p s k á k r a j k a je velice rozmanitá jak vzorem, tak i druhem. Krajkářky spolupracovaly s výtvarníky, od kterých měly kresby, j e ž pak s a m y p ř e v á d ě l y a upravovaly pro paličkování. Používal se 277
velice jemný materiál. V západoevropské krajce si však někdy vystačily i s jednoduchými technikami, s nimiž dosáhly složitých vzorů. Bylo však potřeba použít stříhanou krajku, tedy krajku složenou z více samostatných dílů. Tato skupina se odlišuje také používáním velkého množství párů paliček, kterých bylo mnoho druhů. Každý druh paliček byl určen pro jiný typ krajky. I přes velké množství paliček byla krajka řídká. Nejznáinějšími krajkářskými zeměmi jsou Itálie, Belgie, Nizozemí a Francie. Východoevropské k r a j k y vyráběli převážně Slované, užívalo se hrubšího materiálu, byla oblíbena větší barevnost. Krajka je hustě paličkovaná a pevná. Ve východoevropské krajce se velice často používá háček pro připojení k již hotové části krajky. Zde se znalost druhů krajek a vzorů předávala přímým učením. Krajkářky se scházely za zimních večerů, kdy se nej e n p a l i č k o v a l o , ale také v y p r á v ě l o . Zvláštností j e i pojmenování, kdy se neužívalo názvu podle místa výroby, j a k o u západoevropské krajky, ale používalo se názvu, j e n ž souvisel se vzorem krajky nebo s její technikou. Nejznámější centra východoevropské krajky jsou v Rusku, na Slovensku a v bývalé Jugoslávii.
Krajkářské školství Dalším z rozdílů mezi západoevropskou a východoevropskou paličkovanou krajkou je odlišný vývoj krajkářského školství a výchovy krajkářek. Již v 15.-16. století vznikají ve všech významných oblastech v západní Evropě krajkářské školy a dílny, jsou rozšiřovány 278
vzory a podvinky, zatímco ve východní Evropě do té doby školy a dílny téměř neexistují. Na východě se totiž krajkářství rozvíjelo velice pomalu, teprve v 16.-17. století byly povolávány krajkářky ze západu. Krajka se na východ šířila někdy i náhodně, např. když se krajkářka ze západní Evropy usadila v některé oblasti východní Evropy, kde zavedla paličkovanou krajku. Např. u nás v Krušných horách se usadila v roce 1561 Barbora Uttmanová, která se zasloužila o zavedení a organizování krajkářství v tomto kraji. Nejvíce známá a prosperující j e ale krajka vamberecká (Vamberk, okres Rychnov nad Kněžnou, je zde i muzeum krajky). Její kořeny sahají až do poloviny 17. století, kdy se vamberecké panství dostalo pod ruku belgického šlechtice, jehož manželkou se stala krajkářka Magdalena Grambová též z Belgie. Ta naučila paličkovat vamberecké ženy ty nejjemnější krajky. Byla však velice přísná a nestrpěla sebemenší odchylku od předlohy. Jedna z prvních krajkářských škol ve východní Evropě byla založena v 17. století v Novgorodě Petrem Velikým. Jak vypadalo krajkářské školství na našem území? V roce 1753 prohlásila Marie Terezie krajkářství v našich zemích za svobodné řemeslo. V roce 1767 v Praze pak z a k l á d á první k r a j k á ř s k o u školu v Rakousku-Uhersku, do které povolala učitelku z Nizozemí. V roce 1817 zahájila výuku další škola v Praze, která již měla celou řadu poboček, a kromě paličkované krajky se vyučovala i krajka šitá.
Až v roce 1879 vznikl ve Vídni Císařsko-královský školský ústav, který též spravoval školy a pobočky v Čechách a na Moravě. Správu krajkářských škol převzal po roce 1918 Státní ústav školský pro domácký průmysl, jenž byl roku 1946 přejmenován na Školský ústav umělecké výroby a byl převeden pod ministerstvo školství. Nyní je střední uměleckou řemeslnou školou. V roce 1889 byla zřízena odborná škola se stámí podporou ve Vamberku. Roku 1905 vznikl ve Vídni Ústřední císařský kurz, jenž byl elitní školou a byly do něj posílány nejlepší krajkářky z Rakouska-Uherska. V roce 1908 vychází kniha „ K r a j k y a krajkářství lidu slovanského v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Uherském Slovensku" od Reginy Bíbové a Marie Smolkové, které sesbíraly mnoho vzorů, podv i n k ů a fotografií z přelomu 19. a 20. století. Tato publikace j e jedním ze stěžejních děl našeho krajkářství. Po roce 1945 vznikl speciální ateliér krajky a výšivky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, který vedla Emilie Paličková. Roku 1946 vzniklo v Orlických horách výrobní umělecké družstvo Vamberecká krajka, jehož úkolem je soustředit krajkářky a výtvarnice, vyrábět a prodávat ručně paličkovanou krajku, hledat uplatnění, udržet uměleckou a technickou úroveň a v neposlední řadě zabývat se dalším vývojem krajky. Od roku 1976 má také svůj učební obor - ruční krajkářka. Toto družstvo má za sebou mnoho i mezinárodních úspěchů.
