Příloha č. 1 Vnímání prostituce v dějinách V kontextu polemiky zda je SB sociálně patologickým jevem, podívejme se pozorněji, jak se pohled na něj měnil v průběhu dějin a v různých kulturách. Úsvit dějin Prostituce je často nazývána nejstarším řemeslem světa. Ne neprávem. Uspokojování sexuálních potřeb jiného, z důvodu zisku, se vyskytovalo již v těch nejstarších kulturách. Ziskem mohlo být cokoli od potravy, movitých a nemovitých statků, přes společenské postavení až po dnes nejběžnější odměnu -peníze. A můžeme jít ještě hlouběji, protože chování podobné prostitučnímu bylo popsáno i u šimpanzů. Samice může nabídnout sexuální styk za úplatu ve formě potravy, samec zase samici za výhody ve společenském postavení.“ (Zikmundová, 2003, s. 10, 11). Není tedy nepravděpodobné, že toto chování provázelo lidstvo už od úsvitu, který je nám jinak znám jen prostřednictvím archeologických památek. První popsanou tradici prostituce umisťuje Dufour do Chaldeje, kde Herodes popisuje náboženský zvyk, na jehož základě se každá žena jednou za život musela za peněžitou odplatu odevzdat cizinci (2003, s.19, 20) Zatímco mezi příslušníky tohoto národa se toto chování bralo jako norma a hodnotilo velice pozitivně, u cizinců (patrně i těch, kteří služby využívali) vyvolávalo pohoršení. Tato forma posvátné prostituce ovlivnila i další země. Rozšířila se až do oblasti dnešního Kypru a dále do Asie, Afriky, Egypta, Persie a jižní Evropy (Dufour, 2003, s 24). V období
antiky
nacházíme
řecké
chrámové
kněžky.
Tato
forma
prostituce
doprovázela kulty různých bohů a bohyň a byla tak chápána jako posvátná. Kromě toho si veřejnost dobře uvědomovala potřebu nezávazné sexuální nabídky. Proto byla prostituce ve starém Řecku uctívána jako prostředek ochrany manželství a boje proti nevěře (Vaníčková, 2005, s. 15). Časem se zformovaly tři skupiny prostitutek, podle společenské úrovně. Nejníže byly Dikteriady, výstavní dívky. Šlo většinou o otrokyně nebo nejchudší ženy, které se nabízely v oknech či dveřích veřejných domů a byly denně vystaveny pohledům kolemjdoucích. Vyšší úrovně dosahovaly Auletridy, které ovládaly tanec, zpěv nebo hru na hudební nástroj a stávaly se často ozdobou různých slavností. Nejvýše na žebříčku stály Hetéry –exkluzivní prostitutky s vysokou společenskou úrovní. Pro svou krásu, vzdělanost a vybrané chování se stávaly společnicemi nejbohatších a nejmocnějších mužů (Bassermann, 1993, s.14-21). Hetéry byly jediné ženy té doby považované muži za plnohodnotné (Vaničková, 2005, s. 15). V Římě byla sice prostituce povolena jen za hradbami města, zato jí ale státník Marcus Tullius Cicero označil jako „zákonné privilegium“(Vaníčková, 2005, s. 16). V době výskytu prvních křesťanů, v římské říši pronásledovaných souladu se zákonem, nucená prostituce byla obvyklým trestem pro cudností provokující křesťanky (Bassermann, 1993, s 74).
