Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí Vzdělávací subjekt: Agentura Třeboňsko o.p.s. Projekt Zvyšování kvality květinových vazeb Opatření: Další odborné vzdělávání a informační činnost
Příležitostní floristika Valentýn Úvod a historie Svátek sv. Valentýna má dlouholetou tradici zejména v anglosaských zemích. V poslední době se však svatovalentýnská tradice rozšířila téměř po celém světě. Svátek se slaví 14. února jako upomínka na kněze Valentýna, který v tento den roku 269 př. n. l. zemřel a posléze byl prohlášen za svatého. Žil za vlády císaře Claudia II. Ten vedl řadu válek a potřeboval mnoho válečníků. Vojákem se mohl stát každý svobodný muž. Těch se však příliš nehlásilo, a proto císař zrušil všechna manželství a zakázal sňatky. Kněz Valentýn byl velmi odvážný a věrný bohu a i přes císařův zákaz i dále oddával milence. Byl přistižen a uvězněn. Ve vězení se zamiloval do dcery vězeňského dozorce. Poslední vzkaz, který Valentýn poslal před svou smrtí, zakončil slovy:„Od tvého Valentýna“. Pro floristy je tento svátek dobrá příležitost, jak po stránce profesní, tak i finanční. Charakteru svátku by měla odpovídat výzdoba obchodu i speciální dekorace přímo určené pro tento svátek. Výběr vhodné valentýnské kytice nebo aranžmá nemusí být pro dárce snadný, protože ne vždy zná dárce obdarovaného tak dobře, aby věděl, jaká květina ho potěší. Právě v tom svátek sv. Valentýna specifický. Velmi často je květina určena pro toho, koho ještě dárce příliš nezná, do koho sice zamilovaný, ale teprve krátce. Každý florista by měl radou nebo příkladem přizdobené kytice usnadnit zákazníkovi výběr. Dekorační prvky Nedílnou součástí většiny valentýnských dekorací jsou dekorační prvky symbolizující lásku. Nejčastěji srdíčka z různých materiálů (plastová, sisalová, skleněná, papírová), v různých provedeních (volně ložené, navlečené na drátcích, provázcích a tvořící řetězy, zapichovací atd.), stuhy, ozdobné nádoby či papíry. Dále je možno použít různé podložky a konstrukce pro výrobu dekorací a kytic, většinou ve tvarech symbolizujících lásku. Nepřeberné množství těchto dekoračních prvků je možné zakoupit ve velkoobchodech nebo si je může florista vyrobit sám. Pak se stávají originálem a jsou atraktivnější pro zákazníka. Typickou barvou je červená, symbolizující lásku, vášeň, vzrušení.
1
Valentýnské kytice Růže je pravděpodobně jedinou tradiční a velmi oblíbenou květinou zamilovaných. V historii prošla různými obdobími, kdy byla symbolem vznešenosti a urozenosti, ale i mlčenlivosti a diskrétnosti (starověké Řecko, Řím), také symbolem neřesti (středověk), či byla používána k předávání vzkazů milenců. V současnosti je symbolem romantiky, lásky a poselství Valentýna. Nejen její tvar a symbolika, ale i vůně se k tomuto svátku velmi dobře hodí. Typickou a velmi žádanou je růže červená nebo rudá, můžeme však použít i jiné barvy. Přízdoba jedné růže musí respektovat její majestátnost, jedinečnost, krásu a musí být volena tak, aby tyto vlastnosti ještě zvýraznila, podtrhla a ne růži zastínila. Valentýnské kytice mohou mít mnoho podob, tvarů, mohou být zhotoveny různými technikami. Pravidla jejich zhotovení se v obecných principech shodují s jinými kyticemi. Romantické kytice Kytice aranžované u příležitosti svátku Valentýna mohou mít romantickou podobu. Z výběru materiálů, způsobu zhotovení, tvaru kytice by měli vyzařovat prvky romantizmu jako je poetičnost, snění, záhadnost, půvab, okouzlení, přitažlivost… Vhodné květiny- sasanka, frézie, minigerbera, alstromeria, drobnokvěté růže, eustoma,nerine, gypsophila. Doplňujeme také jemnější zelení. Extravagantní kytice Valentýnská kytice může být i velmi extravagantní a výstřední. Taková kytice by měla vypadat neobvykle, výběr květin by měl být zajímavý. Bývají to květiny exotické, strelitzia, heliconia, anturium, zantedeschia. Kombinujeme s výraznější zajímavější zelení.
Techniky Při práci s rostlinami je důležité zvolit správnou techniku, s jejíž pomocí zamýšlené aranžmá zhotovíme. I když se může na první pohled zdát, že rozhodující je nápad, myšlenka, originalita, je to jenom poloviční pravda. Sebelepší nápad je k ničemu, když nevíme, „jak na to“, aby výsledek odpovídal požadované kvalitě. Rostlinný materiál je živý organismus. Při jeho zpracování volíme takovou techniku, abychom zdůraznili jeho přednosti, nepoškodili a nezničili ho. Na druhé straně je sám o sobě tvůrčím prostředkem a můžeme ho různým způsobem upravovat a využívat. Techniky v aranžování můžeme rozdělit na přípravné (pomocné), hlavní a závěrečné.
Přípravné techniky Jako přípravné označujeme ty techniky, s jejichž pomocí si buď předem připravíme materiál, který budeme dále hlavními technikami zpracovávat, nebo si připravíme různé konstrukce a doplňkové dekorační materiály k aranžování. Ohýbání a tvarování Ohýbání je usměrňování směru linií a tvarů. Při zhotovování kytic či jiných dekorací se v maximální míře snažíme využít přirozeného růstu, ohybu a směřování rostlin či jejich částí. Někdy nám však některé křivky nebo rovné stonky rostlin nevyhovují a musíme je usměrnit do požadovaného tvaru. Nástrojem pro tuto techniku jsou naše ruce, kterými mačkáme, uhlazujeme, hněteme, otáčíme a ohýbáme rostlinný materiál do potřebných tvarů. Pro tuto práci potřebujeme cit a trpělivost. Pomocí uvedené techniky můžeme úspěšně bez použití drátu ohnout a nasměrovat hladké stonky mnoha květin jako jsou například kaly (Zantedeschia), toulitky (Anthurium), česneky (Allium), listy některých filodendronů (Philodendron) nebo trav. Pokud potřebujeme ohnout suché stonky, je dobré je na 2
krátkou dobu ponořit do horké vody. Díky tomu změknou a můžeme je natvarovat do požadovaného směru. Přetáčení okolo své osy Tuto techniku využíváme tehdy, když chceme výrazně změnit celkový směr linie. Přetáčíme okolo podélné osy lehkým, výše popsaným hnětením a ohýbáním. Nalomení je speciální technika pro tvarování větví. Spočívá v tom, že při nalomení větve smí prasknout pouze pokožka a vrchní vrstva dřeva. Větev nadále zůstává pevná a její nenalomená část zásobuje listy vodou. Každým dalším nalomením získáváme potřebný zlom, ale přesto větev zůstává pevná. Způsob práce je stejný jako při tvarování, ale tentokrát je tlak prstů shora daleko větší. Přiměřenou silou působíme tak dlouho, až se větev nalomí. Navazování rostlinného materiálu používáme u druhů, které nemají přirozené stonky. Nejčastěji to jsou různé plody, např.šišky, lusky dřezovce (Gleditsia), šištice olše (Alnus), tobolky katalpy (Catalpa) a jiné. Navazováním si také předem můžeme připravit různé snopky, svazky a kytičky, a to jak z rostlinného materiálu (např. levandule, mech, seno, špalíčky atd.), tak z doplňkového dekoračního materiálu (jako je lýko, kokosové vlákno, stuhy apod.). K navazování používáme vazačský drát. Jeho sílu volíme podle síly rostlinného materiálu. Některé suché plody, jako např. ořechy, kaštany, mandle a žaludy, nenavazujeme, ale drát, na jehož konci si uděláme malé očko, k plodu přilepíme pomocí tavné pistole. Jiné můžeme pouze napíchnout na drát. Ten je vhodné předem vsunout do hrotu tavné pistole a teprve pak do plodu zapíchnout. Zabráníme tím následnému vypadnutí plodu z drátu. Ploché lastury nebo dřevěné doplňky můžeme nejprve navrtat malými zubařskými vrtáčky a teprve pak navázat na drát. INTERIÉROVÁ FLORISTIKA 143