Krajkářské zásady I. Prošková (1996, s. 34) uvádí ve své publikaci „Ručně paličkovaná krajka" tyto krajkářské zásady: 1. Počet paliček na jednotlivé vzory se udává v párech. Jen zcela výjimečně používáme v paličkování jednotlivou nit. Základní jednotkou je tedy pár dvě nitě, dvě paličky. 2. Paličky musí být ve stejné rovině, asi 10 cm od práce. Před i během paličkování si j e neustále u d r ž u j e m e stejně dlouhé. Častěji prodlužujeme například vodivý pár, který se zkracuje rychleji než ostatní páry. 3. Důležitá j e přesnost paličkování. Krajkářka se nesmí dopustit žádné chyby v technice ani v křížení nití. I špendlíky je třeba píchat naprosto přesně do určených míst šikmo proti tahu nitě. 4. Všechny nitě musí být neustále utahovány, váha paličky krajku vypne jen částečně. 5. Není-li určeno kresbou v podvinku jinak, musí být nitě stejnoměrně rozloženy, nesmí se zhušťovat a jinde tvořit velké mezery. Krajka musí být naprosto čistá. Proto musí být čistý povlak na podušce, čistý podvinek, paličky, materiál a samozřejmě ruce krajkářky. Krajka se paličkuje po rubu. Veškeré zakončení provádíme na vrchu, po dokončení a otočení se tak uzlíky dostanou pod krajku. Proto také musíme nejprve paličkovat motiv, který má být nakonec v popředí. 279
Pomůcky Aby mohla vzniknout paličkovaná krajka, j e zapotřebí použít k tomu určené pomůcky. Krajka se paličkuje na podušce, která je položena na stojánku nebo v košíku. Příze j e navinuta na paličkách, jenž se různě prohazují (kříží a kroutí), čímž vzniká krajka. Tato čerstvě vzniklá krajka se přišpendluje ke vzoru. Podvinek musí být vyztužený tvrdým papírem a na podušce vypnutý, aby se nezdeformoval. P o d u š k a : Poduška má různé názvy. V Čechách se jí říká vedle herdule i peřinka, na Slovensku např. batoh, vankuš. Poduška může mít různé tvary, např. válcovitý, oválný, plochý. U nás se používají většinou herdule válcovité. Zajímavá je například herdule, na níž se paličkovaly čepce ke krojům. Tato herdule měla tvar koule, a proto se mohly čepce paličkovat podle požadovaného tvaru. Válcovité herdule bývají vyplněny většinou pilinami, někdy i senem, slámou, nebo dokonce pískem. Herdule plněná pilinami se však musí častěji doplňovat, neboť piliny sesychají. Vy budete používat herdule ploché, kvůli snadnější orientaci. Je to vlastně dřevěný rámeček se dnem, ve kterém j e uložen polštář. Tento polštář má v sobě vrstvu polystyrenu a vrstvu filcu. Celý j e pak zabalen v plátně. P a l i č k y : Existují dva druhy paliček. Starší jsou bezpláštíkové a mladší s pláštíkem. Oboje paličky jsou vyráběny z tvrdého dřeva (na soustruhu). Paličky se i různě zdobily, např. vyřezáváním, korálky, malováním. Zdobení, materiál a typický tvar jsou jedny z mnoha znaků, podle 280
nichž se dá určit, ze které země nebo oblasti pochází. Například ve staré Anglii se používaly mezi šlechtou paličky zlaté, stříbrné i ze slonových kostí, v chudších oblastech pak z kostí rybích. Bezpláštíkové, jednodušší paličky, které budete používat vy, se drží za dolní část. Příze j e navinuta na horním konci (krčku) paličky. Kvůli snadnému rozlišení budete mít paličky různých tvarů. Příze: Původně se předly nitě ručně. Na paličkování se používá příze lněná, bavlněná, hedvábná. Vždy k určitému vzoru se musí vybrat správný materiál podle druhu, barvy a síly. Aby se vám lépe pracovalo, budete používat silnější materiál. S t o j á n e k : V dnešní době se používají stojánky stojící na podlaze (asi metr vysoké), nízké stojánky a košíky stojící na stole, vyrobené přesně na míru herdule. Některé herdule se mohou jen opřít např. o stůl. P o d v i n e k : Podvinek je kreslený nebo tištěný vzor pro paličkovanou krajku. Dříve se paličkovalo bez podvinků, jen to, co se krajkářka naučila nebo odkoukala. Později se začaly používat podvinky vypíchané na tvrdém papíře, kde se v místě dírky vpichoval špendlík. Přesto si ale krajkářka musela vzor pamatovat. Např. v Rusku se paličkoval vzor podle kombinace čísel. Těmto krajkám se říkalo „číselnoje". Pro Vás jsem vypracovala podvinky reliéfní. Š p e n d l í k y : Ve východoevropské krajce se špendlíky užívaly jen zřídka. Proti tomu západoevropská krajka byla jemnější, a proto špendlíky vyžadovala. Špend-
