Špilberk v období druhé světové války

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Simona Mátlová

Špilberk v období druhé světové války Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.

2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne ………………….

………………………………. Podpis autora práce

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce PhDr. Vladimíru Černému, Ph.D. za cenné rady a připomínky při psaní mé práce. Dále bych chtěla poděkovat paní Mgr. Daně Olivové a dalším zaměstnancům Muzea města Brna za vstřícnost a pomoc při vyhledávání dokumentů uložených v jejich sbírkách.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 1. Prameny a literatura ............................................................................................................... 7 2. Špilberk v dějinách ............................................................................................................... 11 3. Proměna v nacistickou věznici ............................................................................................. 14 3.1 Stavební úpravy .............................................................................................................. 15 3.2 Bloudek a styk s okolním světem ................................................................................... 18 3.3 Předání Špilberku jednotkám wehrmachtu ..................................................................... 19 3.4 Museo dei patrioti italiani ............................................................................................... 20 4. Zatýkací akce........................................................................................................................ 22 4.1 Aktion Gitter ................................................................................................................... 23 4.2 Zatčení Schmoranzovy skupiny...................................................................................... 24 4.3 Albrecht I. ....................................................................................................................... 25 4.4 Kladno 1939 ................................................................................................................... 27 4.5 Republikanische Wehr .................................................................................................... 28 5. Úmrtí na Špilberku ............................................................................................................... 30 5.1 Josef Kulka a Karel Bauer .............................................................................................. 31 5.2 František Pavel a František Louda .................................................................................. 32 5.3 Vladimír Štěrba............................................................................................................... 34 5.4 Čeněk Krap ..................................................................................................................... 36 6. Uzavření vězení na Špilberku............................................................................................... 38 7. Boje o Brno .......................................................................................................................... 40 Závěr......................................................................................................................................... 42 Prameny a literatura ................................................................................................................. 44 Seznam příloh ........................................................................................................................... 49 Obrazová příloha ...................................................................................................................... 50

Úvod Brno, jako hlavní město a správní a kulturní centrum Moravy, bylo během druhé světové války vystaveno perzekuci ze strany okupantů. Němci však Brno chápali jako své, německé město. Slovo německé menšiny tu mělo vždy velkou váhu a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava se stalo zásadním. Zastrašit české obyvatele mělo i vybudování vězení v již dříve obávané pevnosti Špilberk. Svou práci jsem této věznici věnovala nejen proto, že tímto obdobím brněnského hradu se žádná publikace až dosud cíleně nezabývala, ale i proto, že bych chtěla nastínit osudy a příkoří tamních vězňů. Na Špilberk a následně do některého z koncentračních táborů se mohl dostat během nacistické okupace opravdu každý. Osoby, spojené s některou z odbojových organizací působící na našem území, s tím museli chtě nechtě počítat. Lidé, kteří veřejně neskrývali své antipatie k říši, se věznění mohli obávat také. Avšak studenti, jež pouze studovali univerzitu a jež byli přepadeni na kolejích, kde měli najít klid a zázemí pro své studium, to čekat nemohli. Stejně tak obyvatelé Kladna, kteří byli zadrženi za vraždu dvou německých policistů, na níž se však nikdo z nich nepodílel. Tito všichni se mohli kratší či delší dobu potkávat na procházce po vězeňském dvoře a při nucených pracích. Práce „Špilberk v období druhé světové války“ je strukturována do sedmi kapitol. Na začátku jsem chtěla čtenáře krátce seznámit s dějinami hradu Špilberk, jež se vyvíjely od 13. století. Všechny další části jsem věnovala jednotlivým aspektům fungování věznice od počátku až do jejího konce. V části věnované přestavbě pevnosti na vězení jsem se také zaměřila na snahy dělníků pomoci zadrženým osobám a také existenci Musea dei patrioti italiani a s tím spojenými problémy. V následujícím oddílu jsou uvedeny zatýkací akce, které zatčené na Špilberk přiváděly, a dále popisován příchod a pobyt vězňů ve vězení. Základním zdrojem informací pro popis vězeňského života jsou vzpomínky, které sami zatčení po válce sepsali. Velké množství těchto vzpomínek je uloženo ve sbírkách Muzea města Brna. Bývalí vězni je muzeu poslali po výzvě, která byla uveřejněna v týdeníku Hlas revoluce v 70. letech. Samostatnou kapitolu jsem také věnovala osobám, jež ve špilberském vězení zemřely, ať již na následky krutého týrání nebo byli popraveni. Nemohla jsem se samozřejmě zabývat všemi vězni, kteří zde zemřeli (a to zejména díky nedostatku dochovaných informací). Svou pozornost jsem tak alespoň zaměřila na ty, jež se svou činností řadí mezi významnější špilberské vězně nebo na ty, jejichž smrt byla něčím neobvyklá. 5

Obsahem mé práce jsou tedy osudy hradu Špilberk od jeho přebudování v nacistickou věznici, přes zatýkání a příchod jeho vězňů a jejich život zde, až do uzavření vězení a osvobození Brna v dubnu 1945.

6

1. Prameny a literatura Archivní prameny týkající se Špilberku za druhé světové války se dochovaly zejména ve sbírkách Muzea města Brna. Zde můžeme nalézt například strojopisné vzpomínky vězňů, kteří přežili, osobní korespondenci, soupisy vězňů vytvořené historiky muzea. Zadržení také během povinných prací tajně vyráběli různé předměty, jež sloužily jako upomínkové dárky blízkým; i ty jsou ve sbírkách uchovány. Jsou tu rovněž uloženy dobové fotografie (např. stavebních úprav) nebo dobový tisk a plakáty, vyzývající protektorátní obyvatelstvo k podřízenosti říši. Oficiální dokumenty z provenience samotného gestapa však ve sbírkách uloženy nejsou. Ty lze nalézt ve fondu B 340 Gestapo Brno uloženém v Moravském zemském archivu. Ani zde se však mezi spisy gestapem vyšetřovaných osob nenachází materiály týkající se špilberských vězňů či vězení samotného. Tyto dokumenty nacisté zničili ještě před svým odjezdem. Národní archiv v Praze některé dokumenty spojené s tímto tématem uchovává, a to ve fondu Londýnský archiv1 či Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě2. Vojenský ústřední archiv v Praze má ve svých fondech mimo jiné i kvalifikační spisy důstojníků působících za druhé světové války3. Hrad a pevnost Špilberk se stal tématem řady odborných článků a monografií. O období nacistické okupace však dosud samostatná práce vydána nebyla. Výhradně obdobím let 1939 - 1945 se zabývají starší statě Rajmunda Habřiny s názvem „Špilberk“ ve sbornících Golgata4 (vydáno 1947) a Žalm Moravy5 (vydáno 1948). Oba tyto sborníky se dále zaměřují na další nacistické věznice v Brně a okolí. Většina článků byla publikována ve Sborníku prací Muzea města Brna Forum Brunense, který vychází již od roku 1988. Do tohoto sborníku přispívají zejména pracovníci Muzea města Brna. Ve Forum Brunense bychom nalezli řadu článků napříč celou historií našeho hradu. Modernějšími dějinami se zabývá práce Petra Kroupy „Špilberk – stavební 1

Národní archiv Praha, fond Londýnský archiv – sbírka dokumentů, sign. 61-1-3.

2

Národní archiv Praha, fond Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě, sign. 109-4/332.

3

Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob, kvalifikační spisy Vladimíra Štěrby a Čeňka Krapa. 4

Habřina, Rajmund: Špilberk. In: Golgata. Brno 1947, s. 13 – 34.

5

Habřina, Rajmund: Špilberk. In: Žalm Moravy. Brno 1948, s. 33 – 39.

7

úpravy za 2. světové války“6 vydaná roku 1990 v tomto sborníku. V ročníku 1992 byla uvedena také práce kolektivu autorů Vojtěcha Göttingera, Zdeňka Macha a Jiřího Mikulky „Odbojová činnost zaměstnanců Zbrojovky Brno v rámci československé zbrojní akce v letech 1939-1945“7. Tato studie je pro nás důležitá z toho důvodu, že první popravení na Špilberku byli zaměstnáni právě v brněnské Zbrojovce. Historička Miroslava Menšíková publikovala na téma Špilberk mnoho studií a článků. Velká část byla vydána právě ve sborníku Forum Brunense. Jedním z nich je i článek „Nové skutečnosti ke smrti kladenského starosty Františka Pavla na Špilberku“8 z roku 1992, na němž spolu s Miroslavou Menšíkovou spolupracoval i účastník druhého odboje a bývalý vězeň Kounicových kolejí František Vašek. Další studie této autorské dvojce nás informuje o „1. září 1939 – akce Albrecht I. v Brně“9 z roku 1993. Ve Forum Brunense 1995/1996 byl publikován i další Vaškův článek, a to „Kounicovy studentské koleje v Brně, Golgota Moravy“10. Právě do Kounicových kolejí byli přesunuti zadržení po uzavření vězení na Špilberku. Obecnou monografií o historii hradu a pevnosti Špilberk je publikace Otakara Fraňka a Oldřicha Tomana „Špilberk“11. Tato práce se důkladně zabývá jak nejstaršími dějinami hradu, tak i využíváním pevnosti habsburskou monarchií a později i okupační mocí. Zmínku o Špilberku jako o věznici brněnského gestapa nalezneme i v práci Františka Nedbálka „Charakteristika

nacistických

věznic

a

táborů

v době

okupace

na

území

země

Moravskoslezské“12. Autor ve svém díle popisuje typy věznic a táborů, jež ke své potřebě využívalo gestapo. Z Fraňkova a Tomanova „Špilberku“ vychází i druhé souhrnné dílo, 6

Kroupa, Petr: Špilberk – stavební úpravy za 2. světové války. In: Forum Brunense 1990, s. 95 – 106.

7

Göttinger, Vojtěch – Mach, Zdeněk – Mikulka, Jiří: Odbojová činnost zaměstnanců Zbrojovky Brno v rámci československé zbrojní akce v letech 1939-1945. In: Forum Brunense 1992, s. 143 – 151. 8

Vašek, František – Menšíková, Miroslava: Nové skutečnosti ke smrti kladenského starosty Františka Pavla na Špilberku. In: Forum Brunense 1992, s. 125 – 136. 9

Menšíková, Miroslava – Vašek, František: 1. září 1939 – akce Albrecht I. v Brně. In: Forum Brunense 1993, s. 137 – 146. 10

Vašek, František: Kounicovy studentské koleje v Brně, Golgota Moravy. In: Forum Brunense 1995/1996, s. 97 – 110. 11

Franěk, Otakar – Toman, Oldřich: Špilberk. Brno 1968.

12

Nedbálek, František: Charakteristika nacistických věznic a táborů v době okupace na území země Moravskoslezské. Brno 1984.

8

„Osudy hradu Špilberku, jeho pánů a vězňů“13, Luboše Y. Koláčka. Koláček svou knihu zaměřil spíše na širokou základnu čtenářů. Stavební úpravy z konce války připomíná sborník „Památná místa boje českých zemí proti fašismu“14. Rozsáhlá studie o přestavbě Špilberku a celého Brna nacistickou armádou byla vydána v druhém dílu knihy „Brno 1939-1945: roky nesvobody“15 Vladimíra Filipa, Vlastimila Schildbergera ml., Jana Břečky a Lenky Kudělkové. Celá kniha mj. popisuje aktivity a působení gestapa v Brně v letech druhé světové války. Problematikou vězněných osob a zatýkacích akcí se zabývá řada prací. Osudům Karla Bauera a Josefa Kulky věnoval pozornost dobový tisk. V Rovnosti z roku 1946 můžeme nalézt článek „Zbrojováci – první obětí nacismu“16. Nejen o obou zbrojovácích, ale o celém odboji v tomto podniku pojednává 3. díl „Dějin Koncernu brněnské Zbrojovky“ 17, jehož autorem je Otakar Franěk. Kniha Ludvíka Buriána „Minulost naléhavě přítomná“ 18 nabízí mimo jiné medailonky protifašistických bojovníků. Nalezneme zde tedy i kapitolu týkající se velitele Obrany národa na Uherskohradišťsku podplukovníka Vladimíra Štěrby. Seznam vězněných osob z Brna, které bojovaly proti okupační moci, nalezneme v monografii „Brněnští občané v boji proti fašismu“19 autorů Františka Zřídkaveselého, Jiřího Adámka a Milana Kroutila. Miroslava Menšíková uveřejnila svou další studii „Špilberk v době nacistické okupace“20 v 1. dílu sborníku Morava v boji proti fašismu. Autorka se mj. zabývá právě otázkou, kdo byl na Špilberku vězněn. Petr Kopečný v knize „Obrana národa na Brněnsku 15. 3. 1938-29. 2. 1940“21 se zmiňuje i o Karlu Bauerovi a Josefu Kulkovi, stejně 13

Koláček, Luboš Y.: Osudy hradu Špilberku, jeho pánů a vězňů. Třebíč 2005.

14

Dědek, Václav – Habřina, Rajmund – Holeček, Vojtěch: Památná místa boje českých zemí proti fašismu. Praha 1953. 15

Filip, Vladimír – Schildberger, Vlastimil ml. – Břečka, Jan – Kudělková, Lenka: Brno 1939 – 1945. Roky nesvobody. Díl 2. Brno 2012. 16

Zbrojováci – první obětí nacismu. Rovnost, 1946, 27. 1., s. 2.

17

Franěk, Otakar: Dějiny Koncernu brněnské Zbrojovky. Díl 3. Brno 1973.

18

Burián, Ludvík: Minulost naléhavě přítomná. Uherské Hradiště 1980.