Ve starověku byly významné kurtizány velmi ceněny a využívány státníky k ovlivnění jiných státníků a významných osob (Vaníčková 2005, s17). Středověk Ještě ve 3.století zajistil první křesťanský císař Konstantin právní zabezpečení pro osamělé prostitutky a prostituty. Císař Justicián se dokonce oženil s bývalou prostitutkou Theodorou, která přispěla k represivním opatřením proti zaměstnávání nezletilých dětí v nevěstincích (Vaníčková, 2005, s. 17). S nástupem středověku, kdy církev striktně posuzovala mimomanželský sex jako smrtelný hřích a manželský doporučovala pouze jako prostředek ke zrození dětí za předpokladu zdržení se jakékoli nemravnosti, vzkvétala prostituce snad nejvíc v dějinách lidstva. Během tohoto období bylo podle Qualls-Corbettové (2004) v čarodějnických procesech popraveno 6-9 miliónů lidí, z toho 85% žen, často prostitutek. (Vaníčková 2005, s. 17). Církev na jedné straně prostitutky trestala (stříhání vlasů, vypalování znamení, řezání uší), na druhé straně sama spravovala nevěstince (rozšířené po celém křesťanském světě). Z toho jí plynuly značné finanční zisky. „Ženské domy“ byly spravovány i městy, jejichž městská rada chápala tradiční nutnost této služby, a ačkoli musely tyto ženy dodržovat určitá pravidla (oblečení, označení, vycházky) a jejich výdělky podléhaly z velké části městu, byla jim zároveň zaručena určitá práva a dokonce Rudolf Habsburský roku 1276 zakázal, aby je kdokoli tupil (Bassermann, 1993, s. 83). Ringdal (2000) označuje středověké prostitutky za zakladatelky moderní ženské tělovýchovy. Pořádaly totiž soutěže v běhání, skocích a míčových hrách, což bylo pro ostatní ženy nemožné (Vaníčková, 2005, 18). V pozdním středověku byly bývalé prostitutky přijímány do klášterů a sňatek s takovou ženou byl nahlížen jako vysoce morální čin (Vaníčková, 2005, s. 19). Během 15.století byla prostituce poznamenána epidemií syfilis, kterou následovalo moralizování a odsuzování prostituce (Vaníčková, 2005, s. 19). Novověk Příchod renesance znamenal pozdvihnutí postavení žen ve společnosti a tím i postavení prostitutek. Prostituce opět získala své místo ve vysoké společnosti. Zisky kultivovaných a často politicky obratných kurtizán, které uměly nejen číst a psát, ale často i skládaly verše, již neuspokojovaly jen jejich momentální potřeby, ale zabezpečovaly pohodlný život jim i jejich rodinám (nemovitosti, šlechtické tituly). Na druhé straně stály postihované prostitutky nejnižší úrovně. I v této době existovala pro ně omezení týkající se bydlení nebo oblečení, ale z dřívějších plášťů, čapek nebo závojů směřovala spíše k pouhé červené stuze, odznaku nebo šátku. Tyto
předpisy byly značně lokálně rozdílné a vlivné kurtizány mohly dokonce získat výjimky (Bassermann, 1993, s. 115-127). V 18.století se prostituce stala nejvýznamnější součástí zábavného průmyslu. V Paříži se po vzoru Filipa II. odehrávaly ve skvělých veřejných domech opravdové orgie a volná lásky byla přijata jako znak doby. (Bassermann, 1993, s. 204). Kurtizány 18.století byly prototypem ženského ideálu, objevily se jako hrdinky románů a oper. Nejznámějšími jsou „Fanny Hill“ Johna Clelanda, „Roxana“ Daniela Defoe, „Manon Lescaut“ abbé Prévosta, „Dáma s kaméliemi“ Alexandra Dumase ml., „La Traviata“ Guseppe Verdiho, a „Lesk a bída kurtizán“ Honoré de Balzaca (Vaníčková, 2005, s. 20).Velká odpůrkyně prostituce, Marie Terezie, začala vytvářet nařízení, zákony a dokonce celý aparát strážců mravnosti k potlačení prostituce. Následkem těchto omezení bylo na počátku 19. století ve Vídni jen 1500 evidovaných a kontrolovaných prostitutek. (Historie prostituce). 