Příloha 1: Vzor individuálního vzdělávacího plánu
Individuální vzdělávací plán (IVP)
Důvěrné !
pro integrovaného, sluchově postiženého žáka Jméno: Škola: Třída: 6.
Školní rok: 2008/2009 Datum narození: Třídní učitel:
Vypracováno dle - Odborného posudku SPC ze dne: 25.2.2008 (v příloze) - Charakteristiky sluchového postižení žáka a jeho dopadu na vzdělávání (v příloze)
1. Základní ustanovení: (Pro žáky 1. a 6. třídy je IVP výchozím diagnostickým materiálem pro zpřesnění IVP v navazujících ročnících. Je proto pouze rámcový, založený na předpokladech. Upřesnění lze provádět formou doplnění nebo příloh během šk. roku.) Žák
bude vzděláván podle: vzdělávacích dokumentů: č.j.: ŠVP/1/2008
Závěrečná
klasifikace bude provedena: známkami slovně v předmětech(v případě potřeby bude doplněno):
Žák bude ze zdravotních důvodů uvolněn z předmětů: (z. č.561/2004 Sb.,o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, § 50, odst.2) Doporučeno:
Individuální péče při vyučování bude poskytována ve všech předmětech:
(Konkrétně rozpracováno v příloze SPC)
pro sluchové postižení zvýšená péče v předmětech:Čj, Aj, naukové předměty, Hv nutná redukce učiva v předmětech: Individuální péče mimo standardní (Doporučeno a upřesněno v příloze SPC)
rozvrh: v rozsahu:
hod.
týdně
dle potřeby Psychologické vyšetření: v případě potřeby provedeno v SPC Výchovně vzdělávací cíle:
1. Zvládnout učivo dle možností žáka, se zohledněním dopadu sluchového postižení. 2. Rozvoj gramaticky správné komunikace, samostatného ústního a písemného projevu. 3. Individuální dopomoc v případě problémů zvládat učivo. Při výukových problémech individuální konzultace. Začlenění žáka do kolektivu třídy bez omezení. Vytvářet ve třídě atmosféru tolerance pro 4. sluchové postižení spolužáka, vytváření klidného prostředí pro výuku 5. Sledovat průběžně výkony a konzultovat výsledky se všemi vyučujícími, kteří s žákem pracují. 6. Úzce spolupracovat s rodiči, odbornými pracovníky SPC.
2. Materiální zajištění: Speciální pomůcky: 1. 2 sluchadla (zajišťují rodiče) 2. Zesilovací aparát MicroLink (v případě potřeby bude používán); 3. Názorné pomůcky pro pochopení výkladu (v co největším množství);
Učebnice pro SP – v případě potřeby zapůjčí SPC 5. Titulky u videoprogramů, TV programů, písemné podklady při poslechu; 6. V případě absence učiva v učebnici:písemný text z materiálů vyučujícího, kvalitních zápisků spolužáků; 7. Možnost kopírování učebních textů, poznámek; 8. Poskytování učebních materiálů, po déletrvající absenci; 9. Individuální pracovní listy; 4.
Snížení počtu žáků ve třídě: doporučení SPC pod 20 ( klidnější výukové prostředí, lepší možnost individuální dopomoci, kontroly porozumění)Vyjádření školy: ve třídě je ........ žáků.
Předpoklad navýšení finančních prostředků: Doporučení SPC: Integrace s navýšeným normativem a individuální péčí mimo standardní rozvrh: dle potřeby Integrace s navýšeným normativem a individuální péčí mimo standardní rozvrh: v rozsahu 1 vyuč.hodina Na mzdy:
3. Personální zajištění: Škola: ředitel školy:
tř. učitelka: vyučující předmětů: všech (není nutno jmenovitě) výchovný poradce: Škola se zavazuje: vytvářet podmínky pro integraci dle návrhů SPC; informovat SPC a rodiče včas o všech změnách, výukových problémech a školním vývoji žáka; poskytnout odpovídající podmínky a dostatek času na konzultace při návštěvě SPC ve škole; zajistí, dle možností školy, učitelům integrovaného žáka podmínky pro ind.péči o žáka, účast na vzdělávání, podmínky pro přípravu na práci s tímto žákem. Odborné
poradenské pracoviště:
Speciálně pedagogické centrum pro děti s vadami řeči a sluchu: E.Krásnohorské 921, Liberec 14, 460 01, Tel.: 482 416 442 E-mail:
[email protected] Pracovníci: Mgr. Miroslava Janečková – speciální pedagog, surdoped Mgr. Hana Kynkorová – psycholog (v současné době na MD, přítomna 1 x týdně, omezené služby. Vyšetření řešíme i za pomoci PPP.) SPC poskytuje : informace spec.pedagogické, psychologické a soc. právní; speciálně pedagogické a psychologické vyšetření dítěte; vypracuje odb.posudek, na požádání návrh IVP a pokyny pro individuální péči; v rámci možností poskytne didaktické materiály, odb. literaturu, speciální pomůcky.
Zákonný zástupce žáka: Forma kontaktu: dle potřeby, na tř. schůzkách Četnost: dle potřeby Rodiče zajišťují: funkční sluchadla a kontroly u foniatra; přípravu na vyučování; spolupráci se školou a SPC;
4. Kontrola: Škola: hodnocení na pedagogických radách
SPC: při návštěvách školy, dotazníkem na konci šk. roku
5. Doplnění, poznámky: Součástí individuálního programu jsou tyto přílohy:
SPC- Odborný posudek na integrovaného, sluchově postiženého žáka SPC- Charakteristika SP a jeho dopad na vzdělávání, Doporučení speciální individuální péče Předmětový IVP ( v případě potřeby bude vypracován): Evidence ind. péče mimo standardní rozvrh Dotazník SPC: Hodnocení integrace za šk. rok, požadavky na příští šk. rok – bude poslán na konci šk. roku IVP pro ostatní vyučující – 6x
6. Na vypracování IVP se podíleli: (Podpisy) Ředitel školy: Tř.učitel/ka: Výchovný poradce: Zákonný zástupce žáka: Spec.pedagog SPC: Dne:
Razítka:
SPC
škola
I. Příloha IVP : Informace SPC (Informace podléhají zákonu č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů)
Důvěrné !