19

Zřídkaveselý, František – Adámek, Jiří – Kroutil, Milan: Brněnští občané v boji proti fašismu. Brno 1981.

20

Menšíková, Miroslava: Špilberk v době nacistické okupace. In: Morava v boji proti fašismu. Díl 1. Brno 1987, s. 33 – 38. 21

Kopečný, Petr: Obrana národa na Brněnsku 15. 3. 1938-29. 2. 1940. Brno 2006.

9

jako o zatýkací akci Albrecht I. I v magisterské diplomové práci Jany Ševečkové „Činnost referátu IIBM brněnské řídící úřadovny gestapa v letech 1939-1945“22 se nachází části zabývající se akcemi Albrecht I. a Gitter. Závěr druhé světové války, a to konkrétně v Brně, můžeme v literatuře nalézt samozřejmě také, a to např. v publikaci Vojtěcha Žampacha „Směr Brno“23. Osvobozování Moravy Rudou armádou nalezneme i ve stati Václava Peši v 1. díle sborníku Morava v boji proti fašismu „Osvobození Moravy a Slezska Rudou armádou 1945 v rozkazech vrchního velitele J. V. Stalina“24 nebo v popularizační knize Zbyňka Války „Brno pod hákovým křížem“25. Nedílnou součástí většiny publikací na toto téma jsou dobové fotografie, které dokreslují atmosféru v bombardovaném a následně osvobozovaném městě. „Brněnské jaro 1945“26, jehož autorem je historik Jan Břečka, bylo vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy Moravského zemského muzea. Kolektiv autorů Zdeněk Müller, Milena Flodrová, Miloš Budík a Vlastimil Schildberger stojí za knihou „Bomby nad Brnem“27, která připomíná bombardování Brna v letech 1944 a 1945.

22

Ševečková, Jana: Činnost referátu IIBM brněnské řídící úřadovny gestapa v letech 1939-1945. Magisterská diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2010. 23

Žampach, Vojtěch: Směr Brno. Brno 1975.

24

Peša, Václav: Osvobození Moravy a Slezska Rudou armádou 1945 v rozkazech vrchního velitele J. V. Stalina. In: Morava v boji proti fašismu. Díl 1. Brno 1987, s. 151 – 167. 25

Válka, Zbyněk: Brno pod hákovým křížem. Olomouc 2004.

26

Břečka, Jan: Brněnské jaro 1945. Brno 2005.

27

Müller, Zdeněk – Flodrová, Milena – Budík, Miloš – Schildberger, Vlastimil: Bomby nad Brnem. Brno 2005.

10

2. Špilberk v dějinách Dvě dominanty města Brna tvoří Petrov a Špilberk. Obě se tyčí nad Brnem již několik století, mají však zcela rozličný osud a účel. První z nich, novogotická katedrála svatého Petra a Pavla (zkráceně Petrov), je centrem katolické církve pro Brno i okolí. Věřící zde vždy hledali duchovní útěchu a pomoc. Oproti tomu hrad a pevnost Špilberk byl pro obyvatele Moravy místem, kde by útěchu či pomoc rozhodně nehledali. V knize „Špilberk“ Oldřich Toman výstižně píše, že „se kdysi říkalo, že je lépe se tím směrem ani nedívat.“28 Za první písemnou zmínku o hradu Špilberk můžeme považovat zprávu o brněnské kapli v listině krále Přemysla Otakara II. z roku 1277. Již před tím však stál na protilehlém Petrově knížecí hrad. Ten byl ovšem už roku 1234 neobyvatelný. Původní hrad se podobal středověkému městskému domu s věží. Jméno Špilberk má nejasný původ. V dobových pramenech můžeme nalézt řadu různých podob tohoto slova (např. Špilmberk, Špimberk a Spielberg), nejčastěji však narazíme na Spilberch. Už od počátku byl Špilberk sídlem zeměpanské správy. S hradem a špilberským panstvím byl úzce spjat Václav II., jeho syn Václav III. zde dokonce slavil svatbu s polskou kněžnou Violou Těšínskou. Špilberk přestal být sídlem Přemyslovců po jeho smrti roku 1306.29 Velmi kladný vztah k hradu měl český král Karel IV. V roce 1333 ho vykoupil ze zástavy a v letech 1334 – 1349, kdy byl moravským markrabětem, zde také často pobýval. Roku 1364 se Špilberk stal místem setkání Lucemburků s Habsburky, na tomto sjezdu nechyběl samozřejmě ani císař Karel IV. Do mezinárodního povědomí se hrad dostal také tím, že se stal sídlem moravského a braniborského markraběte a římského krále Jošta.30 Po Joštově smrti však přestal být hrad sídlem moravských markrabat i Lucemburků. Poprvé se vojska na Špilberku usadila ve 20. letech 15. století, a to vojska rakouská. Od této doby sloužil hrad jako významná protihusitská pevnost.31 V letech 1439 – 1453 byl hrad Špilberk pod správou města Brna. Po svém nástupu na trůn roku 1453 Ladislav Pohrobek usiluje o navrácení královských statků do svých rukou. 28

Franěk, Otakar – Toman, Oldřich: Špilberk. Brno 1968, s. 10.

29

Tamtéž, s. 11 – 15.

30

Jošt byl římským králem v letech 1410 – 1411. K jeho osudům viz nejpodrobněji Štěpán, Václav: Moravský markrabě Jošt (1354-1411). Brno 2002. 31

Franěk, Otakar – Toman, Oldřich: Špilberk. Brno 1968, s. 15 – 16.

11

Špilberk však od panovníka získal Václav z Boskovic.32 Devět měsíců v roce 1468 odolával hrad uherskému vojsku, o výsledku obléhání nakonec rozhodlo vyhladovění obránců. Posádka Matyáše Korvína zde zůstala až do jeho smrti. Roku 1560 koupili hrad spolu s několika městečky a vesnicemi, ze strachu před jeho případným získáním cizincem, moravští stavové. Touto koupí končí období Špilberku jako sídla zeměpanské správy. Již roku 1578 však hrad vyhořel a až téměř o 20 let později došlo ke stavebním úpravám. Za českého povstání se nová posádka přidala na stranu povstalců. To vedlo k tomu, že od 1. ledna 1621 se Špilberk vrátil zpět do rukou Ferdinanda II. Pevnost se tak stává i vězením pro protihabsbursky smýšlející obyvatele českých zemí. Od roku 1673 se sem mohou dostat i obyčejní zloději, tuláci či dlužníci. Tak tomu je až do roku 1820.33 Významnější opevňovací práce byly prováděny za vlády císaře Ferdinanda III. Správnost těchto opatření dokazuje marné švédské obléhání Brna na konci třicetileté války. Od 18. století sem byli zavíráni i úředníci a vojenští důstojníci. Roku 1742 vznikají obávané kasematy. Předním posláním brněnského Špilberku se tak stává věznění zločinců všeho druhu. Věznice se staví i v horních budovách a hradní nádvoří se mění v kasárenské a vězeňské dvory.34 Velká francouzská revoluce měla své ozvuky i na Špilberku. Vězněn zde byl například Jean Baptiste Drouet35, z českých vězňů můžeme uvést účastníky tzv. helvetského povstání na Českomoravské vysočině (v letech 1796 – 1797). Většinu vězňů však tvořili cizinci. Maďarští političtí vězni, italští karbonáři36, polští revolucionáři37 a ve 40. letech i rakouští utopičtí socialisté. Polští vězni si na Špilberku utvořili tzv. Špilberskou republiku. Tato zvláštní společnost měla za úkol obranu před nespravedlivou vězeňskou správou. Na změně bastionového opevnění se podílel i Napoleon I. Část nechal roku 1809 prostě zbořit a nařídil 32

Barteková, Radomíra: Špilberk ve 40. a 50. letech 15. století. In: Forum Brunense 1989, s. 27 – 29.

33


34

Tamtéž, s. 27 – 40.

35

J. B. Drouet poznal a zajal francouzskou královskou rodinu Ludvíka XVI. roku 1791 ve Varennes při útěku z vlasti a rozhodujícím způsobem tak přispěl k jejímu zadržení. 36

K italským karbonářům a vězněným příslušníkům organizace Mladá Itálie viz naposledy podrobně Baumannová, Dagmar: Italští vlastenci a Špilberk. Brno 2011. 37

K vězněným Polákům viz Tyrowicz, Marian: Průvodce po muzeu polských vězňů na Špilberku v Brně. Brno 1960.

12

také zasypat hradní studnu. Dne 5. února 1820 se stává Špilberk pouze civilní věznicí. Změna přichází v letech 1855 – 1858, kdy opět slouží jako kasárna a vojenské vězení.38 František Josef I. roku 1862 vrátil Špilberk do správy města Brna. A roku 1880 byly poprvé věznice a kasematy dokonce zpřístupněny veřejnosti.39 Za první světové války, první republiky a během nacistické okupace se však pevnost stává opět politickým vězením. Kromě protihabsbursky naladěných obyvatel monarchie zde byli za války uvězňováni i zběhové. V době první československé republiky zde sídlil také divizní soud a díky přeplnění věznice na Cejlu sem putovali zatčení dělníci z Rosicka a Oslavanska.40

38


39

Rossetti von Rossanegg, Anton: Der Brünner Spielberg. Brno 1880.

40


13

3. Proměna v nacistickou věznici Dne 15. března 1939 skončila pro český národ další etapa jeho dějin. Přestala existovat další, v pořadí již druhá, republika a začalo šestileté období nacistické okupace. Nový zmenšený státní útvar Protektorát Čechy a Morava se musel potýkat s řadou novinek. S většinou z nich se Češi nechtěli a nemohli tak lehce smířit. I Brno okamžitě pocítilo tlak, který nacisté vyvíjeli jak na úřednický aparát, tak i na život běžného obyvatelstva. V druhém největším městě protektorátu záhy vznikla z bývalé habsburské věznice – věznice nacistická. Do začátku války zbývalo ještě necelých šest měsíců, německá okupační moc si však již teď připravovala půdu pro budoucí využití bývalého brněnského hradu. Původně měl sloužit jako kasárna wehrmachtu, od dubna téhož roku sem však přijíždějí první vězni.41 Brněnský Špilberk však nebyl jediným takovým případem na Moravě. I v Olomouci gestapo zabralo pro své účely původní vojenskou věznici.42 Nacisté si v červnu 1939 vytvořili seznam měst s více než 5 000 obyvateli a ke každému napsali charakteristiku. U Brna zdůrazňují, že se tam nachází úřady a městské školy, na předměstí strojní, zbrojařský, textilní a další průmysl, v blízkosti cementárny a slévárny.43 Důraz na průmyslové odvětví je patrný u všech měst. Němci se tak snažili připravit přehled továren, jež by mohli v nadcházející válce využít. Aby Německo dokázalo, že české země od pradávna náleží k velké germánské říši, snažilo se dokonce prokázat, že základy hradu Špilberk jsou falcí barbarossovského typu. Česko-německý kunsthistorik prof. dr. Karl Friedrich Kühn44 se snažil tuto teorii rozvinout. Podle pozdějších architektonických bádání však víme, že počátky hradu patří do období gotiky, kolem roku 1270.45 Profesor Kühn své názory publikoval v práci Der Spielberg in Brünn – eine deutsche markgräfliche Pfalz, která vyšla v roce 1943.46

41

Filip, Vladimír a kol.: Brno 1939 – 1945. Roky nesvobody. Díl 2. Brno 2012, s. 19.

42

Nedbálek, František: Charakteristika nacistických věznic a táborů v době okupace na území země Moravskoslezské. Brno 1984, s. 5. 43

Národní archiv Praha, fond Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě, Praha, inv. č. 1, sign. 109-1/1, fol. 23 – 31. Přehled a charakteristika českých a moravských měst. 44

Prof. Dr. Karl F. Kühn byl ředitel Památkového ústavu v Brně, profesor dějin umění a architektury na brněnské německé technice a od 1936 předseda Německé společnosti pro vědu a umění. Zemřel 8. května 1945. 45

Kuča, Karel: Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic, Praha – Brno 2000, s. 548-553.

46

Kroupa, Petr: Špilberk – stavební úpravy za 2. světové války. In: Forum Brunense 1990, s. 104.

14

Po příchodu do Brna nacisté umisťují politické vězně a další zadržené do budovy policejního ředitelství na ulici Orlí č. 30 v samém centru města. Tato první věznice gestapa v Brně byla však záhy přeplněna a tak sem už další zatčení nemohou přicházet. Proto se nacisté rozhodli zřídit na Špilberku věznici novou.47 Podmínky, ve kterých vězni na Špilberku museli žít, byly horší než v 19. století, v době Rakouska-Uherska. Nedostatečná strava a hrubé zacházení dozorců patří k dennímu pořádku. Trestanci však nežijí, tak jako v 80. letech 18. století, v nechvalně proslulých kasematech.48 Prvním místem nedobrovolného pobytu vězňů se stala hradní kaple.49 Z dřívějších kasárenských světnic československých vojáků se nyní staly cely pro české vlastence. Své místo zde našlo až několik stovek vězňů. Samotky byly zřízeny v přízemí této budovy. Vězně, kteří zde byli zavřeni, často v noci navštěvovali gestapáci a bili je, aby z nich vynutili přiznání.50 Na Špilberku existovala také tzv. čestná vazba (Ehrenhaft). Byl zde umístěn vězeň, který měl to štěstí, že pro nacisty byl nějakým způsobem důležitý. Strážní poté plnili jeho přání (např. ředitel jedné továrny, kterou Němci již před válkou chtěli získat, dostával velké zásoby cigaret, které poté rozdával jiným vězňům).51

3.1 Stavební úpravy V letech 1939 až 1941 probíhala přestavba Špilberku v ryze germánskou pevnost. Protože se na tyto práce dobrovolně žádný dělník „z venku“ nehlásil, museli se na stavebních pracích podílet sami vězni.52 Rychlost, s jakou nacisté na okupovaném území své změny prováděli, dokládá fakt, že o přestavbě bylo rozhodnuto již v srpnu roku 1939. Na úpravě pevnosti se podílelo mnoho odborníků. Vypracování plánů a vedení stavebních prací měli na starosti dipl. arch. Herbert Neubert53 a architekti Holoch a Komna. Již výše zmíněný prof. dr. Karl F. Kühn také spolupracoval na opravě Špilberku, provedl historický průzkum. 47

Archiv bezpečnostních složek, sign. 305-787-1, fol. 10. Zpráva z výpovědi gestapáků o činnosti úřadovny od jejich příjezdu do Brna 15. 3. 1939 až do jejich odchodu. 48


49

Habřina, Rajmund: Špilberk. In: Golgata. Brno 1947, s. 18.