Prodlužování přirozených stonků Uvedenou techniku používáme u rostlin, jejichž přirozený stonek je krátký a neumožňuje nám uchopení do ruky nebo dostatečné zapíchnutí do aranžovací hmoty. Podobně jako při navazování využíváme vazačský drát o síle odpovídající jemnosti materiálu. Stonek prodlužujeme navázáním na dvě nožky. Na přiměřenou část stonku přiložíme drát, který je ohnutý do štíhlého písmene U. Kratší konec drátu vedeme paralelně s prodlužovaným stonkem a spolu se stonkem ho delším koncem drátu přiměřenou silou několikrát obtočíme. U živého materiálu dbáme na to, aby prodloužený, předtím čerstvě seříznutý stonek přišel do kontaktu s vodou. U vypichovaných dekorací toho docílíme vpíchnutím řezné plochy do aranžovacíhmoty, u vázaných dekorací vatičkováním. FLORISTIKA 144 Vyztužování Vyztužování je zpevnění stonku drátem odpovídající síly. Způsoby vyztužování: Ovinutí stonku rostliny drátem spirálovitě po celé délce od květu ke konci stonku. Drát vedeme po povrchu stonku a při obtáčení rostlin dbáme na to, abychom je nezlomili, a to zvlášť u stonků s kolénky, např. u karafiátu (Dianthus). Lodyhu obtočenou drátem bychom ve výsledné dekoraci neměli vidět, proto tento způsob vyztužení používáme hlavně tam, kde ji můžeme zakrýt. Nejčastěji používáme v pohřební vazbě. Vyztužování části stonku nebo listu drátem na dvě nožky. List vyztužíme tak, že na rubu listu drátem propíchneme jeho hlavní žilnatinu přibližně v dolní jedné třetině. Oba konce drátu srovnáme podél řapíku, jeden konec ponecháme rovný a druhým ho spolu s řapíkem listu 2 – 3 krát ovineme. Vyztužování pomocí dlahy. Podél bezlisté lodyhy vedeme nejlépe dva dráty, které začistíme ovinovací páskou. Tento způsob vyztužení využíváme především při vázání svatebních kytic. Vedení drátu vnitřkem lodyhy. Tato technika vyžaduje velkou pozornost a cit v prstech. Drát můžeme do lodyhy vsunout zespodu nebo naopak propíchnutím květu shora. Vždy volíme takový 3
způsob, abychom nepoškodili vlastní květ ani drátem neprorazili stonek. Tento způsob vyztužování používáme u rostlin s dutým stonkem jako jsou například narcisy (Narcissus). Rovněž je vhodný u druhů s plným hladkým stonkem, což jsou např. kaly (Zantedeschia), česneky (Allium), tulipány (Tulipa) a jiné. U rostlin s plnými stonky vodicí drát vpíchneme řeznou plochou do potřebné délky stonku. K jeho zajištění proti vypadnutí můžeme použít další drát, a to tak, že jím propíchneme stonek, oba konce kolem něho srovnáme,obtočíme je kolem zbytku vodicího drátu vyčnívajícího z lodyhy a začistíme páskou. Vatičkování Vatičkování velmi úzce souvisí s navazováním rostlin nebo prodlužováním jejich stonků. Cílem této techniky je rostlinám či jejich částem, které do dekorací nepoužíváme s jejich přirozenými stonky (buď záměrně z kompozičních důvodů, nebo jejich nedostatečné délky), poskytnout potřebnou vodu. Nejčastěji se tato technika využívá při vázání svatebních kytic. Postup práce: květiny a zeleň necháme alespoň 12 hodin dobře natáhnout vodu. Stonek seřízneme na minimální potřebnou délku a navážeme na drát potřebné délky a příslušné síly, čímž nahradíme přirozený stonek. Řeznou ránu po navázání na drát obtočíme suchou vatou, (také lze použít buničinový papír nebo tampon na odličování), namočíme v misce s vodou. Vše začistíme kaučukovou páskou – spirálovitě a přiměřenou silou tak, abychom nevytlačili vodu z vaty. Na jedné straně zakryjeme nevzhledný drát, na straně druhé zabráníme výparu vody z nasáklé vaty. Obzvláště pečlivě pracujeme v místě, ve kterém stonek přechází v drát. Postupujeme tak daleko, až sjednotíme kratší konec drátu s delším. Konec pásky zatavíme nad plamenem. U druhů s dutými nebo plnými stonky, které vyztužujeme vsunutím drátu dovnitř stonku, nejdříve provedeme vyztužení podle výše uvedeného postupu, a teprve pak přiložíme vatičku.FLORISTIKA 146 Začišťování páskou K tomuto účelu slouží různé typy začišťovacích pásek. Začišťujeme všechna místa, kde byl drát použit jakopomocný technický materiál (viz výše uvedené techniky). Postupujeme tak, že pásku přiložíme na navazovaný stonek a postupným spirálovitým obtáčením směrem dolů stonek pevně ovineme a tím drát zakryjeme. Voskování Technika voskování má v současném aranžování široké uplatnění. Nejčastěji využíváme voskování jako alternativu k vatičkování. Jednotlivé květy seřezaný na krátký stonek, např. kala (Zantedeschia), gerbera (Gerbera), toulitka (Anthurium) apod., nebo drobné květy či části květů z květenství, např. z hyacintu (Hyacinthus), šateru (Gypsophila), alstromerie (Alstroemeria), pestrovky (Gomphrena) atd., ochráníme před vadnutím ponořením jejich řezné rány do roztaveného vosku a následným zchlazením ve studené vodě. Popsanou techniku nejčastěji využíváme při zhotovování svatebních kytic, věnečků a diadémů, jemných květinových závěsů a různých dekorací k výzdobě interiéru. Technika není vhodná k zabezpečení trvanlivosti růží na dlouhých stoncích a rovněž tam, kde chceme docílit dlouhodobé trvanlivosti aranžmá. Pokud se rozhodneme uvedenou techniku použít, je vhodné si předem ověřit trvanlivost vybraného rostlinného materiálu. Další způsoby voskování Máčení celých rostlin do vosku – využíváme hlavně o Vánocích, jelikož rostliny namočené do vosku připomínají ojínění. Potírání voskem – na předem připravený podklad nasypeme květy nebo jejich části či jiný materiál (např. kokosové vlákno, střepiny skla), potřeme voskem a necháme zaschnout. Můžeme si tak připravit manžety pod kytice, výplně obrazových rámů atd. Roztaveným voskem můžeme také potřít 4
připravený papír, který pak posypeme čerstvými nebo sušenými květy či jejich částmi, překlopíme druhým, nenatřeným papírem a pomocí žehličky zažehlíme dohromady. Použití takto připraveného materiálu je velmi široké a záleží pouze na naší fantazii. Zalití rostlin voskem – vosk můžeme nalít na plech, naskládat do něho květy či plody a ty znovu zalít voskem. Po zatvrdnutí můžeme krájet čtverce či jiné tvary. Výsledná podoba zavoskovaných květin bude vždy záviset na způsobu lití nebo kapání vosku na podložku a barvě vosku. Lepení Před vlastním aranžováním si pomocí různých druhů lepidel můžeme připravit mnoho pomocných dekoračních materiálů. Například tapetovým či jiným tekutým lepidlem můžeme natřít papír, starý keramický květináč nebo cokoliv podle své fantazie, a vše posypat různým sušeným rozdrceným materiálech, nasekanými vonnými bylinkami, semínky máku, fazole, čočky atd. Také můžeme lepidlem potřít celofán požadovaného tvaru a velikosti a rovnoměrně na něj rozložit vlákna kokosu. Rukama uhladíme, necháme uschnout a z celofánu strhneme. Kokosové vlákno můžeme doplnit jiným atraktivním materiálem jako jsou skeletové listy, jemné okvětní lístky světlice (Carthamus), kousky jemného dekorativního papíru apod. Zpevnit a následně tvarovat můžeme kokosové a sisalové vlákno pomocí lepidla ve spreji. Můžeme si tak připravit například srdíčka, čtyřlístky a jiné tvary, které zakomponujeme do dekorací.
Hlavní techniky Vázání Jednou z nejpoužívanějších technik při zhotovování kytic a věnců je vázání. Při zhotovování vázaných kytic používáme květiny na přirozených stoncích nebo předem připravené některou z výše uvedených pomocných technik. Pokud vážeme květy na přirozených stoncích, zbavíme je v dolní třetině všech listů a trnů. Při vázání kytice do spirály je nezbytné dodržet jednotný směr kladení stonků, a to jak při kulatých, tak jednostranných kyticích. Kytici zpravidla držíme v levé ruce a pravou rukou přikládáme stonky šikmo zleva doprava. U leváků je tomu naopak. Stonky vždy klademe tak, aby jejich spodní část směřovala ven z dlaně. Existuje několik možností, jak lze při vázání kytice postupovat – Zeleň přikládáme společně s květy. – Ze zeleně nebo rostlin s květenstvím typu závoje (např. Solidago, Gypsophila, Myosotis) vytvoříme základ kytice, do kterého květy následně vkládáme. Tento způsob tvorby kytice je jednodušší. Souběžné přikládání květin a zeleně vyžaduje více praxe a zručnosti. – Předem si připravíme různé konstrukce z výhonů, šlahounů, pedigu a jiných materiálů, do kterých následně vkládáme květy a zeleň. Vázanou kytici často zakončíme manžetou a v místě, kde jsou stonky nejvíce přimknuty k sobě, kytici svážeme. Toto místo označujeme jako úvazek. Svázání můžeme provádět najednou nebo je možné stonky svazovat průběžně. Nevýhodou průběžného svazování je nemožnost další manipulace s materiálem či případné vkládání dalších prvků. Ideální je nabýt takové zručnosti, aby průběžné vázání nebylo nutné. Úvazek musí být u kytice dostatečně pevný a přiměřeně široký, aby kytice v něm nebyla měkká a po svázání nezměnila svůj tvar. Nesmí být ale ani příliš pevný, abychom silným zmáčknutím stonky mechanicky nepoškodili. Zvláště u rostlin s měkkými či dutými stonky musíme být pozorní, abychom stonky zcela nepřeřízli a tím rostlinu neznehodnotili. Při správném skládání stonků jedním směrem vznikne pod úvazkem spirála. Ke svázání kytice používáme nejčastěji umělé lýko, přírodní lýko, tenkou stuhu či jiný pevný materiál.
