PhDr. Tomáš Novák, Bc. Hana Drinocká. PARTNERSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ Práce s klienty

��

��

��

��

��

PhDr. Tomáš Novák, Bc. Hana Drinocká PARTNERSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ Práce s klienty Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2685. publikaci Odpovìdná redaktorka PhDr. Anna Novotná Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 200 Vydání 1., 2006 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © MUDr. Pavel Žáèek, Ph.D.

(tištěná verze) ISBN 80-247-1526-0 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-6331-6 © Grada Publishing, a.s. 2011

OBSAH

ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Díl I. Netradièní forma poradenství v kulturnì-výchovné práci 1. PØÍBÌHY JAKO ZDROJE POZNÁNÍ . . . . . . . . . . . . 1.1 Ukázka pedagogického pøístupu k pøíbìhu . . . . . . . . . 1.2 Využití psychologických pøíbìhù ve výchovì a vzdìlávání 1.3 Metodika tvorby pøíbìhù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Hodnocení a záznam pøi práci s živými pøíbìhy . . . . . . 1.5 Metodika práce s pøíbìhem . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 Programované diskusní skupiny ve zdravotní výchovì . . . 1.7 Pøíbìhy na téma AIDS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.8 Podnìtové situace s problematikou dospívání . . . . . . . . Téma sexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Téma kouøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Téma citový život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Téma rodièe a dospívající dìti . . . . . . . . . . . . . . . . Téma prarodièe a dospívající dìti . . . . . . . . . . . . . . Téma dospívající sourozenci èi pøátelé . . . . . . . . . . . 1.9 Ukázky z diskuse nad vybranými pøíbìhy . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . .

11 11 15 17 19 20 22 22 25 26 27 28 30 32 33 35

Díl II. Metodika výuky poradenství pro studenty, odborníky i vzdìlané laiky 2. SIMULACE PORADENSKÉHO DIALOGU . . . . . . . . . . . 2.1 Zásady laického poradenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Co si klient pøináší k poradci a co mu poradce mùže nabídnout 2.3 Pøedmìt Práce s klienty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Základní východiska pro diskusi nad pøíbìhem . . . . . . . . . První varianta práce s pøíbìhem (volnì podle M. Bálinta) . . . Druhá varianta práce s pøíbìhem – dopis a odpovìï . . . . . . Tøetí varianta práce s pøíbìhem . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

47 47 49 51 52 53 55 55

3. VYUŽITÍ PØÍBÌHÙ PØI SIMULACI PORADENSKÉHO DIALOGU . . . . 57 3.1 Kazuistiky na rùzná témata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Alkohol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Dilema „divných“ osobností a situací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Dìti v konfliktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Hráèství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Životní krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Partnerské násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Nevìra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Nezamìstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Partnerovi rodièe a prarodièe + rodièe a problémový partner . . . . . . . . . 113 Peníze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Volba partnera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Workoholismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Drobné zvláštnosti osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Žárlivost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 3.2 Jak nemá vypadat kazuistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Pøístupy k problému lhaní a krádeží u dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Jak se rozmotává „komunikaèní bariéra“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Pozor na obecné pravdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 3.3 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 METODICKÝ ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 DODATKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pracovní sešit pro práci s klienty . . . . . . . . . . . Anamnéza a jak ji pøipravit . . . . . . . . . . . . . Anamnéza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. Pøíznaky psychické tenze a neurotických tendencí II. Symptomy difilicity . . . . . . . . . . . . . . . . Pøíklady anamnézy . . . . . . . . . . . . . . . . . . Anamnéza provedená podle Schürera . . . . . . . . Anamnéza psychiatrická . . . . . . . . . . . . . . . Anamnéza psychologická . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

. . . . . . . . . .

159 159 159 165 174 175 176 176 178 181

SLOVNÍK ODBORNÝCH PSYCHOPATOLOGICKÝCH TERMÍNÙ . . . . 185

Úvod

/ 7

ÚVOD

Tato publikace je pøíruèkou pro netradièní výuku poradenské psychologie ve skupinì. Jejím východiskem je pøesvìdèení autorù, že pøednášek už bylo dost. Cílem pak je nabídnout postup, který bude schopný vyburcovat potenciální posluchaèe z pøednáškové letargie. Jejich aktivitu pak opakovanì probouzet otázkami, jež nemají charakter parodicky proslulé „kontrolní otázky“, ale nìèeho, co mùže vzbudit nejen posluchaèe, ale pøedevším jejich zájem. Kniha se dotýká dvou oblastí výuky poradenské psychologie. První je o práci s laiky – mládeží i dospìlými – formou hromadného poradenství. Druhá popisuje práci prvního autora s vysokoškolskými studenty v rámci pøedmìtu Práce s klienty a èásteènì i Manželské poradenství na Fakultì sociálních studií a na Filozofické fakultì Masarykovy univerzity v Brnì. Motem by mohlo být i zjištìní z psychologie zapamatování: „Èlovìk udrží v pamìti 20 % slyšeného, 30 % vidìného, 50 % z toho, co vidìl a slyšel, 70 % toho, co sám øekl, a 90 % z toho, co sám dìlal.“ Zkušenosti s vysokoškolskými studenty autor získal zejména díky pochopení a dùvìøe sociologù Iva Možného, Tomáše Sirovátky, Ladislava Rabušice a Libora Musila. Patøí jim za to dík. Dík zaslouží i pracovníci rùzných kulturních støedisek, kteøí již dávno pochopili, že frázovité a mentorské akce jsou k nièemu. Leckdy i s osobním rizikem pomáhali hledat nové cesty.

Díl I. Netradièní forma poradenství v kulturnì-výchovné práci Tato èást publikace má blízko k hromadnému poradenství. Její ladìní je spíše osvìtové a je použitelná jako podklad pro netradièní formy kulturnì-výchovné práce pøevážnì s mládeží …náctiletých, eventuálnì i s jejich rodièi. Mùže být použita i jako zpestøení školní výuky. Tomu nahrávají souèasné trendy nabízející uèitelùm v rámci pøedmìtových celkù podstatnì vìtší volnost než døíve. Navíc na úrovni málem skuteènì tvrdých dat možno pøipomenout, že po zrušení okresních úøadù a systemizovaných míst protidrogových koordinátorù zùstává systematická péèe o prevenci negativních jevù jen na školách. Ty poøádají nejèastìji besedy o drogách, a to mnohde zcela tradièním zpùsobem. Tj. dostaví se odborník, pohovoøí o drogách a jejich nebezpeèí, nìkteré ukáže i v sáèku èi malebné krabièce a odejde. Pokusy o komplexní program primární prevence negativních jevù (jako jsou mj. i alkoholismus, nikotinismus, šikana, záškoláctví, zneužívání dìtí a další) záleží na míøe nadšení školního preventisty a pochopení øeditelství školy. To vše v podmínkách spíše nedostatku než dostatku penìz. Námi pøedkládaná metodika poskytuje návod, jak podnìty pro diskusi s dospívajícími a adolescenty, ale i s jejich rodièi, „ušít na míru“ konkrétním podmínkám. Není nezbytné, aby byly pøebírány postupy autorù. V práci jsou nabízeny i jiné inspiraèní zdroje. Touto formou práce jsme se zaèali zabývat na konci sedmdesátých let spoleènì s Vìrou Capponi a Miloslavem Kotkem. Prvním shrnutím zkušeností byla pøíruèka T. Nováka, V. Capponi a M. Kotka Programované diskusní skupiny (1989). Ta nebyla a není k dostání na volném knižním trhu. Je nabízena pouze odbìratelùm testù zmínìného podniku, tj. psychologùm. Zabývala se uplatnìním metodiky pøi práci se žadateli o osvojení a pìstounskou péèi, pøi další práci s osvojitelskými rodinami, skupinovou diskusí na „besedách se snoubenci“ a na setkáních lidí bez partnerských vztahù. Dále pøinášela situace využitelné pro práci s rodinami osob závislých na alkoholu a podnìtové pøíbìhy vytvoøené v rámci cyklického školení sester v domovech dùchodcù. Více než zde se tento starší text vìnuje záznamu a hodnocení prùbìhu diskusních skupin. V pøedložené práci metodiku rozšiøujeme a pøibližujeme bìžné praxi. V ní je podrobný záznam a následný rozbor toho, co kdo a jak sdìlil, pøece jen luxusem. Tím ovšem není øeèeno, že luxus musí být vždy nedostupný.

Pøíbìhy jako zdroje poznání

/ 11

1. PØÍBÌHY JAKO ZDROJE POZNÁNÍ

I osvìtovì ladìné „živé pøíbìhy“ mají øadu variant. Je-li pro psychologický pøístup charakteristická a kritiky i napadnutelná pomìrnì znaèná volnost lektora pøi práci se skupinou, je pro pøístup zdùrazòující pedagogický efekt typický pøedem daleko propracovanìjší styl jak pøi charakteristice pøíbìhu, tak pøi práci s ním. Pro ilustraci pedagogického, tedy pøedem propracovanìjšího, a tudíž i lektora více „svazujícího“ pøístupu volíme z práce Z. Munzara a T. Nováka (1989).

1.1 UKÁZKA PEDAGOGICKÉHO PØÍSTUPU K PØÍBÌHU Analýza pøíbìhu je zamìøena k následujícím dílèím pedagogickým cílùm: n n n n n n

pøiblížení myšlenkového svìta dospívajících a jejich hodnotové orientace rodièù; rozvíjení dovednosti vést rozhovor s dospívajícími a dovednosti jejich argumentace bez projevù verbální agrese; utváøení dovednosti asertivity; rozvíjení dovednosti racionálnì analyzovat emotivnì podbarvené kolizní situace; rozvoj dovednosti získávat informace a tøídit je pøi rozhodování v bìžných životních kolizích; rozvíjení schopnosti empatie.

Pøíbìh mùže být uplatnìn ve všech tématech urèených rodièùm dospívajících, pøedevším pak v tìch, které analyzují problematiku generaèních rozporù a zpùsob hodnocení dospívajících starší generací, v tématech pøedstavujících myšlenkový svìt a rozumové zrání mladistvých. Øešení je uvedeno metodou rozborové situace, na niž mùže ještì navázat demonstrovaný rozhovor rodièù se synem metodou strukturované inscenace. Inscenaci bez pøedchozí analýzy metodou rozborové situace nelze však doporuèit ani tehdy, je-li lektor v èasové tísni. Èasovì je možné práci rozplánovat takto: analýza pøíbìhu metodou rozborové situace (10–15 minut), strukturovaná inscenace (7–10 minut), shrnutí, závìr lektora (3–5 minut). A nyní zadání samotného pøíbìhu, který jsme nazvali Mánièka. Rodièe Jiøího Kracíka dlouho nemohli mít dìti. Jirka se narodil, když bylo jeho mamince 37 let. Jeho vývoj sledovali rodièe velice úzkostlivì, chlapec jim však až do svého dospívání nezpùsoboval vìtší starosti.