líky se používají k připevňování nití, aby krajka neztratila svůj tvar. Nejlepší špendlík pro současnou krajku je špendlík co nejdelší a zároveň velmi tenký. U složitějších vzorů se používají špendlíky navíc s malou hlavičkou. Vy budete používat tenké špendlíky, ale s větší hlavičkou, aby se vám nepoškodila bříška prstů. Mezi další pomůcky patří nůžky. Nejvhodnější nůžky jsou manikúrové, neboť jsou ostré a dají se s nimi po dokončení práce odstřihnout zbývající nitě. Po dokončení práce j e potřeba použít správné tužidlo, aby krajka držela svůj tvar i nadále. Jako tužidlo se používá např. škrob na prádlo za studena nebo lak na vlasy. Bylo by dobré, kdybyste si pořídili obal (např. desky, sáček) na hotové vzomíky, aby se neznečistily a nepoztrácely.
Přípravné práce P ř í p r a v a příze: Výběr materiálu (typ a síla) záleží na vzoru, který bude paličkován. Délka návinu na 1 pár paliček (pp;) bude vždy uvedena ke každému vzomíku. Za 1 délku (d) považujme jedno rozpažení. Naměříme přízi na příslušný počet délek. Přízi přeložíte napůl. V místě poloviny vytvoříme liščí uzel tak, že přidržíme přeloženou přízi levou rukou. Do vzniklého oka vložíme z j e d n é strany pravý palec a ukazovák. Prsty dáme od sebe až se oko napne. Prsty pravé ruky překlopíme spolu s přízí vrchem směrem k levé ruce. Špičky obou prstů se dostanou vně příze. Tím vzniknou 2 oka těsně kolem
prstů. Prsty dáme špičkami k sobě. Oka stáhneme z prstů, tak se dostanou obě oka vedle sebe a vytvoří 1 dvojité oko. Prsty opatrně vyjmeme a okem prostrčíme špendlík. Špendlík zapíchneme do herdule. Tímto způsobem jsme si připravili přízi pro 1 pár k navíjení tak, aby nesjížděla. Navíjení paliček: Uchopíme paličku do levé ruky tak, aby v dlani spočívala dolní část paličky a homí část byla směrem šikmo nahoru. Do pravé ruky uchopíme 1 konec připravené nitě, ze shora přiložíme na homí konec krčku paličky. Levým palcem přidržíme pevně nit a pravou rukou namotáním po směru hodinových ručiček částí nitě zajistíme, aby se nit neroztáčela. Ukazováčkem a palcem pravé ruky obejmeme paličku s již navinutou nití tak, aby se nerozmotala. Nyní m ů ž e m e vrátit levý palec zpět do dolní části paličky. Levou rukou začneme pozvolna otáčet paličkou proti směru hodinových ručiček. Pravou rukou přidržujeme nit. Nit se musí utahovat, aby se po dokončení navíjení nerozmotala. Navíjíme po celé délce krčku nejprve k sobě, poté od sebe, dokud se nepřiblížíme ke druhému konci nitě. Levým palcem opět zajistíme navinutou nit. Pravou rukou si odměříme od konce vzdálenost mezi rozpaženým ukazovákem a palcem. Tento konec nitě si necháme volný pro uvázání speciálního uzlu. Nyní uchopíme přibližně uprostřed volný konec nitě mezi ukazovák a palec tak, že palec je vespod. Za stálého držení nitě přetočíme palec s ukazovákem po směru hodinových ručiček, čímž vytvoříme očko, kterým zespodu nahoru prostrčíme krček
paličky a utáhneme. Tímto způsobem jsme zajistili navinutou nit, aby se při práci nepovolovala. Při paličkování se nit zkracuje, proto je potřeba nit průběžně prodlužovat. Nit prodloužíme tak, že přidržíme nit a pootočíme paličkou po směru hodinových ručiček. Příprava pod vínku: Připravíme si folii s podvinkem, tvrdý papír, špendlíky a herduli. Na tvrdý papír přiložíme folii a obojí umístíme do středu herdule tak, aby práce směřovala shora dolů. Podvinek s tvrdým papírem přišpendlíme po obvodu k herduli.