50


51

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 153 584, fol. 72. Vzpomínky A. Hejtmánka

52

Tamtéž, s. 169.

53

H. Neubert byl vládní stavební rada a vedoucí brněnského Vojenského stavebního úřadu při Vojenské správě v Čechách a na Moravě.

15

Díky stavebním pracím získal Špilberk jednotný architektonický ráz. Nechyběly však ani symboly nacistické ideologie.54 Stavební práce probíhaly v celém areálu až do poloviny roku 1941. Dne 31. srpna 1941 se pak konalo předání nového Špilberku jednotkám wehrmachtu.55 Stavební úpravy stály několik milionů znehodnocených protektorátních korun. Počáteční fázi oprav prováděla česká stavební firma Bloudek. Měla za úkol snížit první a druhé nádvoří o ¾ m, změněn byl také příjezd na prvním nádvoří. Práce v zimním období byla velice těžká, zejména snižování druhého nádvoří, které se nachází na skalnatém podloží. Vězni navíc nemohli používat žádných třaskavin.56 Firma měla na starosti i nové vodovodní potrubí a elektrické vedení, nové krovy a oplocení prostoru za severním křídlem. V severní části objektu byly pod hradbou nově zařízeny stáje a hospodářské budovy. Z příkopu byl navíc proražen již během čtyř týdnů severní val. Důvodem bylo také stálé zpřístupnění kasemat veřejnosti. Obyčejní lidé tak nemuseli procházet přes celou pevnost, ale mohli projít přímo po schodišti do otevřených kasemat.57 Před severním křídlem byl navíc vězeňský dvůr změněn na terasu.58 Aby se mohl Špilberk předvést tisku i v průběhu oprav, byla také z počátku opravena fasáda a západní příjezdová brána. Nad západní branou byla také nově postavena nízká věž, kterou „zdobil“ kamenný reliéf říšské orlice a hákového kříže. Průjezd doplňovala železná brána a vrátnice. Tento komplet byl nazýván „Adlerhorst“ – orlí hnízdo.59 Němci také znovu postavili jižní úsek hradeb (jižní bastion), jenž byl zbořen Francouzi roku 1809. Před jižním křídlem byla nově vybudována i terasa, která pokračuje i před křídlem západním. Na východní stranu terasa nepokračuje, protože východní konec této terasy je ukončen hláskou. Tato část byla nazývána „Schwalbennest“ – vlaštovčí hnízdo, ve které se v patře nacházela společenská místnost pro důstojníky a v přízemí poddůstojnická jídelna. Ta pokračovala v jídelnu mužstva a výčep. Společenská místnost důstojníků měla podlahu tvořenou z parket a strop podpíraly nápadné průvlaky. Nacházela se zde i malovaná kachlová 54


55


56


57


58

Tamtéž, s. 98.

59

Orlí hnízdo podle středověkého označení rytířských hradů.

16

kamna, která nahoře doplňovala soška Evžena Savojského. Jídelny mužstva a poddůstojníků byly zařízeny v lidovém stylu. O výzdobu se starala nástěnná malba zachycující marné dobývání Brna Švédy roku 1645.60 V jihovýchodním rohu byl vystavěn tzv. starobrněnský bastion, který doplňovala malá střílna, jež se zde nacházela v minulosti. Z bývalého vojenského soudu, nacházejícího se před válkou ve východní budově, se nyní stala hospodářská budova s kuchyní. Elektrická rozvodna se ukryla do upraveného renesančního bastionu. Za současným vstupem na Špilberk také stojí nacisté. Vstupní brána byla zvýrazněna, následná část zastřešena a doplněna o střílny. Nápis a hákový kříž, který byl umístěn nad vstupem61, všem hlásal, kdo pevnost opravil.62 I na západě byla vybudována zahrada s přízemním obytným domkem a v příkopu, který se na této straně nacházel, byla vystavěna střelnice. Východní křídlo dostalo svou dávku úprav ve vnitřním dělení místností. Gotická síň v přízemí východního křídla zůstala téměř nezměněna, bylo zde zamýšleno vojenské muzeum. Nad touto síní však bylo odstraněno dělení na první a druhé patro. To se znovu objevuje až v severní části tohoto křídla. V druhém patře nacisté nově vybudovali šest cel, budoucí kasárenské vězení, do kterých byl vybudován i přístup z nádvoří po dřevěném schodišti.63 Barokní kaple, nacházející se v severním křídle hradu, byla hned od počátku určena jiným cílům než těm náboženským. První vězni, kteří sem byli přiváženi již od dubna 1939, byli umisťováni právě do kaple. Nacisté sem zavírali najednou i 120-150 vězňů. Chvíle zde jim pak „zpříjemňovali“ hraním na varhany, aby nemohli spát. To vše ještě doplňovala zima.64 Roku 1940 se začalo i zde s přebudováním. Němci chtěli mít v těchto prostorách slavností síň s památníkem padlých německých vojáků.65 Sakrální symboly i architektonické prvky byly odstraněny. Dřevěný kůr byl nahrazen zděnou nadzemní přístupnou galerií. 60


61

Text nad bránou: Spielberg – Kaserne – wiederhergestellt 1939-41 – durch die deutsche Wehrmacht.

62


63

Tamtéž, s. 99 – 100.

64


65

Na zdech měly být umístěny tabule se jmény mrtvých vojáků. Tato myšlenka však nakonec nebyla uskutečněna.

17

Kazatelna a boční oltáře byly také zrušeny a hlavní oltář nahradila žulová krychle s tlapatým křížem66 a malým hákovým křížem. Nad tímto novým oltářem byla na zdi umístěna velká říšská orlice opět s hákovým křížem. Nacházela se zde i kovová busta Adolfa Hitlera, jež je nyní uložena ve sbírkách Muzea města Brna.67 Na druhém nádvoří byla znovu postavena studna, která získala barokní ráz, s ozdobnou kovanou mříží. Zeď za studnou byla doplněna o sgrafito středověkého rytíře a dvou pěších vojáků. V jižním, západním a severním křídle byla vybudována nová schodiště.68 Na konci války začali nacisté upravovat kasematy v severní části pevnosti. Někteří autoři uvádějí, že zde chtěli vytvořit plynové komory a operační sály. Tyto názory však nejsou pravdivé. Nekompromisně je odmítá i Petr Kroupa ve svém článku pro Forum Brunense 1990. „Teprve počátkem roku 1945 v souvislosti s blížící se frontou počaly být v severních kasematech budovány kryty, po válce vydávané za plynové komory, sekyrárny a podobné nesmysly.“69 Telefonní ústředna pro dokonalé spojení s okolím je však patrná ještě dnes.

3.2 Bloudek a styk s okolním světem Jak již bylo řečeno, na první fázi stavebních prací se podílela česká stavební firma Bloudek. Tato společnost však svou prací zde nezajišťovala jen přestavbu pevnosti. Tím, že zaměstnávala vězně, jim umožňovala i styk se světem za špilberskou zdí. Spojkou byla řada zedníků, stavbyvedoucí Koudelka, stavitel Grulich nebo manželka špilberského kantýnského, jež byla Češka. Jako dobrovolník se tak přihlásil k práci na Špilberku i bývalý tajemník Národní strany práce v Brně, Marša.70 Do vězení se tak tajně dostávaly dopisy od rodin či jiných blízkých. Ze vzpomínek A. Hejtmánka, který se do vězení dostal v srpnu 1939, se dozvídáme, že jejich cela byla se zedníky domluvená na tom, že poštu pro své blízké mohli nechávat zvenku na okně. Zedníci si ji pak z lešení vzali a naopak tam nechávali dopisy 66

Tlapatý kříž (angl. Cross Pattée) je druh kříže, který měli ve znaku např. templáři. Jeho ramena se od středu ven rozšiřují. 67


68

Tamtéž, s. 102.

69

Tamtéž, s. 104 – 105.

70


18

(a poté i balíčky) od rodin uvězněných. Ilegální pošta pro vězně chodila do vězení na adresu dělníků. Zadržení tak měli dostatek cigaret, peněz a jídla.71 Pro některé z nich však tato odvážná činnosti nezůstala bez trestu. Manželka německého kantýnského byla odhalena a poslána do Ravensbrücku. Vězni za svou práci dostávali i plat. Ten si však samozřejmě nemohli nechat, bylo to další přilepšení pro příslušníky SS.72

3.3 Předání Špilberku jednotkám wehrmachtu Slavnostní akce předání opraveného Špilberku jednotkám wehrmachtu se konala v neděli 31. srpna 1941. Dobový tisk se této akce zúčastnil samozřejmě také. Články zachycující tuto událost můžeme nalézt například v příloze Národní politiky Moravská Národní politika, v Moravském slovu nebo v Lidových novinách. Autoři článků v Národní politice i v Lidových novinách73 v úvodu svých článků obdobně uvádějí, že Německo ve válce vytváří nezbytné předpoklady pro klidný a tvořivý život všech národů evropského kontinentu. Moravské slovo se o slavnostním otevření Špilberku zmiňuje jen okrajově. Slavnostního předání se zúčastnila řada významných osobností, mezi nimiž nesměl chybět říšský protektor Konstantin von Neurath, státní sekretář SS-Grupenführer K. H. Frank, šéf kabinetu dr. Hans Völckers, generál pěchoty Erich Friderici nebo četnický velitel v Brně plukovník Ladislav Klofanda. Před samotnou akcí na Špilberku byli přijati také na brněnské radnici a projeli přes náměstí Svobody.74 Příjezd takto významných osobností byl napjatě očekáván i obyvateli Brna. Na vyzdobeném malém a velkém špilberském nádvoří se shromáždili zástupci říšské branné moci, pěchoty i letectva, pořádkové policie a kapela, byli zde však zastoupeni i reprezentanti cechů v historických oděvech. Uprostřed nádvoří pak byla postavena tribuna, odkud byly pronášeny projevy. Veliteli města Brna plukovníku Dallmer-Zerbeovi byl předán velký brněnským znakem, hákovými kříži, meči a dubovými listy zdobený klíč od kasáren a na stožáru nad Špilberkem zavlála vlajka říšského protektora a říšská válečná vlajka. Poté následovala přehlídka oddílů branné moci K. von Neurathem 71

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 153 584, fol. 58 – 59. Vzpomínky A. Hejtmánka.

72


73

Není vyloučeno, že jde jen o jednoho novináře. Obě periodika mají shodný podnázev List národního souručenství a články se i v dalších částech velmi podobají. Čerpat proto budu dále jen z listu Lidové noviny. 74


19

a proslov velitele města Brna, ve kterém zdůraznil, že vojáci zde najdou útočiště a budou si moci připomínat velké dějiny Špilberku, Brna i celé Moravy. Na závěr svůj projev přednesl generál pěchoty Friderici, který poděkoval Adolfu Hitlerovi a státnímu prezidentovi dr. Háchovi, jenž se rozhodl vložit ochranu Čech a Moravy do rukou velkého Německa. Následovala již jen prohlídka samotného objektu. Autor navíc uvádí, že „tato nová tvář Špilberku vyniká po všech stránkách, takže špilberské kasárny se staly teprve nyní skutečným obohacením krásy města Brna“.75 Při slavnostních proslovech, které zde byly proneseny, nechybělo ani poděkování architekta Neuberta vládnímu radovi Wilhelmu Nöllemu za to, jak „skvěle vyřešil otázku nasazení pracovních sil“.76

3.4 Museo dei patrioti italiani V přízemí severního křídla byl také umístěn památník italských vlastenců, kteří byli na Špilberku vězněni v letech 1822 – 1846. Museo dei patrioti italiani založené v roce 1925 bylo veřejnosti přístupné i za války, mělo svůj vlastní vchod. Italská vláda převzala nad muzeem roku 1942 správu.77 Tím ale celá záležitost pro německé úřady neskončila. Jak se dozvídáme z dopisu zástupce Ministerstva zahraničí u říšského protektora ze dne 31. března 1944, Italové nedodržovali protektorátní předpisy ohledně nápisů zde. V dopisu se píše, že jak na mramorové desce u vchodu do kasáren, tak i na deskách u vchodu přímo do muzea jsou nápisy pouze v italštině78. Texty uvnitř památníku jsou především italské, některé i v němčině a češtině. Zasláním kopie italsko-německé smlouvy ze dne 27. ledna 1943 týkající se zřízení Museo dei patrioti italiani je požadována náprava. Přitom na nevyhovující stav nápisů upozorňují německé úřady již v únoru roku 1944.79 Je tedy jasné, že jim na postavení němčiny v Protektorátu opravdu záleželo. Zdali se patřičná náprava stala, již dokumenty neříkají.

75

Slavnostní akt na Špilberku. Lidové noviny, roč. 49., 1941, 1. 9., s. 1 – 2.