12

/

Partnerské a rodinné poradenství

Bez nesnází se dostal na prùmyslovku a uèí se prùmìrnì. Rodièe to tìší, vìøí, že by je už nemuselo potkat žádné nepøíjemné pøekvapení. Oba jsou støedoškoláci a v menším okresním mìstì, kde žijí, mají dobré spoleèenské postavení a hodnì známých, a proto jim záleží na tom, jak se o nich mluví. Rádi spolu vzpomínají na své seznámení na turistických toulkách po Beskydech i na spoleèný poslech hitù Elvise Presleyho ze stanice Rádio Luxemburk. Teï však pøece jen pøišly starosti. Jirka se ve svých 17 letech rozhodl pro úèes typu „mánièka“. Když se jeho vlasy zaèaly nápadnì prodlužovat, poslala ho matka k holièi. Jirka jen nìco zabruèel. Výzvy k návštìvì holièe byly stále èastìjší, Jirka nejprve pøikyvoval a sliboval, až jednou zavrèel: „Dejte mi už pokoj, co na mnì poøád máte? Vždyť vám nic nedìlám!“ – „Právì, že nedìláš nic, a mìl bys,“ zareagoval otec. Z další rozsáhlejší promluvy otce zaslechl Jirka jen èásti výrokù: „…Kdybych se já choval ke svému tátovi jako ty ke mnì, tak by mì pøinejmenším zfackoval.“ Ani to však Jirku nepøesvìdèilo a brzy se jeho vlasy dotýkaly ramen. Rodièe svùj boj nevzdali a vyprávìli synovi, že dlouhé vlasy jsou u chlapcù nemoderní a smìšné, že „mánièky“ se nosily tak na konci 60. let, ale dnes jsou všude ve svìtì již passé. Nato Jirka prohlásil: „Já se po nikom neopièím, nosím to, co se mi líbí.“ Popsal jim obleèení a úèes pankáèù a nakonec se zeptal: „To by se vám líbilo víc?!“ Podobu svého úèesu probíral Jirka i se svým kamarádem Pavlem. Shodli se na tom, že dlouhé vlasy jsou projevem osobní svobody a že je ostatnì má i Jiøí Vondrák, známý folkový zpìvák a zakladatel nìkolika hudebních skupin. Své filozofické úvahy zakonèil Jirka slavnostním prohlášením: „Jen ať si zuøí, já jim neustoupím!“ Kamarád Pavel mávl rukou a jakoby bez souvislosti prohlásil: „Vondráka jsem vidìl nedávno v televizi. Ten borec teï jede vyslovenì na kšeft…“ Jirka, posilnìný ve svém rozhodnutí, vzdoroval dál, jeho rozhovory s rodièi se pøiostøovaly, až otec jednoho dne prohlásil: „Hergot, to ti nevadí, že seš jako buzerant? Co se ještì od tebe dá èekat?!“

Zamyslete se nad tím, (a) jak se bude nadále vyvíjet klima v Kracíkovì rodinì, (b) zda považujete obavu otce z dalšího zdravého vývoje svého syna za opodstatnìnou, (c) co byste poradil Jirkovým rodièùm v jejich sporu se synem a (d) proè došlo v dosud tak harmonických vztazích mezi èleny rodiny Kracíkových k rozepøím? Doplníme, že Jirka skuteènì není špatný kluk, není tøeba se u nìho obávat odchylného sexuálního zamìøení, ani sklonu k požívání alkoholu èi drog (tyto obavy vyjádøil v afektu jeho otec). Hodnì mu však záleží na tom, aby si „šel svou cestou“, a chtìl by také získat uznání u svého kamaráda. Pavel Mach ale zøejmì pøestává vidìt v délce vlasù tak závažný problém, jak to chápe Jirka, který si Pavlovo hodnocení situace ještì neuvìdomil. Charakterizujeme roli Jirky: Jsi sedmnáctiletým studentem prùmyslovky v okresním mìstì. Od dìtství sis zvykal na peèlivou výchovu svých rodièù, na jejich starostlivý dohled. V poslední dobì je ti však jejich úzkostlivá pozornost, kterou vìnují každému tvému kroku, nepøíjemná, nesnášíš jejich stálé výhrady, napomínání. Øíkáš si: „Je mi 17 let, své povinnosti plním. Mléko mi po bradì neteèe, i když rodièe stále tvrdí opak. Mám rád dobrou hudbu, klasiku rock-and-rollu, ale i souèasný folk. Skuteènì obdivuji zpìváka Jiøího Vondráka. Øekl bych, že v nìkterých ze svých písnièek vystihuje to, co cítím a jak vidím svìt. Chci se mu podobat. Ono podobat se


/ 13

nìkomu není jen tak. Èlovìk se pro to musí rozhodnout dobrovolnì. Na dlouhých vlasech mi záleží, ale asi ani ne tak kvùli Jiøímu Vondrákovi, který je také už nosí dlouho, ale hlavnì abych alespoò v nìèem prosadil svou. Abych nežil podle pøedstav táty a mámy, ale abych si alespoò nìkdy a v nìèem mohl øíci: ‚A teï je po mém!‘ Pevná vùle a urèitá tvrdohlavost patøí pøece k vlastnostem, které má mít každý mužský – a to pøece táta poøád po mnì chce! A jak má být èlovìk ‚poøádný mužský‘, když poslechne rodièe na slovo?“ Zvláštì nesnášíš silácké a hrubé výroky svého otce, které tì urážejí. Copak si to všechno musíš ještì stále nechat líbit? V analytické fázi zahajuje lektor øešení tím, že zamìøí pozornost skupiny na problémy zadané k zamyšlení. Volí k tomu metodu úlu, problémy rozdìlí do skupin. Názory, které po diskusi ve skupinách sdìlí jejich mluvèí, lektor pouze zapíše na prosvitku zpìtného projektoru a nekomentuje je, a to ani tehdy, nejsou-li v souladu s jeho pedagogickými zámìry èi s odbornými pøístupy. Úèastníci èasto k otázce (a) pøedpokládají rostoucí napìtí v rodinì, èasté støety rodièù se synem. K otázce (b) nebývají názory jednotné, nebezpeèí Jirkova dalšího nežádoucího vývoje však rodièe vìtšinou pøipouštìjí. O vyjádøení k problému (c) požádá lektor až v závìru analýzy. Názory bývají rozpaèité, nejednotné. Lektor konstatuje tuto nejasnost a zadává skupinì nový problém, a to napø. následující formulací: „V postupu, jak dále pùsobit na Jirku, nejsme jednotní, a to asi proto, že se lišíme v názorech na pøíèiny napìtí a kolizí v rodinì Kracíkových. Uvažujeme proto, proè došlo k rozepøím v dosud tak harmonických vztazích této rodiny?“ Ve skupinì pøivyklé výmìnì názorù volí lektor pro øešení tohoto problému hned diskusi v plénu. Úèastníci zpravidla hodnotí situaci takto: n n n n n

pøílišné vodìní za ruèièku, úzkostná výchova, kterou dítì akceptuje po urèitý èas, ale pak se vzbouøí; malé pochopení pro potøeby pubescenta; rozmazlování „drzého frocka“, který si pak nièeho neváží; malé sebeovládání rodièù; málo velkorysosti u všech zúèastnìných („…na vlasech zas tolik nezáleží, kluk z toho vyroste, podobnì jako jeho kamarád…“).

Když úèastníci vyjádøí své názory, snaží se lektor pøivést je k tomu, že pøíèinou sporù rodièù s Jirkou je jiné vidìní svìta, snaha syna vymknout se z poruèníkování dospìlých. Z toho plyne i závìr, že rozhovory s Jirkou by mìly být vedeny v jiném tónu a s jiným zámìrem, než se popisuje v zadání pøíbìhu. Po tomto konstatování, jež by mìl vyslovit nìkterý z úèastníkù, nabídne lektor skupinì možnost pøedvést si takový rozhovor rodièù se synem. Pokud skupina nabízenou inscenaci odmítá, nebo k ní ještì není psychicky pøipravena, lektor pouze doporuèí vhodný postup pro diskusi s dospívajícím, upozorní na nebezpeèí kolizních momentù a pøíbìh uzavírá. Dojde-li k strukturované inscenaci, lektor pøi její pøípravì vyzve úèastníky poøadu, aby uvažovali o úèelném zpùsobu vedení rozhovoru a vymezili jeho podmínky (prostøedí, dobu, úèast jednoho èi obou rodièù). Podle úrovnì jejich aktivity k tomu urèí metodu úlu, èi hned diskusi v plénu. Je rovnìž možné požádat, aby si sami úèastníci

14

/


mezi sebou vybrali pøedstavitele role otce èi matky. Vhodného reprezentanta pro roli Jirky zvolí lektor po dohodì s organizátorem, herci pøedá charakteristiku role. Vyhodnocení inscenace se provádí známým metodickým postupem. Uvádí je výpovìï rodièù, hodnotících svùj postup a jeho výsledky, Jiøí poté zdùvodòuje zpùsob svého chování a upozorní na ty èásti argumentace rodièù, které ovlivnily jeho postoje, èi jež ho naopak zatvrdily ve vzdoru vùèi svìtu dospìlých. Závìrem požádá lektor pozorovatele, aby uvedli v inscenaci ty výroky, které negativnì ovlivnily vývoj rozhovoru a znemožnily vzájemné porozumìní. K tomuto problému se zamìøí i lektorovo shrnující hodnocení inscenace. Upozoròuje na dùsledky agresivních výrokù, nebo je modelovì naznaèuje (napøíklad: „S takovými vlasy se k nám nehlas!“ – „Co si o tobì každý pomyslí!“ – aj.). Proti nim staví pøíklady neagresivních výrokù a upozoròuje na jejich pøijatelnost i ze strany dospívajícího. Model neagresivního výroku: „Když ty udìláš „x“ v situaci „y“, cítíme se „z“. Pøíklady: „Nosíš-li pøes náš nesouhlas dlouhé vlasy, máme o tebe strach, bojíme se, že tì budou považovat za ‚hašišáka‘…“ Øešení pøíbìhu mùže být ukonèeno na závìr rozborové situace nebo až po inscenaci. Závìr provedený po rozborové situaci navazuje na analýzu pøi rozborové situaci, pøedevším na diskusi k dodateènì položenému problému. Závìry z diskuse mùže lektor zpevnit pøeètením doplòujících informací. I když již k inscenaci rozhovoru rodièù s Jirkou nedojde, naznaèí lektor alespoò základní možné strategie vedení rozhovoru: agresivní, v níž autoritativní rodiè pokraèuje ve svém subjektivním hodnocení synova chování a v rigoróznì formulovaných pøíkazech (zákazech); n racionální, pøi níž rodièe zdùvodòují své postoje a jsou ochotni i ke kompromisùm pøi výmìnì hodnot mezi partnery (napø. Jirka si zkrátí vlasy a rodièe pøestanou s výèitkami a budou tolerantnìjší k jeho hudebním zájmùm.). n

Ve svém rozhodnutí odliší lektor dvì roviny sporu mezi rodièi a synem: vnìjším zdrojem rozporù je délka vlasù, nápadný zjev syna v umìøeném prostøedí menšího mìsta; n skuteèným zdrojem je úzkost rodièù, jejich obava o zdárný vývoj dítìte i o svou autoritu a na druhé stranì snaha dospívajícího o uznání jeho dospìlosti a o prosazení vlastního názoru. n

Závìr po inscenaci navazuje na vyhodnocení inscenace a vyúsťuje v komentáø k metodice prosazení názorù pøi výchovì dospívajících. Lektor konstatuje rozdíly mezi pasivitou, agresivitou a asertivitou v chování rodièù a upozoròuje na možnost kompromisù tam, kde dospívající prosazuje nìco, co sice není v souladu s pøedstavami rodièù, ale co souèasnì nelze jednoznaènì odmítnout. Lektor ujistí skupinu, že dlouhé vlasy Jiøího nenaznaèovaly jeho další nežádoucí vývoj, a pøeète doplòující informace. Z motivaèního hlediska upozorní na vývoj názorù pronášených ve skupinì, vyzvedne zdaøilé momenty v inscenaci i její vliv na zmìnu postojù úèastníkù k øešeným problémùm.