20. a 21. století Společnost počátku 20. století dávala přednost tajné prostituci a hodinovým hotelům, což započalo etapu zániku nevěstinců. Vývoj prostituce dále výrazně odrážel vliv světových válek. Prostituce se stala žádaným artiklem vedoucím k relaxaci vojáků vytržených ze svého původního prostředí. Vznikaly pojízdné nevěstince, tzv. puffy. Vybrané prostitutky se stávaly špionkami, nejznámější z nich byla Mata Hari (Historie prostituce). V některých zemích byly ženy nuceny k prostituci okupační armádou, která si mnohdy i zřizovala své vlastní nevěstince. Jak víme z výpovědí svědků, i v koncentračních táborech byly vězenkyně nuceny k prostituci. Kromě opovržení ostatních spoluvězeňkyň a traumat způsobených touto prací si do svého života, pokud přežily, odnášely i strach, že bude tato jejich činnost odhalena a veřejně odsouzena. Koncem 20.století se přístup k prostituci v různých zemích velmi diferencoval v souvislosti s různými sociálními a politickými podmínkami. Tyto rozdíly se mohou zmenšovat vzhledem ke globalizaci a přebírání (osvědčených i neosvědčených) zahraničních vzorů. Příkladem může být hlasování Europarlamentu v roce 2014 o kriminalizaci zákazníků sexbyznysu podle švédského modelu. Prostituce v dějinách českých zemí Prostituce v českých zemích procházela až do druhé poloviny 20. století podobným vývojem jako v okolním světě. Prostitutkami se stávaly ženy toužící po snadnějším živobytí, ale byly k ní nuceny také ženy, které tím měly splatit dluhy svých příbuzných (podobně jako dnes) nebo byly samy přijímány jako zástava. Nad prostitutkami měl městskou radou určený dohled městský kat. Významným úpadkem prostituce bylo období husitských válek. Z Prahy byly prostitutky vyhnány, veřejné domy rozbořeny a dokonce byl zřízen speciální úřad pro trestání
podobných jevů. Naopak významnými historickými milníky, které zapříčinily její rozkvět, byla přeměna Prahy v univerzitní město a přesun císařského dvora za vlády císaře Rudolfa II. z Vídně do Prahy. Praha se tak stala stálým centrem prostituce v Čechách. 16.století znamenalo pro prostituci velkou ránu ve formě syfilis, ale prostituce ji přežila stejně jako třicetiletou válku i hrozné morové epidemie v 17. a 18. století. Nejlépe se jí dařilo v 18. století kromě Prahy také v pohraničních městech, v severočeském hornickém revíru a v městech, kde se rozvíjel těžký průmysl. Veřejné domy byly tolerovány, pokud byly jejich zaměstnankyně evidovány, podrobovaly se pravidelným lékařským prohlídkám a spolupracovaly s policií. Tato situace s malými obměnami trvala až do počátku 20.století, kdy se prostituce z veřejných domů přesunula spíše do ulic (Historie prostituce). Období totality v ČSSR bylo charakterizováno popíráním sociálních problémů, prostituce nebo zneužívání návykových látek nevyjímaje. To napomohlo k vytvoření zvláštního modelu, kdy byla prostituce velice atraktivním a úspěšným způsobem obživy. Neexistovaly sice žádné veřejné domy, ale vyprofiloval se zde velice specifický typ sexuálních pracovnic. Byly to úspěšné prostitutky, poskytující své služby v hotelech, nákladných restauracích a barech valutovým cizincům a vysoce postaveným straníkům. Jejich výdělky dosahovaly měsíčně stonásobků průměrných platů, byly však velice snadno manipulovatelné policií, lidmi, kteří se pohybovaly ve stejném prostředí (hotelový personál, taxikáři) a dokonce StB. Na druhé straně bylo vždy možno nalézt sexuální pracovnice nabízející své služby na ulicích, nádražních restauracích a levných barech. Ty byly cenově přístupné i pro běžnou populaci podle ústního sdělení Hany Malinové (generální ředitelka R-R, Bolzanova 1, Praha 1) dne 21. 3. 2005. Velká změna v této oblasti, stejně jako v jiných, nastala s příchodem listopadové revoluce a pádem totality. Objevilo se velké množství sociálních problémů nových (nezaměstnanost, bezdomovectví) i těch dříve přehlížených (prostituce), se kterými si nepřipravená společnost nevěděla rady. Prostituce a sexualita vůbec zažívala v té době velký „boom.“ Otevřely se hranice, zvyšovala se poptávka, ale zcela nepřiměřeně také nabídka, která byla mnohdy nevkusná či agresivní. Další změnou byla s novým režimem přicházející příležitost k uplatnění v soukromém sektoru pro dlouhodobé sexuální pracovnice s řadou zkušeností v mezinárodních stycích. Naopak do sexbyznysu se dostalo mnoho méně kvalifikovaných žen, což se projevilo zvýšeným výskytem SPI. (ProFem a Rozkoš bez Rizika, 1996, s.15). Protože veřejné domy nebyly legalizovány, začaly se objevovat masážní salony, kabarety a erotické kluby, které sice nemají prostituci ve své oficiální nabídce, ale neoficiálně ji velice živě provozují. V současnosti už se situace normalizovala, poptávka i nabídka poklesly, veřejnost se touto otázkou intenzivněji zabývá snad jen v místech zvýšeného výskytu sexuálního podnikání.