Individuální vzdělávací plán (IVP) pro integrovaného, sluchově postiženého žáka Jméno:
Třída: 6.
Školní rok: 2008/2009
Charakteristika sluchového postižení a jeho dopad na vzdělávání Sluchová vada je vrozená, trvalá, dle mezinárodní klasifikace WHO velmi závažná. Oboustranně jsou sluchové ztráty od 80 -115 dB, celková ztráta sluchu dosahuje dle Fawlera až 99 %. Pro vzdělávání je tedy sluchová vada velmi těžká, se všemi negativními dopady na celkový rozvoj osobnosti, rozvoj řeči i vzdělávání. Vada je kompenzována 2 digitálními sluchadly, která sice zlepšují podmínky aktuálního slyšení, ale i se sluchadly dochází k přeslechům a horšímu porozumění komunikaci. Sluchadla postižení neřeší úplně (jako např. brýle oční vadu). Sluchadla zlepšují aktuální slyšení, ale neodstraňují dopad sluchové vady na rozvoj řeči a porozumění. Nelze počítat s tím, že používáním sluchadel se dopad sluchového postižení úplně eliminuje a žák je se sluchadly bez problémů, svými možnostmi rovnocenný svým spolužákům. Není tomu tak. Proto posazení do 1. lavice nebo zvyšování intenzity hlasu problém neřeší. U sluchové vady nejde pouze o slyšení, ale především o porozumění. I se všemi kompenzacemi je Adéla stále žákyně s vážnou sluchovou vadou, která potřebuje odpovídající prostředí a péči. !!! Při komunikaci je Adéla zcela odkázána na odezírání. Tuto obtížnou dovednost velmi dobře ovládá, spoléhá se na ni. Je třeba proto vytvořit pro odezírání podmínky!!! Obecně: Posadit žáka tak, aby dobře viděl na ústa učitele a mohl je dobře sledovat. Posazení záleží na velikosti a uspořádání třídy a na tom, kde obvykle učitel stojí. V malé třídě je proto méně vhodná 1. lavice, protože stojí –li učitel u ní, vidí žák jeho obličej zdola, tedy z nevhodného úhlu. Lepší je proto 2. - 3.lavice (Nejlepší je domluvit se přímo s Adélou, jak jí to nejlépe vyhovuje.) Za učitelem by neměl být zdroj oslňujícího světla, při psaní na tabuli by neměl zároveň mluvit, otočen k žákovi zády, při čtení by si neměl zakrývat ústa textem. Při výkladu, diktování, ústním sdělování důležitých informací, by neměl učitel chodit po třídě. Je vhodné umožnit žákovi otáčet se na mluvící spolužáky. !!!Velmi nesnadné či téměř nemožné je sledování hovoru více osob najednou při diskusi, jedna osoba by měla zprostředkovat obsah rozhovoru, diskuse. Ani na odezírání se však nelze 100% spoléhat, nelze odezřít vše, žák odezře pouze pojmy, které má pevně zabudované ve svém slovníku, ostatní odhaduje z kontextu, což může být značně nepřesné, může docházet k neporozumění, nedorozumění. Je to také činnost velmi náročná, která vede k velké unavitelnosti. Odezírání je tedy pouze jedna z dalších možností kompenzace. Sluchová vada způsobuje zhoršenou diskriminaci hlásek, tónů na všech frekvencích. Adéla hůře rozeznává všechny hlásky: ( hlásky podobně znějící, sykavky, měkčení, shluky souhlásek, některé předpony, přípony a předložky, obtížnější, nové nebo méně používané pojmy; vznikají přeslechy, komolení slov, vynechávání hlásek, dochází k neporozumění.) To má negativní vliv na příjem mluvené řeči při diktování, výkladu, zadávání úkolů, při výslovnosti v cizím jazyce, při rychle se měnících situacích ve třídě, při komunikaci více osob najednou a při jakékoli komunikaci v hluku. Rozsah horšího slyšení závisí na mnoha podmínkách: na konkrétní situaci, kdy a kde se komunikace odehrává, zda je nová nebo se opakuje, na její obtížnosti, na tom, zda již Adéla jednotlivé pojmy zná či nikoli, jak je motivována, jak je unavena, atd. Nelze přesně říct, to slyší dobře, to ne. Zásadní a nejhorší dopad má těžké sluchové postižení na rozvoj řeči. Vývoj řeči postupuje pomalu, je omezený a nedosahuje stupně odpovídajícího věku a intelektu. Řeč je jednodušší, s menší pojmovou základnou, agramatická, mnohdy přetrvává i horší srozumitelnost pro vadně vyslovova-
né hlásky. Nedostatečný rozvoj řeči zasahuje především do oblasti POROZUMĚNÍ řeči, a to neznalostí obsahu mnoha pojmů nebo jejich znalostí nepřesnou. Chybí mimovolní slyšení, které pomáhá osvojení obsahu mnoha pojmů, ale také správné gramatické stavbě řeči. Pro neporozumění je ohrožena nejen přímá komunikace, ale i čtení, které by výše uvedené pomáhalo odstraňovat, ale je mnoho těžce sluchově postižených, kteří nemají tu vytrvalost velké potíže při čtení překonávat. Pak se rozvíjí sekundární dyslexie, která dále rozvoj řeči brzdí. Méně kvalitní je i samostatný mluvní a písemný projev. Jeho úroveň může vyvolávat u nepoučených lidí dojem, že má sluchově postižený snížený i intelekt. Pro informaci: Při posuzování úrovně řeči sluchově postiženého žáka je třeba také přihlížet i k odlišnému rozvoji řeči v běžné komunikaci a řeči používané ve školním prostředí. Běžná řeč je mnohokrát procvičena, pojmy stálým opakováním upevněny. Kromě toho je běžná komunikace i méně náročná, jednodušší, často stereotypní. Naopak, školní, výuková komunikace je mnohem náročnější, a to nejen na stylistickou přesnost, ale i pro množství nových pojmů, které neustále narůstá, a které si žák nemá čas kvalitněji osvojit, jako pojmy řeči běžné. Proto