/ 15

1.2 VYUŽITÍ PSYCHOLOGICKÝCH PØÍBÌHÙ VE VÝCHOVÌ A VZDÌLÁVÁNÍ Využití pøíbìhù – velmi struèných popisù urèitých událostí èi problémových situací v rámci široce pojaté výchovy a vzdìlávání – má svou tradici. Pravdìpodobnì nejvíce v této souvislosti víme o metodologii a metodì aktivního sociálního programovaného uèení. Metoda je zamìøena na øešení konkrétních otázek ze života. Byla široce rozvíjena a aplikována na nejrùznìjších pracovištích zejména ve druhé polovinì sedmdesátých let a v první tøetinì osmdesátých let minulého století. Na katedøe psychologie v Brnì byla pro øadu diplomantù jakýmsi východiskem ve snaze nepopudit tehdejší mocné (tj. dostudovat) a zabývat se nìèím alespoò relativnì smysluplným. V tehdy užívané podobì má však blíže k „psychologické aplikaci“ metody pøíbìhu zmínìné v úvodu této pøíruèky než k psychologickému pojetí blízkému autorùm této knihy. V první fázi je uskuteènìn pøedbìžný prùzkum problémových situací na urèitém pracovišti èi ve skupinì. Následuje jejich analýza. Dále výbìr pøíkladù pro øešení charakteristických problémových situací. Z nich se vytvoøí struèné popisy, øadí se do sérií a pøipravují se k nim návodné otázky. Ve vlastní realizaèní fázi je se skupinou øešitelù uskuteènìn trénink øešení problémù, pøi nìmž se uskuteèòuje aktivní sociální programované uèení. Bìhem tréninku experimentátoøi registrují písemná i diskusní øešení problémových situací. Písemné návrhy jsou zaznamenány v protokolech, s nimiž se pracuje v úvodu. V následující diskusi se registruje poøadí i poèet vystoupení zvlášť u každého øešitele. Experimentátor podnìcuje øešitele k co nejvìtší aktivitì. Zaznamenané výsledky se dùkladnì statisticky zpracují. Východiskem pro hodnocení efektivity jsou znakové významové jednotky – originální návrhy na øešení každého jednotlivého pøíbìhu – u jednotlivého øešitele. Citujme instrukce z publikace Otázky sociálního uèení (Sedlák 1984, str. 66). Nejdøíve si pozornì proètìte pøíklad. Potom prostudujte v protokolu návodné otázky k tomuto pøíkladu, které jsou pøiložené a jsou uvedeny v protokolu øešitele. Zamyslete se nad nimi a buï heslovitì, nebo podrobnìji písemnì odpovìzte na tyto otázky do uvedeného protokolu. Než zaènete psát odpovìdi, vyplòte údaje pro hodinu a minutu, kdy jste zaèal(a) èíst zadání, a nakonec hodinu a minutu, kdy jste ukonèil(a) písemné øešení prvního pøíkladu. Pokud písemné øešení pøerušíte a pak se k témuž pøíkladu znovu vrátíte, vyznaète opìt èas zaèátku a ukonèení øešení tak, aby bylo možno zjistit celkový èas, který jste danému pøíkladu vìnoval(a) pøi písemném øešení. Stejný postup zvolte i u ostatních pøíkladù. Do tohoto textu (do pøedlohy) nic nepište, všechny návrhy, poznámky, nápady, øešení, postøehy i èasové údaje zaznamenejte do pøiloženého protokolu. Po písemné pøípravì øešení prvního pracovního problému bude následovat diskuse k témuž pøíkladu. Stejný postup bude následovat u všech dalších pøíkladù. Všechno, co napíšete nebo øeknete v diskusi, zùstane mezi námi a nebude poskytnuto vašim nadøízeným. Bude využito k výzkumné vìdecké práci. Pøíklad je vybrán z téže publikace z pøedloh pro øešení problémù uèitelù-zaèáteèníkù v ZŠ. (Sedlák 1984, str. 163) „Když jsem vstoupil(a) do tøídy po velké pøestávce, pøistihl(a) jsem žáky Luboše Liptáka a Jana Witicha ve rvaèce. Byli tak zaujati bojem, že mi dalo velkou práci je od sebe odtrh-

16

/


nout. Celá tøída jejich i mé poèínání peèlivì sledovala a v oèích žákù bylo patrné napìtí z toho, co udìlám, proto jsem…“

Protokol má rubriku pro: a) øešení b) další možné varianty øešení c) doplòující otázky: 1. Jak se zachovali žáci Luboš Lipták a Jan Witich, když si uvìdomili, v jaké situaci jste je pøistihl(a); 2. Jak se podle vašeho mínìní mìli zachovat, abyste s jejich jednáním souhlasil(a)?; 3. Mohla tøída pøedpokládat, jak se zachováte? Metodika aktivního sociálního programovaného uèení je pro práci s „živými pøíbìhy“ inspiraèním zdrojem. Pro naše úèely je však pøíliš nároèná. Je primárnì urèena pro vìdecký výzkum, pøedpokládá pomìrnì dost èasu (7–8 hodin pro jeden kurz). V praxi lze využít i jiných forem „živého pøíbìhu“. Pro ilustraci citujeme jednu z mezilidských her. Autorem je Ivo Sedláèek. Text uveøejnil v Mladé frontì na poèátku osmdesátých let minulého století jako podnìt k anketì ètenáøù Poraïte mladým. Autor prezentuje pomìrnì rozsáhlý pøíbìh a pøedkládá nìkolik alternativ øešení. Na ètenáøích je, aby vybrali tu alternativu, kterou by sami doporuèili a svoji volbu zdùvodnili. Text zní: Náš pøíbìh se týká Jarmily, studentky posledního roèníku gymnázia (bude jí za pùl roku 18) a jejího partnera Tibora (19 let), studenta matematicko-fyzikální fakulty. Tibor je z jižních Èech, studuje v Praze a bydlí tam na koleji. Jarmila bydlí u rodièù v jejich bytì 2+1 ještì se svou 22letou starší sestrou, jejím manželem a dvouletou neteøí. Jarmila chodí s Tiborem pùl roku, pøed dvìma mìsíci zaèala být známost intimní. Nyní zjistila, že je v jiném stavu. Tato skuteènost ji velmi zaskoèila. Vzhledem k svému dobrému prospìchu chtìla pokraèovat na studiích na vysoké škole. Svìøila se s celou záležitostí Tiborovi. Ten jí slíbil, že pokud se rozhodne dítì si nechat, je ochoten si ji vzít, ovšem bydlet budou oddìlenì a Tibor nebude mít možnost Jarmile s výchovou dítìte pøíliš pomáhat. Jarmila mìla pocit, že to vše øíká spíše z povinnosti než z opravdového zájmu o ni. Jarmila nyní zvažuje následující alternativy: a) požádá o miniinterrupci a s Tiborem bude dál chodit, dokud se nevytvoøí pøíznivìjší podmínky pro manželství; b) rovnìž podstoupí miniinterrupci, s Tiborem se však rozejde, protože má pocit, že ji v rozhodující chvíli dostateènì nepodpoøil; c) dítì si nechá, pøeruší studium a Tibora si vezme, i když nebudou moci žít ve spoleèné domácnosti; d) dítì porodí a ponechá si je jako svobodná matka. Tibora si nevezme a rozejde se s ním; e) dítì porodí a ihned po porodu dá souhlas s osvojením…

Kterou alternativu byste Jarmile doporuèili vy? Variantu pøíbìh–otázka zpracovali ve své sestavì pro práci s nezletilými snoubenci v manželské poradnì i J. Králík a V. Koutná. (interní text MPP Hodonín); pro ilustraci uvedeme jeden z šesti pøíbìhù: Jana a Petr jsou spolu skoro dva roky, mají roèní dceru Markétu. Èasto se hádají. Petr má dojem, že Jana Petrovi zase vytýká, že jeho výchovné postoje jdou z extrému do extrému.


/ 17

Jednou jí naplácá na zadek a vzápìtí jí dá, tøeba Janì na truc, pøed veèeøí nìjaký pamlsek. Kladou si otázku: V hloubi duše cítíme, že nejsme dobrými rodièi, že taková výchova mùže dítì pokazit. Ale jak to máme udìlat, co je vlastnì podstatné a správné pro všestrannì harmonický vývoj dítìte?

O této otázce (respektive o odpovìdích na ni) psychologové s nezletilými snoubenci diskutují. Srovnatelnou metodiku jsme podrobnì rozpracovali v pøíruèce Programované diskusní skupiny. Pøíruèka pro vedení skupin, využití pro informaci klientù, podnìty pro diagnostiku (Novák, Capponi, Kotek 1989, 1992). Autoøi se zamìøili na následující aplikaèní oblasti: n n n n n

práce se žadateli o adopci nebo pìstounskou péèi, práce se snoubenci, práce s lidmi bez partnerských vztahù, práce s pìstouny dospívajících dìtí, práce na oddìlení pro léèbu alkoholových závislostí (muži závislí na alkoholu a podnìtové situace pro diskusi s jejich manželkami).

Vzhledem k tomu, že uvedené soubory podnìtových situací jsou souèástí cíleného poradenského procesu, je materiál doplnìn i informaèním minimem pro každou navrhovanou situaci.

1.3 METODIKA TVORBY PØÍBÌHÙ Pøíbìhy musí vycházet z životní praxe. Vytvoøit je lze na základì nìkolika postupù: 1. Použijeme-li výchozího textu, který se stane vodítkem pro vytvoøení typického ilustrujícího pøíbìhu, tak mùžeme napøíklad postupnì zpracovat trestní zákoník a podle jeho paragrafù vytvoøit „živé pøíbìhy“ o kriminalitì. Mùžeme podobnì ilustrovat vyhlášku 100 živými pøíbìhy ze života motoristù atd. Výhodou tohoto postupu je, že se držíme „objektivní kostry“ a na nic podstatného nezapomeneme. 2. Pokud jsme sami znalci dané problematiky, sedneme a píšeme. Tímto zpùsobem mùže napøíklad manželský poradce s dlouholetou praxí v práci s nezletilými èi nedávno zletilými snoubenci vytvoøit sadu pøíbìhù na téma Adaptaèní obtíže extrémnì mladého manželství. Neprohloupí ovšem, pokud si pøedem projde své záznamy o klientele, dejme tomu za poslední rok, a uèiní si poznámky. 3. Vytvoøíme dotazník, kterým se ptáme na charakteristické problémy, s nimiž se setkávají lidé pùsobící v dané oblasti. Ptát se mùžeme jak tìch, kdo problémy sledují z profesionální povinnosti, tak tìch, kdo v problémech žijí. První skupinou jsou napø. zamìstnanci ordinací pro alkohol a toxikomanie, druhou skupinou jsou pacienti tìchto ordinací. Výhodou je možná kombinace pohledu z obou stran.

*

18

/


Poptáme-li se, jak výše uvedeno, alkohologù i pacientù, zøejmì získáme komplexní pohled na problémy spojené se závislostí na alkoholu. Ten bude inspirací pro tvorbu pøíbìhù. Pozor však na urèité stylizace. Èlenové té které skupiny mohou nabízet pseudoproblémy. Z rùzných dùvodù mohou vìdomì nebo podvìdomì utajovat skuteènì palèivé aspekty problematiky. Proto je vhodné, aby ten, kdo pøíbìhy sestavuje, byl i znalcem oblastí, kterých se pøíbìhy týkají. 4. K získání podkladových materiálù pro pøíbìhy lze využít techniku zvanou víceúèelová hierarchizaèní metoda. Pracuje se skupinou úèastníkù, kteøí „nìco vìdí“ o problému. Napø. mùže jít o rodièe na tøídní schùzce. Po navození problematiky a vysvìtlení (napø. chceme znát nejèastìjší problémové okruhy ve vztazích dospívajících dìtí a rodièù) vyzveme úèastníky, aby pojmenovali podle okamžitého nápadu zdroje konfliktù mezi sebou a svými potomky, bez ohledu na to, zda se pøekrývají s tím, co už bylo øeèeno, nebo se doplòují. Chceme-li získat co nejrozsáhlejší a pokud možno „necenzurované“ nápady, je možno v úvodu vysvìtlit i podstatu a význam brainstormingové metody. Vedoucí hry a tvùrce pøíbìhù všechny nápady zaznamená, nejlépe na tabuli tak, aby na záznam všichni vidìli. Po skonèení této formy brainstormingu provedeme po konzultaci s úèastníky rekonstrukci položek, eliminujeme ty, které vystihují totéž, pøípadnì je slouèíme a znovu formulujeme. Pokud chceme pro pøíbìhy vybrat jen nejzávažnìjší situace, lze úèastníky vyzvat, aby si na arch papíru opsali seznam položek (z tabule) a seøadili je podle poøadí závažnosti. Pak ve spolupráci s nimi provedeme souèet individuálních poøadí a podle èetnosti urèíme skupinové poøadí položky. (Chceme-li získat skuteènì reprezentativní výsledky, nespokojíme se s podobným postupem jen u jedné skupiny, ale zvolíme vìtší vzorek.) Nìkdy není na škodu kombinovat skupiny, napø. téma „problémy dìtí kontra rodièe“ probrat podobným zpùsobem jak s rodièi, tak s jejich dìtmi. Získané „žebøíèky problémových situací“ nám budou inspirací a vodítkem pro vytvoøení pøíbìhù. Optimální je, pokud poèet úèastníkù nepøesahuje 12–15 lidí. (Obvykle je vhodné, když jde o muže i ženy, neboť každé pohlaví mùže pøinést specifický pohled na problémy). Pøítomní sedí v kruhu. Pokud se neznají nebo pokud je nezná vedoucí skupiny, pøipraví si pøedem lístky s køestními jmény. Ty jsou umístìny tak, aby na nì každý vidìl. Ve skupinách dospìlých oslovujeme køestním jménem a vykáme. Mládež si tyká. Vedoucí skupiny mùže vykat. Je-li pøítomno více osob, je možno zvolit postup dvou kruhù. Menší je tvoøen úèastníky diskuse. Ten obklopuje vìtší kruh posluchaèù a divákù. Ti do diskuse nemají zasahovat, jen sledovat. Výjimeènì podle vývoje situace se jejich vedoucí mùže skupiny na nìco zeptat. V nouzových podmínkách je možno improvizovat. Skupinovou diskusi lze vést i pøi jiném rozesazení, napø. pøi sezení v øadì za sebou. Ztrácí se tím však specifikace metody i míra získané informace a diskusní skupina se spíše blíží diskusi na pøednášce. Bìžnou diskusní skupinu mùže vést vedoucí, samozøejmì za pøedpokladu, že metodu ovládá. Pokud skupiny vede dvojice, je to obvykle výhoda. Není nutné, aby oba vedoucí ve všem spolu souhlasili. Mohou mít i ponìkud odlišné názory. Musí se ale vzájemnì tolerovat a doplòovat. Skupina se nesmí stát koridou, ve které si budou úèastníci nebo dokonce vedoucí odreagovávat minulé køivdy a vzájemnì se deptat.