76


77

Tamtéž, s. 102.

78

Nápis u vstupu do muzea je prý tak zvětralý, že nelze rozeznat, jestli je text v italštině nebo latině.

79

Národní archiv Praha, fond NSM - bývalý fond SÚ MV č. 110, inv. č. 747, sign. 110-5/36, fol. 26 – 27. Vybudování muzea a památníku k uctění italských vlastenců v Brně na Špilberku.

20

Dne 8. listopadu 1943 musel Oberbürgermeister Oskar Judex80 řešit poněkud větší problém. Na konci roku 1943 přijela do Brna skupina vídeňských novinářů. Oskar Judex je vzal i na prohlídku Špilberku. Žurnalistovi Dr. Anselmu Lippischovi se Brno velmi líbilo, také ho ale velmi překvapilo museum italských vlastenců na Špilberku. Uznává, že italští revolucionáři stáli proti císaři Františkovi, ale nechápe, jak sám uvádí „kult italských vlastenců v německém městě“.81 Zvláštně na něho působí také, nám již známý, příklad s italskými názvy. Udivuje ho, že v němčině jsou nápisy jen málokdy. Nechápe také jak to, že je italský památník v zemi, proti které revolucionáři bojovali.82 Oskar Judex o tom 15. listopadu informoval K. H. Franka. Ptá se ho, jestli je vhodné, aby v budově kasáren na Špilberku, fungovalo Museo dei patrioti italiani.83

80

Oskar Judex (1894 – 1953) za první světové války byl ruským legionářem. Stal se starostou města Brna v době druhé světové války. Dne 2. 12. 1946 byl Mimořádným lidovým soudem odsouzen k doživotnímu vězení a během výkonu trestu také ve slovenské věznici Ilava zemřel. 81

Národní archiv Praha, fond NSM – bývalý fond SÚ MV č. 110, inv. č. 747, sign. 110-5/36, fol. 29. Vybudování muzea a památníku k uctění italských vlastenců v Brně na Špilberku. 82

Tamtéž, fol. 29 – 30.

83

Tamtéž, fol. 28.

21

4. Zatýkací akce Na Špilberku bylo za druhé světové války uvězněno několik set vězňů. Přesné číslo není známo. V poválečné literatuře se objevuje číslo 80 00084, tento počet je však značně nadnesený. Neumožňují to ani prostory špilberského vězení ani tehdejší potřeby nacistů. Jedinou příležitostí, kdy byl Špilberk naplněn více vězni, než mohly jeho budovy pojmout, byla zatýkací akce z 1. září 1939. Tehdy věznicí prošlo asi 300 vězňů denně. Ve sbírkách Muzea města Brna se nachází kartotéka, která dosud uvádí 1842 jmen vězňů.85 Osoby vězněné na Špilberku byly zatčeny na základě různých důvodů. Někteří lidé se angažovali v komunistickém i nekomunistickém odboji, spolupracovali s Obranou národa, šířili protinacistické letáky anebo jen poslouchali zahraniční rozhlasové stanice. 86 Mířili sem i polští občané po porážce jejich vlasti.87 Již 1. dubna 1939 byla provedena v rámci tzv. akce Gitter (Mříže) zatýkací operace, která přivedla na Špilberk jedny z prvních vězňů. Těmi měli být komunisté. Zatčení byli nejdříve umístěni v budově bývalého policejního ředitelství. Poté byli někteří propuštěni a komunisté převezeni na Špilberk. K těmto komunistům se zanedlouho připojili i jejich kolegové z mikulovské Republikanische Wehr. Komunisté ve vězení vytvořili ilegální buňku, která měla za úkol zajistit tajnou komunikaci mezi zatčenými kolegy, aby mohli dohodnout stejné výpovědi a aby se mohli navzájem v těžkých chvílích uklidňovat.88 Pravomoci na Špilberku měli mezi sebe rozděleny příslušníci SS (Schutzstaffel), SA (Sturmabteilung) i gestapa (Geheime Staatspolizei).89 Strážní službu měli na starosti členové SA (např. měli službu na hlavní strážnici, hlídali vězně při práci na nádvořích). 90 Gestapáci po příjezdu přijímali zatčené, vedli jejich evidenci, vodili je k výslechům a ty šťastnější také propouštěli. Vnitřní prostory vězení spadaly pod správu složek SS. Esesmani se starali i 84

Habřina, Rajmund: Špilberk. In: Golgata. Brno 1947, s. 18.

85

Menšíková, Miroslava: Špilberk v době nacistické okupace. In: Morava v boji proti fašismu. Díl 1. Brno 1987, s. 36. 86


87

Sbírky Muzea města Brna, interní dokumenty ke stálé expozici „Žalář národů“.

88


89

Tamtéž, s. 166.

90

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 153 584, fol. 56. Vzpomínky A. Hejtmánka.

22

o lékařskou péči. Běžnou lékařskou péči sice prováděli čeští lékaři (vězni), vrchním vojenským lékařem byl však příslušník SS.91 Na marodkách působil ještě tzv. kápo. Ten měl na starosti velení v tomto prostoru a byl to vězeň, jenž již ve vězení strávil delší dobu.92 Strážní zadržené také vozili do věznice na Cejlu. Tam jim byly odebírány otisky prstů a byli zde foceni.93

4.1 Aktion Gitter Aktion

Gitter

(Mříže)

byla

zatýkací

akcí,

která

jako

první

postihla

obyvatele Protektorátu Čechy a Morava a naplnila Špilberk. Nacisté se nijak nezdržovali a svou první zatýkací akci naplánovali hned na den po počátku okupace – 16. březen 1939.94 Akce Gitter měla preventivní charakter. Měla zajistit, aby nikdo nevyjadřoval jakýkoliv odpor proti okupaci Československa. A tak byli zatýkáni lidé považovaní nacisty z hlediska říše za nebezpečné.95 Byli to členové komunistické strany, marxisticky orientovaní němečtí emigranti ze Sudet, židovští uprchlíci nebo anarchisté. Ti, kteří byli zatčeni na základě tzv. Soderfahnungsliste, byli poté transportováni do koncentračního tábora Buchenwald. Při zatýkání Němcům pomáhala i protektorátní policie a četnictvo. Na některých místech akce trvala až do května téhož roku.96 Celkový součet zatčených během akce Gitter není přesně znám. Počet zadržených v Čechách je 4 376 osob. Na Moravě se však číslo pohybuje mezi 1 500 až 2 000 lidmi. Celkový úhrn zatčených je tedy někde mezi 5 800 až 6 400 osobami.97 V Brně však akce Gitter neproběhla tak, jako jinde. Nedošlo zde k hromadnému zatýkání a to zřejmě proto, že nacisté nenašli seznamy z policejních kartoték. Neměli tak

91

Koláček, Luboš Y.: Osudy hradu Špilberku, jeho pánů a vězňů. Třebíč 2005, s. 445.

92

Rudolf, Josef: Byl jsem číslem 7809. Brno 1945, s. 18.

93

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 152 819. Vzpomínky Josefa Laštuvky.

94

Po atentátu na A. Hitlera v červenci roku 1944 nacisté rozpoutali akci Gitter II. Účelem bylo narušit odboj. V protektorátu bylo 28. srpna 1944 zatčeno 242 osob. 95

Vašek, František – Štěpánek, Zdeněk: První a druhé stanné právo na Moravě (1941-1942). Brno 2002, s. 7.

96

Menšíková, Miroslava – Vašek, František: Akce Albrecht der Erste. Události 1. září 1939 se zvláštním zaměřením na Brno a jižní Moravu. In: Paginae historiae, 1999, č. 7, s. 213. 97

Pejčoch, Ivo: Okupace, kolaborace, retribuce. Praha 2010, s. 19.

23

přístup k uceleným informacím, které by jejich počínání značně ulehčily. Zadržené měl nejprve na starosti referát II A98, dále putovali do vězení na Špilberk.99

4.2 Zatčení Schmoranzovy skupiny Před akcí Albrecht I. bylo provedeno, kromě akce Gitter, také zatýkání tzv. Schmoranzovy skupiny. Dne 25. srpna 1939 přistoupilo gestapo k zadržení členů této odbojové organizace, mezi kterými se nacházeli i důstojníci československé armády. 100 Touto akcí skončilo získávání informací z okresních úřadů pro zahraničí. Hlava této organizace, Zdeněk Schmoranz, byl s dalšími tiskovými referenty zatčen na schůzi ve Zlíně.101 I tito zatčení putovali do vězení na Špilberk.102 Po příjezdu jsou zavedeni na druhé nádvoří, poté se musejí převléci do zelených uniforem bývalé československé armády (Židé do modrých) a jsou rozděleni do cel bez dveří a mříží na oknech také na druhém nádvoří. Velitelé cel byli komunisté, zatčení při akci Gitter. Cely byly dříve místnosti mužstva polního praporu pěšího pluku 43. Zprávy o uzavření smlouvy o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem (Pakt Ribbentrop-Molotov) z 23. srpna 1939 způsobily mezi vězni velký šok. Zatčení komunisté nemohli těmto informacím uvěřit. Pro členy Schmoranzovy skupiny se stal osudným konec září 1939. Toho času přijelo na Špilberk totiž pražské gestapo s kriminálním inspektorem Oskarem Fleischerem. K výslechu byli nejdříve předvoláni Zdeněk Schmoranz, JUDr. Osvald Svoboda a poté i mjr. gšt. R. Klein. Všem zatčeným z této skupiny bylo jasné, že nacisté na ně vypátrali něco důležitého (znali jejich tajné zprávy a krycí čísla). I přes veškerou snahu bagatelizovat informace, které nacisté získali, byli Z. Schmoranz a JUDr. O. Svoboda odvezeni do Prahy. Zbytek skupiny byl následně převezen

98

Referát II A brněnského gestapa měl na starosti právě záležitosti týkající se komunismu, marxismu a emigrantů. 99

Menšíková, Miroslava – Vašek, František: Akce Albrecht der Erste. Události 1. září 1939 se zvláštním zaměřením na Brno a jižní Moravu. In: Paginae historiae, 1999, č. 7, s. 214. 100

Görtler, Miroslav: Akce Albrecht I. (Slovo mají HDK). Hlas revoluce, roč. 32., 1979, 28. 7., s. 4.

101

Bareš, Arnošt – Pasák, Tomáš: Odbojová organizace Zdeňka Schmoranze v roce 1939. In: Historie a vojenství 17, 1968, č. 6-7, s. 1022. 102

Seznam vedoucích a moravských tiskových referentů, kteří byli vězněni na Špilberku, uvádím v příloze.

24

na Pankrác.103 Celkem 25 členů skupiny nakonec skončilo na popravištích nebo zemřelo v nacistických věznicích či koncentračních táborech.104

4.3 Albrecht I. Zatýkací akce Albrecht der Erste (také označována jako akce A) byla naplánována na první zářijový a zároveň první válečný den. Její přípravy však probíhaly již během léta roku 1939. Účel této akce byl podobný jako při akci Gitter – zastrašit protektorátní obyvatelstvo, aby nepodnikalo žádná sabotážní protiněmecká opatření. Nyní však byl smyslem zatýkání odpor proti začínající válce. Zatýkání obyvatel Protektorátu probíhalo podle předem připraveného plánu. Již v červnu 1939 si státní tajemník u říšského protektora K. H. Frank pozval do Prahy všechny vedoucí služeben gestapa, aby jim vysvětlil správné vedení kartotéky A, podle které byly osoby 1. září zatýkány, a aby jim objasnil účel akce Albrecht I.105 Nejdůležitější osobou pro správný průběh akce A na jižní Moravě se stal kriminální komisař Otto Koslowski106. Ten kontroloval jednotlivé služebny gestapa, odkud přijímal vypracované seznamy nebezpečných osob, které se dále posílaly do Berlína. Při tvorbě kartotéky A padla do rukou gestapa i politická kartotéka bývalé československé Státní policie, jíž příslušníci gestapa nemohli použít při akci Gitter v březnu 1939. I povýšení úřadoven gestapa v Praze a Brně na řídící úřadovny gestapa ode dne 1. září 1939 také upozorňovalo na budoucí postup nacistického Německa.107 Na rozdíl od akce Gitter se nyní protektorátní policie ani četnictvo akce A nezúčastnilo. Jednotliví zatčení byli nejprve shromažďováni na předem určených stanovištích (např. reálné gymnázium v Králově poli nebo Husovicích), dále byli převáženi do sídla gestapa v Mozartově ulici. Zde pobyli díky malým prostorám jen krátkou dobu, pak již následoval převoz na Špilberk.108 Zatčení byli v pevnosti nejdříve umísťováni na dvory, kde 103

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 153 584, fol. 53 – 85. Vzpomínky A. Hejtmánka.

104

Jožák, Jiří a kol.: Za obnovu státu Čechů a Slováků. Praha 1992, s. 89.

105

Menšíková, Miroslava – Vašek, František: 1. září 1939 – akce Albrecht I. v Brně. In: Forum Brunense 1993, s. 137. 106

Otto Koslowski (1900 – 1947) od roku 1939 vedoucí referátu II A, II G/C, II S a II H v brněnské úřadovně gestapa. Roku 1940 se stal kriminálním radou. Po válce byl Mimořádným lidovým soudem v Brně odsouzen k smrti a 3. května 1947 ve věznici na Cejlu č. 71 popraven. 107

Menšíková, Miroslava – Vašek, František: Akce Albrecht der Erste. Události 1. září 1939 se zvláštním zaměřením na Brno a jižní Moravu. In: Paginae historiae, 1999, č. 7, s. 217 – 223. 108

Tamtéž, s. 224 – 225.