se někdy může stát, že i když je běžná řeč celkem dobře rozvinutá, výuková komunikace tomu nemusí neodpovídat. Může být méně pohotová, nepřesná, může být postiženo i porozumění, jak novému výkladu, tak odbornému textu. Reprodukce naučeného může váznout a působit dojmem neznalosti. Je postižen nejen samostatný mluvní projev, ale i samostatný projev písemný. Přitom učitelé a někteří rodiče předpokládají stejnou úroveň komunikace výukové, jako je dobře rozvinutá komunikace běžná a mohou tak klást na dítě neadekvátní požadavky. Nechápou pak, proč výsledky neodpovídají jejich očekávání. !! Sluchově postižený je odtržen od mimovolního slyšení, které slyšícím pomáhá v osvojení mnoha pojmů. Obtížnější je proto pro ně učení novým pojmům, na jejich upevnění je potřeba mnohem větší počet opakování, které systém našeho školství, pro velkou obsažnost učiva, často neumožňuje. Sám sluchově postižený se s tímto negativním dopadem nevyrovná. Potřebuje porozumění, individuální péči, v těžších případech i zohlednění sluchového postižení při kladení požadavků a hodnocení.) Adéla má, vzhledem k těžké vadě, řeč celkem dobře logopedicky upravenou, hovoří ve větách, není výrazná dyslalie, jen setřelé sykavky. Obsahově však již řeč zaostává, je menší slovní zásoba, objevují se dramatismy, neznalost obsahu mnoha pojmů. V řeči se objevují všechna výše uvedená negativa. Toto je nutné při hodnocení výkonů, ale i při zadávání úkolů, zohlednit, volit alternativní, jednodušší formu vět, kontrolovat porozumění. !!! Za úrovní řeči Adély je dlouhá, nekončící, usilovná práce rodiny a nyní hlavně Adély. Nikdo ze slyšících si nedovede představit, jak obrovské úsilí musí vynaložit, aby se dostala co nejvíce na úroveň řeči svých spolužáků, jak časově je to náročné. Je-li však úspěšná, dochází paradoxně spíš k tomu, že je negativní dopad sluchového postižení zlehčován, vypadá to, že nasazením sluchadel jsou problémy vyřešeny. Bohužel tomu tak není a při komunikaci s Adélou je nutné si stále uvědomovat, že ztráta sluchu je 99%, což je praktická hluchota, a že sluchadla jsou pouze zesilovací zařízení, ne nový sluchový orgán. Omezení řeči se bohužel zvětšuje s nárůstem požadavků na kvalitu řeči vzhledem k věku. Proto v porovnání s normou, řeč Adély obsahově stále zaostává. Velmi obtížná je především výuka českého a cizího jazyka, kde dosahování výsledků srovnatelných se slyšícími je velmi problematické, nemožné. Ale i v odborných předmětech je nutné zohlednění, jak po stránce obsahové, tak minimálně po stránce reprodukce naučeného. Ta může být jednodušší a působit dojmem horší přípravy a horší znalosti a zkreslovat pak hodnocení. Jeví-li se Adélin projev při vyučování bez problémů, je to díky výborné domácí přípravě na hodinu, týká se to určitého výukového tématu a je to často reprodukce mechanicky naučeného. Je proto stále nutné, kontrolovat porozumění naučenému a co nejvíce Adélu zapojovat do spontánní, nepřipravené komunikace,
aby si zvykla nebát se reagovat, i když si není 100% jistá, že zareaguje dobře. Pak je ale nutná dopomoc, povzbuzení a dostatek času na vyjádření. Zvýšené úsilí co nejlépe sledovat a porozumět mluvené řeči a náročné odezírání, vede k velké unavitelnosti. Ta, především v koncových hodinách a hodinách poslechově náročných, způsobuje zhoršení pozornosti a soustředění a tím opět negativně ovlivňuje výkony. Proto, je-li to v možnostech učitele, je vhodné vykonávat důležité hodnotící práce na začátku školního dne.¨ Sluchová vada negativně zasahuje i do rozvoje osobnosti sluchově postižených. Obecně: Těžce sluchově postižení bývají impulzivní, zaměření na sebe, nedomýšlejí vždy dopad svých jednání, zjednodušeně až černobíle chápou vlastnosti a povahové rysy lidí, mohou mít problémy zapojit se do skupiny vrstevníků. Jsou orientováni na konkrétno. Může se u nich projevovat nepřiměřená obava z neúspěšnosti nebo dokonce zesměšnění, úzkostnost, negativní sebehodnocení nebo naopak nekritičnost. Horší porozumění komunikaci, dějovým situacím, spolu s absencí mimovolního učení, má negativní vliv na rozvoj sociálního intelektu a promítá se negativně přímo do vztahů sluchově postiženého a jeho okolí. U Adély může především vznikat nejistota, obava z neúspěšnosti, úzkostnost při komunikaci. Protože je ctižádostivá a zaměřená na bezchybný výkon, při nejistotě nemusí neodpovídat, jeví se pak pasivní. Celkově se rozvíjí horší sebevědomí, sebehodnocení. Dále může nepřesně chápat sociální vztahy a situace ve svém okolí, což se může projevit v neadekvátním prožívání, chování a reagování a může se stát zdrojem nedorozumění a je nutné vysvětlení nejen jí, ale i okolí.V dospívání jsou možné problémy s přijetím postižení, může být negativní reakce na pomoc okolí. Kolektiv ve třídě ji může vyčlenit ze svého středu, pro nepochopení jejich problémů a Adéla se může octnout v izolaci. Je i možnost skryté šikany (slovní). Naštěstí Adéla je zatím pozitivně naladěná, k okolí vstřícná. Je vhodné sledovat i sociální integraci a negativní jevy se snažit eliminovat (jak na straně kolektivu, tak na straně Adély).