/ 19

Pøes ponìkud odlišný pohled, který sám o sobì mùže být obohacením, by mìli „smìøovat k stejnému“. Není napø. možné, aby jeden doporuèoval adopci dítìti utajit a druhý radil „sdìlit“.

1.4 HODNOCENÍ A ZÁZNAM PØI PRÁCI S ŽIVÝMI PØÍBÌHY V bìžné spíše výchovné praxi není nezbytné výroky nad pøíbìhem zaznamenávat. Není samozøejmì na škodu, pokud diskusi zachytíme na magnetofon nebo video, ovšem za pøedpokladu, že záznam dokážeme uskuteènit nenápadnì a na kvalitním pøístroji. Nervózní lektor pobíhající od jednoho diskutujícího ke druhému s mikrofonem a tím diskusi blokující, by mìl být jen „zlým snem“, ne realitou. Magnetofonový záznam lze využít i pøi diskusi, když se podle potøeby k jednou øeèenému vrátíme, ukazujeme na rozdíly mezi komunikací a metakomunikací. Poukazujeme na nuance v tónu hlasu atd. Pokud bychom z diskuse chtìli èinit další závìry, je možno použít (po úpravì) nìkterých kategorií pro skupinové øešení problémù popsaných v souvislosti se sociálním uèením. Napøíklad J. Janoušek popisuje šest kategorií: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

výzva k partnerovi, konkretizace, výzva k partnerovi, souhlas s partnerem, nesouhlas s partnerem, shrnutí spoleèného názoru.

Dále mohou existovat napø. kategorie: negativní øešení, neøešící návrhy, øešení nekonstruktivní nebo komentující, øešení pomocí úvah a podmínek, øešení možné, popisné, kritizující, neadekvátní, intuitivní, analytické, podmínìné, konkrétní, doporuèující, alternativní, analogické, hodnotící, racionální, adekvátní, kooperující, autoritativní, konstruktivní, øešení pøedáním nadøízenému, konstruktivnì spekulativní øešení, omezené øešení, komplexní konstruktivní øešení, èásteènì konstruktivní øešení, zcela originální, nezvyklé atd. V poradenské praxi lze využít posuzovacích kategorií k hodnocení nezávislým pozorovatelem, které vypracovala Vìra Capponi. Zaznamenává se: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Aktivní komunikace – aktivnì se zapojuje, vyjadøuje vlastní mínìní. Pasivní komunikace – je stažený, na vyzvání produkuje. Emoènì pozitivní – je klidný. Emoènì problémové projevy. Postojová rigidita – „neposlouchá“ informace. Schopnost uèení a zmìny názoru. Obsahovì adekvátní strategie øešení.

20

/


8. Obsahovì neadekvátní strategie øešení – bagatelizuje problém, popírá možnost výskytu tohoto problému. 9. Snaha pøenést øešení na instituci nebo jinou osobu. 10. Problém vidí jako tragédii. Záznam – za pøedpokladu, že je proveden zkušeným pozorovatelem – poskytuje øadu informací jak o zpùsobu øešení jednotlivcem, tak i o typu øešení charakteristickém pro danou skupinu. Je však tøeba pøipomenout, že záznam by nemìl být jen „umìním pro umìní“, ale má smysl jen tehdy, pokud s ním je skuteènì pracováno.

1.5 METODIKA PRÁCE S PØÍBÌHEM Vychází ze skuteènosti omezeného vlivu pouhé informace na postoje a chování èlovìka. Nedostatky jsou právì v dopadu znalostí na chování. Vedoucí skupiny nemùže zahlcovat informacemi. Je pouze zasvìceným prùvodcem, podnìcovatelem diskuse, komentátorem. Pøes urèitou nedirektivnost je ovšem leadrem, podnìcovatelem aktivity diskusní skupiny, ve které jsou živé pøíbìhy probírány. Postupujeme tak, že pøedem pøipravíme zhruba deset problémových situací – živých pøíbìhù. Úèastníkùm se obvykle pøedají v namnožené podobì na dvou listech papíru. Po uvítání seznámíme úèastníky s dalším programem. Úvodní instrukce mùže být napøíklad taková: „Vítám vás na našem dalším setkání nad problémy mladých lidí. Ve své praxi jak v pedagogicko-psychologické poradnì, tak v manželské a pøedmanželské poradnì jsem se èasto setkal s rùznými problémy ve vztazích mezi mladými lidmi a jejich rodièi. Nìkteré z nich jsou popsány ve struèných pøíbìzích, které máte pøed sebou. Zamyslete se nad nimi, jak by se daly øešit. Zhruba za ètvrt hodiny si o nich zaèneme povídat…“ Po uplynutí výše zmínìného èasového intervalu pøistoupíme k diskusi. V nìkterých skupinách postupujeme pøíbìh po pøíbìhu, takøíkajíc od jednièky po desítku. (Tento postup je volen zejména tam, kde mám k dispozici delší èas na práci, a také tam, kde je nutné probrat øadu situací.) Druhou možností je pøedložit úèastníkùm otázku: „Øeknìte èíslo pøíbìhu, který vás nejvíce zaujal.“ – probíráme jeden èi více pøíbìhù (podle èasových možností), které vzbudily nejvìtší zájem. Obdobnì je možno využít i tzv. testu zavøených oèí. Instrukce zní: „Vytvoøíme si žebøíèek nejzajímavìjších pøíbìhù. Zavøete oèi, já pøíbìh pøeètu a vy zvednete ruku, pokud vás právì tento pøíbìh mimoøádnì zaujal.“ Zavøené oèi mají tu výhodu, že se úèastníci vzájemnì neovlivòují. Žebøíèek zájmu vytvoøí lektor podle poètu zvednutých rukou. Vlastní práce s živým pøíbìhem zaèíná tím, že se znovu pøeète. (Èíst mùže lektor, ale vhodnìjší je, aby jej pøeèetl nìkterý z úèastníkù.) Úvodní vyzvání k diskusi je relativnì obecné. Napøíklad: „Pøišel za vámi váš kamarád a øekl: Tak tohle se mi stalo… – Jak byste mu poradili?“ Je možné volit direktivnìjší formulaci: „Co byste mu poradil vy?“ Není na škodu, když použijeme vyzvání obsaženého v otázce, která èasto tvoøí závìr pøíbìhu. Napø.: „Takže co s tím, jaký je váš názor?“


/ 21

Lektor musí v první fázi dostat diskusi „do obrátek“. Nenechá tedy probíhat pouhý monolog jednoho z úèastníkù, ale vyzývá další. Napø.: „Dobrá, to je jedno øešení, co byste k tomu dodal vy?“ nebo „Tak jsme právì slyšeli dva názory mužù, takže je èas vyslechnout si názor žen. Co o tom soudíte?“ Snažíme se nevyvolávat jako ve škole. Všímáme si neverbálních projevù a nebojíme se øíci: „Vidím, že vy máte právì nìco na jazyku… – nechcete kamarádovi oponovat?“ Bez povšimnutí neponecháte ani projev, který neznamená souhlas. Napø.: „Vidím, že máte hlavu v dlaních, co vás teï napadá?“ atd. Když diskuse bìží sama – diskutéøi se vzájemnì doplòují, pak lektor ustupuje do pozadí a jen nenápadnì glosuje. Dbá vždy na to, aby se „nemlátila prázdná sláma“. V takovém pøípadì mùže diskusi zamìøit na jiný aspekt problému. Snaží se, aby diskusi neuchvátilo jen nìkolik málo øeèných úèastníkù. Optimální je, když se zapojují všichni, i když není nutné, aby všichni byli stejnì aktivní. Dùležité je diskusi na závìr shrnout. Jinými slovy není vhodné pøejít k jinému problémovému okruhu, aniž by byl shrnut pøedchozí. Toto shrnutí je vìcí lektora. Ten ovšem maximálnì využívá názorù, které pøedtím prezentovali úèastníci. Jeho „teèka za pøíbìhem“ by nemìla být pøíliš dlouhá. Obvykle vystaèíme s 2–5 minutami. Práce v diskusní skupinì není pøednášení. Využívá se dialogu, který má být vìcný, konkrétní. Nejde o pouèování, ale o získání názorù a jejich nenásilné korigování prostøednictvím skupiny (pokud jsou chybné nebo jednostranné). Rozdílné pohledy na øešení situace je možno nechat zaznít – neškodí. Nebojíme se ani urèitého støetu rozlièných postojù, diskuse „mladí kontra starší“, „muži versus ženy“ atd. Vždy je lépe, když k urèitému závìru dojdou úèastníci sami, než aby jej musel formou svého monologu prosadit lektor sám. Mùžeme naznaèit, jak by asi dopadlo jedno i druhé øešení. Pøi diskusích ovšem nepodporujeme kategorické soudy. Nemìlo by dojít k ostrým støetùm, v nichž jsou vítìzové a poražení, spíše v tolerantnímu ujasòování (byť tøeba rozdílných stanovisek). Pøíbìhy je možno zaøadit do rámce vìtšího cyklu. (V nìm mùže být první setkání vìnováno pøednášce, druhé panelové diskusi po promítnutí filmu a dejme tomu tøetí skupinové diskusi). Sezení nad pøíbìhy lze opakovat – pøi prvním setkání probereme èást, v dalších setkáních zbytek. Shrnujme poznámky pro vedoucí skupiny, pro lektora pracujícího s programovanou diskusní skupinou: 1. Pøed sezením ve skupinì si pøipravíme pro každého úèastníka cyklostylované podnìtové pøíbìhy tak, aby je mìl pro sebe k dispozici. 2. Podnìcujeme aktivitu úèastníkù napø. slovy: „Pøedstavte si, že to jsou vaši pøátelé, co byste jim øekl?“ „Teï jsme slyšeli názor ženy, co nám øeknou muži?“ 3. Nebojíme se chybných názorù. Jen ať zaznìjí. Budeme je korigovat. 4. Nebojíme se slangových slov, nenásilnì je uvedeme na pravou míru, napøíklad slovy – „Jak Jirka øíká tripl, tedy odbornì øeèeno kapavka, gonorea.“ 5. Pozor na zbyteèné rozpaky. Je tøeba bez ostychu užívat taková slova, jako napø. kondom, a ne pøi èervenání nìco zašeptat o pánské ochranì. 6. To, co se probralo nad podnìtovým pøíbìhem, vždy shrneme a dodáme nìco navíc. I do tohoto monologu vložíme citace z výrokù úèastníkù skupiny.

22

/


1.6 PROGRAMOVANÉ DISKUSNÍ SKUPINY VE ZDRAVOTNÍ VÝCHOVÌ Programované diskusní skupiny (PDS) vycházejí z technik sociálního uèení, skupinové psychoterapie, skupinového poradenství, výcviku sociálnì-psychologických dovedností a dialogických metod kulturnì-výchovné práce. Jejich cílem je popsat úskalí možných typù øešení sociálních situací a rozšíøit repertoár sociálních dovedností. V neposlední øadì jde i o aktivizaci úèastníkù. Programovanou diskusní skupinu tvoøí skupina osob majících podobnou životní situaci a podobné problémy. V našem pøípadì jde nejspíše o žáky jedné tøídy adolescentního vìku. Cíl skupinového setkání je primárnì didaktický: informovat o rùzných problémech a vybavit úèastníky postupy k jejich øešení. Úèastníci PDS sedí v kruhu. Když se dobøe neznají nebo když je vedoucí nezná, mají pøed sebou vizitku s jménem. Skupinu tvoøí asi 15 lidí a v jednom hodinovém sezení lze probrat kolem 5–6 pøíbìhù. Sezení mùže být uvedeno nebo zakonèeno vhodným zdravotnì výchovným filmem.