25

museli pod namířenými ručními kulomety nehnutě sedět až do večerních hodin. Když stráže uslyšely některého z vězňů promluvit, neváhaly rukojmímu přikázat např. dělat dřepy i několik hodin nepřetržitě. Během dne sem přijížděli také zatčení z dalších moravských měst (z Kroměříže, Uherského Hradiště, Uherského Brodu, Luhačovic a dalších).109 Ze dvora byli vězni vyhnáni do hradní kaple a ti, kteří se tam už nemohli, přes veškerou snahu vojáků, vejít byli umístěni do malých kobek v patře nebo do velkého sálu. Zatčení z akce Albrecht I. si mohli ponechat civilní oblečení, ostatní vězni na Špilberku nosili uniformy bývalé československé armády. Strážní původem z Rakouska se k vězňům chovali slušněji, na čemž se shoduje většina pamětníků. Osmého dne byli předem určení vězni odvedeni na lékařskou prohlídku, kde byli všichni shledáni zdravými. V noci byli odvlečeni na dvůr, zde znovu přepočítáni a poté donuceni nastoupit do nákladních aut, která je měla odvést na vlakové nádraží. Jejich další cesta měla směr Praha a poté koncentrační tábor Dachau. 110 Jisté zvěsti o tom, že zatčení ze dne 1. září budou posláni do některého z koncentračních táborů, se na Špilberku šířily. Nikdo jim však nechtěl věřit. Původně si totiž mysleli, že byli zatčeni jen preventivně, pro výstrahu, a že je za několik dní opět pustí. Opak byl pravdou, velká část z nich se do konce války na svobodu nedostala.111 Přesný počet zatčených v celém protektorátu není k dispozici. V literatuře se můžeme dočíst o 2 až 8 tisících zadržených osobách. Pravděpodobný součet však bude blíže té nižší hranici. Na Moravě, podle materiálů Národního archivu, bylo ke dni 29. září 1939 zatčeno 535 osob, z toho 104 lidí bylo propuštěno. Zemský úřad v Brně uvádí, že 1. září bylo zatčeno 162 osob, z nichž 72 bylo z vězení odvezeno, 50 osob bylo propuštěno a 40 zůstalo na Špilberku (ke dni 16. září 1939).112 Ze špilberského vězení byla první skupina vězňů propuštěna do 26. září, další poté koncem září a začátkem října.113 V akci Albrecht I. byl zatčen, mimo jiné významné brněnské osobnosti, také profesor Rudolf Spazier. V letech 1935 – 1939 byl starostou města Brna, v březnu 1939 však nechtěl

109

Rudolf, Josef: Byl jsem číslem 7809. Brno 1945, s. 15 – 17.

110

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 152 226, 152 816. Výpověď o akci A.

111


112

Menšíková, Miroslava – Vašek, František: Akce Albrecht der Erste. Události 1. září 1939 se zvláštním zaměřením na Brno a jižní Moravu. In: Paginae historiae, 1999, č. 7, s. 228 – 230. 113

Tamtéž, s. 239.

26

vydat Němcům brněnskou radnici a tak byl ze své funkce odvolán. Prošel vězením na Špilberku i koncentračními tábory Dachau a Buchenwald.114 Také několik desítek lidí zatčených během pokračování zatýkací akce 17. listopadu bylo nejdříve umístěno ve vězení na Špilberku. Toto pokračování probíhalo ve dnech od 29. listopadu do 7. prosince 1939. Ze Špilberku byli posláni do věznice v Sušilových kolejích, dále do Vídně a nakonec do koncentračního tábora Sachsenhausen. Mezi zatčenými byli například PhMr. Miloš Dráždil, jenž se gestapu přihlásil sám, medik Karel Adamus, RNDr. Max Ryšánek, profesor II. reálného gymnázia v Brně-Husovicích. Zatčen byl také medik Karel Spazier, jehož si gestapo spletlo se synem bývalého brněnského starosty Rudolfa Spaziera. Medik Karel Spazier byl starostův synovec.115 I tito vězni se na Špilberku setkali s tvrdostí a bezohledností německých věznitelů.116

4.4 Kladno 1939 Mezi první projevy nespokojenosti českého lidu s nastalou situací v naší zemi patří i události z června 1939 v Kladně. Dva studenti kladenské průmyslové školy, Jan Smudek a František Petr, zastřelili v noci ze 7. na 8. června vrchního strážmistra německé pořádkové policie Wilhelma Kniesta. Oba studenti uprchli (později však byli vypátráni).117 Tento čin rozpoutal násilnou mstu německých úřadů vůči obyvatelům Kladna i přilehlých obcí (Kročehlavy, Dříň, Dubí).118 Ihned po vraždě vyhlásil říšský protektor K. von Neurath opatření pro policejní obvod Kladno: „1. Zákaz všeho shromažďování pod širým nebem; 2. Uzavření všech biografů, divadel a veřejných místností; 3. Uzavření všech škol pro štváčskou činnost velké většiny učitelského sboru; 4. Od 20. do 5. hodiny musí býti domovní dveře a okna zavřena. Do otevřených oken bude stříleno; 5. Sesazení starosty a městského zastupitelstva v Kladně; 6. Dosazení vládního komisaře; 7. Odzbrojení

114


115

Rodiče zatčených studentů patřili vždy k brněnské vyšší společnosti. Mezi povoláními nechyběl lékař, inženýr, ředitel banky, právník či prokurátor vrchního soudu. 116

Nedbálek, František: Zvláštní akce 17. listopad a její průběh v Brně. Brno 1985, s. 39 – 42.

117

Fr. Petr byl odsouzen nacistickým lidovým soudem k trestu smrti, popraven 14. září 1940. J. Smudek se přidal k Obraně národa na Domažlicku, při útěku z Domažlic opět zastřelil další dva německé policisty. I za tento čin nesli následky tamní obyvatelé, byli posláni do koncentračního tábora Flossenbürg. 118

Vašek, František – Menšíková, Miroslava: Nové skutečnosti ke smrti kladenského starosty Františka Pavla na Špilberku. In: Forum Brunense 1992, s. 126.

27

a sistování (pozn. autorky policejní zadržení osoby za účelem zjištění personálií) příslušné české státní policie pro neplnění její služební povinnosti; 8. Nebudou-li pachatelé dopadeni do 20. hodiny 9. t. m., budou učiněna opatření další.“119 Navíc byla vypsána odměna za dopadení pachatelů (150 000 K) a také pokuta kladenskému obvodu (50 000 RM). Do Kladna přijel samotný K. H. Frank.120 Dne 9. června došlo k zatýkání kladenských občanů. Zatčen byl starosta Kladna František Pavel, celé městské zastupitelstvo (42 členů) a 62 tamních obyvatel. V místní škole byli drženi až do druhého dne, kdy odpoledne odjeli přes Prahu a Jihlavu do vězení na Špilberk. Často kladená otázka, proč vězni nejeli do některého z pražských vězení, má zřejmě jednoduchou odpověď. V Praze nebylo pro zatčené místo a tak je poslali do Brna.121 Na Špilberk dorazili vězni asi v 6 hodin ráno, byli seřazeni a umístěni do místností ve druhém patře. Odtud pak byli již 13. června posláni přes Vídeň do koncentračních táborů Buchenwald, Dachau nebo Mauthausen.122 Kladenští vězni byli na Špilberku jaksepatří přivítáni. Nacističtí strážní jim okamžitě uštědřili několik ran, nechyběly ani nadávky, křik a typická rychlost, se kterou byli vězni vehnáni do svých cel. Naopak ostatní špilberští vězni se na kladenské dívali jako na lidi, kteří jako první projevili nesouhlas s okupačním režimem. Po sebevraždě kladenského starosty Fr. Pavla123 se sounáležitost vězňů, i přes krátkost jejich pobytu na Špilberku, ještě zvětšila. Informace o starostově smrti se (přes opatření nacistů) rychle rozšířila po celém Brně.

4.5 Republikanische Wehr Republikanische Wehr124 (RW, Republikánská obrana) byla polovojenská organizace Němců, žijících na našem území, připravená po Mnichovské dohodě v září 1938 hájit zájmy

119

Vražda na Kladně. Lidové noviny, roč. 2/47, 1939, 9. 6., s. 1.

120

Menšíková, Miroslava: K událostem na Kladně. Hlas revoluce, roč. 33., 1980, 7. 6., s. 3. Ke kladenskému případu viz také Čvančara, Jaroslav: Někomu život, někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc 1939-1941. Praha 2002, s. 48-50. 121

Vašek, František – Menšíková, Miroslava: Nové skutečnosti ke smrti kladenského starosty Františka Pavla na Špilberku. In: Forum Brunense 1992, s. 127 – 128. 122

Menšíková, Miroslava: K událostem na Kladně. Hlas revoluce, roč. 33., 1980, 7. 6., s. 7.

123

Viz podkapitola 5.2 František Pavel a František Louda.

124

RW byla založena v roce 1937. Původně to měl být spolek německých sociálních demokratů, postupně však byli přijímáni i komunisté (nejvíce v roce 1938 po anšlusu Rakouska).

28

českých zemí. Členy této skupiny byli němečtí sociální demokraté, komunisté i Židé.125 Když 8. října 1938 obsadila nacistická vojska Mikulov, byla většina tamních členů RW nucena opustit město. Po napadení mikulovskými nacisty a výsleších byli odvezeni přes Pohořelice do Rajhradu, další den do Holasic, kde měli vykonávat strážní službu na nových hranicích. Tam strávili jen 2 týdny, poté byli propuštěni z armády a posláni do Líšně za svými příbuznými. Zde se připravovali na odjezd ze země. Emigrace se jim však nedařila zařídit a tak se následně museli z přeplněné Líšně stěhovat do Popovic, kde se ještě do 15. března 1939 snažili zajistit odchod za hranice.126 V Popovicích bylo dohromady 31 mužů (komunistů a německých sociálních demokratů), 16 žen a 12 dětí.127 Byli ubytováni ve staré škole, tam je také nalezli němečtí vojáci 13. dubna 1939 ve 2 hodiny odpoledne, kdy školu obklíčili a prohledali. 27 mužů zatkli a odvezli do Brna na Špilberk. Čtyři členové RW zatčeni nebyli. Tři zřejmě pro svůj nízký věk a O. Jaroš díky tomu, že se v té době nacházel v Brně. Špilberk byl pro většinu zatčených první zkušeností s nacistickým vězením. Podle dochovaných svědectví to byly zkušenosti opravdu děsivé. Řada z vězňů si myslela, že hůř než na Špilberku nemůže být ani v koncentračních táborech Dachau či Sachsenhausenu, kam byli následně převáženi. Svůj omyl poznali velmi rychle.128

125

Nováček, Silvestr: Mikulovsko a Pohořelicko od nástupu nacismu k osudnému mnichovu. Brno 1960, s. 7.

126

Tamtéž, s. 237 – 243.

127

Tamtéž, s. 244.

128

Nováček, Silvestr: Mikulovská Republikanische Wehr v boji proti fašismu. Břeclav 1988, s. 33 – 35.

29

5. Úmrtí na Špilberku Zadržení, které přivezli na Špilberk, byli vystaveni každodennímu bití, jež se stalo nezbytnou součástí každého výslechu, a šikaně129 ze strany německých strážných. Vězeňskými lékaři byli i věznění Češi, jejichž nadřízení, lékaři SS, byli mnohdy méně kvalifikovaní než oni. Lékaři-vězni tedy mohli pomáhat zraněným spoluvězňům tak, že je nechávali na marodce déle, než by bylo doopravdy potřeba. Nebo i zdravé spoluvězně označili za nemocné, takže jim pobyt u nich zajistili také, např. aby nemuseli tvrdě pracovat.130 Kromě stavebních prací byli vězni také určeni ke třídění zbraní ve zbrojním skladu brněnského gestapa (tzv. skupina Waffenarbeit). Zbraně, které dříve patřily protektorátnímu obyvatelstvu, byly děleny na dobré a špatné.131 Dalším zaměstnáním, které krátilo dlouhou chvíli ve vězení, byla kontrola zabavených radiopřijímačů a odstraňování hlíny z podlahy v kasematech. Kasematy byly veřejnosti přístupné a tak zde za pomoci jednoho strážného SS probíhala tajná setkání s rodinami.132 Přesto ani tato pomoc nemohla vězňům jejich situaci příliš ulehčit. Mnoho z nich se proto rozhodlo pro sebevraždu. Nejčastějším způsobem byl skok z okna. Člen ilegální KSČ Ladislav Horník byl na Špilberk přivezen dne 17. března roku 133

1940.

V meziválečném období působil jako učitel v Praze a také organizátor

komunistického hnutí mládeže. Patřil mezi vedení KSČ v Olomouci a pro své radikální komunistické názory byl v Brně také uvězněn. Již 18. března 1940 byl nacisty umučen. Roku 1974 byla na průčelí severního křídla Špilberku umístěna pamětní deska (dnes uložená v depozitáři Muzea města Brna).134

129

Karel Weiss (židovský majitel textilní továrny) byl každý měsíc okrádán o 10 000 korun velitelem Špilberku. Šikana se nevyhnula ani kněžím, kteří byli ve svém oděvu pro strážné velmi nápadní. Pro starší vězně byla zvlášť vyčerpávající hra, která spočívala v nekonečném nesmyslném honění po nádvoří, současně museli zpívat české písně. 130


131

Zemek - Janko, Jan: Z Veselí nad Moravou do Bělehradu. In: Morava v boji proti fašismu. Díl 1. Brno 1987, s. 114. 132

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 152 909. Vzpomínky Aloise Brablíka.

133

Kroupa, Vlastislav: Český antifašismus a odboj. Slovníková příručka. Praha 1988, s. 167.