5
Zhotovení úvazku: v místě, kde se stonky nejvíce dotýkají, přiložíme pod prsty levé ruky dostatečně dlouhý konec vázacího materiálu, např. lýka. Druhým koncem lýka začínáme ovinovat stonky nad rukou, která drží kytici, a poté sjedeme lýkem pod ruku a jednou až dvakrát ovineme. Tím nám vznikne požadované překřížení lýka a dosáhneme tak maximální pevnosti úvazku. Překřížení je velmi důležité obzvláště u velkých kytic. Menší kytice svazujeme jednoduchým úvazkem bez překřížení. Pokud tvar osmičky - tedy překřížení - neuděláme, nikdy nedocílíme tak pevného úvazku s minimálním omotáním lýka. Pokud vážeme opravdu velkou kytici, je vhodné použít k jejímu svázání širší stuhu, která má větší pevnost. Kytici svazujeme vždy v ruce a nikdy ji nepokládáme! V paralelní kytici můžeme použít více úvazků. Stonky pod úvazkem musí být vždy čisté, aby po vložení kytice do vody nedocházelo k hnilobným procesům. Proto pod úvazkem odstraníme všechny listy a zbytky výhonků. Pokud jsme stonky rostlin vyztužovali nebo prodlužovali, zbytky drátů je třeba vystříhat a ohnout směrem do kytice. Při stanovení délky stonků pod úvazkem se většinou řídíme pravidlem zlatého řezu, ze kterého vyplývá, že délka stonků pod úvazkem se bude rovnat třem osminám výšky kytice, pokud záměrně nezvolíme obrácený poměr. Tento základní poměr může být u kytice ovlivněn mnoha faktory a tudíž také pozměněn. U velmi vzdušných, transparentních kytic za současného použití štíhlých květů odvozených od trojúhelníka můžeme kytici v horní část maximálně vytáhnout, zvětšit a zdůraznit. Stonky pod úvazkem seřízneme šikmo nebo kolmo (podle typu stonku), nebo je sestřihneme. Učinit by tak měl i zákazník doma před vložením kytice do vázy s vodou. Je možné také přidat přípravek určený k prodloužení trvanlivosti řezaných květin, čímž se prodlouží životnost kytice. U paralelně vázaných kytic stonky klademe rovnoběžně vedle sebe bez křížení. U kytic zhotovovaných ve formálně lineárním stylu obě techniky vzájemně kombinujeme. Lepení Je často používaná a důležitá technika, která vyžaduje preciznost a čistotu práce. Je důležité rozlišovat lepení živých rostlin a lepení sušených rostlin. – Lepení živých rostlin provádíme pomocílepidla pro živé květy – oasis floral. Lepidlo je určené k lepení jemných květů, okvětných plátků, listů a také k přilepování dekoračních materiálů k živým rostlinám – například perliček, peří, flitrů apod. Můžeme ho využít při zhotovování podložek pro kytice z listů, svatební kytice zvané glamelie, corsage, věnečků a různých šperků ze živých rostlin. Dbáme na to, aby květiny a dekorační doplňkové materiály nebyly od lepidla zašpiněny. – K lepení sušených rostlin nejčastěji používáme tavnou lepící pistoli. Tímto způsobem můžeme zhotovovat například věnečky ze šišek, slaměnek, světlice barvířské, černuchy, mochně a mnoha dalších rostlin, zdobit slámové copy, slaměné klobouky a mnoho dalších aranžmá. Obsluha tavné pistole je velmi jednoduchá. Po zapojení do sítě elektrického napětí (220 V) se asi po třech až pěti minutách roztaví lepicí tyčinky, zasunuté do pistole, které začínají tát při teplotě kolem 90 °C. Po zmáčknutí dávkovače se v hrotu tavné pistole objeví lepidlo. Čím víc dávkovač zmáčkneme, tím víc lepidla vytlačíme. Účinek je okamžitý a velmi dobrý, proto nedávkujeme zbytečně moc lepidla. To by ve zhotovené dekoraci nemělo být nikde patrné, a to ani ve formě tenkých vláken, která se vytvářejí, když oddalujeme pistoli od aranžmá. Tavná pistole nám umožní lepit i na těžko přístupných plochách, spojovat různé materiály a dozdobovat aranžmá dřevěnými, skleněnými, kovovými a jinými doplňky. Není vhodná pro plastické hmoty, které se vlivem horkého lepidla deformují, a pro živé květiny, u kterých spálí rostlinné pletivo. Při práci s tavnou pistolí musíme pracovat opatrně a dbát bezpečnostních pravidel. Při kontaktu horkého lepidla s pokožkou dochází k jejímu spálení a tvorbě bolestivých puchýřů.
6
Navazování a navlékání na dekorační drátek Navlékání je jednou z nejstarších technik v aranžování květin, i když pravděpodobně naši předkové o něm jako o technice vůbec neuvažovali. Navlékanými řetězy a girlandami zdobili staří Řekové posvátné háje, ulice, svá obydlí nebo sami sebe. Obyvatelé tichomořských ostrovů dodnes navlékají pestré tropické květiny a takto vzniklými řetězy a věnci se zdobí na znak radosti a veselí. Tak jak navlékáme na nit korálky, můžeme navlékat na provaz, vlasec nebo drát listy, plody nebo některé sušené květiny. Velmi efektní řetězy si můžeme zhotovit na podzim navlékáním různě vybarvených listů padajících ze stromů či dozrávajících a vybarvených suchých plodů. Obdobou navlékání je navazování rostlin či jejich částí na dekorační drátek. Výsledkem je řetěz tvořený například okvětními plátky růží srolovanými do ruliček nebo jednotlivými květy hyacintu. Ty však musíme nejdříve zabezpečit voskováním proti odpařování vody a teprve pak stonek každého květu obtočíme několikrát do spirály drátkem. U extravagantních převislých kytic můžeme získat dlouhé stonky pomocí různých dekorativních šňůr s vodicím drátem. Z krátkého úseku drátku odmotáme dekorativní materiál (papír, látka) a obnaženým drátkem připevníme předem navatičkovaný a kaučukovou páskou začištěný květ. Přivázaný květ začistíme dekoračním materiálem, který jsme na začátku práce odmotali z vodicího drátku. Postup opakujeme tak dlouho, až na drát upevníme tolik květů, kolik potřebujeme. Práce vyžaduje zručnost a cit pro čistotu. Omotávání a proplétání Současná floristická tvorba často pracuje s dlouhými šlahounovitými výhony, pedigem, různými dráty, provazy atd. Všechny tyto materiály můžeme snadno využít k omotávání a proplétání. Rozdíl mezi těmito dvěma technikami je v tom, že při omotávání materiál, se kterým pracujeme, víceméně pouze obtáčíme kolem podkladu nebo konstrukce. Při technice proplétávání podklad nepotřebujeme, proplétáním ho sami vytváříme. Omotáváním si můžeme zhotovit např. velikonoční vajíčka (omotáváním žlutého provázku na vytvarovaný základ ze sena), vánoční hvězdy atd. Technika omotávání nemusí být vždy pouze přípravnou technikou, někdy může výsledné aranžmá mít zcela zřetelnou formu, vzniklou omotáváním jako hlavní technikou. Jako příklad můžeme uvést kužel nebo kouli, které lze v mnoha podobách zakoupit v obchodní síti, a právě technikou omotávání je dozdobit podle naší fantazie. Proplétání je častou technikou při zhotovování korpusů (těl) věnců, ale také při zhotovování různých podložek a konstrukcí pro kytice a jiné dekorace. Důležitá je tato technika také při zhotovování některých florálních objektů. Při aranžování rostlin velmi často jednotlivé výše popsané techniky kombinujeme.
Styly v aranžování Současná floristika využívá tři základní aranžérské styly: dekorativní, vegetativní a formálně lineární. Vymezení základních stylů umožňuje floristická díla zařadit do určitých kategorií, které se vyznačují svébytnými znaky, a také usnadňuje floristům nalézt společnou řeč. Styl můžeme jinými slovy označit jako způsob tvorby a značí výraz díla při práci s rostlinami a jejich částmi. Dekorativní styl Již ze samotného názvu slova dekorativní (zdobný) vyplývá, že se jedná o styl, ve kterém převládá zdobnost, ornamentálnost, bohatost, plnost. Dekorativní způsob aranžování byl používán v minulosti a je nejčastěji používaným stylem v současnosti. Charakteristické znaky – Malé nároky rostlin na volný prostor. Dekorace působí jako celek, ve kterém jsou květy poměrně těsně semknuty a není takřka vidět do středu aranžmá; typická jsou kompaktní uzavřená aranžmá s jasně postřehnutelným obrysem nebo aranžmá s méně uzavřeným obrysem (tzv. volná). Povrch upravujeme pomocí pravidelného či nepravidelného rozptylu, tvorbou plošek, vyčnívajícími 7
výhonky a listy a také stupňovitým uspořádáním rostlin. Jejich rozložení vychází ze středu nádoby, kde je obvykle umístěno těžiště a směrem ven se postupně rozvolňují a zjemňují. – Symetrie nebo asymetrie, obrys, tvar kompozice – pravidelný, nepravidelný. – Rostliny v nově vytvořené kompozici ztrácejí na své individualitě. Jednotlivé linie nejsou patrny na první pohled. Florista se samozřejmě nechá vést druhem květiny, musí si uvědomit, kolik prostoru okolo sebe jednotlivé druhy potřebují a nesmí je zcela potlačit, ale ve výsledku jde vždy o dokonalost celku. – Větší počet druhů květin s opakováním, práce s kontrasty (velké vs. malé, světlé vs. tmavé, těžké vs. jemné, vztyčené vs. splývavé), barevnost založena na velkých, ale i malých kontrastech. – Bohaté použití dekoračního materiálu (např. stuhy, šňůry, provázky, drátky, korálky, peří atd.). –Vhodný výběr nádoby. – Dekorativní aranžmá mají na první pohled působit celistvě a nenásilně, ale v žádném případě ne nudně. I když nás na první pohled nemusí zaujmout tak jako formálně lineární kompozice, při druhém pohledu musí člověka nutit zblízka si jej prohlížet a rozlišovat například jednotlivé druhy materiálů, barev, tvarů a linií. Dekorativní způsob tvorby je chlebem a solí většiny floristů, jen by neměl zůstat jediným, neboť by mohl zavést floristu do slepé tvůrčí uličky. Využíváme ho ve všech floristických disciplínách. Vegetativní styl Vegetativní způsob aranžování je přirozený a růstu rostlin přizpůsobený způsob aranžování, ve kterém se jejich formy, tvary a linie interpretují v souladu s přírodou. V tomto stylu se napodobuje přirozený růst rostlin nejen postavením jednotlivých prvků, ale i skupin. Charakteristické znaky – Můžeme napodobovat různá společenstva (rozkvetlou louku, břehy řek, rašeliniště, lesní mýtinu atd.). Při výběru materiálu kombinujeme rostliny, které spolu rostou v přírodě. – Respektujeme zákonitosti o slučování prvků stejného charakteru, ale stále pracujeme s kontrasty velikostí, tvarů, křivek, struktur a barev. – Větší zastoupení mají listy. Plody, větve a květy jsou zastoupeny většinou sporadicky. – Vhodné jsou méně prošlechtěné, drobné druhy, které svým vzhledem připomínají divoce rostoucí rostliny v přírodě, jako např. hrachor jarní (Lathyrus vernus), kopretina (Leucanthemum vulgare), chrpa (Cyanus segetum), morač (Ammi majus) a jiné. – Používáme výhradně přírodní materiály (sisal, kokosové vlákno, kůru, vázací materiál pouze přírodního charakteru a jiné). Lakované dřevo, šňůry, provazy, stuhy, dekorační materiály apod. nepoužíváme v tomto stylu vůbec. – Převracení, otáčení, navlékání, voskování nebo jiné techniky, které nejsou v souladu s přirozeným růstem rostlin, v tomto stylu nemají své místo. – Časté a přirozeně působící je paralelní uspořádání linií, neboť ve většině společenstev v přírodě právě tento růst převládá (např. rozkvetlá louka, bukový les, lán obilí či slunečnic atd.). – Při aranžování nádob v tomto stylu je důležitý vhodný výběr nádoby a úprava jejího dna nebo základu, z něhož aranžmá vychází, s použitím prvků pro ně typických. U alpínské louky to budou např. ostré kameny, vybledlé dřevo nebo suchý mech, poušť si žádá písek a kamení. Pro dobré zvládnutí tohoto stylu je nutné mít dostatečné znalosti o rostlinném materiálu, musíme znát prostředí, ze kterého pochází (ekologie), a společenství rostlin, ve kterém roste (fytocenologie)atd. Ve vegetativním stylu můžeme aranžovat např. vypichované dekorace v nádobách, věnce, kytice, závěsné dekorace na zeď ze sušených rostlin a mnohé jiné.