1.7 PØÍBÌHY NA TÉMA AIDS 1. AIDS „Nemáš tužku?“ ptá se v tramvaji Jirka Hojer kamaráda Mirka. „Proè?“ ptá se Mirek. „No támhle, podívej!“ øíká Jirka. „Ten plakát! Je tam napsáno ‚Pokyny pro cestující IDS‘ – to je integrovaný dopravní systém. Pøipíšu tam A. Bude to ‚Pokyny pro cestující s AIDS‘.“ Mirek na to: „Poèkej, podívám se…“

Pomocné otázky: Jak to asi dopadlo? Proè hoši takto vtipkují? Co znamená zkratka AIDS? Informaèní minimum: Jde o úvodní pøíbìh, v nìmž lektor vyzve k diskusi na téma Co víme o AIDS. Minimální množství informace, které by si úèastníci mìli odnést, spoèívá v pochopení významu slova AIDS = syndrom získaný selháním imunity. Je to onemocnìní virového pùvodu (virus je infekèní èinitel velmi malých rozmìrù). Pùvodcem tohoto onemocnìní je virus nazvaný HIV – virus lidské imunodeficience, který napadá a nièí urèitý druh bílých krvinek, tj. bunìk, jež v lidském tìle mají uplatnìní pøi obranì pøed choroboplodnými zárodky. Proto dochází ke ztrátì imunity (obranyschopnosti organismu). Když jsou bílé krvinky napadeny virem, ztrácejí schopnost chránit organismus pøed nemocemi. Organismus se pøestane bránit pøed bìžnými onemocnìními. Mimo informace tohoto typu se lektor zamìøí na vztah mezi strachem, úzkostí a bagatelizací choroby, která se mimo jiné projevuje ve vtipkování. Tøeba „úpravami“ plakátù. Podobnì lze chápat i rùzné nápisy typu I love AIDS, popisování lavic ve škole zkratkou názvu choroby atd.


/ 23

2. „Je to jasné,…“ „Je to jasné – mám AIDS,“ øíká Jan Voráèek kamarádùm. „Tady to ètu: Mezi první pøíznaky AIDS patøí hubnutí a únava. Ty mám. Takže, pánové, do roka a do dne mi jdete na funus.“

Pomocné otázky: Jaké má vlastnì AIDS pøíznaky? Zøejmì je jasné, že to Jan Voráèek nemyslí vážnì, proè by to øíkal? Informaèní minimum: Spoèívá ve shrnutí základních pøíznakù choroby a také v úvaze na téma hypochondrie. Za nejdùležitìjší pøíznaky již propuklé choroby je považována nejménì 10% ztráta hmotnosti a zvìtšení lymfatických uzlin, hmatných v podpaží, ve slabinách a za ušními boltci. Tyto pøíznaky však samy o sobì AIDS ani v nejmenším nepotvrzují. Mohou se totiž objevit u øady jiných onemocnìní. Je-li AIDS skuteènì prokázáno, asi polovina pacientù umírá do roka, tøi ètvrtiny do dvou let. 3. Vtip „Kluci, øeknu vám fór,“ øíká se smíchem Jan Robotka. „Øidiè zastaví stopaøce, vezme ji, dobøe se baví. Pak øidiè odboèí na lesní cestu, všechno jde jako po másle, jen stopaøka se brání. Prý: Radìji ne. Øidiè to ale zvládne, a když je po všem, zeptá se ho ta stopaøka: ‚A pane, máte vy vùbec prùkaz o tom, že nejste nemocný na AIDS?‘ Øidiè na to: ‚Ale samozøejmì.‘ ‚Tak ho už klidnì mùžete zahodit, protože ode dneška pøestal platit,‘ øíká stopaøka na to. – Dobrý ne?“

Pomocné otázky: Je možné zformulovat podle reakce úèastníkù besedy. Buï ve smyslu Proè se tomu smìjeme a dobrat se koøenù úzkosti. Nebo je zamìøit stylem: „Jak se šíøí AIDS?“ Informaèní minimum: (pro variantu Jak se šíøí AIDS) Virus HIV zpùsobující AIDS pøichází do tìla tøemi cestami. Krví, pohlavním stykem a z infikované matky na ještì nenarozené dítì. To se pak rodí s touto chorobou. Nejèastìjší je pøenos prostøednictvím krve a spermatu. Pro nákazu je rozhodující zanesení viru do krevního obìhu vnímavých osob. Onemocnìní prostøednictvím transfúze infikované krve je u nás již zcela vylouèeno. Pøenos zneèištìnou injekèní støíkaèkou je zcela nepravdìpodobný, takže je nutno „blokovat hlavní cestu“, což znamená vyhnout se pohlavnímu styku s infikovanými osobami. Každý, kdo je touto chorobou nakažen, ji mùže pøenášet na druhé lidi. Nejèastìji dochází k nákaze pøi homosexuálním styku. 4. Je to øešení? „Myslím, že by bylo nejlepší, všechny nemocné AIDS zavøít nìkam stranou od normálních lidí,“ øíká Petr Sodomka a dodává: „Asi tak, jak se to dìlalo s nemocnými leprou. Jinak zamoøí svìt jedna dvì.“

Pomocné otázky: Co víme o šíøení AIDS? Ohrožuje nemocný AIDS své okolí, a když ano, tak jak?

24

/


Informaèní minimum: K nákaze AIDS nedochází bìžným dlouhodobým stykem s èlovìkem, který má AIDS. Nejde-li o sexuálního partnera, nejsou ohroženi ani jeho rodinní pøíslušníci. Pokud mu to jeho kondice dovolí, mùže nemocný vykonávat své dosavadní zamìstnání, mùže navštìvovat školu, mùže bydlet se zdravými na jedné ubytovnì. Nakažení nehrozí ani pøi podání ruky, ani dotykem s pøedmìty, kterých se nemocní dotýkali. AIDS se nepøenáší vodou, pøi koupání, potravinami. Nebyl prokázán pøenos polibkem. Možný by zøejmì byl jen u velmi vášnivého polibku, pøi nìmž by došlo k drobnému poranìní. 5. Kdo za to mùže „To se poøád hovoøí o tìch homosexuálech. Málem nad nimi i v novinách pláèou, jaké to jsou chudinky, ale že to jsou zvrhlíci, to nikdo nevidí,“ øíká Jana Pecinová, a po chvilce si povzdechne: „A to, že sem zavlekli AIDS, to je jim asi jedno…“

Pomocné otázky: V kterých skupinách osob je AIDS nejvíce rozšíøeno? Homosexualita je zlozvyk, záležitost nekáznì, nebo vrozená záležitost? Co víme o homosexualitì (je tøeba korigovat chybné názory o zlozvyku a nekázni)? Informaèní minimum: I když je AIDS mezi homosexuály rozšíøeno, neznamená to, že by byli jediní, kdo nemocí trpí. Nejvìtší výskyt choroby je u osob s tzv. rizikovým chováním, tj. u homosexuálù, bisexuálù, tedy u tìch, kteøí pohlavnì žijí jak s muži, tak se ženami, u prostitutek, u osob ze zemí se zvýšeným výskytem AIDS (tradièní jsou v tomto smìru zemì støední Afriky, Haiti, v poslední dobì i USA a další vyspìlé zemì) a samozøejmì i sexuální partneøi uvedených osob. 6. Statistika „Ono se s AIDS urèitì jenom straší – vždyť tìch nemocných je jen hrstka. V èasopise jsem o tom vidìl takovou tabulku a nemocných u nás bylo moc málo.“ Takhle uvažuje Jaroslav Hoøaba a jen mávne rukou nad pozvánkou na pøednášku Prevence AIDS.

Pomocné otázky: Zjistíme míru znalostí úèastníkù o výskytu AIDS u nás i ve svìtì. Informaèní minimum: Nárùst poètu pacientù s AIDS není v našich podmínkách tak strmý jako v jiných zemích, ale pøece jen to není vývoj zanedbatelný. 7. Mluvit, èi nemluvit „Kdyby se o sexu tolik nemluvilo,“ øekl po pøednášce v diskusi Petr Irman, jeden z posluchaèù, „bylo by i tìch nemocí ménì. Urèitì by nebylo ani tolik AIDS. To, co se kolem toho dìlá, je vlastnì nejlepší propagace.“ Pøednášející MUDr. Jan Pašek s tím ovšem nesouhlasí. Namítá: „Myslím si, že to není pravda. Uvìdomte si, že AIDS lze nejlépe pøedejít vèasnou a správnou informací, zdravým zpùsobem života a výchovou obou partnerù k odpovìdnému rodièovství.“


/ 25

Pomocné otázky: Co myslíte, že by nejvíce pomohlo zabránit dalšímu šíøení AIDS? Co je to (jak si pøedstavujete) zdravý zpùsob života? Informaèní minimum: Lektor vede dialog tak, aby byly znovu probrány všechny zásady ochrany proti AIDS. Tutlat informace by pochopitelnì nepomohlo. Návod k použití kondomu zní: Otevøete krabièku na jedné stranì a vyjmìte kondom tak, abyste jej nepoškodili o hranu krabièky. Také prsteny, dlouhé nehty nebo náramky ho mohou poškodit. Kondom poté navleète na ztopoøený úd pøed zahájením styku. Zmáèknutím konce kondomu pøi rozvinování zabráníte, aby nabral vzduch, a tím dosáhnete lepší citlivosti. Po skonèení aktu vyjmìte úd, dokud ztopoøení trvá, a zároveò pøidržujte obsah kondomu, abyste zabránili jeho sklouznutí a úniku semene. Kondomy nesmí být skladovány na místech, kde by byly vystaveny pøímému ultrafialovému záøení nebo žáru. Pozor! Nepoužívejte vazelínu nebo minerální oleje nebo jakýkoliv preparát z ropy, mohlo by to zpùsobit prasknutí kondomu. Kdyby došlo ke genitálnímu podráždìní u jednoho z partnerù, je nutné pøestat kondom užívat. Jestliže pøíznaky trvají, vyhledejte lékaøe. 8. Psát o AIDS? „Dobrá, roste poèet nemocných AIDS,“ øíká Jan Èarek, „ale pøece jen to není ta nejèastìjší choroba vùbec. Jsou mnohé horší, a pøesto se o AIDS píše nejvíc. Taky se mu tøeba vìnovalo celé jedno èíslo èasopisu pro mladé. To opravdu není žádné jiné vhodnìjší téma?“

Pomocné otázky: Chybìjí informace o AIDS, nebo jsme jimi naopak pøesyceni? Jaká zdravotnická témata vás obzvlášť zajímají? Informaèní minimum: V roce 1981 bylo nemocných AIDS v USA ménì než nyní v ÈR. Lidé písemná varování podceòovali. Své chování zaèali mìnit, až když zaèali umírat lidé v jejich okolí. Nedìlejme stejnou chybu – varovat je nutno vèas.

1.8 PODNÌTOVÉ SITUACE S PROBLEMATIKOU DOSPÍVÁNÍ Soudíme, že tematika AIDS je výluèná. Je otázkou, zda tuto výluènost podporovat tím, že budeme prezentovat pøedchozí pøíbìhy samy o sobì. Proto pøedkládáme další situace zamìøené na rùzná témata dospívajících. Bylo by vhodné kombinovat pøedchozí pøíbìhy s tímto výbìrem, a nabídnout tak diskusním skupinám širší tematickou škálu.

26

/


TÉMA SEXUALITA 1. Tìhotenství Jana Maèáková, sedmnáctiletá dívka, je v jiném stavu. Její chlapec, osmnáctiletý Tibor, na zprávu o tom, co se stalo, reagoval slovy: „Proboha, jak je to možný, vždyť jsem dával pozor!“ Jana se radí s kamarádkou, co dál. Nutit Tibora, aby si ji vzal, podstoupit interrupci, nebo je tu ještì nìjaká jiná možnost?