vý palec. Těmito prsty uchopíme volný konec nitě hned za překřížením. Drženou část nitě protáhneme očkem, čímž dosáhneme konečné smyčky. Smyčku vložíme do levé ruky a navlékneme ji na zbylý kousek nitě. Uzel se dokončí zatažením nitě smyčky (až s tichým tupnutím zaseknou, jinak by se nit svezla dolů). Po závěrečném dohotovení krajky a jejím natužení se konečky přebývajících nití krátce zastřihnou.
Používané technické značky
U složitějších krajek, kdy se při práci mění směr, je potřeba herduli otáčet. Podvinek lze vícekrát použít. Z n e č i š t ě n ý a špatně hmatatelný podvinek je nevhodný. Příprava herdule: I herduli je třeba dobře připravit. V první řadě je nutné dbát na její čistotu. Po stranách herdule napícháme špendlíky. Herdule musí být opřena tak, aby se krajkářka při práci neohýbala.
Pro ulehčení a přehlednost se v podvincích zakreslují technické značky, které nahrazují mnohdy dlouhé slovní názvy jednotlivých technik. Pro vás jsou tyto technické značky převedeny do Brailleova písma. Tyto značky nevznikly náhodně, ale s využitím znalosti systému braillského záznamu. Braillský znak je volen tak, aby byl co nejkratší, nejvýstižnější a aby vycházel z podstaty Brailleova písma.
Navazování nití: Při paličkování se někdy přetrhne nit, ale může se stát, že nit také dojde. Pro tento případ se používá krajkářský uzel, jenž si popíšeme.
Brailleovo slepecké písmo, a tedy i výše zmíněné technické značky, vychází z šestibodu, přičemž každý bod je označen číslem: _ _
Nejprve si vytvoříme smyčku na volné niti namotané na paličce. Uchopíme přibližně uprostřed volný konec nitě mezi pravý ukazovák a palec tak, že palec je vespod, zároveň ukazovákem a palcem levé ruky uchopíme nit na volném konci. Za stálého držení nitě přetočíme pravý palec s ukazovákem po směru hodinových ručiček, čímž vytvoříme větší očko. Do vzniklého oka vložíme zespodu pravý ukazovák, ke kterému přidáme i pra-
® ©
282
CD ®
Příklad: jako prefix jsem zvolila „!", který mu píše O • body č. 235:
•
Nejužívaněji! technické značky jsou tyto: prefix pro technický znak jc ! 235 křížit + 256 kroutit '/ 4,456 řetízek x 1346 plátno " 2356 velké plátno " 6,2356 obtáčené plátno g 1245 kroucené páry '/" 4,456,2356 pro levý (L) kraj na očka ó 246 za dva páry r 1235 za dva páry s obtáčeným plátnem rg 1235,1245
Název
Technický znak v černotisku
pro pravý o ř gř
(P) kraj 135 2456 1245,2456
Tech. znak v Braill.