8
Formálně lineární styl Již z názvu tohoto stylu je zřejmé, že v popředí stojí forma (tvar, velikost, barva) rostliny či její části, a linie, které neprobíhají náhodně, ale vzájemně se doplňují, vytvářejí kontrasty a určité napětí. Květiny, listy a větve jsou zakomponovány vždy podle stupně svého působení, v souhře s ostatními částmi. Charakteristické znaky – Výrazný kontrast linií, barev a tvarů; kombinujeme nejméně tři typy průběhu linií, např. horizontální, vertikální, diagonální nebo další, jako jsou točité, křížící se, volné atd. – Práce s volným prostorem, který vzniká různými odstupy a vzdálenostmi mezi materiálem,čímž dochází k výraznému napětí. Mezery vznikající mezi jednotlivými prvky jsou nejen prostorem pro efekty linií a tvarů, ale skýtají i působivé průhledy. – Práce s omezeným počtem druhů (ideální 7 - 9 dle velikosti dekorace) kontrastních forem, ale od každého druhu jen malý počet prvků (2 - 3 ks). Různé druhy se snažíme vzájemně nemíchat, vytváříme z nich skupiny. – V tomto stylu si můžeme dovolit části rostlin mírně upravovat, můžeme zalamovat stébla, ohýbat a rolovat listy atd. Potřebnou linii můžeme také nahradit i nerostlinným materiálem, jako je plech, drát, provaz, stuha atd. – Vyzdvihujeme individualitu (jedinečnost) jednotlivých rostlin způsobem odpovídajícím jejich umístění v kompozici. Rostliny s největšími nároky na prostor (Strelitzia, Curcuma, Anthurium, Heliconia) jsou umístěny ve volném prostoru v nejvyšší části kompozice a tvoří její hlavní motiv. Rostliny druhého řádu tvoří přechod mezi rostlinami prvního a třetího rádu. Jsou umístěny uprostřed kompozice a jsou v silném kontrastu s liniemi a barvami rostlin prvního řádu (květy a květenství – např. Molucella, Freesia, větve, pokroucené výhony, listy atd.). V základu jsou použity rostliny třetího řádu v silném barevném kontrastu s menšími nároky na prostor (např. Hydrangea, Celosia argentea var. cristata, Ageratum, Tagetes). Rostlinný materiál, který je použit v základu, by neměl být použit jinde. – Lehčí a špičatý materiál patří do vnějších a horních částí (jemné větve, úzké listy, lehké trávy), těžší do částí spodních. Formálně lineární aranžmá je z každé strany jiné, ale z každého úhlu pohledu musí vypadat vyváženě. Toho docílíme tím, že každou skupinu na jedné straně vyvážíme podobnou skupinou na straně protilehlé.
Kytice Pro floristu je kytice základní vazačskou disciplínou, která po technické i estetické stránce poukazuje na jeho zručnost a estetické cítění. S prvními předchůdci dnešních kytic se můžeme setkat již v historii, kdy si lidé vázali květy do jednoduchých svazků. Stejně dlouhé stonky se skládaly jednoduše paralelně vedle sebe. Těmito svazky si pak zdobili svá obydlí, i ulice nebo se stávaly součástí různých slavností. V souvislosti s vývojem lidské kultury a architektury se měnila i podoba vázaných kytic, což se projevovalo především na jejich vzhledu a druhovém složení. Dnešní kytice mají mnoho podob, obecně je však můžeme charakterizovat takto: kytice je záměrné seskupení dvou a více stonků nebo jiných částí rostlin, které mohou být doplněny ostatním dekoračním materiálem. Zhotovují se různými technikami, nejčastěji pak vázáním. V praxi to znamená, že se můžeme setkat v kytici s klasickou kombinací květů a zeleně, ale výjimkou není ani kytice vytvořená bez jediného květu. Příkladem může být kytice zhotovená např. z listů, trav, větví, kořenů nebo různých plodů a zeleniny. Za kytici současně považujeme i jeden květ svázaný s libovolným množstvím zeleně. Specifickou disciplínou je přízdoba jednoho květu, které se budeme dále podrobněji věnovat.
9
Proporce Principy zlatého řezu se promítají i do poměrových vztahů mezi jednotlivými částmi kytice. Správné dodržení těchto poměrů zaručuje, že kytice bude proporční. Zkušený florista je schopen tyto poměrové vztahy odhadnout bez podrobnějšího proměřování a v některých případech je i porušit. Pokud jsou tyto proporce jakkoliv porušeny, vždy je to z konkrétního estetického důvodu. Jednotlivé poměrové vztahy v kytici lze charakterizovat takto: Poměr délky stonků pod úvazkem a výšky kytice Délku stonků pod úvazkem stanovujeme jak z poměru 3:5, tak obráceného poměru 5:3. Tento poměr často používáme u samostatně stojících kytic nebo některých typů svatebních kytic, kde mají tyto stonky často dekorativní charakter. Výjimkou jsou standardní svatební kytice, kde se tento poměr podřizuje funkčnosti kytice při manipulaci. Stonky pod úvazkem se nezakracují podle poměrových vztahů, ale cca 2 cm pod koncem dlaně, která kytici drží. Poměr šířky a výšky kytice Stanovení tohoto poměru je obdobné. U kulatých kytic odpovídá výška kytice 3/8 a její šířka 5/8 z délky, kterou získáme jejich součtem. U kytic vázaných na výšku do trojúhelníkového, kapkovitého, oválného nebo jiného tvaru je tomu při stanovení poměrů naopak. Tyto kytice nejvíce svádějí k porušení poměrů a vážou se vyšší, což v některých případech není chybou. Takovým případem jsou kytice, které jsou vzdušné s optimálním rozložením prvků. Proporce kulaté kytice s nepravidelnýma zahuštěným rozptylem prvků nebo skupin Zlatý řez se u tohoto typu kytic stanovuje na celkové ploše kytice při pohledu shora. Těžiště nikdy neleží ve středu kytice, ale mimo něj. Zde se v kytici umísťuje dominantní květ nebo hlavní skupina květů, která může být doplněna dalšími skupinami. Tyto pak doplňují a podtrhují hlavní skupinu (květ). Trojúhelník spojující jednotlivé skupiny nesmí být rovnoramenný. Vzdálenosti mezi jednotlivými skupinami jsou různě veliké.Takové rozmístění prvků (skupin) podtrhuje nepravidelnost jejich rozptylu v kytici. Výjimkou jsou typy kytic, kde je naopak hlavní květ uprostřed a ostatní květy jsou ve vztahu k němu symetricky uspořádány (pravidelný rozptyl). Proporce kytice formálně lineární U kytic tohoto typu se určuje hned několik poměrových vztahů, které jsou důležité pro optimální výškové rozložení květů v kytici tak, aby mezi jednotlivými květy nebo květinovými skupinami nevznikaly pravidelné odstupy Proporce kytice převislé Kytice s převisem jsou typické nejen pro svatební floristiku, ale objevují se i jako kytice dárkové nebo určené k dekoraci interiéru. Opět zde můžeme nalézt několik poměrových vztahů, které se odvíjí od kompozice kytice. Jde o vztah mezi výškou kytice nad úvazkem a délkou převisupod úvazkem, který je 3:5 až 3:8, šířkou kytice nad a pod úvazkem, tento vztah lze vyjádřit poměrem 5:3 až 5:2. V případě, že má kytice dva převisy, můžeme do poměrového vztahu stavět i jejich délku, která může být stejná nebo rozdílná. Proporce kytice vázané na šířku Kompozice této kytice je natolik specifická, že nedovoluje, aby výška kytice byla větší než její šířka. Od této zásady se odvíjí i jednotlivé poměrové vztahy. Do poměru tedy dáváme šířku kytice a její výšku, která může být 5:3 až 8:3. Záměrné překročení stanovené délky není chybou, naopak podtrhuje transparentnost celé kytice.
Kompozice kytice Kompoziční zpracování kytice zahrnuje několik základních parametrů. Celkový vzhled kytice odvozujeme především z její funkce a účelu, který má splňovat. Podle této skutečnosti zvolíme její tvar, velikost, barevné a druhové složení, ale také množství použitého rostlinného materiálu. Z
10
celkového vzhledu kytice by mělo být patrné, k jakému účelu byla uvázána. Všechny zmiňované parametry na sebe musí logicky i esteticky navazovat. Rozdělení kytic podle druhového složení Kytice jednodruhová – je zhotovena pouze z jednoho druhu květů, doplněna může být vhodným typem zeleně. Na první pohled působí tato kytice jednoduchým až monotónním dojmem, nicméně větší množství stejných květů poukazuje na krásu použitého druhu květiny, který v takovém celku nejlépe vyzní. Tyto kytice se používají jako dárkové, smuteční, ale i svatební. Jako příklad si můžeme uvést stále oblíbenou kytici z růží. Nejméně vhodné pro tento typ kytice je použití některých květin 1. a 2. řádu jako Protea, Hydrangea, Cymbidiumatd. Kytice vícedruhová (míchaná) – je nejčastějším typem kytic. Objem kytice tvoří libovolný počet druhů květů, které ovšem společně mohou vytvářet harmonický nebo kontrastní celek. Tyto kytice se používají k celé řadě slavnostních i smutečních příležitostí. Použít se mohou kombinace květů všech řádů (s ohledem na jejich estetickou hodnotu a individualitu). Rozdělení kytic podle hustoty použitého materiálu Kytice kompaktní (uzavřená) – jednotlivé květy jsou skládány těsně vedle sebe, vznikají tak minimální odstupy mezi jednotlivými květy. Pozorovatel nepronikne do vnitřní struktury kytice, může sledovat pouze její vnější texturu. Tento typ se nejčastěji používá ve svatební floristice, ale také u kytic dekorativních např. biedermeierovského typu. Kytice volná – pro tuto kytici je charakteristická její transparentnost. Kytice působí vzdušně, mezi jednotlivými květy jsou dostatečně velké odstupy, které zajišťují jednotlivým květům dostatek prostoru, důležitého pro podtržení jejich individuality a charakteru. Pohledem můžeme proniknout do vnitřní struktury kytice.