2. Buï, a nebo „Buï se se mnou vyspíš, nebo se rozejdeme,“ øíká Petr své dívce Zuzanì a dodává: „Nebuï poøád jako malá, už ti bude 18.“ Zuzana si s tím neví rady. Petra nechce ztratit, ale vyhovìt takhle pod nátlakem – to také není ono. „Co myslíš?“ ptá se své pøítelkynì Karly. „Co mám dìlat?“

3. Zdání klame Jiøí Foltán si zakládá na své povìsti proutníka. Ve skuteènosti se dívkám již asi pùl roku vyhýbá. Konkrétnì od doby, kdy se v podnapilém stavu pokusil o styk s náhodnou známou z diskotéky a ke styku nedošlo, protože toho Jirka nebyl schopen. Od té doby si mnohokrát øekl: „Skonèili jsme, jasná zpráva. Než se znovu ztrapnit, to radìji nic.“

4. Pohlavní zdravovìda Jan Kosina nalezl v otcovì knihovnì knížku Seveda Ribbinga Pohlavní zdravovìda vydanou v Praze roku 1896. Nalistoval v ní kapitolu o onanii. Zamrazilo ho zvlášť nad odstavcem, kde se píše: „Jakkoliv není nijak dokázáno, že by mohlo zkušené oko onanistu poznati podle jeho vzezøení, nelze pøece neuznati, že trpící je èasto vyznaèen peèetí své choroby v tazích oblièeje a ve svém chování. Zapadlé oèi, k zemi upjatý zrak, mrtvolná bledost oblièeje, ztuhlé vlhké ruce, oslabená pamìť, dráždivá nálada, váhavost a spavost za bílého dne patøí k pøíznakùm této choroby. Nedostaví-li se vhodná péèe léèebná, mohou nastat závažnìjší poruchy organismu jako pohlavní neurastenie, impotence, nemoci plic, srdce atd. Masturbace, tato metla lidského pokolení, je èastìji, nežli se domníváme, pøíèinou šílenství…“ Jirka èas od èasu masturbuje, je bledý, mívá studené ruce, obèas je váhavý, ospalý, ledacos zapomene a stalo se, že nìkolikrát tøeba nespravedlivì vybuchl.

5. Nìžná láska Jana Mrázková chodí s Jiøím Košaøem. Docela si spolu rozumìjí, ale Jana odmítá jeho návrhy na intimní sblížení. Jiøí nechce naléhat, ale pøece jen… znají se už pùl roku, je jim málem 19. Kdy vlastnì s intimním životem zaèít?


/ 27

6. Panna „Èetli jste to ve 100+1?“ øíká Jan Tikovský. „Prý zase všude ve svìtì letí, aby holka byla panna. Já bych si holku, která už nìkoho mìla, nevzal.“

7. Antikoncepce „Já vím, že antikoncepce je dùležitá,“ øíká Jana Kuèerová své kamarádce, „ ale smùla je, že to neví Mirek. Dost riskujeme. On prostì mužskou antikoncepci neuznává.“

TÉMA KOUØENÍ 8. Diskotéka „Zapal si, nebuï jako malá,“ øíká kamarádka Jarce, která je dnes poprvé na diskotéce. „Sedìt tady a nekouøit, to je divné,“ dodává. Jarce se kouøit nechce, ale nápadná a „jako malá“ také být nechce.

9. Maminko, tatínku „To se snadno øekne: Maminko, tatínku, nekuøte!“ myslí si Standa Páral. „Ale zkuste to øíci u nás doma. Naši kouøit stejnì nepøestanou a ještì mi vynadají.“

10. Všude je nìco „Nakonec je to moje vìc,“ køikl Vladimír Kováø, když mu rodièe vytýkali kouøení. „Jsem už plnoletý – a co! Nìkdo fetuje, jiný má AIDS a já kouøím… Dejte mi pokoj a nevšímejte si toho!“

11. Øeèièky nepomohou „Øeèièkami ještì nikdo nic nevyøešil,“ povídá Petr Jungman. „Já jsem nekuøák a nenechám si otravovat vzduch. Když nìkdo zaène v místnosti, kde jsem, kouøit, pøinesu zaležené syreèky nebo starší romadur. Schovám je na nìkolik míst a èekám. Až ostatní zaènou lamentovat a vyšetøovat, kdo se s tím sýrem zbláznil, jen se usmívám. Až když zaènou otvírat okna, øeknu: „Milí drazí, já tu se svým sýrem jen páchnu, ale vy sebe i mì ohrožujete cigaretami na životì!“

12. Hlavní je kontrola „Já mám kouøení pod kontrolou,“ tvrdí Tomáš Tauber, „když budu chtít, tak kouøit pøestanu.“ Chvilku se odmlèí a dodává: „Ale já nechci, protože bych mìl pocit, že podléhám nátlaku. Ono se totiž ledacos s tím nekuøáctvím pøehání. To, že stát na cigaretách vydìlává, je jednou jisté, a že peníze potøebuje, to je snad také jasné…“

28

/


13. Chybí tablety „Velice ráda bych pøestala kouøit,“ øíká Mirka Neuschlová, „ale prostì to nejde.“ Už jsem to zkoušela snad 20 krát, ale nikdy se mi to nepodaøilo. Kdyby nìkdo vynalezl nìjakou tabletu proti kouøení, bylo by to jiné. Mirku to hodnì trápí a ještì dodává: „Já vím, že nejlepší by bylo nezaèínat, ale už jsem zaèala, a tak co se teï dá dìlat. V tom mi má nìkdo poradit!“

14. 86 kontra 53 „Já netvrdím, že kouøení prospívá zdraví,“ rozdurdil se Jan Žák a dodal, „ale nikdo mi ještì nevysvìtlil, jak je možné, že mùj otec kouøil a zemøel v 86 letech a jeho kamarád (byl to zapøísáhlý abstinent a nekuøák) umøel v 53 letech. To mi vysvìtlete a pøestanu kouøit.“

15. Nespravedlivost „Náš trenér se zbláznil,“ øíká Jirka Žïárský a nervóznì si zapaluje cigaretu. „Øekl mi, že si musím vybrat: buï kouøit, nebo hrát fotbal. Taková nespravedlnost! Copak má vùbec právo, aby mì vyhazoval z mužstva, když hraju skoro nejlíp?“

16. Láska versus nikotin „Já bych s holkou, která kouøí, prostì nechodil,“ øíká Mirek Skovajsa kamarádovi. Ten na to: „Víš, mnì taky to Jiøinino kouøení vadí, ale je to hodná holka a má mì ráda.“ „Když tì má doopravdy ráda, tak kouøit pøestane,“ odpovídá na to Mirek.

17. Ach, ty dìti Stanislav Mareš má po náladì. Zjistil totiž, že jeho jedenáctiletý syn kouøí. V kapse teplákù mu našel vysypaný tabák a krabièku sirek. Kluk napøed zapíral, ale pak se pøiznal, „Co s ním,“ medituje táta. „Odpustit mu, dát mu pár pohlavkù, nìco mu zakázat, znova mu vysvìtlit, jak moc cigarety škodí? Nebo ho pøinutit vykouøit 2–3 cigarety tìsnì za sebou, aby mu bylo špatnì?“

18. Škola je vinna? „Co s tím chcete dìlat? Ve škole sice kouøit nesmìjí, ale sotva vytáhnou paty z budovy, tak si málem ještì na schodech zapálí. Nikdo jim nic neøekne,“ vzdychá matka sedmnáctiletého Karla. A dodává: „Hlavnì škola by mìla proti kouøení nìco dìlat. My rodièe sami nic nesvedeme.“

TÉMA CITOVÝ ŽIVOT 19. Jak to zaøídit? Jiøinì Bartákové se dlouho líbí její spolužák Jirka Horák. Ten si jí ovšem pøíliš nevšímá. Asi o ni nemá zájem. Jiøinina pøítelkynì Jana soudí, že se ti dva nikdy nedají dohromady.


/ 29

Jiøina to neslyší ráda. Øíká: „Já bych pro to ráda nìco udìlala, ale jak to zaøídit, aby to nebylo trapné?“

20. Taktní rozchod Radek Kopecký chodil pùl roku s dívkou. Pøi oslavì jejích 17. narozenin se rozhodl, že se s ní rozejde. Chtìl by to udìlat taktnì, aby se jí to co nejménì dotklo. Ptá se proto staršího spolužáka Petra Èarského: „Poraï mi, co jí mám øíct, aby nebreèela. Já to nemám rád. Chtìl bych se rozejít v dobrém.“

21. Ach, ta láska Václav Venhora se velice zhoršil ve škole, a to je na pováženou, protože má rok pøed maturitou. Rozešla se s ním dívka a s tím se asi nedokáže vyrovnat. Øíká: „Mì nic nebaví, takový život je k nièemu.“

22. Vèera není dnes Patnáctiletá Ilona Pelikánová je hezké dìvèe. Zaèínají se kolem ní toèit chlapci. Donedávna z toho mìla jen legraci. Nyní se ale velmi parádí, je jako duchem nepøítomná a ze školy chodí domù pozdìji než døíve.

23. Opravdu musí Jiøka Sacká a Jan Koøínek spolu zaèali chodit do taneèních a brzy spolu chodí i jindy. Jiøèina maminka to velice tìžce nese. Myslí si, že její dcera má na takový vztah ještì dost èasu. Èasto jí vyèítá, že se neuèí a slízá se s klukem. Otec nad tím spíše mává rukou a øíká: „To už k jejich vìku patøí. To asi tak musí být…“

24. Láska kontra VŠ Petra Macháèková studuje tøetí roèník gymnázia. Vždycky prospívala s vyznamenáním – ona i její rodièe jaksi samozøejmì poèítají s tím, že bude studovat na vysoké škole. Petra se ale zamilovala do Davida Mádra, studenta 3. roèníku strojnické fakulty, a na jejím školním prospìchu to je znát. Navíc, dnes po pravdì øeèeno ani neví, zda studovat chce. Co teï, nechat vìcem volný prùbìh, nebo zasáhnout?

25. Èas na vdavky Hana Pavlová, sedmnáctiletá uènice, má známost. S jejím partnerem se chtìjí brát ještì pøed tím, než hoch pùjde na vojnu – v den 18. narozenin. Rodièùm se to pøíliš nelíbí. Janì øíkají: „Máš èas.“ Jana nesouhlasí: „Proè èekat, když moje kamarádka Mirka je stejnì stará a je už 14 dnù vdaná.“

30

/


26. Rozdíly ve vzdìlání Jana Míèková je studentkou gymnázia. Uèí se dobøe, má šanci být pøipravena na vysokou školu. Chodí ale s Jirkou Davidem, žákem SOU, a ten jí øíká: „S vysokoškolaèkou chodit nebudu. Ta všemu moc rozumí…“ Janu to dost urazilo. Napadlo ji, zda má vùbec cenu s Jirkou chodit.

27. Co se škorpí Petr Mareš má rád spolužaèku Jiøinu Salaèovou. Podle mínìní jejich spoleèných známých má i Jiøina ráda Petra. Ve spoleènosti jej však shazuje, zesmìšòuje. Petr se ptá: „Já nevím, proè se ke mnì tak chová. To se nedá vydržet.“

28. Zalhat, èi nezalhat? Jana Vítámvásová je doma pøísnì vedena. Že by jí snad rodièe pustili bez dozoru na mejdan, to nepøichází v úvahu. I kdyby šlo o zábavu ve slušné partì. Podobný mejdan se uskuteèní. Janin chlapec øíká: „Tak rodièùm jednou zalžeš, že budeš na návštìvì u kamarádky, že se tam budete uèit matematiku. Co by se mohlo stát. Tak to pro mì pøece udìlej…“

TÉMA RODIÈE A DOSPÍVAJÍCÍ DÌTI 29. Propadnutí Irena Pospíšilová je velmi dobrá žákynì. Nedávno jí ale nevyšla písemka a dostala z ní pìtku. Díky tomu jí z onoho pøedmìtu hrozí trojka. Rodièùm to velice vadí. Vždycky si pøáli mít z dcery premiantku, a teï tohle. Øíkají: „Jednou pìtkou to zaèíná, trojkami na vysvìdèení pokraèuje a propadáním to konèí.“ Dcera se nadechla a už už nìco odpovídá.