Prefix pro technický znak
1
235
křížit
+
256
7
4,456
X
1346
•
2356
kroutit 1 řetízek
v
)(:
plátno
písmu
J2 •0 •00 • 0* o*o* 00 0* 000* •• 00 0* •oo • ••
velké plátno
6,2356
»
obtáčené plátno šikmé plátno kroucené páry dírková pod tes potohod
\
JL
lístek
1
tkaný řetízek pavouček
g
1245
ť
1256
7" 4,456,2356 7ť 4,456,1256 e
15
I
123
xl 1346,123 p
t
1234
oo oo 00 • • 0* • • •••• 00 *o •• 0* o.o.oo 00 0* • • ooo*** o.o..o 00 0* • • 000*0* *o 0* 00 *o •0 •0 •••0 00 *0 • • *0 .. •0 283
Okrese
na očka na očka s ažurou za dva póry za dva páry s ažurou za dva páry s obtáčeným plátnem
P Tech. znak L Tech. L Tech. znak P T. znak v černotiaku v Braill. písmu. znak v Braill. písmu v černotiaku 6 246 o . o 135
<
o*
£
To 4,456,2356, 135
ÓT 246,4,456,
K i nc
11C£ ZoOO
r
• o
ťr 1235,4,456, _ t o o t o t o o 2356 • • o o o i i i • o o o o * • •
K
o • o • oo «o oo o * • • o • oo o ® • • * o
O . O . O . OO •oooo«»» o*oo o * • •
1235
S2
• o
rg 1235,1245 • O • • • • • • • O OO
> y
2456
f
s:
o*
Tf 4,456,2356, 2456 oo*o oo*» »oo o* » » » gř
)
oo o *
1245,2456
• • o *
• « o* • • • • oo o«
Uvedu příklad: V pravém horním rohu podvinku je technickými znaky zapsáno, o jaký vzorník jde. !ó "o tedy oznamuje, že jde o technický znak popisující vzorník, kde se bude paličkovat technikou plátno po obou stranách na očka. Z á k l a d n í t e c h n i c k é prvky Obr. 1: Kroucení
!'/
X
bíhá křížení mezi dvěma páry tak, že se druhá nit přehodí přes třetí. Obr. 3: Řetízek
Kroucení je úkon, při kterém se pravá nit přehazuje přes levou nit, většinou se to týká jednoho páru. Počet kroucení závisí na síle materiálu a vzdálenosti mezi páry. Tento počet je někdy v podvinku označen počtem šikmých čárek vedených přes danou linku. Obr. 2: Křížení
X
XX 12
!x
34
!+ 12
34
Křížení je úkon, kdy se levá nit přehaz u j přes nit pravou. Při paličkování pro-
Potřebujeme dva páry navinutých paliček, které zavěsíme najeden špendlík. Práci si rozdělíme na dva kroky: 1. krok: oba páry rozdělíme po jednom do jedné ruky. V každé ruce pár jednou zkroutíme.
2. krok: prostřední dvě nitě zkřížíme, to jest druhou přehodíme přes třetí. Současně řetízek utáhneme roztažením párů do stran. Tyto dva kroky stále opakujeme. S řetízkem se setkáte ve vzornících, kde se řetízek paličkuje dle podvinku, který vám určí, jak bude řetízek dlouhý. Řetízkem se také mohou vzomiky začínat i končit, ale lze jím i přejít z jednoho ukončeného vzomíku do nového. Obr. 4: P l á t n o !" Pro plámo potřebujeme dva páry navi-
nutých paliček. Do každá ruky uchopíme jeden pár paliček. Samotná práce sestává ze tří kroků: 1. krok: křížit - druhá nit přes třetí; 2. krok: v každé ruce kroutit - pravá nit přes levou; 3. krok: opět k ř í ž i t - d r u h á nit přes třetí. Po třetím kroku se nám páry v rukou prohodí. Hotové plátno utáhneme roztažením párů do stran.
m
Obr. 5: Velké p l á t n o
! "
j e nahrazena párem. Pracovní postup j e tedy rozdělen stejným způsobem na tři kroky: 1. krok: křížit - druhý pár přes třetí; 2. krok: v každé ruce kroutit - pravý pár přes levý; 3. krok: opět křížit - druhý pár přes třetí. I zde se páry v rukou prohodí. Nesmíme ani opomenout velké plátno utáhnout. Velké plátno se používá při spojování dvou řetízků. Obr. 6: O b t á č e n é p l á t n o
$
!g
X
Na obtáčené plámo potřebujeme dva páry navinutých paliček. Pracovní postup j e obdobný jako u plátna. Uchopené páry v rukou projdou těmito třemi kroky: 1. krok: křížit - druhá nit přes třetí; 2. krok: v každé ruce dvakrát kroutit pravá nit přes levou; 3. krok: křížit - druhá nit přes třetí. Po třetím kroku zůstanou páry ve stejném pořadí jako na začátku. Opět utáhneme, ale nyní o něco opatrněji. Obr. 7: K r o u c e n é p á r y
!'/"
Velké plátno se paličkuje stejným způsobem j a k o plátno jednoduché, ovšem s tím rozdílem, že každá nit j e zdvojená, 285
Na techniku kroucených párů potřebujeme dva páry navinutých paliček. Nejprve jednou či vícekrát zkroutíme v každé ruce jeden pár. Poté paličkujeme plámo (křížit - kroutit - křížit). Nakonec utáhneme. Základní p o j m y Obr. 8: Na očka