134

L. Horník. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_objektu&load=235 (Ověřeno k 5. 6. 2013).

30

Antonín Chaloupka z Brna-Židenic byl v době nacistické okupace zapojen do odboje ve skupině „Dělnický dům Juliánov“. Dne 28. srpna 1939 byl zatčen a v lednu odsouzen ve Vratislavi za přípravu velezrady k smrti. Trest byl vykonán v Brně na Špilberku 5. března 1940. Podle informací uvedených v publikaci Karla Kubešky „Pamětní kniha II. národního odboje v letech 1938-1945 v Brně-Židenicích“ měl být na Špilberku popraven 10. července 1941 také další židenický odbojář, Bedřich Kudláček. Kudláček byl zatčen 6. března 1941, vězněn na Vsetíně, v Moravské Ostravě a Brně. Zde byl také odsouzen za sabotáž a velezradu k trestu smrti.135 V roce 1941 však bylo již vězení na Špilberku rok zrušeno. Další prameny tuto informaci nepotvrzují. Je však pravděpodobnější, že Kubeška si vězení na Špilberku spletl s jinou brněnskou věznicí.

5.1 Josef Kulka a Karel Bauer Zaměstnanci brněnské Zbrojovky, Josef Kulka a Karel Bauer, byli mezi prvními zatčenými v tomto koncernu za odbojovou činnost. Patřili do skupiny Brno-východ, úsek Zbrojovka odbojové organizace Obrana národa.136 Zbrojovka Brno byla totiž díky své výrobě ideálním místem pro mnoho odbojových skupin či jednotlivců. Kromě Obrany národa zde působil např. Petiční výbor Věrni zůstaneme i ilegální KSČ.137 J. Kulka (za první světové války se přihlásil do československých legií v Rusku) a K. Bauer pracovali ve Zbrojovce jako nastřelovači. Toto zaměstnání jim umožňovalo ušetřené náboje z nastřelování tajně schovávat. Plán ukrývání munice vymyslel Josef Kulka a zapojil do něj i Karla Bauera, Jana Gottwalda a Josefa Lukáška. Jejich tajná činnost probíhala od března do srpna 1939 a nashromáždili při ní asi 40 000 kusů munice, kterou schovali do zdi jedné místnosti na střelnici. Dnem 5. září 1939 však tato činnost končí. Jsou prozrazeni a zatčeni brněnským gestapem. Jejich další osudy se mají odvíjet ve vězení na Špilberku. Válečný soud se konal 19. prosince 1939. J. Kulka a K. Bauer byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením. Exekuce byla provedena 31. ledna 1940 ve 4 hodiny ráno.

135

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 152 875. Pamětní kniha II. národního odboje v letech 1939 – 1945 v Brně – Židenicích. 136

Kopečný, Petr: Obrana národa na Brněnsku 15.3. 1938-29.2. 1940. Brno 2006, s. 150.

137

Zatčen a uvězněn na Špilberku v říjnu 1939 byl i ředitel Zbrojovky Brno JUDr. Josef Kocman, který působil v organizaci Obrana národa.

31

J. Gottwald a J. Lukášek odešli od soudu „pouze“ s dvěma roky žaláře.138 Špilberský spoluvězeň Zátrapa, který s J. Kulkou pracoval na výkopu druhého nádvoří, ve svých vzpomínkách uvádí, že Kulka byl po celou dobu klidný a to i přesto, že byli i s Bauerem mučeni.139 J. Kulka a K. Bauer jsou první popravení na Špilberku v době druhé světové války. Kde přesně v areálu vězení byl trest smrti vykonán, není z dochovaných dokumentů jasné. Vždy se uvádí jen na Špilberku. V poválečné literatuře se můžeme dočíst, že poprava byla vykonána v podzemí, v kasematech. Balistická expertíza, která byla provedena při posledním vědeckém bádání, však prokázala, že střelba v podzemních celách by nebyla možná. Poprava se tak musela konat na některém ze špilberských dvorů. Zápisy o úmrtí byly provedeny 1. února 1940, jako příčina smrti je uvedena poprava, místo zde napsáno není.140 Ani jeden z obou „Zbrojováků“ nepocházel z Brna. Oba se přestěhovali do tohoto města za prací a oba dva zde také měli rodiny.141 Poslední lednový den roku 1940 si dobře zapamatovala manželka J. Kulky. Esesmani jí domů přivezli „v balíčku šaty, prádlo a boty jejího manžela. Božena Kulková vyběhla z domu k autu, předvídajíc, co se asi stalo, prosila na kolenou esesáky, aby jí manžela nezabíjeli, že má doma děti, načež jeden z těch vrahů po sdělení, že Kulka je mrtev, odkopl Kulkovou do sněhu a pronesl česky, ať si přijdou pro ni její děcka, načež vsedli do auta a ujeli.“142

5.2 František Pavel a František Louda Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, na Špilberk byli přivezeni i zadržení z Kladna. Františku Pavlovi, kladenskému starostovi, se tamní pobyt stal osudným. Již při cestě do Brna měl strážný vyplnit rozkaz, podle kterého měl být Fr. Pavel a dva komunisté zastřeleni při pokusu o útěk. Rozkaz zřejmě vydali K. H. Frank a dr. Robert Giese.143 Tento 138

Národní archiv Praha, fond Svaz protifašistických bojovníků – členská evidence. Přihláška Boženy Kulkové u Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacizmu. 139


140

Archiv města Brna, Sterbeprotokoll 1940, rukopisy č. 8228, fol. 164.

141

Tamtéž.

142

Zbrojováci – první obětí nacismu. Rovnost, 1946, 27. 1., s. 2.

143

Vašek, František – Menšíková, Miroslava: Nové skutečnosti ke smrti kladenského starosty Františka Pavla na Špilberku. In: Forum Brunense 1992, s. 133.

32

rozkaz však nebyl splněn a tak všichni kladenští vězni přijíždějí na Špilberk. Zde však starosta Pavel strávil jen necelý jeden den. Již v noci z 11. na 12. června 1939 je totiž nalezen mrtvý pod oknem naproti jeho cele. Další kladenský vězeň Pavel Anzenbacher ve svých vzpomínkách tuto událost popisuje takto: „Při této výuce jako dnes vidím našeho starostu, jak opakuje ony předříkané věty, až pojednou se bleskurychle zvedl, proběhl k východu ze světnice na chodbu k oknu, a já již jen viděl, jak se jeho postava skácí z okna na kamennou dlažbu, na níž zůstal mrtev ležet. Všech nás se zmocnilo opravdové zděšení. Starosta se choval po celou dobu zatčení a transportu velmi statečně, nedal na sobě ani v nejmenším znát nijaký pocit ponížení a vůbec pohnutí. Důvodem tohoto činu se mě zdá, že bylo chování důstojníků, kteří nás na vězeňském dvoře “přivítali“. Ihned po našem vystoupení a seřazení dali si totiž starostu vyvolat a pak jej rukama a zvláště rukavicemi tloukli do obličeje a kopali.“144 V knize úmrtních protokolů je v zápisu o úmrtí Fr. Pavla (č. 2365) uveden v kolonce den úmrtí 12. červen.145 Ovšem v pitevním záznamu Fr. Pavla je napsáno, že zemřel 11. června.146 Tato různost informací nastala zřejmě díky tomu, že Pavel skočil z okna někdy okolo půlnoci. Proto se v dokumentech neuvádí stejné datum. Jisté však je, že Fr. Pavel spáchal sebevraždu. V poválečné literatuře se můžeme dočíst, že byl starosta zastřelen a až poté vyhozen z okna. To ovšem vyvracejí (jak je uvedeno výše) ostatní vězni v cele a také soudní pitva, kterou provedl dr. František Berka147 dne 12. června. V záznamu o pitvě je uvedeno, že František Pavel měl zlomenou lebku, žebra, pánev a pravý bérec, potrhaná játra, slezinu, ledvinu a plíce pádem z výšky. Pitva je označena jako říšskoněmecká (tedy na příkaz gestapa).148 Stejná příčina smrti je uvedena také v zápisu o úmrtí v knize úmrtních protokolů. Tento zápis byl napsán až 17. června.149 Je tedy možné, že příčina smrti je opsána z pitevního protokolu. To by ovšem nevysvětlovalo proč je den úmrtí odlišný ode dne uvedeného v pitevním záznamu.

144

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 152 817, fol. 4. Vzpomínky Pavla Anzenbachera.

145


146

Ústav soudního lékařství, Pitevní protokoly 1939, č. 270.

147

MUDr. Berka byl přinucen roku 1941 k odchodu do důchodu, protože jeho syn se podílel na studentských manifestacích. Na Ústav soudního lékařství Masarykovy univerzity se vrátil až po skončení války. 148


149


33

Se smrtí Františka Pavla je spojena i smrt Františka Loudy. Kladenský dělník Fr. Louda byl na stejné cele jako starosta Pavel. Když stráže zjistily, že Pavel spáchal sebevraždu, přikázaly ostatním vězňům na cele, aby zůstali ležet. Louda však špatně rozuměl, postavil se, aby si podal zřejmě kapesník, a v tuto chvíli na něho strážný vystřelil. Loudovo chování bylo označeno jako pokus o útěk.150 Jeho střelné poranění však nebylo smrtelné. V pitevním záznamu je napsáno, že byl postřelen 12. června 1939 při pokusu o útěk z policejní vazby gestapa a že do zemské nemocnice byl převezen až 4. července. Péče, která mu byla poskytnuta na Špilberku, byla nedostatečná, a tak když byl převezen do nemocnice, tamní lékaři mu již nedokázali pomoci. František Louda zemřel 16. července. Příčinou smrti je stav po průstřelu pravé části hrudníku, hnisavý zánět pohrudnice a plic.151 Soudní pitva byla provedena 20. července opět dr. Berkou. Stejně jako u Františka Pavla bylo tělo zpopelněno.152 I o této události se můžeme dočíst ve vzpomínkách P. Anzenbachera: „SSmani pokládali dobrovolnou smrt starosty za doznání viny za zavraždění policisty Kniesta, začali řvát, že nikdo se nesmí ze světnice ani hnout, každý smí pouze ležet a jakmile někdo vstane, bude SS-mannem, v každé světnici hlídkujícím, ihned zastřelen. Tak se stalo, že ve vedlejší světnici chtěl se hlásit a žádat o povolení jít na stranu i s. Landa (Louda pozn. autorky), obecní dělník z Kladna, vstal a i než mohl vyslovit své přání, byl přítomným SSmannem ihned zastřelen.“153 Vzhledem k tomu, že se obě úmrtí stala téměř hned po příjezdu kladenských vězňů do Brna, můžeme chápat jejich brzký odjezd do Vídně (již 13. června) jako pokus o zahlazení stop po těchto nečekaných a tragických událostech.

5.3 Vladimír Štěrba Pplk. Vladimír Štěrba se narodil dne 6. listopadu 1897 v Přestavlkách. Od května 1915 navštěvoval školu pro záložní důstojníky v Rijece a po jejím ukončení byl poslán na ruské bojiště, kde přešel do zajetí a 14. června 1917 se přihlásil do československých legií. Do Československa se vrátil až roku 1920 a to přes Kanadu. Ihned nastoupil jako aktivní 150

Vašek, František – Menšíková, Miroslava: Nové skutečnosti ke smrti kladenského starosty Františka Pavla na Špilberku. In: Forum Brunense 1992, s. 135. 151


152


153

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 152 817, fol. 4. Vzpomínky Pavla Anzenbachera.

34

důstojník do československé armády, v hodnosti kapitán pěchoty.154 Během své vojenské kariéry Vladimír Štěrba absolvoval několik kurzů (Kurz kadet-aspirantů v roce 1916 na frontě, Lyžařský kurz v roce 1922, Kurz pro velitele rot pěšího vojska v letech 1924 – 1925, Kurz pro velitele oddílů v roce 1936 a další), všechny ukončil s velmi dobrými výsledky. Dne 30. září 1936 byl přemístěn k pěchotnímu učilišti a ustanoven profesorem střelecké skupiny u posádky v Milovicích. Zde působil až do 15. ledna 1939. Kvalifikační listiny z let 1937 a 1938 potvrzují jeho výborné schopnosti (ať už v otázce vzdělání, pedagogického nadání, charakteru nebo tělesné způsobilosti). Dne 16. ledna 1939 je trvale přidělen k pěšímu pluku 27 v Uherském Hradišti a 31. ledna je navíc ustanoven velitelem III./27. praporu a velitelem školy na důstojníky pěchoty v záloze 14. divize.155 Od 15. března 1939 měl pplk. Štěrba na starosti velení oblastního velitelství Obrany národa v Uherském Hradišti.156 Z výpovědi odbojáře Jaroslava Šťastného z roku 1963 se dozvídáme, že pplk. Štěrba připravoval odbojovou skupinu, pro kterou hromadil zbraně ve skladu u Vsetína. V Praze se J. Šťastný o této činnosti zmínil pplk. Josefu Mašínovi. Ten poté spolu s pplk. Balabánem kontaktoval pplk. Štěrbu a dohodli se na tom, že z Uherského Hradiště budou dovážet zbraně pro odbojovou skupinu v Praze. Pplk. Mašín tak svým autem přivážel do Prahy zbraně, které ukrýval v různých skladech.157 Protože členové Obrany národa neměli zkušenosti s ilegální činností, již v listopadu téhož roku došlo k jejich odhalení nacisty. Pplk. Štěrba a další velitelé byli zatčeni 30. listopadu 1939 a odvezeni k výslechu do Uherského Hradiště. Pplk. Vladimír Štěrba byl před Vánocemi převezen do špilberského vězení, ostatní odbojáři do koncentračního tábora ve Vratislavi.158 Na Špilberku byl umístěn na samotku v prvním poschodí, později jej nacisté přestěhovali do horního patra. V Brně byl podrobován výslechům (celkem sedmi), jejichž samozřejmou součást představovalo fyzické týrání. Hlavním cílem nacistů bylo zjistit další spolupracovníky z Obrany národa. Pplk. Štěrba nechtěl za žádnou cenu jejich jména prozradit, 154

V hodnosti kapitán pěchoty sloužil v období od ledna 1919 do října 1924, následně štábní kapitán pěchoty do června 1933, majorem pěchoty do června 1938. Dne 1. července 1938 byl jmenován podplukovníkem pěchoty. 155

Vojenský historický archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob, kvalifikační spis Vladimíra Štěrby.