30. Rozvod „Kvùli tobì jsem snášela peklo,“ øíká maminka Ivety Gabrielové, „odkládala jsem rozvod, jak to šlo, a ty se mi nechceš odvdìèit ani slušným chováním. Když chci, abys umyla nádobí, tak jako bych do dubu mluvila.“ Iveta mlèí, ale myslí si: „Kdo se tì prosil, abys to peklo snášela…“

31. Až dostane rozum Ríša Mik je neklidný, nesoustøedìný kluk, jakoby z hadích ocáskù. Rodièùm to vadí. Otec øíká: „Nedá se nic dìlat, ten kluk bude mít domácí vìzení tak dlouho, až dostane rozum.“

32. Já nechtìl studovat Jan Korn se na základní škole uèil prùmìrnì. Rodièe rozhodli, že se bude ucházet o studium na gymnáziu, kam byl také pøijat. Uèení ho však nebaví. Má pìtku za pìtkou. Nedávno po-


/ 31

sedìl s nìkolika kamarády v restauraci, vypil tam 2 nebo 3 piva a málem s pláèem si stìžoval: „Já jsem nechtìl studovat, to chtìla mamka…“

33. Komu není rady Patnáctiletý Ctibor Zikmund má na všechno svùj názor. Odmlouvá, nenechá si v nièem øíci. Vìtšinu volného èasu tráví u poèítaèových her. Když mu doma pøipomenou, že by se mìl už koneènì zaèít uèit, nepomùže to. Na poslední podobnou pøipomínku reagoval slovy: „Až naprší a uschne.“ Jeho maminka øíká manželovi: „Takhle to už s tím klukem dál nejde…“

34. Kdo má pravdu Jirka Mareš si nedávno stìžoval kamarádovi: „Víš, u nás je to hrozné. Samá práce, žádná zábava.“ Maminka to zaslechla. S manželem øeší dilema: promluvit s chlapcem o nutnosti práce doma, nebo to pøejít s tím, že kluka „život nauèí“?

35. Bunda „Jako vandrák chodí ten náš kluk. Vypadá jako strašák v poli. Já se už nemohu na tu jeho odrbanou, odøenou bundu ani podívat. Proè by nemohl chodit ve slušném kabátì,“ povídá rozhoøèenì Jiøí Macháèek na adresu svého syna Mirka. Mirek ale odmítá nosit nìco jiného, pøestože hezkého obleèení má ve skøíni dost.

36. Dopis Jana Poláková, ètrnáctiletá dívka, obdržela dopis od kamaráda, se kterým se seznámila na letním táboøe. U Polákù vybírá schránku na dopisy otec, a ten také obálku rozlepil a text pøeèetl. Jeho obsah (pøi pøedávání dopisu Janì) komentoval slovy: „To jsem nevìdìl, že se na táboøe mùžeš seznámit s takovým básníkem, Puškin je proti nìmu hadr.“ Jana na to: „On je možná horší než Puškin, ale èíst dopisy druhých je zase ještì horší než krást.“ Otce tato drzá poznámka rozèílila. Ovládl se, ale opáèil: „Podívej se, nejprve si pøeèti zákon a pak kafrej. Já mám za tebe zodpovìdnost a tvé dopisy budu do tvých 18 kliïánko èíst…“

37. Návštìva Uèilištì dejme tomu ve Znojmì je od nejbližšího rakouského mìsta vzdáleno pár kilometrù. Uèni se vzájemnì navštìvují, soutìží v rùzných disciplínách. Moravané se uèí nìmecky a na rakouském uèilišti je zase zkoušejí z èeštiny. Hosté jsou vždy ubytováni v rodinách. U Horských dnes takto pøespí Gudrum. Paní Horská svou dceru i Gudrum pohostila, jak náleží. Po veèeøi ale øekla: „Dìvèata, tak teï se pusťte do nádobí, já už jsem unavená.“ Gudrum vstala, ale dcera paní Horské, Kvìta, zùstala sedìt a øekla: „Prosím tì, z èeho seš unavená, vždyť jsi akorát grilovala kuøe. My se teï budeme dívat na televizi.“ Janu Horskou v tu chvíli napadlo: „Když jí nedám pár facek, tak mi je brzy dá ona. Když jí pár facek dám, bude to pøed návštìvou ostuda.“

32

/


TÉMA PRARODIÈE A DOSPÍVAJÍCÍ DÌTI 38. Ty jsi moje babulenka Jirka Horký pøišel ke své babièce se slovy: „Víš, doma mi nikdo nerozumí, pøipadám si tam jako cizí, to není žádný život… Ty jsi ale moje hodná babulenka!“ Babièka se polichocenì usmála, i když ji trošku vyvedla z míry další vìta: „Babulenko, nedala bys mi 500 Kè? Potøeboval bych je na nové cédéèko.“ Babièku pak napadla parafráze Hamleta: „Dát, èi nedát, to je oè tu bìží…“

39. Já ti povím, jak to bylo Babièka (z otcovy strany) vyhledala svého vnuka Petra Horáka (dospívajícího chlapce žijícího jen s matkou) a øíká mu. „Víš, ty jsi byl ještì malý kluk, když se vaši rozvedli, ale mìl bys vìdìt, proè k tomu došlo. Všechno to je vina tvé matky…“

40. To za našich èasù nebývalo Jiøí Paroubek je, jak se øíká, „ajznboòák ze staré školy“. Nesnáší sebemenší nepøesnost, nedùslednost, drobná lajdáctví, která u svých vnukù obèas zahlédne. Jasnì a jednoznaènì jim vytkne to, co se mu nelíbí. Vnuci se tomu pochopitelnì brání. Ještì døíve, než dìda spustí bandurskou, øíkají: „Jo, my víme, že to za vašich èasù nebývalo.“

41. Poøádek musí být Jan Tlustý nesouhlasí s pøílišnou volností, kterou mají podle jeho mínìní oba vnuci. Tvrdí: „Poøádek musí být a poøád ještì platí, že metla vyhání dìti z pekla…“ Tohle èasto opakuje své dceøi, která podle jeho mínìní vnuky jen rozmazluje. Ta si myslí, že vše je složitìjší, ale mlèí. Zato vnuci reagují rùznými posmìšky. Dìdovi napø. hanlivì pøezdívají „saïour“. Dìdeèek vzdychá: „To se vám to smìje, když nad sebou nemáte pevnou ruku.“

42. Co poøád chcete Babièka Kotková je osmdesátiletá žena, která nemá ráda, když si nìkdo stìžuje, jaké mìl nebo má v životì nesnáze. Nesnáší, když nìkdo nedoceòuje souèasné spoleèenské zøízení a vymoženosti. Vždycky na to reaguje vyprávìním, jak se lidi døíve mìli špatnì a v jak bídných podmínkách mnozí žili. Vnukùm její upøímnost zøejmì vadí. Pomlouvají ji a øíkají: „Jo naše babi, to je agitátor.“ Snad i proto k ní v poslední dobì chodí ménì.

43. To všechno bude jednou tvoje „Podívej se kolem sebe a važ si toho,“ øíká Jan Petr svému vnukovi Mirkovi na zahradì u svého rodinného domku a dodává: „Tohle všechno bude jednou tvoje…“ Jirka na to: „Víš dìdeèku, já bych se nechtìl zahrabat u domu a u zahrady. Já mám docela jiné plány.“ Dìdeèka to zamrzelo a napadlo ho: „Pro koho jsem se tedy celý život snažil?“


/ 33

44. Už jsme tady, dìdeèku Pøíbuzní na pana Nývlta v domovì dùchodcù nezapomínají. Naopak. Navštìvují jej pravidelnì, ale vždycky zøejmì èekají, že budou za návštìvu odmìnìni. Pan Nývlt obvykle rozdìlí èást dùchodu, která po zaplacení poplatku za byt a stravu zbude, na tøi hromádky: pro sebe, pro vnuky a pro pravnuky. Nedávno jej navštívila jeho neteø, a když slyšela o „obálkovém systému“, øekla: „To já bych nikdy nedìlala. Než taková návštìva, to radìji žádná…“

45. Má to smysl „Matka už je z toho vynervovaná, babièka poøád nadává, nic se jí nelíbí, nic neudìláme dobøe, poøád má nìjaké výhrady. Už by mìla jít do toho domova dùchodcù, jak poøád vyhrožuje,“ medituje Radek Pálenský.

46. Sladký život „Naši šetøí, jak mohou, já chodím na brigádu, peníze nemáme, ale naše bábi si každé prázdniny jezdí za 15 000 Kè s Èedokem. Má dùchod, ještì pøitom pracuje a penìz má jako šlupek. Ne, že bych jí to závidìl,“ øíká Jaromír Èenský, „ale pøece jenom by mohla pomoci i nám. Vždyť nás také bude jednou potøebovat, a pak se tøeba bude divit…“

TÉMA DOSPÍVAJÍCÍ SOUROZENCI ÈI PØÁTELÉ 47. Nespravedlnost „To je hrozná nespravedlnost,“ povzdechla si Jiøina Sedláková a dodala: „Bratrovi dovolí úplnì všechno, ale mì hlídají, jako kdybychom žili na Sicílii ve støedovìku. Já nevím, jak je to možné, asi to s nimi lépe umí.“

48. Spoøitelna „Tady my nepotøebujeme ani spoøitelnu,“ soudí Jiøí Mráèek. Od té doby, co se moje sestra vdala, naši do ní strkají tolik penìz, že by se to hned tak do nìjakého prasátka nevešlo. Když jsem ale já chtìl pár tisíc na nové lyže, tak øíkali, že nemají a že ty staré jsou ještì dobré. To je pìkná spravedlnost!“

49. Nechají mì na holièkách Jana Mrázková má o rok staršího 17letého bratra. Ten není vùèi sestøe nijak galantní. Nedávno si napø. hrál s její odloženou sponkou do vlasù. Spadla mu a on ji nezvedl, ani když mu to Jana pøikázala. Pokusila se ho k tomu pøinutit takøíkajíc silou, ale zkroutil jí ruku za záda. Jana se tedy obrátila na maminku, ať bratrovi zvednutí sponky pøikáže. Maminka ji ale zklamala. Mávla nad tím rukou a na Janino naléhání øekla: „Neøíkej mi prosím, co mám dìlat. Copak to má smysl soudit ty vaše vìèné sourozenecké spory?“

34

/


50. Uèení muèení „To je poøád øeèí, že se mám doma poøádnì uèit. Zkuste se ale u nás uèit, když z jednoho pokoje pøes panelovou stìnu slyšíte televizor, v druhém pokoji sestra pouští magnetofon a v kuchyni se hádá brácha s matkou. To mám zalézt nìkam na záchod nebo co?“

51. Pøezdívka Jiøí Mánièka se v 16 letech vrátil domù s modøinou pod okem. Rodièe se vyptávali, vždyť by mìl mít rozum. Nevysvìtlil jim to. Až veèer z nìho vylezlo, že se porval se spolužákem, který mu „vynalezl“ hanlivou pøezdívku „nervák“.

52. Jana kontra skaut Jana Malátová se pøátelí s Mirkem Hareštou. Znají se teprve krátkou dobu, ale tráví spolu každou volnou chvilku. V tom je ale právì potíž. Mirek nemá na Janu dost èasu. Dvakrát týdnì se vìnuje svému skautskému oddílu a každou sobotu s nimi chodí na výlet. Janì sice nabízí, aby s nimi chodila také, ale ta si myslí: Hrát si s dìtièkami, z toho jsem vyrostla. Nedávno se situace vyhrotila na ostøí nože. Jana øekla: „Vyber si: buï skaut, nebo já.“ Bezradný Mirek pøišel se svým problémem za vámi.

53. No, tak jsem si to pùjèila, to je toho! Zdena se rozešla se svojí nejlepší pøítelkyní – Martinou. Martina si totiž vzala bez dovolení ze skøínì jejich spoleèného pokoje na internátu Zdeninu halenku. Když se Zdena vrátila ze studovny, zjistila, že halenka je pryè. Martina sice halenku po návratu z vycházky vrátila, ale neomluvila se a na výtky odpovìdìla podráždìnì: „No, tak jsem si to vypùjèila… To je toho!“

54. Kamarádství Jiøina Salaèová má z matematiky trojku, Jindra Wondráková dvojku. Jiøina pøi každé písemce šeptem prosí Jindru o pomoc. Ta má ovšem dost co dìlat sama se sebou. Nedávno se proto pohádaly. Jiøina øíká: „To jsi kamarádka?“ Jindra na to: „Ty nepotøebuješ kamarádku, ale kompjútr!“

55. Sama Jana a Hana jsou dvojèata. Vždycky byly hodnì spolu, chodily stejnì obleèené, mìly stejné zájmy. V poslední dobì je ale rozdìlil chlapec Jirka Teplík. Jana se do nìj zamilovala a po tøech mìsících schùzek doma øekla, že se bude vdávat a že chce spojit svoji svatbu s oslavou svých 19. narozenin. Hana na to opáèila: „Seš blbá, ženeš se do neštìstí. Ten kluk za to nestojí.“ Hana reagovala podobnì a øekla: „Blbá jsi ty, ty mi to závidíš.“ Nakonec se dìvèata pohádala. Jana se i nadále hodlá vdávat a Hana se rozhodla, že (jak øíká) na její „svatební funus“ nepùjde.