!ó o
Tato technika se používá v kraji krajky, na kterém tvoří zoubky. Vodivým a posledním krajovým párem paličkujeme plámo (křížit - kroutit - křížit), utáhneme, odložíme stranou vodivý pár. Volnou rukou v e z m e m e špendlík a zapíchneme ho do místa vyznačeného na podvinku, mezi vodivý a krajový pár. Znovu uchopíme vodivý pár, jednou jej zkroutíme, otočíme ho kolem špendlíku zpět ke krajce a upaličkujeme plátno (křížit kroutit - křížit) s krajovým svislým párem, jenž držíme v druhé ruce, utáhneme. Krajový pár odložíme. Obr. 9: Za dva páry s obtáčeným plátnem !rggř
286
Techniku za dva páry s obtáčeným plátnem budeme z počátku používat v krajce, kde mají být rovné kraje, neboť umožňuje paličkovat jen s jedním vodivým párem. Vodivým a posledním krajovým párem upaličkujeme obtáčené plámo (křížit - dvakrát kroutit - křížit). Odložíme krajový pár. Vezmeme špendlík a zapíchneme jej do místa vyznačeného na podvinku pod oba poslední páry. Do volné ruky uchopíme krajový pár, utáhneme obtáčené plámo a opět krajový pár odložíme. Zůstane nám v ruce vodivý pár, který se vrací zpět do krajky. Obr. 10: Za dva páry !r ř Technika za dva páry vytváří v krajce
rovné kraje. Budete seji učit používat později, neboť vyžaduje lepší orientaci v krajce a probíhají tu střídavě tři vodivé páry. Jeden vodivý pár prochází řadu, zbývající dva vodivé páry čekají v kraji krajky v podobě posledních krajových párů. Právě probíhající vodivý pár se zastaví před čekajícím párem v kraji, jednou se zkroutí, čekající pár se zkroutí dvakrát nebo vícekrát. Nakrouceným vodivým a čekajícím párem upaličkujeme plámo (křížit kroutit - křížit). Pod oba tyto poslední páry zapíchneme špendlík, pár na kraji odložíme a druhý pár - už vodivý - jednou zkroutíme, paličkujeme další řadu.
Slovní popis v z o r n í k ů Vzomíky vznikají kombinací základních technických prvků. Před začátkem paličkování se ujistíme, že máme řádně připravený a připevněný podvinek, špendlíky a nůžky. Zde je ukázka jednoho z podvinků, podle kterých budete pracovat:
Horní linie určuje začátek vzomíku, rozmístění a počet párů. Svislé linie označují levý a pravý kraj vzomíku při technice „za dva páry". V místě bodu bude dírka pro vpíchnutí špendlíku (konec řady). Šikmé přerušované čáry spojující svislé krajové linie naznačují směr a vedení vodivého páru. Dvě tečky v dolní části svislých linií označují další typ pravého a levého okraje vzomíku při technice na „očka".
Spodní linie určuje konec v z o m í k u a rozmístění párů. Řetízek !x Řetízek paličkujeme ze dvou párů, jako nácvik základních úkonů. Oba páry paliček zavěsíme na špendlík. Paličkujeme dle pracovního postupu řetízku u obr. 3. Zároveň sledujeme reliéfní linii na podvinku. Aby se linie lépe dodržovala, je místy přerušena dírkou pro vpíchnutí špendlíku. Podvinek končí též dírkou pro špendlík, kolem kterého zauzlujeme páry a paličky odstřihneme. Vyndáme špendlíky, sundáme vzorník a natužíme jej. Plátno na očka !ó " o Na tento vzorník si připravíme pět párů svislých a jeden pár vodivý. Do označených bodů na h o m í m okraji podvinku umístíme špendlíky, na které zavěsíme svislé páry. Podvinek je vyhotoven tak, že začínáme paličkovat první řadu zleva doprava. Proto zavěsíme vodivý pár na první špendlík zleva se svislým krajovým párem, jedenkrát kroutíme pouze v levé ruce a jedenkrát křížíme. Nyní v levé ruce držíme svislý krajový pár a v pravé pár vodivý, špendlík je u středu mezi páry. Svislý krajový pár z levé ruky odložíme a přeložíme do ní pár vodivý. V levé ruce tedy máme vodivý pár a do pravé ruky vezmeme další svislý pár, který je po směru práce hned vedle právě prošlého krajového páru. Upaličkujeme plátno podle pracovního postupu u obr. 4. (křížit - kroutit - křížit). Vzniklo tak plátno, jehož
287