II. Příloha IVP : Doporučení SPC
Důvěrné !
Individuální vzdělávací plán (IVP) pro integrovaného, sluchově postiženého žáka Jméno:
Třída: 6.
Školní rok: 2008/2009
Doporučená speciálně pedagogická péče: Výše uvedené informace o možném dopadu sluchové vady na vzdělávání jsou z části „obecné, možné“, informativní. Je proto nutné se na ně takto dívat a nebrat je jako striktní, definitivní dogma. Nelze přesně určit, v čem budou problémy a jak se jim vyhnout. Každý sluchově postižený je individuální a vyrovnává se individuálně se svým postižením. Zvládá dobře to, o čem se předpokládá, že bude problematické a problémy se objeví úplně někde jinde, kde to nikdo nepředpokládal. Každá sluchová vada je pro svůj negativní dopad na komunikaci a slyšení pro vzdělávání nepříznivá, protože školní výuka je na poslechu a komunikaci postavena. Adéla musí na dosažení výsledků, odpovídajících výsledkům svých zdravých spolužáků, vynaložit daleko větší úsilí. Nemá s nimi, pro svou vadu, při vzdělávání rovnocenné postavení. Je proto vhodné ocenit právě toto úsilí, i na úkor encyklopedických znalostí. Míra zohlednění vady při hodnocení je asi to nejtěžší, protože celá řada jejích důsledků je připisována horšímu intelektu žáka nebo jeho nedostatečné přípravě na vyučování, což nemusí být pravda a je nutné to rozlišit. Integrace na druhém stupni nebude určitě bez problémů. Nelze samozřejmě stanovit vše, na co se musí dát pozor, nelze vytvořit ideální prostředí, a ani to není účelem. Nelze přesně určit, v čem budou problémy a jak se jim vyhnout. Je však nutné o nich komunikovat, řešení se dá téměř vždy najít. Nenechat problémy nahromadit, úzce spolupracovat s rodiči. Je nutná empatie, zájem ze strany vyučujících a snaha vzniklé problémy řešit. !! Adéla je dobře intelektově disponovaná, svými osobnostními vlastnostmi má pro vzdělávání výborné předpoklady. Speciálně pedagogickým vyšetřením nebyly zjištěny, kromě sluchové percepce a řeči, žádné další problematické percepčně -motorické funkce. Školní dovednosti jsou, vzhledem k postižení, výborně rozvinuté. Loňská integrace probíhala v rámci možností, úspěšně, ale stále přetrvávají dílčí problémy (např. ve výuce cizího jazyka), které se s náročností učiva a s jeho velkým nárůstem na 2. stupni, budou zvyšovat. Vzdělávání musí být opravdu INDIVIDUÁLNÍ, jak co do obsahu, tak i metodami. Adéla je velmi zodpovědná, pracovitá a snaží se dosahovat maximálních výsledků, srovnatelných se spolužáky. Toho však, vzhledem k postižení, může dosahovat pouze náročnou a časově velmi dlouhou denní přípravou. Výsledky však mnohdy neodpovídají jejímu úsilí a přinášejí jí velké zklamání. Proto může být úzkostná, se sníženým sebevědomím a nízkým sebehodnocením. Potřebuje povzbuzení a podporu. !! Vzdělávání Adély nelze vůbec srovnávat s ostatními žáky ve třídě.
Upozornění a doporučení: Obecné: Je nutné vytvářet podmínky pro vzdělávání, pracovat a hodnotit výkony podle: - Zákona č. 561/2004 Sb., (školský zákon) ; - Vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a….; Důležité je, aby všichni vyučující, kteří s Adélou pracují, byli o postižení a hlavně jeho možných důsledcích informováni. Přechod na 2. stupeň ZŠ je obtížný i pro zdravé žáky, je nutné dát Adéle čas, aby se vyrovnala nejen s nárůstem učiva a rychlejším způsobem práce ve třídě, ale aby si zvykla i na různý způsob komunikace jednotlivých vyučujících. To chvíli trvá a jsou možné větší komunikační problémy než obvykle. Zpočátku lze i neklasifikovat výkony, aby se nezvyšoval její stres.