Současný sebyznys v ČR Prostituci současnosti lze dělit podle různých kritérií, například podle pohlaví na ženskou a mužskou, někdy bývá uváděna i kategorie transgender. Dále rozlišujeme podle sexuální orientace na heterosexuální a homosexuální, podle sexuální preference na dospělou a dětskou. Také existuje dělení na dobrovolnou a nedobrovolnou, ačkoli hranici mezi těmito dvěma kategoriemi může vnímat každý jinak. Pro někoho je nedobrovolná prostituce ta, která je vykonávána pod hrozbou násilí, vydírání či jiného nepřiměřeného nátlaku. Někdo považuje za nedobrovolnou prostituci situaci, kdy se prostituuje žena, která nenašla jinou možnost dosáhnout prostředků nutných pro zajištění standardu rodiny. Další kategorie definujeme podle místa nabídky nebo poskytování sexuálních služeb. Pro přehled si uvedeme obvyklé typy a v jejich rámci nejnovější trendy. Je třeba vzít na zřetel, že značná část sexuálních pracovnic vyzkouší různé scény SB. Některé se věnují více typům práce najednou. Kategorie uvádím podle knihy Ze sexbyznysu na trh práce? (Šídová, Poláková, 2013, s. 54, 55), ale jednotlivé charakteristiky uvádím na základě vlastních poznatků. Pouliční, silniční a parkovištní scéna Osoby pracující na těchto místech jsou nejčastěji spojovány s nízkou sociální úrovní, nízkým vzděláním, narušováním veřejného pořádku a kriminalitou. Často to bývají ženy pracující v nevýhodných podmínkách buď přímo pod „pasákem“, který na ženu dohlíží během práce nebo je využívají jiní lidé (partneři, taxikáři, dealeři drog). Někdy je více těchto rolí spojených v jedné osobě. Tyto ženy bývají nejčastějšími oběťmi obchodu s lidmi. Žena, která pracuje na ulici sama na sebe, si toto své postavení musí často obhájit před konkurencí nebo potenciálními „ochránci“. Podíl ženy na výdělku se může pohybovat od 0% do 100%, průměr nebyl stanoven. Pouliční nabídka sexuálních služeb se vyskytuje hlavně ve velkých městech s turistickým ruchem a bohatým pracovním trhem, u nás nejvíce v Praze. Dále nalézáme pouliční SB v příhraničních oblastech a podél mezinárodních tras. Synonymem prostituce se u nás stal pojem E 55. Hlavním rozdílem mezi silniční a parkovištní sexuální prací je aktivní nabídka parkovištích sexuálních pracovnic oproti pouhému vystavování se u silničních pracovnic. Parkovištní SB se nejvíce vyskytuje na odpočívadlech tiráků. Vstup do této scény je pro SW nejjednodušší, neboť nevyžaduje žádná pravidla, zázemí a s ním spojené výdaje.Chybějícím zázemím se ale stává také jedním z nejrizikovějších scén SB. Klubová scéna V night-clubech pracují sexuální pracovnice, které jsou schopné a ochotné dodržovat standardy nastavené majiteli klubu. Ten rozhoduje o délce pracovní doby, možnosti brát si volno během nemoci nebo menstruace, možnosti spát když zrovna nejsou zákazníci, odmítat některé praktiky nebo zákazníky, dále o pokutách za nedodržování pravidel nebo za malou motivaci
zákazníka k pití předraženého alkoholu. Motivem pro udržení si tohoto pracovního místa bývá záruka určitého zázemí, či bezpečí. Úroveň pracovnic závisí na úrovni podniku. Ta je velice rozmanitá od malých špinavých klubů po luxusní s rozsáhlým servisem. Podíl výdělku odhaduje R-R mezi 30-70%. Vstup do této scény může být pro ženu podobný vstupu do zaměstnání. Má zaručené zázemí ,ale musí svým vzhledem a chováním splňovat standard klubu a dodržovat daná pravidla. Privátní scéna V současné době se rapidně zvyšuje množství žen, poskytujících sexuální služby v běžném neoznačeném bytě. Byt si pronajímá jedna nebo více žen, někdy pracují i ve svém soukromém bytě, v některým případech za přítomnosti manžela nebo i dětí. Často to bývají ženy, kterým nevyhovovala pravidla klubu, dělení se o vydělané peníze s majitelem nebo ženy, které chtějí zůstat ve větším utajení. Setkáváme se ale i s priváty, které ve skutečnosti patří majiteli a mají podobná pravidla jako night-kluby. Pracovnice získávají zákazníky pomocí inzerátů v novinách nebo na specializovaných webových stránkách, kde však není uvedena adresa. Tu se dozví zákazník až telefonicky přímo od pracovnice nebo operátorky, která často pracuje pro více privátů. Nevýhodou je nízká bezpečnost a utajenost před organizacemi poskytujícími této cílové skupině sociální služby. Podíl na výdělku bývá u privátů poměrně vysoký, ale pokud je to privát s majitelem, je to stejné jako v klubu. Pracovnice vstupující do této scény mají často zkušenost s prací v klubu nebo se osobně znají s někým z privátu. Eskort Označení eskort znamená, že je služba dodávána na místo vybrané zákazníkem. Tím bývá hotel, byt, příroda, zahraničí. Na tuto oblast se specializují eskortní agentury, nabízející portfolia dívek na webu. Dle vlastních preferencí si zákazník vybere dívku, kterou přiveze řidič na místo určení a tam na ní buď počká a nebo v případě delšího trvání ji později vyzvedne. Eskort také nabízí většina klubů a privátů. S touto službou mohou být spojena vysoká rizika. Záleží na bezpečnostních opatřeních poskytovatelek. Zařadila bych sem i službu, kdy klientka inzeruje služby v automobilu zákazníka. Na telefon čeká doma a pak se podle domluvy vydá do ulice, kde ji zákazník vyzvedne. Podíl na zisku u této kategorie není stanoven, rozdíly v mechanizmu vstupu jsou rozdílné v závislosti na variabilitě této scény