156

Burián, Ludvík: Minulost naléhavě přítomná. Uherské Hradiště 1980, s. 55.

157

Archiv bezpečnostních složek, sign. 325-99-4, fol. 29. Výpověď Jaroslava Šťastného.

158

Burián, Ludvík: Minulost naléhavě přítomná. Uherské Hradiště 1980, s. 55 – 56.

35

zároveň však věděl, že další gestapácké výslechy už nezvládne. A tak se 25. března 1940 rozhodl ukončit dobrovolně svůj život. V noci z 27. na 28. března 1940 spáchal ve své cele sebevraždu oběšením.159 V zápisu o úmrtí pplk. Štěrby je jako den smrti uveden 28. březen, v odborné literatuře je však uváděn 27. březen. K těmto odlišnostem došlo zřejmě (stejně jako u kladenského starosty Františka Pavla) proto, že smrt nastala v noci. A tak si úředníci či strážní, kteří datum zapisovali, po nálezu těla nemuseli být jistí, kdy přesně k úmrtí došlo. V tomtéž zápisu je také uvedeno jako bydliště Spilberg, původ Uherské Hradiště a datum narození 6. listopadu 1896 (tedy o rok dříve než byla skutečnost). Jako příčina smrti je zde napsána pouze sebevražda a v kolonce „místo smrti a ohledač mrtvol“ jen gestapo.160 V pitevních protokolech pro rok 1940 záznam o konání soudní pitvy chybí. Celé pitevní záznamy pro období druhé světové války se nedochovaly vůbec. Otázka, zda byla pitva vůbec provedena nebo jen do protokolu nebyla zapsána a celý záznam byl zničen, zůstává. Dá se však domýšlet, že když vězeň (důstojník a oblastní velitel Obrany národa) spáchal sebevraždu, pitva nařízena být měla. Postaralo se o ni gestapo a jakékoliv záznamy zřejmě někdy koncem války zničilo.

5.4 Čeněk Krap Čeněk Krap se narodil 12. července 1903 v Brně-Židenicích. Od 1. října 1923 vykonával aktivní službu v československé armádě. Ve 20. letech navštěvoval vojenskou akademii v Hranicích (s prospěchem dobrým)161 a následně aplikační školu v Milovicích. Ve 30. letech absolvoval několik kurzů (Kurz v ničení ostrých ručních granátů, Kurz pro velitele dělových čet, Pěchotní střelecký kurz I. a další). Od září 1935 do září 1936 působí u pěšího pluku 7 „Tatranského“, poté až do roku 1938 na Vojenské akademii v Hranicích a následně u hraničního praporu 8. V kvalifikační listině z roku 1936 ho nadřízení hodnotí jako spolehlivého, pilného, spravedlivého, nadaného, s dobrým vlivem na podřízené a s velmi dobrou schopností k vedení podřízené jednotky. Z hodnocení pro rok 1938 (již z Vojenské akademie) se můžeme dočíst, že se chová chladně až pánovitě k podřízeným, že je snad moc sebevědomý. Také že nedocílil takových výsledků, jež by odpovídaly jeho píli (v otázce výcviku podřízených) a jako vychovatel vojenské akademie je méně způsobilý. Zřejmě proto

159

Tamtéž, s. 56 – 57.

160


161

Ze 129 absolventů dokončil školu jako 111. nejlepší.

36

si sám zažádal o přeložení k hraničnímu praporu 8. Svoji vojenskou kariéru zde ukončil, a to v hodnosti štábní kapitán pěchoty.162 Následně pracoval v Brně jako úředník městské správy. V této době vstoupil i do odbojové organizace Obrana národa. Působil ve skupině Brnovýchod jako zástupce velitele, kde pomáhal při tajných přechodech hranic. Na Špilberk byl přivezen po zatčení dne 6. prosince 1939. Mučení, jemuž zde byl podrobován, však nezvládl a na jeho následky umírá již následující den 7. prosince.163 Do knihy úmrtí je zápis jeho smrti vepsán až 4. ledna 1940, v podstatě bez jakýchkoliv podrobnějších informací. Nalezneme tam pouze datum kremace, a to 12. prosinec 1941.164

162

Vojenský historický archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob, kvalifikační spis Čeňka Krapa.

163

Čeněk Krap. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_osobnosti&load=4977 (Ověřeno k 5. 6. 2013). 164

Patrně jde pouze o chybu matrikáře. Archiv města Brna, Sterbeprotokoll 1939, rukopisy č. 8227, fol. 790.

37

6. Uzavření vězení na Špilberku Kdybychom počítali pouze dobu během války, fungoval Špilberk jako nacistická věznice jen 11 měsíců. Dne 4. července 1940 bylo totiž špilberské vězení zrušeno. Vězni byli již od ledna téhož roku posíláni do Kounicových kolejí165, Sušilových kolejí, do policejní věznice Pod Kaštany i do koncentračního tábora Mauthausen.166 Špilberští vězni byli dokonce posláni, aby přichystali prostory v Sušilových kolejích, které gestapo zabralo v listopadu 1939.167 Major František Ptašinský, jehož nacisté podezírali ze spolupráce s odbojovou organizací Obrana národa a z komunistického smýšlení, prošel jak vězením na Špilberku, tak Sušilovými a Kounicovými kolejemi, dále vězením ve Vratislavi a Wohlau a Berlíně, kde byl 16. listopadu 1942 popraven. Podle jeho dopisů posílaných z vězení manželce, víme, že tři týdny, které strávil na Špilberku, patřily k těm nejhorším. Následný pobyt v Sušilových kolejích byl mírnější. Avšak období v Kounicových kolejích hodnotí jako, že „nabylo tvářnost vězení“.168 Po odchodu vězňů však Špilberk nezůstal nevyužitý. Nadále tu probíhaly stavební úpravy, jež započaly v roce 1939. Z vězení se stala kasárna německé armády. Přestože ke zrušení vězení došlo až v červenci 1940, nacisté o tomto kroku uvažovali už v říjnu 1939. V dopise ze dne 17. října 1939 se můžeme dočíst, že generál Erich Friderici na své návštěvě u říšského protektora K. von Neuratha řekl, že by bylo vhodné Špilberk zcela přenechat jednotkám wehrmachtu. Říšský vedoucí jednotek SS (Reichsführer-SS) Heinrich Himmler při své návštěvě Brna, však vyslovil přání, aby Špilberk přešel do rukou SS. Takové přání bylo téměř povinností vyplnit a tak velitel vojenské skupiny V, Generaloberst List, slíbil předat vše potřebné generálu Kienitzovi. O jednáních mezi oběma stranami wehrmacht údajně informoval velitele města Brna plukovníka Dallmer-Zerba. Situace se však definitivně nevyřešila. Wehrmacht dále trval na důležitosti předání Špilberku jeho jednotkám. Také říšský protektor byl toho názoru, že vězení a kasárna wehrmachtu by neměla být ve stejné budově. Wehrmacht se tedy musel obrátit na Heinricha Himmlera. V listopadu 1939 bylo

165

Rukojmí ze Špilberku byli prvními vězni v gestapem zabavených Kounicových kolejích.

166

Menšíková, Miroslava: Špilberk v době nacistické okupace. In: Morava v boji proti fašismu. Díl 1. Brno 1987, s. 35. 167

Tomášek, Bohumír: Sušilova kolej. In: Žalm Moravy. Brno 1948, s. 40.

168

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 152 751 – 152 794. Dopisy Františka Ptašinského.

38

rozhodnuto. Špilberk měl být k dispozici jednotkám wehrmachtu.169 O tom, že v době existence vězení na Špilberku zde byly umístěny i jednotky wehrmachtu, nalezneme důkaz i ve vzpomínkách zatčeného člena Schmoranzovy skupiny A. Hejtmánka. Zdali však vznikaly přímo na Špilberku nějaké neshody mezi členy wehrmachtu a SS se nijak nezmiňuje.170

169

Národní archiv Praha, fond Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě, Praha, inv. č. 585, sign. 109-4/332, fol. 58 – 59. Vyklizení Špilberku v Brně jednotkami SS pro wehrmacht. 170

Sbírky Muzea města Brna, inv. č. 153 584, fol. 56. Vzpomínky A. Hejtmánka.

39

7. Boje o Brno Roku 1944 sílily vítězné naděje spojenců. Jejich postup na západní a východní frontě se zdál být nezadržitelný. Na intenzitě však nabývaly také přípravy na obranu proti možným letadlovým útokům. Tyto přípravy provázely život protektorátního obyvatelstva po celou dobu války. Po celém Brně byly budovány kryty, byly vydávány brožury popisující typy sirén, na domech byly vyvěšovány cedule s místem nejbližšího krytu atd. Mezi jeden z největších krytů patřil ten pod Špilberkem, vybudovaný ze sklepů určených pro skladování vína. Tři vchody ústily do ulice Husové.171 První bombardování zasáhlo Brno 25. srpna 1944. Americké letouny na město shodily 235 tun bomb. Cílem byla průmyslová zóna (továrny v Židenicích, na Cejlu a v Líšni) a slatinské letiště. Zasaženo však bylo i civilní obyvatelstvo. Při tomto útoku zemřelo 200 lidí. Horší nálet však čekal Brňany dne 20. listopadu téhož roku.172 Americká letadla měla svůj původní cíl ve Slezsku (továrna na výrobu syntetického benzinu Blechhammer Süd). Pro špatné počasí však musel být využit plán B. Tím byla jiná moravská a slezská města s továrnami či jinými středisky. Brno jako železniční uzel i průmyslové centrum bylo tedy jedním z jasných cílů. Kolem poledne sem dopadlo 310,5 tun bomb. Zabito bylo 410 osob. Nejhůře bylo zasaženo centrum města (náměstí Svobody, ulice Pekařská, Husova, Údolní, Veveří, Kounicova, Bratislavská, Cejl, Kozí a další) a hlavní nádraží.173 Na konci února se gestapo rozhodlo odvést důležité dokumenty do bezpečí. Zpráva z 28. února říká: „Brněnské Gestapo převezlo kartotéku a ostatní akta do Berlína. Špilberk úplně uzavřen pro civilní osoby a staví se i telefonní linka, asi SV. Brněnská kasárna plně obsazena.“174 Další letecké útoky byly záležitostí sovětské armády, která si tím připravovala terén pro osvobození Moravy. První byl 8. dubna 1945, který měl na svědomí desítky lidí. Další na sebe nenechal dlouho čekat. Již 12. dubna dopadly do centra další desítky sovětských bomb, opět s hrůznými důsledky.175 Od této chvíle se k Brnu začala blížit spojenecká vojska. 171


172

Břečka, Jan: Brněnské jaro 1945. Brno 2005, s. 13.

173

Müller, Zdeněk a kol.: Bomby nad Brnem. Brno 2005, s. 13 – 15.

174

Národní archiv Praha, fond Londýnský archiv – sbírka dokumentů, sign. 61-1-3, fol. 65. Zpráva ze dne 28. února 1945. 175

Břečka, Jan: Brněnské jaro 1945. Brno 2005, s. 24. Podrobné informace o bombardování Brna viz také Vlček, Martin: Spojenecké nálety na Brno v letech 1944 – 1945. Magisterská diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2006.

40

Brňané již neměli klid a tak někteří raději volili odchod z města. Stejně samozřejmě učinilo i gestapo. Z Brna do Olomouce odjelo kolem 10. dubna.176 Stalinův rozkaz ze dne 22. dubna, aby vojsko dobylo město do 3 dnů, byl téměř splněn. Po těžkých bojích byla postupně osvobozena brněnská předměstí. Jako první Tuřany 24. dubna, dále Slatina, Líšeň, Židenice, Juliánov, Černovice a další. Obyvatelé Brna, kteří zůstali ve městě, se museli po celou dobu skrývat ve sklepích a krytech. I nyní dopadaly na město bomby. V noci na 26. dubna se již bojovalo ve vnitřním městě. Do večera bylo téměř celé Brno osvobozeno. Jen o Medlánky, Řečkovice, Mokrou Horu, Kníničky a Soběšice se bojovalo do začátku května.177 Přestože samotný Špilberk bombami zasažen nebyl, jeho nejbližší okolí (tzv. předhradební předměstí) trpělo, díky umístění německých posádek a velení na hradě, za něj. Z celé pevnosti byla díky dělostřeleckým zásahům nejvíce zničena střešní krytina. Asi 500 členná posádka SS, která měla za úkol udržet Špilberk, se vzdala po nedlouhém boji hodinu po poledni 25. dubna.178

176

Archiv bezpečnostních složek, sign. 305-787-1, fol. 58. Zpráva z výpovědi gestapáků o činnosti úřadovny od jejich příjezdu do Brna 15. 3. 1939 až do jejich odchodu. 177

Břečka, Jan: Brněnské jaro 1945. Brno 2005, s. 49 – 64.

178

Sbírky Muzea města Brna, interní dokumenty k výstavě „Brno v pětačtyřicátém“ v roce 1985.