Je nutná individuální péče při vyučování formou dodržování zásad komunikace se sluchově postiženým, včetně správného posazení ve třídě, vytvoření podmínek pro odezírání, kontroly porozumění, individuální dopomoci. Při výukových problémech je nutná individuální péče i mimo vyučování, formou individuální konzultace problematického učiva u jednotlivých vyučujících. Je vhodné vést Adélu k tomu, aby o konzultaci požádala sama, ale pravděpodobně se to nebude dařit. Je nutné nabídnout konzultaci ze strany učitele. S dospíváním se zhoršuje sebehodnocení, vnímání postižení, přecitlivělost na upozorňování na vadu, na možné výjimky,… Je vhodné všechny připomínky týkající se postižení řešit mimo kolektiv. Je proto také vhodné vychovávat k toleranci okolí, kolektiv ve třídě, vysvětlovat případné odlišné hodnocení nebo úkoly, zabránit jakékoli šikaně (často je slovní). Těžké je hodnocení sluchově postiženého žáka při ústním zkoušení, možná méně pohotová řeč může působit dojmem neznalosti učební látky nebo i dojmem mnohem horšího intelektu dítěte. Je nutné volit adekvátní požadavky, vyhovující formy zkoušení. Lze se domluvit s Adélou. Při velkých výukových problémech lze volit slovní hodnocení. S nárůstem množství a obtížnosti učiva, s nárůstem požadavků a nároků, bude více zřejmý a viditelný narušený vývoj řeči a horší školní pojmová základna. Může to působit dojmem, že se Adéla již nerozvíjí, stagnuje, v horším případě, že se neučí. Není tomu tak, jen se nároky zvyšují a ona je pro své postižení nemůže zvládat tak dobře, jako doposud. Má nárok na toleranci, především kladením individuálních nároků, dle svých možností. !!! Adéla je subjektivně ve svých projevech nejistá, objevuje se úzkostnost a předvídání neúspěchu, který její výkon nepříznivě ovlivňuje. Může se to zhoršovat s narůstajícími nároky a množstvím učiva. Bylo by proto vhodné domluvit s ní určitý signál, kterým by informovala vyučujícího, že potřebuje pomoc, aniž by rušila třídu nebo na sebe více upozorňovala (barevná karta na lavici). Je nutné i průběžné povzbuzení, že pracuje dobře. Adéla je ctižádostivá, chtěla by dosahovat co nejlepších výsledků, ale i přes zvýšenou domácí přípravu, se jí to vždy nedaří. Potřebuje zvýšenou pozitivní stimulaci a pochvalu, ujištění, že pracuje dobře i v průběhu plnění úkolů. Úzce spolupracovat s rodinou. Včas informovat o výukových problémech, společnou domluvou a postupem pracovat na jejich odstranění. Nenechat problémy nahromadit, nečekat, že se samy nějak vyřeší ! Adéla má výborné rodinné zázemí, velmi pomáhající, stimulující, v mnohém dokáže poradit i škole. Je vhodné empatické, vstřícné chování i k rodičům. Často se stává, že rodiče dětí v integraci nechtějí, aby škola, vyučující, byli zatěžováni přílišnými informacemi, požadavky. Mají obavu, aby se to neodrazilo na vztahu k jejich dítěti, aby nevznikl požadavek, přeřadit dítě do speciální školy. Snaží se vše řešit samy a jsou vystaveni zbytečnému psychickému tlaku. Výukové problémy lze také konzultovat s pracovníky SPC. (M. Janečková, tel. 482 416 442, výjezdové dny do škol: úterý, čtvrtek)
Individuální péče při vyučování: Ve všech předmětech: Dodržování zásad komunikace se sluchově postiženým; - Na sluchově postiženého není třeba křičet. Jeho rozumění řeči se tím nezlepší. Dodržujte zásadu dobré výslovnosti, zachovávejte přirozený rytmus řeči. Nepřehánějte artikulaci ani gesta. Snažte se, aby podobným způsobem mluvili i ostatní žáci ve třídě, dbejte na jejich správnou a zřetelnou výslovnost. - Každá nová situace je pro těžce sluchově postiženého problematická, musí se zorientovat, potřebuje čas na pochopení, zprostředkování obsahu komunikace. Někdy dochází i k nedorozumění, které neznalý člověk může negativně vnímat jako schválnost, provokaci. Není tomu tak, je nutné si to uvědomit. Nemožné je sledovat diskusi více lidí, unikají souvislosti, je
nutné přetlumočení obsahu sdělování. Změnu situace, děje, tématu je vhodné avizovat předem. vytvoření podmínek pro možnost odezírání, možnost odezírání je pro Adélu zásadní podmínkou komunikace; (Umožnit posazení tak, aby bylo dobře viděla na ústa mluvícího pedagoga. Není vždy nezbytně nutná 1. lavice, protože stojí –li mluvící u ní, vidí žák jeho obličej zdola, tedy z nevhodného úhlu pro odezírání. Pedagog by neměl mluvit otočen zády k žákovi, děje se tak hlavně při zápisu na tabuli, při čtení by si neměl zakrývat ústa textem. Při diktování, ústním sdělování důležitých informací, by neměl chodit po učebně. Je vhodné s žákem udržovat oční kontakt. Vzdálenost od přednášejícího by neměla být větší, než 3 m. Lze se o posazení domluvit přímo s Adélou.) vytváření klidného prostředí pro