prázdný střed má tvar čtverce. Do středu pláma vsuneme špendlík daného svislého páru, který i s plátnem vrátíme zpět do dírky na horním okraji vzomíku. Při paličkování se páry opět prohodily tak, že v levé ruce j e pár svislý a v pravé vodivý. Svislý pár odložíme a do levé ruky převezmeme pár vodivý. Znovu uchopíme do pravé ruky další svislý pár a opakujeme celý předešlý postup i u zbývajících svislých párů. Zastavíme se poté, kdy projdeme výše popsaným postupem i posledním krajovým párem. Máme tedy v rukou již prohozené páry (svislý v levé a vodivý v pravé ruce), s nimiž budeme paličkovat kraj na očka podle pracovního postupu u obr. 8 tak, že odložíme vodivý pár, volnou rukou zapíchneme špendlík do vyznačeného místa mezi vodivý a svislý krajový pár špičkou šikmo ke středu vzomíku. Znovu uchopíme vodivý pár, jedenkrát zkroutíme, otočíme jej kolem špendlíku zpět ke krajce a paličkujeme plámo (křížit - kroutit - křížit) s krajovým svislým párem, utáhneme. Krajový pár je nyní v pravé ruce a vodivý v levé. Krajový pár odložíme a do volné ruky přendáme pár vodivý. Do volné ruky uchopíme sousední svislý pár po směru práce. Paličkujeme plámo, svislý pár odložíme. Do pravé ruky přendáme pár vodivý, do levé další svislý pár. Pracovní postup opakujeme až na konec řady, kde paličkujeme kraj na očka. Tímto způsobem paličkujeme celý vzomík. Po poslední řadě přízi zauzlujeme a odstřihneme. Vzomík odšpendlíme a natužíme. Při paličkování se musí dbát na rovnoměrné rozmístění párů, utažení plátnové
288
vazby, svislé páry se musí brát postupné, nesmí se zkroutit ani přehodit. Plátno za dva páry s obtáčeným plátnem !rg"gř Potřebujeme pět svislých párů a jeden pár vodivý. Stejně jako u předešlého vzorníku umístíme špendlíky do bodů na horním okraji podvinku a na ně navěsíme svislé páry. I tento vzorník bude začínat ve směru zleva doprava, proto na levý krajový špendlík se svislým párem zavěsíme pár vodivý, jedenkrát zkroutíme pouze v levé ruce a jedenkrát křížíme. Dále postupujeme stejně jako u předešlého vzorníku tak, že postupně paličkujeme plámo, j e ž z a v ě š u j e m e na špendlíky na horní okraj, se všemi svislými páry až na poslední krajový pár, kde nastává změna. Máme tedy po odložení předposledního s v i s l é h o páru v levé ruce pár v o d i v ý a v pravé ruce krajový svislý pár, s nimiž paličkujeme kraj za dva páry s obtáčeným plátnem dle pracovního postupu u obr. 9 tak, že jedenkrát křížíme, dvakrát kroutíme v obou rukou a jedenkrát křížíme. Páry zůstávají ve stejném pořadí, to znamená v levé vodivý a v pravé krajový pár, který odložíme. Volnou rukou vyndáme špendlík a zapíchneme j e j šikmo špičkou ke středu vzomíku do označeného bodu pod oba poslední páry. Aby toto první obtáčené plámo drželo a neposouval se krajový pár, zapíchneme ještě do jeho středu špendlík. Krajový pár uchopíme, obtáčené plátno utáhneme a opět krajový pár odložíme stranou. Vodivý pár, který se vrací zpět do krajky, přendáme do pravé ruky a do levé
v e z m e m e další sousední svislý pár po směru práce. Paličkujeme plámo stejně jako v předešlém vzomíku celou řadu po krajový pár, se kterým paličkujeme kraj za dva páry s obtáčeným plátnem podle výše uvedeného postupu. Takto paličkuj e m e celý vzorník. Po poslední řadě přízi zauzlujeme a odstřihneme. Vzorník odšpendlíme a natužíme. Plátno střídání krajů
!ó" gř !rg " o Potřebujeme pět párů svislých a jeden pár vodivý. Tento vzorník je cvičení, kde si prověříte, jak jste se naučily paličkovat kraj na očka a za dva páry s obtáčeným plátnem. Uvnitř v z o m í k u p a l i č k u j e m e nám již známé plámo, týká se to tedy tří vnitřních svislých párů. První řadu paličkujeme stejně jako u předešlých vzorníků. Změnou je, že na levé straně paličkuj e m e nejprve s krajovým párem kraj na očka a s pravým krajovým párem kraj za dva páry s obtáčeným plátnem. V polovině vzomíku se kraje vymění tak, že s levým krajovým párem paličkujeme za dva páry s obtáčeným plátnem a s pravým krajovým párem na očka. Na konci přízi zauzlujeme a odstřihneme. Vzomík odšpendlíme a natužíme. Kroucené páry 1 !ó '/" gř Potřebujeme pět párů svislých a jeden pár vodivý. Technika kroucených párů je popsána u obr. 7. I nyní začínáme první řadu zleva doprava stejným způsobem j a k o vzomíky předešlé, pouze přidáme jeden úkon. Po odložení levého krajové-
