Přílohy
Příloha č. 1: Osobnost Aloise Vojtěcha Šembery Zdroje: ANDRLE, A. Osobnosti Vysokého Mýta 1310 – 2001. Vysoké Mýto: Dr. Augustin Andrle Vysoké Mýto, 2001, s. 56-57. KLÍMA, J., et al. Vysoké Mýto tradice a současnost. Vysoké Mýto: Město Vysoké Mýto, 2004, s. 44.
Narodil se 21. březen 1807 ve Vysokém Mýtě jako třinácté dítě svých rodičů Františka a Doroty. Ve dvanácti letech nastoupil
na
latinské
piaristické
šestitřídní
gymnázium
v Litomyšli. V tomto období již píše první verše a dokonce se pouští do prvních překladů. Po dovršení dospělosti inscenuje se svými spolužáky divadelní hru Dům na silnici. Od roku 1826 studuje v Praze filosofii a práva. V roce 1839 je pak jmenován profesorem české řeči a literatury na Stavovské univerzitě v Olomouci, kde řadu let přednášel stejně jako na Vídeňské univerzitě a univerzitě v Brně. Za svůj život napsal mnoho veršovaných děl, epigramů, historických prací, byl spoluzakladatelem časopisu Čechoslaw a taktéž
vydával
Moravské
noviny
s Františkem
Matoušem
Klácelem. Působil hlavně na Moravě, kde pořádal koncerty, přednášky,
organizoval
divadelní
představení.
Jeho
obrozeneckou snahou bylo šířit české knihy, a proto také založil fond na podporu vydávání děl moravských autorů. Od roku 1849 působil na vídeňské univerzitě, kde byl taktéž jmenován profesorem české řeči a literatury. Stává se redaktorem české verze říšského zákoníku. V této době vydává svá
nejvýznamnější
dialektologie
díla:
Mapa
československé,
země
Dějiny
moravské, řeči
a
Základy
literatury
československé. Ve Vídni pokračuje v pořádání večírků, jako 84
tomu bylo v Olomouci a Brně. Častým hostem je i mladý student Tomáš Masaryk. V roce 1862 je zvolen poslancem za Vysoké Mýto, Skuteč a Hlinsko. Na sklonku života se staví proti pravosti Rukopisů. Vydává spis: Kdo sepsal Rukopis Královédvorský r. 1817?. Za tyto výroky byl odsouzen a byl označen za zrádce národního snažení. Až v roce 1886 je prokázána Šemberova pravda, to už je však po smrti. Celý svůj život se se svým bratrem Josefem Šemberou přičinili o ochranu a rekonstrukci památek ve Vysokém Mýtě. Nelíbilo k stavění
se
jim
především
soukromých
rozebírání
staveb.
Taktéž
hradebního byli
kamene
iniciátory
rekonstrukcí Litomyšlské a Pražské věže. V roce 1839 zakládá A. V. Šembera „knihpůjčovnu“ se 151 svazky především naučné literatury pro vysokomýtské obyvatele. V roce 1843 zakládá Mýtu Pamětní knihu. Roku 1845 vydává monografii Vysoké Mýto, královské věnné město v Čechách. „‚Historie jest svědomí obce‘ Ve Vídni dne 31. prosince 1861. Alois Vojtěch Šembera“1
1
Pamětní kniha královského věnného města Vysokého Mýta; úvodní stran. Dohledatelná v online verzi na stránkách Východočeských archivů.
85
Příloha č. 2: Osobnost Bratří Jirečků Zdroje: ANDRLE, A. Osobnosti Vysokého Mýta 1310 – 2001; Vysoké Mýto: Dr. Augustin Andrle Vysoké Mýto, 2001, s. 59-61.
Starší Josef se narodil 9. října 1825 ve Vysokém Mýtě jako
nejstarší
syn
z jedenácti
dětí
Josefa
a
Veroniky
Jirečkových. Za ženu si vzal Boženu Šafaříkovou, jež byla dcerou slavného spisovatele a lingvisty Pavla Josefa Šafaříka. Po absolvování gymnázia v Litomyšli v letech 1838 až 1843
nastoupil
na
pražskou
univerzitu
studovat
filozofii
a práva. Byl autorem satir a zeměpisných článků v Pražských novinách,
kde
spolupracoval
s Karlem
Havlíčkem
Borovským.
V roce 1848 se stal členem Národního výboru a byl vyslán na Slovanský sjezd. V roce 1850 se stává ve Vídni úředníkem na ministerstvu kultu a vyučování. Pod vedením P. J. Šafaříka vypracoval
Německo-český
slovník
vědeckého
názvosloví
pro
gymnázia a reálné školy. Dále vydal pro ministerstvo mnoho školních knih. Po roce 1874 odstupuje ze své funkce po tom, co se setkal s velkým odporem na jeho myšlenku povýšení Královské české společnosti nauk na akademii. V Praze pak od roku 1875 až
do
své
smrti
zastával
post
předsedy
Královské
české
společnosti nauk. V letech 1876 – 1884 se stává i členem obecního zastupitelstva Prahy. Až do své smrti se politicky účastnil českého sněmu a říšské rady. Umírá 25. 11. 1888 po nervové a mozkové poruše.