výuku, řízení rozhovorů ve třídě ve smyslu lepšího slyšení a porozumění, zopakováním zadávané otázky (aby byly srozumitelné, přiměřeně hlasité- když hovoří spolužáci); umožnit otáčet se na mluvící spolužáky (otočná židle?) při komunikaci více osob ve skupině je možnost horšího porozumění instrukci, zadání, umožnit na požádání individuální vysvětlení; je vhodné vést Adélu k tomu, aby se sama přihlásila, když nerozumí, ale počítat s tím že to spíš neudělá; (S rostoucím věkem dochází k problémům ptát se při vyučování, vzrůstá obava z dotazů, vzhledem k reakci spolužáků (smích, poznámky), u ctižádostivých žáků i obava při formulování otázky, správné odpovědi. Proto raději přikývne, že rozumí všemu.) je proto vhodná průběžná kontrola porozumění: musí probíhat návodnými otázkami nebo činností; (Na otázku "Rozumíš?" odpovídají většinou sluchově postižení přikývnutím, i když to není pravda. Špatná je také otázka „Slyšíš dobře?“ nebo „Slyšela jsi dobře?“, protože žák sice slyší, ale nemusí přesně rozumět.) je vhodné posadit vedle Adély šikovného spolužáka, který jí bude ochoten pomoci orientovat se v dění ve třídě, napravovat přeslechy, zprostředkovat obsah diskusí, Adéla od něj může mnoho věcí odpozorovat. Ideální je, když si ho vybere sama; pomáhající spolužák je výborný i pro dobu absence Adély ve škole; tolerovat šum, ruch při konzultaci problému se spolužákem, zjišťování úkolu při neporozumění,..; preferovat písemné informace nad diktovanými, diktování je velmi obtížné, protože při diktování nelze odezírat a zároveň psát, je možnost zvýšené chybovosti vlivem přeslechů nových pojmů. Psát poznámky, nové pojmy na tabuli. podpora sebevědomí, dopomoc při nejistotě v porozumění, při mluvním projevu, průběžná kontrola při vypracovávání úkolů; je vhodné poskytnutí delšího času pro vypracování úkolů; Je nutné si uvědomit náročnost sledování komunikace ve třídě, náročnost odezírání a tím zvýšenou unavitelnost během dne, především v koncových hodinách a hodinách poslechově náročných. Tolerovat možné horší výkony právě v těchto hodinách. !!! Adéla nerozumí řeči z rádia, z magnetofonu, TV, videa - jsou nutné titulky, je nutný slovní doprovod, písemná předloha; !!!Adéle chybí mimovolní slyšení, které pomáhá slyšícím v osvojení řady pojmů. Je hodně odkázána na to, co se mechanicky naučí. Potřebuje mnohem větší počet opakování na osvojení pojmů. zadávání úkolů, příklady ( !!! časté přeslechy čísel) dávat v písemné podobě, v případě absence učebnic dávat okopírované texty z učebnice učitele. !!! Tolerovat sluchové chyby, nepočítat je do klasifikace; tolerance při hodnocení úkolů založených na sluchovém vnímání.
Ve výuce:
U takto závažné vady je často obtížné dostatečně kvalitně zvládat všechny předměty. Žák je pak „nespravedlivě“ hodnocen horší známkou. Nespravedlivě proto, že se snaží, chce, věnuje učení velmi energie a času a má i intelektové předpoklady být úspěšný, ale pro velký rozsah encyklopedického učiva v našem školství, to prakticky není možné zvládat časově. Je nutné hledat, vytvořit a domluvit takové podmínky pro učení, zadávání úkolů, jejich vypracování, způsob zkoušení, poskytnutí materiálů pro výuku,…, které by způsob přípravy na vyučování co nejvíce zefektivňovaly a postižení zohledňovaly. Je vhodné, aby se na podmínkách domluvili všichni vyučujících ve třídě. !!! zaměřit se na základní učivo. Dát předem rozsah učiva pro naučení. Jeho osvojení považovat za postačující, výborný výkon. V „méně důležitých předmětech“ lze učivo částečně redukovat, netrvat na zkoušení (Hv, On, Rv); Velmi pomáhá strukturalizace učiva, schéma, tabulky, přehledy, lze je nechat na lavici pro zrakové upevnění učiva a orientaci. Umožnit co největší množství učiva fixovat zrakem, činností. Při větších výukových problémech lze obsah učiva i mírně redukovat (v předmětech, kde to lze). používání co největšího počtu názorných pomůcek pro pochopení obsahu výkladu pojmů; adekvátní požadavky a formy zkoušení, dle možností žáka; domluvit se, co Adéle nejlépe vyhovuje; v případě potřeby zadávání individuálních úkolů; - dát šanci na opravu neúspěchu. Ústní projev sluchově postiženého: při samostatném vyjadřování je méně kvalitní mluvní projev (nepřesnosti, delší pomlky, jednodušší vyjadřování, váhání, nejistota), vhodná je podpora, dopomoc návodnými otázkami; Písemný projev sluchově postiženého: při samostatném písemném vyjadřování je méně kvalitní projev (jednodušší vyjadřování, méně kvalitní je gramatika (vniká sekundární dysortografie): objevují se agramatismy, mohou být záměny obsahu slova s podobným, zkomolení odborných pojmů pro nepřesnou znalost jejich obsahu, neadekvátní odpověď při nepochopení otázky).