Rozmístění prvků v kytici Způsob rozmístění jednotlivých prvků v kytici podléhá kompozičnímu záměru floristy. Podle toho jsou jednotlivé prvky v kytici rozptýleny tak, aby podtrhovaly její charakter. Pravidla rozptylu prvků na povrchu floristického objektu se týkají nejen kytic, ale i vypichovaných aranžmá,věnců atd. Pravidelný rozptyl – jednotlivé prvky nebo skupiny jsou v kytici pravidelně (rovnoměrně) rozptýleny. Vzdálenosti mezi nimi jsou přibližně stejné a pravidelně se opakují. Tento způsob uspořádání působí jednoduše až monotónně. V kytici naopak vynikne krása jednotlivých použitých prvků. Použijeme-li skupinky prvků, musí tyto být opět pravidelně rozmístěny. Každá skupina se po určité vzdálenosti opakuje, čímž vytváří jistou rytmickou řadu. Rovnoměrný rozptyl je charakteristický především pro jednodruhové kytice příp. dekorativní. Nepravidelný rozptyl – prvky jsou v tomto případě v kytici nepravidelně rozmístěny. Množství i vzdálenost mezi jednotlivými prvky nebo skupinami je různá. Kytice vyzařuje dynamičnost, pro pozorovatele je mnohem více zajímavá. Tento typ rozptylu se uplatňuje u všech typů vícedruhových kytic. Rozptyl se zahuštěním – mezi rozptýlenými prvky vytváříme místa, kde jsou prvky zhuštěny do různě velikých skupin. Tato skupina může v kompozici charakterizovat jedno nebo více těžišť a to v případě, že se zhuštění v kytici opakují. Zhuštění dosáhneme tím, že jednotlivé prvky klademe těsně vedle nebo přes sebe. Místo, kde jsou prvky nejvíce koncentrovány, na sebe upoutává maximální pozornost, kytice se stává dynamičtější a zajímavější. V míchaných dekorativních kyticích z více druhů rostlin se tohoto rozptylu velmi často používá. Nepravidelně uspořádané plochy – dalším způsobem, kterým lze v kytici rozmístit prvky, je vytváření nepravidelných ploch z jednotlivých prvků, které mohou mít pravidelný nebo nepravidelný 11
tvar i velikost. Uplatní se především v dekorativních kyticích kulatých i vázaných na výšku. Paralelní pruhy – tyto pruhy lze obecně charakterizovat jako kruhy, které kopírují kruhovitý půdorysný tvar kytice. Typickou ukázkou kytice s paralelními pruhy je kytice typu biedermeier, kde jsou květy uspořádány do pravidelných kruhů. Podobného optického jevu dosáhneme, když z prvků vytvoříme spirálu, která může začínat ve středu kytice nebo mimo něj. Ve floristice rozlišujeme kromě výše zmiňovaných tvarových uspořádání také pruhy příčné nebo diagonální. Pro uspořádání prvků v kytici nejsou tyto příliš typické, neboť s kulatým půdorysným tvarem kytice vytváří příliš silné kontrasty.
Tvary kytic Rozdělení kytic podle prostorového uspořádání rostlinného materiálu Kytice jednostranná – je nejjednodušším typem kytice. Kytice je z jedné (zadní) strany plochá. Tvar kytice může být trojúhelníkovitý, kapkovitý nebo elipsovitý, půdorys je polokruhovitý nebo trojúhelníkový. Profil kytice nesmí být při pohledu z boku plochý, ale svým tvarem připomíná polovinu kapky nebo elipsy. Stonky jsou vázány do spirály, květy a zeleň se přikládají z čelní strany kytice. Způsob, jakým je tato kytice vázaná, spolu s jejím tvarem ji odsuzuje“ pouze pro pohled z jedné strany. Tento typ kytice je určen především pro položení. Používá se jako kytice smuteční na rakev nebo k pomníku, slavnostní, pro přízdobu dárků nebo svatebního auta, případně na zavěšení do interiéru. Kytice vícestranná – pro tuto kytici se používá též označení kytice oboustranná. Velmi zjednodušeně můžeme říci, že tato kytice vznikne složením dvou kytic jednostranných plochou stranou k sobě. Pohledově je zajímavá ze všech stran a určena je pro umístění v prostoru. Tímto způsobem vážeme téměř všechny typy a tvary nám známých kytic. Půdorysný tvar kytice je ve tvaru kruhu nebo oválu. Základní tvary kytic Tvary kytic se průběžně vyvíjely podle estetických potřeb a požadavků dané doby. Dnes můžeme rozlišit několik základních tvarů kytic, které mají celou řadu modifikací. Kytici posuzujeme z hlediska její tvarové symetrie či asymetrie. Tvary symetrických kytic jsou nejčastěji přirovnávány ke geometrickým tvarům. Spojením obvodových linií kytice získáme její obrys, který charakterizuje její tvar. Tvar kytice je důležité při vázání sledovat a dodržovat. Přesného geometrického tvaru kytice nemůže dokonale dosáhnout a není to ani záměrem floristiky. Asymetrické kytice naopak upozorňují na zajímavé linie a kontrasty, které se mohou v kompozici zajímavě prolínat. Typickým příkladem je třeba kytice formálně lineární. ¨ Tvary symetrické podle středové osy Tvar těchto kytic se odvozuje z jejich profilu (obrysu) a přirovnáváme jej k plochým geometrickým tvarům. Připojíme- li k nim jejich půdorysný tvar, vznikne nám trojrozměrné těleso, které charakterizuje jejich prostorový tvar. Kruhovité kytice – jedná se o nejpoužívanější typ kytic, které se s oblibou nazývají kytice kulaté. Tato kytice má polokulovitý profil, naopak půdorysný tvar kytice je ve tvaru kruhu. Rostliny vyplňují celý objem kytice. Kytice tvaru trojúhelníku – používá se jak při vázaní jednostranných, tak vícestranných kytic. Půdorysný tvar u jednostranné kytice je polokruhovitý nebo trojúhelníkový. U vícestranných kytic zase je ve tvaru kruhu nebo oválu. Vznikne tak kytice svým tvarem připomínající prostorové těleso kužel. Mluvíme pak o kytici ve tvaru kužele. Velmi často se v moderní floristice setkáváme i s obráceným kuželem, charakteristickým pro kytice vázané do kornoutu. Kytice tvaru oblouku – profil kytice má tvar paraboly nebo hyperboly. Parabolický tvar je otevřený směrem nahoru, hyperbolický tvar je obrácený, tedy otevřený směrem dolů. Tvar oblouku může být hodně plochý připomínající talíř příp. satelitní přijímač nebo více uzavřený ve tvaru písmena U. Půdorysný tvar je oválný. Jde o méně používaný tvar kytice. Květy mohou vyplňovat objem kytice nebo kopírují její povrch a tím podtrhují její tvar. 12
Kytice tvaru kapky – tento tvar nepatří mezi typické geometrické tvary. Profil kytice má tvar kapky, půdorysný tvar bývá většinou kruhový u jednostranných kytic pak polokruhový a je typický především pro kytice svatební i dekorativní. Kytice tvaru oválu – oválné tvary se uplatní jak u jednostranných, tak dekorativních vícestranných kytic. Kytice tvaru čtyřúhelníku – půdorysný tvar těchto kytic je nejčastěji ve tvaru kruhu nebo oválu. Kytice pak připomíná geometrické těleso válec. Mluvíme o kytici ve tvaru válce. Do této specifické kategorie můžeme zařadit kytice paralelní. Geometrický tvar této kytice je často záměrně porušen asymetrickou linkou vybíhající do prostoru mimo kytici. Méně časté jsou kytice ve tvaru krychle nebo kvádru, které se nejčastěji zhotovují do různých podložek a konstrukcí. Existuje celá řada dalších zajímavých a náročnějších tvarů, záleží pouze na fantazii floristy, jeho uměleckém a prostorovém cítění.
Kytice asymetrické Jak již bylo zmíněno tento typ je charakteristický pro kytice formálně lineární. Setkáme se s ním i ve svatební floristice u některých typů převislých kytic. Spojením obvodovýchlinií kytice získáme amorfní tvar, který působí dynamicky a moderně. FLORISTIKA 170
Výběr a použití rostlinného a doplňkového materiálu Rostlinný materiál Květiny a zeleň jsou základním stavebním kamenem celé kytice. Používají se jak rostliny sušené tak živé (řezané). Správný výběr rostlinného materiálu a jeho kombinování udává charakter celé květinové kompozice. Každý květ musí být v kytici umístěn tak, aby vynikla nejen jeho individuální krása, ale celá kompozice byla proporčně vyvážená. Kombinováním jednotlivých květinových druhů můžeme z kytice vytvořit harmonický celek nebo naopak použitím výrazných kontrastů vznikne dynamické až provokativní dílo. Rostlinný materiál musí umět florista v kytici zúročit z hlediska jeho hodnoty (estetické i ekonomické), charakteru (místo odkud pochází), tvaru, barvy, struktury, textury a linií růstu. Podle těchto charakteristik pak může vhodně kombinovat jednotlivé květy mezi sebou nebo určit jejich postavení v kytici. Není vhodné spolu kombinovat například květy exotické s květy lučními, vzniká tak charakterový nepoměr jednotlivých rostlinných prvků. Řezaný rostlinný materiál můžeme rozdělit do tří řádů. V každém řádu jsou rostliny, které mají podobné, výše zmiňované výrazové vlastnosti. Zařazení řezaných rostlin podle hodnoty a individuality 1. řád – rostliny s největšími nároky na prostor v kytici. Jedná se o rostliny s vysokou estetickou i ekonomickou hodnotou, zařazujeme sem převážně exotické květiny s velkým nebo středně velkým barevně a tvarově zajímavým květem či květenstvím (Zantedeschia, Anthurium, Strelitzia,Heliconia, Curcuma, Eremurus, Cymbidium, Hippeastrum, Phalaenopsis, Protea, Paphiopedilum,Gloriosa atd.), pro tyto květiny je zároveň typická delší trvanlivost ve váze. Do této skupiny patří i některá speciální zeleň a plody (Dracaena, Ilex, Ananas, Cycas, Cyperus atd.).Rostliny zaujímají v kytici dominantní postavení. Podle délky a vzhledu stonku se nejčastěji uplatňují v nejvyšším patře kytice, kde jejich estetická i ekonomická hodnota nejlépe vynikne. Druhy s kratšími stonky jako Protea, Phalaenopsis atd. se používají ve spodní části kytice. Rostliny 1. řádu nesmí být v kompozici nikdy potlačeny nebo překryty rostlinami nižších řádů, ty je musí vždy vhodně doplňovat. Používají se především v kyticích formálně lineárních, dekorativní styl nedá příliš vyniknout jejich individuální kráse. Jednotlivé květy, např. orchidejí a některé drobnější příp. botanické druhy těchto květin, se s oblibou uplatňují i v malých dekorativních kyticích a svatební floristice.