41

Závěr Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava fungovalo v Brně šest nacistických věznic (Cejl 71, Kounicovy koleje, Nová ulice 63, Orlí 30, Sušilovy koleje a Špilberk), jeden internační tábor (Pod Kaštany), jeden sběrný cikánský tábor (Masná ulice), taktéž jeden sběrný židovský tábor (Merhautova 37) a jeden koncentrační tábor. Koncentračním táborem, který se měl podle Františka Nedbálka v Brně nacházet, měl být Špilberk, a to jako pobočka koncentračního tábora Auschwitz.179 Další historici však jeho názor nesdílejí. Z dostupných informací můžeme chápat funkci Špilberku v době druhé světové války jako nacistickou věznici. Avšak ať už dnes posuzujeme Špilberk jako věznici nebo koncentrační tábor, nic to nemění na faktu, že podmínky, ve kterých zde vězni museli žít, byly tak hrozné, že řada z nich tamní pobyt nepřežila. Zadržení se tu museli vyrovnávat s hrubým zacházením strážných, s nedostatečnou stravou a hlavně s nejistotou, ve které očekávali svůj další osud. Zatčení nevěděli, co je čeká. Někteří předpokládali, že budou ze Špilberku brzy propuštěni, protože byli zatčeni jen pro výstrahu. Jejich další cesta však mířila do koncentračních táborů. Jiní po několik let putovali z jednoho vězení do druhého a stále doufali, že budou v nejbližší době propuštěni. Jejich život však skončil, stejně jako majora Františka Ptašinského, rozsudkem smrti a následnou popravou. Pro špilberské vězně bylo nejdůležitější přežít stávající situaci. A tak na Špilberku (stejně jako i v dalších nacistických věznicích) vznikala přátelství bez rozdílu víry nebo politické příslušnosti. To potvrzuje i Vladimír Matula, jenž byl zatčen při akci Albrecht I., i Antonín Hejtmánek, člen Schmoranzovy skupiny. A. Hejtmánek ve svých vzpomínkách uvádí, že velkou starost mu zpočátku dělal fakt, že velitelem jeho cely byl komunista Richard Podaný. Obával se, že s bývalým důstojníkem československé armády nebude chtít Podaný spolupracovat, naopak mu bude jeho pobyt ztěžovat. Hejtmánek se však mýlil, s Richardem Podaným i s ostatními spoluvězni se stali téměř přáteli. Proto bychom na všechny, jež prošly nacistickými tábory a vězeními a přispěly k osvobození naší země, neměli nikdy zapomenout. Ve své práci jsem se snažila shrnout veškeré dostupné informace týkající se dějin hradu Špilberk v době okupace a vytvořit tak dílo, které může 179

Nedbálek, František: Nacistické věznice a tábory v době okupace na území země Moravskoslezské. Brno 1981, s. 13 – 15.

42

veřejnosti přiblížit jednu část historie města Brna. Přála bych si, aby má práce přiměla zejména mladou generaci ke studiu a k většímu zájmu o dějiny svého okolí a regionu.

43

Prameny a literatura Prameny Archiv bezpečnostních složek ČR – Kanice Fond Správa vyšetřování StB Archiv města Brna Rukopisy č. 8227, Sterbeprotokoll 1939 Rukopisy č. 8228, Sterbeprotokoll 1940 Muzeum města Brna Fond Sbírky Národní archiv Praha Fond Londýnský archiv – sbírka dokumentů Fond Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě Fond Svaz protifašistických bojovníků – ústřední výbor, (1945) 1951 - 1969 Fond NSM – bývalý fond SÚ MV č. 110 Ústav soudního lékařství Brno Pitevní protokoly 1939 Vojenský historický archiv Praha Fond Kvalifikační listiny vojenských osob

44

Literatura Bareš, Antonín – Pasák, Tomáš: Odbojová organizace Zd. Schmoranze v roce 1939. In: Historie a vojenství, 1968, s. 1003 – 1033. Barteková, Radomíra: Špilberk ve 40. a 50. letech 15. století. In: Forum Brunense 1989, s. 27 – 31. Baumannová, Dagmar: Italští vlastenci a Špilberk. Brno 2011. Břečka, Jan: Brněnské jaro 1945. Brno 2005. Burián, Ludvík: Minulost naléhavě přítomná. Uherské Hradiště 1980. Čvančara, Jaroslav: Někomu život, někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc 1939-1941. Praha 2002. Dědek, Václav – Habřina, Rajmund – Holeček, Vojtěch: Památná místa boje českých zemí proti fašismu. Praha 1953. Filip, Vladimír – Schildberger, Vlastimil ml. – Břečka, Jan – Kudělková, Lenka: Brno 1939 – 1945. Roky nesvobody. Díl 2. Brno 2012. Franěk, Otakar: Dějiny koncernu brněnské Zbrojovky. Díl 3. Koncern brněnské Zbrojovky v letech 1939-1945. Brno 1973. Franěk, Otakar – Toman, Oldřich: Špilberk. Brno 1968. Göttinger, Vojtěch – Mach, Zdeněk – Mikulka, Jiří: Odbojová činnost zaměstnanců Zbrojovky Brno v rámci československé zbrojní akce v letech 1939-1945. In: Forum Brunense 1992, s. 143 – 151. Habřina, Rajmund: Špilberk. In: Golgata. Brno 1947, s. 15 – 34. Habřina, Rajmund: Špilberk. In: Žalm Moravy. Brno 1948, s. 39 – 45. Jožák, Jiří a kol.: Za obnovu státu Čechů a Slováků. Praha 1992. Koláček, Luboš Y.: Osudy hradu Špilberku, jeho pánů a vězňů. Třebíč 2005. Kopečný, Petr: Obrana národa na Brněnsku 15.3. 1938-29.2. 1940. Brno 2006. Kroupa, Petr: Špilberk – stavební úpravy za 2. světové války. In: Forum Brunense 1990, s. 95 – 106. Kroupa, Vlastislav: Český antifašismus a odboj. Slovníková příručka. Praha 1988. Kuča, Karel: Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic, Praha – Brno 2000.

45

Menšíková, Miroslava: Špilberk v době nacistické okupace. In: Morava v boji proti fašismu. Díl 1. Brno 1987, s. 33 – 38. Menšíková, Miroslava – Vašek, František: 1. září 1939 – akce Albrecht I. v Brně. In: Forum Brunense 1993, s. 137 – 146. Menšíková, Miroslava – Vašek, František: Akce Albrecht der Erste. Události 1. září 1939 se zvláštním zaměřením na Brno a jižní Moravu. In: Paginae historiae, 1999, č. 7, s. 206 – 255. Müller, Zdeněk – Flodrová, Milena – Budík, Miloš – Schildberger, Vlastimil: Bomby nad Brnem. Brno 2005. Nedbálek, František: Charakteristika nacistických věznic a táborů v době okupace na území země Moravskoslezské. Brno 1984. Nedbálek, František: Nacistické věznice a tábory v době okupace na území země Moravskoslezské. Brno 1981. Nedbálek, František: Zvláštní akce 17. listopad a její průběh v Brně. Brno 1985. Nováček, Silvestr: Mikulovská Republikanische Wehr v boji proti fašismu. Břeclav 1988. Nováček, Silvestr: Mikulovsko a Pohořelicko od nástupu nacismu k osudnému mnichovu. Brno 1960. Pejčoch, Ivo: Okupace, kolaborace, retribuce. Praha 2010. Peša, Václav: Osvobození Moravy a Slezska Rudou armádou 1945 v rozkazech vrchního velitele J. V. Stalina. In: Morava v boji proti fašismu. Díl 1. Brno 1987, s. 151 – 167. Rossetti von Rossanegg, Anton: Der Brünner Spielberg. Brno 1880. Rudolf, Josef: Byl jsem číslem 7809. Brno 1945. Tomášek, Bohumír: Sušilova kolej. In: Žalm Moravy. Brno 1948, s. 47 – 48. Tyrowicz, Marian: Průvodce po muzeu polských vězňů na Špilberku v Brně. Brno 1960. Válka, Zbyněk: Brno pod hákovým křížem. Olomouc 2004. Vašek, František: Kounicovy studentské koleje v Brně, Golgota Moravy. In: Forum Brunense 1995/1996, s. 97 – 110. Vašek, František – Menšíková, Miroslava: Nové skutečnosti ke smrti kladenského starosty Františka Pavla na Špilberku. In: Forum Brunense 1992, s. 125 – 136. Vašek, František – Štěpánek, Zdeněk: První a druhé stanné právo (1941-1942). Brno 2002. Zemek - Janko, Jan: Z Veselí nad Moravou do Bělehradu. In: Morava v boji proti fašismu. Díl 1. Brno 1987, s. 86 – 128. 46

Zřídkaveselý, František – Adámek, Jiří – Kroutil, Milan: Brněnští občané v boji proti fašismu. Brno 1981. Žampach, Vojtěch: Směr Brno. Brno 1975.

Nepublikované práce Adamec, Václav: Referát II A brněnského Gestapa 1939 – 1943. Magisterská diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2012. Rozum, Richard: Osobnosti zahraničního odboje na Uherskohradišťsku. Bakalářská diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2011. Ševečková, Jana: Činnost referátu IIBM brněnské řídící úřadovny gestapa v letech 19391945. Magisterská diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2010. Vlček, Martin: Spojenecké nálety na Brno v letech 1944 – 1945. Magisterská diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2006.

Elektronické zdroje Čeněk Krap. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_osobnosti&load=4977 (Ověřeno k 13. 4. 2013). L. Horník. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_objektu&load=235 (Ověřeno k 13. 4. 2013). Oskar Judex. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_osobnosti&load=2573 (Ověřeno k 17. 4. 2013). Prof. Dr. Karl Friedrich Kühn. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=9969 (Ověřeno k 23. 3. 2013). Otto Koslowski. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11823 (Ověřeno k 20. 4. 2013). Prof. Ing. Dr. techn. Rudolf Spazier. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2195 (Ověřeno k 10. 4. 2013). Předvolání starosty města Brna Rudolfa Spaziera na Gestapo. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=1425 (Ověřeno k 19. 4. 2013). 47

JUDr. Josef Kocman. Encyklopedie dějin města Brna. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1475 k 19. 4. 2013). Pojem sistace. ABZ slovník cizích slov. Dostupné slov.abz.cz/web.php/slovo/sistace (Ověřeno k 8. 5. 2013).

na

Dostupné na (Ověřeno

http://slovnik-cizich-

Tlapatý kříž. Wikipedie : otevřená encyklopedie. Dostupné na http://cs.wikipedia.org/wiki/Tlapat%C3%BD_k%C5%99%C3%AD%C5%BE (Ověřeno k 11. 5. 2013).

Tisk Hlas revoluce (r. 1979, 1980) Lidové noviny (r. 1939, 1941) Moravská Národní politika (r. 1941) Moravské slovo (r. 1941) Rovnost (r. 1946)

48

Seznam příloh Příloha č. 1: Pamětní deska protifašistických bojovníků za svobodu (foto autorka). Příloha č. 2: Pamětní deska věnovaná K. Bauerovi a J. Kulkovi (K. Bauer a J. Kulka. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/homemmb/?acc=profil_objektu&load=790 (Ověřeno k 25. 5. 2013).). Příloha č. 3: Dobový tisk (foto autorka). Příloha č. 4: Dobová kresba (foto autorka). Příloha č. 5: Kresba jednoho ze špilberských vězňů (foto autorka). Příloha č. 6: Kresba jednoho ze špilberských vězňů (foto autorka). Příloha č. 7: Vzkazy dělníků, kteří opravovali Špilberk (foto autorka). Příloha č. 8: Předměty vyrobené špilberskými vězni (foto autorka). Příloha č. 9: Dopis Františka Ptašinského z vězení (foto autorka). Příloha č. 10: Sovětští vojáci na Špilberku po osvobození Brna (Muzeum města Brna, fotoarchiv, negativ č. B 439/7209). Příloha č. 11: Pohled na osvobozené Brno ze Špilberku (Muzeum města Brna, fotoarchiv, negativ č. B 442/7212). Příloha č. 12: Seznam členů Schmoranzovy skupiny (důstojníků), kteří byli vězněni na Špilberku (Muzeum města Brna, inv. č. 153 584, fol. 87).

49

Obrazová příloha

Č. 1 Pamětní deska protifašistických bojovníků za svobodu (foto autorka)

50

Č. 1 Pamětní deska věnovaná K. Bauerovi a J. Kulkovi (K. Bauer a J. Kulka. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné na http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=790 (Ověřeno k 25. 5. 2013).)

51

Č. 2 Dobový tisk (foto autorka)

52

Č. 3 Dobová kresba (foto autorka)

53

Č. 4 Kresba jednoho ze špilberských vězňů (foto autorka)

54

Č. 5 Kresba jednoho ze špilberských vězňů (foto autorka)

55

Č. 6 Vzkazy dělníků, kteří opravovali Špilberk (foto autorka)

56

Č. 7 Předměty vyrobené špilberskými vězni (foto autorka)

57

Č. 8 Dopis Františka Ptašinského z vězení (foto autorka)

58

Č. 9 Sovětští vojáci na Špilberku po osvobození Brna (Muzeum města Brna, fotoarchiv, negativ č. B 439/7209)

59

Č. 10 Pohled na osvobozené Brno ze Špilberku (Muzeum města Brna, fotoarchiv, negativ č. B 442/7212)

60

Č. 11 Seznam členů Schmoranzovy skupiny (důstojníků), kteří byli vězněni na Špilberku (Muzeum města Brna, inv. č. 153 584, fol. 87)

61

Špilberk v období druhé světové války

Recommend Documents