/ 35

1.9 UKÁZKY Z DISKUSE NAD VYBRANÝMI PØÍBÌHY Pøíbìh 28. – Zalhat, èi nezalhat Pøítomni: Karel, Petr, Jiøí, Václav, Eva, Jana, Olga, Mirka, Kateøina – studenti 3. A gymnázia, psycholog (P) Diskuse byla nahrána na magnetofon, záznam je zkrácen. Na pravé stranì listu je komentáø, na levé pøepis nahrávky. P:

Nejvíce vás, jak slyším, zaujal pøíbìh Zalhat èi nezalhat. Kdo ho pøeète?… Jirko, vy jste øíkal, že o nìm chcete hovoøit, pøeètìte ho. Buïte tak hodný.

Jirka:

Jana Vítámvásová je doma pøísnì vedena. Že by ji snad rodièe pustili bez dozoru na mejdan, to nepøichází v úvahu. I když by šlo o zábavu ve slušné partì. Podobný mejdan se uskuteèní. Janin chlapec øíká: „Tak rodièùm jednou zalžeš, že budeš na návštìvì u kamarádky, že se tam budete uèit matematiku. Co by se mohlo stát? Tak to pro mì pøece udìlej!“

P:

Pøedstavte si, že Jana je vaše spolužaèka. Øíká: tohle se mi stalo, nevím, jak to øešit. Kdo jí poradí?

Eva:

Mnì se to fakt stalo.

P:

A?

Eva:

No, zalhala jsem a naši na to pøišli, nepøejte si vìdìt, jaký to byl prùšvih.

Zaèátek ponecháme na úèastnících. Pokud se zájemce o pøeètení nehlásí, urèíme ho, radìji ale nedirektivnì.

Typické vyzvání, bìžné pøi práci s živým pøíbìhem. Je možné mluvit o sobì. K pøíbìhu se ještì dostaneme. Pozor, aby diskuse nebyla výluènì vedena jen èástí úèastníkù, vyzveme další.

Kateøina: Já se snažím øíkat rodièùm všechno. Ale dost vybírám. Ono nemá cenu je naštvat nebo aby mìli strach. P:

Hm, pánové, co vy na to?

Karel:

Já myslím, když je Janì 17 nebo kolik, tak by na slušný mejdan jít mohla. No proè ne?

P:

Proè ne? Jirko, vy chcete nìco øíct?

Jirka:

No, já si nemyslím, že by to bylo tak jasný. Moji sestru by naši také nepustili. Je jí 16, má na to ještì èas.

Karel:

A s tebou by ji pustili?

Jirka se takøíkajíc vrtìl. Necháme ho mluvit.

36

/


Václav:

Pozor, von ti ji chce sbalit. Karel je okrasa dámských ložnic.

Pokus o vtip. Ve skupinové psychoterapii by se hovoøilo o odporu. Nevadí, patøí k vìci. Pozor, abychom pro vtipkování nezabøedli jinam.

Jirka:

Asi by ji se mnou pustili – nebo ne. Já nevím, já s ní nikam nechodím. Ale mì pustí, když øeknu kam, a kdy pøijdu.

P:

Sestra je na tom trochu jinak?

Psychologovi se nabízí jiné téma. Nadhodí ho, nenechá ovšem k nìmu diskusi utéct. Uvidíme, zda se k nìmu vrátíme.

Jirka:

No, je o rok mladší, je to holka, trochu jo.

P:

Máme tu teï dva problémy. Ten pùvodní, zalhat èi nezalhat, a ten druhý, rozdíly v povolené volnosti pro chlapce a dìvèe z jedné rodiny. Asi bychom mìli zùstat u toho prvního problému, což je problém Jany Vítámvásové. Evo, nechcete nám nìco øíct o té své lži?

Eva:

To bylo tak. Øekla jsem, že budu spát u kamarádky, protože k ní pøijede teta z Vídnì a bude vykládat, no a naši potkali kamarádèinu maminku a ta to nevìdìla a øekla, že teta u nich už byla pøed týdnem. Já mìla nachystaný od ní dárek, jako že mi ho dala. Pøijdu domù, jako že pùjdu, a prùšvih. Bože, to byl prùšvih. Už bych to nechtìla zažít.

P:

Hm, to se nedivím. Katko, vy jste k tomu ještì nic neøekla.

Evina lež je psychologicky „bohatá“. V podstatì je nejlépe, když nad pøíbìhy mluvíme o sobì.

Kateøina: Já si myslím, to co ostatní. Lhát se nemá, ale. P:

Ale?

Kateøina: Nìkdy musí. Je to ale špatné. P:

Hm, co si o tom myslí ostatní?

Kateøina: Já bych k tomu ještì nìco øekla, mùžu?

P:

Všímáme si spolknutých slov, nenecháme je bez povšimnutí. Sami je mùžeme užívat jako význam. Pozor, aby ze „skupiny“ nebyl jen dialog dvou. Kateøinì jsme ale skoèili do øeèi, když to nebylo vhodné. Chyba. Ještì že nám dala šanci to napravit.

Samozøejmì.

Kateøina: Jako že se nedá rodièùm øíct všechno. Eva:

Já sbírám citáty a Katka mi jeden pøipomnìla. Je Václav rozhovor „shazuje“. od herce, co umøel. Zøejmì z nezvládnuté tenze.

Václav:

Tìch už umøelo.

Pøíbìhy jako zdroje poznání Eva:

Mlè, prosím tì. Od toho Nekudy je. Já to neøeknu asi úplnì pøesnì, ale je to asi tak, že když se èlovìk ptá, dost se dozví a musí pak dost pochopit. Tak proto by se mìl ptát, jenom když dokáže pochopit. On to ten Ludìk Nekuda øekl trochu jinak, ale pìknì.

P:

Vìøím, na tom asi dost je. Proè vás to, Evo, napadlo?

Eva:

Že se nìkdy rodièe ptají a s tím chápáním je to horší.

P:

Je to tak, ale ono pochopit neznamená vždycky omluvit. Zvlášť když jde o nìco nebo nìkoho, na kom jsme osobnì angažováni, na kom moc záleží. Ale i když je to trochu škoda, pojïme zpìt k Janì Vítámvásové a k jejímu dilema lhát nebo nelhat. Její chlapec má na vìc jasný názor. Co jí tedy poradíte?

/ 37

Otázka Proè vás to napadlo? je èastá. Podnìcuje sebeotevøení, což je ve skupinì kladný jev.

Psychologa napadlo, že mluví pøíliš moudøe. Ze strachu pøed mentorováním trochu „žene“ dopøedu a stranou k pùvodnímu pøíbìhu. Kateøina:

Dost záleží na tom, jak moc ho má ráda. To nevíme, jak jí na nìm záleží. My to nevíme, ale tušíme. Tvrdit to mùžeme.

P:

Urèitì ho má ráda, ale rodièe má také ráda.

Olga:

No, já bych øekla, jestli jí na nìm opravdu záleží, tak ať to riskne.

P:

Zalže?

Olga:

Asi jo.

Eva: Já nevím, po mých zkušenostech – lež má (s rozpaky) krátké nohy. Radìji ne. P:

Co soudí ostatní?

Karel:

Asi ne.

Václav:

Ne.

P:

Kdo je nelhat, zvedne ruku…

V závìru by se mìli vyjádøit opravdu všichni. Jejich názor využijeme v našem závìreèném shrnutí.

38

/


P:

Dìkuji, tak jsme se dostali k jakési radì. Vìtšina soudí nelhat. Asi bych mìl øíci svùj názor. I já si myslím, že lhát se nemá. Vím, že nìkdy je to tìžké, ale pøece jen za lži se platí ztrátou dùvìry a v mezilidských vztazích asi není nic cennìjšího než dùvìra. Ostatnì tak mì napadá, že když by Janin chlapec vìdìl, že jeho dívka suverénnì lže, možná by jí èasem také nevìøil. Ono sice nemusí platit, kdo lže, ten krade, ale kdo lže jednomu, lhává i druhému… Samozøejmì nemùžeme ani nechceme nabádat nezletilce, aby lhal rodièùm. Pozor ale na mentorování. To by byla pravdomluvnosti medvìdí služba. Proto volíme závìreènou paralelu.

Pøíbìh 36. – Dopis Pøítomni: žáci SOU polygrafického – Pøemysl, Nataša, Ivo, Monika, Emil, Olga, Boøek, Markéta, Nina, Tomáš Diskusi øídí psycholog (P). P:

Takže teï je na øadì další pøíbìh, který zaujal – dopis. Vy jste se Markéto hlásila, že jej považujete za zajímavý. Pøeètìte ho.

Markéta:

Jana Poláková, ètrnáctiletá dívka, obdržela dopis od kamaráda, se kterým se seznámila na letním táboøe. U Polákù vybírá schránku na dopisy otec a ten také obálku rozlepil a text pøeèetl. Jeho obsah (pøi pøedávání dopisu Janì) komentoval slovy: „To jsem nevìdìl, že se na táboøe mùžeš seznámit s takovým básníkem, Puškin je proti nìmu hadr.“ Jana na to: „On je možná horší než Puškin, ale èíst dopisy druhých je zase ještì horší než krást.“ Otce tato drzá poznámka rozèílila. Ovládl se, ale opáèil: „Podívej se, nejprve si pøeèti zákon a pak kafrej. Já mám za tebe zodpovìdnost a tvé dopisy budu do 18 kliïánko èíst…“

P:

Kdyby Jana byla vaše kamarádka a pøišla s prosbou o radu, co byste, Markéto, poradila?

Obligátní zahájení.

Markéta:

No, já si myslím, že mìla pravdu. Èíst cizí dopisy, to se nedìlá. Na to je pøece zákon.

Je dobré dostat co nejdøíve do „akce“ i ostatní.

P:

Hm, co si o tom myslí ostatní?

Olga:

Nedìlá, fakt!


/ 39

Boøek:

To je jasný, že nedìlá, ale on ten otec asi vìdìl, že si to mùže dovolit. Ono se s ním mùžeš tìžko soudit, že nedodržuje zákony, když jsi na nìm závislý.

Tomáš:

Soudit se mùžeš akorát o výživný. To jo. To je zajímavá asociace. Tomáš za sebou bude Tady nejde o výživný, ale o princip. O slušnost. zøejmì mít ledacos, co by V tom mìla Jana pravdu. To je pøece neslušné. nemìlo psychologovi ujít. Nejen že to èetl, ale ještì že si z ní dìlal Nicménì zde to necháme srandu. stranou.

Monika:

P:

Má na to nìkdo jiný názor?

Nina a Ivo: Ne. (prakticky souèasnì) P:

Takže otec udìlal chybu. Ale co dál?

Emil:

Jak co dál? To je pøece jasné, fakt udìlal chybu. Jenom si to nechtìl pøiznat, aby se sám pøed sebou neztrapnil.

P:

S tím se dá souhlasit. Byl ale sám, kdo udìlal chybu?

Monika:

Já myslím, že tu chybu udìlala i Jana. Mìla dát tomu klukovi adresu jinam. Tøeba do školy nebo na internát. Mohla si s ním psát a nikdo by to doma nevìdìl.

P:

To mohla, vyøešilo by se to?

Tomáš:

No tak v podstatì ano. Že by na to otec nepøišel. Ale jinak asi ne.

P:

Dìkuji, to je pøesnì vystiženo. Mì v tom pøíbìhu napadají pøinejmenším tøi roviny problémù. První – právní, druhý – taktika otce a tøetí – taktika Jany. Probereme si je. Pojïme k tomu právu. Všechny vás asi napadlo, že otec porušil listovní tajemství. Ale on se odvolává na nìjaký zákon. Na jaký?

Je v poøádku, pokud se shodnou, že otec udìlal chybu, ostatnì on ji také udìlal. Nemùžeme ale dopustit, aby diskuse „probrala“ jen tento aspekt.

Monika nabízí pragmatické øešení. Proè ne, ale nemùže zùstat jako jediné a bez komentáøe, který je zpochybní.

Psycholog podìkoval. Dodáváme jen houšť, podìkováním, pochvalou stimulujeme, podnìcujeme aktivitu. Nedìkujeme jen za to, když nìkdo øekne nìco správnì, ale v podstatì za to, že vùbec promluvil. P zde „tlaèí“ k øešení, nechce, aby se diskuse stala pøíliš jednostrannou nebo naopak, aby se rozplynula pøíliš doširoka.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

PhDr. Tomáš Novák, Bc. Hana Drinocká. PARTNERSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ Práce s klienty

Recommend Documents