13
2. řád – rostliny se středními nároky na prostor v kytici. Do této skupiny patří většina běžně používaných druhů květin i zeleně. Jejich estetickou hodnotu nelze nijak degradovat nebo snižovat, zato jejich ekonomická hodnota je poměrně nižší než u rostlin 1. řádu. Zařadit sem můžeme druhy jako Rosa, Gerbera, Iris, Paeonia, Lilium, Dendranthema, Freesia, Dianthus, Tulipa, Helianthus, Delphinium Anemone, Eustoma, Liatris atd., z řezané zeleně sem patří listy a stonky Ruscus, Eucalyptus, Philodendron, Aralia, Cordyline, Anthurium atd. Tyto rostliny se nejčastěji požívají v dekorativních kyticích kulatých nebo vázaných na výšku. Můžeme je také kombinovat s rostlinami 1. řádu. Důležité je, aby si zvolená kombinace druhů byla charakterově blízká. Současně při výběru posuzujeme i trvanlivost jednotlivých rostlin, která by měla být přibližně stejná. V kyticích formálně lineárních se rostliny 2. řádu umísťují do střední a spodní části kytice. Nevylučujeme ani možnost, kdy mohou některé druhy těchto rostlin zcela nahradit květiny 1. řádu. 3. řád – rostliny výplňové. Rostliny slouží k vyplnění a zahuštění objemu kytice. Jde především o druhy s bohatým květenstvím (Solidago, Gypsophila,Eryngium, Aster, Alchemilla, Alstroemeria, Trachelium, Limonium, Bupleurum atd.). U řezané zeleně jde především o různé druhy kapradin, asparagusů, trav, jehličnanů apod. Použít se dají téměř do všech typů kytic, kde slouží jako výplňový materiál. V kompozici na sebe neupoutávají pozornost a mohou být překryty rostlinami vyššího řádu, nicméně i přesto jsou důležitým objemovým prvkem dekorativních a materiálově náročnějších kytic. Doplňkový dekorační a pomocný materiál Tyto materiály přírodního nebo umělého charakteru jsou důležitou součástí kytice. Pomáhají vyplnit prostory mezi květy a zelení, dotvářejí celkový vzhled kytice, výrazným způsobem mohou podtrhnout krásu použitých květů, popřípadě charakterizují roční období nebo zvýrazňují událost, ke které je kytice aranžována. Mohou vnést do kytice dynamiku, prvek „neokoukanosti“, atraktivnosti, ale nikdy nesmí potlačit hlavní květy. Doplňkový dekorační a pomocný materiál můžeme podle původu rozdělit na: Přírodní dekorační materiál – v kytici může být použit jako výplňový materiál vedle živých květů nebo kytici zajímavě esteticky dotváří. Současně se používá pro zhotovení různých konstrukcí či podložek pro kytici. Zařadit sem můžeme různé plody, větve, listy, lýko, kůry, sisal, pedig a jiné. Pokud doplňkové materiály nemají přirozený stonek, musíme si ho předem pomocnými technikami připravit (prodlužování, navazování, lepení na kolík atd.). Ostatní dekorační materiál – do této skupiny zařazujeme materiály jako stuhy, papíry , celofány, drátky, perličky, umělé plody, listy a jiné výrobky. Při jejich použití musíme dbát na to, aby do květinové kompozice vhodně zapadaly a nepůsobily cizorodě. Manžety a jejich typy Manžety jsou důležitou součástí pouze pro kytice. V kytici zastávají dvě základní funkce: technickou, kdy začisťují spodní část kytice, a estetickou, která dotváří celkový vzhled a tvar kytice. Nespornou výhodou je jejich schopnost opticky zvětšit objem kytice. Manžetu ke kytici přidáváme až ve chvíli, kdy je dokončena, musí být proporční a dokonale připevněná v úvazku (se středovým stonkem svírá úhel 90°). Tvary manžet mohou být různé. Nejčastěji jsou kulaté, (kopírují tvar kytice) nebo atypických tvarů (trojúhelník, hvězdice, ovál atd.), které se hodí např. k formálně lineárním kyticím. Podle typu materiálu, ze kterého jsou zhotoveny, můžeme manžety rozdělit na: Listové – Jsou nejčastějším typem manžety. Kytice je po celém obvodu zakončena a olemována listy, trávou nebo olistěnými větvičkami. Používá se nejčastěji u kytic přírodního charakteru. Listy mohou tvořit pravidelný okraj, což je typické pro kulaté kompaktní kytice biedermeierovského typu. Uspořádány mohou být také nepravidelně s různými délkami jednotlivých listů, případně vytváří převisy, což působí „neučesaným“ dojmem. To je typické pro některé kytice dekorativní, vegetativní nebo formálně lineární. Listy musí být v kytici uspořádány spolu s ostatními stonky do spirály. 14
Manžety z květenství typu závoje – setkáme se s nimi především ve svatební floristice, kde mohou být součástí nejen svatební kytice, ale i kytic pro družičky nebo svědkyně. Jejich použití se nevylučuje ani u komerčních dárkových nebo slavnostních kytic. Nevýhodou této manžety v objemnější kytici je vyšší spotřeba rostlinného materiálu, což se promítá i do její výsledné ceny. Ke zhotovení manžety používáme druhy jako Myosotis, Alchemilla, Convallaria, Gypsophila, Heuchera, Goniolimon tataricum, Limonium latifolium a mnoho jiných. Papírové – Dnešní nabídka papírových manžet je velmi široká. Na trhu můžeme objevit různé papírové role, archy, případně hotové kulaté manžety nazývané též ronda. Jiným typem je dobře známá krepová manžeta se svými pružnými vlastnostmi. Výhodou volně baleného papíru je kutečnost, že můžeme použít libovolnou délku papíru dle potřeby a velikosti kytice. Jistou nevýhodu oproti nim mají ronda, s nimiž se sice při vázání rychleji pracuje, ale svou velikostí odpovídají jen určitému typu kytic. Nesmíme zapomenout, že některé papírové a hlavně krepové manžety s vysokou nasáklivostí nesmí nikdy přijít do kontaktu s vodou, jinak se deformují a ztrácí svou pevnost a tvar. Setkat se můžeme i s manžetovým papírem, který je vodě odolný (waterproof). Látkové – Látky jako vlizelíny, šifony, jutové tkaniny apod. se používají k vytvoření manžety v komerčních kyticích poměrně krátkou dobu. Jedná se spíše o doplňkový materiál, který se kombinuje s ostatními materiály vhodnými pro vytvoření manžety. Jejich nevýhodou je především malá pevnost, což znamená, že manžeta si nedrží svůj tvar a deformuje se (ohýbá se). Na trhu se dnes objevují ztužené jutové tkaniny, které jsou dostatečně pevné. ¨ Ostatní – Speciálním a málo používaným materiálem pro výrobu manžety jsou plastové fólie a celofán. Svým charakterem se dají použít jen k určitému typu a charakteru kytice. Celofán se mnohem častěji používá jako balicí a přepravní materiál. Konstrukce a podložky Podložky a konstrukce plní v kytici obdobné funkce jako manžety. Rozdíl je pouze v tom, že musí být připraveny dopředu, tedy dříve než začneme kytici vázat. Rostliny se pak průběžně vkládají přímo do konstrukce nebo podložky. Konstrukce lze charakterizovat jako prostorové objekty, které se stávají součástí objemu kytice. Kytici zajímavě doplňují a někdy modelují její tvar, ta pak nabývá na atraktivnosti a dynamičnosti. Podložky jsou spíše plošné a vytváří podklad kytice. Představovat mohou různé tvary jako kruhy, čtverce, srdce aj., s kyticí nemusí svírat úhel 90º. Mají stejnou funkci jako manžety, jejichž předností je zajímavější vzhled, který souvisí s použitým dekoračním materiálem na jejich výrobu. Při vázání si však musíme dát pozor na dodržení správných proporcí. Platí pravidlo, že kytici přizpůsobujeme podložce, přesněji řečeno výšku i šířku kytice volíme adekvátně k velikosti podložky, u manžet je tomu naopak. Podle funkce, kterou konstrukce a podložky v kytici plní, je můžeme rozdělit na pomocné a dekorativní. Pomocné – jejich úkolem je usnadnit floristovi práci při vázání, pomáhají udržet tvar kytice, který může být i atypický. Podložky pak mají podobnou vlastnost jako manžety v tom, že začišťují kytici ze spodní strany. Konstrukce a podložky se nejčastěji vyrábí z drátů, větví a jiného levného ne příliš dekorativního materiálu. Opatřeny musí být rukojetí, kterou florista drží při vázání v ruce. Většinou se jedná o dráty, které na několika místech (min. 3) spojují a současně vyvažují celou konstrukci. Drátěná rukojeť by měla být začištěna páskou, protože mezi stonky pod úvazkem je vidět. Toto neprovádíme pouze u zakoupených podložek, kde to ve většině případů za nás udělá výrobce.V hotové kytici jsou tyto konstrukce a podložky skryty uvnitř jejího objemu nebo pod ní. Dekorativní – jsou naopak viditelnou součástí kytice. Vyrábí se ze zajímavých doplňkových materiálů, které kytici vhodně dozdobí, čímž zvýší i její atraktivitu. Těmto konstrukcím a podložkám nelze současně upřít i pomocnou funkci při vázání, jejich výroba je však mnohem náročnější, což se promítá i do celkové ceny kytice. 15
Konstrukce a podložky lze koupit hotové, vyrábí se z různých materiálů: např. lisovaného kokosového vlákna, roští či větviček atd. Pokud chceme mít v kytici originální prvek v podobě těchto pomůcek, můžeme si je vyrobit sami. Materiálů, které jsou pro jejich výrobu vhodné, je celá řada. Pro výrobu zajímavé konstrukce můžeme použít např. větve, proutí, dráty, kůru, sušené rostliny, plody, kov atd. Pomocnými technikami jako je splétání, provlékání, lepení, drátkování apod. vytváříme různé typické (vějíře, hnízda, kornouty apod.) i extravagantní tvary. U výroby podložek používáme stejné pomocné techniky. Nejprve si vytvoříme kostru podložky, k tomu můžeme použít tvrdý kartonový papír, drát, slaměný věneček atd. V případě, že použijeme papír, vystřihneme z něj požadovaný tvar podložky, uvnitř ponecháme otvor, do kterého vkládáme stonky rostlin. Takto připravenou kostru polepujeme vhodným dekoračním materiálem (peří, korálky, plody, květy, listy atd.). Pracujeme-li např. s drátem, musíme si tvar vymodelovat. Existuje celá řada způsobů a materiálů, ze kterých je možné podložky i konstrukce vytvářet. Důležité je, aby kytice a konstrukce spolu vytvářely esteticky zajímavou kompozici.