Mladší
Hermenegild,
narozen
13.
4.
1827,
byl
druhým
synem Josefa a Veroniky Jirečkových. Se svou ženou Julií, za svobodna Vokounovou, měl tři dcery: Marii, Noemi a Julii. Noemi
Jirečková
se
stala
slavnou
významnou uměleckou fotografkou. 86
klavíristkou
a
Julie
Litomyšlské gymnázium a akademické gymnázium v Praze absolvoval
v letech
1839-43.
Dále
studoval
na
Filozofické
a Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Již v průběhu studií byl autorem článků v časopisech Květy a České včely. Spolupracoval K. H. Borovským v Národních novinách. Po dostudování se odebral do Vídně, kde dopisoval do Vídeňského deníku. Od roku 1854 působí se svým bratrem na ministerstvu kultu a vyučování. V roce 1855 je ve Šťýrském Hradci
promován
na
doktora
práv.
V roce
1883
se
stává
ministerským radou. Za jeho nevýznamnější dílo považujeme Slovanské právo v Čechách a na Moravě. Spolu s bratrem vydávají Dějiny zemí rakouských a jsou zastánci Rukopisů. V letech
1874
–
1877
byl
učitelem
korunního
prince
Rudolfa. Za to obdržel 8. června 1887 Řád železné koruny III. třídy a byl povýšen na rytíře. Jako přídomek si zvolil „ze Samokovu“, aby poukázal na sebou vykovaný společenský vzestup. V roce 1878 nechyběl na světové výstavě v Paříži jako zástupce rakouské vlády. Roku 1887 se stal ředitelem komise pro šíření školních knih. V roce 1884 vydal knihu o svém rodném městě Královské věnné město Vysoké Mýto a pak také navazující knihu Paměti města i kraje vysokomýtského z roku 1892. Od roku 1894 tráví svůj volný čas odpočinkem v Praze či v Mýtě na Vinicích ve svém nově postaveném sídle. Se svým bratrem Josefem a Janem Bedřichem Tůmou, jenž byl
starostou
Vysokého
Mýta,
vysokomýtského gymnázia.
87
se
zasloužili
o
vznik
Příloha č. 3: Seznam členů společnosti Immentomoráků Vojtěch Vaníček, Hermenegild Jireček, Josef Jireček, Patrik (Vlastimil) Černý, Aleš Žejklic, František Vaníček, Leopold (Chrabroš)
Želina,
Bohumil
Knina,
Josef
Cvetler,
Josef
Vaníček, Jan Hyppenreiter, František Zejda, Karel Ponc, Jan Zamastil, Bohdan Klőckler, Terézie Poncová, Emilie Strasáková, Josefína Poncová, Antonie Strasáková, Františka Fridrichová, Marie Vaníčková, Anna Jirečková, Tini Žaludová, Anna Veselá, Hani Krištofová, Innocencie Udabriková, Terézie Kalousková, Josef Vaníček mladší, Josef Macháček, Leopold Lichtenberk, Vojtěch
Žejklic,
Ludvík
Lichtenberk,
Josef
Endrle,
Julius
Feigl, Hašek, Fähnrich, Dr. Strašák, Karel Barč, Jiří Zach, Eduard
Harnach,
Jan
Főrschmidt,
Meliš a další.
88
Vojtěch
Čermák,
Engelbert
Příloha č. 4: Osobnost Antonína Vaniše Zdroje: ANDRLE, A. Osobnosti Vysokého Mýta 1310 – 2001; Vysoké Mýto: Dr. Augustin Andrle Vysoké Mýto, 2001, s. 14.
Slavný (7. červen
vysokomýtský 1881
v inscenaci
–
okolo
11. roku
v období
věhlasného
nadáním
realistického
herec
a
srpna
1950)
1900.
českého
režisér se
Jakožto
prvně
Vaniš
objevuje
divadelník
realistického
zpodobnění
Antonín
narozen
dramatu,
jakýchkoliv
oplývá
divadelních
postav. S nabývajícími zkušenostmi se však ujímá čím dál tím více režie. Často navštěvuje pražská profesionální divadla a čte
mnohé
divadelní
hry,
aby
stále
udržoval
krok
s tendencemi profesionálních divadel na našem území. Celkově režíroval v nejméně sedmi mýtských divadelních souborech (Šembera, Beseda Havlíček, Červený kříž, Dělnická tělocvičná soubor
jednota,
gymnazistů,
Federace vojenský
dělnické spolek)
tělocvičné přes
160
jednoty, inscenací.
Prezentoval se režií činoher klasických i soudobých, pohádek, operet
i
oper.
Dále
režíroval
i
doprovodné
akce
souboru
Šembera a Lidová scéna. Do
historie
vysokomýtského
divadla
se
zapsal
i
svou
spoluprací s významnými českými profesionálními herci, jako byla
Božena
Nasková.
Jeho
celkový
přínos
Vysokém Mýtě je dnes jen stěží představitelný.
89
divadlu
ve