V jednotlivých předmětech: Ve výuce mohou být pro Adélu problematické všechny předměty, nelze dát podrobné instrukce. Každopádně zájem o učivo, jako pozitivní motivace, velmi pomáhá překonávat výukové obtíže. Český jazyk: ( je pro Adélu celoživotním vzděláváním) Uvážlivě volit texty pro povinnou četbu, vázne porozumění obtížnějším textům, lze zadat individuální četbu, odlišnou od spolužáků; obtížný je diktát – ! neklasifikovat sluchové chyby- (komolená slova, záměna sykavek, chybné měkčení, délky, znělost a neznělost, chybné časování, skloňování, agramatismy, vynechávání předložek, přípon, předpon, koncovek,… ), v případě velkých neúspěchů nahrazení diktátu doplňovacím cvičením se sledovaným gramatickým jevem; problematické je vyprávění, slohové cvičení. Matematika: V případě nutnosti je vhodná dopomoc při pochopení zadání ve slovních úlohách složitějšího typu (Slovní úlohy sluchově postižení žáci většinou těžko zvládají. Nemusí to však být pro nedostatek logického uvažování, ale pro nepochopení jazyka slovní úlohy, který je velmi přesný, specifický a pro sluchově postiženého málo pochopitelný. Zvládnou ji teprve s dopomocí, s názorem.); při diktování je možný přeslech diktovaných čísel, desetiminutovky zadávat písemně, případně ústní zadání zkontrolovat;
Odborné předměty: je největší problém velké množství rychle narůstajících nových pojmů, které sluchově postižení obtížněji zvládají, potřebují delší čas na jejich osvojení, mohou unikat vztahy mezi pojmy; může být méně kvalitní reprodukce naučené látky (i přes dlouhodobou a pečlivou přípravu); je vhodná strukturalizace pojmů, vytyčení vztahů, přehledy, tabulky; vyzkoušet vhodné metody zkoušení, vybrat tu nejoptimálnější; základní učivo, zvládnutí hodnotit na výbornou; může být problém se správným opsáním nových pojmů, případně s jejich zkomoleným naučením; s nárůstem množství a náročnosti učiva se problémy mohou prohlubovat. Cizí jazyk: je pro sluchově postiženého vždy velmi těžký, u této vady obzvlášť. Kromě toho se Adéla ve spec. škole učila jazyk německý. V angličtině je tedy pozadu a snaží se učivo dohnat samostudiem. Je nutná tolerance, slovní hodnocení. těžká je výslovnost, která se rozlišuje sluchem, je nutná tolerance odchylek; je nutná dopomoc při správné výslovnosti (fonetický přepis); může být problémem i horší výbavnost pojmů a tím i menší pohotovost pro zapojení se při konverzaci, je nutná tolerance, dostatek času; !!! je nemožný poslech z magnetofonu, videa; při poslechových cvičeních potřebuje mít napsaný text, poslechu nerozumí, nelze ho hodnotit; je vhodný podpůrný text, dát domů kopii magnetofonového pásku pro opakování, případné předučení; problematické jsou rychle se měnící situace ve třídě při rozhovorech, v důsledku horšího porozumění je ohroženo zapojení se do společné práce a hodnocení žáka jako pasivního. Hv: je nutná tolerance možného horšího poslechu hudby a její reprodukce; při větším počtu dětí ve třídě může být hodina Hv pro sluchově postiženého žáka velmi náročná, pro hluk a množství zvuků. Je nutné o tom sAdélou mluvit, zeptat se jí, zda nemá problémy. problém může být se znalostí básniček, písniček, které sluchově postižení obvykle neznají, těžko si je zapamatují, pro velkou abstrakci- dát texty. Nenechávat sólově zpívat. lze osvobodit z hodiny, v případě větších výukových problémů nebo v případě, že tato hodina bude využita jinak. Tv: při absenci sluchadel určit spolužáka, který bude Adéle pomáhat porozumět pokynům; při cvičení na nářadí a ve výškách dbát na zvýšenou bezpečnost pro možnou poruchu rovnováhy (lze to vyzkoušet, pro Adélu to nemusí platit); Je zhoršené porozumění v tělocvičně (akustika), venku (vzdálenost). Nelze vypsat úplně všechny problémy, které se mohou při vzdělávání Adély vyskytnout. Již množství informací, výše uvedených, může odrazovat, protože to vypadá velmi složitě. Ale není tomu tak, celá řada pokynů vyplyne ze situace a provádí se naprosto samozřejmě, bez přemýšlení. Adéla také není pasivní, ale sama by se měla zapojit (po zadaptování) a celou řadu věcí by sama měla pomáhat řešit a korigovat. Potřebuje však povzbuzení a podporu. Za empatii a poskytovanou individuální péči všem vyučujícím i vedení školy děkujeme.
III. Příloha IVP : Předmětový IVP
Individuální vzdělávací plán (IVP) pro integrovaného, sluchově postiženého žáka Jméno: 2008/2009
Předmět:
Třída: 6.
Školní rok:
Vyučující:
Obsah: 1. Obsahové úpravy učiva. 2. Odlišná organizace výuky ( Při vyučování, případně i mimo vyučování). 3. Speciální výuková opatření: ( Způsob hodnocení a klasifikace, forma zadávání úkolů, forma zjišťování vědomostí, pedagogické postupy). 4. Pomůcky (Odlišné učebnice, ostatní).
IV. Příloha IVP: Evidence individuální péče
Individuální vzdělávací plán (IVP) pro integrovaného, sluchově postiženého Jméno: 2008/2009
Třída: 6.
Individuální péče mimo standardní rozvrh : Pravidelná: Dle potřeby Vyučující: Datum:
hod.