Rozdělení kytic podle stylu Kytice dekorativní Kytice upravená v dekorativním stylu patří mezi nejstarší typ kytic, který se zároveň ve floristické praxi nejčastěji používá. Tyto kytice působí bohatým dojmem, zaujmou jak svým tvarem, tak svou barevností a materiálovým složením. U kytic používáme převážně symetrické kulaté tvary, vázat lze také na výšku do tvaru kužele, kapky atd. Nevyhýbáme se ani asymetrickým kyticím. Těžiště kytice tvoří větší květy sytějších barev. Směrem k okraji kytice používáme drobnější květy, poupata, šlahouny světlejších barev. Kytice mohu být kompaktní, ale i volné, podle typu. Rozptyl květů je pravidelný nebo s určitým počtem zahuštění, vážou se převážně jako oboustranné. Při vázání používáme různorodý doplňkový materiál, který nemusí být vždy přírodního charakteru, nevyhýbáme se ani konstrukcím, manžetám či podložkám. V kompozici se uplatní převážně rostliny 2. a 3. řádu. Květiny 1. řádu, které vyžadují dostatek prostoru, jako např. Heliconia, Strelitzia, Alpinia apod., používáme jen zřídka, dekorativní styl potlačuje jejich individuální krásu a výjimečnost. Mezi sebou kombinujeme nejen příbuzné barevné tóny, ale využíváme také kontrastů barev, struktur a textur používaných materiálů. Speciální typy dekorativních kytic Strukturální dekorativní kytice s výrazným zastoupením květinových skupin – tato kytice nechává vyniknout různorodost použitých druhů rostlin a tím zdůrazňuje jak jejich strukturu, tak i texturu. Z květin jednoho druhu se v kytici slučují skupinky, které vytváří různě veliké i výškově postavené plochy. Jednotlivé prvky, které nejsou zařazeny do skupiny, se v tomto typu kytice nevyskytují. Kytice může být kulatá, ale také vázaná na výšku. Květy mohou vytvářet kompaktní celek, zajímavě však vyzní i ve volné úpravě, kde působí elegantně a dostatečně vyzní jednotlivé formy a linie. Listy, trávy, větve a plody nejsou pouhým „doplňkem“, nýbrž důležitým tvůrčím prostředkem, který vyjadřuje kontrast forem, a uplatňují se ve stejné míře jako květiny. Dekorativní kytice typu biedermeier – typické biedermeierovské kytice se dnes už komerčně nevážou. Používá se spíše jejich obdoba, která zachovává tvar a kompaktnost kytice. Uspořádání květů do soustředných kruhů není aktuální a objevit se může spíš ve svatební floristice. Ovšem jako dárková bývá tato kytice velmi oblíbená. Váže se z většího počtu květů, které jsou skládány těsně vedle sebe (viz Typ kytice kompaktní). Důležité je při vázání zachovat přísný geometrický tvar, který je pro ni charakteristický. Zakončena je listovou nebo jinou manžetou. Kytice vegetativní Svým vzhledem připomíná kytici natrhanou a uvázanou např. na louce. Podtrhuje přirozenou krásu i těch nejobyčejnějších květů. Je tedy důležité dbát na správný výběr rostlinného materiálu, který si musí být charakterově podobný, tzn. rostliny pochází ze stejných či podobných přírodních lokalit nebo 16
kvetou ve stejném ročním období. Mluvíme pak např. o kytici jarní, luční, vřesovištní, letní, lesní atd. Použít můžeme také větve, plody, kůru, přírodní lýko. Kytice jsou vázány volně se zachovanými přirozenými stonky. Vzdušnost celé kompozice je pro tyto kytice naprosto charakteristická. Při vázání nepoužíváme žádné umělé doplňky, materiál je pouze přírodního charakteru. Při vytváření kompozice kytice vycházíme z přirozených kontrastů barev, tvarů nebo linií jednotlivých rostlinných druhů tak, jak se s nimi setkáme v přírodě. Kytice formálně lineární Dává svou strukturou vyniknout jednotlivým tvarům a liniím použitého materiálu, které mezi sebou vytváří dynamické kontrasty. Někdy se můžeme setkat i s kyticemi označovanými jako grafické kytice, které se k tomuto stylu často přiřazují, nicméně mu některými charakteristikami a výsledným vzhledem nemusí zcela odpovídat. Grafické kytice mají výrazný vizuální (optický) charakter, který se v aranžování tak často nevyskytuje. Je založen na kombinaci výrazných linií a geometrických tvarů nebo těles volně umístěných v kompozici. Výběr a vzájemné kombinování materiálu v kyticích formálně lineárních je velmi důležité. V kytici se uplatní rostliny 1.řádu doplněné květy a zelení 2. řádu. Kytice musí ve své skladbě a množství použitých rostlin jednotlivých druhů vykazovat všechny charakteristiky typické pro tento styl. Kytice vykazuje jistou transparentnost, jednotlivé květy musí mít kolem sebe dostatek volného prostoru, aby vynikla jejich individuální krása. Každý prvek je dobře viditelný a kytice je pohledově zajímavá ze všech stran. Nejvyšší partie kytice tvoří rostliny 1. řádu s největšími nároky na prostor, velmi často se jedná o exotické druhy květin (Heliconia, Strelitzia, Zantedeschia,Alpinia). Střed kytice bývá zastoupen materiálem se zajímavými křivkami, které vytvářejí kontrast s rovnými stonky středových květů. Může jím být např. Salix, Corylus, Anigozanthos, Ilex atd., ale také mnoho různých doplňkových materiálů. Spodní část kytice tvoří druhová směs květů uspořádaných do skupinek, uplatní se zde rostliny 2. řádu a některé květiny prvního řádu (Protea, Anthurium atd.), případně zajímavé plody či listy. Kytici začínáme vázat tak, že stonky rostlin k sobě přikládáme paralelně. Potřebných odstupů mezi jednotlivými stonky docílíme tím, že v průběhu vázání přikládáme střídavě květiny a výplňovou zeleň případně jiný dekorační materiál (svazečky proutí, kůry, lýka atd.). Tak vytvoříme středovou a zároveň nejvyšší partii kytice. Směrem ke spodní části kytice stonky přikládáme do spirály, která nám pomůže kytici rozevřít do potřebné velikosti. V kytici se uplatní dekorační materiál živého i umělého charakteru, použít můžeme i atypické manžety nebo podložky, které s kytící mohou vytvořit zajímavý kontrast.
Techniky zpracování kytice Volně vázaná kytice s přirozenými stonky Volně vázaná kytice je základním typem kytice, která se nejvíce váže. K jejímu zhotovení používáme rostlinný materiál s přirozenými stonky, které musí být dostatečně dlouhé. Čistě přírodní ráz kytice nám nedovoluje použít jakoukoliv pomocnou techniku, která používá dráty nebo jiné materiály nahrazující stonek. Stonky jsou uspořádány do spirály nebo paralelně vedle sebe (viz kapitola 5. Techniky aranžování). Kytici je zakončena listovou případně jiným typem manžety. Ke svázání kytice používáme pomocný vázací materiál, nejčastěji umělé nebo přírodní lýko, plastovou stuhu či jiný pevný vázací materiál. Takto zhotovený úvazek by měl být překryt dekorační stuhou, lýkem nebo provázkem. Způsobů, kterými může být stuha k úvazku přivázána, je mnoho, oblíbené je zakončení mašlí. K dozdobení úvazku se mohou použít také barevné drátky, perličky apod. Způsob, jakým je kytice dotažena do posledního detailu, potvrzuje floristovy vazačské kvality a profesionalitu. Příprava rostlinného materiálu Dříve než začneme s vázáním kytice, vybraný rostlinný materiál odlistíme, příp. odtrníme a to do 1/3 délky stonků. V případě, že budeme vázat kytici nízkou a kompaktní, odlistíme celý stonek. Je-li zapotřebí, odstraníme u květů nevzhledné a pomačkané okvětní plátky, případně poškozené listy. Připravený materiál vložíme do širší vázy nebo rozložíme na pracovní plochu stolu, abychom jej mohli při vázání jednoduše odebírat. Společně s rostlinným materiálem si dopředu připravíme i další
17
doplňky, které budeme při práci používat: např. pomocné konstrukce, papírové manžety, stuhy, sušené květy, plody, kůru atd., abychom mohli kytici bez přerušení vytvořit a svázat. Uspořádání linií stonků v kytici Technika vázání kytice s přirozenými stonky je velmi důležitá, každý florista ji proto musí dokonale zvládat. V zásadě můžeme rozlišit dva způsoby, kterými jsou stonky v kytici skládány k sobě. Každý z uvedených způsobů vázání zároveň souvisí s určitým typem kytice. První a nejčastější způsob je vázání květů a zeleně do spirály. Vázání do spirály – stonky jsou kladeny šikmo v jednom směru, a to zleva doprava (u leváků je tomu naopak) po celém obvodu a vždy pouze tímto směrem do spirály. Svázány jsou pouze v jednom místě, které se nazývá úvazek. Paralelní uspořádání stonků – jednotlivé stonky jsou kladeny paralelně vedle sebe. Základem kytice je svazek rovných dekorativně vyhlížejících stonků, např. křídlatky, rákosu, bambusu atd. Současně se při skládání stonků mohou přidávat také květy a listy, ty je možné také dodatečně zasunovat do kytice. Použít můžeme květiny exotické (např. Gloriosa, orchideje, Anthurium, Heliconia atd.), ale i luční nebo běžně používané druhy. Ostatní doplňující materiály – větve, šlahouny, výhony – mohou svými zajímavými liniemi stonků rozbít přísně symetrický tvar svazku. Takto uvázanou kytici označujeme jako kytici paralelní. Kytice není určena pro vkládání do vázy. Volíme raději nízké misky nebo talíře, kde se kytice jednoduše postaví. Všechny stonky musí být ponořeny ve vodě, která se vzhledem k malé hloubce plochých nádob musí pravidelně dolévat. Pro zvýšení stability kytice v nádobě se mohou používat kenzany nebo kameny. Kytice může být svázána jedním nebo více úvazky, záleží na její délce. ISCIPLÍNY 179 Kombinované – výše uvedené techniky můžeme mezi sebou velmi dobře kombinovat a to např. u kytic formálně lineárních. Nejprve klademe stonky paralelně vedle sebe, vytváříme tak horní část kytice. Směrem dolů začínáme stonky klást do spirály, čímž kytici rozevíráme a zvětšujeme tak její