ho páru přendáme vodivý pár do levé ruky a jedenkrát zkroutíme. Do volné pravé ruky uchopíme sousední svislý pár, paličk u j e m e plátno dle p ů v o d n í h o postupu a odložíme svislý pár. Opět kroutíme vodivý pár a přibereme další svislý. To celé opakujeme až na konec řady, kde paličkujeme za dva páry s obtáčeným plátnem. Jelikož již znáte oba typy krajů, budete po celou délku vzomíku paličkovat na levé straně okraj na očka a na straně pravé za dva páry s obtáčeným plátnem. I zde však bude novinka. Dostaneme-li se na konec řady ke krajovému páru, tak krajový i vodivý pár jedenkrát zkroutíme a pak teprve paličkujeme okraj na očka, nebo za dva páry s o b t á č e n ý m plátnem. Proto také uvnitř vzomíku vždy v každé řadě nejprve jedenkrát zkroutíme každý pár zvlášť a pak teprve paličkujeme plátno. Vzomík dokončíme obvyklým postupem. Kroucené páry 2 !xr V" řx Potřebujeme pět párů svislých a jeden pár vodivý. První řadu začínáme tak, že vždy před svislým párem jedenkrát kroutíme vodivý pár, poté paličkujeme plámo, jež umístíme na homí kraj vzomíku. Zastavíme se však před krajovým párem. Vodivý pár jednou zkroutíme a paličkujeme plátno s krajovým párem. I do tohoto pláma umístíme špendlík, který vrátíme i s plátnem na h o m í okraj. M á m e tedy v levé ruce krajový a v pravé ruce vodivý pár, s nimiž paličkujeme řetízek po linii až k místu, kde je přerušená. Přidržíme páry v jedné ruce, druhou rukou zapíchneme špendlík do bodu mezi přerušenou 289
linii. Páry opět rozdělíme kolem špendlíku, jednou zkroutíme a zkřížíme. Špendlík se ocitne uvnitř řetízku. Krajový pár z pravé ruky odložíme a vodivým procházíme další řadu kroucenými páry (nejprve oba páry kroutit, pak plátno). Stejně postupujeme i na druhém kraji i ve zbylém vzomíku. Vzomík dokončíme obvyklým postupem. Plátno za dva páry !r " ř Potřebujeme tři páry svislé a tři páry vodivé. Na tomto vzomíku se naučíme další variantu rovného kraje. Jsou však potřeba tri vodivé páry, kdy jeden pár prochází řadu a dva čekají v p o d o b ě k r a j o v ý c h párů. První řada j e shodná j a k o u předešlých popisů včetně samostatného kroucení vodivého páru před každým svislým párem. S posledním krajovým párem paličkujeme plátno, které umístíme na horní kraj, pod oba páry zapíchneme špendlík. Pár, který byl dosud vodivý a dostal se na kraj, odložíme, čekající pár blíž ke vzorníku se stal vodivým. Nyní j e j j e d n o u z k r o u t í m e a p a l i č k u j e m e s ním řadu. Uvnitř se vzomík paličkuje plátnem. Před čekajícím krajovým párem se vodivý pár zastaví a paličkujeme kraj za dva páry dle pracovního postupu u obr. 10 tak, že vodivý pár se kroutí jednou a čekající krajový dvakrát, paličkujeme plámo a umístíme špendlík pod tyto páry. Nový vodivý pár j e d n o u zkroutíme a p a l i č k u j e m e s ním
290
další řadu. Stejně postupujeme jak na druhém kraji, tak po zbytek vzomíku. Vzorník dokončíme obvyklým postupem.
Závěrem Tato metodika byla cíleně vypracována pro osoby nevidomé. Se skupinou tří nevidomých krajkářek byla také ověřena. Krajkářky zvládly bez zvláštních obtíží všechny vybrané techniky paličkované krajky. Kromě tohoto základního kurzu je zpracována a vyzkoušena i metodika pro pokročilejší krajkářky, která úzce navazuje na kurz základní. Jde pouze o rozšíření a zdokonalení technik, metodika zůstává stejná. V průběhu základního kurzu se navrhovaná metodika osvědčila a nebylo potřeba ji nijak upravovat ani od základu měnit. Literatura: PROŠKOVÁ, I.: Ručně paličkovaná krajka. Paličkováni, 1996. SIEBEROVÁ, 1.: Strážovské krajkářství. Okresní muzeum v Klatovech, edice Vlastivěda Klatovska 1998. JAŠKOVÁ, A.: Paličkování základní techniky. Atelier Creative, Šicí centrum Švamberk 1995. HAL1KOVA, A.: Texty k přednášce pro seminář o historii a současnosti české krajky v Prešově 1996. PROŠKOVÁ, I.: Internetová adresa: www.paličkování.cz