týdně
Probírané učivo:
Školní rok:
Příloha č. 2: Záznamový arch řízeného nestandardizovaného rozhovoru 1. Jaké je složení pracovního týmu SPC Liberec? 2. Jaká je právní forma SPC Liberec? 3. Jaká je spádová oblast SPC Liberec? 4. Kolik sluchově postižených dětí je v péči vašeho zařízení? Z toho školních dětí? 5. Kolik sluchově postižených dětí je integrováno do běžných základních škol v tomto školním roce (2008/2009)? 6. Mění se počty integrovaných žáků v letech? 7. Jaké stupně sluchových postižení jsou u integrovaných dětí diagnostikovány? 8. Kdo bývá iniciátorem integrace sluchově postiženého dítěte? 9. Kolik žáků bývá ve třídě, kde je integrované dítě se SP? 10. Jaké pomůcky integrované děti používají? 11. Jsou používány individuální vzdělávací plány (IVP) u integrovaných dětí? 12. Jakým způsobem probíhá tvorba IVP? (speciálně pedagogické centrum, třídní učitel, jednotlivý pedagogové, kteří dítě učí, pedagogové ve spolupráci se speciálně pedagogickým centrem) 13. Jak často probíhá nebo by probíhat měla inovace IVP? 14. Učí pracovníci SPC pedagogy pracovat s IVP? 15. Napomáhá SPC s interpretací IVP? Kdo a jak je seznamován s obsahem IVP? 16. Jak často probíhají konzultace školy se SPC? Jaká je forma těchto konzultací? 17. Jsou zapojováni při integraci SP žáka rodiče? 18. Pořádá SPC pracovní schůzky (výměna zkušeností, osvětové semináře) s pedagogy integrovaných žáků? 19. Kdo iniciuje aktivitu společné spolupráce při integraci SP žáka? Škola, SVP. 20. Která z těchto částí je doporučována SPC jako součást IVP? (pedagogická diagnóza, lékařská diagnóza, konkrétní úkoly v oblastech – sluchové a zrakové percepce, grafomotorika,
čtení,
gramatika,
naukové
předměty,
cizí
jazyk,
výčet
kompenzačních a učebních pomůcek a vybavení, způsob hodnocení a klasifikace, způsob ověřování vědomostí, organizace speciální péče, dohoda o spolupráci s rodiči, podíl žáka na vzdělávání, informace pro další pedagogy, konkrétní cíle
v jednotlivých předmětech, předpokládané finanční náklady) 21. Stává se, že dítě nastoupí do 1. ročníku do speciální školy a do dalších ročníků je integrované? 22. Jak často se stává, že je integrace dítěte neúspěšná a dítě přestoupí do speciální školy? Z jakého důvodu? Je nějaké období, kdy je tato zkutečnost častější? (např. přechod z 1. na 2. stupeň) 23. Můžete jmenovat pozitiva integrace sluchově postiženého žáka? 24. Můžete jmenovat negativa integrace sluchově postiženého žáka?
Příloha č. 3: Dotazník 1. Typ školy:
plnotřídní základní škola – ve škole je všech 9 ročníků
malotřídní základní škola – pouze první stupeň
2. Počet integrovaných dětí se sluchovým postižením ve škole: ___________ 3. Počet žáků ve třídě, kde je dítě se sluchovým postižením integrováno (vč. SP dítěte): __ 4. Který ročník základní školy dítě se sluchovým postižením navštěvuje: ____________ 5. Dítě je ve škole integrováno:
od prvního ročníku
od druhého ročníku
od třetího ročníku
později
6. Stupeň sluchového postižení:
lehká nedoslýchavost
středně těžká nedoslýchavost
těžká nedoslýchavost
neslyšící
7. Jakou kompenzační pomůcku používá dítě k získávání sluchových informací:
sluchadlo
kochleární implantát
FM pojítka
indukční smyčku
jinou kompenzační pomůcku: ______________
nepoužívá žádnou kompenzační pomůcku – dítě odezírá
8. Při vzdělávání sluchově postiženého žáka používáte individuální vzdělávací plán:
ano
ne (pokud individuální vzdělávaní plán nepoužíváte pokračujte otázkou č. 15)
9. Individuální vzdělávací plán vytváří:
speciálně pedagogické centrum
třídní učitel
jednotlivý pedagogové, kteří dítě učí
pedagogové ve spolupráci se speciálně pedagogickým centrem
10. S obsahem IVP jsou seznámeni:
třídní učitel
výchovný poradce
ředitel
ostatní pedagogové podílející se na výuce žáka
všichni pedagogové školy
rodiče
žák
11. Podle IVP pracujete:
zcela
částečně
vůbec
12. Jak často IVP inovujete:
více než jednou ročně
jednou za rok
méně než jednou ročně
13. Které z položek následujícího výpisu obsahuje váš IVP:
pedagogická diagnoza
lékařská diagnoza
konkrétní úkoly v oblastech – sluchové a zrakové percepce, grafomotorika, čtení, gramatika, naukové předměty, cizí jazyk
výčet kompenzačních a učebních pomůcek, vybavení
způsob hodnocení a klasifikace
způsob ověřování vědomostí
organizace speciální péče
dohoda o spolupráci s rodiči
podíl žáka na vzdělávání
informace pro další pedagogy
konkrétní cíle v jednotlivých předmětech
předpokládané finanční náklady
jiné: _______________
14. Která z položek podle vás ve vašem IVP chybí:
pedagogická diagnoza
lékařská diagnoza
konkrétní úkoly v oblastech – sluchové a zrakové percepce, grafomotorika, čtení, gramatika, naukové předměty, cizí jazyk
výčet kompenzačních a učebních pomůcek, vybavení
způsob hodnocení a klasifikace
způsob ověřování vědomostí
organizace speciální péče
dohoda o spolupráci s rodiči
podíl žáka na vzdělávání
informace pro další pedagogy
konkrétní cíle v jednotlivých předmětech
předpokládané finanční náklady
jiné: _______________
15. Jak často probíhají konzultace s pracovníky SPC pro sluchově postižené:
častěji než jednou měsíčně
jednou měsíčně
jednou za dva měsíce
jednou za pololetí
jednou za školní rok
16. Považujete frekvence konzultací s pracovníky SPC za dostatečné:
ano
ne
nevím
17. Domníváte se, že integrace sluchově postiženého žáka přináší pozitiva:
ano, pro koho: ______________
ne
nemohu posoudit
Zde je místo pro vaše připomínky, náměty a jiné vzkazy:
