PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA Aneta Podroužková
Éčko
Vydalo nakladatelství
Éčko
„Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.“
Sokrates
Deštivý den Jednou, za deštivého dne, jsem přišla od koní dřív a byla jsem doma s mámou. Uvařila jsem nám horký čaj a dívaly jsme se spolu na pěkný film. Když film skončil, tak v televizi byly jen samé blbosti. ,,Mami?‘‘ ozvala jsem se z ničeho nic. ,,Ano, zlato?‘‘ položila jsem si hlavu k ní na klín ,,Vyprávěj mi o Slovensku, prosím. Jak jste tam jezdili, když jsi byla malá.‘‘ Pohladila mě po vlasech, ,,Tak jdi udělat ještě jeden čaj, já zatím pověsím prádlo a dojdu si na záchod.‘‘ ,,Dobře, ale pak budeš vyprávět, viď?‘‘ ,,Budu, ale teď jdi udělat ten čaj.‘‘ ,,Chceš zelenej s medem?‘‘ ,,Přesně tak, děkuju.‘‘ Zvedly jsme se z gauče, mamka šla pověsit prádlo a já jsem dala vařit vodu na čaj. Moc jsem se těšila na mámino vyprávění. Ze Slovenska měla vždycky moc hezké zážitky. Když vypráví své příběhy, tak už vím, po kom jsem tak střelená. Konev cvakla a mě vyrušila z přemýšlení. Zalila jsem čaj, mamce jsem dala dvě lžičky medu a sobě dvě kostky cukru. Zamíchala jsem čaje, na talířek jsem naaranžovala čerstvě upečenou buchtu a odnesla to do obýváku. Máma měla už prádlo pověšené, jenom se šla obléknout, byla jí zima.
Kozí bradka Sedly jsme si zpátky na gauč, přikryly se dekou a máma začala s vyprávěním. ,,Takže, když jsme byli jednou s babičkou, dědou a tetou Pavlínou na návštěvě na Slovensku, tak tam byl jeden kluk. Pořád za mnou lezl, jak moc mě miluje, jak moc se mu líbím a tak, bylo mi asi 15 a jemu něco kolem 20 let. Jo, sice by to bylo fajn mít staršího kluka, ale tenhle byl hrozně ošklivej a slizkej. Nechal si narůst vousy, myslel si, jak moc mu to sluší, ale přidalo mu to na tom, že byl snad ještě ošklivější. Víš, jak kozy mívají ty bradky? Tak přesně tak to vypadalo. Všichni mu říkali Kozí bradka.‘‘ ,,A to jako i před ním, jo?‘‘ zeptala jsem se, ,,Ne, on o tom snad nevěděl.‘‘ ,,Jednou za mnou zase přišel a něco mi říkal, už si přesně nepamatuju, co to bylo. Ale myslím, že chtěl, abych s ním šla ven. Na něco jako rande. Tak jsem mu řekla, že až si oholí tu svojí kozí bradku, tak že s ním možná někam půjdu.‘‘ ,,To jsi byla na něj tak drsná a zlá jo?‘‘ ,,Kdybys viděla, jak vypadal, tak bys taky byla. No a druhý den přišel a všichni jsme se hrozně lekli. On si tu bradku oholil. Takže až se ti na nějakém klukovi, kterému se budeš líbit, nebude něco líbit,
tak mu to řekni. On se kvůli tobě oholí, ostříhá, prostě cokoli.‘‘ ,,On se kvůli tobě fakt oholil?! No to snad ne!‘‘ smála jsem se.
,,A šla jsi s ním pak někam?‘‘ ,,Blázníš?! Pořád to byl ten ošklivej kluk, sice bez bradky, ale ošklivej a slizkej byl pořád.‘‘ No, tak to ti celkem i věřím, hele.
Terky vztah Najednou bouchly dveře. Ségra je doma. ,,Ahoj,‘‘ plácla sebou na gauč vedle mamky. ,,Čau,‘‘ řekly jsme s mámou jednohlasně. ,,Co děláte, že máte vypnutou televizi?‘‘ ,,Mamka mi vypráví příběhy z mládí, jak za ní běhali kluci,‘‘ smála jsem se. ,,Ty jsi trubka,‘‘ škádlila mě máma. ,,Jak bylo ve škole?‘‘ zeptala se ségry. ,,Hele, tak jako vždycky, nejradši bych si šla lehnout,‘‘ postěžovala si. Terka – moje sestra chodí na vysokou, myslím, že ekonomickou školu. Domů přichází zničená kolem šesté, někdy sedmé hodiny večer. Občas ji vážně lituju. Chudák Terka. Máme spolu dobré vztahy. Vlastně, celá rodina spolu dobře vychází. Ségra mi se vším pomáhá, když jí o něco řeknu. Je sice pravda, že se občas pohádáme, ale nebývá to moc často. ,,Tak, když už jsi doma i ty,‘‘ ukázala jsem na Terku ,,tak teď vyprávěj, jak běhali nebo běhají kluci za tebou! No, i když teď za tebou stejně nemůžou moc běhat, když máš Michala.‘‘ ,,A co jako chceš vědět?‘‘ zasmála se. Máma na nás koukala s vykulenýma očima a smála se. ,,No však za tebou tady byl pokaždé jiný kluk. Pořád jsi chodila někam na párty a tak. Bůhví, co jsi všechno dělala, ty
čuně!‘‘ poškádlila jsem Terku. ,,Tak třeba vyprávěj o svým prvním klukovi,‘‘ poradila jsem jí. ,,Fajn. Takže, bylo mi 15. Ten kluk se jmenoval Petr, byl o 2 roky starší než já. Seznámili jsme se přes naší společnou kamarádku. Ta kamarádka, Šárka se jmenovala, chodila s Ondrou a jeho nejlepší kámoš, se kterým hrál i fotbal, byl právě, tehdy můj, Péťa. Šárka Petra pořád chválila, hlavně když jsem tam byla já, Ondra se jí za to hrozně smál, ale tak brala jsem to. Kdo by taky ne. V patnácti mít o dva roky staršího, vymakanýho fotbalistu je jako sen. To si přeje každá holka. Takže mě jednou vytáhla Šárka s Ondrou ven, přišla jsem na smluvený místo. Bohužel, v té době naštěstí, tam nebyli jen oni dva. Byl tam s nima krásnej kluk, vymakanej a vypadal jako fotbalista. Nevěděla jsem, co mám dělat. Napříč rozpaků jsem přišla k lavičce. ,,Ahoj,‘‘ pozdravila jsem je. ,,Ahoj!‘‘ vrhla se mi Šárka kolem krku. ,,Usmívej se a nebuď tak vyděšená!‘‘ zašeptala mi do ucha a odtáhla se. ,,Takže, tohle je Terka a tohle Petr,‘‘ představila nás celá šťastná, Ondra se zase jenom smál. ,,Ahoj,‘‘ ,,Ahoj,‘‘ dal mi pusu na tvář. Byla jsem štěstím bez sebe! Asi po týdnu jsme spolu začali chodit. Bylo to krásný. Dva roky jsme spolu byli, tady přece taky
byl. Jak uměl líbat, byl prostě dokonalej. Jenže všechno hezký taky někdy končí. Poslední týdny to bylo k nevydržení. Pořád jsme se hádali, už to nebylo jako dřív. Bylo mi to hrozně líto, opravdu jsem ho měla ráda, ale přišlo mi, že on mě už ne. Skoro mi neodepisoval na sms, viděli jsme se jednou do týdne, někdy ani to ne. Prostě hrozný to bylo. Skončila jsem to. Už se to nedalo zachránit. Mezi tím, co jsme byli ještě s Petrem spolu, Šárka se s Ondrou rozešla. Mně řekla jen to, že potkala někoho jinýho a lepšího. Že Ondra byl stejně blbec. Takže, asi měsíc po mým rozchodu s Petrem, jsem se od jedný holky dozvěděla, že můj milovanej Peťulka se tahá s mojí milovanou Šarunkou. V tu chvíli jsem myslela, že je oba zabiju. Ty poslední týdny, co jsme se s Petrem hádali, mě Petr podváděl, samozřejmě, že se Šárkou. Takže asi tak no. Ale jak se říká: ,,Něco hezkého končí, aby mohlo začít něco hezčího.‘‘ Budete se divit, ale ty 3 roky s Michalem jsou opravdu hezčí, než ty 2 roky s Petrem.‘‘ Skončila své povídání se slzami v očích. Nejdříve to byly slzy smutku, to když mluvila o Petrovi, ale pak, když začala mluvit o Michalovi, tak to byly slzy štěstí. Teď je opravdu šťastná! ,,To bylo hezký! Petr byl blbec!‘‘ objala jsem ji a mamka
objala mě i Terku, samozřejmě, že byla dojatá. ,,Šmááárja! Nebulte!‘‘ vynadala jsem holkám. Mám mamku i ségru hrozně ráda, tátu taky, ale ten nebývá pořádně doma. Je pořád v práci. On je inženýr nebo tak něco, ani pořádně nevím. Když přijde domů, tak je unavený. Občas mi je ho líto. ,,Teď vyprávíš ty o klucích.‘‘ ušklíbla se Terka. ,,Pořád za nějakým lítáš, tak povídej.‘‘ ,,Ne! O nich až za chvíli. Já vám budu vyprávět o veselých příhodách z koní.‘‘ ,,Tak to jsem zvědavá, co se dozvíme.‘‘ zhrozila se mamka. ,,Ale prosím tě!‘‘
Koníčci moji ,,Takže, když jsem byla včera u koní, tak se stalo zase hrozně moc věcí. Prostě, když tam jsem s Luckou, tak se pořád něčemu smějeme a děláme kraviny. Včera jsem tam přišla a nechala jsem rovnou bránu otevřenou pro Lucku, aby tam mohla zajet autem. Lůca přijela chvíli po mně a šla jezdit na jízdárnu, já jsem šla s Evčou a Týnou do lesa. Ve třetím lese jsme si v klidu klusali, já jsem měla Jolie, Evča Lestra a Týna Lukyho, a najednou jsem slyšela jenom ,,Hej‘‘ a ticho. Tak jsem si myslela, že je všechno v pohodě a neřešila jsem to. Asi po 4 klusových krocích jsem se otočila a Týna stála na zemi. Ona z Lukyho spadla. Ale tím způsobem, že stála na nohou a Lukáše držela za otěže. S Evčou jsme se začaly hrozně smát, jestli sbírala ze země 100Kč nebo co tam dělá. Druhý smích přišel, když Týna na Lukyho nemohla vylézt. Už i ti naši koníci vzdychali, jak je tohle možný. Nakonec nasedla a přijeli jsme domu bez dalšího pádu. Lucce jsme to všechno vyprávěly, tak se taky začala smát.
Evča musela jet domů nakrmit Viktorku a Týna jela rovnou s ní. My jsme s Lůcou zůstaly u koní, že je vykydáme. No, to by bylo ještě v pohodě, ale my jsme nemohly vyjet kolečkem na hnůj. My jsme z toho prkna pořád padaly. Lůca jela poprvé, uprostřed toho prkna se zasekla a kolečko jí začalo sjíždět dolů, takže sjela s ním. Podruhé se jí převážilo a spadlo, i s Luckou, do hnoje. Takže byla celá od hnoje. Celou dobu jsme si tam zpívaly takový ty písničky, co bývají v rozhlase. No to nebylo možný! Potom mě Světluše připlácla jejím tlustým, nažraným zadkem ke zdi. Jolie na nás čuměla s vykroucenou hlavou a Čenďák mi sežral koště. U něj se nesmí nechávat nářadí ani nic jinýho, jinak on to sežere. Teď jsem tam zapomněla koště a on si s ním hrál, tak dlouho dokud tu násadu nerozžvýkal! Takže mám po koštěti a nemám čím zametat. Když jsem mu vytahala poslední kousky násady z huby, tak jsme s Lůcou odtančily nahoru ke koním. Tam jsme zjistili, že nám zase zdrhli slepice. Takže jak blbý jsme tam naháněly slepice zpátky k tomu jejich kurníčku. Běhaly jsme za slepicemi, jako kdybychom byly úplně opilé. Kohouta jsme tam nemohly vůbec dostat, tak jsme ho tam nahnaly
lopatou. Každou chvíli to vypadalo, že ho tou lopatou jedna z nás přetáhne. Takže asi takovýhle byl můj včerejšek. Poslední dobou se řídím citátem od Pata Parelliho ,, Když může být kůň zábavou pro tebe, můžeš být ty zábava pro svého koně". To znamená, že já jsem si začala zase s Jolinkou hrát. Učíme se něco jako úsměv a vypadá to, že ji to baví a že mě má ráda.‘‘ Šťastná jsem dopověděla můj předchozí den. ,,Koně, koně, koně a zase koně. Však je to každý den dokolečka dokola.‘‘ škádlila mě sestra. ,,Nech jí, dyť sama vidíš, jak ji to baví a že je spokojená. Takže ty jsi nespadla? Spadla jenom Týna? A stalo se jí něco?‘‘ zastala se mě mamka a starostlivě se vyptávala ,,Jo, nech mě na pokoji. Já jsem celá, mám všechny ruce, všechny nohy. Týně se nic nestalo, smála se stejně jako my. Ale víš co?... Kdo nejezdí, tak nepadá. A Lucky malá Verunka by řekla ,,A kdo padá, tak nejezdí‘‘‘‘. ,,Malá Verunka je chytrá po mamce jo?‘‘ smála se Terka. ,,Tak holky zvedejte se, ať můžu projít‘‘ zvedala se máma ,,Jdu se vykoupat a spát, vy byste taky už měly jít, je moc hodin a zítra obě vstáváte do školy. Táta šel na pivo, tak přijde asi za hodinu, kolem jedenácté hodiny a zítra by prý mohl být doma dřív než normálně, tak mě napadlo, že bychom mu mohly něco upéct a uvařit. Co na to říkáte?‘‘
,,Dobře, dobře, zařídím si to‘‘ řekla jsem. ,,Ok, přijdu kolem 15 hodiny.‘‘ řekla Terka. ,,Tak fajn, já jdu. Dobrou zlatíčka. Příště nám ještě řekneš, co ti kluci!‘‘ podívala se na mě mamka. ,,Ale prosím tě. Dobrou noc.‘‘ ,,Dobrou,‘‘ rozloučily jsme se s mamkou a šly jsme si lehnout. Terka k sobě nahoru do pokoje a já dolů. Pěkný večer to byl. Takových by mělo být víc. Jenže nikdo nemáme pořádně čas. Já chodím domů pozdě, Terka taky, mamka bývá unavená a táta pracuje. Tak aspoň ten dnešek. Usínala jsem s hřejivým pocitem, že jsme si tak dobře s mamkou a Terkou popovídaly.
OBSAH Deštivý den ………………………………… 1 Kozí bradka ……………………………….. 2 Terky vztah ……………………………….. 3 Koníčci moji ………………………………. 4
Aneta Podroužková
PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA
Nakladatelství Éčko Záryby 2013 První vydání Ilustrace Google