objem. Vázaná kytice s navazovaným rostlinným materiálem Tato kytice je charakteristická tím, že veškerý rostlinný materiál, který se k vázání používá, nemá přirozený stonek. Stonky se navazují a podle potřeby navatičkují či prodlužují. Při vázání není nutné dodržovat princip skládání do spirály, dráty jsou k sobě kladeny paralelně vedle sebe a díky jejich vlastnostem si květ v kytici můžeme vyklonit dle potřeby. Veškeré živé květy a zeleň musí být ošetřeny proti uvadnutí a to technikou vatičkování příp. voskování. Celá kytice je na závěr ošetřena přípravkem, který zabraňuje dalšímu výparu vody z povrchu rostlin (sprej Clar life). Zeleň se většinou svazuje do malých kytiček, které vhodně vyplňují objem kytice. Stonky pod úvazkem je nutné začistit po celé délce tak, aby dráty nebyly vidět. Tato technika se nejčastěji používá ve svatební foristice,. Vypichovaná kytice Vypichovaná kytice je charakteristická především pro svatební a smuteční (dušičkovou) floristiku. Květy s přírodními nebo navazovanými stonky se vypichují do podložky nebo speciálního držáku. Ty mohou mít různou podobu. Nejčastěji se používají držáky vyplněné aranžovací hmotou (pro svatební, smuteční či jiné dekorace) nebo vyrobené ze slámy, sena, mechu atd. V současné nabídce je široká škála držáků a to jak pro svatební, tak i smuteční floristiku. Výhodou této techniky výroby kytic je menší časová náročnost v porovnání s kyticí vázanou, využití všech květů a zeleně se zlomenými nebo krátkými stonky. Při zhotovování vypichované kytice je důležité zapichovat rostlinný materiál dostatečně hluboko do aranžovací hmoty, aby nedocházelo k jeho vypadnutí U vypichovaných kytic můžeme používat některé pomocné techniky jako navazování, prodlužování atd. Lepená kytice Kytic, které se zhotovují pouze technikou lepení, není mnoho. Použít se dá při zhotovování kytic ze sušeného materiálu. Jde také o jednu z metod výroby svatební kytice nazývanou glamélie, kdy se 18
jednotlivé okvětní plátky přilepují k centrálnímu květu celé kytice. Setkat se s ní můžeme spíše jako s pomocnou technikou, která se používá při zhotovování jiných typů kytic. Podle druhu materiálu, který lepíme (živý, sušený), zvolíme vhodný typ lepidla (tavná pistole, lepidlo na živé květy), abychom použitý rostlinný materiál nepoškodili. Kombinovaná kytice U tohoto typu kytice můžeme kombinovat veškeré dostupné a povolené základní i pomocné techniky, které se při vázání používají. Kombinovat mezi sebou můžeme jak květy s přírodními stonky, tak navazovaný rostlinný materiál. U komerčních dárkových kytic určených k přímému prodeji však nepoužíváme navazované vatičkované živé květy ani zeleň, a to z prostého důvodu, kytice musí zákazníkovi vydržet ve váze několik dní. Navatičkované květy se používají především ve svatební a v některých případech i ve smuteční floristice. Kytice v tomto případě plní svou funkci jen omezenou dobu, nejdéle jeden den. Ostatní pomocné techniky Existuje celá řada pomocných technik, které nám pomáhají změnit vlastnosti používaného materiálu a usnadňují jeho fixaci v kytici (viz kap. 5. Techniky aranžování). Zařadit sem můžeme již zmiňované lepení a sešívání pomocí kovových sponek, které je v praxi mnohem rychlejší a efektivnější. Sešívat k sobě můžeme listy, stuhy, manžety a jiný tenký dekorační materiál. Rostlinný materiál můžeme dle potřeby upravovat navazováním, prodlužováním, navlékáním, ohýbáním, proplétáním. Navazovat do kytic můžeme nejen květy, ale i větve, kůru, plody atd., tedy doplňky, které v kytici vydrží bez vody a jejichž vzhled se mění jen minimálně. Pokud chceme do dárkové kytice zakomponovat květy s příliš krátkými stonky, např. květy orchidejí nebo gloriosu, vsunujeme je do plastové ampule, která květu zabezpečí po určitou dobu přísun vody. Ampuli s květem připevníme ke kolíku nebo drátu a svážeme ji společně s ostatními květy do úvazku nebo ji připevníme ke konstrukci kytice. Plastový povrch ampule nesmí být vidět, proto ho maskujeme lýkem, kůrou, listem atd.
Přízdoba jednoho květu Přizdobení jednoho květu je zvláště oblíbené např. v období sv. Valentýna, Dne matek apod. Hodí se také jako doplněk jednoduchých, moderních váz umístěných v interiéru. K přizdobování se používají nejen květy, ale i zajímavé listy (Strelitzia), plody (okrasné zelí, kapusta, ananas apod.) nebo stonky a větve (Dracaena, Ilex apod.). Nároky na dokonalé technické zvládnutí přízdoby nejsou tak vysoké jako u kytice. Od klasické vázané kytice se tato liší především počtem použitých rostlin. Používáme pouze jednu rostlinu (jeden stonek), kterou dozdobíme různým dekoračním materiálem. Ten ke stonku připevníme povolenými pomocnými technikami. K přízdobě stonku květiny se používají různé doplňkové dekorační materiály, které se některou z pomocných technik (navlékání, lepení, drátkování, omotávání) upevňují ke stonku. Základní technika vázání se v tomto případě nepoužívá, což souvisí i s absencí jakýchkoliv dalších rostlin v kompozici. Celé aranžmá má pouze jeden stonek a to námi vybrané květiny, který je v určitém bodě nebo intervalu přizdoben. K přízdobě používáme např. proutěné koule, drátěné kokony, preparované listy, špendlíky, perličky, barevnou aranžovací hmotu a mnoho dalších. Květ nebo list by měl být v kompozici dominantním prvkem, kde vynikne jeho individuální krása. Specifickým způsobem přízdoby a současně balení byl a stále zůstává květ orchideje umístěný v papírové krabičce. Přízdoby květu můžeme rozdělit do několika skupin. Podle druhu použitého dekoračního materiálu: Přízdoba květu s použitím přírodních materiálů – Takto přizdobený květ působí přirozeným dojmem. Používáme různé šlahouny, pedig, listy, plody, lýko atd. Materiál ke stonku připevňujeme technikami jako je omotávání, proplétání, případně z něj vyrábíme zajímavé konstrukce a podložky. 19
Přízdoba květu s použitím umělých doplňkových dekoračních materiálů – K přízdobě můžeme použít celou řadu dostupných materiálů a dekorací, které vazbu zatraktivní. Vybírat můžeme v širokém sortimentu stuh, papírů, drátů, podložek, perliček, provázků, skleněných a plastových dekorací různých tvarů atd. K upevnění těchto doplňků v aranžmá používáme všech dostupných a povolených technik. Přízdoba kombinovaná – V tomto případě kombinujeme všechny dostupné materiály bez ohledu na jejich původ.
Kytice podle příležitosti Kytice se stala specifickým prvkem lidského způsobu vyjadřování pocitů a myšlenek. Doprovází člověka v různých životních situacích a podtrhuje tak jejich individuální atmosféru. Florista při její tvorbě musí ovládat základní estetické a technické dovednosti. Kompozice kytice se musí podřídit především účelu, pro který je zhotovena, a zároveň komu je určena. Kontrasty v barevné, druhové a doplňkové skladbě se na první pohled projevují u kytice vázané pro muže, ženu, dítě nebo mladého či staršího člověka. Na tyto důležité charakteristiky musí florista při své práci brát ohled. Pánské kytice jsou charakteristické výběrem tmavých barev a exotických rostlin. Volíme nejlépe typ kytice formálně lineární s použitím výrazných kontrastů, příp. dekorativní vázanou na výšku. Dámské kytice jsou barevně jemnější s použitím široké škály rostlin. Nejoblíbenější jsou kytice dekorativní kulaté, ve kterých seImůže objevit celá řada doplňkových dekoračních materiálů. Oproti pánské kytici jsou více dozdobeny a působí vesele nebo romanticky podle příležitosti. Dalším typem jsou kytičky dětské. Velikostně musí být přizpůsobeny věku dítěte. Podle toho také volíme použití vhodných doplňků (postaviček, hraček, cukrovinek atd.), které se do těchto kytic s oblibou zakomponují. Typická je i volba barev, pro chlapce se nejčastěji volí barva modrá a její odstíny, pro děvčata pak růžová v různých odstínech. Nebráníme se ani použití jiných barev. Důležité je, aby kytice svým veselým a hravým vzhledem zaujala. V celkové koncepci složení a vzhledu kytice se projevuje i věk obdarovaného a jeho schopnost tolerovat v kompozici moderní nebo naopak standardní floristické prvky. Důležitý je i charakter kytice a s ním spojený výběr květin. Pro významné a reprezentativní události volíme především kombinace exotických nebo jiných esteticky vysoce ceněných květin. Pro méně významné události volíme květy méně drahé, které jsou například oblíbené u obdarovaného nebo jiným způsobem vystihují danou situaci. Kytice rozdělujeme podle příležitosti na: Dárkové kytice – jsou určeny k slavnostním příležitostem – oslava narozenin, svátku sv. Valentýna, Dni matek apod. Kytice je darována společně s věcným darem, případně ho plně nahrazuje. Gratulační kytice – jsou určeny pro významné životní i společenské situace – promoce, narození dítěte, divadelní premiéry, koncerty, státní nebo jiné významné návštěvy, ceremoniály spojené s předáváním cen vítězům. Smuteční kytice – se používají na soukromých i státních pohřbech, k uctění památky zesnulých, kladou se k památníkům padlých bojovníků. Svatební kytice – které zdobí tento svatební den, jsou určeny nejen pro nevěstu, ale i maminky, družičky, babičky atd. Interiérové kytice – se váží přímo na míru k danému typu interiéru, který po určitou dobu zdobí. Připraveny mohou být i pro konkrétní období, jakým je jaro, podzim, Halloween, advent nebo Vánoce atd. Uplatní se v něm jak kytice ze živých, tak především ze sušených, příp. kvalitních umělých rostlin.
20
